9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/80

—

s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (1) (nařízení o jednotném mechanismu dohledu),

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou o praktických podmínkách uplatňování demokratické odpovědnosti a dohledu nad výkonem úkolů, které jsou Evropské centrální bance svěřeny v rámci jednotného mechanismu dohledu (2),

—

s ohledem na výroční zprávu ECB o činnostech dohledu za rok 2014 z března 2015 (3),

—

s ohledem na nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (4),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 17. září 2014 o provedení zásady oddělení funkce měnové politiky od funkce dohledu Evropské centrální banky (ECB/2014/39) (5),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 4. února 2014, kterým se určují úvěrové instituce podléhající komplexnímu hodnocení (ECB/2014/3) (6),

—

s ohledem na nedávnou práci Basilejského výboru pro bankovní dohled, zejména na Revize standardizovaného přístupu pro úvěrové riziko (Revisions to the Standardised Approach for credit risk) a Revizi měření provozního rizika (Revision to the measurement of operational risk),

—

s ohledem na komplexní posouzení provedené Evropskou centrální bankou mezi listopadem 2013 a říjnem 2014 (7),

—

s ohledem na nařízení Evropské centrální banky (EU) 2015/534 ze dne 17. března 2015 o vykazování finančních informací v oblasti dohledu (8),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (9) (nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí),

—

s ohledem na dohodu mezi Evropským parlamentem a Jednotným výborem pro řešení krizí o praktických podmínkách uplatňování demokratické odpovědnosti a dohledu nad výkonem úkolů, které jsou Jednotnému výboru pro řešení krizí svěřeny v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí (10),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (11),

—

s ohledem na zprávu o dokončení evropské hospodářské a měnové unie („zpráva pěti předsedů“),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise postoupit případ České republiky, Lucemburska, Nizozemska, Polska, Rumunska a Švédska Soudnímu dvoru Evropské unie z důvodu neprovedení směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank (2014/59/EU),

—

s ohledem na prohlášení Rady ze dne 8. prosince 2015 o bankovní unii a mechanismech překlenovacího financování určených Jednotnému fondu pro řešení krizí bank,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU: dopady a cesta směrem k efektivnějšímu a účinnějšímu rámci EU pro finanční regulaci a unii kapitálových trhů (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2015 o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy (13),

—

s ohledem na zprávu Evropské rady pro systémová rizika z března 2015 o regulačním přístupu k expozicím vůči státnímu dluhu,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2015 nazvané „Dokončení bankovní unie“ (COM(2015)0587),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 806/2014 za účelem zřízení evropského systému pojištění vkladů (COM(2015)0586), předložený Komisí dne 24. listopadu 2015,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0033/2016),

A.

vzhledem k tomu, že bankovní unie je nezbytnou součástí měnové unie a zásadním stavebním kamenem skutečné hospodářské a měnové unie (HMU) a je otevřena účasti členských států, jejichž měnou není euro;

B.

vzhledem k tomu, že bankovní unie je klíčová k tomu, aby zajistila stabilitu a obnovila důvěru v banky v eurozóně, posílila finanční integraci, snížila riziko v rámci evropského bankovního systému a morální riziko, přispěla k přerušení vazeb mezi státy a bankami a podpořila sdílení rizik v rámci měnové unie;

C.

vzhledem k tomu, že bankovní unie hraje klíčovou úlohu ve financování investic, a tedy v podpoře růstu a vytváření pracovních míst v celé EU;

D.

vzhledem k tomu, že v bankovní unii by měl být jednotný soubor pravidel doplněn jednotným mechanismem dohledu, jednotným mechanismem pro řešení krizí a jednotnou a vysokou úrovní ochrany vkladů a účinným fiskálním jištěním na úrovni EU;

E.

vzhledem k tomu, že jednotný mechanismus dohledu je prvním pilířem bankovní unie a jeho cílem je zajišťovat jednotný a homogenní dohled nad bankami zúčastněných členských států, vytvořit rovnocenné podmínky na bankovním trhu, přispět k bezpečnosti a odolnosti úvěrových institucí a ke stabilitě finančního systému, a brát přitom ohledy na rozmanitost bank a jejich obchodních modelů;

F.

vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka (ECB) v rámci svých činností dohledu dosud nezohledňuje dostatečně zásadu proporcionality;

G.

vzhledem k tomu, že jednotný mechanismus pro řešení krizí je druhým pilířem bankovní unie a jeho cílem je zajišťovat jednotná pravidla a postupy a společný rozhodovací proces pro řádné řešení krizí bank v úpadku tak, aby se minimalizoval dopad na zbylou část finančního systému, reálnou ekonomiku, běžné občany nebo veřejné finance po celé Evropě;

H.

vzhledem k tomu, že třetí pilíř bankovní unie dosud spočívá ve sbližování vnitrostátních systémů pojištění vkladů a návrh evropského systému pojištění vkladů, který by měl postupně zajistit jednotnou úroveň ochrany vkladů, byl teprve nedávno předložen Komisí a rozhodnou o něm společní normotvůrci prostřednictvím řádného legislativního postupu;

