19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/41

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) ze dne 10. prosince 1982,

—

s ohledem na Dohodu o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací z roku 1995,

—

s ohledem na kodex chování pro odpovědný rybolov Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) přijatý na konferenci FAO v říjnu 1995,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně Černého moře před znečištěním podepsanou v Bukurešti v dubnu 1992,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středozemního moře podepsanou v Barceloně v únoru 1976 a pozměněnou v Barceloně v červnu 1995 a na její protokoly,

—

s ohledem na strategický akční plán na ochranu a obnovu životního prostředí Černého moře přijatý v Sofii v dubnu 2009,

—

s ohledem na směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (1),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřeží (COM(2013)0133), který předložila Komise,

—

s ohledem na [část VII Vnější politika] nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.. […]/2013 ze dne […] o společné rybářské politice (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o strategii EU pro černomořský region (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o současném a budoucím řízení rybolovu v Černém moři (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o vnějším rozměru společné rybářské politiky (5),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 10. října 2007 nazvané „Integrovaná námořní politika pro Evropskou unii“ (COM(2007)0575),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2010 o integrované námořní politice EU – hodnocení dosaženého pokroku a nové výzvy (6),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 11. září 2009 nazvané „Cesta k integrované námořní politice za účelem lepší správy Středozemního moře“ (COM(2009)0466),

—

s ohledem na evropskou politiku sousedství a související nástroje financování,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 8. září 2010 nazvané „Znalosti v námořní oblasti 2020: sběr údajů o moři a pozorování za účelem inteligentního a udržitelného rozvoje“ (COM(2010)0461),

—

s ohledem na program ENSP týkající se přeshraniční spolupráce „Středomořská mořská pánev“ 2007–2013 schválený Komisí dne 14. srpna 2008,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 13. září 2012 nazvané „Modrý růst – Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ (COM(2012)0494),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a na stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0288/2013),

A.

vzhledem k tomu, že do roku 2025 může rozvoj měst ve Středozemí dosáhnout úrovně 60 %, přičemž třetina obyvatel se bude soustřeďovat v pobřežních oblastech, a poptávka po vodě a rybolovných zdrojích se tudíž zdvojnásobí;

B.

vzhledem k tomu, že Středozemním mořem proplouvá 30 % světové námořní dopravy;

C.

vzhledem k tomu, že Středozemní i Černé moře mají z oceánografického, rybolovného, environmentálního a socioekonomického hlediska zvláštní rysy;

D.

vzhledem k tomu, že správa mořských i pobřežních oblastí je složitá a podílí se na ní různé soukromé i veřejné orgány;

E.

vzhledem k tomu, že Středozemní i Černé moře jsou mořské oblasti s velmi nízkou mírou výměny vody (80–90 let pro Středozemní moře a 140 let pro Černé moře), a proto jsou velmi citlivé na znečištění moří;

F.

vzhledem k tomu, že asi 75 % populace ryb ve Středozemním moři se využívá nadměrně;

G.

vzhledem k tomu, že právní režimy, které upravují přístup plavidel do rybolovných oblastí jednotlivých států, se liší podle země registrace plavidla;

1.

vyjadřuje obavy z většího soupeření o omezenější rybolovné a mořské zdroje, což povede ke vzniku napětí v regionech a případným sporům mezi pobřežními státy o námořní oblasti; v této souvislosti vyzývá ke zvýšení úsilí na regionální a celostátní úrovni i na úrovni EU o zlepšení regulace přístupu ke zdrojům;

2.

vybízí všechny pobřežní státy, aby zvýšily své úsilí o postupné zastavení nadměrného rybolovu ve Středozemním a Černém moři, jelikož ubývání populací ryb zvýší možnost konfliktů v této oblasti;

3.

je pevně přesvědčen, že nedílnou součást řádné správy oceánů představuje mírové urovnávání sporů týkajících se mořských oblastí a vymezení námořních hranic v souladu s právy a povinnostmi členských států i třetích zemí, jež vyplývají z právních předpisů EU a z mezinárodního práva, především Úmluvy OSN o mořském právu;

4.

domnívá se, že správa mořského prostředí Středozemního a Černého moře vyžaduje větší míru politické soudržnosti a spolupráce dotčených pobřežních států; zdůrazňuje důležitou úlohu dvoustranné spolupráce a mezinárodních dohod vzhledem k tomu, že většina černomořských a středomořských zemí není členským státem EU, a nepodléhá tedy právním předpisům Společenství;

5.

vítá úlohu Komise při podpoře stabilnějšího a lépe strukturovaného dialogu s nečlenskými státy na středomořském a černomořském pobřeží, jehož cílem je správa sdílených mořských zdrojů v těchto oblastech; vyzývá Komisi, aby v tomto směru zintenzivnila své úsilí a uplatňovala regionální přístup;

6.

domnívá se, že správa mořského prostředí ve středomořském a černomořském regionu je příležitostí pro rozvoj mezinárodních vztahů a pro účinnou správu tohoto regionu;

