12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/32

1.

vítá společné sdělení o správě oceánů, které dne 10. listopadu 2016 přijaly Evropská komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku;

2.

podporuje navrhovaná opatření, která mají zaručit bezpečné, chráněné, čisté a udržitelným způsobem spravované oceány;

3.

souhlasí s cílem zajistit, aby EU byla silným globálním aktérem, jenž bude schopen vypracovat program lepší správy oceánů založené na meziodvětvovém mezinárodním přístupu opírajícím se o jasná pravidla. Hlavním cílem této iniciativy EU bude zavedení mezinárodního standardu v oblasti sociálních, hospodářských a environmentálních podmínek vztahujících se na činnost související s mořem, vytvoření rovných podmínek, které zaručí náležitou udržitelnost oceánů, a posílení konkurenceschopnosti evropských subjektů, které v této oblasti působí;

4.

plně podporuje nedávné závěry Rady (1), v nichž se požaduje soudržnější přístup mezi vnitřními a vnějšími aspekty správy oceánů, včetně synergií mezi strategiemi EU, členských států a regionů;

5.

připomíná mimo jiné svá dřívější stanoviska ke sdělení Komise Cesta k integrované námořní politice (2), k územnímu plánování námořních prostor a integrované správě pobřeží (3), k rozvoji potenciálu energie oceánů (4) a k lepší ochraně mořského prostředí (5);

6.

trvá na vedoucí úloze Evropské unie v oblasti námořní správy, jejímž cílem je zajistit pro evropská pobřeží a moře nejkomplexnější systém politiky a regulace na světě, který bude uznávat roli, kterou hrají místní a regionální orgány, pobřežní komunity a hospodářští a sociální aktéři při zajišťování toho, aby hospodářské, environmentální, klimatické i sociální faktory byly řešeny náležitě v rámci komplexní a víceúrovňové správy;

7.

zastává nicméně názor, že správa oceánů je ovlivněna jevem známým jako „tragédie obecní pastviny“. Ačkoli existuje celá řada celosvětových všeobecných dohod nebo dohod o moři, například úmluva Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS), a specializované úmluvy zejména v rámci Mezinárodní námořní organizace, míra roztříštěnosti je značná. Za této situace je úlohou EU nejen jít příkladem, ale také nabízet pobídky k tomu, aby partneři ze třetích zemí napodobovali vysoké standardy, které v politice EU pro mořské prostředí existují. Tyto pobídky, včetně budování kapacit, by případně mohly být zapracovány do mezinárodních dohod o obchodu a rozvojových programů, které EU vyjednává s třetími zeměmi;

8.

konstatuje, že EU a členské státy mají paralelní pravomoci v oblasti mezinárodních vztahů, a to včetně problematiky týkající se moří. To vyžaduje řádnou koordinaci mezi jednotlivými úrovněmi správy. Je třeba zajistit, aby pozice EU a jednotlivých států na mezinárodních fórech byly předmětem posouzení územního dopadu, a plně tak zohledňovaly zájmy příslušných místních a regionálních orgánů;

9.

zdůrazňuje, že mnoho problémů souvisejících se správou oceánů má v rámci evropských pobřeží a moří nevyhnutelně lokální povahu v důsledku těžby zdrojů, hospodářského přínosu pro pobřežní oblasti, rybářské komunity a přístavy nebo dopadu na životní prostředí. Politiky v oblasti životního prostředí a klimatu a hospodářská rozhodnutí týkající se oceánů jinde ve světě mají dopad na místní a regionální orgány EU. To vyžaduje významné investice do územního plánování námořních prostor a podporu správy na místní/regionální úrovni;

10.

zdůrazňuje, že námořní politika přímo souvisí s hospodářskou politikou a politikou životního prostředí a územního plánování v pobřežních oblastech. To, jakým způsobem místní a regionální orgány řídí politiku v pobřežních oblastech, se přímo projeví na moři. Činnost prováděná na moři je v souvislosti s otázkami, jako jsou větrné elektrárny, často vnímána jako snadné řešení pro opatření, která v pobřežních oblastech narazila na odpor;

11.

