8.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/1

(1)

Financování ze státních prostředků, které splňuje kritéria podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“), představuje státní podporu a na základě čl. 108 odst. 3 Smlouvy je nutné o něm informovat Komisi. Podle článku 109 Smlouvy však může Rada vymezovat druhy podpor, které jsou z této oznamovací povinnosti vyňaty. V souladu s čl. 108 odst. 4 Smlouvy může Komise přijmout nařízení týkající se těchto kategorií státní podpory. Na základě nařízení (ES) č. 994/98 Rada v souladu s článkem 109 Smlouvy rozhodla, že podpora de minimis by mohla jednu takovou kategorii představovat. Z toho důvodu se podpora de minimis jako podpora, která je poskytována témuž podniku během daného období a nepřekročí určitou pevně stanovenou částku, považuje za opatření nesplňující všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a nepodléhá proto oznamovacímu postupu.

(2)

Komise v četných rozhodnutích objasnila pojem podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Komise rovněž představila svou politiku týkající se stropu podpory de minimis, do jehož výše se čl. 107 odst. 1 Smlouvy nemusí použít, nejprve ve sdělení o pravidle de minimis pro státní podpory (3) a poté v nařízení Komise (ES) č. 69/2001 (4) a v nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 (5). Vzhledem ke zkušenostem získaným při uplatňování nařízení (ES) č. 1998/2006 se zdá být vhodné upravit některé podmínky stanovené v tomto nařízením a toto nařízení nahradit.

(3)

Je vhodné zachovat strop ve výši 200 000 EUR pro výši podpory de minimis, kterou na jednotlivý členský stát může jediný podnik obdržet v kterémkoli tříletém období. Tento strop je stále nutný k zajištění toho, aby žádné z opatření spadajících do působnosti tohoto nařízení neovlivnilo obchod mezi členskými státy a/nebo nenarušilo ani nemohlo narušit hospodářskou soutěž.

(4)

Pro účely pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě je podnikem jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování (6). Soudní dvůr rozhodl, že všechny subjekty kontrolované (právně či fakticky) týmž subjektem by se měly pokládat za jediný podnik (7). V zájmu právní jistoty a snížení administrativní zátěže by toto nařízení mělo stanovit úplný seznam jasných kritérií, na jejichž základě se určí, kdy jsou dva či více subjektů považovány za jediný podnik. Komise z přesně definovaných kritérií definice „propojených podniků“ obsažené v definici malého a středního podniku v příloze I nařízení (ES) č. 800/2008 (8) vybrala taková kritéria, která jsou vhodná pro účely tohoto nařízení. Tato kritéria jsou již veřejným orgánům známa a měla by se vzhledem k oblasti působnosti tohoto nařízení použít na malé a střední podniky i na velké podniky.

(5)

V zájmu přihlédnutí k průměrné malé velikosti podniků působících v odvětví silniční nákladní dopravy je vhodné stanovit strop pro podniky provozující silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu na 100 000 EUR. Integrované služby, u nichž doprava jako taková tvoří pouze jeden z prvků, jako jsou například stěhovací služby, poštovní či kurýrní služby či služby sběru a zpracování odpadů, by se neměly považovat za dopravní služby. S ohledem na nadměrnou kapacitu v odvětví silniční nákladní dopravy a s přihlédnutím k cílům dopravní politiky v záležitostech přetížení silniční sítě a nákladní dopravy by měla být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučena podpora pro nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu podniky, které provozují nákladní silniční dopravu pro cizí potřebu. Vzhledem k vývoji v odvětví silniční přepravy cestujících již není vhodné používat nižší strop v tomto odvětví.

(6)

S ohledem na zvláštní pravidla uplatňovaná v odvětvích prvovýroby zemědělských produktů, rybolovu a akvakultury a na nebezpečí, že v těchto odvětvích by i podpora, jež nedosahuje stropů stanovených v tomto nařízení, mohla přesto splňovat kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy, by se toto nařízení nemělo vztahovat na uvedená odvětví.

(7)

Vzhledem k podobnosti zpracování a uvádění na trh u zemědělských produktů a u nezemědělských produktů by se toto nařízení mělo vztahovat na zpracovávání a uvádění na trh u zemědělských produktů za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky. Činnosti probíhající v zemědělských podnicích potřebné pro přípravu produktu k prvnímu prodeji, například sklizeň, nařezání nebo mlácení obilovin či balení vajec, ani první prodej dalším prodejcům nebo zpracovatelům by se v této souvislosti neměly považovat za zpracování nebo uvádění na trh. Soudní dvůr stanovil (9), že jakmile Unie přijme právní předpis o společné organizaci trhu v daném zemědělském odvětví, nesmějí členské státy přijmout jakékoli opatření, které by jej mohlo porušovat nebo k němu stanovit výjimky. Z tohoto důvodu by se toto nařízení nemělo použít na podpory, jejichž výše je stanovena na základě ceny nebo množství produktů zakoupených nebo uvedených na trh a nemělo by se vztahovat ani na podpory, které jsou vázány na závazek dělit se o tuto podporu s prvovýrobcem.

(8)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na podporu napomáhající vývozu ani na podporu zvýhodňující domácí výrobky před dováženými. Zejména by se neměla vztahovat na podporu financování zřízení a provozu distribuční sítě v jiných členských státech nebo třetích zemích. Podpora umožňující pokrytí nákladů na účast na veletrzích nebo na studie či poradenské služby potřebné k uvedení nového nebo stávajícího výrobku na nový trh zpravidla podporu vývozu nepředstavuje.

(9)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na podniky v obtížích, jelikož podnikům v obtížích není vhodné poskytovat finanční podporu mimo plán restrukturalizace. Kromě toho vyvstávají potíže při stanovení hrubého grantového ekvivalentu podpory poskytované tomuto druhu podniků. V zájmu zajištění právní jistoty je vhodné stanovit jasná kritéria, podle nichž se při určování toho, zda je pro účely tohoto nařízení určitý podnik považován za podnik v obtížích, nevyžaduje podrobné posouzení situace tohoto podniku.

(10)

Období tří let, které se zohlední pro účely tohoto nařízení, by mělo být posuzováno průběžně, a to tak, že při každém novém přidělení podpory de minimis je potřebné zohlednit celkovou částku podpory de minimis poskytnuté v daném účetním roce, jakož i během dvou předcházejících účetních let.

(11)

Pokud jsou podniky činné v odvětvích vyloučených z působnosti tohoto nařízení, jakož i v jiných odvětvích nebo činnostech, mělo by se toto nařízení vztahovat na tato jiná odvětví nebo činnosti za předpokladu, že členské státy vhodnými způsoby, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby činnosti ve vyloučených odvětvích nebyly předmětem podpory de minimis. Tatáž zásada by se měla uplatnit v případě, že podniky působí v odvětvích, na něž se vztahují nižší stropy podpory de minimis. Pokud nelze zajistit, aby činnosti v odvětvích, pro něž platí nižší stropy podpory de minimis, byly předmětem podpory de minimis pouze do výše těchto nižších stropů, měl by se u všech činností podniku použít nejnižší strop.

(12)

Toto nařízení by mělo stanovit pravidla, podle nichž nebude možné obcházet maximální intenzitu podpory stanovenou ve zvláštních nařízeních či rozhodnutích Komise. Rovněž by mělo stanovit jasná a snadno použitelná pravidla kumulace.

(13)

Toto nařízení nevylučuje možnost, že by opatření nebylo považováno za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy z jiných důvodů než těch, které jsou upraveny v tomto nařízení, například proto, že opatření je v souladu se zásadou subjektu činného v tržním prostředí či proto, že neobsahuje převod státních prostředků.

(14)

Pro účely transparentnosti, rovného zacházení a účinného dohledu by se toto nařízení mělo použít jen v případě podpory de minimis, pro niž lze předem přesně vypočíst hrubý grantový ekvivalent, aniž by bylo nutné provádět hodnocení rizik („transparentní podpora“). Tento přesný výpočet lze například provést u grantů, dotací úrokových sazeb, daňových osvobození se stanoveným stropem nebo jiných nástrojů, u nichž je zaručeno, že příslušný strop nebude překročen. Stanovit strop znamená, že pokud není či ještě není známa přesná výše podpory, musí členský stát předpokládat, že se tato výše bude rovnat tomuto stropu, aby tak zajistil, že několik opatření podpory společně nepřekročí strop stanovený tímto nařízením, a musí použít pravidla kumulace.

