21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/70

1.

sdílí závěr analýzy Evropské komise, že zajištění podnětného prostředí umožňujícího evropskému filmovému průmyslu plně naplnit jeho kulturní a ekonomický potenciál musí vycházet z aktivizace zúčastněných stran na všech úrovních: v odvětví jako takovém a v členských státech, a to od místní až po celostátní úroveň, často i v přeshraničních souvislostech;

2.

zdůrazňuje významnou úlohu místních a regionálních orgánů při podpoře a prosazování kultury při zachování kulturního dědictví a poskytování podnětů k umělecké inovaci (1), při definování kulturních strategií, rozvoji odvětvových iniciativ i poskytování odpovídající infrastruktury;

3.

zastává mínění, že kulturní odvětví silně přispívají k místnímu a regionálnímu rozvoji, jelikož činí evropské regiony atraktivnějšími, rozvíjejí udržitelný cestovní ruch a vytvářejí nové udržitelné pracovní příležitosti (2);

4.

připomíná, že přechod k digitálním technologiím otevírá nové možnosti vzájemného propojení různých evropských regionů a může být příležitostí, jak přitáhnout nové diváky, využít výhody alternativního obsahu, nabídnout nové služby, zviditelnit tvorbu jednotlivých regionů a podpořit meziregionální kulturní spolupráci. Upozorňuje rovněž na to, že přechod k digitálním technologiím s sebou nese náklady, jež mohou pro místní a regionální orgány představovat značný problém, a že bude třeba to náležitě zohlednit;

5.

zavazuje se přispět k vývoji a sledování nové strategie evropského filmu, kterou Komise iniciovala svým sdělením Podpora kulturních a tvůrčích odvětví pro růst a zaměstnanost v EU (3). Tato strategie hodlá posílit konkurenceschopnost tvůrčích odvětví s vysokým růstem a přerozdělovat jejich výnosy do dalších odvětví, např. v oblasti inovací nebo informačních technologií;

6.

hodlá se aktivně podílet na práci Fóra evropského filmu, a podnítit tak evropskou diskusi o stále prudším rozvoji audiovizuálního odvětví a započít dialog se všemi zúčastněnými stranami, jichž se týká strategie filmového průmyslu. Výměny osvědčených postupů by zejména měly vést ke zvýšení konkurenčních výhod Evropy, provádění společných projektů a respektování kulturní rozmanitosti a různosti požadavků občanů/spotřebitelů. Kromě toho by měly podpořit účinnou ochranu mladistvých v celé EU a zapojení sluchově a zrakově postižených osob do světa filmu;

7.

zdůrazňuje, že je důležité, aby se tato debata uplatnila v iniciativě Komise Digitální agenda pro Evropu (4);

8.

vítá časový plán, podle nějž Komise zveřejnila svou iniciativu, přičemž nový program Kreativní Evropa, konkrétně podprogram MEDIA pro oblast audiovizuálního odvětví, byl zahájen letos, v roce 2014. Jedním ze základních cílů tohoto podprogramu je zvýšení poptávky po filmech, zlepšení možností jejich zahraniční distribuce a získání potencionálního publika v Evropské unii a ve světě;

9.

zdůrazňuje, že je nutné zaujmout koordinovaný přístup, který by odpovídal novým výzvám spojeným s rychlým rozvojem evropského filmového průmyslu, tedy na jedné straně účinně reagoval na zjištěný zvětšující se odstup evropského publika od kulturní nabídky obecně (5), na druhé straně se přizpůsoboval novým digitálním konzumním vzorcům tohoto publika (6). Pro toto odvětví je dnes zásadně důležité, aby se naučilo využívat různé typy on-line platforem (streaming, video na vyžádání atd.) a nových nosičů (inteligentní telefony, tablety, televize s připojením), a mohlo tak zvýšit potenciál šíření evropských filmů a nalezení nových okruhů publika;

10.

domnívá se, s ohledem na nedotknutelnou zásadu kulturní rozmanitosti na jedné straně a hlediska konkurenceschopnosti na straně druhé, že je nutné vyvinout koordinovaný přístup subjektů na úrovni místní, regionální, celostátní, meziregionální i evropské, jenž by byl odpovědí na strukturální obtíže evropského filmového průmyslu spojené s dosažitelností potenciálního publika v Evropské unii a ve světě, jak je uvádí Komise, tedy:

11.