I.

vzhledem k tomu, že nařízení o jednotném mechanismu dohledu a nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí vyžadují, aby nové orgány vytvořené v rámci jednotného mechanismu dohledu (zejména Rada dohledu ECB) a v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí (zejména Jednotný výbor pro řešení krizí) dodržovaly při plnění svých úkolů zásady transparentnosti a odpovědnosti; vzhledem k tomu, že tyto orgány by měly jít příkladem v tomto ohledu i z hlediska odborné způsobilosti a integrity;

1.

vítá zřízení jednotného mechanismu dohledu, který je od svého počátku úspěšný jak z provozního hlediska, tak z hlediska kvality dohledu, a považuje jej za významný úspěch s ohledem na to, o jak komplexní projekt se jedná a jak málo času bylo k dispozici na jeho přípravu;

2.

podporuje široké zastoupení v bankovní unii prostřednictvím budoucího zapojení a účasti vnitrostátních příslušných orgánů nezúčastněných členských států v souladu se zavedenými právními normami a postupy a prostřednictvím posílené spolupráce se třetími zeměmi mimo EU; opětovně potvrzuje, že za účelem zajištění účinné regulace systémově významných bank a dohledu nad nimi je nezbytná užší koordinace mezi vnitrostátními příslušnými orgány v celé EU a na mezinárodní úrovni;

3.

v souvislosti s provozní strukturou zejména vítá:

4.

konstatuje, že velmi významný podíl práce je pravidelně věnován administrativním postupům vyžadovaným nařízením o jednotném mechanismu dohledu, které nemusí být vždy úměrné, a je proto připraven zvážit návrhy na omezení provozní zátěže doléhající na struktury na všech úrovních a návrhy na zlepšení účinnosti dohledu jednotného mechanismu dohledu, konkrétně tím, že by byl využit potenciál pro zefektivnění administrativních postupů nebo že by některá rozhodnutí o konkrétních administrativních otázkách byla v rámci jasných limitů a pokynů delegována;

5.

s uspokojením konstatuje, že byl proveden přezkum etických pravidel ECB, a zdůrazňuje význam účinných pravidel v oblasti střetu zájmů a záruk proti nezákonnému vlivu finančního odvětví na zaměstnance a členy řídících orgánů;

6.

domnívá se, že přestože stupeň účinnosti, jehož společné týmy dohledu dosáhly za méně než rok, je pozoruhodný, je stále možné usilovat o zlepšení, například účinnějším zapojením vnitrostátních příslušných orgánů do rozhodovacího procesu;

7.

bere na vědomí připomínky subjektů podléhajících dohledu ohledně toho, že činnost v oblasti dohledu je třeba plánovat dostatečně dopředu, aby se tím zvýšila její kvalita a zabránilo se neúmyslnému dopadu na obchodní činnost bank, a domnívá se, že v této oblasti je ještě velký prostor pro zlepšení;

8.

zdůrazňuje, že je třeba zabránit požadavkům na dvojí podávání zpráv a vícenásobným způsobům podávání zpráv a obecněji zbytečné administrativní zátěži pro úvěrové instituce, zejména menší banky, přičemž musí být dodržována zásada proporcionality; požaduje zvýšenou účinnost shromažďování údajů, které by se mělo řídit zásadou „pouze jedenkrát“ a mělo by být přezkoumáno z hlediska užitečnosti, použitelnosti a přiměřenosti;

9.

vyzývá ECB k zajištění toho, aby při zřizování komplexních souborů analytických údajů o úvěrech (Anacredit) bylo přihlíženo zejména k zásadě proporcionality a k nutnosti vyhnout se nepřiměřeně vysokým administrativním nákladům, především u menších institucí; požaduje v této souvislosti, aby příslušné prahové hodnoty pro vykazování byly stanoveny na odpovídající úrovni;

10.

zdůrazňuje význam úzké spolupráce mezi generálními ředitelstvími (GŘ) ECB pověřenými přímým i nepřímým mikroobezřetnostním dohledem a generálním ředitelstvím pověřeným horizontálním dohledem a službami odborného poradenství a zdůrazňuje úlohu tohoto GŘ, pokud jde o to, aby subjekty podléhající dohledu lépe chápaly společný přístup v oblasti dohledu, na němž jsou založena konkrétní jednotlivá mikroobezřetnostní opatření; zdůrazňuje význam plného organizačního oddělení zaměstnanců jednotného mechanismu dohledu a zaměstnanců poskytujících služby potřebné pro nezávislou měnovou politiku;

11.

požaduje systematický přezkum komplexního posouzení institucí podléhajících dohledu ze strany ECB a náležité zlepšení metodiky s ohledem na získané poznatky ve všech případech, kdy je instituce na základě posouzení považována za spolehlivou a následně se dostane do obtíží a také kdy je instituce považována za podkapitalizovanou na základě scénáře zátěžového testu, který se ukáže jako značně nerealistický; zdůrazňuje omezení stávající metodiky zátěžových testů, která hodnotí expozici vůči třetím zemím na základě interního posouzení bank;

12.

