29.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 36/91

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 15, 18, 20, 21 a 34,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. března 2012 nazvané „Vnější rozměr koordinace systému sociálního zabezpečení EU“ (COM(2012)0153),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2011 nazvané „Globální přístup k migraci a mobilitě“ (COM(2011)0743),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2011 nazvané „Evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí“ (COM(2011)0455),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst (COM(2012)0173),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. února 2012 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí (SOC/427),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 16. února 2012 nazvané „Obnovená evropská agenda pro integraci“,

—

s ohledem na stanovisko z vlastní iniciativy Evropského hospodářského a sociálního výboru z 18. září 2012 na téma Přínos podnikatelů z řad migrantů pro hospodářství EU (1);

—

s ohledem na studii Eurofondu z roku 2011 o podpoře podnikání etnických menšin v evropských městech;

—

s ohledem na společnou zprávu o zaměstnanosti pro rok 2012 ze dne 20. února 2012,

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 5. prosince 2011 o dosažených výsledcích a o kvalitativních a kvantitativních aspektech provádění Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí za období 2007-2009 (COM(2011)0847),

—

s ohledem na souhrnnou zprávu nazvanou „Šestá schůze Evropského fóra pro integraci: zapojení zemí původu migrantů do integračního procesu“ (Brusel, 9. a 10. listopadu 2011),

—

s ohledem na studii Evropského parlamentu z roku 2011 o integraci migrantů a jejích dopadech na trh práce,

—

s ohledem na studii nazvanou „Souhrnná zpráva EMS: uspokojení poptávky po pracovní síle prostřednictvím přistěhovalectví“(Evropský parlament, 2011),

—

s ohledem na studii nazvanou „Gallup World Poll: mnoho tváří globálního přistěhovalectví (IOM a Gallup, 2011),

—

s ohledem na studii Eurofondu o kvalitě života v etnicky různorodých oblastech (2011), pracovních podmínkách občanů cizího původu (2011) a podmínkách zaměstnávání a pracovních podmínkách pracovníků-migrantů (2007),

—

s ohledem na výzkum provedený Evropskou sítí měst pro politiku integrace migrantů na místní úrovni, zřízený Kongresem místních a regionálních orgánů Rady Evropy, městem Stuttgart a nadací Eurofound,

—

s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 4. května 2010 o integraci jakožto hnací síle hospodářského rozvoje a sociální soudržnosti,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. března 2010 na téma „Integrace migrujících pracovníků“ (SOC/364),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. února 2010 na téma „Integrace a sociální agenda“ (SOC/362),

—

s ohledem na Stockholmský program „Otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“ přijatý Evropskou radou (10. a 11. prosince 2009),

—

s ohledem na směrnici Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (2),

—

s ohledem na směrnici Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (3),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (4),

—

s ohledem na směrnici 2009/52/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (5),

—

s ohledem na směrnici Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (směrnice o modré kartě) (6),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2009 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v letech 2004–2008 (8),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. května 2007 nazvané „Cirkulační migrace a partnerství mobility mezi Evropskou unií a třetími zeměmi“ (COM(2007)0248),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o strategiích a prostředcích pro integraci migrantů v Evropské unii (9),

—

s ohledem na směrnici Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu (10),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. září 2005 nazvané „Společný program pro integraci – Rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii“ (COM(2005)0389),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. května 2005 nazvané „Haagský program: deset priorit pro nadcházejících pět let – partnerství pro evropskou obnovu týkající se svobody, bezpečnosti a práva“ (COM(2005)0184),

—

s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států ze dne 19. listopadu 2004 o vytvoření společných základních zásad pro politiku integrace migrantů v Evropské unii,

—

s ohledem na program z Tampere schválený ve dnech 15. a 16. října 1999,

—

s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (11),

—

s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (12),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (13),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (14),

—

s ohledem na návrhy Komise ze dne 30. března 2012, které se týkají koordinace systémů sociálního zabezpečení (COM(2012)0156, COM(2012)0157, COM(2012)0158 a COM(2012)0152),

