8.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/11

1.

zdůrazňuje, že makroregionální strategie představují funkční a bytostně evropskou vizi, a vítá první individuální zprávu Evropské komise o jejich provádění. Konstatuje, že v zájmu rozvinutí „globálního přístupu“ potřebuje EU územní vizi (1), která půjde nad rámec hranic;

2.

konstatuje, že navzdory své krátké existenci (2) se makroregionální strategie staly ustáleným nástrojem založeným na přístupu zdola nahoru a s místní orientací, jenž slouží účinnějšímu využívání společného potenciálu makroregionů prostřednictvím lepšího provádění a koordinace politických reakcí na různé výzvy, jako jsou např. hospodářský růst, inovace, doprava, energetika, životní prostředí a změna klimatu;

3.

poukazuje na to, že makroregionální strategie jsou základním prvkem při plnění strategických cílů EU a rozhodující součástí struktury víceúrovňové správy EU. Makroregionální strategie hrají důležitou roli při zvyšování dynamiky procesu rozvoje také v méně rozvinutých regionech. Hrají rovněž klíčovou úlohu v transformujících se, přistupujících, nečlenských a sousedních zemích EU;

4.

vyzdvihuje význam makroregionálních strategií pro podporu opatření v oblasti boje proti změně klimatu v ohrožených regionech. Tyto strategie mohou být například účinně využívány při zásazích proti povodním či požárům v příhraničních oblastech;

5.

je přesvědčen, že makroregionální strategie a další unijní nástroje přeshraniční a nadnárodní spolupráce, jako jsou například evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) a jiné struktury územní spolupráce (např. pracovní společenství) a programy Interreg, představují základní prvky budoucí EU;

6.

plně podporuje koncept jediné zprávy o provádění čtyř makroregionálních strategií a se zájmem očekává zprávy o provádění, jež má Evropská komise připravit na konci roku 2018;

7.

zdůrazňuje potenciální úlohu makroregionálních strategií pro integrovaný rozvoj za hranicemi EU, a to zejména s ohledem na to, že Spojené království opouští EU. Z toho důvodu navrhuje prozkoumat otázku, jak by makroregionální strategie mohly přispět k vytváření budoucích vztahů mezi Spojeným královstvím a EU, a požaduje intenzivní zapojení místních a regionálních orgánů do budoucích diskusí o této věci na obou stranách;

8.

odkazuje na předchozí stanoviska VR k tomuto tématu pro konkrétní připomínky ke každé makroregionální (3) strategii a navazuje na zjištění těchto stanovisek při formulování obecných připomínek v tomto stanovisku, jež se týkají všech makroregionálních strategií. Upozorňuje, že je důležité se zaměřit na větší účinnost a stanovení priorit výsledků, jakož i na praktičtější přístup k provádění makroregionálních strategií;

9.

zdůrazňuje, že výhodou makroregionálních strategií je, že vnitrostátní, regionální a místní aktéři spolupracují na základě společného rámce s cílem vypracovat zastřešující strategii a společné postupy plánování, jež mají přispět k dosažení cílů Smlouvy o EU v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti a účinně řešit místní potřeby. Makroregionální strategie kromě toho přispívají k zapojení občanů do evropského projektu a k překlenutí propasti mezi EU a tvorbou politiky na místní úrovni;

10.

poznamenává však, že makroregionální strategie jsou v kritické fázi, kdy je jejich potenciál sice v rostoucí míře uznáván, avšak jejich provádění v praxi je třeba dále zlepšovat, aby bylo možné v plné míře využívat jejich výhod. Poskytnutím místního a regionálního pohledu na makroregionální strategie toto stanovisko sleduje širší strategický cíl v souvislosti s probíhajícími přípravami na příští programové období a s budoucností Evropy obecně;

11.

podporuje nově se objevující iniciativy usilující o vytváření nových makroregionálních strategií. Měl by však být zvolen systematičtější přístup, při němž budou postupem zdola nahoru identifikovány funkční potřeby. Stávající a zavedené struktury územní spolupráce by měly odrážet otázku, zda mohou makroregionální strategie poskytnout přidanou hodnotu a nabídnout nové možnosti zlepšení stávajících struktur územní spolupráce;

12.

