17.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 272/36

1.

vítá legislativní návrhy Evropské komise o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 v odvětvích, na něž se nevztahuje systém obchodování s emisemi (ETS) [COM(2016) 482 final], a o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 [COM(2016) 479 final];

2.

považuje za důležité snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů v odvětvích, na něž se nevztahuje ETS, natolik, aby bylo možné dosáhnout do roku 2050 dlouhodobého cíle v podobě snížení emisí skleníkových plynů o 95 %;

3.

je toho názoru, že v zájmu splnění závazků vyplývajících z Pařížské dohody je velice inovativní a nákladově efektivní, aby byl v politice EU v oblasti klimatu integrovaným způsobem využit potenciál pro pohlcování emisí CO2 v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF);

4.

zásadní význam připisuje tomu, aby byly místní a regionální orgány uznány a jakožto důležité subjekty zapojeny do realizace opatření nové politiky v oblasti klimatu a aby se v souladu se zásadami víceúrovňové správy mohly aktivněji a rozsáhleji podílet na provádění politiky EU v oblasti energetiky a změny klimatu;

5.

vyzdvihuje úlohu a pravomoci měst a regionů při shromažďování a sestavování údajů, jež jsou nezbytné pro vypracovávání inventur emisí skleníkových plynů v odvětvích, na něž se vztahuje nařízení o LULUCF a nařízení o sdílení úsilí. Doporučuje členským státům a Komisi, aby místní a regionální orgány důsledně podporovaly posílením jejich kapacit pro plnění základních úkolů při koncipování a plánování místního rozvoje v odvětví energetiky, dopravy, nakládání s odpady, využívání půdy a v dalších oblastech;

6.

je toho názoru, že v nástrojích flexibility se odrážejí tržní zásady a způsoby využívání půdy a také prostředky pro dosažení cílů týkajících se snížení emisí v rámci opatření v oblasti změny klimatu, je však nezbytné provést v nich určité změny, aby nedošlo ke snížení ambiciózních cílů politiky EU v oblasti změny klimatu a k inflaci při obchodování s kvótami. Dalo by se to uskutečnit započítáváním skutečných emisí nebo lineární trajektorie jejich snižování v roce 2020, omezením převádění nadbytečných kvót v EU ETS do odvětví, na něž se ETS nevztahuje, a stanovením náročnějších cílů i pro země s nižším HDP;

7.

žádá, aby byly zavedeny průběžné kontroly souladu prováděné jednou za pět let jakožto účinný prostředek, který zajistí splnění cílů v oblasti snižování emisí díky pravidelnějšímu monitorování;

8.

domnívá se, že vzhledem k absenci specifických cílů snížení emisí pro jednotlivá odvětví, na něž se vztahuje nařízení o sdílení úsilí, je třeba formulovat ustanovení v oblasti plánování, aby bylo možné vypracovat na úrovni EU, členských států, regionů a místních orgánů strategie a opatření, která zajistí přechod těchto odvětví na opatření ke snížení emisí CO2. Je tedy nutné stanovit specifické cíle pro jednotlivá odvětví, aby bylo zaručeno, že budou všechna odvětví, na něž se vztahuje nařízení o sdílení úsilí, v souladu s cílem celosvětového snížení emisí, který byl v tomto nařízení navržen, a kromě toho je nutné posílit kontroly souladu s každoročním prověřováním a vyhodnocováním;

9.

zdůrazňuje, že je nutné plně a ještě ambiciózněji využívat možností, pokud jde o právní požadavky týkající se specifických opatření v odvětvích, v nichž hrozí nárůst emisí (například účinnost osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel v odvětví dopravy);

10.

vyzývá Evropskou komisi, aby na příspěvek odvětví LULUCF pohlížela komplexním způsobem a uznala, že toto odvětví (zejména lesy) může pozitivně přispět ke zmírňování změny klimatu pohlcováním a ukládáním emisí CO2 a substitučními účinky.

1.

domnívá se, že místní a regionální orgány hrají v odvětvích, na něž se nařízení o sdílení úsilí za účelem snížení emisí skleníkových plynů a nařízení o LULUCF vztahují, bezpochyby rozhodující úlohu, protože tato nařízení vyžadují začlenění územního rozměru. Zároveň se zde bezprostředně jedná o oblasti, v nichž mohou místní a regionální orgány na základě svých zákonných pravomocí a kompetencí jednat. Kromě toho je k dispozici celá škála účelných nástrojů pro provádění politik, například územní plánování, podpora malých a středních podniků, politická opatření pro přilákání a podporu zelených investic, stavebnictví, městská doprava a mobilita a plány rozvoje měst;

2.

