19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/2

—

s ohledem na Úmluvu OSN proti korupci (UNCAC) otevřenou k podpisu v Meridě dne 9. prosince 2003,

—

s ohledem na Chartu OSN,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích, která byla otevřena k podpisu v Paříži dne 17. prosince 1997, a na doporučení, která ji doplňují,

—

s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise adresované Evropskému parlamentu a Radě ze dne 12. prosince 2011 s názvem „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

—

s ohledem na strategický rámec EU pro lidská práva a demokracii a akční plán EU týkající se lidských práv a demokracie, které byly přijaty na 3179. zasedání Rady pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 8. května 2001 nazvané „Úloha Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizace ve třetích zemích“ (COM(2001)0252),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 25. října 2011 nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),

—

s ohledem na soubor dokumentů Rady o začleňování otázky lidských práv a rovnosti žen a mužů do evropské bezpečnostní a obranné politiky (1), a zejména na dokument Rady o obecných normách chování pro operace EBOP (doc. 08373/3/2005),

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000,

—

s ohledem na celosvětový akční plán nazvaný „Splnění slibu: společně k naplnění rozvojových cílů tisíciletí“, který byl přijat Valným shromážděním OSN dne 10. října 2010,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 27. února 2013 nazvané „Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost“ (COM(2013)0092),

—

s ohledem na zprávu Evropské investiční banky (EIB) s názvem „Politika pro předcházení korupci, podvodům, nekalým praktikám, nátlaku, praní peněz a financování terorismu a pro odrazování od těchto praktik v činnostech Evropské investiční banky“ („politika EIB v oblasti boje proti podvodům“) přijatou v roce 2008,

—

s ohledem na politiku a postupy Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) v oblasti boje proti podvodům a korupci, které vstoupily v platnost v březnu 2009,

—

s ohledem na obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv: provádění rámcového programu Organizace spojených národů nazvaného „Chránit, dodržovat a napravovat“ (HR/PUB/11/04),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU (3),

—

s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv, které byly přijaty na 2914. zasedání Rady pro všeobecné záležitosti dne 8. prosince 2008,

—

s ohledem na dokument z Montreux, jenž se týká příslušných mezinárodních právních povinností a osvědčených postupů stanovených pro státy v souvislosti s činností soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb v průběhu ozbrojeného konfliktu, který byl přijat v Montreux dne 17. září 2008,

—

s ohledem na Trestněprávní úmluvu Rady Evropy o korupci otevřenou k podpisu dne 27. ledna 1999, Občanskoprávní úmluvu Rady Evropy o korupci otevřenou k podpisu dne 4. listopadu 1999 a na rezoluce (98) 7 a (99) 5 přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 5. května 1998 a 1. května 1999, kterými byla ustavena Skupina států proti korupci (GRECO),

—

s ohledem na Jakartskou deklaraci o zásadách protikorupčních agentur, která byla přijata ve dnech 26. a 27. listopadu 2012,

—

s ohledem na Pařížské zásady pro vnitrostátní orgány pro lidská práva (4),

—

s ohledem na směrnice OECD pro nadnárodní společnosti (5),

—

s ohledem na Tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku (6),

—

s ohledem na iniciativu OSN Global Compact (7),

—

s ohledem na mezinárodní etický kodex soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb,

—

s ohledem na Smlouvu o obchodu se zbraněmi, která byla přijata na závěrečné konferenci Organizace spojených národů o Smlouvě o obchodu se zbraněmi v New Yorku ve dnech 18.–28. března 2013 (8),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7–0250/2013),

A.

vzhledem k tomu, že korupci lze definovat jako zneužití svěřené moci k individuálnímu nebo kolektivnímu, přímému nebo nepřímému osobnímu prospěchu a že korupční jednání zahrnuje podle Úmluvy OSN proti korupci trestné činy úplatkářství, zpronevěry, obchodování s vlivem, zneužití funkcí a nezákonného obohacování; vzhledem k tomu, že s korupcí jsou úzce spjaty podvody, vydírání, vymáhání peněz, zneužívání rozhodovací pravomoci, nadržování, protěžování, klientelismus a nezákonné politické příspěvky; vzhledem k tomu, že korupce může být spojena s organizovaným zločinem, který se odehrává pod kolektivním vedením vedle oficiálních struktur, zejména v případě neschopnosti orgánů vymáhat dodržování práva;

B.

vzhledem k tomu, že korupce vede a přispívá k nerovným, nespravedlivým a diskriminačním výsledkům s ohledem na rovné požívání lidských práv, ať již práv občanských, politických, hospodářských či sociálních a kulturních; vzhledem k tomu, že korupce může mít negativní dopady na životní prostředí a neúměrně postihuje skupiny obyvatelstva, které jsou nejvíce znevýhodněné a pohybují se na okraji společnosti, zejména brání jejich rovnému přístupu k účasti na politickém životě, veřejným službám, spravedlnosti, bezpečnosti, půdě, práci, vzdělání, zdraví a bydlení, a vzhledem k tomu, že korupce ovlivňuje zejména pokrok v oblasti potírání diskriminace, zajištění rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen tím, že omezuje možnosti žen domáhat se svých práv;

C.

vzhledem k tomu, že korupce může oslabit hospodářský rozvoj, neboť někdy představuje překážku pro obchod a investice;

D.

vzhledem k tomu, že boj proti korupci je součástí zásady řádné správy věcí veřejných, jak je prosazována a definována v čl. 9 odst. 3 a v článku 97 dohody z Cotonou;

E.

vzhledem k tomu, že korupční jednání a porušování lidských práv obvykle zahrnuje zneužití moci, nedostatek odpovědnosti a institucionalizaci různých forem diskriminace; vzhledem k tomu, že korupce je vždy častější tam, kde je prosazování lidských práv nedostatečné či zcela chybí, a že korupce často zhoršuje efektivitu institucí a subjektů, které obvykle poskytují kontrolu a protiváhu a mají zajišťovat dodržování demokratických zásad a lidských práv, například parlamentů, donucovacích orgánů, soudních a právních systémů a občanské společnosti;

F.

vzhledem k tomu, že korupce je obecně hluboce zakořeněna v mentalitě společností, kterými prostupuje, a vzhledem k tomu, že veškeré úsilí při jejím potírání by mělo být zaměřeno především na vzdělávací systém a na občany co nejranějšího věku;

G.