konstatuje, že je navíc potřeba poukázat na to, že stávající makroregionální strategie jsou výsledkem sdružování mnoha členských států EU. Je však také nutné umožnit vytváření makroregionálních strategií, které budou sdružovat méně států, ale více regionů, pro něž bude tento územní přístup vhodným a účinným nástrojem řešení společných problémů. Zvláštní pozornost je při tom třeba věnovat také regionům s přírodními znevýhodněními, ostrovním regionům a nejvzdálenějším regionům;

13.

domnívá se, že občanská společnost a odpovědné místní subjekty, regiony a města mohou být velmi užitečné při upevňování evropské myšlenky a vytváření odpovídajícího pákového efektu. Proto je nezbytné zahrnout hlavní makroregionální prováděcí subjekty a občanskou společnost do přípravy strategických programů. Toto zapojení nám umožní zvýšit výkonnost subsidiarity v Evropě, a to nejen ve vztazích mezi tvůrci politik a institucemi, ale také ve vztazích s hospodářskými a sociálními subjekty na místní a regionální úrovni;

14.

konstatuje, že makroregionální strategie jsou v podstatě politickým nástrojem pro koordinaci provádění široké škály politik. Jejich rozsah je mnohem širší než cíl Evropské územní spolupráce: na jedné straně přispívají různé politické oblasti k provádění makroregionálních strategií, na druhé straně by lepší koordinace v rámci makroregionálních strategií přinesla prospěch všem politikám EU;

15.

konstatuje, že cíle makroregionálních strategií musí být koordinovaným způsobem začleněny do celkové strategie EU pro období po roce 2020 a vytvořit tak ucelený rámec pro všechny programy, což by znamenalo, že by strategické plánování všech politik, které mají dopad na regionální rozvoj, muselo brát makroregionální strategie v úvahu. Týká se to politik ve všech podobách a na všech úrovních, včetně politik v rámci sdíleného řízení, a také politik přímo řízených Evropskou komisí i vnitrostátních regionálních politik;

16.

vyjadřuje politování nad tím, že míra přidané hodnoty makroregionálních strategií není v současné době dostatečně zohledňována v odvětvových politikách a v jejich finančních programech. To vede k praktickým obtížím, když musí být projekty v souladu se strategickými požadavky makroregionálních strategií a odvětvových politik, jež poskytují financování a mohou být značně odlišné. V důsledku toho vyžadují projekty spadající pod makroregionální strategie více času na přípravu, a jsou tudíž méně konkurenceschopné než „standardní“ projekty odvětvových politik;

17.

domnívá se, že v zájmu zajištění přístupu k finančním zdrojům v programovém období po roce 2020 by měly mít všechny politiky EU (včetně politiky soudržnosti) zvláštní prováděcí pravidla pro projekty, které přispívají k makroregionálním strategiím, což by usnadnilo přístup k financování a zmírnilo administrativní požadavky. Provádění programů EU musí být zjednodušeno co nejdříve;

18.

vyzývá k posílení vazeb mezi makroregionálními strategiemi a finančními zdroji EU, a to jak ve fázi přípravy, tak při provádění odvětvových politik. Je třeba se vyvarovat zdvojování postupů a podávání zpráv. Obecně platí, že finanční prostředky se musí řídit politikou, a nikoliv naopak. Bohužel se však zdá, že v současnosti je tomu naopak, neboť makroregionální strategie musejí žádat o podporu z finančních programů;

19.

vybízí členské státy, aby iniciovaly budoucí debaty o tom, jak by měly být makroregionální strategie – za dodržování zásad, z nichž vycházejí – začleněny do víceletého finančního rámce EU na období po roce 2020. Pokud jde o příští generaci finančních programů, měla by Komise počítat s náležitým financováním takových nadnárodních programů, které odpovídají makroregionálním strategiím, a vytvořit mechanismus, který by upřednostňoval způsobilé projekty, jež makroregionální strategie označí za strategické. Toto financování by mělo být doplňkem k financování plánovaných projektů z jiných nástrojů EU určených na přeshraniční a nadnárodní spolupráci;

20.

vyzývá koordinátory makroregionálních strategií, aby neváhali s přípravou dokumentů týkajících se toho, jak by měly různé politiky přispívat k provádění makroregionálních strategií. S ohledem na přípravu legislativních aktů pro programové období po roce 2020 by takové strategické dokumenty povzbudily tvůrce politik EU, aby legislativu přizpůsobili potřebám makroregionálních strategií. Strategické dokumenty by kromě toho přímo přispívaly do programovací fáze a posloužily by jako základ rámcových operačních programů;

21.

