EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 17.6.2020

COM(2020) 253 final

BÍLÁ KNIHA

o vytvoření rovných podmínek v souvislosti se zahraničními subvencemi

BÍLÁ KNIHA

o vytvoření rovných podmínek v souvislosti se zahraničními subvencemi

Obsah

1Úvod

2Vymezení problému

2.1Zahraniční subvence představují riziko narušení vnitřního trhu EU

2.2Přehled případů zahraničního subvencování

3Analýza nedostatků

3.1Pravidla hospodářské soutěže EU

3.2Obchodní politika EU

3.3Zadávání veřejných zakázek

3.4Financování z EU

4Rámec pro řešení narušení způsobených zahraničními subvencemi obecně na vnitřním trhu a konkrétně v kontextu akvizic a veřejných zakázek

4.1Obecný nástroj k zachycování zahraničních subvencí (modul 1)

4.1.1Základní charakteristiky

4.1.2Působnost modulu 1

4.1.3Posouzení narušení vnitřního trhu

4.1.4Test unijních zájmů

4.1.5Postup

4.1.6Nápravná opatření

4.1.7Orgány dohledu

4.2Zahraniční subvence usnadňující akvizice cílů v EU (modul 2)

4.2.1Základní charakteristiky

4.2.2Působnost modulu 2

4.2.3Posouzení narušení souvisejících se subvencovanými akvizicemi

4.2.4Test unijních zájmů

4.2.5Postup

4.2.6Nápravná opatření

4.2.7Orgány dohledu

4.3Zahraniční subvence v kontextu veřejných zakázek (modul 3)

4.3.1Úvod

4.3.2Narušení plynoucí ze zahraničních subvencí v kontextu zadávání veřejných zakázek

4.3.3Postup

4.3.4Zahraniční subvence v kontextu zadávacích řízení podle mezivládních dohod

5Zahraniční subvence v kontextu financování z EU

5.1Vymezení problému

5.2Rámec a opatření k odstranění nedostatků

5.2.1Přímé řízení

5.2.2Sdílené řízení

5.2.3Nepřímé řízení

6Vzájemný vztah s jinými unijními a mezinárodními nástroji

6.1Nařízení ES o spojování

6.2Antimonopolní pravidla EU

6.3Pravidla EU pro státní podporu

6.4Unijní pravidla pro zadávání veřejných zakázek

6.5Dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních

6.6Nástroje na ochranu obchodu – ochrana před dovozem subvencovaných výrobků

6.7Nařízení o prověřování PZI

6.8Dvoustranné obchodní dohody

6.9Dohoda o vládních zakázkách a kapitoly o vládních zakázkách v dohodách o volném obchodu

6.10Odvětvová pravidla – ochrana hospodářské soutěže v letecké a námořní dopravě

7Veřejná konzultace

PŘÍLOHA I: VYMEZENÍ ZAHRANIČNÍ SUBVENCE

PŘÍLOHA II: DOTAZNÍK

1Úvod

Otevřenost vůči obchodu a investicím je pilířem evropské prosperity a konkurenceschopnosti. Obchod tvoří téměř 35 % HDP Evropské unie a 35 milionů zdejších pracovních míst je navázáno na vývoz. Evropská unie je největším světovým investorem a hlavním příjemcem přímých zahraničních investic 1 , na něž se v EU váže 16 milionů pracovních míst.

Díky silnému, otevřenému a konkurenceschopnému jednotnému trhu mohou společnosti z EU působit kdekoliv na světě a účastnit se celosvětové hospodářské soutěže. Dne 10. března 2020 Evropská komise představila novou průmyslovou strategii pro Evropu, která evropské ekonomice vytyčuje jasnou cestu, jak díky hospodářské soutěži, otevřenosti trhů, špičkovému výzkumu a technologiím a silnému jednotnému trhu stanout v čele ekologické a digitální transformace.

Aby Evropa mohla v plné míře těžit z výhod světového obchodu, bude realizovat model otevřené strategické autonomie. To znamená utváření nového systému globální ekonomické správy, rozvoj vzájemně prospěšných dvoustranných vztahů a zároveň ochranu před nekalými praktikami a zneužíváním.

Otevřenost vůči obchodu a investicím je nedílnou součástí odolnosti hospodářství, ovšem tato otevřenost musí jít ruku v ruce se spravedlivým přístupem a předvídatelnými pravidly. Současné prostředí světové ekonomiky je nejsložitější v moderní historii. Je zpochybňována přínosnost otevřeného trhu založeného na rovných podmínkách, stejně jako cíl hledání oboustranně výhodných obchodních vztahů. Příkladem mohou být státem podporované nekalé obchodní praktiky, které nerespektují tržní síly a zneužívají existující mezinárodní pravidla ve snaze získat dominantní postavení v různých odvětvích hospodářské činnosti. Mezi takové nekalé praktiky typicky patří ochrana odvětví před konkurencí pomocí selektivního otevření trhu, systému licencí a dalších omezení pro investice, ale i subvence státním a soukromým podnikům, které podkopávají rovné podmínky. Deformační účinky těchto praktik na hospodářství jsou zřetelné ve všech dotčených odvětvích, ať už se jedná o odvětví strategická, nebo ne.

V dnešním provázaném světovém hospodářství mohou zahraniční subvence narušovat vnitřní trh EU a podkopávat rovné podmínky. Objevuje se stále více případů, kdy zahraniční subvence zřejmě usnadnily akvizici podniků z EU, ovlivnily jiná investiční rozhodnutí nebo narušily tržní chování svých příjemců. Jednotný trh a jeho pravidla zajišťují v rámci EU rovné podmínky pro všechny členské státy, hospodářské subjekty a spotřebitele tak, aby mohli těžit z rozsahu unijní ekonomiky a obchodních příležitostí, jež nabízí.

Součástí souboru pravidel jednotného trhu jsou rovněž pravidla pro zadávání veřejných zakázek zaručující, že podniky mohou využívat spravedlivého přístupu k veřejným zakázkám a zadavatelé zase přínosů spravedlivé hospodářské soutěže.

Pravidla hospodářské soutěže jsou součástí unijního vnitřního trhu od jeho počátku. Především jsou to unijní pravidla EU pro státní podporu, která zajišťují, aby subvence orgánů veřejné moci byly slučitelné s vnitřním trhem. U celé řady zahraničních subvencí platí, že kdyby je poskytovaly členské státy EU a posuzovaly se podle unijních pravidel pro státní podporu, byly by problematické. Unijní pravidla pro státní podporu se však vztahují pouze na veřejnou podporu poskytovanou členskými státy EU. Naproti tomu subvence poskytované orgány států mimo EU pod unijní kontrolu státní podpory nespadají.

Vnitřní trh může navíc narušovat i omezená otevřenost domácího trhu třetí země. Pokud příjemce na svém domácím trhu nemá žádnou či jen velmi omezenou konkurenci, mohl by svého privilegovaného postavení využít na jiných trzích, a získat tím nedovolenou výhodu oproti jiným. Narušení vnitřního trhu je ještě pravděpodobnější u zahraničních subvencí pocházejících ze států, v nichž je přístup na trhy omezený nebo zcela uzavřený.

V souvislosti s probíhající koronavirovou krizí poskytují členské státy EU značné částky státní podpory na pomoc jednotlivým podnikům i unijnímu hospodářství jako celku. Jedná se o situaci, v níž je státní podpora nepostradatelným prostředkem orgánů veřejné moci ke stabilizaci hospodářství a urychlení výzkumu koronaviru. Veřejná podpora je i v současné situaci nadále předmětem kontroly státní podpory ze strany EU, která zajišťuje například její přiměřenost a minimalizuje možné deformační účinky na hospodářskou soutěž. Stávající rámec pro posuzování je navíc dočasný a omezuje se pouze na krizová opatření. Současná situace dokládá důležitost zachování rovných podmínek na vnitřním trhu i ve výjimečné ekonomické situaci.

Cílem této bílé knihy je otevřít širokou diskusi s členskými státy, dalšími evropskými institucemi, zainteresovanými skupinami a subjekty včetně průmyslových odvětví, sociálních partnerů, organizací občanské společnosti, výzkumných pracovišť, široké veřejnosti i dalších dotčených stran o nejlepším způsobu účinného řešení zjištěných problémů. Výsledky konzultace o bílé knize připraví půdu pro výběr nejvhodnějšího způsobu řešení narušení způsobených zahraničními subvencemi a umožní vypracovat vhodný návrh právních nástrojů.

Tato bílá kniha nejprve nastiňuje důvody pro řešení zahraničních subvencí včetně typických příkladů zahraničních subvencí, které zřejmě narušují rovné podmínky na vnitřním trhu. V další části pak předkládá analýzu stávajících právních nástrojů, kterými lze řešit zahraniční subvence, a zabývá se otázkou nedostatků v regulatorním rámci. Následně představuje předběžné hmotněprávní a procesní nastavení právních nástrojů, jež by odstranily nedostatky související se:

·zahraničními subvencemi narušujícími vnitřní trh v kontextu:

oobecného tržního fungování hospodářských subjektů působících v EU,

oakvizic podniků z EU,

ozadávání veřejných zakázek,

·zahraničními subvencemi v kontextu přístupu k financování z EU.

2Vymezení problému

2.1Zahraniční subvence představují riziko narušení vnitřního trhu EU

Unijní pravidla pro státní podporu pomáhají zachovávat rovné podmínky mezi podniky na vnitřním trhu, pokud jde o subvence poskytované členskými státy EU. Pro subvence poskytované orgány států mimo EU podnikům působícím na vnitřním trhu ale žádná taková pravidla neexistují. Jedná se například o situace, kdy z podpory těží podniky vlastněné nebo v konečném důsledku ovládané společností ze země mimo EU nebo přímo zahraniční vládou.

O skutečné výši poskytovaných zahraničních subvencí jsou k dispozici jen omezené informace. Důvodem je především nedostatečná transparentnost a časté porušování 2 oznamovací povinnosti, která vyplývá z Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních 3 . Některé zprávy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ovšem naznačují, že vládní intervence jsou podle všeho v některých odvětvích velmi rozšířené. 4  

Evropská ekonomika je otevřená zahraničním investicím, jak potvrzují ekonomická data z poslední doby. V roce 2016 investoři ze zemí mimo EU vlastnili nebo ovládali 3 % evropských podniků, které představovaly 35 % celkových aktiv a přibližně 16 milionů pracovních míst. 5 V nedávné době došlo k nárůstu investic i z jiných třetích zemí, než jsou tradiční investoři jako Spojené státy a Kanada. V posledních letech několika rychle rostly investice státních podniků, jakož i přítomnost „offshore investorů“.

Úroveň přímých zahraničních investic (PZI) do EU, jejich skladba a členské státy, které jsou největšími příjemci, nejsou konstantní a průběžně se mění. Rozsah dopadu pandemie COVID-19 na příliv přímých zahraničních investic do EU a jejich původ se bude teprve vyhodnocovat.

Větší otevřenost vůči zahraničním investicím s sebou přináší příležitosti pro unijní ekonomiku, ale současně i vyšší rizika, jako je například zahraniční subvencování, která je třeba kontrolovat, aby nedošlo k oslabení konkurenceschopnosti a narušení rovných podmínek na unijním trhu. Obavy ohledně subvencování se mohou ještě prohloubit v případech, kdy pro veřejné podniky neplatí stejná pravidla jako pro podniky soukromé a kdy mezi státem a státními podniky nejsou transparentní finanční vztahy. Smlouva nerozlišuje mezi veřejným a soukromým vlastnictvím podniků. Pravidla hospodářské soutěže se vztahují jak na veřejné, tak na soukromé podniky. Kromě povinnosti dodržovat požadavky na transparentnost podle unijních pravidel pro státní podporu jsou členské státy navíc podle směrnice o zprůhlednění finančních vztahů 6 povinny zajistit transparentnost svých finančních vztahů s vlastními veřejnými podniky. 7  

Stejně jako státní podpora poskytovaná členskými státy EU mohou zahraniční subvence narušovat hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a deformovat rovné podmínky tak, že méně efektivní hospodářské subjekty rostou a zvyšují svůj podíl na trhu na úkor těch efektivnějších. Zahraniční subvence mohou podobně také vyvolávat nákladné a často nehospodárné soupeření v oblasti subvencí mezi orgány veřejné moci. Dalšími faktory, které často zhoršují takové škodlivé účinky, jsou netransparentnost a nereciproční přístup na trhy třetích zemí.

Kromě obecných obav ohledně zahraničních subvencí poskytovaných podnikům v EU panuje konkrétní znepokojení související se zahraničními subvencemi v kontextu akvizic cílů z EU a zadávání veřejných zakázek.

Cena, kterou jsou nabyvatelé při akvizici ochotni zaplatit, obvykle odráží zvýšení efektivity nebo příjmů, jež jim převzetí podniku přinese. Díky subvenci ale může subvencovaný nabyvatel zaplatit vyšší kupní cenu, než by zaplatil za normálních okolností, což může zkreslit hodnotu aktiv v EU. Zahraniční subvence tak mohou být příčinou přemrštěných kupních cen (přeplácení) a zároveň bránit nesubvencovaným nabyvatelům v dosažení vyšší efektivity nebo v přístupu ke klíčovým technologiím.

Výsledkem může být celkově neefektivní alokace zdrojů a především ztráta konkurenceschopnosti a inovačního potenciálu společností, které takové subvence nedostávají. V některých případech může být poskytnutí zahraničních subvencí motivováno také strategickým cílem vybudovat si v EU silnou přítomnost nebo podpořit akvizici a následně přenést technologie do jiných výrobních závodů, případně i mimo EU. Existuje tedy konkrétní potřeba nastavit pro akvizice cílů z EU rovné podmínky. Ty by všem podnikům zajistily stejnou příležitost nabývat klíčová aktiva a udržet se na hranici technologických možností, a současně by zachovaly výhody, které přináší mezinárodní konkurence a příliv přímých zahraničních investic.

Unijní trhy s veřejnými zakázkami jsou do značné míry přístupné i uchazečům ze třetích zemí. Zveřejňování výzev k podávání nabídek v rámci celé EU zajišťuje transparentnost a vytváří tržní příležitosti pro podniky z EU i třetích zemí. Společnosti z EU však se subjekty, které mají prospěch ze zahraničních subvencí, nesoutěží vždy za rovných podmínek. Subvencované společnosti jsou schopny podávat výhodnější nabídky, což buď odrazuje nesubvencované společnosti od toho, aby se zadávacího řízení vůbec účastnily, nebo umožňuje získání zakázek subvencovanými podniky na úkor efektivnějších společností, které ale subvencované nejsou. 8 Je proto důležité zajistit, aby příjemci zahraničních subvencí ucházející se o veřejné zakázky v EU soutěžili za rovných podmínek.

Mnoho veřejných zadavatelů s ohledem na svůj rozpočet tíhne k zadávání zakázek uchazečům nabízejícím nízké ceny bez ohledu na to, že takové ceny jsou umožněné zahraničními subvencemi. Tak tomu může být nejen u zakázek zadávaných na základě ceny, ale i v případě zakázek udělených na základě nejlepšího poměru mezi cenou a kvalitou, neboť kvalitativní kritéria jen zřídkakdy vyváží významné rozdíly v cenách, jaké mohou umožnit zahraniční subvence.

Stejný deformační účinek může mít snaha podniků, které mají prospěch ze zahraničních subvencí, získat přístup k financování z rozpočtu EU.

2.2Přehled případů zahraničního subvencování 

Orgány států mimo EU mohou prostřednictvím poskytování zahraničních subvencí sledovat řadu cílů, jež nemusí nutně mít čistě ekonomický charakter. Mají k dispozici rozmanité způsoby, jimiž mohou subvence podnikům v EU poskytovat. Některé příklady jsou uvedené níže.

Za prvé mohou subvencemi podporovat stávající činnost podniků v EU. Země mimo EU může podniku v EU (například dceřiné společnosti se sídlem v EU) poskytovat subvence (např. granty) nebo levnější financování. Subvenci (např. režim daně z příjmu právnických osob obsahující selektivní pobídky) může také poskytnout mateřské společnosti se sídlem mimo EU, která pak dceřinou společnost sídlící v EU financuje prostřednictvím vnitropodnikových transakcí. Podnik v EU může rovněž získat financování za zvýhodněných podmínek od zahraničních bank přímo na pokyn státu mimo EU. Třetí země kromě toho mohou mít dohody o spolupráci s místními orgány v EU nebo rozvojovými bankami v EU, jejichž prostřednictvím mohou směrovat zahraniční subvence do podniků v EU. 9  

V některých případech jsou zahraniční subvence poskytovány s nepochybným záměrem umožnit společnostem předkládat nabídky na veřejné zakázky za ceny, které jsou pod tržní cenou nebo dokonce pod úrovní nákladů, a to na úkor konkurenčních nesubvencovaných podniků. Subvence mohou rovněž obecně napomáhat k agresivnímu chování na trhu. Takové chování, které se neopírá o běžné ekonomické úvahy, může sledovat strategické cíle ve snaze uchytit se na strategicky významných trzích nebo ve strategicky významných regionech či získat privilegovaný přístup ke kritické a důležité infrastruktuře včetně infrastruktury upravené pravidly směrnice 2014/25/EU.

A konečně mohou zahraniční subvence usnadňovat akvizice, které podnikům z třetích zemí pomohou s expanzí na území EU. Ve snaze usměrňovat akvizice mohou orgány třetích zemí nabízet financování za zvýhodněných podmínek, úvěrové záruky nebo další prostředky ke snížení investičních nákladů. Taková opatření se mohou přímo zaměřovat na podporu externích investic podniků v podobě zvláštních daňových slev (snížení daně z příjmu) nebo financování prostřednictvím státem podporovaných investičních fondů či zprostředkovatelů. 10 Všechny tyto úlevy a zvýhodnění mohou výrazně ovlivňovat nabízené akviziční prémie. Mnoho přímých zahraničních investic se uskutečňuje prostřednictvím offshorových finančních center, jež mohou nabízet zvláštní daňové podmínky. V takových offshorových finančních centrech sídlí 10,9 % 11 zahraničních investorů, kteří ovládají společnosti z EU.