(15)

Pro účely transparentnosti, rovného zacházení a správného použití stropu de minimis by měly všechny členské státy používat stejnou metodu výpočtu. Pro zjednodušení tohoto výpočtu by částky podpory, které nejsou poskytnuty formou grantu vypláceného v hotovosti, měly být přepočteny na hrubý grantový ekvivalent. Pro výpočet hrubého grantového ekvivalentu transparentních druhů podpory, u níž se nejedná o granty a podpory poskytované v několika splátkách, je nutné používat tržní sazby běžné v době poskytnutí této podpory. Za účelem jednotného, transparentního a jednoduchého používání pravidel státní podpory by tržními sazbami platnými pro účely tohoto nařízení měly být referenční sazby stanovené podle sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (10).

(16)

Podpora sestávající z půjček by měla být považována za transparentní podporu de minimis, jestliže byl hrubý grantový ekvivalent vypočten na základě tržních úrokových sazeb běžných v době poskytnutí podpory. Aby se zjednodušilo posuzování drobných krátkodobých půjček, mělo by toto nařízení obsahovat jasné pravidlo, jehož použití není složité a které zohlední jak výši půjčky, tak dobu její splatnosti. Ze zkušenosti Komise vyplývá, že půjčky do výše buď 1 000 000 EUR poskytované na dobu pěti let, nebo půjčky do výše 500 000 EUR poskytované na dobu deseti let, které jsou zajištěny kolaterálem pokrývajícím alespoň 50 % půjčky, lze považovat za půjčky s hrubým grantovým ekvivalentem ve výši stropu podpory de minimis.

(17)

Podpora sestávající z kapitálových injekcí by se neměla považovat za transparentní podporu de minimis, ledaže celková částka injekce z veřejných prostředků nepřesáhne strop de minimis. Podpora sestávající z opatření rizikového financování ve formě kapitálové či kvazikapitálové investice uvedená v (nových pokynech o rizikovém financování) by neměla být považována za transparentní podporu de minimis, ledaže je v rámci daného opatření poskytován kapitál pouze do stropu podpory de minimis na každý cílový podnik.

(18)

Podpora sestávající ze záruk by se měla považovat za transparentní, pokud byl hrubý grantový ekvivalent vypočten na základě prémií „safe-harbour“ stanovených ve sdělení Komise pro dotčený druh podniku. Například v případě malých a středních podniků sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na státní podpory ve formě záruk (11) udává úrovně roční prémie, při jejichž překročení by se státní záruka nepovažovala za podporu. Aby se zjednodušilo posuzování krátkodobých záruk za až 80 % relativně nízké půjčky, mělo by toto nařízení obsahovat jasné pravidlo, jehož použití není složité a které zohlední jak výši příslušné půjčky, tak dobu trvání záruky. Toto pravidlo by se nemělo použít na záruky za související transakce, které nepředstavují půjčku, např. záruky za transakce s vlastním kapitálem. Pokud záruka nepřekračuje 80 % příslušné půjčky, zaručená částka není vyšší než 1 500 000 EUR a délka záruky nepřekračuje pět let, lze záruku považovat za záruku s hrubým grantovým ekvivalentem rovnajícím se stropu podpory de minimis. Totéž platí, pokud záruka nepřekračuje 80 % příslušné půjčky, zaručená částka není vyšší než 750 000 EUR a délka záruky nepřekračuje deset let.

(19)

V případě, že půjčka či záruka je nižší nebo má kratší dobu trvání, než jsou ty uvedené v 16. a 18. bodě odůvodnění, měl by se hrubý grantový ekvivalent vypočítat vynásobením poměru mezi skutečnou výší a maximální výši uvedenou v 16. a 18. bodě odůvodnění poměrem mezi skutečným trváním a pěti lety a částkou 200 000 EUR. To by znamenalo, že např. půjčka ve výši 500 000 EUR poskytnutá na 2,5 roku by měla hrubý grantový ekvivalent ve výši 50 000 EUR.