upozorňuje na to, že místní a regionální orgány mají pravomoci a pozitivní zkušenosti se správou v řadě oblastí, jako jsou rybolov, sběr měkkýšů a korýšů, akvakultura, dotace (např. na neefektivní loďstva), hospodářská a environmentální politika (např. mořský odpad) a kontroly (např. kontroly plavidel), což má pozitivní či negativní dopad na jiná území mimo EU. Často jsou také součástí přístavních orgánů;

12.

připomíná nedávný výzkum, který provedly VR (6) a OECD (7) v oblasti oceánů a modré ekonomiky. V souladu s programem zlepšování právní úpravy trvá na tom, že před zavedením nových právních předpisů, povolením nových technologií těžby či vymezením nových mořských chráněných oblastí je nezbytné nejprve provést posouzení dopadu, včetně posouzení územního dopadu, s cílem určit možná rizika ve všech odvětvích, možná opatření k jejich zmírnění a očekávané socioekonomické důsledky;

13.

připomíná nové cíle udržitelného rozvoje OSN, které podepsaly všechny členské státy EU a OSN. Správa oceánů se týká udržitelného cíle 14: Život ve vodě a cíle 13: Klimatická opatření, ale i cíle 11: Udržitelná města a obce. Výbor vítá plán Komise začlenit tyto cíle do různých politik EU (8), neboť by to mohl být dobrý základ pro vybudování společného porozumění na mezinárodní úrovni, které přesáhne odvětvová řešení udržitelné správy oceánů;

14.

domnívá se naopak, že by uvedení zboží a komodit získaných z oceánů a pocházejících z třetích zemí na jednotný trh EU měl být podmíněn tím, že tyto země budou postupně přijímat přísnější normy EU, např. zákaz výmětů na moři;

15.

je přesvědčen, že tři prioritní oblasti určené ve společném sdělení, které jsou členěné na 14 opatření, představují relevantní základ pro přijetí dalších opatření v oblasti správy oceánů na úrovni EU i mezinárodní úrovni. Ačkoli se sdělení týká především mezinárodní složky námořní politiky, existuje zde i místní a regionální pohled, ať už pokud jde o pravomoci a přímý územní dopad, tak pokud jde o stupeň specializace a závislost na oceánu;

16.

konstatuje v souvislosti s opatřením 1, které se týká odstranění nedostatků mezinárodního rámce pro správu oceánů s cílem zlepšit právní rámec a zajistit rovné podmínky, že již existuje rozsáhlý právní rámec na mezinárodní úrovni, který upravuje námořní hranice, plavbu, status souostroví a tranzitní režimy, výlučné hospodářské zóny, jurisdikci kontinentálního šelfu, hlubokomořskou těžbu z mořského dna, režim vytěžování, ochranu mořského prostředí, vědecký výzkum a řešení sporů. V tomto ohledu připomíná, že pro účely formování politiky správy oceánů je zapotřebí brát v úvahu stávající správní hranice a kulturní a tradiční specifika evropských místních a regionálních společenství;

17.

má za to, že v otázkách týkajících se regulace rybolovu, územního plánování námořních prostor a makroregionálních strategií jsou již politiky EU dostatečně propracované. V některých členských státech je strategické plánování využití půdy důležitým politickým nástrojem pro místní územní plánování pevninských i vodních ploch. Místní orgány jsou již v současné době odpovědné za územní plánování v pobřežních oblastech a teritoriálních vodách. Správní nebo právní rámec navrhovaný Evropskou komisí by neměl mít na strategické územní plánování negativní dopad. Hlavní problém na úrovni EU, a především pak v celosvětovém měřítku, spočívá v nedostatečné kontrole a nedůsledném uplatňování. EU jde příkladem a má tudíž odpovídající postavení k tomu, aby při sjednávání nových mezinárodních pravidel s třetími stranami a organizacemi zaváděla reciproční požadavky a poskytovala pobídky. Tato celosvětová iniciativa prosazování uvedených pravidel je zapotřebí k tomu, aby byly zajištěny rovné podmínky pro všechny země, regiony i hospodářské subjekty;

18.