—

s ohledem na rozsudky Evropského soudního dvora ve věcech C-214/94, C-112/75, C-110/73, C-247/96, C-300/84, C-237/83, C-60/93 a C-485/07,

—

s ohledem na články 48, 78, 79 a 352 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a na stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0040/2013),

A.

vzhledem k tomu, že od roku 2012 začne klesat počet evropských obyvatel v produktivním věku a poklesne v příštích deseti letech o 14 milionů osob, nebudou-li přicházet migranti; vzhledem k tomu, že se příslušné údaje v různých členských státech od sebe významně liší;

B.

vzhledem k tomu, že v roce 2011 žilo v členských státech EU-27 48,9 milionů osob, které se narodily v zahraničí (9,7 % celkového počtu obyvatelstva v Evropské unii), 16,5 milionů pocházelo z jiného členského státu EU (3,3 %) a 32,4 milionů ze zemí mimo EU (6,4 %);

C.

vzhledem k tomu, že tento nedostatek kvalifikované pracovní síly je již viditelný i navzdory míře nezaměstnanosti v Evropské unii, která činí zhruba 10 % (23,8 milionů osob), a v příštích letech se ještě zvětší a že například v roce 2015 bude neobsazeno 380 000 až 700 000 pracovních míst v oblasti informačních technologií; vzhledem k tomu, že opatření zaměřená na řešení nedostatku kvalifikované pracovní síly musejí zahrnovat lepší možnosti v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, rozvoje dovedností a kariérního postupu ze strany členských států a podniků, identifikaci nových cílových skupin a lepší přístup k vysokoškolskému vzdělávání pro občany EU;

D.

vzhledem k tomu, že podle průzkumů Eurobarometru považuje 70 % občanů EU migranty za potřebné pro evropské hospodářství; vzhledem k tomu, že je odhadováno, že počet občanů, kteří se narodili v zahraničí a přicházejí ze států mimo území EU-27, je 32 milionů, což odpovídá 6,5 % celkového počtu obyvatel;

E.

vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti státních příslušníků ve třetích zemích ve věku od 20 do 64 je v průměru o 10 % nižší než míra zaměstnanosti domácího obyvatelstva v celé EU a vzhledem k tomu, že mnoho migrantů kromě toho pracuje v zaměstnáních, které neodpovídají úrovni jejich dosaženého vzdělání, či žijí v nejistých podmínkách, což je jev, který lze zmírnit rozšířením působnosti všeobecně uplatnitelných kolektivních smluv o mzdách; vzhledem k tomu, že poptávka po kvalifikovaných pracovnících stoupá rychlejším tempem než v případě méně kvalifikovaných pracovníků, ale že průměrná úroveň vzdělávání občanů třetích zemí je nižší v porovnání s úrovní vzdělávání občanů EU a vzhledem k tomu, že mladým lidem, kteří pocházejí z přistěhovaleckého prostředí, ve větší míře hrozí, že systém vzdělávání a odborné přípravy ukončí, aniž by získali vyšší střední vzdělávání;

F.

vzhledem k tomu, že Evropská unie sice může očekávat stálý příliv migrantů, nicméně v celosvětovém měřítku bojuje o nejlepší mozky, s cílem přilákat a udržet si talentované pracovníky; vzhledem k tomu, že demografické změny a rostoucí globální konkurenci znamenají, že EU musí řešit otázky, které by mohly odrazovat od takové migrace, a rovněž by měla podporovat sociální inovace;

G.

vzhledem k tomu, že kvalifikované pracovníky, kteří disponují lidským a tvořivým potenciálem potřebným na podporu znalostních ekonomik, spíše přitáhnou rozmanité, otevřené a tolerantní společnosti, a přitažlivost EU proto závisí i na možnosti aktivního přístupu k zaměstnání, poskytnutí stejného přístupu k zaměstnání, vyhlídek skutečné integrace, stejného přístupu v rámci zaměstnání a vzdělávání a nediskriminace v těchto oblastech a od rovnosti a úspěšnosti ve vzdělávání a odborné přípravě studentů, kteří pocházejí z přistěhovaleckého prostředí, v rámci kultury otevřené migraci, jakož i na odstranění administrativních překážek;

