EVROPSKÁ KOMISE

Ve Štrasburku dne 8.3.2016

COM(2016) 127 final

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zahájení veřejné konzultace o evropském pilíři sociálních práv

{SWD(2016) 50 final}
{SWD(2016) 51 final}

1. Úvod

Předseda Komise Jean-Claude Juncker oznámil zřízení evropského pilíře sociálních práv ve svém projevu o stavu Unie, který přednesl v Evropském parlamentu dne 9. září 2015. Tato iniciativa je součástí úsilí Komise o vytvoření hlubší a spravedlivější hospodářské a měnové unie (HMU) 1 a součástí pracovního programu Komise na rok 2016.

Předseda Juncker ve svém projevu uvedl: „Musíme zintenzivnit práci směřující ke spravedlivému a skutečně celoevropskému trhu práce. (...) V rámci tohoto úsilí budu chtít vytvořit evropský pilíř sociálních práv, který zohlední měnící se realitu evropských společností a světa práce a který může sloužit jako kompas pro obnovenou konvergenci v rámci eurozóny. Tento evropský pilíř sociálních práv by měl doplňovat to, čeho jsme již společně dosáhli v oblasti ochrany pracovníků v EU. Budu očekávat, že sociální partneři budou hrát v tomto procesu ústřední úlohu. Domnívám se, že je dobré začít s touto iniciativou v rámci eurozóny a umožnit dalším členským státům EU, aby se připojily, pokud budou chtít.“ 

Toto sdělení vymezuje směřování pro evropský pilíř sociálních práv. Uvádí důvody, jež stojí v pozadí této iniciativy, rozebírá její úlohu, rozsah působnosti a povahu a zahajuje rozsáhlou konzultaci, jejímž cílem je získat zpětnou vazbu. V zájmu usnadnění diskuse je k tomuto sdělení přiložen první, předběžný nástin pilíře. Sdělení také doprovázejí dva pracovní dokumenty útvarů Komise: první popisuje klíčové hospodářské a sociální tendence a trendy na trhu práce, z nichž pilíř vychází a k jejichž řešení by měl pomoci, a druhý připomíná nejvíce relevantní právní acquis na úrovni EU 2 .

2. Proč je evropský pilíř sociálních práv potřebný?

2.1 Vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství

Opatření na úrovni EU odráží základní zásady Unie a vychází z přesvědčení, že hospodářský rozvoj by měl vést k většímu společenskému pokroku a soudržnosti a že by sociální politika měla jednak zajišťovat odpovídající bezpečnostní sítě v souladu s evropskými hodnotami, a jednak měla být považována za produktivní faktor, který omezuje nerovnost, maximalizuje tvorbu pracovních míst a podporuje rozkvět lidského kapitálu Evropy. Toto přesvědčení potvrzují důkazy o výsledcích v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky. Členské státy, které mají nejlepší hospodářské výsledky, vytvořily ambicióznější a efektivnější sociální politiky nejen jako výsledek hospodářského rozvoje, nýbrž jako centrální součást svého modelu růstu. Klíčová je zde koncepce systémů sociálního zabezpečení a institucí na trhu práce, které řádně plní svou úlohu a podporují vytváření pracovních míst.  

Tento přístup je také ústředním prvkem celkového hospodářského programu této Komise, jak dokládá její roční analýza růstu na rok 2016. Ve svém zaměření na podporu strukturálních reforem, investic a odpovědné fiskální politiky klade Komise velký důraz na sociální otázky a sociální spravedlnost.

V souladu se zásadou subsidiarity jsou za vymezení politiky zaměstnanosti a sociální politiky odpovědné především členské státy. V nich je zahrnuto i pracovní právo a organizace systémů sociálního zabezpečení. Tato pravomoc je uznána ve smlouvách EU, které od založení Evropského hospodářského společenství rovněž stanoví, že úlohou EU je doplňovat činnost členských států. V článku 3 Smlouvy o Evropské unii se odráží tento obecný cíl, kterým je usilovat o „udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“.

Proto je vytváření a prohlubování jednotného evropského trhu doprovázeno rozvojem právního acquis v sociální oblasti na úrovni EU, jež má zajistit rovné podmínky, omezit riziko sociálního dumpingu nebo „závodu o nejhorší podmínky“ a usnadnit hospodářskou a sociální integraci. A proto jsou také od 90. let 20. století zaměstnanost a sociální otázky nedílnou součástí procesu koordinace hospodářských politik na úrovni EU, nyní známého jako evropský semestr. Tato logika stojí v pozadí přípravy evropského pilíře sociálních práv a reaguje na dvě potřeby: zaprvé překonat krizi a myslet v dlouhodobé perspektivě, zadruhé směřovat k hlubší a spravedlivější hospodářské a měnové unii.

2.2 Překonat krizi a myslet v dlouhodobé perspektivě

Evropa se zotavuje z nejhorší krize za několik desetiletí: všechny členské státy i EU jako celek se potýkají s jejími politickými, hospodářskými a společenskými důsledky a zároveň se snaží předvídat budoucí vývoj. Krize měla vážné a viditelné dopady na evropskou společnost a ekonomiku. Systémy sociálního zabezpečení některé dopady zmírnily, vzrostla však nezaměstnanost, značná část obyvatel je ohrožena chudobou, veřejné finance jsou napjaté a jednotlivé členské státy si vedou velmi rozdílně. Dlouhodobě má velmi silné dopady na jednotlivce i společnost především nezaměstnanost: téměř 22 milionů (v eurozóně téměř 17 milionů) osob je stále bez práce nebo si hledá zaměstnání, z toho 10 milionů osob je v této situaci déle než rok.

Krize rovněž částečně skryla některé a zdůraznila jiné, významnější dlouhodobé trendy. Patří k nim například změny ve struktuře společnosti, v rodinných a pracovních modelech, delší a rozmanitější produktivní věk, různorodější pracovní síla a šíření nových forem práce, paradox, kdy roste úroveň vzdělanosti, ale mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi panuje značný nesoulad, prohlubování nerovností, nové potřeby a příležitosti v důsledku vyšší střední délky života a stárnutí obyvatelstva, technologické změny a digitalizace společnosti a hospodářství.

Rozsah a povaha úkolů, před kterými stojí svět práce a společnost obecně, se oproti 20. století radikálně změnily a Evropa se bude muset přizpůsobit řadě nových trendů. Cíle sociální politiky a její schopnost přinášet výsledky procházejí významnou zkouškou a pro schopnost Evropy zvyšovat produktivitu, globálně konkurovat, posilovat sociální soudržnost a dále zvyšovat životní úroveň občanů je zásadní, zda dokáže vytvořit dobře fungující a spravedlivé pracovní trhy a systémy sociálního zabezpečení.

Tyto úvahy se dostávají do popředí v mezinárodním měřítku i v rámci jednotlivých členských států 3 . Navzdory nejistotě ohledně budoucí situace existuje stále více důkazů a roste globální konsensus o tom, že je nezbytné posílit provázanost mezi hospodářským, společenským a environmentálním rozvojem, a o skutečnosti, že nerovnosti brání hospodářskému rozvoji a že je nezbytné budovat inkluzivnější model růstu, jak dokládají cíle udržitelného rozvoje přijaté OSN v září 2015 a také opakující se závěry skupiny G20. Tento globální program vychází do značné míry z rozsáhlého výzkumu provedeného mezinárodními organizacemi, jako je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světová banka, Mezinárodní organizace práce a Mezinárodní měnový fond.

Tyto publikace zdůrazňují, že jedním z významných transmisních mechanismů mezi dlouhodobým růstem, rovností a společenským pokrokem jsou investice do lidského kapitálu. Dále potvrzují, že nerovnost v příjmech může mít dlouhodobý negativní dopad na potenciální růst, jelikož upevňuje a posiluje stávající nerovnost v příležitostech, omezuje rozvoj dovedností a brání sociální a profesní mobilitě. Ve vyspělých ekonomikách, které svou prosperitu staví na růstu produktivity a schopnosti inovovat, jsou sociální a hospodářské výsledky dvěma stranami jedné mince.