vzhledem k tomu, že státy jsou v oblasti prevence a trestání korupce ve veřejném a soukromém sektoru někdy nečinné, což je v rozporu s jejich mezinárodními závazky, které stanovuje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a jiné relevantní mezinárodní a vnitrostátní nástroje na ochranu lidských práv;

H.

vzhledem k tomu, že korupce zkresluje množství a složení veřejných výdajů, čímž vážně omezuje schopnost státu využívat maxima dostupných zdrojů, které jsou potřeba k naplňování hospodářských, sociálních a kulturních práv, a vzhledem k tomu, že korupce odvádí velké množství finančních prostředků z investic do hospodářství tím, že brání zotavování zemí, které se potýkají s hospodářskými problémy, a to včetně členských států EU;

I.

vzhledem k tomu, že korupce vysoce postavených úředníků může dotčené země značně oslabit a destabilizovat a ohrozit samotný stát;

J.

vzhledem k tomu, že podle Světové banky představuje korupce 5 % světového HDP (2,6 bilionů USD), přičemž výše úplatků se odhaduje na více než 1 bilion USD za rok; a vzhledem k tomu, že korupce v celosvětovém měřítku zvyšuje celkové náklady podnikání až o 10 % a v rozvojových zemích o čtvrtinu prodražuje veřejné zakázky (9);

K.

vzhledem k tomu, že podle odhadu Světové banky je prostřednictvím korupce vysoce postavených úředníků každoročně zcizena z veřejných rozpočtů rozvojových zemí a ukryta v zámoří částka ve výši 20–40 miliard USD, což odpovídá 20–40 % oficiální rozvojové pomoci (10);

L.

vzhledem k tomu, že v období let 2000–2009 se v rozvojových zemích ztratilo v nezákonných finančních tocích 8,44 bilionů USD, což je 10krát více než objem zahraniční pomoci, kterou obdržely; vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech přišly rozvojové země v důsledku nezákonných finančních toků každoročně o 585,9 miliard USD; vzhledem k tomu, že finanční prostředky, které byly každý rok odcizeny prostřednictvím korupce, představují 80násobek částky potřebné k nasycení hladovějících lidí ve světě, a úplatky a krádeže zvedají celkové náklady projektů na zajištění bezpečné pitné vody a hygieny ve světě o celých 40 % (11);

M.

vzhledem k tomu, že korupce nadále zůstává nejdůležitější příčinou a katalyzátorem konfliktů, rozsáhlého porušování mezinárodního humanitárního práva a beztrestnosti v rozvojových zemích tím, že ohrožuje upevnění demokracie a prosazování lidských práv, a vzhledem k tomu, že současný stav korupce a nezákonného obohacování na postech státní moci vede k získávání a udržování moci a ke vzniku nových nevojenských ozbrojených složek a šíření násilí;

N.

vzhledem k tomu, že korupce v oblasti soudnictví porušuje princip nediskriminace, přístupu k právní ochraně a práva na spravedlivý proces a účinnou právní ochranu, které slouží jako nástroje při prosazování všech dalších lidských práv, a že korupce vážně narušuje nezávislost, kompetentnost a nestrannost soudů a veřejné správy, protože podporuje nedůvěru ve veřejné instituce tím, že oslabuje právní stát a vyvolává násilí;

O.

vzhledem k tomu, že poskytování veřejných služeb umožňuje státům naplňovat jejich mezinárodní závazky v oblasti lidských práv – zajišťovat dodávky vody, potravin, zdravotní péči, vzdělání, bydlení, bezpečnost a řád, tedy podstatné součásti lidského rozvoje, a že korupce v zadávání veřejných zakázek vzkvétá při nedostatku otevřenosti, transparentnosti, informací, konkurence, pobídek, jasných pravidel a předpisů, které jsou striktně vynucovány, a také při absenci nezávislých monitorovacích a sankčních mechanismů;

P.

vzhledem k tomu, že rozšířená korupce, nedostatek transparentnosti, přístupu k informacím a široké účasti na rozhodování brání občanům požadovat od vlád a politických představitelů přijetí odpovědnosti, a zajistit tak, aby byly příjmy spojené s průzkumem zdrojů a trhu použit na zajištění jejich lidských práv; vzhledem k tomu, že vlády jsou povinny vynaložit veškeré úsilí na potírání korupce ve veřejných a soukromých společnostech;

Q.

vzhledem k tomu, že ochránci lidských práv, média, organizace občanské společnosti, odbory a investigativní novináři hrají klíčovou roli v boji proti korupci, neboť kontrolují veřejné rozpočty, sledují činnost vlád a velkých, především nadnárodních, firem a financování politických stran, nabízejí své odborné znalosti a zkušenosti v oblasti budování kapacit a požadují transparentnost a odpovědnost; vzhledem k tomu, že novináři zabývající se korupcí a organizovaným zločinem se stále častěji stávají terčem organizovaných zločineckých skupin, „souběžných pravomocí“ a orgánů veřejné správy a jsou jimi pronásledováni, a to především v rozvojových zemích;

R.

vzhledem k tomu, že svobodné a nezávislé tradiční i internetové sdělovací prostředky a tisk jsou zásadním předpokladem zajištění transparentnosti a kontroly, jež jsou nutné pro potírání korupce, neboť představují platformu pro její odhalování a poskytují občanům a společnosti přístup k informacím;

S.

vzhledem k tomu, že přístupné údaje a otevřené vládnutí zlepšují postavení občanů, neboť jim umožňují přístup k informacím o státním rozpočtu a výdajích;

T.

vzhledem k tomu, že pro odhalování korupce, podvodů, špatného hospodaření a porušování lidských práv jsou přes značné osobní riziko nepostradatelní oznamovatelé a že nedostatek ochrany proti odplatě, kontrole informací, urážce na cti a pomluvě a nedostatečné vyšetřování tvrzení oznamovatelů mohou odradit občany od toho, aby otevřeně promluvili, a zároveň ohrozit bezpečnost oznamovatelů a jejich rodin; vzhledem k tomu, že EU má povinnost tyto osoby chránit, zejména co nejúčelněji využívat nástrojů spolupráce, jako je například evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR);

U.

vzhledem k tomu, že krizové situace a příchozí pomoc nabízejí díky povaze souvisejících činností a spletitosti podnikaných kroků a aktérů, kteří je provádějí, příležitosti pro korupci, a že mezi tyto „příležitosti“ patří podplácení, obstrukce, vydírání, kterému čelí zaměstnanci organizací pro poskytování pomoci, zneužití pravomocí zaměstnanci organizací pro poskytování pomoci, podvody, chybné účetnictví, zpronevěra získané pomoci, využívání strádajících lidí a živení všeobecného pocitu beznaděje ve vztahu k veškerým veřejným institucím; vzhledem k tomu, že zpronevěra humanitární pomoci je závažným porušením mezinárodního humanitárního práva;