H.

vzhledem k tomu, že v komunitách migrantů jsou genderové stereotypy zakořeněny mnohem hlouběji a migrantky jsou častěji oběťmi různých druhů násilí na ženách, zejména nucených sňatků, mrzačení ženských pohlavních orgánů, takzvaných zločinů ze cti, špatného zacházení v rámci užších vztahů, sexuálního obtěžování na pracovišti a dokonce i obchodování a sexuálního vykořisťování;

I.

vzhledem k tomu, že z údajů Gallup World Poll 2011 vyplývá, že potenciální migranti, kteří by upřednostnili dočasnou práci v zahraničí, počtem dvojnásobně převyšují ty, kteří by chtěli emigrovat natrvalo;

J.

vzhledem k tomu, že klíčem k úspěšné integraci je zaměstnanost a že zásady integrace EU zdůrazňují, že kvalitní, udržitelné a placené zaměstnání nebo samostatně výdělečná činnost jsou klíčovou součástí procesu integrace, který má rozhodující význam pro zapojení migrantů, přínos migrantů k hostitelské společnosti a zviditelnění tohoto přínosu;

K.

vzhledem k tomu, že podle odhadů v Evropské unii žije a pracuje 1,9 až 3,8 milionu migrantů v nezákonných podmínkách;

L.

vzhledem k tomu, že od roku 2000 přispěli migranti k vytvoření zhruba čtvrtiny nových pracovních míst; vzhledem k tomu, že migranti se při vstupu na trh práce čím dál tím více rozhodují pro samostatnou výdělečnou činnost, což však znamená, že jsou rovněž častěji vystaveni finančním obtížím; vzhledem k tomu, že podnikatelé z řad migrantů a podniky vedené příslušníky etnických menšin hrají důležitou úlohu při vytváření pracovních míst a mohou mít ve společenstvích vedoucí funkci a být faktory vytvářejícími cestu na celosvětové trhy a tím přispívat k úspěšné integraci; vzhledem k tomu, že členské státy musejí těmto skupinám poskytovat víc informací, aby byla zvýšena jejich informovanost, např. prostřednictvím vytvoření internetové stránky, na níž by budoucí podnikatelé našli všechny potřebné informace o příslušných možnostech a výzvách, evropských a vnitrostátních dotacích a organizacích a orgánech poskytujících pomoc v případě samostatné výdělečné činnosti;

M.

vzhledem k tomu, že studenti přistěhovaleckého původu jsou ve vzdělávacím systému stále znevýhodněni a častěji odcházejí ze vzdělávacích institucí bez dokončení studia;

N.

vzhledem k tomu, že v důsledku byrokracie, neuznávání kvalifikací a nedostatku příležitostí na rozvoj dovedností je skutečnost, že nesoulad mezi dovednostmi a související odliv mozků vyšší mezi migranti než mezi původními občany státu;

O.

vzhledem k tomu, že globalizace hospodářství jde ruku v ruce s globalizací sociální oblasti, což má mimořádný vliv na vnější koordinaci sociálního zabezpečení občanů EU a státních příslušníků třetích zemí.

P.

vzhledem k tomu, že politiky zaměstnanosti a politika sousedství jdou ruku v ruce v zájmu o dosažení lepšího uspokojení poptávky po pracovní síle a evropských pracovních trzích;

Q.

vzhledem k tomu, že nebude možné, aby jednotlivé členské státy uzavřely se všemi třetími státy dvoustranné reciproční dohody o sociálním zabezpečení a že by takové snahy vedly k roztříštěnosti systému, v němž by se občanům EU nedostávalo rovného zacházení; vzhledem k tomu, že je proto nutné jednat na evropské úrovni;

R.