soudí, že činnosti navrhované ve sdělení nevyvolávají otázky ohledně toho, zda jsou v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality. Přesto by v zájmu víceúrovňové správy bylo vhodné, aby se systematicky zapojovaly místní a regionální orgány, když se rozhoduje o vypracování, provedení a řízení opatření zaměřených na rozvoj evropského filmového průmyslu;

12.

konstatuje, že prostřednictvím více než 600 režimů podpory státní, regionální a místní (7) členské státy zajistily široký rejstřík opatření k podpoře výroby filmů, televizních programů a dalších audiovizuálních děl, založený na důvodech kulturních i průmyslových a primárním kulturním záměru zajistit, aby se regionální a národní kultury a jejich tvůrčí potenciál mohly vyjádřit v audiovizuálních prostředcích;

13.

sdílí názor Komise, že je nutné posílit celkovou doplňkovost a provázanost veřejných podpor, aby se zvýšila jejich všeobecná účinnost, což se týká regionální, národní, meziregionální i nadnárodní úrovně financování a pokrývá rozmanité financované aktivity;

14.

zdůrazňuje důležitost toho, aby byla zachována možnost místních a regionálních orgánů uplatňovat požadavky na územní uplatnění výdajů, jež jsou zásadně nutné pro generování kritického objemu činnosti potřebného k vytvoření dynamiky zaručující rozvoj a konsolidaci filmového průmyslu;

15.

zdůrazňuje strukturalizační účinek, který na místní a regionální úrovni mají hospodářské investiční fondy zaměřené na podporu audiovizuálního odvětví v regionálním měřítku, a to zejména zaváděním mechanismů financování produkce a koprodukce audiovizuálních děl;

16.

připomíná, že formou daňových pobídek poskytují členské státy filmovému průmyslu další podpory odhadované na miliardu eur ročně, jak uvádí studie o hospodářských a kulturních účincích podmínek územního členění režimů podpory filmového průmyslu (8);

17.

vyzývá veřejné orgány, aby prostudovaly možnosti daňových pobídek určených k podpoře výroby audiovizuálních a filmových děl, například prostřednictvím mechanismu, který by umožňoval soukromým partnerům využívat osvobození zdanitelných příjmů od daně;

18.

ztotožňuje se s konstatováním Komise, že je nutné přistoupit ke změně rovnováhy výdajů na výrobu, distribuci a propagaci filmů;

19.

zastává však tento názor: je sice pravda, že z hlediska rozdělení rozpočtů dostává distribuce a propagace méně prostředků než výroba, ale při argumentaci ve prospěch změny rovnováhy tohoto rozdělení nelze brát jako měřítko rozpočty uplatňované na trhu, jaký představují Spojené státy; všeobecně se uznává, že podpora je důležitá pro evropskou audiovizuální produkci a že je pro producenty obtížné získat počáteční komerční podporu umožňující shromáždit finanční prostředky nezbytné k realizaci projektu, což bezprostředně vede k tomu, že některé filmy jsou podfinancované a trpí tím jejich kvalita. Zvýšení prostředků na propagaci a uvedení díla nemůže řešit problémy související s podfinancováním filmu a neumožní dosažení širšího publika; je sice možné si přát zvýšení rozpočtu na distribuci a propagaci v absolutních číslech, ale v žádném případě to nesmí být na úkor prostředků určených na výrobu evropských filmů;

20.

pozoruje, že časté nesnáze evropských filmů, jež nemohou najít své publikum, vyplývají v některých případech z toho, že v období koncipování filmového projektu se nebralo v úvahu publikum, ke kterému se film obrací. Filmy, které se již od vypracování scénáře zaměřují na konkrétní část publika, obecně řečeno snáze nacházejí své publikum než filmy určené širokému spektru. Jak Komise podotýká, vyplývá to také z příliš omezených rozpočtových prostředků na propagaci, jež nestačí k zajištění široké distribuce a viditelnosti filmu;

21.

připomíná, že filmový průmysl produkuje prototypy: je nemožné s jistotou předvídat úspěch daného filmu;

22.

zastává mínění, že řada filmů by získala důkladnější přípravou před začátkem realizace. Z toho důvodu se jeví jako nepostradatelné zavést podporu ve fázi přípravy, která by doplňovala podpory programu Kreativní Evropa a jeho podprogramu MEDIA;

23.

soudí, že postupná konvergence, změny chování spotřebitelů a vznik nových hospodářských modelů ovlivňují financování audiovizuální produkce. Tendence poskytovatelů videa na vyžádání investovat do původního obsahu prokazuje, že tyto nové subjekty představují potenciální investory do tvorby audiovizuálních děl;

24.