zdůrazňuje, že navrhovaná opatření přispějí ke snížení emisí v odvětvích, na něž se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), a mají tedy sociální, hospodářský a ekologický přínos. Městům a regionům tak připadá ještě významnější úloha, jelikož na svém území prosazují a podporují iniciativy zaměřené na dekarbonizaci a zohledňují hospodářské a sociální faktory každého opatření v daném místě;

3.

zdůrazňuje, že moderní, udržitelné lesnictví přispívá k vyššímu využívání obnovitelných zdrojů a bioenergie, jež nahrazují používání fosilních paliv, a zároveň funguje jako účinný propad uhlíku. Dále zdůrazňuje, že je důležité, aby se snižování emisí v odvětví LULUFC podporovalo rovněž v rámci společné zemědělské politiky EU;

4.

je toho názoru, že místní a regionální orgány plní důležité úkoly při přímém informování občanů a při uskutečňování kampaní týkajících se energetiky. Návrhy Komise podporují provádění regionálních strategií v oblasti klimatu a energetiky a napomáhají k dekarbonizaci odvětví a plánovanému využívání půdy v rámci regionálního rozvoje a rozvoje měst a územního plánování. Regionální a místní procesy se opírají o konkrétní příklady a cíle snížení v rámci Paktu starostů a primátorů;

5.

domnívá se, že navrhovaná nařízení nevyvolávají žádné pochybnosti, co se týče jejich souladu se zásadou subsidiarity, protože boj proti změně klimatu a jejím dopadům je jednoznačně přeshraniční záležitostí, a proto lze cílů těchto nařízení dosáhnout pouze prostřednictvím opatření na úrovni EU. Navrhovaná nařízení rovněž nepřekračují rámec toho, co je nezbytné, pokud jde o formu nebo obsah za účelem dosažení cíle EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 nákladově efektivním způsobem, a jsou tudíž v souladu se zásadou proporcionality;

6.

domnívá se, že pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství a čisté zdroje energie je nezbytné, aby byla nadále přijímána rozsáhlá opatření týkající se klimatu i v těch odvětvích, na něž se nevztahuje systém obchodování s emisemi. Cílem navrhovaného sdílení úsilí je stanovit obecná pravidla pro odvětví, na něž se ETS nevztahuje;

7.

upozorňuje na to, že Komise pro tato odvětví nestanovila konkrétní a právně závazné cíle, ale že vychází spíše ze souhrnného pohledu na jejich příspěvek, kdy je členským státům ponechána poměrně velká svoboda v rozhodování, jaká opatření chtějí konkrétně zavést, aby splnily své cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Vyhlídky na snížení emisí skleníkových plynů se v jednotlivých odvětvích liší a na vnitrostátní úrovni – například předpovídané emise z pozemní dopravy zcela nezávisle na realizaci opatření ke zvýšení účinnosti paliv – se mohou dokonce zvyšovat;

8.

vyzývá k flexibilnímu provádění všeobecných cílů pro souhrn všech odvětví, přičemž je třeba posoudit a zohlednit příslušné regionální a místní kapacity. Rozdělení cíle na jednotlivá odvětví však není v praxi proveditelné;

9.

zdůrazňuje, že všechny členské státy a všechna hospodářská odvětví přispívají k realizaci cílů v oblasti snižování emisí CO2 a všechny by měly usilovat o dosažení výše uvedeného cíle, přičemž musí být vyváženým způsobem zohledněny aspekty spravedlnosti a solidarity. Je třeba v odpovídajícím poměru upravit vnitrostátní cíle ve skupině členských států, jejichž HDP na obyvatele přesahuje unijní průměr, aby byla spravedlivě a vyváženě zaručena nákladová efektivnost;

10.

podotýká, že uskutečnění těchto cílů týkajících se snižování emisí skleníkových plynů zvýší efektivitu a inovativnost evropského hospodářství a mohlo by přinést zlepšení, zejména v oblasti stavebnictví, zemědělství, nakládání s odpady a dopravy, pokud spadají do působnosti tohoto nařízení;

11.

poukazuje na to, že v nařízení o sdílení úsilí je stanovena řada možností pro flexibilitu a obchod, které mají členským státům pomoci, aby dosáhly svých cílů v oblasti snižování emisí do roku 2030. Opatření tohoto typu zmírňují náklady na snižování emisí, i když je třeba zachovávat realistický a obezřetný přístup a pečlivě dbát na to, aby flexibilita v některých členských státech nevedla ke zvýšení emisí nebo ke stanovení nižších cílů prostřednictvím zmanipulování, ať už před vstupem ustanovení v platnost nebo při uplatňování mechanismu flexibility, poněvadž nejednotná pravidla flexibility by v konečném důsledku mohla vést k tomu, že by se cílů v oblasti snižování emisí nedosáhlo. Pro uskutečnění ambiciózních cílů je nutné mít na paměti nejenom momentální hospodářské a strukturální problémy jednotlivých států a jejich životní úroveň, ale zohlednit také regionální rozdíly v rámci států;