vítá skutečnost, že ECB pracuje na zlepšení makrorámce pro zátěžové testy s cílem začlenit do modelového rámce pro zátěžové testy realističtější dynamické prvky, doplnit vhodnou složku pro zátěžový test likvidity, začlenit dopady rozšíření krize v rámci bankovního systému a dvoustrannou interakci s reálnou ekonomikou a odvětvím stínového bankovnictví v širším rámci;

13.

domnívá se, že komplexní posouzení provedené před zahájením jednotného mechanismu dohledu je důležitým krokem k obnovení důvěry, jež byla ztracena v letech krize, i k posílení odolnosti bankovního systému eurozóny díky lepší kapitalizaci a zvýšené transparentnosti; považuje proces dohledu a hodnocení a budoucí komplexní posouzení rozvah bank za nezbytný nástroj k určení bank, které by měly zvýšit svou kapitalizaci a snížit pákový efekt;

14.

zdůrazňuje skutečnost, že ekonomické oživení probíhá, ale – především v důsledku nedostatečných strukturálních reforem, konvergence a investic a nadměrné závislosti na vnějších faktorech – je zatím křehké a mírné, zatímco inflace je i nadále pod cílovou hodnotou; v tomto kontextu konstatuje, že v nedávné minulosti sice došlo ke znatelnému zlepšení, ale objem úvěrů je v mnoha jurisdikcích dosud nevýznamný a řadu rozvah evropských bank tíží velký objem nesplácených úvěrů, který omezuje jejich schopnost financovat hospodářství;

15.

připomíná, že schopnost odepsat nebo odprodat nesplácené úvěry je zásadně důležitá, neboť se tak uvolňuje kapitál k financování nových úvěrů, především pro malé a střední podniky; zdůrazňuje, že je třeba řešit problém nesplácených úvěrů na evropské úrovni, zejména tím, že se usnadní zřízení společností pro správu aktiv v zemích, kde je to považováno za nezbytné, jako tomu bylo ve Španělsku a Irsku;

16.

důrazně připomíná, že účinná koordinace mezi makroobezřetnostními a mikroobezřetnostními politikami je zásadní, a zdůrazňuje skutečnost, že jednotný mechanismus dohledu je plnou součástí makroobezřetnostního rámce EU a stejně jako vnitrostátní příslušné orgány a Rada guvernérů ECB byl pověřen příslušnými makroobezřetnostními úkoly; zdůrazňuje, že je třeba posílit roli Evropské rady pro systémová rizika, aby byly pravomoci vnitrostátních příslušných orgánů a jednotného mechanismu dohledu doplněny celoevropským makroobezřetnostním orgánem fungujícím napříč odvětvími, a bylo tak zajištěno, aby makrorizika byla řešena v zájmu celé Evropy; domnívá se, že makroobezřetnostní politika musí klást větší důraz na předcházení velkým výkyvům ve finančním cyklu; připomíná, že Evropská rada pro systémová rizika by se měla zabývat vzájemnou propojeností finančních trhů a veškerými dalšími systémovými riziky, jež mají dopad na stabilitu finančních trhů;

17.

souhlasí s názory, které vyjádřili vysoce postavení představitelé ECB, podle kterých musí makroobezřetnostní politika klást větší důraz na předcházení velkým výkyvům ve finančním cyklu, nikoli jen zvyšovat odolnost vůči otřesům v okamžiku jejich výskytu; vítá průzkum ECB týkající se definice finanční stability a naléhavě požaduje vytvoření nástrojů, jako je ukazatel systémového rizika projednávaný ve Zprávě o finanční stabilitě z listopadu 2015, za účelem monitorování systémového rizika jako součásti účinného souboru nástrojů pro jeho řízení;

18.

konstatuje, že strukturální reforma bankovnictví, která byla navržena za účelem snížení systémového rizika a řešení problému institucí, které jsou příliš velké na to, aby mohly padnout, dosud nebyla provedena; naléhavě vyzývá k urychlené legislativní dohodě;

19.

poznamenává, že odvětví pojišťovnictví se stále více zapojuje do finančních služeb, a zdůrazňuje, že je důležité zajistit rovnocenné podmínky, aby se předešlo regulatorní arbitráži týkající se obezřetnostních pravidel a pravidel na ochranu spotřebitelů;

20.

domnívá se, že celosvětové úsilí o větší množství a kvalitu bankovního kapitálu a banky méně využívající pákový efekt je nezbytnou podmínkou pro pevný bankovní systém schopný podporovat hospodářství a zabránit jakémukoli opakování velmi rozsáhlých záchranných opatření, k nimž docházelo během krize; zdůrazňuje však, že vytvoření regulatorních politik, politik dohledu a dalších politik pro finanční odvětví na celosvětové úrovni (Rada pro finanční stabilitu, Basilejský výbor pro bankovní dohled atd.) nesmí být zaměřeno na určitý model financování používaný v určité části světa;

21.

poznamenává, že navýšení kapitálových požadavků nad určitý limit může mít v krátkodobém výhledu nechtěné důsledky a omezit schopnost bank poskytovat úvěry, a že by tudíž toto riziko mělo být zohledněno při určování výše kapitálu; zdůrazňuje, že vzájemná provázanost mezi kapitálovými požadavky a poskytováním úvěrů není lineární;

22.