3Analýza nedostatků

Na mezinárodní i unijní úrovni v současné době jsou určité nástroje, které by při hledání způsobu, jak řešit narušení způsobovaná zahraničními subvencemi na vnitřním trhu, měly být zohledněny. Ačkoli se tato mezinárodní a unijní pravidla takovými narušeními do určité míry již zabývají, z níže uvedené analýzy nedostatků vyplývá, že žádný z těchto nástrojů tuto otázku zatím neřeší vyčerpávajícím způsobem. Nedostatky v regulatorním rámci jsou patrné především tam, kde mají zahraniční subvence podobu finančních toků usnadňujících akvizice podniků v EU nebo kde podporují fungování podniku v EU. To samé platí i v případech, kde narušují oblast zadávání veřejných zakázek nebo kde příjemcům přinášejí výhody v kontextu přístupu k finanční podpoře z EU. Tato bílá kniha proto představuje možné charakteristiky nových nástrojů, které by odstranily stávající nedostatky v regulatorním rámci a zajistily rovné podmínky na vnitřním trhu.

Mezi novými nástroji a stávajícími pravidly by ale zároveň mohly vzniknout určité duplicity. Tyto duplicity jsou podrobněji popsány v části 6, kde je také vysvětleno, jak by nové nástroje navazovaly na stávající unijní a mezinárodní pravidla.

3.1Pravidla hospodářské soutěže EU

V případech, kdy spojování podniků nebo tržní praktiky společností narušují hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, může podle pravidel pro spojování podniků a antimonopolních pravidel EU zasáhnout Komise. Antimonopolní pravidla EU ani kontrola spojování podniků v EU se však nezabývají tím, zda hospodářský subjekt měl prospěch z případných zahraničních subvencí (i kdyby to v zásadě mohlo být součástí posouzení), ani neumožňují Komisi (nebo členským státům) zasahovat a rozhodovat pouze nebo převážně na tomto základě.

Tam, kde finanční podpora poskytovaná podnikům členskými státy EU narušuje hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo jejím narušením hrozí, se uplatňují unijní pravidla pro státní podporu. Tato pravidla se však nevztahují na finanční podporu poskytovanou orgány států mimo EU přímo podnikům v EU nebo prostřednictvím jejich mateřských společností mimo EU. 12  

3.2Obchodní politika EU

V oblasti obchodní politiky má EU k dispozici některé nástroje k narovnání podmínek pro obchod se zbožím a pro investice: na mnohostranné úrovni je to Dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, na dvoustranné úrovni dohody o volném obchodu a na jednostranné úrovni jednostranná opatření, jako jsou nástroje na ochranu obchodu. Tyto nástroje umožňují EU reagovat na nekalou hospodářskou soutěž v případech produktů vyráběných s podporou financování ze zemí, které nejsou členy EU (antisubvenční opatření). 13 Opatření proti nekalým praktikám mají obvykle podobu dodatečného dovozního cla na subvencované zboží nebo služby zahraničních konkurentů, jež eliminuje újmu.

Tyto nástroje však mají svá omezení a neumožňují řešit všechny zahraniční subvence, které ovlivňují vnitřní trh. Antidumpingová a antisubvenční pravidla EU se vztahují na dovoz zboží do EU. Nezahrnují ale obchod se službami, investice ani jiné finanční toky v souvislosti s usazováním a působením podniků v EU.

Nařízení, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic do EU (nařízení o prověřování přímých zahraničních investic) 14 , představuje důležitý nástroj pro řešení rizik ohrožujících bezpečnost nebo veřejný pořádek, která s sebou nesou zahraniční investice zaměřené na kritický majetek EU nebo členských států. Účelem jeho uplatnění je určit pravděpodobný dopad přímé zahraniční investice na oblast bezpečnosti a ochrany veřejného pořádku posouzením jejích účinků například na kritickou infrastrukturu, kritické technologie či kritické vstupy; problematikou narušení trhu způsobených zahraničními subvencemi se však konkrétně nezabývá.

Na mezinárodní úrovni může EU žalovat člena WTO za porušení Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, zejména pokud takový člen WTO poskytuje subvence, které dohoda zakazuje, nebo subvence, které mají nepříznivé účinky na unijní zájmy, a předložit věc k posouzení panelu WTO. Oblast působnosti Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních je však také omezena jen na obchod se zbožím. Všeobecná dohoda WTO o obchodu službami obsahuje oprávnění vytvořit pravidla pro subvence v oblasti obchodu se službami, avšak taková pravidla dosud vytvořena nebyla.

3.3Zadávání veřejných zakázek

Stávající právní rámec EU v oblasti zadávání veřejných zakázek se narušeními unijních trhů s veřejnými zakázkami v důsledku zahraničních subvencí výslovně nezabývá. Směrnice EU o zadávání veřejných zakázek jakožto nástroje jednotného trhu nijak konkrétně neupravují účast hospodářských subjektů, které mají prospěch ze zahraničních subvencí. Veřejní zadavatelé mají jak při přípravě zadávacího řízení, tak při hodnocení předložených nabídek široký prostor pro uvážení. Při hodnocení nabídek navíc nemají právní povinnost prověřovat poskytování zahraničních subvencí a s existencí narušujících zahraničních subvencí nejsou spojené žádné konkrétní právní důsledky.

Evropská unie se v několika mezinárodních dohodách (např. v Dohodě o vládních zakázkách a dvoustranných dohodách o volném obchodu s kapitolami o zadávání veřejných zakázek) zavázala, že svůj trh s veřejnými zakázkami otevře pro zboží, služby a dodavatele z několika třetích zemí. Směrnice o zadávání veřejných zakázek v souladu s tím ukládají veřejným zadavatelům v EU povinnost, aby v zadávacích řízeních, na něž se tyto dohody vztahují, uplatňovali na stavební práce, dodávky, služby a na hospodářské subjekty signatářů těchto dohod podmínky, které nejsou méně příznivé než podmínky uplatňované na stavební práce, dodávky, služby a hospodářské subjekty Unie.

Mimo tuto povinnost lze vyloučit hospodářské subjekty z třetích zemí, které s EU neuzavřely žádnou dohodu zajišťující otevření unijního trhu s veřejnými zakázkami nebo jejichž zboží, služby nebo stavební práce přístup k zadávání veřejných zakázek v EU zajištěný nemají. 15 V praxi sice mohou být rozhodnutí o vyloučení uchazečů ze třetích zemí, které nemají zaručen přístup, odůvodněna získáním zahraničních subvencí, avšak ve stávajícím právním rámci taková souvislost není dána.

Veřejní zadavatelé se mohou existencí zahraničních subvencí zabývat při hodnocení rizik souvisejících s plněním a prováděním smluv. Využití subvencí mohou konkrétně zkoumat při posuzování celkové finanční udržitelnosti nabídky. V souvislosti s tímto posouzením poskytuje článek 69 směrnice 2014/24/EU 16 veřejnému zadavateli možnost odmítnout nabídku, jejíž nabídková cena se mu jeví jako mimořádně nízká, pokud vysvětlení a důkazy poskytnuté uchazečem nabízenou nízkou cenu dostatečně nevysvětlují. Pokud se v rámci tohoto posouzení prokáže, že uchazeč obdržel unijní státní podporu neslučitelnou se Smlouvou o fungování EU, díky které mohl podat nízkou nabídku, může být nabídka – při splnění dodatečných podmínek – odmítnuta jen z tohoto důvodu 17 . Článek 69 směrnice 2014/24/EU naproti tomu neobsahuje žádné odpovídající ustanovení o zahraničních subvencích, které uchazečům umožňují předkládat nízké nabídky. Lze-li se při celkovém posouzení zabývat otázkou poskytnutí zahraničních subvencí, přičemž veřejný zadavatel nakonec rozhodne, že nabídku odmítne jako mimořádně nízkou, musí být takové odmítnutí odůvodněno doložením skutečnosti, že zahraniční subvence jsou překážkou udržitelnosti nabídky a schopnosti uchazeče zakázku splnit za (mimořádně nízkou) nabídkovou cenu. 18

Veřejní zadavatelé v EU jsou také podněcováni k tomu, aby ve svých zadávacích řízeních vyžadovali náročné environmentální a sociální normy a aby zajistili, že stejné normy budou platit pro uchazeče z EU i ze třetích zemí. Aby zajistili jejich dodržování, mohou v praxi využívat technické specifikace, kritéria pro vyloučení, kritéria výběru, kritéria pro zadání zakázky a definovat smluvní ustanovení o plnění zakázky 19 . Ačkoliv tyto požadavky mohou ve skutečnosti pomoci vytvořit rovné podmínky, obecně není jejich cílem zabývat se možnými deformačními účinky zahraničních subvencí, o to méně pak konkrétně subvencovanými podniky usazenými v EU, jelikož na ty se již vztahují stejná pravidla, jako na jejich nesubvencované protějšky.

V praxi veřejní zadavatelé nemají k dispozici informace nezbytné k tomu, aby mohli prověřovat, zda uchazeči mají prospěch ze zahraničních subvencí, či posuzovat, do jaké míry subvence ve svém důsledku narušují trhy s veřejnými zakázkami. Veřejní zadavatelé navíc mohou mít krátkodobou ekonomickou motivaci takovým uchazečům zakázky zadávat, a to i přesto, že za nízkými nabídkovými cenami stojí zahraniční subvence.

Hlavním cílem nástroje pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek 20 je motivovat obchodní partnery, aby s EU jednali o otevření svých trhů s veřejnými zakázkami pro podnikatele z EU. Záměrem nástroje pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek, pokud by byl přijat ve své stávající podobě, je zlepšit přístup na trhy s veřejnými zakázkami mimo EU; nástroj se ale nezabývá narušeními vnitřního trhu v důsledku zahraničních subvencí poskytnutých podnikům působícím na unijních trzích s veřejnými zakázkami. 21  

Stávající pravidla v oblasti zadávání veřejných zakázek v EU nejsou k řešení a nápravě narušení trhu způsobených zahraničními subvencemi dostatečná. Pokud tedy zahraniční subvence usnadňují a narušují podávání nabídek v zadávacích řízeních v EU, ukazuje to na nedostatky v regulatorním rámci.

3.4Financování z EU

Přístup k finanční podpoře EU upravují pravidla finančního nařízení („finanční nařízení“) 22 . Přístup třetích zemí k financování z EU upravují konkrétní dohody s dotčenými zeměmi. Tato pravidla doplňují nařízení přijatá pro konkrétní unijní výdajové programy a fondy.

Všechna tato pravidla obsahují ustanovení zaměřená na ochranu rovných podmínek. Za tímto účelem například zavádějí opatření ke snížení dopadu mimořádně nízkých nabídek. 23  

Žádné z těchto pravidel se ovšem v současné době nezabývá existencí zahraničních subvencí a jejich dopadem na schopnost podniku získat přístup k financování z EU bez ohledu na to, kde je usazen.

Analýza nedostatků v oddíle 3.3 a úvahy o unijních pravidlech zadávání veřejných zakázek uvedené v této bílé knize jsou velmi relevantní i pro financování z EU, neboť členské státy tato pravidla uplatňují na projekty financované z EU a prováděné prostřednictvím sdíleného řízení.

4Rámec pro řešení narušení způsobených zahraničními subvencemi obecně na vnitřním trhu a konkrétně v kontextu akvizic a veřejných zakázek 

Jak ukázala analýza nedostatků, EU již má určité nástroje k řešení narušení vnitřního trhu, jež mohou způsobovat zahraniční subvence, především v případech zahraničních subvencí poskytovaných na dovoz zboží. Z analýzy nedostatků a vymezení problému ale rovněž vyplývá, že stávající nástroje je třeba doplnit tak, aby se konkrétně zabývaly narušeními vnitřního trhu EU v důsledku subvencí poskytovaných orgány států mimo EU a dokázaly je napravit. V této části bílá kniha proto předkládá k diskusi rámec, který by mohl na straně jedné řešit narušení vnitřního trhu v důsledku zahraničních subvencí poskytovaných hospodářským subjektům na trhu EU (modul 1) a na straně druhé narušení způsobená zahraničními subvencemi v kontextu akvizic cílů z EU (modul 2) a zadávání veřejných zakázek (modul 3). Ve všech modulech je rozhodujícím aspektem původ subvence, jež byla poskytnuta třetí zemí. Moduly mohou být použity buď samostatně, nebo v kombinaci.

V dalším textu jsou jednotlivé moduly podrobně vysvětleny, počínaje vymezením jejich základních charakteristik a příslušných oblastí působnosti přes popis možných kritérií, která by mohla příslušným orgánům dohledu sloužit jako vodítko pro posuzování existence zahraniční subvence narušující vnitřní trh, až po vymezení postupů a případných nápravných opatření.

Pro účely této bílé knihy je výraz „zahraniční subvence“ vymezen v příloze I.

4.1Obecný nástroj k zachycování zahraničních subvencí (modul 1)

4.1.1Základní charakteristiky

Modul 1 je zamýšlen jako obecný nástroj zabývající se zahraničními subvencemi, které narušují vnitřní trh a jsou poskytnuty příjemci usazenému nebo v některých případech působícímu v EU. 24

V rámci tohoto modulu mohou příslušné orgány dohledu (Komise a příslušné orgány členských států, které budou kvůli zamezení duplicitám vykonávat své pravomoci k vymáhání práva v rámci společného systému přezkumu) jednat z moci úřední na základě jakýchkoli prvků, jež podle nich dostatečně naznačují poskytnutí zahraniční subvence příjemci působícímu v EU. Tyto informace by mohly pocházet například od účastníků trhu nebo od členských států. Řízení by bylo zahájeno předběžným přezkumem, zda existuje zahraniční subvence, která by mohla narušit vnitřní trh. Pokud se po provedení předběžného přezkumu ukáže, že buď k žádné zahraniční subvenci nedošlo, nebo se neobjevily žádné známky narušení vnitřního trhu, případně že věc není prioritní, příslušný orgán dohledu by řízení ukončil.

Objeví-li se ale důkazy naznačující, že zahraniční subvence může narušit řádné fungování vnitřního trhu, následovalo by hloubkové šetření, při kterém by příslušný orgán dohledu musel potvrdit svůj předběžný závěr o existenci zahraniční subvence, která narušuje vnitřní trh.

Potvrdí-li se po provedení tohoto hloubkového šetření, že řádné fungování vnitřního trhu mohlo být nebo bylo zahraniční subvencí narušeno, měl by příslušný orgán dohledu možnost uložit opatření k nápravě těchto narušení na vnitřním trhu (dále jen „nápravná opatření“). Pokud by ale existence zahraniční subvence potvrzena nebyla nebo by nic nenaznačovalo narušení trhu, případně by se po ověření vyváženosti ukázalo, že možné narušení způsobené subvencí zmírňuje pozitivní dopad, jejž by podporovaná hospodářská činnost nebo investice mohla mít v EU nebo na jí uznávaný veřejný zájem, šetření by se ukončilo. 

4.1.2Působnost modulu 1 

4.1.2.1Obecné poznámky 

Modul 1 by měl mít širokou věcnou působnost a měl by umožňovat řešení narušujících zahraničních subvencí ve všech tržních situacích 25 . To znamená, že by měl zahrnovat i možnost posuzování akvizic usnadněných zahraničními subvencemi a/nebo tržního chování subvencovaného uchazeče ve veřejných zadávacích řízeních.

4.1.2.2Zahraniční subvence ve prospěch podniku v EU

Účelem modulu 1 je řešit narušení způsobená zahraničními subvencemi v EU. Modul 1 by se tedy vztahoval na podniky, které mají prospěch ze zahraničních subvencí a jsou usazené v EU. Samostatně by bylo možné zvážit, že by do působnosti modulu 1 spadaly také podniky, které mají prospěch ze zahraničních subvencí a které působí v EU jiným způsobem. Níže jsou prozkoumány obě možnosti. V obou variantách by příslušné orgány měly možnost přijmout opatření pouze v případě, že by subvence narušovala vnitřní trh.

·Podniky usazené v EU

V této variantě by se nástroj zabýval zahraničními subvencemi, z nichž mají prospěch podniky 26 usazené v EU. Podnik se považuje za podnik usazený v EU, pokud je některý z jeho subjektů usazen v EU. Je-li subvence poskytnuta subjektu usazenému mimo EU, bylo by nutné na základě vhodných kritérií, jako jsou účel zahraniční subvence, podmínky jejího poskytnutí či využití a skutečné využití prostředků (doložené například v účetnictví dotčeného podniku), zjistit, do jaké míry z ní může mít prospěch subjekt usazený v EU.

·Podniky působící v EU

Je třeba zvážit možnost, že by se modul 1 neuplatňoval jen na podniky usazené v EU, ale také na určité podniky, které mají prospěch ze zahraničních subvencí a působí v EU jiným způsobem, například když podnik usazený mimo EU usiluje o akvizici cíle v EU.

4.1.2.3Datum poskytnutí subvence

Zahraniční subvence by se považovala za subvenci spadající do působnosti modulu 1 od okamžiku, kdy by příjemci vznikl nárok na její čerpání. Skutečné čerpání není nezbytnou podmínkou pro zahrnutí subvence do působnosti modulu 1, je však relevantní pro stanovování odpovídajícího prostředku nápravy, jak je blíže uvedeno níže.

4.1.3Posouzení narušení vnitřního trhu 

Po zjištění existence zahraniční subvence příslušný orgán dohledu posoudí, zda tato subvence narušuje vnitřní trh. Zabývá se jak skutečnými, tak potenciálními narušeními. Budou vymezeny určité kategorie zahraničních subvencí, u nichž lze s největší pravděpodobností předpokládat, že narušují vnitřní trh. Ostatní zahraniční subvence bude nutné posoudit podrobněji na základě ukazatelů, které pomohou určit, zda zahraniční subvence způsobuje nebo může způsobit narušení řádného fungování vnitřního trhu. Dotčený podnik bude moci v každém případě prokázat, že příslušná zahraniční subvence není za daných okolností schopna vnitřní trh narušit.

Obecně se navrhuje, aby se zahraniční subvence, které nedosahují určité prahové hodnoty, považovaly za bezproblémové, neboť je nepravděpodobné, že by vedly k narušení řádného fungování vnitřního trhu. U zahraničních subvencí pod touto prahovou hodnotu by se mělo za to, že nemohou narušit řádné fungování vnitřního trhu. Tato prahová hodnota by mohla být stanovena na částku 200 000 eur ve třech po sobě jdoucích letech. Tato částka by byla v souladu s prahovou hodnotou de minimis stanovenou v pravidlech EU pro státní podporu 27 .

4.1.3.1Kategorie zahraničních subvencí, u nichž je pravděpodobné, že narušují vnitřní trh

U určitých kategorií zahraničních subvencí, jako jsou některé druhy státní podpory, je s ohledem na jejich povahu a formu pravděpodobné, že způsobí narušení vnitřního trhu. Tyto kategorie, do nichž by mohly patřit níže uvedené subvence, by mohly být automaticky považovány za narušující vnitřní trh:

·subvence ve formě financování vývozu, není-li financování vývozu poskytováno v souladu s Ujednáním OECD o státem podporovaných vývozních úvěrech,

·subvence (jako např. odpuštění dluhu) pro podniky v obtížích, tj. podniky, které nejsou schopné získat dlouhodobé financování nebo investice z nezávislých komerčních zdrojů, ledaže existuje plán restrukturalizace, který by vedl k dlouhodobé životaschopnosti příjemce a který by zahrnoval jeho významný vlastní příspěvek. 28 Do této kategorie nespadají subvence poskytnuté za účelem nápravy závažného narušení národního hospodářství nebo celosvětového narušení hospodářství, pokud jsou časově omezené a přiměřené pro nápravu příslušného narušení,

·subvence, kde vládní instituce ručí za dluhy nebo závazky určitých podniků bez jakéhokoli omezení jejich výše nebo doby trvání takové záruky,

·provozní subvence v podobě daňových úlev mimo obecná opatření,

·zahraniční subvence, které přímo napomáhají akvizici.

4.1.3.2Posouzení ostatních zahraničních subvencí podle ukazatelů

Vnitřní trh mohou narušovat i zahraniční subvence, které nespadají do žádné z výše uvedených kategorií. Takové zahraniční subvence mohou vést k tomu, že méně efektivní hospodářské subjekty porostou a budou zvyšovat svůj podíl na vnitřním trhu na úkor efektivnějších subjektů, které subvence nedostávají. Subvencované subjekty mohou být rovněž schopné vyrábět levněji a v konečném důsledku nabízet své produkty a služby na vnitřním trhu za nižší ceny než konkurenti, kteří subvence nedostávají. Zahraniční subvence mohou svým příjemcům také umožnit při nákupu zboží nebo akvizicích podniků nabídnout vyšší cenu než jiné hospodářské subjekty, které mohou být efektivnější.

V takových případech, které nespadají do stanovených kategorií narušujících subvencí, je třeba zahraniční subvence zkoumat podrobněji, aby bylo možné posoudit, zda by skutečně nebo potenciálně mohly narušit rovné podmínky na vnitřním trhu.

Nedostatečná transparentnost zahraničních subvencí a komplexnost obchodní reality obecně ztěžují jednoznačnou identifikaci nebo dokonce vyčíslení dopadu určitých zahraničních subvencí na vnitřní trh. K určení tohoto dopadu je proto zřejmě nezbytné použít soubor ukazatelů týkajících se subvencí a situace na příslušném trhu. Demonstrativní výčet příslušných ukazatelů by mohl zahrnovat dále uvedená kritéria:

·relativní velikost dané subvence: čím vyšší je částka subvence v relativním vyjádření, tím je pravděpodobnější, že bude mít negativní dopad na vnitřní trh; např. u investiční subvence lze její výši porovnat s velikostí investice,

·postavení příjemce: např. čím větší příjemce, tím vyšší pravděpodobnost, že subvence naruší vnitřní trh. U subvencí malým a středním podnikům je obecně nižší pravděpodobnost, že naruší vnitřní trh. 29 Čím je vyšší nevyužitá výrobní kapacita příjemce, tím je pravděpodobnější, že subvence způsobí narušení,

·situace na dotčeném trhu: oproti jiným subvencím je například větší pravděpodobnost, že subvence způsobí narušení vnitřního trhu, působí-li její příjemce na trzích se strukturálním přebytkem kapacity. Podobně je více než u jiných subvencí pravděpodobné, že narušení trhu způsobí subvence příjemcům působícím na trzích s vysokým stupněm koncentrace. Stejně tak je vyšší pravděpodobnost narušení vnitřního trhu u subvencí na rychle rostoucích trzích vyspělých technologií,

·konkrétní tržní chování, např. předražování nabídek při akvizicích nebo narušující nabídky v zadávacím řízení,

·úroveň aktivity příjemce na vnitřním trhu: u subvencí poskytnutých podnikům s omezeným působením na vnitřním trhu je menší pravděpodobnost, že způsobí narušení vnitřního trhu.

Dále je namístě zvážit možnost, že by příslušný orgán dohledu mohl také zohledňovat, zda má příjemce privilegovaný přístup na svůj domácí trh (díky opatřením, která odpovídají poskytnutí zvláštních nebo výhradních práv), jenž mu poskytuje umělou konkurenční výhodu, která je potenciálně využitelná na vnitřním trhu EU a jako taková zhoršuje deformační účinky subvence.

4.1.4Test unijních zájmů 

Potvrdí-li se, že zahraniční subvence může narušit vnitřní trh, a současně jsou důkazy o možném pozitivním dopadu podporované hospodářské činnosti nebo investice v rámci EU nebo na jí uznávané veřejné zájmy, je třeba narušení porovnat s možným pozitivním dopadem.

Při tomto posuzování by se zohledňovaly cíle veřejné politiky EU, jako je například vytváření pracovních míst, dosažení klimatické neutrality a ochrana životního prostředí, digitální transformace, bezpečnost, veřejný pořádek a veřejná bezpečnost a odolnost. Při porovnávání přínosů oproti narušení hospodářské soutěže by byla důležitá míra narušení. Porovnání musí být navíc založeno na zohlednění různých zájmů, včetně potřeby chránit zájmy spotřebitelů. Jsou-li přínosy a narušení vyvážené, tedy když je narušení vnitřního trhu způsobené zahraniční subvencí dostatečně zmírněno pozitivním dopadem podporované hospodářské činnosti nebo investice, není třeba v probíhajícím šetření dále pokračovat.

4.1.5Postup

Doporučuje se, aby postup v modulu 1 byl dvoustupňový a sestával z předběžného přezkumu možného narušení vnitřního trhu vyplývajícího z existence zahraniční subvence, po němž by následovalo hloubkové šetření.

Pro příslušný orgán dohledu může být v kontextu tohoto modulu složité získat potřebné informace, zejména proto, že orgány, které zahraniční subvence poskytují, se nacházejí mimo EU, stejně jako subjekty, jejichž prostřednictvím mohou subvence plynout na vnitřní trh.

Pro to, aby příslušný orgán dohledu mohl konat, bude v tomto ohledu zcela zásadní existence odpovídajících vyšetřovacích nástrojů a možnosti opatřovat si informace od účastníků trhu v podobě informací o trhu.

V rámci předběžného přezkumu i hloubkového šetření by kromě toho existovaly mechanismy pro získávání příslušných informací. Za neposkytnutí informací včas nebo za poskytnutí neúplných, nesprávných nebo zavádějících informací by příslušný orgán dohledu mohl ukládat pokuty a penále. Pokud by ale i přes tyto sankce informace nebyly poskytnuty, měl by příslušný orgán dohledu možnost rozhodnout na základě dostupných údajů, jako je tomu u postupu podle nástrojů EU na ochranu obchodu a pro státní podporu. Příslušný orgán dohledu by navíc mohl uskutečňovat zjišťovací mise v prostorách údajného příjemce zahraniční subvence na území EU nebo i ve třetích zemích, pokud by s tím příslušná třetí země souhlasila.

4.1.5.1Předběžný přezkum potenciální zahraniční subvence

Cílem předběžného přezkumu je prověřit existenci zahraniční subvence, která by mohla narušit vnitřní trh, podniku usazenému či v některých případech působícímu v EU.

Pokud by příslušný orgán dohledu po dokončení předběžného přezkumu měl podezření na existenci zahraniční subvence způsobilé narušit vnitřní trh, mohl by zahájit hloubkové šetření, aby potvrdil svůj předběžný názor o její existenci. O zahájení hloubkového šetření by informoval dotčený podnik, třetí zemi, která subvenci údajně poskytla, a dle situace také Komisi a všechny příslušné orgány dohledu ostatních členských států.

Pokud by předběžný přezkum obavy nepotvrdil buď proto, že žádná zahraniční subvence neexistuje, nebo že nic nenasvědčuje narušení vnitřního trhu, byl by předběžný přezkum ukončen a o tomto závěru by byl informován dotčený podnik, jakož i Komise a všechny členské státy EU.

4.1.5.2Hloubkové šetření zahraniční subvence

Při hloubkovém šetření jsou dotčené strany vyzvány k předložení svých písemných stanovisek a poskytnutí informací ohledně existence zahraniční subvence a jejím možném deformačním účinku na vnitřní trh.

Neposkytne-li dotyčný podnik požadované informace nebo nebude-li v jiném ohledu spolupracovat podle svých nejlepších možností, může příslušný orgán dohledu přijmout rozhodnutí na základě dostupných údajů. Po skončení hloubkového šetření příslušný orgán dohledu přijme rozhodnutí:

·zjistí-li existenci zahraniční subvence narušující vnitřní trh, uloží dotčenému podniku nápravná opatření (dále jen „rozhodnutí s nápravnými opatřeními“),

·zjistí-li existenci zahraniční subvence narušující vnitřní trh, přičemž dotyčný podnik nabídne závazky, které příslušný orgán dohledu bude považovat za přiměřené a dostačující ke zmírnění narušení vnitřního trhu, uloží příslušnému podniku svým rozhodnutím jejich splnění jako právní povinnost (dále jen „rozhodnutí se závazky“).

Neexistuje-li žádná zahraniční subvence ani žádné známky možných nebo skutečných narušení vnitřního trhu v míře odůvodňující zásah, věc ukončí a informuje příslušně dotyčný podnik a dotčené strany, které se řízení účastnily, jakož i všechny členské státy a Komisi, pokud sama není příslušným orgánem dohledu. Shledá-li Komise jako příslušný orgán dohledu, že narušení je zmírněno pozitivním dopadem podporované hospodářské činnosti nebo investice, věc ukončí stejným způsobem.

4.1.6Nápravná opatření

Uložení nápravných opatření by sloužilo k odstranění narušení způsobených zahraniční subvencí. Podle pravidel EU pro státní podporu musí být poskytnutá státní podpora, která není v souladu s těmito pravidly, vrácena (včetně úroku) členskému státu, který ji poskytl. Uplatnění této zásady v kontextu zahraničních subvencí by znamenalo, že by se finanční přínos takové subvence eliminoval pomocí vyrovnávací platby do třetí země. V případě zahraničních subvencí však může být v praxi obtížné prokázat, že zahraniční subvence byla skutečně a nevratně uhrazena zpět do třetí země.

Z tohoto důvodu bude asi třeba zvážit možnost dát příslušnému orgánu dohledu k dispozici různá alternativní nápravná opatření. Mohlo by se jednat o strukturální nápravná opatření, opatření vztahující se na způsob chování dotčeného podniku nebo vyrovnávací platby ve prospěch EU nebo členských států. Při rozhodování o vhodných nápravných opatřeních bude třeba vzít v úvahu specifické charakteristiky zahraniční subvence a jejího deformačního účinku na vnitřní trh. Pokud například zahraniční subvence usnadnila akvizici, mohou být vhodnější strukturální nápravná opatření než vyrovnávací platby.

Tam, kde vyrovnávací platby do třetí země nejsou vhodným nebo reálným řešením, lze uplatnit například tato nápravná opatření:

·odprodej určitých aktiv snižující kapacitu nebo redukující přítomnost na trhu, jenž by mohl omezit případná narušení vnitřního trhu související zejména se zahraničními subvencemi, které jsou konkrétně poskytovány na podporu činností na vnitřním trhu, podobně jako je tomu v pokynech pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci 30 ,

·zákaz určitých investic – takové opatření by mohlo mít význam především v případě poskytnutí zahraniční subvence na konkrétní investici,

·zákaz subvencované akvizice,

·přístup třetích stran, například přístup poskytovatelů přepravních služeb k aplikacím pro mobilitu, případně v podobném rozsahu, jako je tomu v pokynech EU k použití pravidel pro státní podporu ve vztahu k rychlému zavádění širokopásmových sítí 31 ,

·licencování za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek (FRAND). Pokud by například podnik s využitím subvence získal telekomunikační frekvence nebo poskytoval přístup do sítí přes tyto frekvence, mohl by být povinen umožnit využívání těchto frekvencí jiným podnikům,

·zákaz určitého tržního chování vázaného na zahraniční subvenci,

·zveřejňování výsledků výzkumu a vývoje způsobem, který je umožní jiným podnikům reprodukovat, například podobně jako je tomu u požadavků na významné projekty společného evropského zájmu 32 nebo jak je uvedeno v nařízení č. 651/2014 o blokových výjimkách 33 ,

·vyrovnávací platby hrazené ve prospěch EU nebo členských států.

Vzhledem k tomu, že klíčovým problémem je obecně nedostatečná transparentnost, zejména pokud jde o finanční vztahy mezi třetími zeměmi a veřejnými podniky, by uložení nápravných opatření bylo vždy doprovázeno též budoucí povinností týkající se podávání zpráv a transparentnosti. Tyto povinnosti by mohly být inspirovány například směrnicí 2006/111/ES o transparentnosti. Vyšší transparentnost může přispět k zamezení případných narušení trhu v budoucnu.

Dotyčný podnik může rovněž nabídnout závazky ke zmírnění narušení vnitřního trhu. Bude-li je příslušný orgán dohledu považovat za dostatečné, může je danému podniku uložit jako právní povinnost.

Pokud podnik nesplní nápravná opatření uložená příslušným orgánem dohledu nebo závazky, jejichž splnění je pro něj povinné, může příslušný orgán dohledu jako sankci uložit pokuty a penále.

Na právo příslušných orgánů dohledu ukládat nápravná opatření by se vztahovala promlčecí lhůta v délce deseti let, jejíž běh by počal ode dne poskytnutí subvence. Běh promlčecí lhůty by se přerušil při jakémkoliv úkonu, který by příslušný orgán dohledu učinil v souvislosti se zahraniční subvencí. Po každém přerušení by promlčecí lhůta začala běžet znovu od počátku.

4.1.7Orgány dohledu

Doporučuje se, aby orgány dohledu určila jak Komise, tak členské státy. Mezi Komisí a příslušnými vnitrostátními orgány dohledu by byly nastaveny koordinační mechanismy zajišťující jednotné a účinné uplatňování opatření k prosazování práva. U systému, jak je popsaný v tomto modulu, nabízí sdílení pravomocí mezi různými donucovacími orgány nejlepší záruku, že dojde k odhalení a účinnému řešení zahraničních subvencí, které nejvíce narušují vnitřní trh. Tento systém by umožnil jak Komisi, tak členským státům využít jejich síly k zajištění řádného prověření narušení způsobených zahraničními subvencemi v EU.

Členské státy mohou čerpat ze své přímé znalosti fungování svých domácích trhů. Za určitých okolností mohou mít ale zahraniční subvence dopad na několik členských států. V takových situacích by k vymáhání modulu 1 a zajišťování jednotného uplatňování pravidel v celé EU měla lepší pozici Komise, která by se při tom mohla opřít o své zkušenosti získané při uplatňování nástrojů na ochranu obchodu a pravidel pro státní podporu.

Jednotlivé vnitrostátní orgány dohledu by byly oprávněny vymáhat pravidla modulu 1 v rámci své příslušnosti vymezené územím příslušného členského státu. Do působnosti Komise by spadaly veškeré zahraniční subvence ve prospěch podniku v EU bez ohledu na to, zda by se týkaly území jednoho nebo více členských států EU. Komise by rovněž měla výlučnou pravomoc k uplatnění testu unijních zájmů. Členské státy by mohly podklady postupovat na výzvu Komise nebo z vlastního podnětu. Komise a členské státy by si však ponechaly prostor pro uvážení při rozhodování o tom, zda budou určitý případ potenciálně narušující zahraniční subvence prošetřovat, či nikoliv.

To znamená, že by zahraniční subvenci mohl prošetřovat:

·jediný vnitrostátní orgán dohledu nebo

·několik vnitrostátních orgánů dohledu jednajících souběžně (pokud by zahraniční subvence zvýhodňovala hospodářskou činnost ve více než jednom členském státě) nebo

·Komise.

Mechanismy spolupráce a koordinace

Systém sdíleného uplatňování by vyžadoval účinné mechanismy spolupráce mezi různými donucovacími orgány. Spolupráce mezi Komisí a vnitrostátními orgány dohledu by mohla fungovat podobně, jako tomu již je v antimonopolní oblasti podle nařízení č. 1/2003. 34 Tuto spolupráci by doplnil mechanismus koordinace mezi členskými státy a Komisí zajišťující ve vhodných případech jednotnost a koordinaci ve vztahu k existenci subvence. Vnitrostátní orgány dohledu by konkrétně s Komisí koordinovaly postup při předběžném přezkumu a následném hloubkovém šetření v souvislosti s existencí subvence tak, aby byla zajištěna jednotnost při uplatňování subvenční disciplíny.

Doporučuje se, aby vnitrostátním orgánům dohledu příslušelo šetření jejich případů do doby, než Komise zahájí hloubkové šetření. Jakmile by Komise zahájila hloubkové šetření zahraniční subvence, přešla by na ni v dané věci výlučná pravomoc a vnitrostátní orgány dohledu by své případy musely odložit. Vnitrostátní orgány dohledu by mohly ve svých případech pokračovat, jen pokud by Komise své hloubkové šetření administrativně ukončila.

Za účelem zajištění účinného vymáhání povinností by vnitrostátní orgány dohledu mohly vyzvat Komisi k zahájení řízení; Komise by měla oprávnění takovou žádost přijmout nebo zamítnout. Vhodná by byla rovněž možnost předávat případy od jednoho nebo více vnitrostátních orgánů dohledu Komisi a naopak. Především tam, kde se případem stejné zahraniční subvence 35 zabývají dva nebo více vnitrostátních orgánů dohledu, je Komise ve vhodnější pozici k řešení dané věci. Takové předání by bylo možné uskutečnit v době, kdy probíhá řízení, a pouze v případě, že s tím dožadující i dožádaný orgán souhlasí.

Komise a vnitrostátní orgány dohledu by se rovněž vzájemně informovaly jak při zahájení předběžného přezkumu, tak při zahájení hloubkového šetření. Mohly by spolu sdílet příslušné dokumenty, včetně důvěrných informací. Během hloubkového šetření by vnitrostátní orgán dohledu, který se věcí zabýval, musel požádat Komisi o stanovisko ohledně výsledku testu unijních zájmů. Stanovisko Komise by bylo pro členský stát závazné. Před přijetím rozhodnutí s nápravnými opatřeními nebo rozhodnutí se závazky po dokončení hloubkového šetření konzultuje jednající vnitrostátní orgán dohledu věc s Komisí a informuje všechny ostatní vnitrostátní orgány dohledu. Na druhé straně Komise zapojí vnitrostátní orgány dohledu do svého rozhodovacího procesu tím, že jim umožní (po hloubkovém šetření) vyjádřit stanovisko k návrhu rozhodnutí. Pokud Komise nebo vnitrostátní orgány dohledu nemají žádné pochybnosti ohledně narušení hospodářské soutěže způsobené zahraniční subvencí, a případ tedy ukončí, vzájemně se o tom informují. Takto ukončené řízení nebude mít vliv na oprávnění kteréhokoli orgánu dohledu pokračovat v projednávání stejného případu nebo jej projednat nově a dospět k odlišnému závěru. Vnitrostátní orgány dohledu by v této souvislosti měly při posuzování věci úzce spolupracovat s Komisí.

4.2Zahraniční subvence usnadňující akvizice cílů v EU (modul 2)

4.2.1Základní charakteristiky

Modul 2 se má konkrétně zabývat narušeními způsobenými zahraničními subvencemi, které usnadňují akvizice cílů v EU (jak je definováno níže v oddíle 4.2.2.1). Stručně řečeno, jeho cílem je zajistit, aby zahraniční subvence nepřinášely svým příjemcům nespravedlivou výhodu při akvizicích jiných podniků (či účastí v nich), čili jeho působnost je užší než v případě modulu 1.

Zahraniční subvence mohou vnitřní trh narušit tím, že usnadní akvizici cíle v EU. Může k tomu dojít buď 1) přímo tak, že je subvence poskytnuta podniku výslovně na určitou akvizici, nebo 2) nepřímo, kdy subvence fakticky finančně posílí nabyvatele, což mu akvizici usnadní.

V tomto modulu by příslušný orgán dohledu prováděl přezkum chystaných akvizic zahrnujících možné zahraniční subvence před jejich realizací v rámci mechanismu oznamovací povinnosti. Přezkum by probíhal ve dvou krocích: fáze předběžného přezkumu, následovaná případným hloubkovým šetřením.

Pokud by příslušný orgán dohledu získal při předběžném přezkumu dostatečné důkazy o tom, že nabývající společnost využívá zahraniční subvence usnadňující akvizici, mohl by zahájit hloubkové šetření. V případě neexistence dostatečných podkladů, jež by odůvodňovaly zahájení šetření akvizice, by příslušný orgán dohledu dále nekonal a věc by administrativně ukončil.

Zjistil-li by příslušný orgán dohledu po dokončení hloubkového šetření, že akvizice byla usnadněna zahraničními subvencemi a narušuje vnitřní trh, měl by následující dvě možnosti: přijmout závazky oznamovatele, které účinně napravují narušení, nebo v krajním případě akvizici zakázat.

Za účelem účinné implementace by měl příslušný orgán dohledu právo přezkoumávat z moci úřední i akvizice, které nabyvatel měl oznámit, ale neučinil tak, a to i po jejich uskutečnění. Tento přezkum by mohl v konečném důsledku vést k zákazu akvizice, případně, pokud již byla uskutečněna, k jejímu zrušení.

4.2.2Působnost modulu 2

Účelem modulu 2 je řešit narušení způsobená zahraničními subvencemi, které usnadňují akvizice cílů v EU.

Pojmy „akvizice“, „cíl v EU“ a „potenciálně subvencované akvizice“ pro účely modulu 2 jsou vymezeny v oddíle 4.2.2.1. Oddíl 4.2.2.2 popisuje dvě možné úpravy týkající se okamžiku vzniku předběžné oznamovací povinnosti. A konečně v oddíle 4.2.2.3 jsou představeny prahové hodnoty, s jejichž pomocí bude možné přizpůsobit modul 2 tak, aby do jeho působnosti spadaly nejproblematičtější akvizice.

4.2.2.1Definice

Akvizice

Pro účely tohoto modulu se „akvizicí“ rozumí:

·přímé nebo nepřímé nabytí kontroly nad podnikem 36 nebo

·přímé či nepřímé nabytí nejméně [určité procento] % akcií, podílů nebo hlasovacích práv nebo jiné získání „podstatného vlivu“ v podniku. 37  

Modul 2 proto zahrnuje akvizice práv a podílů, jež mohou být sice významné, ale současně menšinové a nekontrolní.

Cíl v EU

Navrhuje se, aby „cíl v EU“ byl vymezen jako jakýkoli podnik usazený v EU, který dosahuje určité prahové hodnoty obratu v EU; lze ale zvážit i jiná kritéria (viz oddíl 4.2.2.3).

Potenciálně subvencované akvizice

Potenciálně subvencované akvizice by byly definovány jako plánované akvizice cíle v EU, kde strana obdržela finanční příspěvek od vlády třetí země (jak je podrobně uvedeno v definici zahraničních subvencí v příloze I).

Navrhuje se omezit rozhodné období pro obdržení finančního příspěvku na [tři] kalendářní roky před oznámením, respektive rok po uskutečnění akvizice v případě, kdy je finanční příspěvek poskytnut později. K takové situaci může například dojít v případě existence politického závazku poskytnout finanční příspěvek v následujících měsících.

4.2.2.2Předběžná oznamovací povinnost

Oznamovací povinnost by se vztahovala na potenciálně subvencované akvizice, tzn. na ty případy, kdy oznamovatel v uplynulých třech letech obdržel finanční příspěvek od kteréhokoli orgánu třetí země nebo takový příspěvek očekávají v následujícím roce (jak je uvedeno výše).

Oznámení by se tedy týkala pouze na potenciálně problematických akvizic, konkrétně situací, kdy finanční příspěvek orgánu třetí země usnadňuje akvizici.

Omezení rozsahu oznamovací povinnosti na potenciálně subvencované akvizice by zároveň záviselo na míře sebehodnocení na straně podniků. Aby podniky zjistily, zda se na ně povinnost akvizici oznámit vztahuje, musely by určit, jakou výši finančních příspěvků obdržely od orgánů třetí země. To může přinést riziko chyb nebo obcházení plynoucí z toho, že podniky o takové veřejné podpoře nemusejí vědět nebo ji nejsou ochotné veřejně přiznat.

Na rozdíl od definice pojmu „zahraniční subvence“ by navíc měl být pojem „finanční příspěvek“ orgánů třetích zemí (uvedený v příloze I jako součást definice zahraničních subvencí) objektivnější a méně sporný, neboť nehodnotí, zda příspěvek je, či není subvencí. Takové vymezení rovněž odpovídá dalším běžně používaným pojmům, které se rovněž týkají finančních příspěvků (například podle pravidel WTO a unijních pravidel pro státní podporu). Lze tedy rozumně předpokládat, že strany budou vědět, zda v posledních třech letech obdržely nějakou formu finančního příspěvku od orgánu třetí země (nebo že jej obdrží v následujícím roce).

Příslušný orgán dohledu by měl kromě toho k dispozici přísné (a tedy odrazující) nástroje k řešení případů, kdy by nabyvatelé neoznámili akvizice podléhající oznamovací povinnosti. Takovým nabyvatelům by hrozily vysoké pokuty včetně povinnosti celou transakci zrušit.

4.2.2.3Prahové hodnoty

Výše popsaný rámec může zahrnovat prahové hodnoty, které zaručí přesnější zaměření na potenciálně problematické případy subvencovaných akvizic. Nastavení těchto prahových hodnot by záviselo především na zvolených možnostech ohledně cíle v EU, vzniku oznamovací povinnosti a příslušných orgánů dohledu (oddíl 4.2.7).

Za prvé by cíl v EU – tedy jakýkoliv podnik usazený v EU – mohl být vymezen s odkazem na různé prahové hodnoty, aby se zajistilo, že se zachytí všechny relevantní akvizice (tzn. že by šetření podléhala transakce překračující některou z prahových hodnot):

·kvalitativní prahová hodnota vycházející ze všech aktiv, u nichž je pravděpodobné, že by v budoucnu mohly přinášet významný obrat v EU 38 , nebo kvantitativní prahová hodnota nastavená na základě hodnoty transakce,

·kvantitativní prahová hodnota vycházející z obratu, jež by mohla být nastavena například na částku 100 milionů eur, lze ale uvažovat i o jiných hodnotách, typech prahových hodnot nebo alternativních přístupech. Nižší prahová hodnota obratu obecně řečeno rozšiřuje působnost nového nástroje a zvyšuje riziko, že zachytí vyšší počet malých, potenciálně méně relevantních akvizic. Naopak vyšší prahová hodnota obratu snižuje administrativní zátěž vyplývající z předběžné oznamovací povinnosti, ale nástroji mohou zase unikat potenciálně relevantní akvizice.

Ať bude zvolena jakákoliv prahová hodnota, vždy bude nutno najít rovnováhu mezi účinností a účelností.

Za druhé by se mohla oznamovací povinnost omezit pouze na potenciálně subvencované akvizice, kde finanční příspěvek orgánů třetí země překročil určitou úroveň. Mohlo by se například jednat o případy, kde by celková částka finančního příspěvku získaná nabývajícím podnikem ve třech kalendářních letech před oznámením přesáhla určitou částku nebo určité procento pořizovací ceny. Jelikož se jedná o rozhodnou událost, bylo by třeba tato kritéria jasně stanovit. 39

Nastavení jednotlivých prahových hodnot bude pravděpodobně záviset na orgánu dohledu, jenž bude pověřen prováděním modulu 2. Výše zmíněné prahové hodnoty by se mohly uplatňovat v případě, že výlučnou pravomoc k provádění modulu 2 dostane Komise. Byla-li by pravomoc sdílena s členskými státy nebo by náležela výlučně členskému státu (viz oddíl 4.2.7), bylo by vhodnější tyto prahové hodnoty nastavit níže s ohledem na menší velikost ekonomik členských států v porovnání s celkovým hospodářstvím EU.

V zájmu dosažení lepší rovnováhy mezi schopností zachytit potenciální narušení a omezením zátěže pro podniky a orgány dohledu by kromě výše uvedených kvantitativních prahových hodnot mohla být zavedena i určitá kvalitativní kritéria.

4.2.3Posouzení narušení souvisejících se subvencovanými akvizicemi

Subvencované akvizice mohou narušit rovné podmínky v souvislosti s investičními příležitostmi na vnitřním trhu. Příkladem takového narušení je možnost subvencovaného nabyvatele nabídnout za akvizici podniku vyšší cenu než konkurenční zájemci. Taková předražená nabídka narušuje rozložení kapitálu a oslabuje možné výhody plynoucí z akvizice, jako je například zvýšení efektivity.

Důkazním standardem, v jehož světle by příslušný orgán dohledu akvizici posuzoval, by bylo narušení vnitřního trhu usnadněním akvizice pomocí zahraničních subvencí. Jinými slovy, příslušný orgán dohledu by musel prokázat, že akvizice byla usnadněna zahraniční subvencí a že v důsledku toho došlo k narušení vnitřního trhu.

Zahraniční subvence mohou usnadnit akvizici přímo nebo nepřímo. Subvencemi, které přímo usnadňují akvizici, jsou subvence poskytnuté na akvizici (příčinnou souvislost s akvizicí lze prokázat). Vzhledem k závažnosti, s jakou zahraniční subvence přímo usnadňující akvizici poškozují rovné podmínky pro investice, by se u nich obvykle narušení vnitřního trhu bez dalšího předpokládalo.

Za nepřímé usnadnění akvizice by se považovaly případy, kde zahraniční subvence zlepšuje finanční sílu nabyvatele. Zde by bylo třeba subvencovanou akvizici přezkoumat podrobněji, aby bylo možné posoudit, zda skutečně nebo potenciálně narušuje rovné podmínky na vnitřním trhu.

Nedostatečná transparentnost zahraničních subvencí a komplexnost obchodní reality obecně mohou jednoznačnou identifikaci narušení způsobeného určitými subvencovanými akvizicemi ztěžovat. K určení narušení bude proto zřejmě nezbytné použít soubor ukazatelů týkajících se subvencovaných akvizic a situace na příslušném trhu. Demonstrativní výčet příslušných ukazatelů by mohl zahrnovat dále uvedená kritéria:

·relativní velikost dané subvence: čím vyšší je částka subvence v relativním vyjádření, tím je pravděpodobnější, že bude mít negativní dopad na vnitřní trh,

·postavení příjemce: například čím větší cíl v EU nebo nabyvatel, tím vyšší pravděpodobnost, že subvencovaná akvizice naruší vnitřní trh. Podobně čím je vyšší nevyužitá výrobní kapacita cíle v EU nebo nabyvatele, tím je pravděpodobnější, že subvencovaná akvizice způsobí narušení,

·situace na dotčeném trhu (trzích): u subvencované akvizice cíle v EU působícího na trzích se strukturálním přebytkem kapacity je například oproti jiným akvizicím větší pravděpodobnost, že dojde k narušení trhu. Podobně je u subvencované akvizice cíle v EU, který působí na trzích s vysokým stupněm koncentrace, větší pravděpodobnost, že povede k narušení, než je tomu u jiných subvencovaných akvizic. Stejně tak je vyšší pravděpodobnost narušení vnitřního trhu u subvencí na rychle rostoucích trzích vyspělých technologií. Jedním z aspektů posouzení, zda dochází k narušení vnitřního trhu, který sám o sobě ovšem není rozhodující, je existence konkurenčních nabídek,

·úroveň aktivity příslušných stran na vnitřním trhu: subvencované akvizice, jejichž účastníci, a především cílový podnik, působí na vnitřním trhu v omezené míře v porovnání s jejich celosvětovou aktivitou, méně pravděpodobně naruší vnitřní trh.

Dále je namístě zvážit možnost, že by příslušný orgán dohledu mohl také zohledňovat, zda má příjemce privilegovaný přístup na svůj domácí trh (díky opatřením, která odpovídají poskytnutí zvláštních nebo výhradních práv), jenž mu poskytuje umělou konkurenční výhodu, která je potenciálně využitelná na vnitřním trhu EU a jako taková zhoršuje deformační účinky subvence. Pokud příslušný orgán dohledu zjistí, že akvizice byla přímo nebo fakticky usnadněna zahraničními subvencemi a narušila vnitřní trh, může uložit nápravná opatření, jak je vysvětleno níže (viz oddíl 4.2.6).

4.2.4Test unijních zájmů

Stejně jako v modulu 1 by se zjištěné narušení porovnalo s pozitivním dopadem, který by investice mohla mít v EU nebo na jí uznávané veřejné zájmy (viz oddíl 4.1.4).

4.2.5Postup

Modul 2 zavádí dvoustupňový systém oznamování.

V prvním kroku by nabyvatelé byli povinni podat příslušnému orgánu dohledu stručné oznámení. Oznámení by obsahovalo základní informace, které příslušný orgán dohledu potřebuje k rozpoznání případně problematických operací zahrnujících zahraniční subvence. Mohlo by se například jednat o některé nebo všechny níže uvedené informace o nabyvateli a cílovém podniku:

·právní informace, včetně majetkových účastí, orgánů a řízení,

·informace o financování,

·údaje o obratu za poslední tři roky (v EU a ve světě),

·popis předmětu podnikání (v EU a ve světě),

·financování transakce,

·hlavní zdroje celkového financování nabyvatele,

·finanční příspěvky orgánů třetích zemí obdržené pro potřeby transakce,

·veškeré finanční příspěvky obdržené od orgánů třetí země v posledních třech letech,

·informace o jiných potenciálních nabyvatelích cílového podniku za poslední tři roky včetně veškerých nabídek, které byly podány v rámci prodeje daného cílového podniku.

Stručné shrnutí navrhované akvizice by mohlo být zveřejněno, aby se zainteresované strany mohly ve stanovené lhůtě vyjádřit.

V rámci předběžné oznamovací povinnosti by se uplatňovala tzv. odkladná lhůta – nabyvatelé by nemohli transakci uzavřít po dobu [x] pracovních dnů po přijetí úplného oznámení příslušným orgánem dohledu. Kvůli zaručení úplnosti šetření a systému předběžné oznamovací povinnosti by se mohla odkladná lhůta podle potřeby úměrně prodlužovat, pokud by strany neposkytly včas přesné informace.

Během této lhůty by se příslušný orgán dohledu s informacemi seznámil a v dalším kroku by mohl rozhodnout o zahájení hloubkového šetření, pokud by měl důvodné podezření, že nabyvatel měl prospěch ze zahraničních subvencí usnadňujících akvizici.

Nezahájí-li příslušný orgán dohledu hloubkové šetření, strany by mohly transakci uzavřít na konci původní odkladné lhůty plynoucí po podání oznámení, aniž by tím byly dotčeny jiné právní závazky (např. kontrola spojování podniků nebo prověřování přímých zahraničních investic v EU). Příslušný orgán dohledu by kromě toho mohl na základě řádně odůvodněné výzvy nabyvatele upustit od uplatňování původní odkladné lhůty, případně nabyvateli povolit uzavření transakce bez nutnosti vyčkat až do jejího konce.

Jestliže příslušný orgán dohledu zahájí hloubkové šetření, odkladná lhůta se prodlouží – strany nebudou moci transakci uzavřít po dobu [x] pracovních dnů po přijetí úplných informací příslušným orgánem dohledu. Stejně jako v úvodní fázi by mohla být odkladná lhůta prodloužena tak, aby nebylo narušeno šetření a systém předběžné oznamovací povinnosti.

Hloubkové šetření by mohlo mít tři různé výsledky:

·za prvé by příslušný orgán dohledu mohl dospět k závěru, že k žádnému narušení (usnadněním akvizice) nedošlo a že proti akvizici nevznese námitku,

·za druhé by příslušný orgán dohledu mohl přijmout rozhodnutí o podmíněném povolení, jímž by se staly závazky nabídnuté nabyvatelem právně závaznými. Taková nápravná opatření by musela účinně odstraňovat narušení, k němuž by došlo v důsledku usnadnění akvizice,

·za třetí by příslušný orgán dohledu mohl rozhodnout o zákazu navrhované transakce, pokud by zjistil, že akvizici usnadňují zahraniční subvence vedoucí k narušení vnitřního trhu, které nelze napravit splněním závazků.

Aby byla zajištěna účinnost systému předběžné oznamovací povinnosti a aby se zabránilo jeho obcházení, mohl by příslušný orgán dohledu v případě, kdy nabyvatel neoznámí akvizici podléhající oznamovací povinnosti, zahájit šetření akvizice spadající do oblasti působnosti modulu 2 z moci úřední.

Příslušný orgán dohledu by mohl rovněž zahájit správní řízení kvůli porušení procesních pravidel, například pokud by se objevily známky, že podání účastníků obsahují zavádějící nebo neúplné informace, že závazné závazky nebyly řádně splněny nebo že transakce, která měla být oznámena, oznámena nebyla. Sankce za procesní porušení by měly mít odrazující účinek. 40  

Tento postup by tedy zavedl mechanismy nezbytné k získání odpovídajících informací v podobě přísných sankcí za poskytnutí neúplných nebo nesprávných informací a povinnost odkladu bránící tomu, aby se akvizice uskutečnila dříve, než Komise dospěje k rozhodnutí.

4.2.6Nápravná opatření

Nabyvatel může nabídnout přiměřené závazky k nápravě narušení způsobených zahraničními subvencemi, které by v případě, že je příslušný orgán dohledu bude považovat za účinné, mohly být na základě jeho rozhodnutí uloženy nabyvateli jako právní povinnost.

V tomto ohledu by se v zásadě obdobně uplatnil oddíl 4.1.6 o nápravných opatřeních modulu 1. Mezi oběma moduly však mohou v této souvislosti existovat určité rozdíly. Vyrovnávací platby a povinnosti týkající se transparentnosti budou jako nápravná opatření v modulu 2 v praxi pravděpodobně méně účinné. Z tohoto důvodu se budou závazky pravděpodobně soustředit spíše na strukturální nápravná opatření.

4.2.7Orgány dohledu

Tento oddíl se věnuje institucionálnímu rámci pro řešení dopadů zahraničních subvencí na vnitřní trh a zkoumá, do jaké míry lze pravomoci svěřit úrovni EU nebo úrovni členských států, případně je mezi nimi sdílet.

Mechanismus vymáhání založený na povinnosti oznamovat akvizice předem je mnohem složitější sdílet mezi více donucovacími orgány než systémy uvedené v modulu 1, a to především v důsledku značných časových omezení. Bylo by zapotřebí zavést více správních mechanismů, které by se zabývaly oznámeními v krátkých lhůtách, stanovit vhodné prahové hodnoty pro každý donucovací orgán a vytvořit komplexní systémy postupování, které by se uplatnily v případě, že by prahové hodnoty nevedly k vhodnému rozložení případů. Obtížnější by bylo i dodržení jednotné praxe mezi donucovacími orgány.

S ohledem na výše uvedené se navrhuje, aby za vymáhání modulu 2 s předběžnou oznamovací povinností byla odpovědná výhradně Komise. Takový centralizovaný systém na úrovni EU by vedl k vyšší právní jistotě a snížení celkových nákladů na vymáhání jak pro orgány veřejné moci, tak pro podniky. Kontrola nad akvizicemi překračujícími určité prahové hodnoty v celé EU by se zajišťovala z jediného místa, čímž by odpadla nutnost, aby podniky zapojené do téže subvencované akvizice musely současně jednat s orgány několika členských států. Rovněž by se zabránilo tomu, aby členské státy byly nuceny reprodukovat 27 podobných centralizovaných správních systémů předběžné oznamovací povinnosti, což je zejména důležité v situaci, kdy zatím nejsou dostatečné zkušenosti k určení, u kolika akvizic by se ukázalo, že jsou negativně ovlivněné zahraniční subvencí. Členské státy by se do postupu Komise zapojovaly prostřednictvím informačního mechanismu na jeho začátku a v jeho průběhu a po hloubkovém šetření by s nimi byla konzultována konečná rozhodnutí.

Kombinace modulu 2 s modulem 1 by členským státům umožňovala kdykoliv přezkoumávat akvizice z moci úřední, a to včetně těch, které nedosahují prahové hodnoty stanovené v modulu 2, čímž by byl zaručen účinný systém kontroly zahraničních subvencí s omezenými celkovými veřejnými náklady na vymáhání.

4.3Zahraniční subvence v kontextu veřejných zakázek (modul 3)

4.3.1Úvod

Vytvoření jednotného trhu pro zadávání veřejných zakázek je jedním z klíčových úspěchů vnitřního trhu. Zveřejňování výzev k podávání nabídek v rámci celé EU zajišťuje transparentnost a vytváří tržní příležitosti pro podniky z EU i třetích zemí. Unijní pravidla pro zadávání veřejných zakázek zaručují spravedlivé podmínky pro všechny hospodářské subjekty, které soutěží o projekty na trhu EU s veřejnými zakázkami, a zajišťují rovné podmínky pro přístup k veřejným zakázkám.

K zajištění rovných podmínek mohou přispět kritéria pro zadání veřejné zakázky, jako jsou například kritéria týkající se sociální či environmentální oblasti, technické specifikace a/nebo podmínky plnění smlouvy.

Rámec pro zadávání veřejných zakázek se opírá o další unijní nástroje, které brání narušování hospodářské soutěže a zajišťují zachování rovných podmínek v praxi. Kontrola státní podpory tak například zajišťuje, aby uchazeči nevyužívali státní podporu, která není slučitelná s vnitřním trhem EU a která by mohla narušit hospodářskou soutěž v konkrétním zadávacím řízení.

Tento modul, který bude případně implementován prostřednictvím vhodného právního nástroje (viz oddíl 4.3.3.3), umožní zadavatelům zabývat se zahraničními subvencemi v jednotlivých zadávacích řízeních. Veřejní zadavatelé z EU by museli ze zadávacího řízení vyloučit hospodářské subjekty, které obdržely narušující zahraniční subvence. Tento nový důvod k vyloučení by se vztahoval nejen na předmětné zadávací řízení, ale při splnění určitých podmínek by také mohl vést i k vyloučení z budoucích zadávacích řízení. Oblast působnosti tohoto nového důvodu k vyloučení bude vymezena ve světle mezinárodních závazků EU podle Dohody WTO o vládních zakázkách a různých dvoustranných dohod upravujících přístup na trh EU s veřejnými zakázkami.

4.3.2Narušení plynoucí ze zahraničních subvencí v kontextu zadávání veřejných zakázek

Cílem přezkumu zaměřeného konkrétně na narušení v kontextu zadávání veřejných zakázek by bylo zachování rovných podmínek v této specifické oblasti. Zatímco by se tedy existence zahraniční subvence (existence finančního příspěvku a výhody) určovala podle stejných zásad, jaké jsou popsány v příloze I této bílé knihy, neexistence nebo existence účinku zahraniční subvence by se posuzovala ve vztahu ke konkrétnímu zadávacímu řízení. Je třeba rozhodnout, zda zahraniční subvence usnadňuje účast v zadávacím řízení, tj. zda hospodářskému subjektu, který z ní má prospěch, umožňuje účast v řízení na úkor nesubvencovaných podniků. Zahraniční subvence v oblasti veřejných zakázek tedy mohou způsobit narušení zadávacího řízení buď přímou návazností na zadávaný projekt, nebo nepřímo tím, že fakticky zlepší finanční sílu příjemce. Pokud příjemci umožní předložit nabídku, která by jinak – bez subvence – byla ekonomicky méně udržitelná, zejména se jedná o nabídky pod tržní cenou nebo pod úrovní nákladů, lze mít za to, že došlo k narušení. V ostatních případech lze narušení posuzovat na základě zásad a kritérií uvedených v oddíle 4.1.3 v rozsahu, v němž jsou relevantní a schopné prokázat, že zahraniční subvence usnadňuje účast v zadávacím řízení 41 . 

4.3.3Postup

4.3.3.1Zahájení řízení

Každý hospodářský subjekt, který se účastní zadávacího řízení, by musel při předkládání nabídky oznámit zadavateli, zda on, včetně případných členů jeho sdružení, nebo jeho dodavatelé a subdodavatelé v posledních třech letech před účastí v řízení obdrželi finanční příspěvek ve smyslu přílohy I nebo zda očekávají, že takový příspěvek obdrží během plnění zakázky.

Kvůli snížení administrativní zátěže veřejných zadavatelů a příslušných orgánů dohledu a ve snaze kontrolovat jen ty zahraniční subvence v oblasti zadávání veřejných zakázek, které by případně vedly k narušení zadávacího řízení, by mohly být nastaveny prahové hodnoty a dodatečné podmínky pro vznik oznamovací povinnosti, např.:

·omezení rozhodného období pro přijetí subvence například na [tři] kalendářní roky před datem oznámení a jeden rok po očekávaném dokončení zakázky,

·vznik oznamovací povinnosti pouze u zahraničních finančních příspěvků přesahujících určitou hodnotu,

·stanovení prahové hodnoty, která je vyšší než prahová hodnota platná v rámci provádění směrnic o zadávání veřejných zakázek.

Smyslem zavedení těchto podmínek a prahových hodnot by bylo zacílení nástroje na nejrelevantnější případy. Nižší prahová hodnota pro vznik oznamovací povinnosti a neexistence podmínek uvedených výše by obecně rozšířila oblast působnosti nástroje a zvýšila riziko, že bude zachycovat vyšší počet potenciálně méně relevantních zadávacích řízení. Vyšší prahová hodnota pro vznik oznamovací povinnosti a existence podmínek uvedených výše naopak snižují administrativní zátěž vyplývající z předběžné oznamovací povinnosti, ale nástroji mohou zase unikat potenciálně relevantní řízení. V souvislosti se subvencovanými nabídkami ve veřejných zadávacích řízeních, které nespadají do působnosti modulu 3, existuje ještě možnost jejich řešení podle modulu 1, pokud narušují vnitřní trh.

Oznámení by obecně mělo obsahovat informace nezbytné k posouzení, zda hospodářský subjekt má v zadávacím řízení prospěch ze zahraničních subvencí. Kompletní oznámení bude muset sestávat nejméně z těchto částí:

·právní informace, včetně majetkových účastí, orgánů a řízení uchazeče, případných členů sdružení a těch dodavatelů a subdodavatelů, kteří obdrželi zahraniční finanční příspěvky,

·hlavní zdroje celkového financování nabídky,

·celková výše zahraničních finančních příspěvků přijatých za poslední 3 roky,

·zahraniční finanční příspěvky přijaté konkrétně za účelem účasti v zadávacím řízení,

·zahraniční finanční příspěvky, které obdrží během očekávaného plnění zakázky.

Po prozkoumání úplnosti oznámení je veřejný zadavatel předá příslušnému orgánu dohledu (viz níže oddíl 4.3.3.2) k prověření informací a posouzení existence zahraniční subvence. Z důvodu transparentnosti by se oznámení zveřejňovala.

Bude nutné zavést přísná a odrazující opatření pro případy, kdy hospodářský subjekt nesplní oznamovací povinnost nebo předloží nesprávné informace. Především nesplnění oznamovací povinnosti by mohl veřejný zadavatel trestat vysokými pokutami a v mimořádných případech i vyloučením ze zadávacího řízení či ukončením probíhající smlouvy.

Předběžná oznamovací povinnost v případě subvencované účasti v zadávacích řízeních bude případně vyžadovat určitou míru sebehodnocení na straně hospodářských subjektů. Podniky budou muset samy určit, do jaké míry jsou příjemcem zahraničních finančních příspěvků, a na základě toho posoudit, zda jsou povinny oznámit předložení nabídky zahrnující finanční příspěvek. Toto sebehodnocení s sebou nese významné riziko chyb a úmyslného obcházení ze strany hospodářských subjektů plynoucí z toho, že podniky o existenci takového finančního příspěvku nemusejí vědět nebo jej nejsou ochotné zadavateli přiznat.

Třetí strany a konkurenti jsou proto oprávněni informovat zadavatele o tom, že v souvislosti s řízením mělo být učiněno oznámení. Taková podání musejí být odůvodněná a musejí přinášet zjevné důkazy o nezbytnosti oznámení.

4.3.3.2Šetření vedené příslušným orgánem dohledu a návaznosti s probíhajícím zadávacím řízením

Doporučuje se, aby podobně jako v modulu 1 byly pravomoci svěřeny jak Komisi, tak vnitrostátním orgánům, a aby systém upravoval také součinnost nezbytnou k zajištění jednotného přístupu. Spolupráce mezi Komisí a vnitrostátními orgány dohledu by mohla fungovat podobně, jako tomu již je v antimonopolní oblasti podle nařízení č. 1/2003 42 .

Po obdržení úplného oznámení je veřejný zadavatel předá příslušnému orgánu dohledu na úrovni členského státu k prověření informací a posouzení existence zahraniční subvence. Zadavatel také může upozornit vnitrostátní orgán dohledu na případy, kde existuje dostatečně důvodné podezření, že uchazeč obdržel zahraniční subvenci a neoznámil ji.

Šetření bude probíhat ve dvou krocích spočívajících v předběžném přezkumu a hloubkovém šetření. Při předběžném přezkumu vnitrostátní orgán dohledu zjišťuje potřebné informace o existenci zahraniční subvence a o podmínkách, za nichž byla poskytnuta. Dojde-li v této fázi k závěru o neexistenci zahraniční subvence, informuje o tom veřejného zadavatele a sdělí mu, že nemá v úmyslu zahájit hloubkové šetření. Pokud ale vnitrostátní orgán dohledu při předběžném přezkumu dojde k závěru, že by zahraniční subvence mohla existovat, zahájí hloubkové šetření, aby její existenci potvrdil. V obou případech vnitrostátní orgán dohledu o výsledcích informuje v souhrnném oznámení Komisi, zadavatele a rovněž příslušné orgány dohledu ostatních členských států.

Po provedení hloubkového šetření může vnitrostátní orgán dohledu dospět k závěru, že v zadávacím řízení zahraniční subvence buď existuje, anebo neexistuje (viz oddíl 4.3.3.3). V obou případech ale před sdělením svého závěru zadavateli informuje o návrhu rozhodnutí Komisi, aby zajistil, že jeho rozhodnutí bude přijato v těsné spolupráci s Komisí.

Přezkum musí být veden tak, aby vedl k co nejmenším prodlevám v zadávacích řízeních. Z tohoto důvodu by byly stanoveny krátké lhůty – předběžný přezkum by vnitrostátní orgán dohledu musel například dokončit do [15] pracovních dnů a hloubkové šetření [do 3 měsíců]. Pokud by Komise po sdělení konečného rozhodnutí s posouzením provedeným vnitrostátním orgánem dohledu nesouhlasila, lhůta pro dokončení hloubkového šetření by se prodloužila.

Během šetření nesmí zadavatel zadat zakázku prošetřovanému hospodářskému subjektu 43 . Jinak lze ale v zadávacím řízení pokračovat. To má tyto následky:

·po podání oznámení a jeho postoupení příslušnému orgánu dohledu může veřejný zadavatel pokračovat v hodnocení nabídek,

·na základě hodnocení, při němž nebere v úvahu případnou narušující zahraniční subvenci, může vybrat hospodářský subjekt, jemuž by měla být zakázka zadána,

·pokud tímto hospodářským subjektem není prošetřovaný subjekt, může zadavatel zakázku zadat a zadávací řízení ukončit. V takovém případě o tom informuje příslušný orgán dohledu,

·je-li vybraný hospodářský subjekt prošetřovaným subjektem, musí být zadávací řízení přerušeno do doby, než příslušný orgán dohledu provede přezkum zahraniční subvence a předloží zadavateli své stanovisko.

4.3.3.3Nápravná opatření 

Pokud orgán dohledu po přezkumu potvrdí, že hospodářský subjekt obdržel zahraniční subvenci, zadavatel rozhodne, zda tato subvence narušila zadávací řízení. Pokud ano, tento hospodářský subjekt z probíhajícího zadávacího řízení vyloučí.

Lze rovněž uvažovat o tom, že by bylo možné hospodářský subjekt vyloučit z budoucích zadávacích řízení po dobu nejvýše [3] let. Během tohoto období bude mít dotčený hospodářský subjekt možnost prokázat, že při účasti na zadávacím řízení již nemá prospěch z narušující zahraniční subvence; v takovém případě se bude moci budoucích zadávacích řízení účastnit.

Konkrétně:

·dospěje-li orgán dohledu k závěru, že v zadávacím řízení neexistuje zahraniční subvence, sdělí tento závěr zadavateli jako své rozhodnutí. V takovém případě nebude dotčený hospodářský subjekt veřejným zadavatelem vyloučen ze zadávacího řízení (ledaže veřejný zadavatel podle unijních právních předpisů o zadávání veřejných zakázek zjistí jiný důvod k vyloučení, odlišný od existence narušující zahraniční subvence),

·pokud však orgán dohledu dospěje k závěru o existenci zahraniční subvence, sdělí jej zadavateli, který poté na základě jednotné metodiky 44 rozhodne, zda tato subvence narušila zadávací řízení, a pokud ano, uloží subvencovanému subjektu nápravná opatření. Nápravná opatření v oblasti veřejných zakázek spočívají ve vyloučení subvencovaného uchazeče z probíhajícího zadávacího řízení a potenciálně na určitou dobu také z budoucích zadávacích řízení vyhlášených daným orgánem.

Cílem zavedení tohoto důvodu pro vyloučení je zajištění rovných podmínek mezi uchazeči, kteří mají prospěch ze státní podpory, a těmi, kteří mají prospěch ze zahraničních subvencí. Současný rámec pro oblast zadávání veřejných zakázek neobsahuje konkrétní důvod k vyloučení příjemců státní podpory, která není slučitelná s pravidly EU. 45 S ohledem na zajištění nediskriminačního a rovného zacházení bude nutné zvážit účinky tohoto důvodu k vyloučení pro podniky, na které se vztahují postupy podle pravidel pro státní podporu.

Na rozhodnutí by bylo možné uplatnit nápravná opatření.

4.3.4Zahraniční subvence v kontextu zadávacích řízení podle mezivládních dohod

Některá zadávací řízení, zejména pokud se týkají rozsáhlých infrastrukturních projektů, mohu být organizována na základě mezivládních dohod se státy, na které se nevztahuje unijní režim zadávání veřejných zakázek. Na zadávací řízení v rámci takových dohod se za podmínek uvedených v článku 9 směrnice 2014/24/EU 46 unijní právní předpisy o zadávání veřejných zakázek nevztahují. Účelem takové mezivládní dohody musí být společná realizace nebo využívání projektu jejími signatáři a režim zadávání veřejných zakázek podle dané dohody musí být slučitelný se Smlouvou o EU. Stejně jako u zadávacích řízení, na které se vztahují směrnice o zadávání veřejných zakázek, ani u zadávacích řízení podle takových dohod neexistuje žádný konkrétní požadavek na prověřování zahraničních subvencí a jejich deformačního účinku. K zajištění rovných podmínek i pro zadávací řízení podle uvedených dohod je vhodné, aby se doporučený přístup uplatňoval i na tato zadávací řízení. Vzhledem ke zvláštní povaze těchto dohod by příslušným orgánem dohledu v těchto případech měla být Komise.

5 Zahraniční subvence v kontextu financování z EU

5.1Vymezení problému

Ekonomické subjekty by měly soutěžit o finanční podporu EU za rovných podmínek napříč různými unijními nástroji (týkajícími se vnitřních a vnějších politik) a způsoby provádění. Financování z EU by nemělo přispívat ke zvýhodňování podniků, které obdržely narušující zahraniční subvence, vůči jiným.

Některé členské státy a zadavatelé v rámci sdíleného řízení upozornili Komisi na mimořádně nízké nabídky, které v zadávacích řízeních podaly podniky ze třetích zemí. V oblasti sdíleného řízení se vyskytují stejné problémy jako v kontextu zadávání veřejných zakázek popsaném v oddílech 3.3 a 4.3.

Prostředky vhodné k řešení možných narušení rovných podmínek v oblasti financování z EU prostřednictvím zahraničních subvencí při postupech udělování financování je třeba pečlivě posoudit z hlediska povahy nástroje a porovnání souvisejících nákladů s očekávaným dopadem opatření.

V oblasti zadávání veřejných zakázek se zadavatelé snaží získat nabídky na dodávky zboží a služeb od hospodářských subjektů na trhu. Zahraniční subvence zvýhodňující některé uchazeče mohou zadávací řízení narušovat. Vedle vlastního zadání může financování poskytnuté prostřednictvím zadávacího řízení, je-li ovlivněné zahraničními subvencemi, narušovat hospodářskou soutěž a podkopávat rovné podmínky na vnitřním trhu.

Postupů financování EU se mohou účastnit hospodářské subjekty usazené v EU, které vlastní nebo v konečném důsledku ovládá společnost ze země mimo EU nebo přímo zahraniční vláda (ledaže jsou v situaci, která takovou účast vylučuje). Hospodářské subjekty usazené ve třetích zemích se také mohou účastnit zadávacích řízení zahájených orgány EU, pokud jim to umožňuje dohoda v oblasti zadávání veřejných zakázek uzavřená s danou třetí zemí.

V obou případech mohou tyto hospodářské subjekty díky zahraničním subvencím podat mimořádně nízkou nabídku nebo jinak překonat ostatní uchazeče, a tím omezit příležitosti konkurentů. Riziko narušení zadávacích řízení zahraničními subvencemi tak existuje bez ohledu na to, kde je hospodářský subjekt usazen.

Na rozdíl od veřejných zakázek v řízeních o udělení grantu EU přispívá na projekty nebo programy, které provádějí cíle jejích politik. Obecně se jedná o podporu nevládních organizací, orgánů veřejné moci nebo polostátních orgánů, základního výzkumu a vývoje atd. prostřednictvím příspěvků určených na částečné pokrytí nákladů, které vznikly subjektům účastnícím se netržních nebo předtržních činností. Při financování z EU v rámci nepřímého řízení EU pověřuje plněním rozpočtu různé partnery, mezi nimiž jsou i veřejnoprávní subjekty třetích zemí a mezinárodní organizace včetně mezinárodních finančních institucí. I když by cílem mělo být, aby se na všechny nástroje, jejichž prostřednictvím se přidělují finanční prostředky EU, vztahovala stejná opatření k zamezení deformačních účinků zahraničních subvencí, některé pověřené subjekty mají určitá omezení ohledně organizace řízení, a nemusejí tak být schopné provádět politiky EU v plném rozsahu.

V této fázi jsou obrysy možných opatření nejlépe načrtnuté pro oblast zadávání veřejných zakázek, kde je problém dopadu na spravedlivou hospodářskou soutěž nejakutnější a kde existuje podstatná shoda s obecnými úvahami o zadávacích řízeních (viz modul 3 výše).

Vyzýváme také zainteresované subjekty, aby diskutovaly o tom, jak by bylo případně možné řešit obavy týkající se zahraničních subvencí popsané v této bílé knize v kontextu grantů (v kterémkoliv režimu řízení) nebo nepřímého řízení.

5.2Rámec a opatření k odstranění nedostatků

5.2.1Přímé řízení

5.2.1.1Veřejné zakázky

Na všechny unijní orgány, které plní rozpočet EU, se vztahují pravidla upravující přístup k zadávání veřejných zakázek stanovená ve finančním nařízení. 47  

Tam, kde se uplatňuje mnohostranná Dohoda o vládních zakázkách uzavřená v rámci Světové obchodní organizace, se mohou zadávacích řízení za podmínek stanovených v uvedené dohodě účastnit také hospodářské subjekty usazené v zemích, které dohodu ratifikovaly. Tato dohoda umožňuje přístup k určitým zadávacím řízením vyhlášeným Komisí, Evropskou službou pro vnější činnost a Radou na jejich vlastní účet.

Prostřednictvím zvláštních nebo dvoustranných dohod může být umožněn přístup k financování z EU subjektům usazeným v určitých třetích zemích. 48 Neomezeného přístupu k zadávacím řízením v EU mohou užívat hospodářské subjekty usazené v zemích, které jsou součástí Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).

Rozpočet EU by měl být plněn v souladu se zásadou řádného finančního řízení – každý hospodářský subjekt by měl mít možnost podat nejlepší nabídku na jeho využití a soutěžit o financování z EU za rovných podmínek.

Pokud jde o veřejné zakázky v EU v režimu přímého řízení, finanční nařízení stanoví, že se použijí stejné normy jako ty, které zadavatelům ukládají směrnice o zadávání veřejných zakázek. Právní nástroj přijatý s konkrétním cílem řešit problém narušujících zahraničních subvencí by se rovněž odrazil v oblasti zadávání veřejných zakázek orgány EU nebo by byl promítnut do finančního nařízení. V souvislosti s veřejnými zakázkami v rámci vnější činnosti EU platí některé odchylky od výše uvedeného (např. co se týče pravidel v oblasti státního občanství a původu).

Problematika zahraničních subvencí by měla být řešena úpravou důvodů k vyloučení v rámci přepracovaného právního rámce platného pro orgány EU. V důsledku toho by měl být uchazeč, který obdržel narušující zahraniční subvence, vyloučen z probíhajícího zadávacího řízení a na určitou dobu také z budoucích zadávacích řízení. Pro určité typy smluv (které například překračují určité prahové hodnoty nebo jsou uzavřené v určitých odvětvích, viz níže) by měl být zaveden systém předběžné oznamovací povinnosti. Při podávání nabídky by všichni uchazeči museli sdělit, zda oni (včetně případných členů konsorcia), jejich subdodavatelé nebo dodavatelé v posledních třech letech před účastí v řízení obdrželi finanční příspěvek ve smyslu přílohy I nebo zda očekávají, že takový příspěvek obdrží během plnění zakázky. Procesní kroky by měly být obecně vhodně upravené podle kroků, které se předpokládají v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek veřejnými zadavateli v oddíle 4.3 výše.

Při zjištění existence zahraniční subvence se posoudí, zda tato subvence narušuje zadávací řízení, a pokud ano, uchazeč se z řízení vyloučí.

V případě vysokých výdajů nebo kapitálově náročných či rychle rostoucích trhů, případně trhů se špičkovými technologiemi, by mohli veřejní zadavatelé kromě toho vést předběžné tržní konzultace. Příslušný nástroj je již upraven ve finančním nařízení 49 a měl by být využíván k získávání informací o trzích a jejich klíčových účastnících. Díky tomu by zadavatelé mohli přesně přizpůsobit řízení a zabránit potenciálním narušením způsobeným zahraničními subvencemi.

5.2.1.2Granty

Granty jsou přímé finanční příspěvky z rozpočtu EU poskytované třetím stranám zapojeným do činností, které slouží unijním politikám.

Podmínky upravující účast subjektů ze třetích zemí jsou v závislosti na povaze programu obvykle obsaženy v pravidlech pro granty. Způsobilost k financování například běžně závisí na tom, zda je subjekt usazený v zemi EHP/ESVO nebo v zemi, která s EU uzavřela zvláštní dohodu.

O granty se tak ucházejí jak žadatelé usazení v EU, tak i případně žadatelé ze třetích zemí.

Problémy, které s sebou nesou zahraniční subvence, lze řešit pomocí kritérií pro vyloučení způsobem odpovídajícím tomu, co je uvedeno pro veřejné zakázky v oddíle 5.2.1.1. Při předkládání nabídek by žadatelé museli sdělit orgánu poskytujícímu podporu, zda obdrželi zahraniční subvenci. Mohly by platit stejné prahové hodnoty, jaké jsou uvažovány v oddíle 4.3.3.1 50 . 

Schvalující osoba odpovědná za řízení předá orgánu dohledu oznámení k posouzení existence zahraniční subvence. K zajištění účinnosti postupu bude třeba stanovit procesní lhůty. Vydá-li orgán dohledu rozhodnutí o existenci narušující zahraniční subvence, bude nutné posoudit, zda subvence narušuje nebo by mohla narušit řízení o udělení grantu.

Například by mohlo platit, že v okamžiku podání žádosti o grant EU by žadatelé předkládající rozpočty s náklady byli povinni sdělit, zda v posledních třech letech před účastí v řízení obdrželi finanční příspěvek ve smyslu přílohy I nebo zda očekávají, že takový příspěvek obdrží během plnění smlouvy. Při zjištění existence zahraniční subvence se posoudí, zda tato subvence narušuje řízení o udělení grantu, a pokud ano, žadatel se z řízení vyloučí.

Pro scénáře, které ovlivňují udělení grantu, jako jsou například výzkumná konsorcia s většinovou účastí subjektů z EU, by mohly být zváženy určité úpravy výše popsaného systému.

5.2.2Sdílené řízení

5.2.2.1Veřejné zakázky

V rámci sdíleného řízení je odpovědnost za plnění rozpočtu EU sdílena Komisí a členskými státy.

Největšími fondy jsou v současné době fondy pro společnou zemědělskou politiku (Evropský zemědělský záruční fond a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova 51 ) a evropské strukturální a investiční fondy (dále jen „fondy ESI“).

Fondy ESI jsou hlavním investičním nástrojem EU, přičemž na období 2014–2020 je k dispozici přibližně 350 miliard eur v rámci politiky soudržnosti (z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti a Evropského sociálního fondu) na podporu hospodářského rozvoje a konkurenceschopnosti způsobem, který je společensky odpovědný, šetrný k životnímu prostředí a inkluzivní.

Využívání fondů ESI v současném programovém období upravuje nařízení o společných ustanoveních 52 a související nařízení pro konkrétní fondy. Pro víceletý finanční rámec v nadcházejícím období 2021–2027 se očekávají podobné programy. Oživení evropského hospodářství po ekonomické krizi vyvolané pandemií COVID-19 navíc podpoří nové programy financované z nástroje Next Generation EU a realizované v rámci sdíleného řízení (facilita na podporu oživení a odolnosti a REACT EU). 53

Účast společností, které mají prospěch ze zahraničních subvencí, na projektech spolufinancovaných například z Evropského fondu pro regionální rozvoj nebo Fondu soudržnosti v rámci sdíleného řízení většinou probíhá v kontextu veřejných zakázek, kde orgán veřejné moci, jenž je příjemcem financování z EU, vyhlásí výběrové řízení například na velkou investici do infrastruktury. Na tato zadávací řízení se vztahují pravidla členských států pro zadávání veřejných zakázek, jimiž se provádí směrnice 2014/24/EU. Přibližně polovinu prostředků z Fondu soudržnosti, což v běžném finančním období představuje více než 200 miliard eur (včetně spolufinancování z národních zdrojů), využívají vnitrostátní a regionální orgány prostřednictvím veřejných zadávacích řízení.

Problémy, které se v kontextu těchto zadávacích řízení uskutečňovaných vnitrostátními orgány objevují, odpovídají těm, které jsou popsány v oddílech 3.3 a 4.3, a k zamezení toho, aby financování z EU využívané na základě veřejných zakázek přispívalo k narušování vnitřního trhu, by se stejně tak měla uplatňovat opatření zavedená k řešení zahraničních subvencí podle obecně platných pravidel pro zadávání veřejných zakázek.

5.2.2.2Granty

V souvislosti s granty poskytovanými v rámci sdíleného řízení by se obdobně uplatnily stejné zásady, jaké jsou popsány v oddíle 5.2.1.2.

5.2.3Nepřímé řízení

Při financování z EU v rámci nepřímého řízení EU pověřuje plněním rozpočtu různé prováděcí partnery, mezi něž mohou patřit i veřejnoprávní subjekty třetích zemí a mezinárodní organizace včetně mezinárodních finančních institucí, pokud zaručují ověřenou shodnou úroveň ochrany rozpočtu EU. Stále více finančních prostředků Unie je rozdělováno ve formě rozpočtových záruk s cílem mobilizovat soukromé investice (např. EFSI, InvestEU, EFSD). Plán hospodářské obnovy tyto nástroje dále vylepšuje a v rámci InvestEU navrhuje investovat do klíčových hodnotových řetězců, které jsou zásadní pro budoucí odolnost a strategickou autonomii Evropy. Nezbytné požadavky ohledně kontroly zprostředkovatelů (fondů, zvláštních účelových jednotek atd.), které musí plně respektovat právní rámec, stanoví příslušné správní orgány a sekundární právní předpisy. Tyto požadavky by se mohly případně týkat i problematiky čerpání zahraničních dotací.

Existuje silný zájem na tom, aby v kontextu vnějšího financování (mimo EU) pravidla mezinárodních finančních institucí, které realizují projekty podporované z rozpočtu EU, jako je Evropská investiční banka nebo Evropská banka pro obnovu a rozvoj, odrážela stejný přístup k zahraničním subvencím, jaký je popsán v této bílé knize.

Partneři odpovědní za provádění by v případech, kdy využívají finanční podporu EU, mohli být vyzváni k rozšíření zásad zadávání veřejných zakázek tak, aby upravovaly problematiku mimořádně nízkých nabídek, jež by mohly souviset se zahraničními subvencemi, a dále by tito partneři mohli podávat Evropské komisi pravidelné zprávy o tom, jak tyto případy v praxi řeší. Souběžně s veřejnou konzultací o této bílé knize Komise za tímto účelem zahájí s těmito partnery dialog. K provádění cílů politik EU některými pověřenými subjekty může být vzhledem k jejich omezeným možnostem řízení potřebná zvláštní ujednání.

6Vzájemný vztah s jinými unijními a mezinárodními nástroji 

Jak je popsáno v analýze nedostatků, mezi existujícími unijními a mezinárodními nástroji na straně jedné a novými opatřeními o zahraničních subvencích na straně druhé mohou nastat určité duplicity. Je proto důležité vymezit vztah a návaznost mezi různými nástroji.

Právní základ jakéhokoliv návrhu právních nástrojů o zahraničních subvencích bude záviset na jejich účelu a konkrétním obsahu. Nový nástroj bude muset být v každém případě v souladu se Smlouvami (především se základními svobodami podle Smlouvy, jako je svoboda usazování, když má podnik své sídlo v EU – články 49 a 54 Smlouvy o fungování EU –, a svoboda pohybu kapitálu mezi členskými státy a třetími zeměmi, zakotvená v článku 63 Smlouvy o fungování EU). Rovněž bude muset splňovat mezinárodní závazky EU (především závazky přijaté ve Všeobecné dohodě WTO o obchodu službami (GATS), Dohodě WTO o vládních zakázkách, Dohodě WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a dohodách o volném obchodu uzavřených mezi Evropskou unií a celou řadou zemí).

6.1Nařízení ES o spojování

Systém kontroly spojování je v EU zakotvený v nařízení Rady č. 139/2004, 54 které zavádí systém předchozího oznamování a schvalování změn kontroly v podnicích, jejichž obrat v EU překračuje určité prahové hodnoty. Spojení jsou prohlášena za slučitelná s vnitřním trhem, pouze pokud zásadně nenarušují účinnou hospodářskou soutěž. Byť například při porovnávání finanční síly subjektu vzniklého spojením vůči jeho konkurentům mohou být subvence brány v úvahu, analýza zásadního narušení účinné hospodářské soutěže se zaměřuje na strukturu hospodářské soutěže na daném trhu, nikoli na existenci nebo účinky zahraničních subvencí jako takových. Nový nástroj by tedy svým odlišným cílem nařízení o spojování doplňoval. Musela-li by se určitá akvizice oznamovat jak podle takového nového nástroje, tak podle nařízení o spojování, oznámení a případné posouzení by probíhalo souběžně, ale odděleně v rámci příslušných nástrojů.