V.

vzhledem k tomu, že 25 % všech vyšetřování vedených Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) se týká evropské vnější pomoci třetím zemím, a vzhledem k tomu, že v důsledku těchto vyšetřování bylo vráceno 17,5 milionů EUR (12);

W.

vzhledem k tomu, že bez systému zajišťujícího patřičné kontroly a protiváhu v zemích, které přijímají pomoc, a plně nezávislého systému sledování bezúhonnosti při čerpání prostředků by mohlo dojít k plýtvání pomoci, kterou poskytuje EU rozvojovým zemím;

X.

vzhledem k tomu, že evropské veřejné banky, které jsou institucemi EU (EIB) nebo jejichž většinovými akcionáři jsou členské státy EU (EBRD), jsou údajně zapleteny do korupčních skandálů v rámci své činnosti mimo území Evropské unie;

Y.

vzhledem k tomu, že poskytovatelé pomoci a mezinárodní finanční instituce, jako je Světová banka a Mezinárodní měnový fond (MMF), by měly podporovat skutečnou reformu správy v zadlužených zemích a přispívat k účinnému boji proti korupci, a to mimo jiné kritickým vyhodnocováním a řešením zjevných rizik korupce a znevažování lidských práv v souvislosti s řadou opatření uskutečněných v rámci programů strukturálních změn, jako je například privatizace státních podniků a prostředků;

Z.

vzhledem k tomu, že obchod s lidmi do značné míry závisí na spletitých korupčních sítích, které se prolínají všemi složkami vlády, veřejné správy, donucovacích orgánů a soukromým sektorem v zemích původu obětí i v zemích tranzitních a cílových, a že korupce oslabuje činnost těch, kdo bojují proti obchodu s lidmi, a to kvůli korupci policie, mezi soudními zaměstnanci a v postupech při zatýkání překupníků a trestním řízení s nimi a při zajišťování právní pomoci a ochrany svědků obětí obchodu s lidmi;

AA.

vzhledem k tomu, že korupce a zneužití pravomocí ozbrojenými silami, odvětvím obrany, donucovacími orgány a mírovými silami vážně ohrožují životy, tělesnou integritu, ochranu, svobodu a práva občanů rozvojových zemí a že odvětví obrany a zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany se nadále vyznačují nepřijatelnou mírou korupce a jsou mimořádně chráněny mlčenlivostí s odvoláním na národní bezpečnost; vzhledem k tomu, že by mělo být pozorně sledováno zadávání veřejných zakázek na dodávky bezpečnostního materiálu;

AB.

vzhledem k tomu, že využívání soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb veřejnými i soukromými aktéry v posledních dvaceti letech exponenciálně narůstá a že tito poskytovatelé vzhledem k povaze své práce korupci snadno podléhají a byli již obviněni ze závažného porušování lidských práv, a to i přesto, že převážně pracují v oblasti bez přísných předpisů a bez odpovědnosti vůči veřejnosti, která je obvykle od ozbrojených sil vyžadována;

AC.

vzhledem k tomu, že míra provádění, používání a efektivity vzájemné právní pomoci a mechanismů k navrácení majetku popsaných v kapitolách IV a V Úmluvy OSN proti korupci zůstává mezi smluvními stranami nízká a že tyto smluvní strany ještě zcela nedostály svým závazkům dle kapitoly IV („Mezinárodní spolupráce“) a V („Navrácení majetku“) Úmluvy, co se týče mezinárodní spolupráce, a že ještě ne zcela uspokojivě dostály svým závazkům vzájemné právní pomoci podle článku 46 Úmluvy OSN proti korupci;

AD.

vzhledem k tomu, že slabě regulovaný a neprůhledný celosvětový obchod s konvenčními zbraněmi a municí podněcuje konflikty, korupci, chudobu, porušování lidských práv a beztrestnost;

AE.

vzhledem k tomu, že k obrovské korupci v rozvojových zemích dochází často s nápomocí či dokonce přímou podporou ze strany jistých podnikatelů, právníků, finančních institucí a státních úředníků z rozvinutých zemí, včetně členských států EU, a že tyto instituce a podniky očividně ignorují předpisy proti praní peněz, které platí na úrovni EU či na mezinárodní úrovni, neboť v rozvinutých a rozvojových zemích poskytují kanály, které umožňují prát peníze získané korupcí, vytvářet neprůhledné struktury a skrývat aktiva v „netransparentních jurisdikcích“;

AF.

vzhledem k tomu, že přístup k protikorupčním politikám založený na dodržování lidských práv zvyšuje obecné povědomí, že vedle veřejných prostředků ovlivňuje korupce i individuální práva a možnosti občanů; vzhledem k tomu, že úzká spolupráce mezinárodních protikorupčních hnutí a hnutí na ochranu lidských práv zvýší obecné povědomí a vznese požadavek otevřenosti, odpovědnosti a spravedlnosti a že odhalení souvislostí mezi korupčním jednáním a porušováním lidských práv přináší nové možnosti, jak v této otázce jednat, a to především tam, kde může být korupce zastavena pomocí stávajících státních, regionálních a mezinárodních mechanismů ke sledování dodržování lidských práv;

1.

domnívá se, že EU může získat důvěryhodné a vlivné vedoucí postavení v boji proti korupci, pouze pokud se bude dostatečně zabývat problémy organizovaného zločinu, korupce a praní peněz v rámci vlastních hranic; vítá v tomto ohledu protikorupční zprávu EU, kterou má vypracovat Komise; doufá, že určení oblastí, které jsou v členských státech náchylné ke korupci, ze strany Komise pomůže zvýšit úsilí v boji proti korupci, umožnit výměnu osvědčených postupů, určit tendence v rámci EU a podnítit vzájemné učení a důslednější dodržování mezinárodních závazků i závazků v rámci EU; vyzývá Komisi, aby představila politické iniciativy EU v oblasti boje proti korupci, jako například akční plán EU proti korupci;

2.

vítá v tomto ohledu opětovné projednání směrnice o zdanění příjmů z úspor s cílem fakticky dosáhnout zrušení bankovního tajemství; domnívá se, že posílení regulace a transparentnosti rejstříků firem a trustů ve všech členských státech EU je předpokladem potírání korupce, a to jak v rámci EU, tak ve třetích zemích; domnívá se, že předpisy EU by měly stanovit povinnost registrace všech právních struktur a údajů o jejich konečném vlastnictví a zveřejňování těchto informací na internetu s elektronickým označením, ve formátu, který umožní jejich vyhledání, aby byly přístupné bez poplatku;

3.

zastává názor, že by EU měla následovat příklad Spojených států, které přijaly v roce 2012 zákon tzv. „zákon Magnitského“, a přijmout podobný právní akt na úrovni EU, který by se stal symbolickým a funkčním rámcem stanovujícím vzájemné propojení mezi korupcí a porušováním lidských práv; vyzývá proto Radu, aby přijala rozhodnutí o vytvoření společného seznamu EU, v němž budou uvedena jména úředníků zapletených do smrti Sergeje Magnitského, následného zastírání skutečností ze strany soudů a do pokračujícího nepřetržitého pronásledování jeho rodiny; dodává, že tímto rozhodnutím Rady by měly být zavedeny cílené sankce, jako například zákaz udělování víz pro tyto úředníky v rámci celé EU a zmrazení veškerých finančních prostředků, které tyto osoby či jejich nejbližší příbuzní mohou mít v Evropské unii; vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán s cílem vytvořit mechanismus pro zapisování na seznam a ukládání podobných cílených sankcí vůči úředníkům třetích zemí (mimo jiné policistům, prokurátorům a soudcům), kteří se účastnili hrubého porušování lidských práv a justiční manipulace namířené proti oznamovatelům, novinářům informujícím o korupci a bojovníkům za lidská práva ve třetích zemích; zdůrazňuje, že kritéria zařazení na seznam by měla být sestavena na základě dobře zdokumentovaných, sbližujících se a nezávislých zdrojů a přesvědčivých důkazů, přičemž by měly existovat mechanismy umožňující osobám, proti kterým jsou sankce namířeny, nápravu;

4.

plně podporuje závazek EU prosazovat a začleňovat pomocí rozvojových politik koncepci demokratické odpovědnosti, tedy efektivní a plnou účast lidí na plánování, zavádění a sledování rozvojových strategií a politik dárců a partnerských vlád; zastává názor, že taková politika podporuje účast příjemců podpory na programu, čímž přispívá k lepšímu sledování a odpovědnosti v boji proti korupci; vybízí Komisi a členské státy, aby uplatňovaly zásadu, že jejich programy rozvojové pomoci budou podmíněny dodržováním mezinárodních protikorupčních norem, a aby začlenily protikorupční doložku do smluv na veřejné zakázky, jak doporučuje OECD; požaduje, aby Komise pokračovala v podpoře vysoké úrovně transparentnosti pomoci, a to v digitálním, strojově čitelném formátu a za použití společného standardu, aby byla zajištěna porovnatelnost jak s ostatními dárci, tak především v souladu s potřebami vlád, které pomoc přijímají;

5.

zdůrazňuje, že má-li kombinování nástrojů zvyšovat účinnost rozvojové finanční pomoci, musí být provedena revize správy těchto nástrojů s cílem zaručit větší transparentnost kritérií pro výběr projektů a odpovědnost vůči společnosti jako celku; připomíná, že stanovení kritického počtu minimálních požadavků pro výběr, sledování a hodnocení projektů by mohlo usnadnit porovnatelnost a poskytnout ucelený základ pro informace o výsledcích činností; konstatuje, že by měly být průběžně podávány zprávy o postupu projektů a jejich dopadu na rozvoj, aby bylo zřejmé, nejen pro dárce a zapojené evropské finanční instituce, ale také pro širokou veřejnost, že je využití prostředků pomoci na základě kombinování nástrojů opodstatněné;

6.

zastává názor, že by Komise měla ukládat nejvyšší možné stupně integrity při zadávání veřejných zakázek na realizaci projektů financovaných EU, především prosazovat větší dostupnost výběrových řízení pro místní organizace; zdůrazňuje, že přístup k veřejným zakázkám zohledňující lidská práva těží z účasti širšího rámce subjektů, konkrétně těch, kterých se nabídkové řízení přímo týká (například sdružení vlastníků půdy či znevýhodněných skupin obyvatelstva); domnívá se, že přístup k veřejným zakázkám zohledňující lidská práva rovněž podněcuje orgány k tomu, aby umožnily znevýhodněným skupinám účastnit se veřejných zakázek a rozšířily kritéria, podle kterých jsou společnosti při zadávání veřejných zakázek posuzovány; připomíná, že sledování výsledků projektů ve spolupráci s občanskou společností a volání místních orgánů ke zodpovědnosti má zásadní význam pro zjištění, zda jsou prostředky EU využívány řádným způsobem; naléhavě vybízí Komisi, aby nepřidělovala projekty smluvním stranám, jejichž koneční majitelé nejsou známi nebo jejichž organizační struktura jim umožňuje snadno uplatňovat převodní ceny;

7.

naléhavě vyzývá EU k zajištění ještě větší transparentnosti tím, že podpoří vytvoření globálního systému sledování příslibů pomoci, aby dárcovské země byly těmito přísliby pomoci vázány a mohly být za projekty, instituce nebo skupiny, které podporují, volány k odpovědnosti;

8.

dále připomíná, že při realizaci projektů financovaných EU je třeba zamezit korupčním technikám, mezi které patří mimo jiné nepřiměřené navyšování nákladů na projekt, platby za fiktivní projekty a pracovníky, nepřiměřené a korupční využívání hospodářských nebo průmyslových náhrad, otevřené krádeže veřejných prostředků, přehnaně vysoké cestovní výdaje a úplatky; trvá tedy na tom, že je třeba sledovat celý tok financování ze strany EU, a to včetně tvorby politik a regulace, plánování a sestavování rozpočtu, financování, fiskálních transferů, řízení a tvorby programů, vypisování veřejných soutěží a zadávání zakázek, výstavby, provozu a údržby a plateb za služby;

9.

navrhuje, aby Komise zveřejnila mechanismy úřadu OLAF pro oznamování zneužití finančních prostředků EU ze strany účastníků veřejných soutěží a příjemců podpory EU a aby vypracovala obecné zásady politiky týkající se nakládání s informacemi od oznamovatelů o případech zneužití prostředků ve třetích zemích a umožnila tak náležitou kontrolu, zpětnou vazbu a ochranu proti odplatě, a to se zvláštní pozorností věnovanou situaci nejzranitelnějších skupin populace, zejména žen, v mnoha rozvojových zemích, neboť právě ony tíhnou k tomu stát se terčem korupce a spolupracovat při jejím odhalování, ale také bývají zranitelnější a za spolupráci bývají častěji stigmatizovány;