zdůrazňuje, že je nutné, aby nové subjekty (poskytovatelé videa na vyžádání, telekomunikační společnosti, dodavatelé služeb „over the top“ atd.), kterým přináší zisk obsah evropských děl, přispívali k jejich financování a vztahovaly se na ně stejné podmínky jako na celostátní společnosti. Tím se zajistí zdravá konkurence mezi celostátními společnostmi a mimoevropskými poskytovateli přicházejícími do Evropy. Kromě toho by se tím rozšířily možnosti financování alternativních děl zajišťujících kulturní rozmanitost;

25.

hodlá se z toho důvodu zapojit do diskuse se všemi zúčastněnými subjekty týkající se přezkumu zásady země původu ve smyslu směrnice o poskytování audiovizuálních mediálních služeb (9) a vyhodnotit, jak funguje na pozadí probíhající přeměny prostředí audiovizuálních médií;

26.

potvrzuje zásady uvedené v Úmluvě Unesco z roku 2005 o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, tedy právo států a společenství na zachování, přijímání a provádění politik, jež považují za vhodné pro ochranu a podporu kulturní rozmanitosti, zejména podporou vydávání, produkce a šíření obsahu děl bez ohledu na použité médium (klasická televize, video na vyžádání, Internet atd.);

27.

zastává názor, že informace získávané v „kinech filmového umění“ (v rámci programu MEDIA) i statistiky velkých poskytovatelů na internetu, zejména velkých agregátorů a poskytovatelů videa na vyžádání, a veřejných vysílacích kanálů (i soukromých, pokud získávají veřejnou podporu, nebo z konkurenčních důvodů) by měly být sdíleny a poskytovány filmovému průmyslu na úrovni regionální i celostátní. Je totiž nutné odstranit neprůhlednost, která brání veřejným orgánům vytvářet zákony a předpisy upravující situaci nových poskytovatelů, a zejména jim ve smlouvě o správě nebo jinými prostředky uložit povinnosti všeobecné politiky, které se v současné době vztahují na veřejné vysílací kanály;

28.

očekává výsledky veřejné konzultace uspořádané v souvislosti se zelenou knihou Komise nazvanou „Vstříc plně integrovanému audiovizuálnímu světu: růst, tvorba a hodnoty“ (10), aby bylo možné vyhodnotit, do jaké míry ještě směrnice o poskytování audiovizuálních mediálních služeb (11) plní své poslání, tedy podporu vytváření, šíření, dostupnost a tržní přitažlivost audiovizuálních děl na jednotném digitálním trhu;

29.

připomíná však, že směrnice o poskytování audiovizuálních mediálních služeb různým způsobem nakládá s lineárními audiovizuálními službami, pro něž směrnice určuje procento evropských a nezávislých děl, které mají vysílací společnosti v EU do svého programu zařadit, a nelineárními audiovizuálními službami, pro něž je tato povinnost formulována pružněji. Zavedení nelineárních služeb (poskytování videí na vyžádání) a nabyté zkušenosti mohou pomoci určit a využít ty nejúčinnější prostředky k tomu, aby se v takových službách podpořila evropská díla;

30.

domnívá se, že rychlost dění v tomto odvětví by měla být pro Komisi podnětem k zahájení pilotních iniciativ zaměřených na chronologii médií (např. day and date), které by vyhodnotily možnou potřebu uvolnit pravidla týkající se distribučního intervalu. VR zdůrazňuje, že prostřednictvím odpovídajícího hospodářského modelu se musí zajistit ochrana místních subjektů a držitelů práv, využití nových funkčních možností, které nabízejí digitální technologie, a zlepšení dostupnosti děl pro všechny občany. Také by se měly zohlednit nové vzorce chování a očekávání spotřebitelů, kteří chtějí okamžitý přístup k novému obsahu kdy a kde si přejí. Současně by se měl umožnit rozvoj a posílení nových obchodních modelů pro financování a distribuci tohoto obsahu;

31.

připomíná, že je nutné pracovat na moderním rámci autorského práva, který umožní on-line ukládání a dostupnost filmů v EU, zaručí účinné uznávání a odměňování nositelů práv, zajistí udržitelné pobídky k tvořivosti, kulturní rozmanitosti a inovacím, zvýší možnost výběru koncových uživatelů a otevřou jim přístup k legálním nabídkám, umožní pronikání nových podnikatelských modelů a přispějí k účinnějšímu boji proti nelegálním nabídkám a pirátství (12);

32.