vyzývá Evropskou komisi, aby ve spolupráci s programem INTERACT, tematickými a národními koordinátory makroregionálních strategií a stranami zainteresovanými na existujících a budoucích makroregionálních strategiích tento proces podpořila prostřednictvím organizování a financování zvláštních workshopů, jejichž cílem by bylo takové strategické dokumenty navrhovat. Vyzývá Evropskou komisi, aby ve spolupráci s programem INTERACT podpořila výměnu zkušeností mezi všemi čtyřmi makroregionálními strategiemi, a to jak pokud jde o tematické priority těchto strategií, tak o obecné aspekty jejich provádění. Metodická podpora by měla doprovázet rovněž přípravu nových makroregionálních strategií;

22.

konstatuje, že Evropská komise by měla hrát větší/aktivnější úlohu při koordinaci a stimulaci spolupráce makroregionálních strategií. Vedle GŘ REGIO by měly být do podpory provádění strategických cílů makroregionálních strategií aktivněji zapojeny také další GŘ Evropské komise. Makroregionální strategie by měly být lépe propojeny se všemi politikami a nástroji EU, aby byl zajištěn větší příspěvek k celkovým cílům EU.

23.

vyzývá k tomu, aby bylo umožněno začlenit pobídky – včetně ekonomických – sloužící k tomu, aby mohly regiony a členské státy za podpory Evropské komise snáze hledat nové metody provádění evropských politik a právních předpisů v kontextu makroregionálních strategií. Tyto nové metody by mohly spočívat například v testování případných budoucích evropských norem či politik nebo v usnadnění provádění evropských právních předpisů a politik, které již byly přijaty (možné rychlejší dosažení určitých cílů – například v oblasti klimatu, energetiky, dopravy atd. – nebo cílů, jež přesahují rámec stanovený evropskými právními předpisy, pokud jde o kvalitu a kvantitu, a mají vyšší ambice). Tento mechanismus pobídek by mohl být vytvořen prostřednictvím dobrovolně uzavíraných „programových dohod“ mezi makroregionálními partnery a Evropskou komisí, jež by stanovily záměry, způsoby a cíle, kterých má být dosaženo, a poskytoval by pobídky motivující k závazkům k rychlejšímu provádění;

24.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti není jen regionální rozvojovou politikou EU, jejímž cílem je snižování rozdílů mezi regiony, ale také nejdůležitějším investičním nástrojem EU. Je třeba zavést užší a přímější vztah mezi opatřeními makroregionálních strategií a politiky soudržnosti, tak aby makroregionální strategie mohly využívat výhod plynoucích z integrovaného a zvláštního přístupu v rámci operačních programů;

25.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti poskytuje makroregionálním strategiím zásadní podporu. Politika soudržnosti zaprvé poskytuje významnou finanční podporu projektům, jež přispívají k provádění makroregionálních strategií, zadruhé může zabezpečit každodenní fungování makroregionálních strategií poskytováním technické asistence jejich řídicím mechanismům;

26.

konstatuje, že politika soudržnosti funguje prostřednictvím přidělování finančních prostředků jednotlivým členským státům, takže se zaměřuje v prvé řadě na vnitrostátní priority. V praxi to znamená, že i když se jedna země nebo region rozhodne pro podporu projektů v rámci makroregionální strategie, neexistuje žádná záruka, že i ostatní země nebo regiony udělají vše potřebné pro podporu jejího provádění. V takových případech se bohužel účinnost projektu snižuje a přidaná hodnota MRS je oslabena. Členské státy by měly makroregionální strategie zohledňovat v procesu plánování politiky soudržnosti;

27.

vyslovuje se tedy pro to, aby Evropská územní spolupráce v rámci politiky soudržnosti i do budoucna posilovala, aby současně rostl i nadnárodní rozměr hlavních operačních programů – jež reprezentují zhruba 95 % politiky soudržnosti – a aby byly tyto programy, pokud existují, harmonizovány s makroregionálními strategiemi. Měla by být rovněž posílena součinnost mezi programy založenými na ESI fondech a přímo prováděnými odvětvovými programy, jako jsou např. Horizont 2020, Erasmus+ nebo Nástroj pro propojení Evropy. Příslušné operační programy by měly jednoznačně zohledňovat makroregionální strategii příslušného území. Doufá, že všechny vnitřní i vnější pozemní hranice EU a námořní hranice (regiony, které jsou od sebe vzdáleny nejvýše 150 kilometrů nebo v případě ostrovních a nejvzdálenějších regionů více než 150 km) budou moci využít podpory a účastnit se programů přeshraniční a makroregionální spolupráce;

28.

opakuje požadavek ze svého nedávného stanoviska Projekty „people-to-people“ a malé projekty v programech přeshraniční spolupráce, aby byl malým projektům usnadněn přístup k financování v rámci politiky soudržnosti. Zkušenosti ukazují, že některé malé nadnárodní projekty jsou kompatibilní s cíli makroregionálních strategií. Většina finančních programů EU však není k podpoře malých projektů uzpůsobena: řada místních komunit a organizací občanské společnosti se jich nemůže účastnit, neboť nemá potřebné finanční a správní kapacity. S ohledem na tuto skutečnost se doporučuje, aby byly vytvořeny snadno přístupné a zvladatelné nástroje financování, jež by zahrnovaly také modely předběžného financování a projektovou přípravu menších projektů;

29.

zdůrazňuje, že programy Evropské územní spolupráce by měly hrát při podpoře makroregionálních strategií klíčovou roli. Nicméně Evropská územní spolupráce představuje jen malou část celkového financování, proto je důležitá spíše její kvalita než kvantita. Hlavním cílem programů Evropské územní spolupráce by měla být podpora přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce, pilotních a inovačních programů, jakož i poskytování technické podpory pro financování provádění makroregionálních strategií. Soutěž mezi projekty Evropské územní spolupráce a makroregionálních strategií o tytéž finanční prostředky je kontraproduktivní a nemělo by k ní docházet;

30.

vyzdvihuje úlohu, již při provádění makroregionálních strategií a dalších nadnárodních a přeshraničních iniciativ (např. pracovních společenství) hrají ESÚS. ESÚS však dosud nedosáhla svého plného potenciálu z důvodu nedostatečného provádění příslušných právních předpisů v některých členských státech, nedostatečné znalosti možností, jež tento nástroj poskytuje, a dalších přetrvávajících správních překážek;

31.

konstatuje, že základní zásadou správy makroregionálních strategií jsou „tři ne“: „ne“ novým finančním prostředkům EU, „ne“ dalším formálním strukturám EU a „ne“ novým právním předpisům EU. V praxi však tato zásada vyvolává určité nejasnosti. V rámci všech makroregionálních strategií byly například zřízeny nové struktury, jako jsou platformy a sítě spolupráce, které však nejsou považovány za formální struktury EU. Provádění makroregionálních strategií do značné míry závisí na financování ze strany EU, nicméně technicky vzato není toto financování nové, pouze slouží jinému účelu. Navíc, i když by makroregionální strategie neměly přinášet novou legislativu, mělo by být umožněno navrhovat nebo měnit právní předpisy na všech úrovních, pokud by to zlepšilo provádění makroregionálních strategií;

32.

je přesvědčen, že zásada „tří ne“ by měla být v zájmu lepšího využívání stávajících právních předpisů, institucí a finančních prostředků nahrazena zásadou „tří ano“. Měl by být zaujat praktický přístup, při němž půjde spíše o přijímání nezbytných opatření ke zlepšení fungovaní makroregionálních strategií než o zaměření na zavádějící zásady, jako jsou „tři ne“. VR říká ano lepší součinnosti s nástroji financování, ano lepšímu začlenění stávajících struktur do makroregionálních strategií a ano lepšímu provádění stávajících pravidel;

33.

konstatuje, že správu makroregionálních strategií je teď nutné posílit, a že posílení této správy vyžaduje rovněž posílení místní a regionální úrovně. Správa nemůže být svěřena pouze vládám členských států, protože je to v rozporu s myšlenkou makroregionálních strategií;

34.

domnívá se, že provádění makroregionálních strategií vyžaduje zvláštní model správy založený na spolupráci a koordinaci, a zdůrazňuje, že je k tomu nezbytné zlepšení správní kapacity založené na větší odpovědnosti a lepší spolupráci. Tento zvláštní model správy by měly být koordinovaným způsobem začleněn do stávajících struktur správy, aby se zamezilo jakémukoliv zdvojování činností a dosáhlo efektivnějšího přístupu. Snahy o koordinaci by v žádném případě neměly vést ke skryté centralizaci;

35.

zdůrazňuje, že předpokladem pro zlepšení správní kapacity je odpovědnost evropských, vnitrostátních a regionálních politiků a administrativ, a vyjadřuje politování nad tím, že makroregionální strategie v mnoha případech stále ještě trpí nedostatkem odpovědnosti. Odpovědnost lze zlepšit prostřednictvím posílení povědomí o rozhodující úloze, již hrají místní a regionální orgány;

36.

je si vědom toho, že postupy pro přípravu a provádění makroregionálních strategií a souvisejících projektů se mohou zpočátku jevit jako obtížné a složité, neboť se v nich střetávají různé správní kultury a tradice, jež se snaží vytvořit společnou strategii rozvoje. Makroregionální strategie vyžadují v počátečních fázích značné lidské zdroje a čas na vytvoření nových postupů a správních struktur. Je nezbytné vytvořit novou správní kulturu (otevřenější a strategičtější) a osvojit si nové přístupy, právní souvislosti a jazyky;

37.

konstatuje, že pro vybudování odpovědnosti při provádění makroregionálních strategií je zásadní neustálý dialog, účinné struktury spolupráce a silná partnerství. Nejvhodnější metodou provádění v kontextu víceúrovňové správy je sdílené řízení. V tomto ohledu je důležité upřesnit povinnosti a kompetence všech jednotlivých aktérů;

38.

domnívá se, že orgány a instituce EU by se měly dohodnout na celkové evropské vizi a strategii rozvoje vyplývající z vnitrostátních, regionálních a místních potřeb. Makroregionální strategie se opírají o „funkční“ regiony, proto se nejlépe hodí k provádění rozvojové strategie EU a plnění jejích cílů prostřednictvím řešení specifických potřeb a požadavků daného území (zeměpisné oblasti) a prostřednictvím účinného uplatňování zásady partnerství;

39.

zdůrazňuje, že účinné partnerství znamená zapojení všech zainteresovaných stran do procesů strategického plánování a rozhodování. To je samozřejmě možné jen tehdy, jsou-li známy místní a regionální potřeby, analyzovány z pohledu kontextu EU a zohledněny v celkové makroregionální strategii. Obdobně může být provádění makroregionálních strategií úspěšné pouze tehdy, disponují-li regionální a místní aktéři a občanská společnost flexibilitou, důvěrou a finančními pobídkami, které potřebují k plnění cílů společného evropského zájmu přizpůsobených místním a regionálním potřebám;

40.

navrhuje, aby se vnitrostátní koordinace se všemi dalšími úrovněmi tvorby politiky a institucionálními a správními úrovněmi opírala o silný mandát a o zvláštní rozpočet určený na koordinační činnosti. Koordinace by mohla zahrnovat rovněž vytvoření sítě vzájemně propojených vnitrostátních koordinačních platforem pro každou z makroregionálních strategií s cílem zajistit inkluzivní provádění ve všech zúčastněných zemích a zabezpečit soulad mezi různými strategiemi provádění zúčastněných zemí a regionů;

41.

zdůrazňuje, že v zájmu zlepšení správy vyžadují makroregionální strategie podporu Evropské komise, jež by měla aktivně podporovat vnitrostátní a tematickou koordinaci a snažit se posilovat vazbu mezi politikami EU a prováděním makroregionálních strategií, přičemž by zvláštní pozornost měla být věnována regionální a místní perspektivě. Evropská komise by měla organizovat časté a pravidelné schůze a semináře, jež by provádějícím subjektům a hlavním zainteresovaným stranám poskytly lepší přehled cílů EU a umožnily výměnu osvědčených postupů mezi stávajícími makroregionálními strategiemi;

42.

domnívá se, že Evropská komise by měla výrazně zlepšit svou vnitřní koordinaci mezi jednotlivými generálními ředitelstvími a řešit stávající překrývání na úrovni politik EU. Příští zpráva Evropské komise o provádění makroregionálních strategií EU by se měla ještě více zaměřit na osvědčené postupy, jež by mohly být převáděny mezi jednotlivými strategiemi;

43.

domnívá se, že budoucí zprávy Evropské komise by rovněž měly poskytovat konkrétní údaje o finančních příspěvcích makroregionálním strategiím, a to včetně počtu podporovaných projektů. A konečně, Evropská komise by také měla učinit více, pokud jde o návrhy harmonizace terminologie používané k popisu úlohy a postupů v makroregionálních strategiích;

44.

zdůrazňuje, že je nezbytné sledovat a hodnotit způsoby provádění makroregionálních strategií, aby bylo možné posoudit jejich účinnost a usnadnit výměnu poznatků v oblasti této politiky. Je však nutné, aby byl jasný účel podávání zpráv, stejně tak i jejich adresáti a očekávání, jež se s těmito zprávami pojí. Podávání zpráv bez jasného cíle a účelu je zbytečnou byrokracií;

45.

zastává názor, že zprávy o provádění makroregionálních strategií by měly sloužit k posouzení toho, zda jsou politiky EU a jednotlivých států stále ještě v souladu a zda jsou vhodné pro provádění makroregionálních strategií. Dále by měly tvůrce politik na unijní a vnitrostátní úrovni upozornit na aspekty, které je třeba změnit. Kdykoliv jsou navrhovány nové právní předpisy, mělo by být provedeno posouzení územního dopadu, aby mohly být určeny možné dopady na makroregionální strategie. Zprávy by rovněž měly pomáhat subjektům, jež makroregionální strategie provádějí, porozumět dosaženému pokroku, zlepšit interní postupy a přizpůsobit se novému vývoji;

46.

zdůrazňuje, že aspekty týkající se územní spolupráce je poněkud riskantní a obtížné přesně předpovídat. Monitorování a hodnocení by se proto mělo zaměřit spíše na výsledky a postupy spolupráce než na čísla. Nedostatky a chyby se mohou a budou objevovat, nesmí však vést k okamžitým finančním opravám nebo ukončení opatření, neboť by to bránilo inovativním, ale rizikovým projektům;

47.

souhlasí s názorem Evropské komise, že součástí makroregionálních strategií by měla být výrazná komunikační strategie a domnívá se, že vzhledem k současné situaci v EU je zapotřebí informovat o přidané hodnotě unijních opatření. Makroregionální strategie přinášejí lepší viditelnost a srozumitelnost cílů evropské politiky občanům na místní úrovni. Nabízejí proto odpověď na aktuální politické události v Evropě a mohly by poskytnout podstatný příspěvek k budoucí diskusi o EU-27, kterou nedávno zahájila Evropská komise prostřednictvím své bílé knihy o budoucnosti Evropy;

48.

souhlasí s názorem Komise, pokud jde o provádění EUSBSR a s ní spojené výzvy, a poukazuje na to, že v roce 2016 byla vytvořena síť řídících orgánů Evropského fondu pro regionální rozvoj pro strategii EU pro region Baltského moře. Účelem této sítě je nalézt způsoby, jak poskytovat účinnější finanční podporu provádění EUSBSR. Podobné sítě byly vytvořeny i pro jiné fondy. Jde o příklad osvědčených postupů, jež mohou být využity i v dalších makroregionálních strategiích. Dalším příkladem osvědčených postupů je zapojení regionálních a městských sítí do EUSBSR;

49.

konstatuje, že nástroj EUBSR pro počáteční kapitál je účinným nástrojem pro uzavírání partnerství a přípravu projektů spolupráce, jež usilují o financování z programu Interreg pro region Baltského moře nebo z jiných programů financování. Vzhledem k tomu, že je EUBSR první makroregionální strategií EU, je k dispozici rovněž řada referenčních osvědčených postupů pro další makroregionální strategie;

50.

souhlasí s názorem Evropské komise, pokud jde o provádění strategie EU pro Podunají a o výzvy s ní spojené; Jedním z nejviditelnějších výsledků EUSDR je vytvoření nadnárodního programu Dunaj v rámci programu Interreg, jenž přesně odpovídá zeměpisné oblasti strategie pro Podunají. Prostřednictvím EUSDR byla vytvořena řada projektů a mnohé z nich byly schváleny nadnárodním programem Dunaj nebo jinými zdroji financování. V roce 2014 navíc čtrnáct zemí společně zřídilo nový subjekt, Centrum strategie pro Podunají (Danube Strategy Point), jehož cílem je usnadnit provádění strategie EU pro Podunají a zapojit všechny stávající i potenciální aktéry. Obě iniciativy představují značný pokrok a měly by být i nadále podporovány;

51.

vítá skutečnost, že EUSDR nabízí inovativní platformu pro regionální politiku a politiku rozšíření a sousedství a že podporuje zapojení orgánů na nižší než celostátní úrovni a občanské společnosti, včetně sociálních partnerů;

52.