10.

zdůrazňuje, že EU musí vyzdvihnout význam uplatňování práva účasti a práva přístupu k informacím a mechanismům veřejné odpovědnosti, jako jsou přístupné údaje, jakožto hlavních zásad demokracie na všech platformách pro dialog se třetími zeměmi, a to i v bilaterálních vztazích a na nejvyšší úrovni; zdůrazňuje, že v tomto směru má zásadní význam svoboda tisku a tradičních i internetových sdělovacích prostředků; navrhuje, aby EU financovala projekty ve třetích zemích s cílem podpořit prosazování těchto zásad, především v zemích, kde probíhají procesy demokratizace, a zároveň aby zajistila začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a to, aby do těchto procesů byla zapojena občanská společnost, zejména ochránci lidských práv, odbory, ženy a zvlášť ohrožené skupiny, a pomohla při vytváření právních předpisů pro efektivní ochranu oznamovatelů;

11.

v tomto ohledu připomíná, že EU musí jít příkladem; trvá na tom, aby se EU a její členské státy aktivně podílely na mezinárodních iniciativách za větší transparentnost rozpočtu, jakými jsou například Partnerství pro otevřené vládnutí, Iniciativa za otevřený rozpočet a Iniciativa na podporu transparentnosti pomoci, a podpořily tak podobné závazky partnerských zemí, neboť se jedná o základní prvky mezinárodních norem lidských práv;

12.

vyzývá Komisi, aby navrhla rozšíření definice obhájců lidských práv v zásadách EU týkajících se obhájců lidských práv tak, aby zahrnovaly i aktivisty bojující proti korupci, investigativní novináře a zejména oznamovatele;

13.

zdůrazňuje, že by EU měla jako přední světový dárce následovat a rozšiřovat nedávné případy propojování poskytování vnější pomoci EU s reformami rozpočtu s cílem zvýšit transparentnost, zlepšit přístup k údajům a participačním procesům a harmonizovat hlavní zásady v tomto směru s ostatními dárci; zastává názor, že by EU měla vytvořit jasná a veřejná měřítka a kritéria v rámci přístupu založeného na pobídkách pro vlády, které přijímají pomoc, aby zpřístupnily své rozpočtové procesy veřejnosti a aby se součástí jejich úsilí stala transparentnost, účast veřejnosti a kontrola, a to prostřednictvím školení a technické pomoci; naléhavě vyzývá EU, aby prosazovala a podporovala rozvoj příznivého prostředí pro orgány dohledu v rozvojových zemích (včetně parlamentů, účetních dvorů, organizací občanské společnosti a médií), aby mohly provádět své hlavní funkce a potírat tak korupci;

14.

na druhou stranu zdůrazňuje, že EU by měla využívat rámce „rozšířených partnerství“ s třetími zeměmi, aby účinně přiměla tyto režimy, v nichž je hluboce zakořeněná korupce, k přijetí reforem, aby výše uvedené zásady uvedly do praxe; zastává názor, že politický dialog, tlak a spolupráce ze strany EU směrem k potřebnosti reformy by měly být zřejmé a transparentní a měly by zahrnovat odpovídající a ambiciózní kontrolní mechanismy; zastává názor, že by EU měla veřejně odsoudit schvalování zákonů, které omezují svobodu sdělovacích prostředků a aktivity občanské společnosti, jež jsou základními kameny odpovědnosti, a že by měla navrhnout strategie na úpravu vztahů s těmito zeměmi a viditelně tak podpořit reformu; zdůrazňuje, že je nutné jasně definovat a dodržovat doložky o lidských právech v dohodách s třetími zeměmi, které by umožňovaly, aby byla platnost dohody o partnerství v případě závažného porušování lidských práv pozastavena;

15.

podporuje větší transparentnost rozhodnutí o investování evropských veřejných prostředků, konkrétně v projektech EIB a EBRD, které mohou mít nepříznivý dopad na situaci v oblasti lidských práv; naléhavě vyzývá EIB a EBRD, aby posílily své politiky proti podvodům a korupci s cílem zajistit plnou transparentnost investic mimo území Evropské unie; zdůrazňuje, že je nutné, aby EIB a EBRD potvrdily svou ochotu vyhnout se riskantním investicím, zejména prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, zaujmout přístup založený na analýze rizik, zlepšit posuzování dopadu projektů, které podporují, na dodržování lidských práv a řádně prověřovat veškeré operace svých klientů, pokud jde o dodržování lidských práv a integritu; zastává názor, že zvláštní pozornost by měla být věnována zajištění účasti veřejnosti a rovněž otevřeným předběžným informovaným konzultacím s komunitami dotčenými financovanými projekty, a to ve všech fázích jejich plánování, provádění, sledování a hodnocení; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby využily jako výhradní členové EIB a jako většinoví akcionáři EBRD svého vlivu k podpoře významných reforem těchto institucí a umožnily tak větší míru demokratické kontroly nad jejich rozhodnutími a větší odpovědnost;

16.

domnívá se, že mezinárodní finanční instituce, jako jsou MMF a Skupina Světové banky, by měly v rámci opatření zavedených vůči státům, které přijímají pomoc prostřednictvím procesů stabilizace a přidružení vždy provádět vedle posouzení dopadu dané aktivity na lidská práva i posouzení korupčního rizika; zastává názor, že procesy stabilizace a přidružení by měly zahrnovat reformy za účelem zlepšení správy a zvýšení transparentnosti; trvá na tom, že provádění programů by mělo být následováno přiměřenými, z hlediska zdrojů dobře zajištěnými a nezávislými systémy dohledu, v rámci kterých by se konaly pravidelné audity a inspekce; dodává, že by měla být věnována zvýšená pozornost zabírání půdy, nucenému vystěhovávání, zadávání zakázek v oblasti obrany, odděleným rozpočtům na obranu a financování vojenských a polovojenských aktivit v zemích, které přijímají pomoc; vyzývá členské státy, aby jako členové MMF a Světové banky využily svého vlivu a zasadily se o větší transparentnost a mechanismy pro účast při jednáních o procesech stabilizace a přidružení a jiných programech financování a aby prosazovaly větší demokratickou kontrolu nad jejich rozhodováním a jejich větší odpovědnost;

17.