7.

zdůrazňuje, že soupeření o omezenější rybolovné a mořské zdroje může vyvolávat spory se třetími zeměmi; vyzývá EU a členské státy, aby při zajišťování monitorování, kontroly, ochrany a bezpečnosti pobřežních a teritoriálních vod, výlučných ekonomických zón, kontinentálního šelfu a námořní infrastruktury i mořských zdrojů spolupracovaly; konstatuje, že politické úsilí EU by v tomto ohledu mělo být velmi viditelné a Unie by se měla snažit předcházet mezinárodním sporům;

8.

vyzývá EU, aby využila své diplomatické zdroje na podporu dialogu mezi členskými státy a třetími zeměmi, a zajistila tak, že tyto země budou ctít zásady společné rybářské politiky EU, a sledovala touto cestou také dodržování pravidel této politiky; zdůrazňuje, že zejména kandidátské země, které chtějí přistoupit k EU, by měly dodržovat zásady rybářské politiky EU a také příslušné právní předpisy EU a mezinárodní právní předpisy upravující rybolovné činnosti;

9.

konstatuje, že tři z 21 států na pobřeží Středozemního moře zatím nepodepsaly ani neratifikovaly úmluvu UNCLOS; žádá Komisi, aby tyto země, a to především ty, které jsou kandidáty na přistoupení k EU, naléhavě vyzvala, aby k této úmluvě přistoupily a aby prováděly úmluvu UNCLOS jako nedílnou součást regulačního rámce EU pro námořní záležitosti;

10.

vyzývá Komisi a třetí země, aby rozvinuly regionální přístup k ochraně ryb a k rybolovu ve vodách Středozemního a Černého moře a aby přitom braly v potaz přeshraniční rozměr rybolovu a to, že některé druhy migrují; vyzdvihuje v této souvislosti významnou úlohu, kterou hraje Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) pro zajišťování rovných podmínek a také jako regionální fórum pro zajištění udržitelného rybolovu v Černém moři;

11.

zdůrazňuje, že je nutné v těchto mořských oblastech chránit životní prostředí a zajistit udržitelný rozvoj, a také více usilovat o lepší správu a kontrolu moří, a to v souladu s mezinárodním právem, zejména úmluvou UNCLOS, což přispěje k lepší ochraně životního prostředí v pobřežních i mořských oblastech;

12.

domnívá se, že integrovaná námořní politika, a zejména územní plánování námořních prostor, může hrát hlavní roli při předcházení konfliktům mezi členskými státy EU i třetími zeměmi;

13.

vybízí členské státy, aby zavedly integrované řízení pobřežních zón a plánování námořních prostor – pokud jde o výrobu větrné energie na moři, pokládání podmořských kabelů a potrubí, námořní dopravu, rybolov a akvakulturu a vytváření oblastí obnovy populací – v rámci strategie pro „modrý růst“ a v rámci stávajících dohod se sousedními zeměmi, včetně třetích zemí, které leží při stejném regionálním moři;

14.

vyzývá k vymezení námořních zón, především výlučných ekonomických zón a chráněných námořních oblastí, což nejenže zlepší ochranu rybolovných oblastí a správu mimo teritoriální vody, ale také přispěje k udržitelnosti rybolovných zdrojů, usnadní kontrolu nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a boj proti němu a rovněž zlepší správu mořského prostředí v těchto oblastech; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU v tomto ohledu členským státům poskytla odpovídající poradenství, koordinaci a podporu;

15.

vyzývá Komisi, aby se těmito otázkami dále zabývala s cílem zajistit soudržnost relevantních oblastí politik EU, zejména společné rybářské politiky a integrované námořní politiky, a aby prostřednictvím posílené spolupráce a dialogu tuto soudržnost a rovné podmínky v EU podporovala, a to i ve vztahu k sousedním partnerským zemím;

16.

zdůrazňuje význam hodnocení stavu populací a vyzývá k posílení spolupráce mezi vědeckými institucemi z obou oblastí, jejíž součástí by byla i výměna vědeckých údajů a sdílení informací; věří, že EU by měla podporovat, stimulovat a usnadnit spolupráci a společnou činnost vědeckých týmů z EU a jejich protějšků z ostatních zúčastněných nečlenských zemí; vítá v této souvislosti iniciativu „Znalosti v námořní oblasti 2020“, která si klade za cíl zpřístupňovat údaje o mořském prostředí velkému počtu potenciálně zainteresovaných stran, včetně veřejných, průmyslových, vzdělávacích a výzkumných subjektů a občanské společnosti;

17.

vyzývá ke zlepšení systému monitorování a kontroly rybolovné činnosti a dohledu nad ní v rámci integrovaného přístupu s cílem posílit ochranu ekosystémů v obou oblastech, a to v souladu s právními předpisy EU i mezinárodním právem, zejména úmluvou UNCLOS, což přispěje k dlouhodobě udržitelnému využívání rybolovných zdrojů a k účinnějšímu boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.