(i)

v návrhu podpory platební bilance je konečným zajištěním veškerých opatření pomoci rozpočet Unie; v souvislosti s tím by Komise měla příhodně vyřešit, jak nad rámec stávajících ustanovení v návrhu podpory platební bilance více zohlednit úlohu dohledu nad rozpočtem Unie, již Parlament vykonává, a umožnit tak skutečnou odpovědnost;

(ii)

Komise by měla objasnit vztah mezi pomocí, která by mohla být poskytnuta členskému státu mimo eurozónu podle nařízení (EU) č. 407/2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace (5), a ustanovení a nástrojů zavedených na základě návrhu nařízení o podpoře platební bilance po skončení trvání evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM);

(iii)

Vzhledem k tomu, že evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM) bude brzy ukončen, jak oznámili vedoucí představitelé EU na zasedání Evropské rady v roce 2010 v souvislosti se vstupem smlouvy ESM v platnost, měly by být prostředky, které zbývají v EFSM (přibližně 10 miliard EUR), převedeny do nástroje na podporu platební balance, který by tak zvýšil svůj účinek u 50 miliard EUR na 60 miliard EUR; jakmile členské státy uhradí půjčky z EFSM, nebude pro urazenou částku nadále nutná záruka z rozpočtu Unie a rozpočet bude tak uvolněn pro záruky nových půjček. Po přerušení EFSM nebude zbývající kapacita EFSM nadále využita v rámci EFSM a nadále bude moci být využita v rámci systému podpory platební bilance členských států;

(iv)

mezi systémem podpory platební bilance a využíváním strukturálních fondů by neměla být v návrhu podpory platební bilance z roku 2012 žádná spojitost ani podmíněnost; podmínky pro využívání prostředků ze strukturálních fondů by měly být, pokud je to nutné, stanoveny v příslušném legislativním aktu týkajícím se politiky soudržnosti;

(v)

čl. 2 odst. 4 návrhu podpory platební bilance o požadavku na konzultování Komise při zamýšlené finanční podpoře mimo Unii by se neměl vztahovat na členský stát, který obdrží finanční pomoc na základě zásady předběžné opatrnosti v podobě úvěrové linie, která není podmíněna přijetím nových politických opatření dotyčným členským státem, dokud není úvěrová linie vytvořena;

(vi)

je nutné zvýšit transparentnost a odpovědnost v postupu zvýšeného dohledu, a to změnou hospodářského dialogu tak, aby příslušný vnitrostátní parlament a Evropský parlament mohly vyzvat Komisi, Radu, Evropskou centrální banku a Mezinárodní měnový fond k výměně názorů;

(vii)

Komise by měla předložit Evropskému parlamentu svůj návrh doporučení týkající se poskytnutí úvěru členskému státu spolu s návrhem makroekonomického ozdravného programu;

(viii)

pokud jde o podmínky a postupy pro poskytování úvěrů, měla by být Evropská centrální banka (ECB) méně zapojována do přípravy ozdravných programů; Ve svém stanovisku k návrhu podpory platební bilance ze dne 7. ledna 2013 (CON/2013/2) považuje ECB za nevhodné převzít takovou roli u členských států mimo eurozónu; proto, jak navrhla ECB, by měla být znění čl. 3 odst. 3 „ve spolupráci s ECB“ a čl. 3 odst. 8 „ve spolupráci s ECB“ nahrazena slovy „s přihlédnutím k názoru ECB, pokud by se ECB rozhodla poskytnout v tomto ohledu radu“;

(ix)

obecně je nutno pro potřeby vypracování a posouzení makroekonomického ozdravného programu požadovat větší jasnost a více specifikací, zejména pokud jde o politiky a procesní požadavky zaměřené na znovunastolení „udržitelného stavu platební bilance a obnovení úplné finanční soběstačnosti dotčeného státu na finančních trzích“.