vzhledem k tomu, že záležitosti týkající se integrace státních příslušníků třetích zemí na trh práce a všeobecné integraci, která ji provází, jsou na úrovni EU přiděleny řadě generálních ředitelství Komise a Evropské službě pro vnější činnost;

S.

vzhledem k tomu, že může existovat podobně roztříštěný přístup na vnitrostátní úrovni mezi jednotlivými odděleními a úrovněmi vlády a různými agenturami, zatímco místní a regionální orgány sehrávají rozhodující úlohu z hlediska plnění strategií integrace na nejnižší úrovni;

T.

vzhledem k tomu, že ženy-migrantky jsou častěji postiženy nezaměstnaností, nízko platově ohodnocenými pracovními místy, nerovnováhou mezi nabízenou a poptávanou kvalifikací („skills mismatch“)

U.

vzhledem k tomu, že migrantky jsou častěji zaměstnány v odvětvích, jako je neformální péče, které systémy sociálního zabezpečení v některých členských státech neuznávají, a vzhledem k tomu, že po odchodu do důchodu tedy nemají přístup k systému důchodového zabezpečení a ve stáří čelí chudobě;

V.

vzhledem k tomu, že významná část studentů ze třetích zemí v EU nepracuje po skončení svého studia v EU;

W.

vzhledem k tomu, že osoby pocházející z přistěhovaleckého prostředí dosahují ve školách slabých výsledků a častěji dochází k jejich sociálním vyloučení, a to včetně problémů, pokud jde o zapojování pracovní síly, výkonnost ve škole či diskriminaci, rasismus a xenofobii;

1.

zdůrazňuje, že integrace na trh práce a do společnosti vyžaduje oboustranné úsilí, zejména pokud jde o osvojení jazykových dovedností a znalost právního, politického a sociálního systému a jeho respektování, zvyků, tradic, způsobu soužití ve společnosti v přijímající zemi a na druhé straně budování inkluzívní společnosti a poskytnutí přístupu na trh práce, k institucím, jakož i ke vzdělání, sociálnímu zabezpečení, zdravotní péči, přístupu ke zboží a službám a ubytování a právo na účast v demokratických procesech; zdůrazňuje, že vzdělávací instituce, náboženské, sociální, komunitní a přistěhovalecké organizace, sportovní a kulturní sdružení, ozbrojené síly, sociální partneři a zvláště odbory, podniky a náborové agentury nesou v této souvislosti zvláštní společenskou odpovědnost, přičemž je třeba připomenout, že jednotliví aktéři mají v rámci procesu integrace různou váhu;

2.

domnívá se, že vzájemný závazek v souvislosti s integrací může získat co nejširší podporu společnosti pouze tehdy, pokud se ho úspěšně podaří začlenit do různých politik a pokud členské státy tuto otázku aktivně a otevřeně projednají s veřejností a nabídnou důvěryhodné způsoby řešení problémů, které integrace v současnosti představuje;

3.

zdůrazňuje, že integrace je pokračující dvoustranný proces vyžadující zapojení jak příslušníků zemí mimo území EU, tak i hostitelské společnosti; vítá mnohé příklady osvědčených postupů po celé EU při integraci migrantů, žadatelů o azyl a osob s mezinárodní ochranou, často prostřednictvím projektů realizovaných místními orgány, které hrají klíčovou úlohu při plnění cílů integrace;

4.

Integraci je nejúčinnějším způsobem zahajována v místních komunitách a proto vyžaduje podporu EU pro vytváření integrační sítě místních a regionálních orgánů, která zahrnuje všechny orgány občanské společnosti, které působí na místní úrovni v souladu se zásadou „zdola nahoru“ a případně následováním příkladů projektů CLIP (15), ERLAIM (16), ROUTES, City2City a EUROCITIES. zdůrazňuje, že obce a města hrají v tomto ohledu zásadní úlohu a zasluhují si zvláštní podporu;

5.