(20)

Po oznámení členským státem může Komise přezkoumat, zda opatření podpory, které netvoří grant, půjčka, záruka, kapitálová injekce nebo opatření rizikového financování ve formě kapitálové či kvazikapitálové investice, má hrubý grantový ekvivalent, který nepřevyšuje strop podpory de minimis, a zda by proto mohlo spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(21)

Komise je povinna zajistit, aby se dodržovala pravidla státní podpory, a v souladu se zásadou spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii by členské státy měly plnění tohoto úkolu usnadnit tím, že pomocí vhodných mechanismů zajistí, aby celková výše podpory de minimis udělená podle pravidla de minimis jedinému podniku nepřesáhla celkový povolený strop.

(22)

Před poskytnutím každé podpory de minimis by členské státy měly ověřit, zda nová podpora de minimis pro jejich členský stát nepřekročí strop podpory de minimis a zda budou dodrženy i další podmínky stanovené tímto nařízením.

(23)

K tomu, aby se zajistilo, že členské státy mají k dispozici přesné, spolehlivé a úplné údaje zaručující, aby udělením nové podpory de minimis nebyl překročen strop použitelný na příslušný podnik, mělo by se od členských států požadovat, aby zřídily centrální rejstřík podpor de minimis obsahující informace o všech podporách de minimis poskytnutých v souladu s tímto nařízením orgány daného členského státu. Členské státy by měly mít volnost v určení konceptu rejstříku i vhodném mechanismu jeho zřízení, tak aby byl v souladu s jejich ústavní a správní strukturou, pokud zajistí, že rejstřík všem veřejným orgánům v daném členském státu umožní, aby u všech podniků kontrolovaly výši obdržené podpory de minimis. Na zřízení tohoto rejstříku by členské státy měly mít dostatek času.

(24)

Do doby, než určitý členský stát zřídí centrální rejstřík evidující údaje za období tří let, měl by tento členský stát s výslovným odkazem na toto nařízení informovat dotyčný podnik o výši poskytnuté podpory de minimis a o charakteru de minimis této podpory. Kromě toho by měl dotčený členský stát před poskytnutím takové podpory obdržet od podniku prohlášení o ostatních podporách de minimis, na které se vztahuje toto nařízení nebo jiná nařízení o podpoře de minimis a které tento podnik získal během daného účetního roku a dvou předcházejících účetních let.

(25)

K tomu, aby Komise mohla sledovat provádění tohoto nařízení a zjišťovat možné případy narušení hospodářské soutěže, mělo by se od členských států požadovat, aby každým rokem poskytovaly základní informace o výši podpory přidělované v souladu s tímto nařízením. Pokud však daný členský Komisi informoval, kde jsou všechny údaje požadované ve zprávách zpřístupněny veřejně, nemělo by se od něj již zaslání zprávy Komisi požadovat.

(26)

S ohledem na zkušenosti Komise a zejména s ohledem na intervaly, v nichž je obvykle nutné politiku státní podpory přezkoumat, by doba používání tohoto nařízení měla být omezena. Pokud by platnost tohoto nařízení měla skončit bez prodloužení, měly by mít členské státy pro podpory de minimis, na které se vztahuje toto nařízení, k dispozici adaptační období šesti měsíců,

a)

podpory poskytované podnikům činným v odvětvích rybolovu a akvakultury, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (12);

b)

podpory poskytované podnikům v oblasti prvovýroby zemědělských produktů;

c)

podpory poskytované podnikům činným v oblasti zpracovávání zemědělských produktů a jejich uvádění na trh, a to v těchto případech:

d)

podpory na činnosti spojené s vývozem do třetích zemí nebo do členských států, zejména podpory přímo spojené s vyváženým množstvím, s vytvořením a provozem distribuční sítě nebo s jinými běžnými výdaji souvisejícími s vývozní činností;

e)

podpory podmíněné užitím domácích produktů na úkor produktů dovážených;

f)

podpory poskytované podnikům v obtížích definovaným v čl. 2 písm. e).

a)

„zemědělskými produkty“ produkty uvedené v příloze I Smlouvy s výjimkou produktů rybolovu a akvakultury uvedených v příloze I nařízení (EU) č. (ještě nepřijato; viz návrh Komise KOM(2011) 416) o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury;

b)

„zpracováním zemědělských produktů“ jakékoli zpracování zemědělského produktu vedoucí ke vzniku produktu, který je též zemědělským produktem, s výjimkou činností probíhajících v zemědělských podnicích a potřebných pro přípravu živočišných nebo rostlinných produktů k prvnímu prodeji;

c)

„uváděním zemědělských produktů na trh“ přechovávání nebo vystavování produktu za účelem jeho prodeje, nabízení produktu k prodeji, dodávka produktu nebo jakýkoli další způsob jeho umístění na trh s výjimkou prvního prodeje prvovýrobcem dalším prodejcům nebo zpracovatelům a s výjimkou jakýchkoli činností souvisejících s přípravou produktu k tomuto prvnímu prodeji; prodej od prvovýrobce konečnému spotřebiteli se považuje za uvádění na trh, pokud k němu dojde v samostatných prostorách vyhrazených pro tento účel;

d)

„jediným podnikem“ pro účely použití tohoto nařízení všechny subjekty, mezi nimiž existuje alespoň jeden z těchto vztahů:

Subjekty, mezi nimiž a jedním či více dalšími subjekty existuje některý ze vztahů popsaných výše, jsou rovněž považovány za jediný podnik;

e)

„podnikem v obtížích“ podnik splňující alespoň jednu z těchto podmínek:

Pro účely písmene e) tohoto odstavce se malý nebo střední podnik, který existuje méně než tři roky, považuje za podnik v obtížích pouze tehdy, pokud splňuje podmínky stanovené v bodě iii) uvedeného písmene.

a)

půjčka je zajištěna kolaterálem pokrývajícím alespoň 50 % půjčky a buď nepřekračuje 1 000 000 EUR (nebo 500 000 EUR u podniků provozujících silniční nákladní dopravu) a není poskytnuta na dobu delší než pět let, nebo nepřekračuje 500 000 EUR (nebo 250 000 EUR u podniků provozujících silniční nákladní dopravu) a není poskytnuta na dobu delší než deset let. Pokud je půjčka nižší než tyto částky a/nebo je poskytnuta na dobu kratší pěti či deseti let, vypočítá se hrubý grantový ekvivalent této půjčky jako odpovídající poměrná část platného stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2; nebo

b)

hrubý grantový ekvivalent byl vypočítán na základě referenční sazby platné v době poskytnutí podpory.

a)

záruka nepřekračuje 80 % příslušné půjčky a zaručená částka buď není vyšší než 1 500 000 EUR (nebo 750 000 EUR u podniků provozujících silniční nákladní dopravu) a není poskytována na dobu delší než pět let, nebo zaručená částka není vyšší než 750 000 EUR (nebo 375 000 EUR u podniků provozujících silniční nákladní dopravu) a není poskytována na dobu delší než deset let. Pokud je zaručená částka nižší než tyto částky a/nebo je záruka poskytnuta na dobu kratší pěti či deseti let, vypočítá se hrubý grantový ekvivalent této záruky jako odpovídající poměrná část platného stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2; nebo

b)

hrubý grantový ekvivalent byl vypočítán na základě prémií „safe-harbour“ stanovených ve sdělení Komise (14); nebo

c)

metodika výpočtu hrubého grantového ekvivalentu záruky je podle jakéhokoli nařízení přijatého Komisí v oblasti státních podpor platného v dané době ještě před svým použitím oznámena Komisi a Komisí schválena, přičemž schválená metodika výslovně upravuje daný druh záruky a příslušných transakcí v kontextu uplatnění tohoto nařízení.

a)

celková výše podpory de minimis, kterou dotyčný členský stát během předcházejícího kalendářního roku v souladu s tímto nařízením poskytl, rozčleněná podle hospodářských odvětví a velikosti (malý, střední či velký podnik) příjemců;

b)

celkový počet příjemců podpory de minimis, kterou dotyčný členský stát během předcházejícího kalendářního roku v souladu s tímto nařízením poskytl, rozčleněná podle hospodářských odvětví a velikosti (malý, střední či velký podnik) příjemců;

c)

jakékoliv další informace týkající se uplatňování tohoto nařízení, které vyžaduje Komise a které upřesní včas před předložením zprávy.