žádá Komisi, aby spolu s evropskými orgány dohledu provedla komplexní posouzení kapitálových požadavků obsažených v současných a budoucích právních předpisech, zejména s cílem analyzovat jejich důsledky, pokud jde o podmínky financování malých a středních podniků a obecněji reálné ekonomiky, a přitom zohlednila rovnováhu mezi krátkodobým a dlouhodobým dopadem kapitálových požadavků a potřebou zajistit finanční stabilitu;

23.

připomíná význam nástrojů, jako je podpůrný koeficient pro malé a střední podniky; navrhuje, aby iniciativy pro zlepšení financování malých a středních podniků byly rozšířeny na začínající podniky, mikropodniky a společnosti se střední tržní kapitalizací;

24.

považuje stabilizaci dohledového a regulačního rámce za důležitý prvek k obnovení důvěry investorů, který umožní zabránit nejistotě ohledně opatření v oblasti regulace a dohledu a podpoří růst a finanční stabilitu; požaduje, aby byla v krátkodobém výhledu snížena složitost stávajících právních předpisů a ve střednědobém výhledu vytvořen integrovaný evropský soubor pravidel v oblasti finanční regulace a práv spotřebitelů, který by nahradil současné složité, zatěžující a izolované právní předpisy;

25.

vítá rozvoj společné metodiky pro kolo procesu dohledu a hodnocení konané v roce 2015; bere na vědomí, že částečně v důsledku rychlého spuštění jednotného mechanismu dohledu bylo mnoho aspektů této metodiky dokončováno teprve v době, kdy proces dohledu a hodnocení již probíhal, a domnívá se, že za účelem zvýšení spolehlivosti výsledků a posílení souladu mezi rizikovými profily bank a výší kapitálu může být vhodné dále zdokonalovat proces vedoucí ke schvalování společných norem v oblasti dohledu pro hodnocení rizik; vítá ochotu jednotného mechanismu dohledu pracovat na správě bank, a zejména na řízení rizik, ochotě podstupovat riziko a na kybernetickém riziku;

26.

považuje výpočet nejvyšší rozdělitelné částky pro každou jednotlivou banku podle čl. 141 odst. 6 směrnice o kapitálových požadavcích za důležitý nástroj pro dosažení obnovy kapitálu jakožto alternativy ke snižování rozvah; zdůrazňuje, že nejasnost právních předpisů ohledně hierarchie mezi druhým pilířem a kapitálovými rezervami, pokud jde o strop nejvyšší rozdělitelné částky a ostatní sankční opatření, nebrání jednotnému mechanismu dohledu v tom, aby využíval určitou míru flexibility s cílem zabránit řešením, jež by byla příliš rigidní a mohla by negativně ovlivnit trh s dluhopisy AT1 a rovnocenné podmínky s ostatními jurisdikcemi; žádá o objasňující právní výklad mechanismu nejvyšší rozdělitelné částky a fungování druhého pilíře pro řešení „specifického rizika banky“ s cílem zaručit rovnocenné podmínky v EU a objasnit účel tohoto mechanismu; domnívá se, že cílem přezkumu těchto opatření by mělo být jejich začlenění do nařízení;

27.

zdůrazňuje, že vnitrostátní alternativy a možnosti vlastního uvážení poskytnuté členským státům brání jednotnému mechanismu dohledu ve vytvoření jednotného a koherentního přístupu k dohledu v rámci eurozóny, který by zajistil skutečně rovnocenné podmínky, a domnívá se, že homogenizace postupů a norem by měla jít ruku v ruce s dokončením dalších dvou pilířů bankovní unie; v tomto ohledu vítá skutečnost, že ECB zveřejnila návrh nařízení, jehož cílem je ukončit přibližně 35 vnitrostátních alternativ a možností vlastního uvážení podle regulačního rámce EU v oblasti bankovnictví, a návrh pokynů, které mají společným týmům dohledu pomoci, aby se soudržněji rozhodovaly v oblastech, na něž se vztahují ostatní stanovené alternativy a možnosti vlastního uvážení; domnívá se, že k jednotnému provádění je třeba dospět postupně a jeho cílem by mělo být řešení všech stávajících překážek a segmentací; je připraven spolupracovat na legislativní úrovni za účelem dalšího zlepšování harmonizace v oblasti regulace a dohledu; zdůrazňuje nutnost toho, aby přezkum vnitrostátních alternativ a možností vlastního uvážení zaručil rovnocenné podmínky po celé bankovní unii, a to i mezi konglomeráty a institucemi stojícími mimo konglomeráty, které mají kapitálové investice v pojišťovnách;

28.

připomíná, že uplatněním ocenění reálnou hodnotou pro nerealizované zisky nebo ztráty z expozic vůči ústředním vládám zařazených do kategorie „Realizovatelné“, bude nejen posílena vazba mezi bankami a státy, ale může také dojít ke kolísavosti vlastního kapitálu; vyzývá ECB, aby zachovala stav nepoužívání tohoto nástroje do doby, než budou uplatněny mezinárodní standardy účetního výkaznictví IFRS 9;