Moderní sociální politika by se měla opírat o investice do lidského kapitálu založené na rovných příležitostech, prevenci sociálních rizik a ochraně před nimi a na existenci účinných záchranných sítí a pobídek k přístupu na trh práce, tak aby lidé mohli žít důstojný život, měnit během života osobní a profesionální status a co nejlépe využili své schopnosti.

2.3 Směrem k hlubší a spravedlivější hospodářské a měnové unii

Eurozóna se poučila z krize posledních let a zahájila proces další integrace a konsolidace. To nutně zahrnuje i sociální rozměr. Zpráva pěti předsedů o dokončení evropské hospodářské a měnové unie 4 zdůrazňuje, že „evropskou ambicí by měl být sociální rating AAA“ a že „má-li HMU uspět, trhy práce a sociální systémy musí ve všech členských zemích eurozóny dobře fungovat a být spravedlivé“. Zpráva připomíná, že neexistuje žádný univerzální model, a zdůrazňuje, že různé členské státy často čelí podobným výzvám. Dále žádá větší zaměření na zaměstnanost a sociální výkonnost jako součást širšího procesu konvergence směrem k vyšší úrovni v zájmu odolnějších hospodářských struktur v rámci eurozóny.

Nejde pouze o politický a společenský imperativ, ale také o hospodářskou nutnost: zkušenosti minulých patnácti let ukázaly, že přetrvávající nerovnováha v jednom či více členských státech může ohrozit stabilitu eurozóny jako celku a že neschopnost odstranit tyto rozdíly může vést k dalším nákladným rozdílům. Po krizi let 2007–2008, která některé země zasáhla velmi silně, se eurozóna stala různorodější a nějakou dobu potrvá, než se tuto různorodost podaří omezit. Výhledově je jasné, že další úspěch eurozóny závisí do značné míry na účinnosti trhů práce a systémů sociálního zabezpečení jednotlivých států a na schopnosti hospodářství absorbovat otřesy a přizpůsobovat se jim.

Výkonné a inkluzivní trhy práce musí účinně spojovat prvky flexibility a jistoty, které mohou přinést vyšší kapacity v oblasti zaměstnanosti a přizpůsobivosti. Související pojem „flexikurity“ není nový, ale v důsledku krize a s ohledem na měnící se svět práce je načase přezkoumat, jak jej co nejlépe uplatňovat v praxi. Podniky mají zájem na předvídatelném a právně bezpečném podnikatelském prostředí, na schopnosti přitahovat kvalifikované a produktivní pracovníky, ale také na přizpůsobování rychle se měnícím podmínkám trhu. Pracovníci mají zájem na jistotě práce a příjmu, aby mohli sladit pracovní a soukromý život, ale také na přijímání nových výzev a přizpůsobování po celou dobu kariéry a celoživotním nabývání dovedností. Nezaměstnané a neaktivní osoby často hledají cesty do světa práce, které je nepřivedou na nekvalitní a špatně placené pracovní místě a jež nebudou porušovat jejich základní sociální práva. Hospodářství a společnost, a to zejména v rámci eurozóny, mají zájem na lepším rozvoji a využívání dovedností, větší agilitě a odolnosti, sociální soudržnosti a spravedlivém a účinném rozdělení práv, povinností a příjmů, a to i mezi generacemi.

Vysoká nezaměstnanost a demografické stárnutí spolu s tlakem na veřejné finance a potřebou minimalizovat přelévání mezi jednotlivými zeměmi, které vyplývá z makroekonomické nerovnováhy, však současně vyzdvihují otázku výkonnosti vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení ve více ohledech: zaprvé jde o jejich přiměřenost a fiskální udržitelnost v kontextu vyvíjejících se sociálních potřeb, včetně potřeby zabývat se chudobou; zadruhé jde o jejich dopad na tvorbu pracovních míst z hlediska zaměstnavatele i uchazeče o zaměstnání, včetně jejich schopnosti zajistit, aby se práce vyplácela, a zvyšovat dovednosti lidí a jejich schopnost plně se zapojit do společnosti; a zatřetí – což je obzvláště důležité pro eurozónu – jde o jejich schopnost tlumit makroekonomické šoky a působit jako automatický stabilizační prvek. Vysoká míra zaměstnanosti, nízká nezaměstnanost a dobře postavené systémy sociálního zabezpečení jsou zásadní pro zdravé veřejné finance; příliš rozdílné výsledky na trzích práce a v sociální oblasti ohrožují fungování eurozóny. V rámci kroků ke zlepšení fiskálního dohledu na úrovni EU vedly úvahy o kvalitě veřejných financí, kde značnou část tvoří systémy sociálního zabezpečení, k většímu zaměření na otázky týkající se spravedlnosti a účinnosti veřejných příjmů a výdajů.

2.4 Stavět na bohatých zkušenostech

Evropský pilíř sociálních práv může využívat řadu zkušeností a postupů: nejlepší světové výsledky v mnoha oblastech lze nalézt v Evropě a existují dobře známá řešení. Vzhledem k rozsahu dnešních problémů však není namístě podléhat sebeuspokojení a udržovat status quo. Máme se také co učit od měnící se reality na celém světě.

Situace v jednotlivých členských státech se velmi liší, ale pilíř se může rovněž opírat o společné hodnoty a zásady sdílené na národní, evropské a mezinárodní úrovni. Tyto hodnoty a zásady jsou obsaženy především v referenčních dokumentech, jako je Smlouva o Evropské unii (SEU), Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), Listina základních práv a judikatura Soudního dvora Evropské unie, jakož i v mezinárodních nástrojích, jako je sociální charta přijatá Radou Evropy a doporučení MOP.

Tyto rámce často pokrývají širokou škálu oblastí, v nichž definují obecné zásady nebo minimální normy, které mají být doplněny na národní, regionální nebo místní úrovni. Vzhledem k rychlým změnám v sociálním, právním a hospodářském prostředí tudíž v Evropě nemusí být nutně zásadní otázkou uznávání práv, ale spíše jejich skutečné přejímání a uplatňování.

V uplynulých letech Komise posílila úsilí týkající se naléhavých priorit a aktualizace acquis EU. Toto úsilí se řídí logikou zlepšování právní úpravy: to neznamená méně právních předpisů, ale přístup, který při regulaci plně zohledňuje praktické hospodářské, sociální a environmentální dopady, tak aby každá iniciativa dosáhla svého cíle co nejlepším způsobem. Komise během současného mandátu vytvořila evropské strukturální a investiční fondy na období 2014–2020, z nichž téměř 20 % je mobilizováno prostřednictvím Evropského sociálního fondu. Její další činnost se soustředila na více oblastí:

větší pozornost sociálním otázkám v rámci evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik, využití sociálních ukazatelů v rámci takzvaného postupu při makroekonomické nerovnováze, propagaci „sociálního benchmarkingu“ a posouzení sociálních dopadů nového programu podpory stability Řecka,

začleňování sociálních cílů do stěžejních iniciativ, jako je investiční plán pro Evropu, energetická unie a jednotný digitální trh,

představení strategického závazku ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019,

přednostní přidělení finanční podpory členským státům na zavedení systému záruk pro mladé lidi, který zaručí všem mladým lidem pod 25 let konkrétní nabídku kvalitní práce do 4 měsíců od okamžiku, kdy ukončí formální vzdělávání nebo se stanou nezaměstnanými,

vydání pokynů pro členské státy k znovuzačleňování dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce,

návrh Evropského aktu přístupnosti, který má osobám se zdravotním postižením usnadnit přístup k základnímu zboží a službám na jednotném trhu,

návrh revize směrnice o vysílání pracovníků v zájmu uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci na stejném místě.

V roce 2016 probíhá práce také v několika dalších ohledech a pokračovat bude i během konzultace týkající se pilíře. Jde o nový začátek v úsilí o podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro pracující rodiče, agendu dovedností pro Evropu a o důkladné hodnocení 24 směrnic v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež by mělo pomoci posoudit jejich relevantnost, účinnost a soudržnost s cílem zachovat vysokou úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků vzhledem k novým rizikům a současně zjednodušit a modernizovat platné právní předpisy, mimo jiné s cílem usnadnit účast malých a středních podniků. Tyto příklady ilustrují podpůrnou, vůdčí a rámcovou úlohu, kterou může EU hrát v sociální oblasti, jakož i další opatření, která mohou ze zřízení pilíře vyplynout.