vyzývá bilaterální a multilaterální finanční instituce, včetně Skupiny Světové banky, MMF, regionálních rozvojových bank, vývozních úvěrových agentur a soukromých bank, aby jako podmínku podpory projektů požadovaly od těžebních společností a vlád splnění požadavků iniciativy „Zveřejněte, kolik platíte“ a norem Iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu pro transparentnost plateb;

18.

vítá protikorupční akční plán přijatý na zasedání G20 v Soulu a je přesvědčen, že by tento impuls měl být využit pro zajištění koordinovaného mezinárodního úsilí zaměřeného na boj proti korupci v klíčových oblastech;

19.

zdůrazňuje, že nejchudší lidé v rozvojových zemích silně závislí na veřejných službách jsou neúměrně postihováni drobnou korupcí, včetně tzv. „tiché korupce“, kdy veřejní zaměstnanci neposkytují služby nebo plnění, za něž byli vládou zaplaceni (jako je tomu například v případě absentujících učitelů ve veřejných školách nebo absentujících lékařů na klinikách základní péče);

20.

zdůrazňuje, že korupce vytváří překážky přímým zahraničním investicím a odrazuje vnější aktéry od navazování hospodářské spolupráce s rozvojovými zeměmi;

21.

věří, že boj proti korupci, včetně boje proti daňový rájům, daňovým únikům a nezákonným přesunům kapitálu, je součástí rozsáhlejšího úsilí o prosazování řádné správy věcí veřejných, která je v Agendě pro změnu z roku 2011 (COM(2011)0637) definována jako jedna z klíčových priorit s cílem zvýšit účinnost rozvojové politiky EU; zdůrazňuje potřebu úplného a bezprostředního vymáhání úmluvy OSN o boji proti korupci;

22.

upozorňuje, že veškeré snahy o vymýcení korupce by měly být doprovázeny podporou programů zaměřených na předcházení korupci pomocí vzdělávacích a osvětových kampaní;

23.

připomíná závazky přijaté v rámci Pusanského partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci a vyzývá EU a její členské státy, aby tyto závazky prováděly s cílem zintenzívnit společné úsilí v boji proti korupci a nezákonným tokům peněz;

24.

domnívá se, že pro boj s korupcí a její odstranění je zásadní zajistit konzistentnost rozvojových politik; rovněž zdůrazňuje, že je nutné rozšířit podporu EU v oblasti daňové správy a opatření proti daňovým podvodům v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci a Evropského rozvojového fondu;

25.

požaduje od členských států, aby podle potřeby změnily své trestní zákony tak, aby byla stanovena soudní pravomoc nad osobami, které se nacházejí na jejich území a dopustily se trestného činu úplatkářství či zpronevěry veřejných prostředků, a to bez ohledu na jejich národnost a na to, kde byl trestný čin spáchán, pokud se výnosy z této trestné činnosti nacházejí na území daného členského státu či na něm probíhalo praní peněz, nebo pokud má daná osoba „úzké vazby“ na členský stát, konkrétně skrze občanství, trvalé bydliště či konečné vlastnictví společnosti, která má své sídlo či dceřiné firmy na území členského státu;

26.

zdůrazňuje nicméně, že členské státy by měly postupovat obezřetně při posuzování toho, jaké informace poskytnou třetím zemím o osobách obviněných z korupce, zpronevěry nebo daňových úniků, aby nedocházelo k nespravedlivým obviněním obhájců lidských práv, jako tomu bylo v případě Alese Bjaljackého;

27.

domnívá se, že občany ve třetích zemích může odradit od oznámení korupce trestnost urážky na cti (pomluvy); naléhavě proto vyzývá členské státy, aby šly příkladem a zrušily ve svých právních systémech trestnost urážky na cti (pomluvy), alespoň v souvislosti s případy, které se týkají obvinění z organizovaného zločinu, korupce a praní peněz v členských státech či v zahraničí;

28.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučeními Úmluvy OSN proti korupci přijaly legislativní a jiná opatření pro klasifikaci úmyslného nezákonného obohacování, tedy výrazného navýšení aktiv veřejného činitele, které nemůže rozumně vysvětlit v souvislosti se svými zákonnými příjmy, jako trestného činu;

29.

vítá Jakartskou deklaraci o zásadách protikorupčních agentur z listopadu 2012; povzbuzuje EU a členské státy, aby šly dále a daly na mezinárodní úrovni impuls k řešení nízké efektivity při potírání korupce protikorupčními orgány, které byly založeny v mnoha rozvojových zemích, přičemž nízká efektivita je ve většině případů důsledkem jejich institucionálního uspořádání, nedostatku funkční nezávislosti na výkonné moci, nedostatku politické podpory, způsobu získávání financí, pravidel výběru a jmenování úředníků a jejich donucovacích pravomocí;

30.

vyzývá EU a členské státy, aby iniciovaly vznik mezinárodních norem nezávislosti a efektivity protikorupčních orgánů, které budou vypracovány na mezivládní úrovni, aby mohly být s konečnou platností přijaty Valným shromážděním OSN, budou rovnocenné Pařížským zásadám pro vnitrostátní orgány na ochranu lidských práv a budou mít i stejně významný rozsah; zdůrazňuje, že by tyto zásady měly být používány jako měřítka odpovědnosti, a to prostřednictvím vzájemného vyhodnocování výkonnosti;

31.

vyzývá Komisi, aby upevnila spolupráci s jinými dárci a s Mezinárodní organizací nejvyšších kontrolních institucí s cílem budovat kapacity nejvyšších kontrolních institucí v zemích přijímajících pomoc v zájmu zavádění mezinárodních standardů nejvyšších kontrolních institucí v rozvojových zemích;

32.

naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby napomohly a vyjádřily podporu vzniku Mezinárodní komise pro předcházení korupci zřízené mezinárodní úmluvou nebo protokolem k Úmluvě OSN proti korupci, čímž by daly vzniknout mezinárodnímu orgánu kriminálních vyšetřovatelů, kteří by měli rovnocenné pravomoci jako vnitrostátní donucovací orgány a orgány činné v trestním řízení, a mohli by tak vyšetřovat a stíhat trestné činy korupce na území smluvních států a obžalovat jednotlivce u vnitrostátních trestních soudů;

33.