12.

naléhavě Komisi žádá, aby navrhla konkrétní řešení problému těch regionů, jež se mohou potýkat se zvláštními obtížemi nebo s poklesem v souvislosti s nezbytným přechodem na nízkouhlíkové hospodářství. Zdůrazňuje, že je nutné vypracovat realistická řešení pro regiony, které jsou do značné míry závislé na využívání fosilních paliv nebo na energeticky náročných průmyslových odvětvích, resp. na něž může uplatňování navrhovaných nařízení jiným způsobem nepřiměřeně dolehnout. Vyzdvihuje význam zapojení místních a regionálních orgánů do koncipování udržitelných směrů rozvoje, které by mohly podpořit ekonomiku těchto regionů;

13.

podotýká, že vzhledem k přebytku povolenek ETS a nízké ceně uhlíku nenapomůže stanovené maximální množství emisí ve výši 100 milionů jednotek k výraznému snížení emisí, nýbrž může bránit realizaci cílů v oblasti změny klimatu a vést k tomu, že se v odvětvích, na něž se ETS nevztahuje, emise v důsledku odstraňování nerovností dokonce ještě zvýší;

14.

vyzývá Komisi k tomu, aby stanovila určitou flexibilitu pro výpočet sankcí tím, že budou při přerozdělování emisních kvót mezi odvětvími uplatňovány nižší směnné resp. hodnotící kurzy;

15.

vítá návrh, podle něhož mohou členské státy pro započítávání využít celkem 280 milionů jednotek z odvětví LULUCF vzhledem k tomu, že toto odvětví (zejména lesy) může pozitivně přispět k rámci EU v oblasti klimatu. Poukazuje na problémy spojené s přesností monitorování emisí skleníkových plynů v odvětví LULUCF a s podporou místní úrovně při sběru údajů;

16.

konstatuje, že pohlcování CO2 v rámci LULUCF by mělo být omezeno na ty oblasti nařízení o sdílení úsilí, v nichž jsou pravidla započítávání vědecky podložená a odůvodněná a byla prověřena v pilotních projektech. Tímto způsobem se má zabránit spekulacím a zredukování všeobecných zásad na pouhý aspekt nákladů. Při monitorování opatření v odvětví LULUCF a podávání příslušných zpráv je nutné dle nejlepšího vědomí a pomocí nejlepších metod zamezit zdvojenému započítávání. Platí to především pro přechod mezi jednotlivými kategoriemi využití půdy, ale také pro započítávání u výrobků z vytěženého dřeva a přírodních škodlivých činitelů;

17.

navrhuje umožnit v pětiletých intervalech uplatňování odpočtů, aby bylo možné vzít v potaz potenciální příspěvek plynoucí z odlesněné půdy, zalesněné půdy, obhospodařované orné půdy a obhospodařovaných pastvin. Zohlední se tak proměnlivost přírody a vyrovnají se účinky nahodilých událostí a cyklických procesů;

18.

doporučuje Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy přesněji definovala úlohu místních a regionálních orgánů při správě dat a při monitorování započítávání u odvětví LULUCF;

19.

považuje za důležité, aby byla do návrhu převzata přísná pravidla pro vykazování a zajištění souladu stanovená v rozhodnutí o sdílení úsilí. Členské státy mají v období 2021–2030 i nadále povinnost dodržovat roční mezní hodnoty emisí a lineární trajektorii, ačkoli vlastní kontrola souladu se bude provádět jen jednou za pět let;

20.

zdůrazňuje, že pro zajištění toho, aby kontroly souladu vycházely z přesných údajů, musí Komise neustále a systematicky prověřovat a vyhodnocovat inventury emisí skleníkových plynů předložené členskými státy, a to popřípadě i s pomocí nezávislých expertů;

21.

je toho názoru, že kontrolu transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, srovnatelnosti a úplnosti poskytnutých informací musí i nadále koordinovat Evropská agentura pro životní prostředí. Klíčový význam má posílení místních a regionálních orgánů při započítávání a vykazování emisí, aby byly lépe než doposud zohledněny místní a územní zvláštnosti;

22.

pokládá za důležité, aby tento návrh celostátním, regionálním a místním orgánům a podnikům, malým a středním podnikům a mikropodnikům nepřinesl žádné přímé povinnosti v oblasti vykazování ani administrativní zátěž;

23.