Jednou z klíčových priorit této Komise je rovněž podporovat sociální dialog na všech úrovních. V návaznosti na konferenci na vysoké úrovni o novém začátku pro sociální dialog na úrovni EU, jež proběhla v březnu 2015, se sociální partneři EU na meziodvětvové úrovni dohodli na společné hloubkové analýze zaměstnanosti a společném pracovním programu na období 2015–2017. Byla zahájena jednání o samostatné rámcové dohodě o aktivním stárnutí, připravují se společné závěry o otázce rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a pracovní skupina se zabývá tím, jak členové předchozích samostatných rámcových dohod tyto dohody provádějí. Odvětvoví sociální partneři EU, kteří jsou zastoupeni v 43 různých odvětvích a představují 75 % pracovních sil, rovněž nadále plnili své pracovní programy.

3. Evropský pilíř sociálních práv: úloha, rozsah působnosti a právní povaha

Cílem pilíře je vyjádřit několik základních zásad, jež podpoří dobře fungující a spravedlivé trhy práce a systémy sociálního zabezpečení. Jak uvedl předseda Juncker, pilíř bude vypracován v rámci eurozóny, přičemž další členské státy EU se mohou připojit, pokud budou chtít.

Pilíř proto bude vycházet ze stávajícího sociálního acquis na úrovni EU a doplňovat je a zásady zahrnuté v pilíři se specificky zaměří zvláště na řešení potřeb a problémů eurozóny. Pilíř by se po svém zavedení měl stát referenčním rámcem pro analýzu výsledků zúčastněných členských států v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti, podporovat reformy na vnitrostátní úrovni a v konkrétnější rovině sloužit jako vodítko pro obnovenou konvergenci v rámci eurozóny.

3.1 Vymezení zásad vhodných pro současnou i budoucí realitu

V příloze tohoto sdělení je předložen k diskusi první, předběžný nástin pilíře. Uvedené zásady byly vybrány kvůli svému hospodářskému i sociálnímu významu pro výkonnost zúčastněných členských států.

Nástinu je strukturován do tří hlavních kapitol:

Rovné příležitosti a přístup na trh práce, včetně rozvoje dovedností a celoživotního učení a aktivní podpory zaměstnanosti, jež pomohou zvýšit počet pracovních příležitostí, usnadnit přechod mezi různými statusy a zvýšit zaměstnatelnost.

Spravedlivé pracovní podmínky, jež pomohou nastolit přiměřenou a spolehlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi pracovníků a zaměstnavatelů, jakož i mezi prvky flexibility a jistoty, usnadnit tvorbu pracovních míst a využívání možností zaměstnání a přizpůsobivost podniků a podpořit sociální dialog.

Přiměřená a udržitelná sociální ochrana, jakož i přístup k vysoce kvalitním základním službám, včetně péče o děti, zdravotní péče a dlouhodobé péče, jež pomohou zajistit důstojný život a ochranu před riziky a plně zapojit jednotlivce do práce a obecně do společnosti.

V nástinu je určena řada politických oblastí, k nimž jsou přiřazeny různé zásady. Tyto zásady vycházejí z řady práv již zakotvených v právních předpisech EU a jiných relevantních pramenech práva a podrobněji stanoví možné způsoby, jak by bylo možné je realizovat. Tyto formulace se rovněž inspirovaly stávajícími pokyny na úrovni EU, například v kontextu koordinace hospodářské politiky, přičemž se snažily zachytit nejnovější trendy.

Situace v Evropě je v souvislosti s jednotlivými zásadami značně odlišná a je nutné řešit mnoho malých i velkých praktických obtíží. Patří k nim většinou odlišné zájmy jednotlivců, podniků a společnosti, možné kompromisy mezi krátkodobými a dlouhodobými řešeními, existence „šedých zón“, mimo jiné v důsledku rozostření pojmu práce, a otázka „kdo za co platí“, podle toho, zda lze očekávat zapojení soukromého nebo veřejného financování. Výzvu představuje i vytváření nových norem a postupů tak, aby byly v souladu s potřebami dynamického hospodářství, s cílem podpořit proces konvergence mezi regiony a členskými státy směrem k vyšší úrovni.

Logika pilíře a diskusí vedoucích k jeho ustavení nemá tyto rozdíly a napětí skrýt, ale odhalit je a řešit v novém světle, které bere v úvahu měnící se realitu světa práce a odlišnost podmínek v rámci Evropy. Pilíř by tak měl pomoci při modernizaci, rozšíření a prohloubení sociálních práv – na pracovišti i ve společnosti – usnadněním a podporou jejich skutečného využívání a podporou postupů, které mohou být prospěšné pro jednotlivce, podniky i celou společnost.

3.2 Přidaná hodnota pro eurozónu a EU jako celek

Pilíř nepřejímá ani neparafrázuje acquis EU, nýbrž podrobněji vysvětluje zásady a závazky, které mohou motivovat k větší konvergenci v rámci eurozóny. A stejně jako pilíř nenahrazuje acquis, ani zásady v něm navržené nenahrazují stávající práva, nýbrž nabízejí způsob, jak posoudit a v budoucnosti se přiblížit k lepším výsledkům vnitrostátních politik zaměstnanosti a sociálních politik.

Proces vytváření pilíře by však měl být rovněž příležitostí k přezkoumání acquis. Stávající acquis bylo vytvářeno krok za krokem, v různých časových obdobích, přičemž některé oblasti pokrývá lépe než jiné. Konzultace týkající se pilíře umožňuje celkový pohled na acquis, aby bylo možné přezkoumat jeho význam s ohledem na nové trendy a určit možné oblasti pro budoucí opatření na příslušné úrovni.

Tato revize by měla především sloužit ke zodpovězení následujících otázek: Existují v provádění acquis nedostatky? Existují v oblasti sociálních práv stanovených na úrovni EU významné mezery? Jak lze tyto nedostatky nebo mezery vysvětlit? Proto bude také konzultace týkající se pilíře otevřena všem členským státům a měla by rovněž pomoci členským státům, které nejsou členy eurozóny, při rozhodování, zda se do pilíře zapojí.

Činnost na vytváření pilíře doplní další aktuální úsilí o prohloubení HMU 5 a měla by přispět k práci na bílé knize o budoucnosti evropské hospodářské a měnové unie, plánované na jaro 2017. Zpráva pěti předsedů o dokončení evropské hospodářské a měnové unie zdůraznila zejména potřebu pokračovat v procesu konvergence směrem k odolnějším hospodářským strukturám a ve zvyšování závaznosti těchto procesů ve střednědobém horizontu. Proto je třeba se dohodnout na souboru společných přísných norem, které by se měly mimo jiné zaměřit na trhy práce.  

A konečně, právní povaha pilíře samého bude muset přihlížet k rozsahu působnosti a právním omezením na úrovni EU i eurozóny. Například v článku 153 Smlouvy o fungování Evropské unie není jasně stanovena pravomoc Evropské unie přijímat právní předpisy týkající se „odměny“.

Pro účely zřízení pilíře lze zvážit různé nástroje, například doporučení. Komise každopádně považuje za nezbytné zapojit Parlament a Radu, stejně jako ostatní orgány EU, a získat širokou podporu pro jeho provádění.

4. Cíle konzultace

Zřízení pilíře je příležitostí k nasměrování úvah o stávajících sociálních právech, o konkrétních potřebách eurozóny, o měnící se realitě světa práce i o potřebných reformách na všech úrovních. Konzultace by proto měla být co nejrozsáhlejší.

4.1 Navrhované výsledky

Konzultace má tři hlavní cíle:

Prvním cílem je zhodnotit stávající acquis EU. Konzultace by měla zejména pomoci zjistit, do jaké míry jsou stávající práva uplatňována a zůstávají relevantní pro současné i budoucí problémy a/nebo zda by měly být zváženy nové způsoby, jak tato práva zajistit.