vyzývá členské státy, aby neústupně bojovaly proti diskriminaci občanů třetích zemí a jiných občanů EU, zejména pokud jde o hledání zaměstnání a na pracovišti; zastává názor, že je nutné učinit rázná opatření v boji proti diskriminaci a rasismu v důsledku hospodářské a finanční krize a jejích průvodních projevů jako je vyšší nezaměstnanost; zdůrazňuje, že zaměstnavatelé mají ze zákona povinnost zacházet se všemi zaměstnanci stejně a nečinit mezi nimi žádné rozdíly z hlediska náboženství, pohlaví, etnické či státní příslušnosti, a tedy dodržování základních práv, vzhledem k tomu, nediskriminace a rovné příležitosti tvoří klíčovou součást integračního procesu; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby úrovně odměňování a práva v rámci kolektivních smluv byly v hostitelských zemích u migrantů rovněž dodržovány; vyzývá členské státy, aby monitorovaly dodržování tohoto souladu v praxi s cílem zabránit mzdovému a sociálnímu dumpingu, přijaly společné pokyny o boji proti diskriminaci související se zaměstnáním a opatření zaměřené na zmírnění negativního vlivu, který může mít legislativní systém na životy migrantů, a podporovaly aktivační politiky, je mohou vést k rychlejšímu růstu a snížení nerovností a příjmových rozdílů;

6.

vyzývá členské státy, aby v oblasti práce lépe využily migrační politiky s cílem vypořádat se s nedostatkem pracovních sil a s cílem podpořit vnitřní produkci;

7.

vyzývá Komisi, aby prostřednictvím předvstupní pomoci a užšího sledování dosaženého pokroku dále podpořila snahy zemí usilujících o přistoupení o zlepšení sociálního a ekonomického začlenění Romů, se zvláštním ohledem na situaci romských žen a dívek;

8.

zastává názor, že integrační politika a opatření členských států musí být rozlišující, speciálně přizpůsobené a velmi kvalitní, přičemž je nutno rozlišovat především mezi různými cílovými skupinami, např. mezi lidmi s vysokou a nízkou kvalifikací, mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí, mezi migranty, kteří mají či nemají nabídku práce, disponují jazykovými znalostmi či nikoli a mají či nemají rodinní vazby v hostitelském státě; připomíná, že účast závisí na tom, zda jsou tato opatření dostupná a dosažitelná, jakož i na právu na doprovod nejbližších členů rodiny a na právu pracovat pro stálého partnera;

9.

připomíná, že přibližně polovinu migrantů v EU představují ženy a že nezávislé právní postavení migrantů pro ženy a právo pracovat pro partnera jsou klíčovými prvky pro zabezpečení účinné integrace;

10.

žádá, aby byl na místní, vnitrostátní i evropské úrovni zvolen komplexní přístup srovnatelný se zohledňováním rovnosti žen a mužů; požaduje, aby byla zavedena zásada uplatňování integračního hlediska, přičemž otázky týkající se integrace je třeba zohlednit ve všech politických, legislativních a finančních opatřeních, a pro tyto účely vyzývá členské státy, aby od vnitrostátních kontaktních míst pro integraci (NCPI) požadovaly poskytování informací o pokroku dosaženém v této oblasti; žádá proto Komisi, aby rovněž zřídila meziútvarovou skupinu pro integraci, která by se zabývala tématy integrace, (pracovní) migrace a integrace na trh práce a jejíž součástí by byla všechna generální ředitelství, jež se těmto záležitostem věnují, a Evropská služba pro vnější činnost, jakož i příslušné zainteresované subjekty;

11.

vítá vytvoření Evropského fóra pro integraci, které poskytuje platformu pro občanskou společnost, v rámci níž může diskutovat výzvy a priority otázek týkajících se integrace migrantů; přivítal by silnější propojení mezi fórem a probíhajícím politickým a legislativním procesem na úrovni EU;

12.

domnívá se, že úspěšné začlenění rovněž zahrnuje účast na procesech rozhodování a zejména by měla být podporována účast migrantů ve společnosti; doporučuje proto rozšíření možností účasti migrantů na životě společnosti a politickém spolurozhodování, jakož i podpory těchto osob, aby těchto příležitostí využily;