souhlasí v souvislosti s opatřením 2 s tím, že podpora regionálního řízení rybolovu a spolupráce v klíčových oblastech oceánu pro vyplnění mezer regionální správy zlepší postavení odvětví rybolovu EU a pomůže ostatním dosáhnout vysokých standardů, které platí v EU;

19.

je znepokojen tím, že pokyny Komise k těžbě z mořského dna odrazují od soustředění se na plány EU pro účinné využívání zdrojů, a to tím spíše, že technologie využívání přírodních zdrojů není vyzkoušena a mohla by poškodit přírodní prostředí. Požaduje koordinaci s jednáním členských států v rámci Mezinárodního úřadu pro mořské dno;

20.

v této souvislosti doporučuje, aby EU organizovala kampaně a poskytovala pobídky zaměřené na jiné země a organizace s cílem zavést evropský systém žlutých a červených karet jako model pro boj s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem v globálním měřítku, včetně zapisování na černé listiny a zákazů vývozu v důsledku neplnění předpisů. Výbor požaduje urychlit stávající plány na vytvoření elektronického nástroje pro správu osvědčení o úlovku. Tato opatření by posílila odvětví rybolovu v těch regionech, které předpisy důsledně uplatňují;

21.

má za to, že opatření 3 týkající se zdokonalení koordinace a spolupráce mezi mezinárodními organizacemi a zahájení partnerství v otázkách správy oceánů bude ku prospěchu regionálním námořním centrům, a to díky lepšímu kontaktu s mezinárodním prostředím;

22.

domnívá se, že místní a regionální centra konkurenceschopnosti a špičkových výsledků zejména z oblastí se silným námořním rozměrem, mj. i z nejvzdálenějších regionů, mohou hrát klíčovou roli a musejí být finančně podporována při budování mezinárodních výzkumných týmů a platforem pro přenos technologií, aby byla podpořena činnost EU v oblasti správy oceánů;

23.

je proti návrhu vytvořit zcela nová mezinárodní pravidla a organizace. Výbor souhlasí s Komisí v tom, že má větší smysl zlepšovat stávající systém správy a prosazování pravidel tím, že se pozornost zaměří na neefektivní aspekty a na posílení mezinárodní koordinace. V tomto ohledu je důležité před zavedením nových opatření v konkrétním rámci (např. pro průzkum ropných nalezišť) zajistit, aby byl náležitě chápán dominový efekt, který nastane v jiných oblastech a odvětvích politiky (např. rybolovu);

24.

v souvislosti s řízením biologické rozmanitosti v oblastech mimo jurisdikci jednotlivých států doporučuje, aby EU zlepšila koordinaci s agenturami EMSA (9) a EFCA a aby rovněž úzce zapojila evropské regiony do koordinačních akcí a konzultací s přilehlými evropskými regiony;

25.

zastává názor, že správa oceánů je součástí víceúrovňové správy EU, a tudíž vyžaduje sdružování zdrojů členských států a EU za účelem budování kapacit, kontroly, prosazování předpisů, odrazování a trestního stíhání všech subjektů porušujících stávající právní rámce. To vyžaduje zapojení příslušných místních a regionálních orgánů s ohledem na opatření 4, které se týká budování kapacit, neboť toto zapojení přinese pobřežním a mořským regionům z mnoha technických a správních hledisek přímý prospěch;

26.

zdůrazňuje, že opatření 5, které se týká zajištění bezpečnosti a ochrany moří a oceánů, má zásadní význam pro námořníky, podniky i provozovatele přístavů a je klíčovou součástí boje proti nuceným pracím a obchodu s lidmi. EU by měla být v této oblasti nadále hlavní jurisdikcí s nejkomplexnějším právním rámcem bezpečnosti a ochrany na moři a v přístavech a měla by využívat svého značného mezinárodního vlivu k podněcování recipročních ujednání v jiných částech světa;

27.

zastává názor, že spolupráce mezi vnitrostátními orgány a agenturami Frontex, EMSA a EFCA musí vyústit v mobilizování společných kapacit pro dohled nad mořským prostředím, přičemž EU bude v případě potřeby poskytovat moderní plavidla a technologie k účinnému vykonávání dohledu;

28.