(x)

k praktické srozumitelnosti návrhu podpory platební bilance by přispělo vymezení dvou koncepcí v čl. 4 odst. 1 týkajícího se podmínek pro udělení předběžné podmíněné úvěrové linie (PCCL), a to „udržitelné zahraniční pozice“ a skutečnosti, zda banky mají, či nemají „problémy s platební schopností, které by představovaly systémové ohrožení stability bankovního systému“; za tímto účelem by měly být uvedené koncepce uvedeny přímo v článku 4 s výslovným odkazem na odpovídající ukazatele stanovené v příslušných předpisech Unie (CRD IV, ESRB, předpisy evropských orgánů dohledu, soubor šesti právních předpisů (tzv. 6 pack), zprávy o fiskální udržitelnosti), nebo přinejmenším prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. Ve stejném duchu by měl článek 4 výslovně stanovit, že předpokládané celkové posouzení by měla provést Komise a mělo by být podle potřeby zveřejněno. Odkaz na předpokládaná posouzení v rámci postupu týkajícího se makroekonomických nerovnováh, který byl stanoven nařízením (EU) č. 1176/2011, by měl být také doplněn mezi kritéria způsobilosti;

(xi)

v čl. 4 odst. 2 týkajícím se podmínek pro udělení úvěrové linie za zpřísněných podmínek (ECCL) u návrhu podpory platební bilance je nutné srozumitelněji popsat a stanovit přesněji mezní hodnoty a kritéria hodnocení, podle nichž bude možné určit, který členský stát již nesplňuje požadavky pro linii PCCL, ale je stále způsobilý k přístupu k linii ECCL, a také stanovit jasné postupy vedoucí k posouzení uvedenému v tomto odstavci;

(xii)

je nutné objasnit čl. 6 odst. 5 návrhu podpory platební bilance o přechodu z předběžné podmíněné úvěrové linie na úvěr, dojde-li ke zhoršení hospodářské situace, a to především co se týče časového harmonogramu a faktorů, na jejichž základě bude přechod uskutečněn;

(xiii)

měl by být zřízen nepřímý nástroj pro rekapitalizaci bank pro členské státy mimo eurozónu, zejména s ohledem na případnou účast těchto členských států v budoucím jednotném mechanismu dohledu a na potřebu poskytnout jim fiskální jištění.

Je navrhován nepřímý nástroj pro rekapitalizaci bank namísto přímého, protože kdyby byl v rámci podpory platební bilance zaveden přímý nástroj, vystavilo by to rozpočet Unie přímému riziku, kterou představuje rekapitalizovaná finanční instituce,

Tento nepřímý nástroj by měl mít podobu půjčky na rekapitalizaci bank a měl by fungovat spolu se třemi stávajícími nástroji k poskytnutí finanční pomoci pro platební bilanci (úvěrové linie PCCL, ECCL a půjčky). Neexistují žádné právní problémy, jež by stály v cestě půjčce na rekapitalizaci bank, která by byla poskytována vládě dotčeného členského státu za účelem rekapitalizace jeho finančních institucí, a to přísně důvěrně.

(xiv)

Kromě výše uvedeného nástroje pro nepřímou rekapitalizaci bank by měla být zvážena možnost změnit smlouvu o Evropském mechanismu stability (ESM) a umožnit členským státům, jejichž měnou není euro, podílejícím se na jednotném mechanismu dohledu, využívat nástroj pro rekapitalizaci bank ESM, a to za podmínky, že jejich zapojení do jednotného mechanismu dohledu a ESM bude trvalé a že tyto členské státy budou mít stejná práva a povinnosti jako státy, jejichž měnou je euro. V tomto případě by členské státy kapitálově přispěly konkrétně na tento nástroj ESM pro rekapitalizaci bank.

Měla by být zvážena a dále rozvinuta myšlenka na zřízení pobočky ESM využívané pro přímou rekapitaliaci, což by omezilo negativní vliv, který by nakupující bankovní subjekt mohl mít na ratingové hodnocení a výpůjční kapacitu ESM, jejímž cílem by bylo rovněž zahrnout tyto členské státy, jejichž měnou není euro, podílející se na jednotném mechanismu dohledu;

(xv)

je třeba mít na paměti, že jakýkoli budoucí jednotný fond pro řešení problémů bank, jako součást systému bankovní unie, by měl také zahrnovat členské státy stojící mimo eurozónu;

(xvi)

konečná dohoda vyjednávacích týmů Parlamentu a Rady ohledně Gauzèsova dokumentu je vítána, současně je však důležité, aby nařízení přijaté na základě podpory platební bilance odráželo současný stav, zejména pokud jde o následující hlediska:

(xvii)

do čl. 6 odst.2 návrhu podpory platební bilance týkajícího se posílení dohledu je zahrnut určitý počet prvků, které odrážejí podstatu Ferreirova dokumentu. proto by měl být návrh podpory platební bilance aktualizován s cílem zajistit rovné podmínky, aby odrážel prozatímní dohodu vyjednávacích týmů Parlamentu a Rady na relevantních částech Ferreirova dokumentu, konkrétně: