STANOVISKO EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

ze dne 31. srpna 2018

k návrhu nařízení o některých poplatcích za přeshraniční platby v Unii a poplatcích za konverzi měny

(CON/2018/38)

(2018/C 382/04)

Úvod a právní základ

Evropská centrální banka (ECB) obdržela dne 27. června 2018 žádost Rady Evropské unie o stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 924/2009, pokud jde o některé poplatky za přeshraniční platby v Unii a poplatky za konverzi měny (1) (dále jen „navrhované nařízení“).

Pravomoc ECB zaujmout stanovisko je založena na čl. 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie ve spojení s čl. 127 odst. 2 čtvrtou odrážkou Smlouvy a čl. 3.1 čtvrtou odrážkou statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, neboť navrhované nařízení obsahuje ustanovení týkající se plynulého fungování platebních systémů. V souladu s čl. 17.5 první větou jednacího řádu Evropské centrální banky přijala toto stanovisko Rada guvernérů.

Obecné připomínky

Cílem navrhovaného nařízení je zajistit nízkou úroveň poplatků, které se v současnosti uplatňují na domácí platby uskutečňované v úřední měně členského státu, pro všechny občany a společnosti v Unii, kteří provádějí přeshraniční převody v eurech, ať již mezi členskými státy eurozóny a členskými státy mimo eurozónu, nebo mezi členskými státy mimo eurozónu navzájem. Navrhované nařízení tím zvyšuje transparentnost a ochranu spotřebitele, posiluje vnitřní trh platebních služeb v eurech a upevňuje postavení eura jako preferované měny pro platby v rámci EU až do přijetí eura jako měny všech členských států Unie.

Konkrétní připomínky

1.   Rozsah působnosti ustanovení, která se týkají poplatků za konverzi měny

Ustanovení navrhovaného nařízení, která se týkají poplatků za konverzi měny, se mají uplatňovat na všechny přeshraniční platby bez ohledu na to, zda jsou tyto platby denominované v eurech nebo v národní měně členského státu jiné než euro. Z technického hlediska by však přeshraniční platby v eurech z platebních účtů vedených v eurech, kde se poskytovatel platebních služeb plátce i příjemce nachází v členských státech eurozóny, neměly podléhat jakékoli konverzi. Ve skutečnosti by se proto tato ustanovení měla vztahovat na přeshraniční platby v eurech jen tehdy, pokud měnou daného platebního účtu není euro nebo pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a příjemce anebo jen poskytovatel platebních služeb příjemce nachází mimo eurozónu. ECB navrhuje, aby tato skutečnost byla v navrhovaném nařízení vyjasněna.

Jelikož se navrhované nařízení zabývá pouze platbami uskutečňovanými prostřednictvím poskytovatelů platebních služeb, neupravuje možnost, kdy obchodník poskytuje služby konverze měny nezávisle na poskytovateli platebních služeb. ECB navrhuje, aby tato skutečnost byla v navrhovaném nařízení vyjasněna.

2.   Alternativní služby a možnosti konverze měny

Navrhované nařízení neobsahuje ustanovení obsahující definice, ačkoli do nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 (2) zavádí nové a důležité pojmy. Pojmy „alternativní služby konverze měny“ a „alternativní možnosti konverze měny“ by mohly být sloučeny do jednoho pojmu, který by bylo vhodné vymezit. Konkrétně by se mohlo upřesnit, zda jde o služby, které nabízí poskytovatel platebních služeb a jeho přidružené subjekty, a pokud ano, jaký je rozsah povinnosti poskytovatele platebních služeb vyhledávat a propagovat služby, které nabízejí jeho přímí konkurenti. Bylo by též vhodné upřesnit, že služby konverze měny mohou nabízet neregulovaní poskytovatelé.

3.   Režim platný pro poplatky za konverzi měny a přechodné období

Konkrétní pozměňovací návrhy k těm ustanovením navrhovaného nařízení, která ECB doporučuje změnit, jsou uvedeny v samostatném technickém pracovním dokumentu včetně příslušného odůvodnění. Technický pracovní dokument je k dispozici v anglickém jazyce na internetových stránkách ECB.

(1)  COM(2018) 163 final.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11).