v souvislosti s opatřením 6 je přesvědčen, že je naprosto nezbytné provádět Pařížskou dohodu z 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN s cílem zmírnit škodlivý dopad změny klimatu na oceány, pobřežní oblasti a ekosystémy a řešit budoucí náklady způsobené globálním oteplováním a vzestupem hladin oceánů. Globální klimatické cíle vyžadují opatření na přizpůsobení se změně klimatu na místní úrovni, neboť tam se změny klimatu projevují nejvíce. Z tohoto důvodu, jak VR nedávno uvedl (10), hrají místní a regionální orgány zásadní úlohu při přípravě a provádění vnitrostátních, unijních a mezinárodních rámců pro přizpůsobení, které se zabývají důsledky změny klimatu pro světové oceány. Pro tyto účely je třeba poskytnout zvláštní kapacity a finanční podporu všem regionům, a to včetně nejvzdálenějších regionů, vzhledem k jejich strategické poloze v Atlantském a Indickém oceánu a Karibském moři. V souladu s Pařížskou dohodou je rovněž zásadní začlenit přizpůsobení se změně klimatu do námořní správy a také ponechat významný podíl stávajících fosilních paliv nevytěžen. V tomto ohledu má za to, že v zájmu jednotnosti by opatření 6 mělo být posíleno tak, že do něj budou zahrnuta opatření zaměřená na zamezení dalšímu průzkumu ropných nalezišť v citlivých oblastech evropských moří;

29.

zdůrazňuje, že opatření 7, které se týká boje s nelegálním rybolovem a posilování celosvětového udržitelného řízení oceánských potravinových zdrojů, přináší odvětví rybolovu v EU přímý prospěch. To vyžaduje posílení stávajících regionálních organizací pro řízení rybolovu a zajištění jejich plné provozuschopnosti. Je nutné, aby Evropská komise měla lepší mandát k jednání a k podpoře regionálních organizací pro řízení rybolovu;

30.

souhlasí v souladu s opatřením 8, že by měly být postupně rušeny dotace v oblasti rybolovu, které poškozují životní prostředí v EU i ve třetích zemích. Je třeba definovat odpovídající pobídky a zmírňující opatření, která zajistí životaschopnost společenství silně závislých na rybolovu v EU i jinde;

31.

je přesvědčen, že jednou z nejvýznamnějších iniciativ tohoto návrhu je opatření 9, které se týká boje s odpadem a plasty v moři. Přináší přímý prospěch cestovnímu ruchu a rybolovu. Bude-li člověk nadále vypouštět plasty do přírody ve stejné míře jako nyní, bude v roce 2050 v mořích víc plastů než ryb. Hlavním přínosem mohou být stávající pravomoci místních a regionálních orgánů v oblasti nakládání s odpady a prevence vzniku odpadů. Místní orgány hrají důležitou roli, pokud jde o jejich kapacity v oblasti využívání energie vzniklé při spalování vytříděných plastů. V současné době se v EU stále ještě asi 28 % odpadů ukládá na skládky. Silný environmentální rámec EU upravující prevenci, včetně potenciálního zákazu EU týkajícího se mikroplastů, vyžaduje řádné prosazování předpisů na místní i regionální úrovni a neustálé investice do čistších technologií, včetně vypracování zvlášť uzpůsobených místních a regionálních politik prevence odpadu v moři. To by mělo obnášet rovněž další kroky směřující ke společnému režimu nejen pro přístavní zařízení pro příjem lodního odpadu, ale také pro poplatky za lodní odpad a zbytky lodního nákladu, aby byly lodě odrazovány od jejich vypouštění před vplutím do přístavu. Regiony a místní orgány v Evropě patří k největším producentům odpadu a plastů v moři, jsou však také zasaženy odpadem, který pochází z oblastí mimo EU. Z toho plyne, že je nezbytná mezinárodní spolupráce;

32.