Druhým cílem je zohlednit nové trendy v organizaci práce a společnosti v důsledku demografických trendů, nových technologií a dalších faktorů, jež mají význam pro pracovní život a sociální podmínky. Měla by být aktivně podporována identifikace osvědčených postupů a poznatků získaných v oblasti sociálních inovací.

Třetím cílem je shromáždit názory a získat zpětnou vazbu ohledně podoby samotného evropského pilíře sociálních práv. Konzultace by měla sloužit k diskusi o jeho rozsahu působnosti a obsahu, jakož i jeho úloze jako součásti sociálního rozměru HMU, k zamyšlení nad konkrétními potřebami eurozóny, k debatě o specifičnosti navrhovaných zásad a k přezkumu souvisejících výzev. Konzultace by rovněž měla členským státům, které nejsou členy eurozóny, pomoci při rozhodování, zda se do pilíře zapojí.

Konzultace by měla být dokončena do 31. prosince 2016 a Komise na jejím základě předloží konečný návrh pilíře počátkem roku 2017.

4.2 Podněcování k diskusi

V následujících měsících bude Komise aktivně spolupracovat s dalšími orgány EU, vnitrostátními orgány a parlamenty, odborovými organizacemi a hospodářskými sdruženími, nevládními organizacemi, poskytovateli sociálních služeb, odborníky z akademické obce i veřejností. Na vnitrostátní úrovni podpoří Komise diskusi prostřednictvím svých zastoupení v členských státech.

Sociální partneři EU budou vyzváni, aby se utváření pilíře aktivně zúčastnili. Komise také požádá o stanovisko Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.

4.3 Strukturovaná zpětná vazba

Kromě veřejné konzultace budou podkladem pro diskusi tři pracovní linie, jedna pro každý výše navržený výsledek:

Sociální acquis EU: revize.

Budoucnost práce a systémů sociálního zabezpečení: výzvy a příležitosti.

Úloha evropského pilíře sociálních práv v rámci prohloubenější a spravedlivější HMU.

Komise uspořádá do konce roku 2016 evropskou konferenci s cílem získat zpětnou vazbu.

4.4 Formování diskuse

Pro konzultaci byly vytvořeny speciální internetové stránky na adrese: http://ec.europa.eu/priorities/deeper-and-fairer-economic-and-monetary-union/european-pillar-social-rights  

Budou obsahovat:

toto sdělení a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise,

soubor informačních přehledů vypracovaný útvary Komise, který podrobněji představí ekonomické a právní zdůvodnění oblastí stanovených v nástinu pilíře, jenž je připojen k tomuto sdělení,

přehled činností plánovaných v rámci jednotlivých pracovních linií uvedených výše,

seznam setkání a akcí plánovaných v nadcházejících měsících na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni.

5. Otázky v rámci konzultace

Komise vyzývá všechny zúčastněné strany, aby do 31. prosince 2016 odpověděly na otázky uvedené v tomto sdělení a poskytly případné další připomínky.

Lze tak učinit prostřednictvím vyplnění dotazníku on-line, který je k dispozici na výše uvedených internetových stránkách, zasláním informací elektronickou poštou na e-mailovou adresu:

EMPL-EUROPEAN-PILLAR-OF-SOCIAL-RIGHTS@ec.europa.eu  

nebo poštou na adresu Evropské komise:

EUROPEAN COMMISSION

Directorate-General Employment, Social Affairs and Inclusion

Rue Joseph II, 27 – 00/120

B-1049 BRUXELLES 6  

Evropská komise zjišťuje názory na následující otázky:

K sociální situaci a sociálnímu acquis EU

1.Co považujete v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti za nejnaléhavější priority?

2.Jak lze vysvětlit odlišnosti situace v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti v rámci Evropy?

3.Je acquis EU aktuální? Vidíte prostor pro další opatření na úrovni EU?

K budoucnosti práce a systémů sociálního zabezpečení

4.Které trendy mají podle vašeho názoru největší transformační potenciál?

5.Jaká by byla hlavní rizika a příležitosti spojené s těmito trendy?

6.Jaké politiky či praxe v institucích nebo podnicích – aktuální nebo budoucí – můžete doporučit jako referenci?

K evropskému pilíři sociálních práv

7.Souhlasíte se zde nastíněným přístupem ke zřízení evropského pilíře sociálních práv?

8.Souhlasíte s navrhovaným rozsahem působnosti pilíře, jeho oblastmi a zásadami? Jsou některé aspekty prozatím vyjádřeny nebo pokryty nedostatečně?

9.Jaké oblasti a zásady by měly být nejdůležitější v rámci obnovené konvergence v eurozóně?

10.Jakým způsobem by měly být vyjádřeny a realizovány? Vidíte především v nějakých oblastech prostor pro minimální normy nebo referenční kritéria nebo jejich přidanou hodnotu, a pokud ano, jaké?

Je také možné se vyjádřit k jednotlivým oblastem a zásadám navrhovaného pilíře vyplněním konkrétnějšího on-line dotazníku na internetových stránkách konzultace.

(1)

Politické směry pro příští Evropskou komisi, 15. července 2014, „Nový začátek pro Evropu: Moje agenda pro zaměstnanost, růst, spravedlnost a demokratickou změnu“.

(2)

 Pracovní dokumenty útvarů Komise „Klíčové trendy v oblasti hospodářství, zaměstnanosti a sociálních věcí, které stojí za evropským pilířem sociálních práv“ (SWD(2016) 51) a „Sociální acquis EU“ (SWD(2016) 50) ze dne 8. března 2016.

(3)

 Viz například MOP (2015), The future of work centenary initiative (Budoucnost práce – iniciativa ke stému výročí); OECD (2016), Policy forum on the future of work (Politické fórum o budoucnosti práce); Bertelsmann Stiftung (2015), Redesigning European welfare states – Ways forward (Jak přepracovat evropské sociální státy); Bundesministerium für Arbeit und Soziales (2015), Green Paper: Re-Imagining Work. Work 4.0 (Zelená kniha: Nové představy o práci. Práce 4.0); Světové ekonomické fórum (2016), The Future of Jobs: Employment, Skills and Workforce Strategy for the Fourth Industrial Revolution (Budoucnost zaměstnanosti: strategie zaměstnanosti, dovedností a pracovních sil pro čtvrtou průmyslovou revoluci); OECD, MMF, Světová banka a MOP (2015), Income inequality and labour income share in G20 countries: Trends, Impacts and Causes (Nerovnost příjmů a podíl příjmů ze zaměstnání v zemích G-20: trendy, dopady a příčiny).

(4)

„Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“, zpráva vypracovaná Jeanem-Claudem Junckerem v úzké spolupráci s Donaldem Tuskem, Jeroenem Dijsselbloemem, Mariem Draghim a Martinem Schulzem, červen 2015. Například Francie a Německo ve společném příspěvku do zprávy zdůraznily, že je zapotřebí posílit spolupráci a společné směry v některých oblastech, jako jsou aktivní politiky na trhu práce a systémy sociálního zabezpečení. Viz také Evropské centrum politické strategie (2015), „Sociální rozměr hospodářské a měnové unie“.

(5)

COM(2015) 600 ze dne 21. října 2015 o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie.

(6)

Věnujte prosím pozornost tomu, že všechny zaslané příspěvky budou i s totožností přispěvatele zveřejněny na internetu, pokud nebude autor proti tomuto zveřejnění osobních údajů namítat, že by mohlo poškodit jeho oprávněné zájmy. V takovém případě může být příspěvek zveřejněn anonymně. V ostatních případech příspěvek nebude zveřejněn a ani nebude v zásadě přihlédnuto k jeho obsahu.

EVROPSKÁ KOMISE

Ve Štrasburku dne 8.3.2016

COM(2016) 127 final

PŘÍLOHA

První, předběžný nástin evropského pilíře sociálních práv

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zahájení veřejné konzultace o evropském pilíři sociálních práv

{SWD(2016) 50 final}
{SWD(2016) 51 final}

Obsah

KAPITOLA I: ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI A PŘÍSTUP NA TRH PRÁCE

1.Dovednosti, vzdělávání a celoživotní učení

2.Pružné a jisté pracovní smlouvy

3.Zajištění při přechodu mezi zaměstnáními

4.Aktivní podpora zaměstnanosti

5.Rovnost žen a mužů a rovnováha pracovního a soukromého života

6.Rovné příležitosti

KAPITOLA II: SPRAVEDLIVÉ PRACOVNÍ PODMÍNKY

7.Pracovní podmínky

8.Mzdy

9.Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

10.Sociální dialog a zapojení pracovníků

KAPITOLA III: PŘIMĚŘENÁ A UDRŽITELNÁ SOCIÁLNÍ OCHRANA

11.Integrované sociální dávky a služby

12.Zdravotní péče a dávky v nemoci

13.Důchody

14.Podpora v nezaměstnanosti

15.Minimální příjem

16.Dávky v invaliditě

17.Dlouhodobá péče

18.Péče o děti

19.Bydlení

20.Přístup k základním službám

Vysvětlující poznámka

V této příloze se poprvé předběžně představuje nástin evropského pilíře sociálních práv ke konzultaci s širokou veřejností. Pilíř by měl být zřízen v rámci eurozóny, ostatní členské státy se však mohou připojit na dobrovolném základě.

Základem pilíře jsou sociální cíle a sociální práva zakotvené v primárním právu EU – ve Smlouvě o Evropské unii (SEU), Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU), Listině základních práv a judikatuře Soudního dvora Evropské unie. Aby byla zajištěna dostatečně široká konzultační základna, zahrnuje pilíř jak oblasti, v nichž má EU pravomoc přijímat právní předpisy, tak také oblasti, za které jsou v prvé řadě odpovědné členské státy a v nichž má EU spíše podpůrnou a doplňující úlohu. Jako jeho inspirace slouží také praxe na vnitrostátní úrovni a mezinárodní prameny práva.

V rámci pilíře zůstávají stávající práva v platnosti, nedochází k jejich úpravě ani změně. Pilíř je však doplňuje podrobným představením řady podstatných zásad, které by se měly stát společným znakem politiky zaměstnanosti a sociální politiky zúčastněných členských států, přičemž zvláštní důraz se klade na potřeby eurozóny a výzvy, kterým eurozóna čelí. Pilíř by se po svém zavedení měl stát referenčním rámcem pro analýzu výsledků zúčastněných členských států v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti, podporovat reformy na vnitrostátní úrovni a konkrétněji sloužit jako vodítko pro obnovenou konvergenci v rámci eurozóny.

Zásady, které se zde představují, jsou rozčleněny do 20 politických oblastí, jež se považují pro dobře fungující a spravedlivé trhy práce a systémy sociálního zabezpečení za podstatné. Zohledňují hospodářské a sociální úvahy, nejrůznější situace v Evropě a měnící se realitu v praxi. Zabývají se otázkami, které jsou důležité pro prohloubenější a spravedlivější hospodářskou a měnovou unii, jako je nutnost podporovat konkurenceschopnost, zvyšovat účast na trhu práce, vypracovat přiměřené minimální úrovně sociální ochrany, plně využívat lidského potenciálu, zajistit udržitelnost veřejných financí a posílit přizpůsobivost a odolnost hospodářských struktur.

Zásady, které jsou zde představeny, platí jak pro občany EU, tak pro oprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí, ať aktivní či neaktivní, a to v souladu se zněním jednotlivých zásad. Pro účely této konzultace je předběžně pojmem „pracovník“ označena každá osoba, která po určitou dobu vykonává pro jinou osobu a podle jejích pokynů – zejména pokud jde o dobu, místo a obsah práce – práci, za niž dostává odměnu.

„Samostatně výdělečně činné“ jsou všechny osoby, které vykonávají výdělečnou činnost na vlastní účet. Pojem „zaměstnané osoby“ se vztahuje jak na pracovníky, tak na osoby samostatně výdělečně činné. Je možné, že v průběhu konzultace bude potřeba oblast působnosti těchto pojmů ještě upřesnit.

Výběr a formulace zásad vycházejí mimo jiné ze stávajících pokynů obsažených v evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik, ze sekundárního práva EU a pokynů k „měkkému“ právu, pokud existuje. Aby byly jednotlivé zásady lépe zasazeny do kontextu, jsou v tomto dokumentu nastíněny hlavní aktuální výzvy, poukazuje se na potenciální přidanou hodnotu každé zásady a případně se v rámečcích připomínají odpovídající práva podle primárního práva. Zásady by měly být v rámci procesu konzultace v široké míře projednány a zpřesněny s cílem vypracovat v roce 2017 konečný návrh evropského pilíře sociálních práv.

KAPITOLA I: ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI A

PŘÍSTUP NA TRH PRÁCE

1.Dovednosti, vzdělávání a celoživotní učení

Základní jazykové dovednosti, čtení, psaní, ovládání početních úkonů a informačních a komunikačních technologií, které jsou základním stavebním kamenem učení, představují pro značnou část populace (děti i dospělé) stále ještě výzvu. Aby bylo dosaženo kvalitnějších a relevantnějších výsledků vzdělávání, musí systémy vzdělávání a odborné přípravy dosáhnout vyšší účinnosti, musí být spravedlivější a lépe reagovat na potřeby trhu práce a společnosti. Rovný přístup ke vzdělávání bez ohledu na ekonomické prostředky pro získání základních dovedností a klíčových kompetencí v počátečním vzdělávání musí být doplněn kvalitními možnostmi pro dospělé získávat základní dovednosti a klíčové kompetence během celého života. Stárnutí obyvatelstva, delší produktivní život a nárůst přistěhovalectví ze třetích zemí si žádají další opatření pro zvyšování kvalifikace a celoživotní učení, aby bylo možné se úspěšně přizpůsobit technologickým proměnám a rychle se měnícímu trhu práce.

a)Všichni lidé mají mít po celý život přístup ke kvalitnímu vzdělávání a odborné přípravě, aby si mohli osvojit přiměřenou úroveň základních dovedností a klíčových kompetencí pro aktivní účast ve společnosti a v zaměstnání. Je třeba mladé lidi a dospělé osoby v produktivním věku s nízkou kvalifikací povzbuzovat k tomu, aby si zdokonalovali své dovednosti.

2.Pružné a jisté pracovní smlouvy

Pružné smlouvy mohou usnadnit vstup na trh práce, podporovat změny v profesním životě a zároveň dát zaměstnavatelům možnost reagovat na změny v poptávce. Digitální ekonomiky mění pracovní modely a vedou k novým formám práce, jako je samostatná výdělečná činnost. Tím se mohou otevírat různé způsoby vstupu na trh práce, což může přispět k tomu, aby lidé zůstali aktivní. V různých pracovních smlouvách však i nadále přetrvávají velké rozdíly v pracovních podmínkách.

Navíc existují „šedé zóny“, jako jsou „závislá“ a „předstíraná“ samostatná výdělečná činnost, které vedou k nejasným právním situacím a brání v přístupu k sociální ochraně. Tyto jevy skrývají nebezpečí, že vzniknou nejisté pracovní poměry a/nebo dvouúrovňové či segmentované trhy práce, jež způsobují pokles produktivity a vyloučení. Zaměstnání na dobu určitou může rizika nejistých pracovních poměrů zvýšit, a to z důvodu nízké úrovně ochrany před propuštěním, nízkých platů a omezeného přístupu k sociální ochraně a vzdělávání. Vývoj směrem k takovým typům smluv, které mají srovnatelné záruky a náklady, skýtá možnost, aby se zaměstnání na dobu určitou stalo odrazovým můstkem ke stabilnímu a jistému zaměstnání, a zároveň se zvýšila odolnost trhu práce vůči otřesům.

a)Je třeba zaručit rovné zacházení bez ohledu na pracovní smlouvu, není-li různé zacházení oprávněno objektivními důvody. Je třeba předcházet nesprávnému používání nebo zneužívání nejistých pracovních poměrů či pracovních poměrů na dobu určitou.

b)Pružné pracovní podmínky mohou být branou na trh práce a zachovávat schopnost zaměstnanců rychle reagovat na změny v nabídce. Přesto by měl být zajištěn přechod ke smlouvám na dobu neurčitou.