vyzývá členské státy EU, aby podpořily zřízení postu zvláštního zpravodaje OSN pro boj s finanční trestnou činností a korupcí a pro ochranu lidských práv se širokým mandátem, včetně plánu zaměřeného na stanovené cíle a pravidelného hodnocení protikorupčních opatření přijatých státy; vyzývá ty členské státy, které již podepsaly, avšak ještě neratifikovaly Trestněprávní úmluvu Rady Evropy o korupci otevřenou k podpisu dne 27. ledna 1999, aby ji co nejdříve ratifikovaly;

34.

upozorňuje na existenci příručky vycházející z Úmluvy OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích umožňující společnostem zavést účinná opatření vnitřní kontroly, etická opatření a opatření na dosažení shody s cílem přecházet přeshraniční korupci a tuto korupci odhalovat;

35.

vyzývá všechny podniky EU, aby dostály své sociální odpovědnosti a v souladu s obecnými zásadami OSN dodržovaly lidská práva; vítá ochotu Komise vypracovat pokyny v oblasti lidských práv pro malé a střední podniky; vyzývá členské státy EU, aby vypracovaly vlastní vnitrostátní plány provádění obecných zásad OSN a trvaly na tom, že je nutné, aby i partnerské země dodržovaly mezinárodně uznávané normy sociální odpovědnosti podniků, jako jsou pokyny OECD pro nadnárodní podniky a tripartitní deklarace Mezinárodní organizace práce o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku;

36.

vyzývá k vypracování účinnějších standardů v oblasti transparentnosti a odpovědnosti technologických podniků EU vyvážejících technologie, které mohou být zneužity k porušování lidských práv, napomáhání korupci nebo k ohrožení bezpečnostních zájmů EU;

37.

připomíná, že většina iniciativ, které bojují za zlepšení podnikových postupů ve třetích zemích, a především v konfliktních oblastech, jako například iniciativa OSN Global Compact a zásady OSN pro oblast podnikání a lidských práv, nezajišťuje společné podmínky a důsledné prosazování zásad, neboť záleží na dobrovolné iniciativě podniků, zda zásady splní; vyzývá EU, aby převzala iniciativu v rámci mezinárodního úsilí o stanovení těchto normativních zásad, a to alespoň v rámci jurisdikce EU, se zaměřením na odpovědnost pro ředitele nadnárodních společností a mechanismy nápravy pro oběti;

38.

naléhavě žádá Komisi, aby navrhla právní předpisy, jimiž zajistí, aby společnosti v EU svým obchodem nepodporovaly osoby odpovědné za korupci, konflikty a hrubé porušování lidských práv, a to tak, že budou provádět kontroly a audity dodavatelských řetězců surovin a zveřejňovat jejich závěry; zastává názor, že zavedení povinných kontrol pro společnosti v EU by v souladu s pokyny OECD oživilo evropské podniky a přineslo větší soudržnost politik EU v oblasti lidských práv s rozvojovými politikami EU, zejména v oblastech, které jsou sužovány konflikty;

39.

znovu zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a členské státy učinily vhodná opatření, a to i v oblasti trestního práva, za účelem sledování a případně postihování společností se sídlem na jejich území, které jsou zapojeny do korupce ve třetích zemích; vyzývá Komisi, aby vytvořila veřejný seznam podniků, které byly usvědčeny z korupčního jednání nebo jejichž představitelé byli obviněni z korupčního jednání v členských státech či třetích zemích; zastává názor, že takový seznam by měl zabránit těmto podnikům, pokud byly usvědčeny, účastnit se veřejných zakázek nebo čerpat prostředky z fondů EU v členských státech EU nebo třetích zemích, a to až do konečného rozhodnutí soudu o zproštění viny; zdůrazňuje skutečnost, že zanesení na „černou listinu“ může být účinným prostředkem pro odrazení podniků od účasti na korupční činnosti a představuje pro ně dobrou motivaci pro zlepšení a posílení postupů v rámci vnitřní integrity;

40.

vítá dohody uzavřené mezi Evropským parlamentem a Radou, které vyžadují od podniků v odvětví těžebního průmyslu a těžby dřeva v původních lesích, aby zveřejňovaly platby vládám podle projektů a jednotlivých zemí; naléhavě vyzývá vlády všech partnerských zemí, aby požadovaly stejné zveřejnění plateb od nadnárodních společností, které jsou zaregistrovány či kotovány na finančních trzích v jejich jurisdikci; vyzývá EU, aby podporovala tuto normu informování v rámci svých vztahů s partnerskými zeměmi; zastává názor, že by Komise měla v rámci nadcházející revize příslušných právních předpisů zvážit rozšíření rozsahu podávání zpráv podle jednotlivých zemí tak, aby zahrnovaly i nadnárodní společnosti všech odvětví a více informací, jako jsou informace o prodeji, majetku, zaměstnancích, zisku a daních;

41.

zdůrazňuje, že korupce je často podhoubím pro trestnou činnost a přispívá ke konfliktům a nestabilitě, a zastává názor, že boji proti korupci by měla být přisouzena větší váha v úsilí EU o předcházení konfliktům a v jejích opatřeních pro řešení nestabilních situací;

42.

zdůrazňuje klíčovou roli vysokých standardů integrity mírových sil v rámci OSN a AU, konkrétně v souvislosti s africkým mírovým projektem; podporuje názor, že je nutná reforma systému opatření OSN pro zajištění integrity, konkrétně že je třeba sloučit veškerá vyšetřování zneužití úřední pravomoci pod jeden vnitřní orgán dohledu, a to včetně vyšetřování na místě; vyzývá proto OSN, aby učinila potřebné kroky a zajistila, že se osoby, vůči nimž se provinili příslušníci mírových sil, domohou nápravy, a aby zlepšila mechanismy podávání zpráv a politiku ochrany oznamovatelů;

43.

zdůrazňuje, že je třeba rozšířit a aktualizovat obecné normy chování a kodex chování na misích EU v rámci SBOP, aby se protikorupční úsilí náležitě odrazilo jak na misích, tak v oblastech, kde mise probíhají; vyzývá EU a její členské státy, aby učinily potřebné kroky a zajistily, že se osoby, vůči nimž se provinil evropský personál na misích pro zajištění míru a právního státu, domohou skutečné nápravy; naléhavě vyzývá Radu, aby vytvořila bezpečné a přiměřené mechanismy podávání zpráv a účinnou politiku na ochranu oznamovatelů; zdůrazňuje, že tyto mechanismy musí zohledňovat rovnost mužů a žen;

44.