vítá iniciativu Evropské komise pro boj proti znečišťování oceánů, zejména proti odpadu v moři, nicméně podotýká, že se jedná teprve o první krok k dosažení čistších oceánů a že EU a členské státy mohou jít příkladem tím, že přijmou společný plán pro případné odstraňování škodlivých látek v moři, například střeliva, chemických látek a jaderných materiálů. Výbor proto v tomto ohledu zdůrazňuje význam pilotních projektů, které mohou sloužit k rozvoji a zviditelnění evropských schopností, technologií a mírových snah. Takové projekty mohou být zdrojem vývozu technologie i zdrojem know-how, jež mohou třetím zemím a organizacím sloužit jako pobídka k zavádění obdobných politik na jiných místech;

33.

domnívá se, že takovýto společný plán prevence znečišťování oceánů může mít hmatatelný přínos pro mořské regiony a společenství, a to nejen přímo – v podobě know-how, odbornosti a posílených kapacit civilní ochrany v oblasti pátrání, záchrany a obnovy –, ale i obecněji v podobě rostoucích příjmů z cestovního ruchu a rybolovu, širšího hospodářského rozvoje, jakož i čistšího životního prostředí a přínosů pro zdraví, a to nejen v evropských pobřežních oblastech, ale i v přilehlých regionech a celém oceánském ekosystému;

34.

konstatuje, že cíl opatření 10, které se týká podpory územního plánování námořních prostor na celosvětové úrovni, včetně případných mezinárodních pokynů Mezivládní oceánografické komise Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (IOC–UNESCO) pro územní plánování námořních prostor, je v souladu s dřívějšími stanovisky VR, která upozorňují na propracované politiky EU v oblasti územního plánování námořních prostor a přínos místních a regionálních orgánů. Pro podniky v EU to rovněž znamená příležitost k poskytování souvisejících služeb a produktů po celém světě;

35.

souhlasí v této souvislosti s opatřením 11, jehož účelem je dosáhnout celosvětového cíle zachování 10 % mořských a pobřežních oblastí a podporovat efektivní správu a zabezpečení chráněných mořských oblastí, aby fakticky vznikaly „oceánské parky“. Aktuální studie podobných projektů v Austrálii ukazují přínosy pro cestovní ruch a rybolov v sousedních regionech, které lze napodobit i jinde, a to i na části evropských pobřeží. V této souvislosti Výbor upozorňuje na to, že je důležité zapojit místní zainteresované strany a posílit jejich postavení při určování a správě chráněných mořských oblastí. Chráněné mořské oblasti s nedostatečnými zdroji nebo omezená dostupnost vědeckých údajů totiž mohou být významnou překážkou udržitelného hospodářského rozvoje, například mořské energie, přístavů a přístavišť;

36.

pokud jde o opatření 12, je přesvědčen, že soudržná strategie EU týkající se pozorování oceánů a evidování údajů o rybolovu a mořích jednotlivých členských států posílí datové služby a pozorování. V tomto ohledu je třeba integrovat stávající unijní a mezinárodní platformy pro mapování oceánů a mořského dna, například EMODnet nebo program pozorování oceánů Copernicus, a zajistit jejich interoperabilitu. Je třeba podporovat iniciativy typu IPBES (celosvětová platforma a mezivládní orgán otevřený všem členským státům OSN, jehož účelem je posilování vazeb mezi vědou, politikou a místními znalostmi při rozhodování týkajícím se biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb), včetně vývoje nových nástrojů, jako jsou skandinávská platforma IPBES či projekty EU MAES (Mapování a hodnocení ekosystémů a jejich služeb) a ESMERALDA (Zlepšení mapování ekosystémových služeb pro účely tvorby politik a rozhodování);

37.

domnívá se, že kombinace různých stávajících a budoucích databází vytváří mezioborový soubor znalostí a údajů o moři, který slouží několika oblastem, mezi něž patří ochrana životního prostředí, rybolov a akvakultura, záchranná opatření při katastrofách, první reakce a záchranné služby, kontrola hranic a monitorování migrace či doprava. Výbor nepovažuje za nutné vytvářet další databáze, nýbrž se domnívá, že by bylo možné koordinovat již existující databáze, aby z nich členské státy měly prospěch;

38.

zdůrazňuje, že vedení kompatibilních, nadbytečných a překrývajících se databází, shromažďování znalostí o mořích a mapování oceánů vyžaduje větší součinnost nejen mezi různými orgány EU a příslušnými institucemi členských států, ale i s ostatními členskými státy a mezinárodními organizacemi, neboť východiskem přípravy společných opatření zasahujících všechny oceány musí být společné údaje;