29.

zdůrazňuje skutečnost, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky i směrnice o kapitálových požadavcích (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky), společně nazývané CRR/CRD IV, byly společnými normotvůrci přijaty před zřízením jednotného mechanismu dohledu; vybízí Komisi, aby předložila návrh na technickou úpravu CRR/CRD IV s cílem uvést je do souladu s rámcem bankovní unie; naléhavě vyzývá Komisi, aby jako legislativní nástroj k zajištění harmonizovaného provádění v celé EU a bankovní unii využila namísto směrnic nařízení, jež jsou použitelná přímo a na všechny v celé EU;

30.

zdůrazňuje význam práce na homogenizaci výpočtů rizikově vážených aktiv, která je klíčová pro účely srovnatelnosti, i na přezkumu vnitřních modelů pro výpočet kapitálových požadavků bank; bere na vědomí pokrok, jehož bylo v této oblasti ve všech otázkách dosaženo a který je klíčový k zachování účinnosti a důvěryhodnosti bankovního dohledu v eurozóně za účelem prosazování osvědčených postupů na trhu a modelů úvěrového rizika;

31.

vítá přijetí pěti nejvýznamnějších priorit v rámci jednotného mechanismu dohledu, na nichž bude založeno jeho sledování v roce 2016; zdůrazňuje, že jednotný mechanismus dohledu by se neměl zaměřovat jen na úvěrové riziko, ale na všechny typy bankovních rizik, včetně nefinančních rizik; klade důraz na to, že jsou nezbytné další kroky k posílení kontrolního dohledu nad finančními portfolii bank, a zejména nad aktivy úrovně 3, včetně derivátů; zdůrazňuje, že je třeba omezit vzájemná propojení mezi odvětvím regulovaného a stínového bankovnictví, přinejmenším prostřednictvím omezení příslušných expozic vůči úvěrovému riziku;

32.

domnívá se, že je třeba věnovat více pozornosti zvýšené expozici v podobě podrozvahových položek, zejména v případě globálních, systémově významných bank; zdůrazňuje v tomto ohledu, že je třeba ostražitosti, pokud jde o rozvoj odvětví stínového bankovnictví;

33.

bere na vědomí příspěvky Basilejského výboru pro bankovní dohled (BCBS) a Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) ve věci expozice bank a dalších finančních zprostředkovatelů vůči státnímu dluhu; vyzývá orgány a instituce EU, aby jako součást koordinovaného úsilí na globální úrovni pečlivě a komplexně zhodnotily případné změny stávajícího regulačního rámce ve střednědobém horizontu, aniž by došlo ke snížení dostupného financování pro členské státy, k nechtěnému vytvoření narušení hospodářské soutěže nebo trhu či k ovlivnění finanční stability; zdůrazňuje, že za účelem dosažení komplexního snížení rizika je třeba učinit mj. paralelní opatření na snížení expozice aktiv úrovně 2 a 3 a zajistit plnou konvergenci interních systémů na bázi ratingů pro měření úvěrových rizik;

34.

zdůrazňuje, že jednotný mechanismus dohledu a jednotný mechanismus pro řešení krizí jsou krokem směrem ke společnému trhu pro bankovní služby, přičemž zvyšují atraktivitu přeshraniční konsolidace; domnívá se, že zavedení posouzení finanční stability a způsobilosti k řešení krize ve směrnici o kvalifikovaných účastech je nezbytné, aby se zabránilo novým problémům bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání, k nimž může dojít v důsledku vyššího počtu fúzí a akvizic;

35.

zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hrál jednotný mechanismus dohledu během řecké krize tím, že monitoroval stav bankovního odvětví v této zemi, prováděl komplexní posouzení významných řeckých institucí a přispíval ke stanovení potřeb v oblasti rekapitalizace; konstatuje, že potřeba rekapitalizace řeckých bank má dle odhadů jednotného mechanismu dohledu výši 4,4 miliardy EUR a podle nejrizikovějšího scénáře maximální výši 14,4 miliardy EUR, zatímco v rámci programu byla naplánována rezerva ve výši 25 miliard EUR; žádá o objasnění, co se týče úlohy finančních konzultací, jež jsou často zadány bez vypsání veřejné zakázky a jež hrály úlohu při veškerých záchranných opatřeních eurozóny tím, že poskytly odborné informace trojce mezinárodních věřitelů; požaduje větší transparentnost a odpovědnost při postupu náboru, aby se zabránilo možným střetům zájmů, které vyplývají z vazeb na investiční fondy a další poskytovatele finančních služeb; žádá ECB, aby nově vymezila svou úlohu týkající se programů pomoci jako úlohu tichého pozorovatele; zdůrazňuje, že nouzová pomoc v oblasti likvidity je zásadním nástrojem, který zaručí stabilitu finančního systému tím, že zabrání tomu, aby se krize likvidity proměnila v krizi solventnosti; konstatuje, že odpovědnost za její poskytování nebyla dosud plně přenesena na úroveň eurozóny; vítá připomínky prezidenta ECB Draghiho určené pro Hospodářský a měnový výbor Parlamentu, kdy zmiňuje důkladný přezkum režimu nouzové pomoci v oblasti likvidity s ohledem na „europeizaci“ bankovního dohledu;

36.

domnívá se, že strategie ECB v oblasti dohledu by se měla vyhnout rozlišování podle jednotlivých států a měla by odrážet a zachovávat pluralitu a odlišnost bankovních modelů v rámci EU, včetně autentických a zdravých vzájemných bank, spořitelen a družstevních bank, a současně dodržovat zásadu proporcionality;

37.

domnívá se, že transparentnost vůči účastníkům trhu a veřejnosti – i v případě citlivých témat, jako jsou kapitálové cíle jako výsledek cyklu procesu dohledu a hodnocení, postupy dohledu a další požadavky – je zásadní pro rovné podmínky subjektů podléhajících dohledu, pro spravedlivou hospodářskou soutěž na bankovním trhu i pro zabránění tomu, aby regulatorní nejistota negativně ovlivnila obchodní strategii bank; zdůrazňuje, že transparentnost orgánů dohledu i subjektů podléhajících dohledu je také základní podmínkou pro odpovědnost, protože Parlamentu i veřejnosti umožňuje dostatečnou informovanost o klíčových politických otázkách a dává jim možnost posoudit dodržování pravidel a postupů dohledu; požaduje větší transparentnost, pokud jde o rozhodnutí a odůvodnění druhého pilíře;

38.

zdůrazňuje, že v tomto případě by zveřejnění seznamu často kladených dotazů ohledně procesu dohledu a hodnocení mohlo představovat užitečný nástroj;

39.

vítá účinný a otevřený způsob, jakým ECB dosud plní své povinnosti vůči Parlamentu, a vyzývá ECB, aby se i nadále plně angažovala v tomto ohledu a přispívala ke zlepšování schopnosti Parlamentu posuzovat politiky a činnosti v rámci jednotného mechanismu dohledu; jako příznivou vnímá ochotu prezidenta ECB dále spolupracovat s Evropským parlamentem, pokud jde o úlohu ECB v bankovních záležitostech, především v rámci celosvětových normalizačních orgánů, jako je Rada pro finanční stabilitu;

40.

připomíná, že audit veřejných prostředků je nedílnou součástí mechanismů pro zajištění odpovědnosti institucí vůči občanům; bere proto s určitými obavami na vědomí prohlášení, které v červnu 2015 zveřejnil kontaktní výbor vedoucích představitelů nejvyšších kontrolních institucí Evropské unie a Evropský účetní dvůr a jež upozorňuje na vznik mezer v oblasti kontroly z důvodu přenosu úkolů týkajících se dohledu z vnitrostátních orgánů na jednotný mechanismus dohledu v situaci, kdy je mandát k provedení kontroly ECB coby orgánu dohledu udělený Evropskému účetnímu dvoru méně komplexní než mandát udělovaný vnitrostátním kontrolním institucím v oblasti kontroly vnitrostátních orgánů dohledu; v souladu s tím doporučuje, aby bylo zváženo posílení mandátu Evropského účetního dvora k provádění auditu;

41.

zdůrazňuje význam spolupráce s Jednotným výborem pro řešení krizí a Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) a s ostatními orgány v rámci Evropského systému dohledu nad finančním trhem a zároveň plně respektuje rozdělení rolí a pravomocí i oddělení regulace a dohledu s cílem zajistit soulad s unijním systémem brzd a protivah; zdůrazňuje zejména, že Evropský orgán pro bankovnictví musí se svým výslovným mandátem k ochraně spotřebitelů prosazovat a zlepšovat rámec ochrany spotřebitelů pro bankovní služby jako doplněk k obezřetnostnímu dohledu jednotného mechanismu dohledu a v Unii jako celku;

42.

vítá důvěryhodnost jednotného mechanismu dohledu na mezinárodní úrovni; považuje za zásadní, že je jednotný mechanismus dohledu řádně zapojen do návrhu celosvětových regulačních norem, zejména směrů vyjednávaných v rámci Rady pro finanční stabilitu a Basilejského výboru pro bankovní dohled;

43.

vítá účinné zřízení Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) a vytvoření vnitrostátních orgánů příslušných k řešení krize;

44.

zdůrazňuje význam navázání účinné spolupráce mezi výborem SRB a vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize pro hladké fungování jednotného mechanismu pro řešení krizí; považuje vnitřní týmy příslušné k řešení krize coby obdobu společných týmů dohledu jednotného mechanismu dohledu za dobrý základ pro uspořádání spolupráce v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí;

45.

vybízí k uzavření memoranda o porozumění o vzájemné spolupráci a předávání údajů mezi výborem SRB a Evropskou centrální bankou, jakožto jediným orgánem dohledu, s cílem zvýšit účinnost a předejít dvojímu podávání zpráv ze strany bank, ale zároveň výboru SRB umožnit přístup k údajům jednotného mechanismu dohledu nezbytným k plnění jeho institucionálního mandátu; zdůrazňuje, že je důležitá hladká spolupráce mezi jednotným mechanismem pro řešení krizí a vnitrostátními příslušnými orgány;