vítá iniciativy, jako je dokument z Montreux a mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb; vítá skutečnost, že Evropská unie nedávno podpořila dokument z Montreux a že dokument přijala již řada členských států EU a jejich počet dále roste; zdůrazňuje však, že musí být lépe prosazovány stanovené zásady; vyzývá členské státy EU, aby dále rozšiřovaly své vnitrostátní právní předpisy a regulaci v souladu se standardy, které stanovuje dokument z Montreux, a doporučuje, aby ony i EU uzavíraly smlouvy pouze s těmi soukromými poskytovateli vojenských a bezpečnostních služeb, kteří dodržují zásady iniciativ; vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly vytvoření mechanismu dohledu nad soukromými poskytovateli bezpečnostních služeb, který by měl být orgánem pro zajištění souladu, schopným řešit stížnosti a ukládat odrazující sankce (včetně změn smluv vyžadujících další omezení, vydávání oficiálních upozornění, finančních postihů a dočasného či trvalého vyřazení soukromého poskytovatele vojenských a bezpečnostních služeb ze systému kodexu chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb), a to s cílem zajistit, že soukromí poskytovatelé vojenských a bezpečnostních služeb budou dodržovat kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb a budou nést ve vztahu k tomuto kodexu odpovědnost;

45.

požaduje, aby EU a členské státy podporovaly vytvoření mezinárodního rámce pro regulaci aktivit soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb, který by zajistil rovné podmínky tak, aby hostitelské státy měly pravomoc tyto poskytovatele regulovat a aby smluvní státy mohly použít svou pravomoc na ochranu lidských práv a předcházení korupci; zdůrazňuje, že součástí takového rámce musí být vedle systému dohledu a licencí vyžadujícího, aby se všichni soukromí poskytovatelé vojenských a bezpečnostních služeb podrobovali nezávislým auditům a účastnili se povinného školení veškerého personálu v oblasti lidských práv, i odrazující sankce za jeho porušení, odpovědnost těch, kdo ho porušili, a účinný přístup obětí k prostředkům nápravy;

46.

doporučuje, aby členské státy posílily uplatňování kapitoly IV („Mezinárodní spolupráce“) a V („Navrácení majetku“) Úmluvy OSN proti korupci, a to především tak, aby zajistily větší účinnost vzájemné právní pomoci, kterou požadují třetí země, zejména prostřednictvím výkladu vnitrostátních právních předpisů způsobem, který umožní poskytnout požadovanou pomoc, a zrušením vazby mezi konfiskací a odsuzujícím rozsudkem ve státě požadujícím pomoc, aby mohla být poskytnuta vzájemná právní pomoc, a tím, že jejich právním systémům poskytnou nezbytné lidské a finanční zdroje, aby tyto případy mohly být řešeny řádně a rychle; naléhavě vyzývá EU, aby přisoudila této problematice, která je mimořádně důležitá pro třetí země, které procházejí procesem demokratizace, prvořadý význam, a to konkrétně tak, že bude řešit právní překážky a nedostatek ochoty finančních center v rámci EU spolupracovat, což často vede k zachovávání netečného a neúčinného režimu vzájemné právní pomoci;

47.

zastává názor, že standardní doložky o lidských právech obsažené ve všech dohodách se třetími zeměmi by měly rovněž zahrnovat závazek ochrany a prosazování zásady řádné správy věcí veřejných;

48.

vyzývá Komisi, aby v souvislosti s příštím přezkumem dohody z Cotonou navrhla dodržování zásady řádné správy věcí veřejných jakožto zásadní prvek dohody a rozšířila vymezení pojmu korupce a umožnila tak postihovat porušování zásady řádné správy za všech závažných okolností, a nikoli pouze v případech souvisejících s hospodářskými či odvětvovými politikami a programy, jichž je Evropská unie významným partnerem z hlediska finanční podpory;

49.

vítá rozhodnutí pracovní skupiny EU-Tunisko a EU-Egypt dokončit plán navracení nezákonně získaného majetku, který je stále zmražen v několika třetích zemích; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby postupovaly v plném souladu se stávajícími mezinárodními normami, které upravují navracení majetku, jako jsou kapitola V Úmluvy OSN proti korupci, akční plán pro navrácení majetku vypracovaný v rámci deauvillského partnerství skupiny G8 s arabskými zeměmi procházejícími transformací a nový legislativní rámec, který vytvořila Rada dne 26. listopadu 2012; domnívá se, že opatření pro navrácení majetku podpoří snahy zemí napravit nejhorší důsledky korupce, a naléhavě žádá EU a její členské státy, aby vyvinuly důrazné úsilí s cílem usnadnit navrácení zpronevěřeného majetku odcizeného občanům zemí „arabského jara“ předchozími režimy; zdůrazňuje, že je důležité, aby státy, které se vymanily z režimů s hluboce zakořeněnou korupcí přistupovaly k navracení majetku a státnímu dluhu s úctou k lidským právům; podporuje iniciativy zaměřené na audit vnějšího a vnitřního dluhu států s cílem odhalovat korupci a její dopad na lidská práva; vyzývá členské státy, aby podporovaly iniciativy zacílené na audity dluhů;

50.

vyzývá EU a členské státy, aby poskytovaly právní a technickou pomoc rozvojovým zemím, které chtějí získat zpět odcizený majetek (nebo majetek nezákonně shromážděný během diktatury), který se nachází na území Evropské unie;

51.

zdůrazňuje, že korupce v obchodě se zbraněmi představuje velký podíl korupce, ke které dochází při globálních transakcích; vítá Smlouvu o obchodu se zbraněmi přijatou Valným shromážděním OSN dne 2. dubna 2013, která stanoví společné závazné normy a kritéria pro posuzování mezinárodních transferů zbraní; vítá, že se členské státy zavázaly podepsat Smlouvu o obchodu se zbraněmi co nejdříve, a vyzývá je, aby se rovněž ujaly iniciativy v rámci úsilí OSN o rychlou ratifikaci a provádění Mezinárodní smlouvy o zbraních ve všech členských státech OSN; vybízí EU, aby zajistila větší ostražitost ve vztahu k vývozu evropských výrobců zbraní a aby bojovala proti neprůhlednosti obchodu se zbraněmi, především pokud jde o využívání prostředníků a ekonomických/průmyslových kompenzací, v souladu se společným postojem Rady 2008/944/CFSP ze dne 8. prosince 2008, který vymezuje společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu;

52.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států EU a kandidátských a přidružených zemí, Radě Evropy, Africké unii, Mezinárodnímu měnovému fondu, Světové bance, Evropské investiční bance, Evropské bance pro obnovu a rozvoj a Organizaci spojených národů.