6.2Antimonopolní pravidla EU

EU má systém antimonopolních pravidel zakotvený v článcích 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, které zakazují jednání podniků ve vzájemné shodě, jehož cílem nebo důsledkem je narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, jakož i zneužívání dominantního postavení. Ze zákazu jednání ve vzájemné shodě mohou být uděleny výjimky, pokud takové jednání za určitých podmínek přispívá ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského pokroku. I když antimonopolní předpisy řeší všechny druhy protisoutěžního chování na trhu, neberou v potaz, zda chování na trhu souvisí se subvencemi poskytnutými buď členským státem, anebo vládou třetího státu. Nový nástroj by tedy stávající unijní antimonopolní pravidla doplňoval v tom, že by se konkrétně zaměřoval na narušení způsobená zahraničními subvencemi. 55  

6.3Pravidla EU pro státní podporu

EU má systém kontroly státní podpory zakotvený v článcích 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, které se vztahují na případy finanční podpory poskytnuté členským státem EU určitému podniku nebo skupině podniků, jež má za následek zvýhodnění narušující hospodářskou soutěž a ovlivňující obchod mezi členskými státy. Nový nástroj by proto byl nezávislý na pravidlech EU pro státní podporu, neboť by se vztahoval pouze na případy finanční podpory poskytnuté ve formě subvence státy mimo EU.

6.4Unijní pravidla pro zadávání veřejných zakázek

Stávající unijní rámec pro zadávání veřejných neobsahuje žádná pravidla týkající se konkrétně účasti hospodářských subjektů, které mají prospěch ze zahraničních subvencí. Tato bílá kniha navrhuje konkrétní modul, který se týká narušení v oblasti zadávání veřejných zakázek. Cílem je specificky zaměřený právní nástroj, který zajistí rovné podmínky na vnitřním trhu a který by díky tomuto specifickému zaměření doplňoval stávající unijní rámec pro zadávání veřejných zakázek.

Právní nástroj by zavedl možnost vyloučit subvencovaného uchazeče z probíhajícího zadávacího řízení. Za tímto účelem by byl upraven nový zákonný důvod k vyloučení, jenž by doplnil důvody k vyloučení vyjmenované ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek. Vyloučení veřejným zadavatelem by bylo v souladu s ustanoveními směrnic 89/665/EHS a 92/13/EHS 56 předmětem přezkumu podle vnitrostátních předpisů.

6.5Dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních

Vymezení subvence podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních se do značné míry shoduje s vymezením subvence v příloze, které by se mohlo stát součástí nového nástroje. Jedinou výjimkou je finanční příspěvek v podobě nákupu služeb. Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních se ale vztahuje pouze na dovoz subvencovaných výrobků ze třetích zemí. Na subvence související s obchodem se službami a na usazování a působení podniků v EU, které jsou podporované zahraničními subvencemi a které neobchodují se zbožím, se tedy nevztahuje.

6.6Nástroje na ochranu obchodu – ochrana před dovozem subvencovaných výrobků

Právní předpisy EU týkající se subvencí a vyrovnávacích opatření vycházejí z pravidel stanovených v Dohodě WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Proti dovozu zboží do EU, v souvislosti s nímž jsou dostatečné důkazy ukazující, že je podpořen napadnutelnými zahraničními subvencemi, lze zahájit antisubvenční šetření. 57  

Šetření se zpravidla zahajuje na základě podnětu podaného výrobním odvětvím EU, které vyrábí stejný výrobek jako výrobek dovážený do EU. Komise má však za zvláštních okolností možnost zahájit šetření samostatně z moci úřední. 58 Šetřením se zjišťuje i) existence subvencí, které podporují dovoz zboží ze třetí země, ii) skutečná újma nebo její hrozba pro průmysl EU soutěžící s dováženým zbožím, iii) příčinná souvislost mezi subvencovaným dovozem a újmou a iv) zda je přijetí nápravných opatření v zájmu EU. Jsou-li splněny výše uvedené podmínky, Komise uloží vyrovnávací opatření, obvykle ve výši částky zjištěné subvence pro dovoz.

Vhodné návrhy právních nástrojů, které budou navrženy v souladu se závazky vyplývajícími z Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, a především z jejího čl. 32 odst. 1, by doplňovaly unijní nástroje na ochranu obchodu. Unijní antisubvenční nařízení umožňuje EU zakročit proti dovozům subvencovaného zboží ze třetí země, nikoli však proti subvencím, které souvisejí s obchodem se službami, a v souvislosti s usazováním a působením podniků v EU, které jsou podporované zahraničními subvencemi a které neobchodují se zbožím. Naproti tomu by se nový nástroj vztahoval na subvence podniků narušující vnitřní trh. Komise by však mohla při posuzování případů v kontextu takového nového nástroje (například zda existuje subvence) využít zkušeností získaných při ochraně obchodu.

6.7Nařízení o prověřování PZI

Nařízení o prověřování PZI se vztahuje na veškeré přímé zahraniční investice do EU, které by mohly mít dopad na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Šetření se zahajuje buď na základě oznámení členského státu o tom, že probíhá prověrka přímé zahraniční investice v rámci vnitrostátního prověřovacího mechanismu, nebo je zahájí Komise či členský stát z moci úřední vyžádáním informací týkajících se dosud neprověřované přímé zahraniční investice.

Cílem posouzení by mělo být určení, zda přímá zahraniční investice může mít dopad na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Nařízení o prověřování přímých zahraničních investic nastiňuje demonstrativní výčet faktorů, kterými se lze zabývat, například možné účinky na kritickou infrastrukturu, kritické technologie, dodávky kritických vstupů, přístup k citlivým informacím a svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků. Lze vzít v úvahu i další aspekty, například zda je investor přímo či nepřímo kontrolován zahraniční vládou, předchozí účast investora na činnostech s dopadem na bezpečnost nebo veřejný pořádek v členském státě nebo závažné riziko, že se zahraniční investor zapojí do nezákonné nebo trestné činnosti. Posuzování, zda je investor pod kontrolou zahraniční vlády, se může opírat o různé ukazatele, přičemž jedním z nich může být skutečnost, že investor měl prospěch z významného financování. Toto je ale pouze jeden z možných ukazatelů, který je třeba zohlednit, a neznamená automaticky zahájení kontroly zahraničních subvencí podle nařízení o prověřování přímých zahraničních investic, jak by tomu bylo podle vhodného návrhu právních nástrojů.

Tento nový právní režim by nařízení o prověřování přímých zahraničních investic doplňoval. Za prvé, zatímco nařízení o prověřování přímých zahraničních investic umožňuje posouzení hrozeb pro bezpečnost a veřejný pořádek, nový nástroj posuzuje potenciální narušení vnitřního trhu. Za druhé, zatímco se nařízení o prověřování přímých zahraničních investic zaměřuje na kritická aktiva, jako jsou kritická infrastruktura, kritické technologie nebo dodávky kritických vstupů (což je důsledek zaměření nařízení na investice, které mohou mít dopad na bezpečnost nebo veřejný pořádek), nový nástroj by se v zásadě neomezoval jen na kritická aktiva. Za třetí, zatímco nařízení o prověřování přímých zahraničních investic se zaměřuje na všechny druhy přímých zahraničních investic, pro uplatnění nového nástroje je rozhodující zahraniční subvence, která může, ale nemusí souviset s investicí.

V případě, kdy přímá zahraniční investice představuje akvizici, která je usnadněna zahraniční subvencí a současně vyvolává obavy z hlediska bezpečnosti a veřejného pořádku, může nastat určitá duplicita s modulem 2 (a případně modulem 1). Byla-li by akvizice usnadněná zahraničími subvencemi oznámena příslušným orgánům veřejné moci jak podle mechanismu prověřování přímých zahraničních investic, tak podle nového nástroje týkajícího se zahraničních subvencí, mohlo by dojít k zahájení paralelních řízení. Souběžná řízení podle nařízení o prověřování přímých zahraničních investic a podle nového nástroje by probíhala nezávisle, neboť oba nástroje sledují odlišné cíle.

6.8Dvoustranné obchodní dohody

EU je účastníkem celé řady dohod o volném obchodu. Jedná se o různá ujednání od obchodních dohod, jejichž cílem je především odstranit nebo omezit celní sazby u zboží, přes dohody o celní unii až po úmluvy poskytující široký přístup na vnitřní trh. V souvislosti s rozšířením uzavřela EU dohody o stabilizaci a přidružení. Ve svých mezinárodních dohodách EU obecně uplatňuje dva různé přístupy k subvencím: přístup „WTO+“ (Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních s doplněním zákazu nejškodlivějších subvencí, povinností týkajících se transparentnosti a dvoustranných konzultací) a „přístup založený na státní podpoře“ (pravidla podobná unijním pravidlům pro státní podporu).

U obou přístupů jsou v závislosti na konkrétní dohodě možné duplicity s novým nástrojem. Přístup „WTO+“ v zásadě umožňuje zachytit subvence s negativním účinkem na obchod a investice mezi smluvními stranami. Subvence spadající pod některou z dohod s přístupem „WTO+“ by proto v podstatě mohly také spadat pod nový nástroj (cizí stát například poskytne subvenci tuzemské společnosti, která s její pomocí získá cíl v EU – taková subvence by v zásadě podléhala jak obchodní dohodě, tak novému nástroji). Podobné duplicity by byly možné i v „přístupu založeném na státní podpoře“, neboť příslušné dohody umožňují zachytit státní podporu, která má dopad na obchod mezi oběma smluvními stranami (cizí stát například poskytne státní podporu zahraničnímu poskytovateli služeb, jenž má provozovnu také v EU – na takovou státní podporu by se v zásadě vztahovala jak obchodní dohoda, tak nový nástroj). Ukáže-li se u takových případů v průběhu řízení podle nového nástroje, že je narušení způsobené zahraniční subvencí vhodnější řešit podle ustanovení o řešení sporů nebo o konzultacích podle příslušné obchodní dohody, dané řízení v rámci případného nového nástroje by bylo možné přerušit. Řízení by bylo možné obnovit za účelem uložení nápravných opatření nebo přijetí závazků ve dvou různých situacích: 1) řešení sporu podle obchodní dohody bylo ukončeno a vedlo ke zjištění, že došlo k porušení, avšak porušující strana nepřijala žádná nápravná opatření; 2) narušení způsobené zahraniční subvencí nebylo do 12 měsíců od přerušení řízení odstraněno.

6.9Dohoda o vládních zakázkách a kapitoly o vládních zakázkách v dohodách o volném obchodu

Dohoda o vládních zakázkách uzavřená v rámci Světové obchodní organizace (WTO) umožňuje hospodářským subjektům z 19 dalších zúčastněných partnerských zemí v rámci WTO, aby se ucházely o určité veřejné zakázky v EU, a společnostem z EU umožňuje ucházet se o zakázky těchto 19 partnerských zemí v rámci WTO. Kapitoly týkající se veřejných zakázek kromě toho obsahuje také řada dohod o volném obchodu. Dohoda o vládních zakázkách a kapitoly o vládních zakázkách v dohodách o volném obchodu neplatí automaticky na všechny vládní zakázky stran. To, které veřejné subjekty se musejí podřídit pravidlům dohod a do jaké míry se mohou jejich zadávacích řízení účastnit hospodářské subjekty jiných stran těchto dohod, popisují dodatky se seznamem závazků. Dohody se vztahují pouze na zadávací řízení, která překračují určité prahové hodnoty uvedené v dodatcích platných pro konkrétní smluvní strany. Možnost vyloučit uchazeče podle navrhovaného nástroje pro oblast zadávání veřejných zakázek bude muset být slučitelná se závazky EU ohledně zahrnutých veřejných zakázek, zejména článkem VIII Dohody o vládních zakázkách a podobnými ustanoveními dohod o volném obchodu

6.10Odvětvová pravidla – ochrana hospodářské soutěže v letecké a námořní dopravě 59

Nařízení 2019/712 umožňuje Komisi provádět šetření a přijímat nápravná opatření, pokud zjistí praktiky, které diskriminací nebo subvencemi narušují hospodářskou soutěž mezi leteckými dopravci EU a leteckými dopravci ze třetích zemí a které způsobují nebo by mohly způsobit újmu leteckým dopravcům z EU.

Šetření se zahájí při existenci zjevných důkazů o existenci praktik narušujících hospodářskou soutěž, které způsobují nebo by mohly způsobit újmu dopravcům z EU. Určení „újmy“ zahrnuje posouzení i) situace dotčených leteckých dopravců EU a ii) obecné situace na dotčených trzích služeb letecké dopravy.

Situace spadající do oblasti působnosti nařízení 2019/712 se doporučuje z oblasti působnosti nového nástroje vyloučit.

Nařízení č. 4057/86 60 umožňuje Komisi provádět šetření a přijímat nápravná opatření, pokud zjistí praktiky, které prostřednictvím neobchodních výhod poskytovaných majitelům lodí ze třetích zemí státem mimo EU narušují hospodářskou soutěž v námořní dopravě.

Šetření je zahájeno buď na základě stížnosti, nebo pokud některý členský stát má k dispozici důkazy o nekalých cenových praktikách a škodách, které způsobují. Šetření škod zahrnuje analýzu cen nabízených konkurenty majitelů lodí z EU a účinku těchto cen podle různých ekonomických ukazatelů.

Situace spadající do oblasti působnosti nařízení č. 4057/86 se doporučuje z oblasti působnosti nového nástroje vyloučit.

7Veřejná konzultace 

Komise vyzývá k předložení připomínek k návrhům uvedeným v této bílé knize prostřednictvím otevřené veřejné konzultace, která je přístupná na adrese https://ec.europa.eu/info/consultations_cs . V příloze II je uveden dotazník, který by měl zainteresovaným stranám pomoci při strukturování jejich reakcí.

Připomínky v rámci konzultace je možné zasílat do 23. září 2020. Reakce a připomínky doručené v rámci veřejné konzultace Komise běžně zveřejňuje. Nicméně je možné požádat o zachování důvěrnosti jednotlivých příspěvků nebo jejich částí. V takovém případě uveďte jasně na přední straně, že váš příspěvek nemá být zveřejněn, a zašlete Komisi rovněž nedůvěrnou verzi, která bude zveřejněna.

PŘÍLOHA I: VYMEZENÍ ZAHRANIČNÍ SUBVENCE

Pro účely této bílé knihy se „zahraniční subvencí“ rozumí finanční příspěvek vlády nebo veřejnoprávního subjektu státu mimo EU 61 , který svému příjemci 62 poskytuje výhodu a který je právně nebo fakticky omezen na konkrétní podnik či odvětví nebo na skupinu podniků či odvětví.

Zahraniční subvence by do působnosti nových právních nástrojů spadaly jen v případě, že by přímo nebo nepřímo způsobovaly narušení na vnitřním trhu. Toto vymezení tak zahrnuje i) zahraniční subvence poskytnuté přímo podnikům usazeným v EU, ii) zahraniční subvence poskytnuté podniku usazenému ve třetí zemi, kdy tuto subvenci využije spřízněná strana usazená v EU, a iii) zahraniční subvence poskytnuté podniku usazenému ve třetí zemi, kdy je tato subvence využita k usnadnění akvizice podniku z EU nebo k účasti ve veřejném zadávacím řízení.

Finanční příspěvek může mít různé podoby. Může se například jednat o:

– převod prostředků nebo závazků (kapitálové injekce, granty, úvěry, úvěrové záruky, daňové pobídky, započtení provozních ztrát, kompenzace finančního zatížení uloženého orgány veřejné moci, prominutí nebo restrukturalizace dluhu),

– prominutí nebo nevybrání veřejných odvodů, jako je zvýhodněné daňové zacházení nebo daňové pobídky, např. daňové úlevy,

– dodávku nebo nákup zboží či služeb.

Při určování, zda finanční příspěvek poskytuje podniku nebo odvětví výhodu, je třeba v závislosti na formě takového příspěvku zohlednit následující: běžnou investiční praxi soukromých investorů, sazby financování dostupné na trhu 63 , přiměřenou odměnu za dané zboží nebo službu. Nejsou-li k dispozici žádné přímo srovnatelné referenční ukazatele, lze upravit existující referenční ukazatele 64 nebo tržní podmínky stanovit na základě obecně uznávaných metod stanovení odhadu. 65 Pro účely této bílé knihy se předpokládá, že zahraniční subvence určitému podniku, které za dobu tří let nepřekročí prahovou hodnotu 200 000 eur, nezpůsobují narušení vnitřního trhu.

Navrhovaný pojem „zahraniční subvence“ vychází z vymezení subvence v unijním antisubvenčním nařízení 66 a nařízení o ochraně hospodářské soutěže v odvětví letecké dopravy 67 . Tyto definice rovněž vycházejí z vymezení subvence v příslušných pravidlech WTO, zejména v Dohodě o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, přičemž připouštějí, že subvence může být poskytnuta přímo nebo nepřímo podniku působícímu v EU. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že zahraniční subvence je finanční příspěvek, z něhož má přímý nebo nepřímý prospěch podnik v EU nabízející zboží nebo služby nebo působící v oblasti investic, zatímco subvence podle uvedených dvou nařízení a Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních se obvykle poskytují příjemcům v zemích mimo EU.

Definice rovněž umožňuje Komisi vycházet ze zjištění v nástrojích na ochranu obchodu podle unijního antisubvenčního nařízení a nařízení o ochraně hospodářské soutěže v letecké dopravě (podrobnosti viz část 6 o vzájemném vztahu s jinými unijními nástroji).

PŘÍLOHA II: DOTAZNÍK

Na níže uvedené otázky odpovězte v rámci příslušné veřejné konzultace o této bílé knize na webových stránkách EU Survey.

Úvod

1.Uveďte základní informace o sobě a vysvětlete, jaké důvody a zájmy vás vedou k účasti v této veřejné konzultaci.

Otázky k modulům 1, 2 a 3

Obecné otázky

1.Domníváte se, že je zapotřebí nových právních nástrojů, které by řešily narušení vnitřního trhu vyplývající ze subvencí poskytovaných orgány států mimo EU („zahraniční subvence“)? Vysvětlete a uveďte příklady dřívějších narušení způsobených zahraničními subvencemi.

2.Domníváte se, že rámec uvedený v bílé knize dostatečně řeší narušení vnitřního trhu způsobená zahraničními subvencemi? Upřesněte.

Modul 1

1.Domníváte se, že modul 1 řeší vhodným způsobem narušení vnitřního trhu zahraničními subvencemi poskytovanými podnikům v EU?