46.

upozorňuje na rozdíl mezi bankami pod přímým dohledem jednotného mechanismu dohledu a bankami pod přímou odpovědností výboru SRB (včetně dalších přeshraničních skupin) a na potenciální dopad tohoto rozdílu, pokud jde o přístup výboru SRB k informacím;

47.

vyzývá k přijetí konkrétní úpravy v rámci Komise a mezi výborem SRB a Komisí s cílem definovat účinné postupy pro rozhodování v případě řešení krizí;

48.

vybízí k uzavírání dohod o spolupráci mezi výborem SRB a orgány příslušnými k řešení krize zřízenými nezúčastněnými členskými státy a třetími zeměmi za účelem efektivní vzájemné spolupráce a výměny informací;

49.

vítá skutečnost, že výbor SRB připravuje manuály o činnostech v oblasti řešení krizí, v souladu s příslušnými normami orgánu EBA, jejichž cílem je podporovat soudržný, účinný a přiměřený přístup k úkolům v oblasti řešení krizí v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí;

50.

vyzývá k rychlému pokroku při přípravě plánů řešení krize a stanovování minimálních požadavků na vlastní kapitál a způsobilé závazky pro instituce v oblasti působnosti mechanismu pro řešení krizí, aby bylo možné zajistit řádné řešení problémů bank v úpadku s minimálním dopadem na reálnou ekonomiku a veřejné finance; vyzývá Komisi, aby urychleně přijala regulační technické normy týkající se minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky, přičemž minimální normou bude 8 % minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky pro všechny banky výboru SRB, v souladu se směrnicí o ozdravných postupech a řešení krize bank (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014) (14), a minimalizovala možnost, že u nekrytých vkladů MSP dojde ke ztrátě; bere na vědomí pokračující práci na uplatňování celkové schopnosti absorbovat ztráty (TLAC) a vyzývá Komisi, aby zajistila soulad s minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky;

51.

vyzývá Komisi, aby s ohledem na zkušenosti a v rámci přezkumu nařízení (EU) č. 806/2014 zhodnotila, zda výbor SRB a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize disponují dostatečnými pravomocemi a nástroji v oblasti včasné intervence, aby předešly vyčerpání bank;

52.

zdůrazňuje, že podle nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí by se výbor měl přednostně postarat o vypracování plánů řešení krize systémově významných institucí, posoudit jejich způsobilost k řešení krize a přijmout všechna opatření nezbytná k nápravě nebo odstranění všech překážek jejich způsobilosti k řešení krize; dále zdůrazňuje, že výbor má pravomoc vyžadovat od institucí nebo skupin změnu struktury a organizace tak, aby byla přijata nezbytná a přiměřená opatření ke snížení nebo odstranění věcných překážek pro používání nástrojů k řešení krize a k zajištění způsobilosti dotčených subjektů k řešení krize;

53.

poukazuje na dvojí úlohu členů výboru, kteří jsou zároveň členy výkonného orgánu s rozhodovacími pravomocemi i členy vrcholného vedení s odpovědností vůči předsedovi, a domnívá se, že do konce stávajícího mandátu je třeba přistoupit k vyhodnocení této struktury;

54.

vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby dokončily provedení směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank, a zdůrazňuje význam plného provádění a prosazování příslušných ustanovení;

55.

vítá skutečnost, že členské státy ratifikovaly mezivládní dohodu o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí bank (SRF), což umožní, aby jednotný mechanismus pro řešení krizí, včetně nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, začal plně fungovat k 1. lednu 2016, tj. v souladu s harmonogramem; vítá vypracování postupů pro výpočet a výběr příspěvků ex ante do Jednotného fondu pro řešení krizí bank prostřednictvím Jednotného výboru pro řešení krizí; lituje rozhodnutí zřídit fond SRF prostřednictvím mezivládní dohody, spíše než právních předpisů Unie; vyzývá Komisi, aby přijala co nejrychleji nezbytná opatření v souladu s článkem 16 dohody a zprávou pěti předsedů s cílem zahrnout obsah tohoto dokumentu do právního rámce Unie;

56.

vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na další snížení právních rizik nároků v souladu se zásadou, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení;

57.

vyzývá členské státy, aby na vnitrostátní úrovni vybíraly příspěvky týkající se směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank a jednotného mechanismu pro řešení krizí v plném rozsahu, účinně a včas s cílem převést je do Jednotného fondu pro řešení krizí bank v souladu s mezivládní dohodou;

58.

vyzývá Komisi, aby důkladně přezkoumala výpočet příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí bank stanovený ve 27. bodě odůvodnění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a především pak přiměřenost rizikového faktoru, a zajistila tak, že rizikový profil některých komplexních institucí bude odpovídajícím způsobem zohledněn;

59.