39.

zastává názor, že získávání znalostí o moři nesmí být jen věcí veřejného sektoru. Také soukromý sektor, společnosti působící v oblasti rybolovu a námořní nákladní dopravy, námořních inženýrských činností, telekomunikací či biotechnologií a společnosti působící v oblasti průzkumu mořských nalezišť ropy a zemního plynu mohou hrát zásadní úlohu při shromažďování a sdílení environmentálních údajů, které získávají při svých vlastních činnostech na moři. EU a ostatní mezinárodní orgány musí poskytovat pobídky a tuto činnost usnadňovat, aby nepředstavovala jen další nadbytečnou zátěž;

40.

znovu vyzývá Evropskou komisi, aby podporovala osvědčené postupy v oblasti využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru v modré ekonomice (11). Při tom by měl být zohledněn potenciál malých a středních podniků a omezené správní kapacity některých příslušných vnitrostátních orgánů;

41.

vyzdvihuje asymetrické územní dopady mnoha výzev, kterým naše oceány čelí, což znamená, že údaje o mořích v rámci různých politik je třeba zpřístupnit místním a regionálním orgánům, a to způsobem, který zajistí snadný přístup a snadné použití;

42.

v souladu se svými dřívějšími stanovisky na téma modrého růstu (12) požaduje více investic do „modré“ vědy a inovací (opatření 13) a v této souvislosti zdůrazňuje význam odborného vzdělávání a kvalifikace námořníků rozvíjených v úzké spolupráci s námořními odvětvími;

43.

podporuje rozvoj mezinárodního výzkumu oceánů, inovací a vědeckých partnerství, které by měly být zaměřeny na posílení regionů, jež do mořského výzkumu a inovací investují (opatření 14). V tomto ohledu lze k rozvoji výzkumu oceánů a rozvoji inovačních partnerství, a to i s třetími zeměmi, dobře využít evropské politiky a programy, např. Horizont 2020, ENRF, LIFE, Nástroj pro propojení Evropy a EFRR;

44.

uznává významnou úlohu, již může v této oblasti plnit strategie modrého růstu, a vyzývá k podpoře strategických iniciativ na místní a regionální úrovni, k šíření osvědčených postupů a úspěšných projektů a k jejich provádění v dalších regionech, a to se zvláštním zaměřením na aplikovaný výzkum a inovace v oblasti námořních a pobřežních činností;

45.

je přesvědčen, že správa oceánů ovlivňuje místní a regionální orgány velmi asymetricky a představuje pro ně výzvy, které často nejsou schopny řešit. Současně mohou mít změny v regulačních rámcích, rybolov nebo využívání přírodních zdrojů v jiných částech světa přímý hospodářský nebo sociální vliv na evropská pobřežní společenství a na ty oblasti, které jsou na činnostech spojených s oceánem značným způsobem závislé;

46.

domnívá se však, že evropské místní a regionální orgány musí hrát aktivní úlohu při zavádění udržitelných politik, aby se předcházelo nadměrnému rybolovu a znečišťování moří, musí přispívat k víceúrovňové správě EU a podporovat EU a členské státy (v jejichž jurisdikci leží 10 % světových oceánů) v tom, aby při mezinárodních jednáních souvisejících s oceány šly příkladem;

47.

v souladu se stávající interinstitucionální dohodou a s balíčkem týkajícím se zlepšování právní úpravy požaduje, aby Komise, Rada, Parlament a VR pravidelně společně organizovaly strukturovaný dialog o správě oceánů s cílem společně rozvíjet nové iniciativy související s politikou v oblasti moří za aktivního přispění zástupců dotčených pobřežních a mořských regionů a společenství v EU, zejména ostrovů, izolovaných oblastí a nejvzdálenějších regionů nebo jejich přímo pověřených zástupců, přičemž tyto iniciativy by mohly zahrnovat i stávající fóra zainteresovaných stran v rámci různých makroregionálních strategií EU v oblasti moří a zástupce regionálních organizací pro řízení rybolovu.