2.Souhlasíte s procesním uspořádáním popsaným v bílé knize, tj. s dvoustupňovým šetřením, zjišťovacími nástroji příslušného orgánu atd.? (Viz oddíl 4.1.5 bílé knihy.)

3.Souhlasíte s kritérii meritorního posuzování (oddíl 4.1.3) a výčtem nápravných opatření (oddíl 4.1.6) uvedenými v bílé knize?

4.Považujete za účelné zahrnout test unijních zájmů týkající se cílů veřejné politiky (oddíl 4.1.4) a jaká kritéria by podle vás měla být součástí tohoto testu?

5.Domníváte se, že by modul 1 měl zahrnovat také subvencované akvizice (např. akvizice nedosahující prahové hodnoty stanovené v modulu 2) (oddíl 4.1.2)?

6.Domníváte se, že by měla existovat minimální prahová hodnota pro šetření zahraničních subvencí v rámci modulu 1, a pokud ano, souhlasíte s tím, jak je představena v bílé knize (oddíl 4.1.3)?

7.Souhlasíte s tím, aby odpovědnost za vymáhání modulu 1 byla sdílena Komisí a členskými státy (oddíl 4.1.7)?

Modul 2

1.Domníváte se, že modul 2 řeší vhodným způsobem narušení vnitřního trhu prostřednictvím zahraničních subvencí, které usnadňují akvizice podniků usazených v EU (cílů v EU)?

2.Souhlasíte s procesním uspořádáním modulu 2, tj. s předběžnou oznamovací povinností, dvoustupňovým šetřením, zjišťovacími nástroji příslušného orgánu atd. (viz oddíl 4.2.5 bílé knihy)?

3.Souhlasíte s rozsahem oblasti působnosti modulu 2 (oddíl 4.2.2), pokud jde o:

·vymezení akvizice,

·vymezení a prahové hodnoty cíle v EU (oddíl 4.2.2.3),

·vymezení potenciálně subvencované akvizice?

Jaký je váš názor na vhodné prahové hodnoty?

4.Domníváte se, že modul 2 by měl zahrnovat oznamovací povinnost u veškerých akvizic cílů v EU, nebo pouze u potenciálně subvencovaných akvizic (oddíl 4.2.2.2)?

5.Souhlasíte s kritérii meritorního posuzování v modulu 2 (oddíl 4.2.3) a výčtem nápravných opatření (oddíl 4.2.6) uvedenými v bílé knize?

6.Považujete za účelné zahrnout test unijních zájmů týkající se cílů veřejné politiky (oddíl 4.2.4) a jaká kritéria by podle vás měla být součástí tohoto testu?

7.Souhlasíte s tím, že by odpovědnost za vymáhání modulu 2 měla být svěřena Komisi (oddíl 4.2.7)?

Modul 3

1.Domníváte se, že je třeba speciálně řešit narušení způsobená zahraničními subvencemi v kontextu zadávání veřejných zakázek? Upřesněte.

2.Domníváte se, že rámec navržený pro zadávání veřejných zakázek v bílé knize vhodným způsobem řeší narušení způsobená zahraničními subvencemi při zadávání veřejných zakázek? Upřesněte.

3.Považujete předpokládanou vzájemnou součinnost mezi zadavateli a orgány dohledu za dostatečnou, např. co se týče určení, zda zahraniční subvence narušuje příslušné zadávací řízení?

4.Domníváte se, že by v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek a zahraničními subvencemi měly být řešeny jiné otázky, než jaké jsou uvedené v bílé knize?

Vzájemný vztah modulů 1, 2 a 3

1.Domníváte se, že by

a.modul 1 měl fungovat jako samostatný modul;

b.modul 2 měl fungovat jako samostatný modul;

c.modul 3 měl fungovat jako samostatný modul;

d.moduly 1, 2 a 3 měly být spojeny a měly by fungovat společně?

Otázky týkající se zahraničních subvencí v kontextu financování z EU

1.Domníváte se, že jsou zapotřebí další opatření k řešení potenciálních narušení vnitřního trhu vyplývajících ze subvencí poskytovaných orgány států mimo EU v kontextu financování z EU? Upřesněte.

2.Domníváte se, že rámec pro financování z EU uvedený v bílé knize v tomto kontextu vhodným způsobem řeší potenciální narušení způsobená zahraničními subvencemi? Upřesněte.

(1) Celková výše přímých zahraničních investic investovaných v ostatních částech světa investory sídlícími v EU dosáhla na konci roku 2018 8 750 miliard eur. Přímé zahraniční investice investované v EU investory z třetích zemí představovaly na konci stejného roku 7 197 miliard eur. https://ec.europa.eu/trade/policy/accessing-markets/investment/

(2)

 Nedávná podkladová studie sekretariátu WTO ( G/SCM/W/546/Rev.10 ) konstatuje, že počet členů, kteří nesplnili oznamovací povinnost, v letech 1995 až 2017 výrazně vzrostl. K dubnu roku 2019 nepodalo oznámení o subvencích za rok 2017 celkem 77 členů WTO a 62 členů nepodalo oznámení o subvencích za rok 2015. Viz rovněž: https://www.wto.org/english/news_e/news19_e/scm_30apr19_e.htm

(3) Dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních z 15. dubna 1994, Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace z Marrákeše, příloha 1A, 1869 U.N.T.S. 14. [Neuvedeno v ILM].

(4)  Podle odhadů OECD dosáhla v letech 2013–17 celková státní podpora sledovaných podniků v odvětví hliníku 20–70 miliard USD (v závislosti na metodě odhadu finanční podpory). Viz: https://www.oecd-ilibrary.org/docserver/c82911ab-en.pdf?expires=1587470829&id=id&accname=guest&checksum=CA92281E81EB5ECE7D5F87CED76198CF . OECD dále odhaduje, že u vzorku 21 velkých výrobců polovodičů celková státní podpora v období let 2014–2018 překročila 50 miliard USD: http://www.oecd.org/officialdocuments/publicdisplaydocumentpdf/?cote=TAD/TC(2019)9/FINAL&docLanguage=En

(5) Na základě vzorku a podle popisu uvedeného v https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/march/tradoc_157724.pdf

(6) Směrnice Komise 2006/111/ES ze dne 16. listopadu 2006 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků, Úř. věst. L 318, 17.11.2006, s. 17.

(7) Podrobná transparentnost je jednou z klíčových zásad programu reforem státní podpory ve sdělení o modernizaci státní podpory: https://ec.europa.eu/competition/state_aid/modernisation/index_en.html  

(8) Kvůli chybějícím informacím v souborech Tender Electronic Daily (TED) je velmi těžké získat spolehlivé a platné údaje o veřejných zakázkách v EU.

(9) Některé dohody o financování nebo spolupráci mohou být uzavřeny s rozvojovými bankami v EU, které se pak mohou podílet na poskytování finančních prostředků společnostem v EU.

(10) Viz např. fond Sino-CEEF (10 miliard eur), což je investiční fond vytvořený speciálně pro účely investování v EU.

(11) Zdroj: Databáze zahraničního vlastnictví Společného výzkumného střediska (EC-JRC) a https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/march/tradoc_157724.pdf .

(12) Nový nástroj zaměřený na zahraniční subvence by neměl žádný vliv na stávající pravidla pro spojování podniků a antimonopolní pravidla. Pro případ souběžných řízení podle nařízení o prověřování PZI, pravidel pro spojování podniků a/nebo nového právního nástroje tyto nástroje budou zahrnovat mechanismus, který bude řešit případnou duplicitu a zajistí účinné vedení řízení.

(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 21. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 55.

(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/452 ze dne 19. března 2019, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Unie, Úř. věst. L 79 I, 21.3.2019, s. 1.

(15) Sdělení Evropské komise „Pokyny k účasti uchazečů a zboží ze třetích zemí na trhu EU s veřejnými zakázkami“, C(2019) 5494 final, s. 6. To neplatí pro subvencované dceřiné společnosti v EU vyloučených uchazečů ze třetích zemí.

(16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.

(17) Čl. 69 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.

(18) Poučení viz sdělení Evropské komise „Pokyny k účasti uchazečů a zboží ze třetích zemí na trhu EU s veřejnými zakázkami“, C(2019) 5494 final, oddíl 2.

(19) Sdělení Evropské komise „Pokyny k účasti uchazečů a zboží ze třetích zemí na trhu EU s veřejnými zakázkami“, C(2019) 5494 final, oddíl 3.

(20)

Pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami, COM(2016) 34 final, 29. ledna 2016. Návrh je projednáván v Radě.

(21) Po výzvě Komise a Evropské rady k obnovení diskuse v březnu 2019 v současné době probíhá konstruktivní debata spolunormotvůrců o nástroji pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek na základě upraveného legislativního návrhu Komise z roku 2016.

(22) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1.

(23) Viz bod 23 přílohy I finančního nařízení. V souladu s platnými pravidly může zadavatel za účelem prošetření mimořádně nízkých nabídek vzít v úvahu poznatky ostatních uchazečů ohledně možnosti, že uchazeč získal státní podporu. Veřejný zadavatel může nabídku, která je mimořádně nízká proto, že uchazeč obdržel státní podporu, odmítnout tehdy, nebyl-li uchazeč schopen v dostatečné lhůtě stanovené veřejným zadavatelem prokázat, že dotčená podpora byla slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu článku 107 Smlouvy o fungování EU.

(24) Zahraniční subvence poskytované na zboží a zemědělské produkty dovážené do EU spadají do oblasti působnosti unijního nástroje na ochranu obchodu, a proto by se na ně modul 1 nevztahoval.

(25) Výraz „ve všech tržních situacích“ zahrnuje podniky v EU bez ohledu na to, zda subvence podporuje výrobu zboží, služby nebo investice v EU. Z působnosti modulu 1 se ovšem doporučuje vyloučit zahraniční subvence poskytované na zboží a zemědělské produkty dovážené do EU, které spadají do oblasti působnosti antisubvenčního nařízení EU.

(26) Soudní dvůr Evropské unie soustavně vymezuje podniky jako subjekty, které vykonávají hospodářskou činnost, a rozhodl, že několik samostatných právních subjektů lze považovat za jeden hospodářský celek, který se pak považuje za dotyčný podnik. V tomto ohledu Soudní dvůr EU posuzuje existenci kontrolního podílu a dalších funkčních, ekonomických nebo organických vazeb. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 12. září 2000, Pavlov a další, spojené věci C-180/98 až C-184/98, ECLI:EU:C:2000:428, bod 74; rozsudek Soudního dvora EU ze dne 10. ledna 2006, Cassa di Risparmio di Firenze SpA a další, C-222/04, ECLI:EU:C:2006:8, body 107, 112.

(27) Nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis, Úř. věst. L 352, 24.12.2013, s. 1.

(28) Pokud příjemce působí v sektoru nebo odvětví s nadměrnou kapacitou, je nepravděpodobné, že by plán restrukturalizace vedl k dlouhodobé životaschopnosti příjemce.

(29) Ohledně rozlišení mezi malými, středními a velkými podniky viz příloha I nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1.

(30) Sdělení Komise – Pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích, Úř. věst. C 249, 31.7.2014, s. 1.

(31) Sdělení Komise – Pokyny EU k použití pravidel státní podpory ve vztahu k rychlému zavádění širokopásmových sítí, Úř. věst. C 25, 26.1.2013, s. 1.

(32) Sdělení Komise – Kritéria pro analýzu slučitelnosti státní podpory, která má podpořit realizaci významných projektů společného evropského zájmu, s vnitřním trhem, Úř. věst. C 188, 20.6.2014, s. 4.

(33) Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1, ve znění nařízení Komise (EU) 2017/1084 ze dne 14. června 2017, Úř. věst. L 156, 20.6.2017, s. 1.

(34) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.

(35) Pokud by například byla subvence poskytnuta mateřské společnosti mimo EU, přičemž tato mateřská společnost má dceřiné společnosti v Rakousku a Německu, mohly by mít ze subvence v zásadě prospěch obě dceřiné společnosti.

(36) Pokyny k pojmu „kontrola“ jsou uvedeny v konsolidovaném sdělení Komise k otázkám příslušnosti podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, Úř. věst. C 95, 16.4.2008, s. 1.

(37) Účelem této druhé možnosti je zahrnout do mechanismu též akvizice účastí, které mohou přinést podstatný vliv na podnik, aniž by bylo možné dojít k závěru o existenci kontroly. Bylo by však nutné zajistit řádné vymezení pojmu „podstatný vliv“, aby se předešlo nejasnostem ohledně toho, v jakých případech oznamovací povinnost platí. V této souvislosti by mohlo docházet k podávání „preventivních“ oznámení, aby podnik získal právní jistotu.

(38) Ta by mohla být nastavena s ohledem na zájem zachytit transakce týkající se podniků s kritickými aktivy nebo podniků s nízkým obratem, ale s perspektivou vysokého růstu nebo technologického vývoje, které by mohly být předmětem zvláštního ekonomického nebo strategického zájmu.

(39) Účelem této prahové hodnoty finančního příspěvku by bylo, jak je uvedeno výše, upravit oblast působnosti nástroje. Nižší prahová hodnota finančního příspěvku by zejména zajistila dostatečně širokou působnost nástroje tak, aby pokryl všechny případně problematické subvencované akvizice. Vyšší prahová hodnota finančního příspěvku v modulu 2 by naopak vedla k tomu, že administrativní zátěž systému předběžné oznamovací povinnosti bude omezena jen na několik málo potenciálně subvencovaných akvizic, u nichž bude největší pravděpodobnost, že jsou problematické.

(40) Tyto pokuty jsou sankce za procesní porušení a jejich výše tak může překročit zjištěnou výši subvence.

(41) Jednotný postup veřejných zadavatelů při posuzování narušení by mohla zajistit jednotná metodika/metodický pokyn.

(42) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.

(43) Lze uvažovat o tom, že by za určitých, jasně definovaných okolností nemusela povinnost přerušit řízení platit, takže by zadavatel mohl pokračovat v zadávacím řízení i přes probíhající šetření. Tyto zvláštní okolnosti by souvisely především s naléhavými situacemi nebo finančními riziky spojenými s nezbytným financováním pro projekt. V takových případech by bylo nutné posoudit, zda zájmy šetření vyvažují rizika plynoucí z možných následků (finančních i jiných) prodlení v řízení. Případně by mohly být vydány pokyny s přesnými pravidly, kdy se tato povinnost přerušit řízení neuplatní.

(44) Tato metodika by mohla být obsažena v pokynech zajišťujících jednotnou praxi při posuzování narušení v rámci EU.

(45) Jak je uvedeno v oddíle 3.3, podle současných unijních pravidel je možnost odmítnout mimořádně nízkou nabídku omezená na situace, kdy je důvodem nízké ceny státní podpora.

(46) A v článku 20 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES, Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243.

(47) Tato pravidla jsou rovněž zohledněna ve vzorových zadávacích podmínkách zveřejněných na stránkách BudgWeb pro všechny útvary Komise.

(48) Ustanovení čl. 176 odst. 1 finančního nařízení stanoví, že „zadávacího řízení se může za stejných podmínek účastnit každá fyzická nebo právnická osoba, která spadá do oblasti působnosti Smluv, a každá fyzická nebo právnická osoba usazená ve třetí zemi, která s Unií uzavřela zvláštní dohodu v oblasti veřejných zakázek, za podmínek stanovených v takové dohodě. Zadávacího řízení se mohou účastnit rovněž mezinárodní organizace.“

(49) Viz čl. 166 odst. 1 finančního nařízení.

(50) Dále uvedené podmínky jsou příslušně upravené podmínky z části o veřejných zakázkách této bílé knihy. Na granty se ale vztahuje zásada spolufinancování, podle které jsou v řadě případů vyžadovány finanční příspěvky třetích stran. V takových situacích je nutné při posuzování subvencí v řízení o udělení grantu vzít tento konkrétní požadavek v potaz.

(51) Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova je součástí fondů ESI.

(52) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(53) Viz též sdělení Komise „Evropská chvíle: náprava škod a příprava na příští generaci“, https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_20_940.

(54) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků, Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.

(55) Nový nástroj zaměřený na zahraniční subvence by neměl žádný vliv na stávající pravidla pro spojování podniků a antimonopolní pravidla.

(56) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek, Úř. věst. L 335, 20.12.2007, s. 31.

(57) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 55.

(58) To se však v praxi neděje, neboť Komise obvykle nemá k dispozici důkazy o újmě způsobené výrobnímu odvětví v EU.

(59) Pokud jde o odvětvová pravidla, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1035 zde dne 8. června 2016 o ochraně proti cenám působícím újmu v loďařství, Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 1, EU umožňuje přijímat opatření proti lodím s podhodnocenou cenou, jejichž prodej za cenu nižší, než je jejich běžná hodnota, působí újmu výrobnímu odvětví Unie. Toto nařízení sice formálně vstoupilo v platnost, nikdy však nebylo uplatněno, neboť jeho uplatňování je podmíněno ratifikací loďařské dohody OECD ze strany USA.

(60) Nařízení Rady č. 4057/86 ze dne 22. prosince 1986 o nekalých cenových praktikách v námořní dopravě, Úř. věst. L 378, 31.12.1986, s. 14.

(61) Podle této definice může „zahraniční subvenci“ poskytnout také soukromý subjekt pověřený úkoly, které jsou obvykle svěřeny vládě nebo řízeny vládou státu mimo EU.

(62) Příjemcem může být podnik usazený v EU nebo ve třetí zemi.

(63) Finanční prostředky poskytnuté podniku z EU v eurech by se měly porovnávat s referenčními ukazateli na unijním trhu, které jsou relevantní pro financování v eurech. Finanční prostředky poskytnuté podniku ve třetí zemi by se měly porovnávat s vhodnými referenčními ukazateli na daném trhu.

(64) Existuje-li například referenční ukazatel pro financování s kratší splatností, lze jej použít jako výchozí a upravit tak, aby odpovídal splatnosti úvěru.

(65) Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, Úř. věst. C 262, 19.7.2016, s. 1.

(66) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 55.

(67) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/712 ze dne 17. dubna 2019 o ochraně hospodářské soutěže v letecké dopravě a o zrušení nařízení (ES) č. 868/2004, Úř. věst. L 123, 10.5.2019, s. 4.