za účelem úspěšného řešení bankovních krizí v budoucnosti doporučuje pečlivě posoudit různé možnosti, které má k dispozici výbor na základě evropských právních předpisů (různé nástroje řešení krize bank jako alternativu k likvidaci banky), a mít při tom na paměti, že je důležité zaručit finanční stabilitu a zachovat důvěru v bankovní systém;

60.

poukazuje na časový nesoulad mezi pravidly pro sdílení zátěže a plnou rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, která zpětně ovlivnila skutečnou rizikovost dluhových nástrojů vydaných před právními ustanoveními pravidel pro rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, a vymezením a provedením vhodných pravidel pro ochranu investic; vyzývá Jednotný výbor pro řešení krizí, aby pečlivě posoudil přechodné období, včetně zvážení požadavků právních ustanovení, a zajistil nezbytnou přiměřenost a spravedlnost při uplatňování nových pravidel; žádá Komisi a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), aby zaručily vhodnou ochranu investorů;

61.

zdůrazňuje, že v důsledku existence vnitrostátních podfondů v Jednotném fondu pro řešení krizí bank je třeba urychleně zavést přiměřený mechanismus pro překlenovací financování s cílem poskytnout fondu, bude-li to třeba, dostatečné prostředky v období před jeho dokončením a zajistit účinné oddělení bank od států; připomíná, že Euroskupina a ministři Rady ECOFIN ve svém prohlášení ze dne 18. prosince 2013 stanovili možnost využívat buď vnitrostátní zdroje zaručené odvody bank, nebo Evropský mechanismus stability (ESM);

62.

vítá však dohodu, které bylo dosaženo při zajišťování veřejného překlenovacího financování, jež by pomohlo zajistit dostupnost fondů pro konkrétní řešení krizí bank prostřednictvím vnitrostátních zdrojů;

63.

připomíná prohlášení Rady ECOFIN ze dne 8. prosince 2015 a závazek v něm obsažený, tj. po dokončení procesu ratifikace mezivládní dohody uvážit plné provedení směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank a zavedení mechanismů překlenovacího financování, jakož i postup a harmonogram pro vytvoření společného mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí bank, aby byly usnadněny výpůjčky z tohoto fondu, a uvést jej do provozu nejpozději na konci přechodného období; zdůrazňuje však, že společný fiskální mechanismus jištění bude použit pouze jako opatření v krajním případě, pokud nebude možné odstranit riziko pomocí škály obezřetnostních opatření na posílení dohledu a řešení krize; připomíná, že mechanismus jištění musí být ve střednědobém výhledu z fiskálního hlediska neutrální, a zdůrazňuje, že je důležité zabránit morálnímu hazardu; zdůrazňuje, že odvětví bankovnictví by mělo zůstat odpovědné za splacení pomocí odvodů bank ve všech zúčastněných členských státech, včetně splacení ex post;

64.

připomíná, že vedle jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí by v efektivní bankovní unii měla být zajištěna kapacita poskytovat rovnocennou a vysokou úroveň ochrany vkladům, a sice bez ohledu na jejich umístění, což přispěje ke skutečnému prolomení vazby mezi státy a bankami, obnově důvěry vkladatelů, vytvoření rovnocenných podmínek a zlepšení finanční stability; domnívá se, že veškeré systémy ochrany vkladů se musí vždy vyvarovat zavedení jakéhokoli morálního hazardu, přičemž subjekty přijímající riziko zůstávají za tento krok odpovědné;

65.

vítá balíček týkající se sdílení a snižování rizik v rámci bankovní unie, který Komise předložila dne 24. listopadu 2015; bere na vědomí postupný vývoj od zajištění vnitrostátních systémů pojištění vkladů směrem k systému soupojištění a nakonec k plnému pojištění pro zúčastněné vnitrostátní systémy pojištění vkladů v ustáleném stavu a přístup ke stanovení příspěvků založený na posouzení rizik; těší se na zapojení do legislativních jednání na základě postoje, který je přijat;

66.

konstatuje, že zřízení evropského systému pojištění vkladů (EDIS) vyžaduje provést jednotný soubor pravidel i první a druhý pilíř bankovní unie, jakož i to, aby veškeré zúčastněné členské státy provedly směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank a směrnici o systémech pojištění vkladů a učinily další kroky za účelem podstatného snížení rizik v rámci evropského bankovního systému; poukazuje zejména na to, že uplatnění nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů zavede systematický mechanismus vyvarování se rizik, čímž sníží obavy z morálního hazardu, které by mohlo vyvolat postupné sdílení systémů pojištění; zdůrazňuje závazek Komise dále snížit rizika a vytvořit rovnocenné podmínky v rámci bankovní unie;

67.

konstatuje, že fungující systém pojištění vkladů financovaný pomocí příspěvků finančního odvětví je jedním z osvědčených způsobů, jak zabránit rekapitalizacím bank za použití finančních prostředků daňových poplatníků;

68.

připomíná, že posláním Komise je zajistit rovnocenné podmínky v celé Evropské unii a že by se měla vyhnout jakémukoli roztříštění vnitřního trhu;

69.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, Evropské centrální bance a Jednotnému výboru pro řešení krizí.