poukazuje na to, že rozmanitost a proměnlivost využívání půdy v Evropě přirozeně vede k rozdílnému a nejednotnému přístupu, který vyžaduje rozhodnou a koordinovanou harmonizaci a standardizaci kvality údajů v jednotlivých členských státech, přičemž je nutné zohlednit nejenom situaci a podmínky v dané zemi, ale také na regionální a místní úrovni, včetně jejich dynamiky. V této souvislosti doporučuje využít zkušeností, které byly získány prostřednictvím takových nástrojů, jako je metodika pro provádění inventur emisí v rámci iniciativy Pakt starostů a primátorů, a provázat je se stávajícím úsilím o stanovení flexibilních, snadno použitelných a spolehlivých ukazatelů pro měření místních a regionálních emisí v rámci Globálního paktu starostů a primátorů;

24.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že v roce 2020 skončí platnost Kjótského protokolu. V důsledku toho je nutné dále rozvinout správu odvětví LULUCF v EU. V současnosti se tato správa řídí rozhodnutím o LULUCF (529/2013/EU). Toto rozhodnutí je již prováděno, což umožní vytvořit do roku 2020 lepší systémy započítávání. Pokud nebude existovat právní rámec pro konsolidaci tohoto provádění a pro stanovení pravidel na období po roce 2020, mohlo by v EU dojít k nejednotnému zahrnutí odvětví LULUCF do celkového rámce. Rozdíly v pravidlech pro vykazování a započítávání emisí v jednotlivých členských státech by mohly narušit optimální fungování vnitřního trhu;

25.

uznává, že pravidla započítávání pro inventury v odvětví LULUCF vycházející z postupu IPCC z roku 2006 neodpovídají nejmodernějším metodám. EU by měla postup sestavování inventur podstatně rozpracovat, aby byl tento postup přesnější a rychlejší a současně aby zůstala zachována jednoduchost a transparentnost tohoto systému. V tomto ohledu hrají města a regiony důležitou, pokud ne dokonce rozhodující roli při předávání informací, jež jsou pro sestavování inventur v odvětví LULUCF potřebné, a to jak pro hodnocení ex post, tak pro vypracovávání odhadů;

26.

zdůrazňuje, že využívání podpůrných struktur v tomto postupu, jež mají napomoci k pozvolnému zlepšení, se zdá být projevem slibného vývoje. VR by mohl přispět k vytvoření příznivých podmínek, aby bylo v souladu s hlavními zásadami postupu IPCC, k nimž patří jednotnost, srovnatelnost, úplnost, přesnost a transparentnost, možné dále zvyšovat schopnost měst a regionů shromažďovat, analyzovat a sestavovat údaje související s odvětvím LULUCF;

27.

je toho názoru, že by Evropská komise ve spolupráci s VR měla vypracovat pokyny, které by místním a regionálním orgánům sloužily jako technická pomůcka při sběru údajů, a také společné metodické standardy pro zahrnování a zohledňování místních informací, přičemž by se neměla opomíjet snaha o dosažení kompromisu mezi přesností a nákladovou efektivností a při omezování administrativní zátěže. Větší přesnosti lze s určitostí docílit pouze zapojením místních a regionálních odborníků;

28.

konstatuje, že přístup založený na zapojení celé řady zainteresovaných stran je nejenom vhodný k tomu, aby se dosáhlo jednoty ohledně otázek týkajících se změny klimatu a uspořádání odvětví LULUCF, ale přispívá také ke zvýšení transparentnosti a požadavků na vykazování a k lepšímu vyhodnocování sociálních a hospodářských dopadů na místní a regionální úrovni, ke snazšímu nalézání optimálních řešení a k průřezovému vypořádání se se stále větší složitostí;

29.

je toho názoru, že při zahrnutí odvětví LULUCF do rámce politiky v oblasti klimatu by v prvé řadě mělo být zohledněno zemědělství a lesnictví, ale také přínos oblasti bytové výstavby, nakládání s odpady a drobného průmyslu jak při zavádění osvědčených postupů ohledně pravidel týkajících se transparentnosti, tak pro zajištění účinnosti kontrolních mechanismů. Zásadní a rozhodující význam má rychlá a konkrétní zpětná vazba z jednotlivých odvětví, a to jak ve fázi jednání o nařízení, tak během jeho provádění;

30.

zdůrazňuje, že možnosti financování musejí být neustále, odhodlaněji než doposud a decentralizovaně rozšiřovány na místní a regionální úroveň, kde mohou lákavým způsobem doplnit financování soukromými prostředky a ze strany úvěrových institucí. Vedle poskytování vnitrostátních a evropských prostředků ve formě finanční podpory a spolufinancování by se mělo zvážit posílení kapacit místních a regionálních orgánů pro získávání a poskytování úvěrů na provádění iniciativ v oblasti životního prostředí. Toho lze dosáhnout změnami právních předpisů nebo sdružováním měst, která sama o sobě nejsou dostatečně velká, aby mohla například kupovat dluhopisy.