sdílí názor Komise, že je třeba podporovat talenty a rozvíjet odborné dovednosti v evropském filmovém průmyslu a podporovat kreativní partnerství mezi filmovými školami a světem podnikání. Zdůrazňuje, že je důležité, aby se při sledování tohoto záměru podpora uplatňovala v rámci programů Kreativní Evropa a Erasmus +;

33.

připomíná, že je nutné zaujmout aktivní přístup, jenž by podpořil rozvoj vzájemné součinnosti kulturních a tvůrčích odvětví i součinnosti s hospodářskými a sociálními subjekty v dalších oblastech, aby se dostalo podpory novým a inovativním oborům činnosti, jako je kombinování médií, sociální média, digitální publikace, tvůrčí cestovní ruch atd. (13);

34.

zdůrazňuje, že je důležité potkávat a budovat nové publikum evropských filmů, a připojuje se k závěru Evropské komise, že je zapotřebí vypracovat nástroje, které zvýší dostupnost evropských filmů, zejména koprodukčních, i poptávku po nich, zejména pokud se jedná o filmy koprodukční;

35.

uznává, že je užitečné zaměřovat faktory, které mohou přispět k úspěchu filmu, za využití shromážděných informací o preferencích publika, ale připomíná, že filmy, které se těší státní nebo regionální podpoře, mají tendenci se zaměřovat na místní publikum. Tím, že z produkce odstraníme místní aspekty, se nicméně nezvýší pravděpodobnost, že se film uplatní na trzích jiných evropských států a nalezne zde své publikum. VR soudí, že úspěch filmu na domácím trhu je tím, co může upoutat zahraničního distributora a zajistit filmu uvedení v zahraničí. Bylo by kontraproduktivní se domnívat, že filmy by měly být koncipovány na základě nějakého „nejmenšího společného evropského jmenovatele“. Kulturní rozmanitost správně klade důraz na místní a regionální odlišnosti, protože z těchto odlišností se skládá evropská identita;

36.

domnívá se, že digitální revoluce může zajistit větší pružnost distribuce filmů a umožnit alternativy tradičního systému distribuce, které by lépe odpovídaly požadavku občanů mít obsah díla k dispozici dříve a na více nosičích;

37.

považuje za nezbytné, aby veřejné orgány pomocí celostátních nebo regionálních politik podnítily národní poskytovatele videa na vyžádání k tomu, aby jednoznačně zdůraznili evropské filmy ve své nabídce, a to jednak ediční strategií, jednak propagačními kampaněmi;

38.

zdůrazňuje dále, že koprodukce, která je v evropském filmu často nezbytná z finančních a uměleckých důvodů, je výhodná také z distribučního hlediska a mohla by se zlepšit, budou-li sami koprodukční partneři lépe předvídat podmínky, za nichž bude film uveden v různých evropských zemích;

39.

vítá konstruktivní dialog v rámci procesu „Licence pro Evropu“, především pokud se týká potřeby a postupů k digitalizaci děl evropského kinematografického dědictví, jejich restaurování a zajištění přístupnosti pro občany, zejména na on-line platformách, což by umožnilo institucím chránícím toto dědictví uvolnit díla uskladněná v jejich archívech, přičemž držitelům práv by byla zaručena spravedlivá část zisku;

40.

připomíná v této souvislosti, že je nutné na těchto on-line platformách zlepšit a vyvinout širší dostupnost jazykových a titulkových verzí v dané zemi (14), i v tomto případě v zájmu zajištění dostupnosti evropského kinematografického dědictví co nejširšímu publiku;

41.

připomíná, že je nutné modernizovat filmový průmysl za využití projektů digitalizace a vzdělávacích iniciativ, s nasazením strukturálních fondů EU, aby se tento průmysl mohl podílet na strategii místního a regionálního rozvoje v zájmu občanů. Přitom je třeba brát v úvahu kulturní a jazykovou rozmanitost a různorodost audiovizuálního prostředí v jednotlivých zemích;

42.

zdůrazňuje, že filmové vzdělávání zůstává nedostatečně financovanou oblastí, jež by měla získat přístup k evropskému financování; jedná se o klíčové odvětví, které umožňuje mládeži získat poznatky o existenci alternativy amerického filmového umění a přispívá k různým stránkám evropské identity prostřednictvím tohoto kulturního prostředku;

43.

považuje za důležité, aby Komise svou politikou pro filmový průmysl uznala význam územního rozměru a oprávněnost veřejného financování audiovizuální tvorby na místní, regionální a meziregionální úrovni, například z důvodů ochrany kulturní rozmanitosti. Uplatnění Smluv a Úmluvy Unesco o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů je zde zcela na místě.