3.Zajištění při přechodu mezi zaměstnáními

Produktivní život se stává stále rozmanitějším, to znamená více různých zaměstnání a různé formy zaměstnání, přerušení kariéry, větší mobilitu a profesní změny v pracovním životě jednotlivce. Aby se co nejlépe využily technologický rozvoj a rychle se měnící trhy práce, je třeba rychleji a lépe podporovat přechody mezi profesemi a zaměstnáními a také podporovat pravidelné zvyšování kvalifikace během celého profesního života.

Do zvyšování kvalifikace musejí investovat jak jednotliví pracovníci, tak také podniky a společnost. Některé nároky na sociální ochranu, jako je zaměstnanecké penzijní pojištění, podpora v nezaměstnanosti, zdravotní pojištění nebo nárok na další vzdělávání, nelze při změně zaměstnání vždy bezproblémově převádět, ani je nelze valorizovat nebo nabývat při zahájení podnikání. Naopak, některé nároky uchazečů o zaměstnání nebo neaktivních osob by neměly být demotivační pro znovuzahájení pracovní činnosti nebo zahájení podnikání.

a)Každý člověk v produktivním věku má mít přístup k individuální podpoře při hledání práce a je vybízen k tomu, aby absolvoval školení a zvyšoval si kvalifikaci, aby si zlepšil své vyhlídky na trhu práce či při zahajování podnikání a urychlil přechody mezi zaměstnáními a profesemi.

b)Zajistí se, aby byly sociální nároky a nároky na vzdělávání nabyté během profesního života přenositelné a zůstaly zachovány za účelem usnadnění přechodu mezi zaměstnáními a profesemi.

4.Aktivní podpora zaměstnanosti

Problém přetrvávající, opakované i dlouhodobé nezaměstnanosti vyžaduje zejména u mladých lidí a osob s nízkou kvalifikací vhodnou a cílenou podporu při (opětovném) nástupu do práce, jakož i opatření zaměřená na rozvoj dovedností, kvalifikace nebo pracovních zkušeností, aby mohli nastupovat do nových profesí. Rychlý a účinný přístup k takovým opatřením může zabránit sociálnímu vyloučení a vyloučení z trhu práce.

a)Všichni lidé do 25 let mají do čtyř měsíců od ukončení formálního vzdělávání nebo od okamžiku, kdy se stali nezaměstnanými, získat kvalitní pracovní nabídku, nabídku dalšího vzdělávání, učňovské místo nebo stáž.

b)Zajistí se rovněž, aby bylo registrovaným dlouhodobě nezaměstnaným osobám nejpozději v 18. měsíci jejich nezaměstnanosti nabídnuto důkladné individuální posouzení a poradenství a dohoda o pracovní integraci, která by měla zahrnovat individuální nabídku služeb a určení jednotného kontaktního místa.

5.Rovnost žen a mužů a rovnováha pracovního a soukromého života

Ženy jsou, pokud jde o zaměstnanost, stále nedostatečně zastoupeny, avšak nadměrně jsou zaměstnávány na částečný úvazek a v odvětvích s nízkými příjmy; dostávají nižší hodinovou mzdu, ačkoli již předčí muže v dosaženém vzdělání. Podpora účasti žen na trhu práce je základním předpokladem pro zajištění rovných příležitostí a vzhledem ke stárnutí pracovní síly se stává hospodářskou nutností.

Chybějící přiměřená úprava pracovního volna a péče o děti a další závislé rodinné příslušníky může osoby odpovědné za péči, zejména ženy, odrazovat od toho, aby setrvaly v zaměstnání nebo se do zaměstnání vrátily. Účasti žen na trhu práce brání mimo jiné tyto překážky: nedostatečná opatření v oblasti rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, daňové faktory, které druhé výdělečně činné osoby v domácnosti odrazují od práce, nebo nadměrné zdanění práce a stereotypy týkající se studijních oborů a profesí.

Osoby samostatně výdělečně činné nebo pracovníci, kteří nepracují na plný úvazek a mají smlouvu na dobu určitou, stále ještě nemají stejný přístup k placené dovolené z rodinných důvodů nebo k systémům pojištění. Navíc úlohu žen jako osob primárně odpovědných za péči posilují nedostatečné možnosti a chybějící stimuly pro muže k vybírání dovolené, což má negativní účinky na zaměstnanost žen.

Možnosti flexibility v organizaci práce se zlepšily částečně díky digitálnímu prostředí a kombinaci několika profesí v rámci ekonomiky sdílení nebo ekonomiky založené na spolupráci. K lepší rovnováze mezi pracovním a osobním životem mohou přispět také pružné pracovní úvazky, které jak zaměstnancům, tak podnikům umožňují přizpůsobit pracovní plány a pracovní modely svým potřebám.

a)Rovnost žen a mužů na trhu práce a v oblasti vzdělávání se podpoří tím, že se zajistí rovné zacházení ve všech oblastech, včetně odměňování, odstraní překážky bránící účasti žen na trhu práce a zabrání segregaci na pracovním trhu.

b)Všichni rodiče a lidé odpovědní za péči o děti a další závislé rodinné příslušníky mají mít přístup k přiměřené úpravě pracovního volna a k pečovatelským službám 1 . Podpoří se vyvážené využívání pracovního volna ze strany obou pohlaví, například nabídkou placené rodičovské dovolené, a to jak pro muže, tak pro ženy.

c)Na základě dohody mezi zaměstnavateli a pracovníky se umožní a podpoří pružné pracovní úvazky, mimo jiné i z hlediska pracovní doby, přičemž se zohlední potřeby jak pracovníků, tak také zaměstnavatelů.

6.Rovné příležitosti

V celé Unii platí zákaz diskriminace na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Přesto mají některé skupiny osob při vstupu na trh práce problémy. V zaměstnání jsou méně zastoupeni především státní příslušníci třetích zemí a národnostní menšiny, kteří jsou tak vystaveni vyššímu riziku chudoby a sociálního vyloučení. Je důležité odstraňovat překážky, které těmto lidem brání v účasti na trhu práce; může se jednat o jazykové bariéry nebo mezery v uznávání dovedností a kvalifikace. Pokud jde o diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo etnického původu, zkušenosti z praxe ukazují, že zaměstnavatelé nemají dostatečné povědomí o nediskriminačních postupech zaměstnávání a ani diskriminované osoby nevědí mnoho o svých právech.

Podpora jejich účasti na trhu práce je základním předpokladem pro zajištění rovných příležitostí a vzhledem ke stárnutí pracovní síly se stává hospodářskou nutností.

a) Je třeba zvýšit účast málo zastoupených skupin na trhu práce, přičemž se ve všech oblastech zajistí rovné zacházení, mimo jiné zvyšováním povědomí a řešením problému diskriminace.

KAPITOLA II: SPRAVEDLIVÉ PRACOVNÍ PODMÍNKY

7.Pracovní podmínky

U nových forem pružných pracovních úvazků je třeba pečlivě stanovit povahu, objem a dobu trvání zaměstnání, určit zaměstnavatele a související úroveň sociální ochrany a zabránit protiprávnímu využívání ve zkušební době. Decentralizované, samostatně organizované formy práce mohou posílit nezávislost pracovníků a podpořit rozvoj podnikání, zároveň však mohou vést k menšímu povědomí o právech a nejistotě zaměstnavatelů ohledně informační povinnosti. Stávající právní předpisy EU o povinnosti informovat zaměstnance o pracovních podmínkách neplatí od počátku zaměstnání a jejich uplatňování je ve stále více nadnárodních, mobilních, digitálních a delokalizovaných modelech organizace podnikání stále složitější. Kvůli složitým, nákladným a neurčitým předpisům týkajícím se ukončení pracovních poměrů na dobu neurčitou podniky váhají se zaměstnáváním a také dochází k nejednotnému prosazování platných pravidel.

a)Každý pracovník má být před zahájením zaměstnání písemně informován o svých právech a povinnostech, které vyplývají z pracovního poměru.

b)Případná zkušební doba má trvat přiměřenou dobu; pracovníci obdrží informace o podmínkách zkušební doby před jejím zahájením.

c)Propuštění pracovníka musí být odůvodněné, předchází mu přiměřená výpovědní lhůta a je spojeno s odpovídající náhradou, případně s přístupem k systému pro řešení sporů, u něhož lze rychle a účinně podat odvolání.

8.Mzdy

Přiměřená minimální mzda zajišťuje pracovníkům a jejich rodinám dostatečnou životní úroveň a přispívá k řešení problému chudoby pracujících. Široké pokrytí brání zkreslením, která vedou k rozdělování trhu práce do dvou kategorií. Předvídatelný vývoj mezd je důležitý pro stabilní podnikatelské prostředí. Výše minimální mzdy musí být stanovena tak, aby pracovníci s nízkou kvalifikací měli i nadále vyhlídky na zaměstnání a aby se nezaměstnaným a neaktivním osobám vyplatilo pracovat. Ukázalo se, že pro konkurenceschopnost, především v rámci eurozóny, je důležité udržet vývoj mezd v souladu s produktivitou.

a)Každé zaměstnání má být spravedlivě odměněno a umožňovat dostatečnou životní úroveň. Minimální mzda se stanovuje transparentním a předvídatelným mechanismem takovým způsobem, který zaručí přístup k zaměstnání a motivaci hledat si práci. Mzdy se vyvíjejí v souladu s produktivitou, přičemž se konzultují sociální partneři a zohledňují vnitrostátní postupy.

9.Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Méně stabilní pracovněprávní vztahy, nové pracovní modely a stárnoucí pracovní síla přinášejí nové výzvy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Účinná ochrana všech pracovníků před pracovními úrazy a nemocemi z povolání bez ohledu na formu zaměstnání a řešení „šedých zón“, jako jsou „závislá“ a „předstíraná“ samostatná výdělečná činnost, které vedou k nejasné právní situaci, hrají důležitou úlohu při omezování nejistoty, snižování sociálních nákladů a zvyšování produktivity podniků. Zaměstnavatelé musí být více zapojeni do rekvalifikací nebo přizpůsobování pracovišť, aby posílili snahy o opětovné začlenění a rehabilitaci. Ovšem prosazování preventivních a nápravných opatření v malých podnicích je i nadále velmi složité.

a)Zajistí se dostatečná úroveň ochrany před všemi potenciálními riziky na pracovišti a podpora provádění v praxi, zejména v mikropodnicích a malých podnicích.

10.Sociální dialog a zapojení pracovníků

Pro dobře fungující sociální dialog jsou zapotřebí autonomní a reprezentativní sociální partneři, kteří jsou schopni uzavírat kolektivní smlouvy. Vzhledem k poklesu organizační hustoty a reprezentativnosti musí sociální partneři dále rozvíjet své kapacity, aby mohli vést lépe fungující a účinný sociální dialog. Pro úspěšnou koncepci a provádění hospodářské a sociální politiky, včetně opatření k zajištění zaměstnanosti v obdobích hospodářského útlumu, je nezbytné zapojit sociální partnery na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni. Nové formy organizace práce, například k odvětví služeb nebo v digitální ekonomice, navíc vedou nerovnoměrnému zapojení pracovníků a jejich informování a konzultování je stále složitější.

a)Sociální partneři jsou konzultováni při koncepci a provádění politiky zaměstnanosti a sociální politiky. Jsou povzbuzováni k tomu, aby uzavírali kolektivní smlouvy o záležitostech, které se jich týkají, přičemž jsou respektovány tradice v jednotlivých členských státech, jejich nezávislost a právo na kolektivní opatření.

b)Zajistí se včasné informování a konzultování všech pracovníků, včetně těch, kteří pracují pomocí digitálních technologií a/nebo v jiných zemích, nebo jejich zástupců, zejména v případě hromadného propouštění, přeřazení, restrukturalizace a fúzí podniků.

KAPITOLA III: PŘIMĚŘENÁ A UDRŽITELNÁ SOCIÁLNÍ OCHRANA

11.Integrované sociální dávky a služby

V některých případech množství dávek a služeb, úřadů a postupů podávání žádostí ztěžuje lidem přístup k podpoře, kterou potřebují. Nedostatečná integrace dávek a služeb rovněž snižuje jejich účinnost v boji proti chudobě i při podpoře sociálního začleňování a začleňování na trh práce. Sociální dávky, aktivní podpora a sociální služby jsou tři složky, které je třeba sladit, aby byla podpora účinná. Toto sladění by se mělo týkat způsobilosti a pokrytí, koordinovaných nabídek podpory a zachování některých nároků při opětovném nástupu do práce nebo zahájení samostatné výdělečné činnosti. Lepší integrace dávek a služeb může zlepšit nákladovou efektivnost sociální ochrany.

a)Dávky sociální ochrany a sociální služby se v co nejširší míře integrují, aby se posílila konzistentnost a účinnost těchto opatření a podpořilo sociální začleňování a začleňování na trh práce.

12.Zdravotní péče a dávky v nemoci

Stárnutí obyvatelstva a vysoké náklady na zdravotní péči vyvíjejí stále větší tlak na finanční udržitelnost systémů zdravotní péče a jejich schopnost poskytovat všem lidem odpovídající zdravotní péči. Ukázalo se, že vysoké náklady na zdravotní péči v poměru k příjmu nebo příliš dlouhé čekací doby jsou hlavními důvody pro to, že lidé nemají přístup ke zdravotní péči. Aby byl zajištěn všeobecný přístup k vysoce kvalitní péči a zároveň byla zaručena finanční udržitelnosti systémů zdravotní péče, podporována nákladová efektivnost poskytované péče a zdravotní osvěta a prevence nemocí, je třeba více usilovat o zvýšení odolnosti, účinnosti a účelnosti systémů zdravotní péče, a tím zlepšit schopnost těchto systémů se s problémy vypořádat. Všeobecný přístup ke zdravotní péči a odstranění nerovností v této oblasti posílí sociální soudržnost a zlepší ekonomické výsledky.

Ujednání týkající se dávek v nemoci a/nebo placené nemocenské se výrazně liší, pokud jde o čekací doby, trvání, výši náhrad a kontrolní mechanismy. Zajištění přiměřené minimální výše dávek v nemoci a podpora rehabilitace a opětovného začlenění, aniž by byla ohrožena finanční udržitelnost těchto režimů, zůstává i nadále výzvou.

a)Každý člověk má mít včasný přístup ke kvalitní preventivní a léčebné péči; potřeba zdravotní péče nesmí vést k chudobě nebo finanční tísni. 

b)Systémy zdravotní péče podporují nákladově efektivní poskytování péče a zároveň posilují zdravotní osvětu a prevenci nemocí s cílem posílit odolnost těchto systémů a jejich finanční udržitelnost.

c)Bez ohledu na typ smlouvy mají všichni pracovníci získat během nemoci placenou nemocenskou v přiměřené výši; podpoří se účast osob samostatně výdělečně činných v systémech pojištění. Podpoří se také účinné opětovné začleňování a rehabilitace, aby bylo možné se rychle vrátit do práce.

13.Důchody

Rostoucí dlouhověkost a snížení počtu obyvatel v produktivním věku přináší dvojí výzvu – zajištění finanční udržitelnosti důchodů při současném poskytování odpovídajícího příjmu v důchodu. Aby se zajistila dlouhodobá udržitelnost veřejných financí a zachovala mezigenerační spravedlnost, je důležité spojit věk odchodu do důchodu se střední délkou života a zmenšit rozdíl mezi skutečným a zákonem stanoveným věkem odchodu do důchodu odrazováním od předčasného odchodu z trhu práce.

V několika členských státech jsou další výzvou příliš nízké důchody. Ve většině zemí existuje také velký rozdíl ve výši důchodů mezi ženami a muži. Nižší příjmy a přerušení kariéry vedou u žen k nižším příspěvkům do systému důchodového zabezpečení, a tím k nižším důchodovým nárokům.

Také osoby samostatně výdělečně činné a osoby v atypických zaměstnaneckých poměrech jsou vystaveny většímu riziku nedostatečného důchodu a nižšímu pokrytí zaměstnaneckým penzijním pojištěním.

a)Důchody mají všem osobám v důchodovém věku zajistit dostatečnou životní úroveň. Přijmou se opatření, kterými se sníží rozdíl ve výši důchodů mezi ženami a muži, například vhodným započítáním období věnovaným péči. Podle specifické situace v jednotlivých státech se podpoří účast osob samostatně výdělečně činných v důchodových systémech.

b)Důchodové systémy se zaměří na zajištění udržitelnosti a budoucí přiměřenosti důchodů, a to zajištěním širší příspěvkové základny, spojením věku odchodu do důchodu se střední délkou života a zmenšením rozdílu mezi skutečným a zákonem stanoveným věkem odchodu do důchodu odrazováním od předčasného odchodu z trhu práce.

14.Podpora v nezaměstnanosti

Dávky v nezaměstnanosti jsou účinné v tom, že umožňují hledání nového zaměstnání, přispívají ke sladění nabízených a požadovaných dovedností, poskytují ekonomické zabezpečení v obdobích nezaměstnanosti, předcházejí chudobě a umožňují automatickou stabilizaci při hospodářském útlumu. V některých případech je rozsah dávek v nezaměstnanosti velmi nízký z důvodu přísných požadavků na způsobilost. Problémem je doba vyplácení dávek v některých členských státech, jakož i prosazování podmínek pro hledání práce a zapojení do aktivních podpůrných opatření.

a)Opatření na podporu nezaměstnaných mají zahrnovat přiměřené dávky v nezaměstnanosti ve spojení s požadavkem aktivního hledání práce a zapojení do aktivních podpůrných opatření. Doba vyplácení dávek má zajistit dostatek času na hledání práce a zároveň zachovat pobídky k rychlému návratu do zaměstnání 2 .

15.Minimální příjem

Ve většině členských států, nikoli však ve všech, se poskytuje minimální příjem osobám ohroženým chudobou, které nemají jiné prostředky na obživu. V současné době zde však existují problémy, například nepřiměřená výše dávek, která příjemci nedává možnost chudobě uniknout, nízké pokrytí a nevyužití minimálního příjmu z důvodu složitého přístupu k těmto opatřením. U osob v produktivním věku mohou nedostatečné vazby na aktivní podpůrné služby a sociální služby, jakož i úplné zrušení dávek při návratu do zaměstnání vést k tzv. pasti sociálních dávek a být demotivační pro znovuzahájení pracovní činnosti. Jistota příjmu se vztahuje nedostatečně na ty osoby, které své dávky v nezaměstnanosti vyčerpaly, neboť dávky v nezaměstnanosti a dávky zaručující minimální příjem nejsou dostatečně koordinovány. Pro starší lidi bez jakýchkoli dalších příjmů není zajištění minimálního příjmu ve většině členských států dostatečné k tomu, aby se vymanili z chudoby.

a)Všem, kteří nemají k dispozici dostatek prostředků zaručujících dostatečnou životní úroveň, se má zajistit minimální příjem ve vhodné výši. U osob v produktivním věku je poskytnutí těchto dávek spojeno se zapojením do aktivních podpůrných opatření za účelem (opětovného) začlenění na trh práce.

16.Zdravotní postižení

Osoby se zdravotním postižením jsou chudobou a sociálním vyloučením ohroženy mnohem silněji než obecná populace. Chybí jim bezbariérová pracovní místa a potýkají se s diskriminací a demotivujícími daňovými opatřeními. Špatně navržené dávky pro osoby se zdravotním postižením mohou vést k tzv. pasti sociálních dávek, například když jsou jim dávky zcela odejmuty, jakmile (opět) nastoupí do zaměstnání. Dostupnost podpůrných služeb může také mít vliv na schopnost vykonávat zaměstnání a účastnit se společenského života.

a)Zajistí se, že osoby se zdravotním postižením mají k dispozici podpůrné služby a zaručený základní příjem, který jim umožňuje dostatečnou životní úroveň. Podmínky pro vyplácení dávek by neměly vytvářet překážky pro zaměstnávání.

17.Dlouhodobá péče

Stárnutí obyvatelstva, měnící se rodinné struktury a rostoucí účast žen na trhu práce vedou k větší poptávce po službách dlouhodobé péče. Mezery z důvodu nedostupných nebo nákladných služeb ústavní péče často zaplňují pečovatelé z řad rodinných příslušníků, obvykle ženy. Formální domácí péče, i když je mnoha osobami závislými na péči a jejich rodinnými příslušníky upřednostňována, není dosud dostatečně rozvinuta, takže pro mnoho rodin zůstává neformální péče jedinou možností, což pro dotčené představuje vysokou finanční zátěž. Aby se zajistil přístup k odpovídajícím službám dlouhodobé péče a zároveň zaručila finanční udržitelnost systémů dlouhodobé péče, musí se více usilovat o lepší poskytování a financování dlouhodobé péče.

a)Zajistí se přístup ke kvalitním a dostupným službám dlouhodobé péče, včetně domácí péče, poskytovaným přiměřeně kvalifikovanými odborníky.

b)Poskytování a financování služeb dlouhodobé péče se posiluje a zlepšuje s cílem zajistit přístup k odpovídající péči za finančně udržitelných podmínek.

18.Péče o děti

Službami péče o děti se zlepšuje kognitivní a sociální rozvoj dětí, zejména dětí ze znevýhodněných domácností, a zvyšují jejich vyhlídky na vzdělání a pozdější začlenění na trh práce. Formální péče o děti je navíc důležitým nástrojem pro zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, který podporuje zaměstnanost rodičů, především žen. Rozvoji dětí však nadále brání zásadní překážky, jako je omezení dostupnosti, přístupu, finanční dostupnosti a kvality. Také přístup dětí ze znevýhodněného prostředí k těmto službám zůstává i nadále problematický.

a)Všem dětem se zajistí přístup ke kvalitním a dostupným službám péče o děti poskytovaným přiměřeně kvalifikovanými odborníky.

b)V rané fázi se přijmou opatření a preventivní strategie zaměřené na řešení chudoby dětí, včetně specifických opatření na posílení účasti dětí ze znevýhodněného prostředí.

19.Bydlení

Nedostatek vhodných možností bydlení a nejistá situace v oblasti bydlení zůstávají v celé EU závažným problémem, což vede k rostoucí ochotě podstupovat finanční riziko, častějším případům vystěhovávání, nedoplatkům na nájmu nebo splácení hypoték a v krajních případech také k bezdomovectví. Omezená nabídka možností bydlení a deformace trhu s nájemním bydlením přispívají k tomu, že bydlení není dostupné. Nedostatek vhodných možností bydlení navíc i nadále brání mobilitě pracovních sil, vstupu mladých lidí na trh práce, realizaci životních plánů a nezávislému životu.

a)Lidem v tísni se poskytne přístup k sociálnímu bydlení nebo pomoc při zajištění bydlení. Zranitelným osobám se zajistí ochrana před vystěhováním a podpoří se přístup domácností s nízkými a středními příjmy k vlastnímu bydlení.

b)Osobám bez střechy nad hlavou se poskytne přístřeší; zároveň se jim umožní přístup k dalším sociálním službám, aby se podpořila jejich sociální integrace.

20.Přístup k základním službám

Základní služby, jako jsou služby elektronických komunikací, doprava, energie (např. elektřina a vytápění) a finanční služby (např. bankovní účty), které zajišťují plné sociální začlenění lidí a zároveň rovné příležitosti v přístupu k zaměstnání, nejsou vždy dostupné každému, kdo je potřebuje. Překážkou v přístupu k těmto službám je mimo jiné finanční nedostupnost, chybějící infrastruktura nebo nesplnění požadavků na přístupnost pro osoby se zdravotním postižením.

a)Všem lidem se zajistí přístup k cenově dostupným základním službám, mimo jiné k službám elektronických komunikací, energii, dopravě a finančním službám. Lidem v tísni pomohou opatření, která jim usnadní přístup k těmto službám.

(1)  V souladu se zásadami 17 a 18 níže.

(2) Jak je stanoveno v zásadě 3 výše.