je si vědom toho, že situace související s uprchlíky a migranty má na země jadransko-jónského regionu výrazný dopad. Druhé fórum EUSAIR, jež se konalo ve městě Ioannina (Řecko) ve dnech 11. a 12. května 2017, se zaměřilo na to, jak může EUSAIR přispět k posílení odolnosti zemí jadransko-jónského regionu při řešení této krize. Usnesení přijaté na druhém fóru vyzývá zúčastněné země k vytvoření platformy pro spolupráci, jejímž prostřednictvím by země regionu mohly zlepšit koordinaci svých reakcí na krizi a vzájemně si předávat zkušenosti;

53.

vítá úsilí vynaložené na podporu spolupráce mezi ESI fondy a nástrojem předvstupní pomoci (NPP). To znamená, že ESI fondy, nástroj předvstupní pomoci a další příslušné vnitrostátní a regionální zdroje financování by měly přispívat k dosažení cílů EUSAIR. V tomto ohledu by mohly prozkoumány možnosti další součinnosti s EUSDR a regionální mezinárodními organizacemi. Odlišná terminologie popisující postupy provádění jednotlivých programů financování bohužel stále ještě vytváří zmatek a ztěžuje využívání součinnosti;

54.

uznává přidanou hodnotu, již strategie přináší stávající mezivládní a mnohostranné spolupráci, která funguje v regionu EUSAIR;

55.

domnívá se, že by měl být překlenut rozpor mezi politickými prohlášeními a prostředky dostupnými pro provádění. Strategie může dosáhnout svých cílů pouze tehdy, bude-li mít k dispozici finanční prostředky a nezbytné nástroje pro správu a řízení;

56.

bere na vědomí, že provádění strategie pro alpský region bylo zahájeno v první polovině roku 2016. Je zatím příliš brzy na vyvozování závěrů, nicméně zahájení EUSALP proběhlo jednoznačně dynamicky. Je pozitivní, že většina ze sedmi zemí EUSALP je zapojena zejména prostřednictvím regionální úrovně. Celostátní/federální úroveň je zastoupena ve výkonné radě, avšak provádění strategie probíhá především na regionální úrovni. Odpovědnost na celostátní/federální úrovni – jakmile jí bude dosaženo – by mohla být klíčovým faktorem dodávajícím strategii v blízké budoucnosti vetší impuls. Toto zapojení místní a regionální úrovně nepochybně napomůže k vybudování odpovědnosti a povede k inkluzivnímu a úspěšnému provádění strategie v blízké budoucnosti;

57.

domnívá se, že strategie pro alpský region může přispět k zavedení udržitelného modelu rozvoje, který bude společný pro všechny evropské makroregiony. Obyvatelstvo a bohatství se v Evropě soustřeďuje především v městských a metropolitních oblastech, avšak pro to, aby se města nadále rozvíjela udržitelným způsobem, je nezbytné zachovat okolní venkovské a alpské oblasti. Ochrana přírodního bohatství občanům poskytuje místa, v nichž mohou relaxovat, a umožňuje jim obstarávat si zdravé a kvalitní potraviny a zachovávat biologickou rozmanitost. Provázanost mezi metropolitními oblastmi, které jsou hybnou silou výroby, kreativity a inovací, a venkovskými a horskými oblastmi musí být klíčovým aspektem při vytváření projektové součinnosti a společných komunikačních kampaní zaměřených na občany;

58.

poznamenává však, že vzhledem k dlouhé historii spolupráce v regionu a prosperující ekonomice by mohli být aktéři zapojení do EUSALP ještě ambicióznější a jít nad rámec spolupráce zavedené programem Interreg, a sloužit tak za příklad dalším makroregionům. Jednou z možností, která by mohla být zvážena, je vytvoření stálé koordinační struktury pro provádění strategie, jež by účinně podporovala systém správy;

59.

bere na vědomí a vítá společný poziční dokument bavorského předsednictví a ostatních zúčastněných regionů, jenž vyzývá tomu, aby byly strategie zahrnuty do regulačního rámce příštího víceletého finančního rámce;

60.

je toho názoru, že klíčové předpoklady makroregionálních strategií poskytují pevný a realistický základ, na kterém mohou decentralizované orgány Spojeného království i místní a regionální orgány a jejich komunity v budoucnosti spolupracovat se svými protějšky v EU, a vyzývá vyjednavače za Spojené království a EU, aby tuto otázku zahrnuli do svých jednání o dohodě upravující vystoupení Spojeného království z EU.