13.

připomíná význam volebního práva pro migranty jako důležitého nástroje pro integraci a aktivní občanství, a to zejména na místní úrovni; je znepokojen nedostatečným politickým zastoupením menšin na všech úrovních veřejné správy, a to včetně úrovně členských států a Evropského parlamentu;

14.

zdůrazňuje, že je důležité uznat, že silná kulturní identita by neměla oslabovat národní identitu a že národní identita musí být dostatečně otevřená a pružná, aby se přizpůsobila specifickým znakům vyplývajícím z rozdílného kulturního původu a prostředí občanů, jelikož právě to tvoří pluralitní stát;

15.

zdůrazňuje odpovědnost zemí původu, pokud jde o usnadnění integrace na trh práce, spočívající v nabídce finančně dostupných jazykových a dalších přípravných kurzů, informací, poskytování kontaktů, monitorování personálních agentur s cílem zabezpečit jejich odpovědné chování a zachovávání kontaktů s jejich členy žijícími v diaspoře a/nebo příslušnými odděleními velvyslanectví sídlících v hostitelských zemích; vybízí země původu, aby v této souvislosti dále rozvíjely příslušné programy;

16.

požaduje, aby jazykové a integrační programy v hostitelských zemích bez ohledu na kulturní souvislosti, dovednosti a oblast odborných znalostí migranty zprostředkovávaly povědomí o dějinách, hodnotách a zásadách evropské demokracie, právního státu, evropské paměti, přičemž je třeba zdůraznit práva a další zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie, jakož i boj proti zakořeněným genderovým stereotypům;

17.

upozorňuje na stále důležitější úlohu, kterou v rámci integrace sehrávají ženy-migrantky, které nejenže představují velký potenciál pro trh práce a často sehrávají důležitou úlohu při vzdělávání dětí a předávání norem a hodnot, ale i proto, že právě je postihuje diskriminace a násilí nejčastěji; vyzývá Komisi a členské státy, aby výrazným způsobem upevnily právní a sociální postavení žen za účelem předcházení diskriminaci v rámci celé řady oblastí politiky a využily potenciálního přínosu žen k hospodářskému a sociálnímu rozvoji;

18.

vyzývá členské státy, aby vytvořily vzdělávací a komunikační programy s cílem informovat migrantky o jejich právech a povinnostech a aby zřídily vícejazyčné poradenské služby pro ženy;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly se sítěmi a nevládními organizacemi, které pracují v oblastech týkajících se migrantek, a vytvořily tak politiky zohledňující genderové aspekty, které budou chránit lidská práva migrantek, zajistily rovné příležitosti v oblasti zaměstnanosti a přístupu na trh práce a bojovaly proti všem druhům násilí, vykořisťování v pracovních vztazích a sexuálnímu vykořisťování, mrzačení pohlavních orgánů a nespravedlivým praktikám, únosům, otroctví, nuceným sňatkům a obchodování se ženami a aby jim předcházely;

20.

zdůrazňuje, že nedostatek kvalifikovaných pracovních sil v Evropské unii by se měl řešit souběžně prostřednictvím cíleného vzdělávání a odborné přípravy v členských státech a v podnicích; navrhuje na tento účel rozšíření mezinárodního rozměru programu v oblasti celoživotního vzdělávání a mobility; zdůrazňuje dále, že problém slabých výsledků a vysoké míry předčasného ukončení školní docházky u dětí pracovníků-migrantů by měl být řešen tak, že je zabezpečeno právo nezletilých na vzdělávání, přiměřená opatření včetně finančních opatření, studijní granty, další možnosti vzdělávání a poskytování informací o systémech vzdělávání členských států a o příslušných právech a povinnostech v co největším počtu jazyků; připomíná úspěch duálního systému vzdělávání, resp. duálního systému odborné přípravy v některých členských státech při poskytování pomoci migrantům, pokud jde o jejich vstup na trh práce a snížení míry nezaměstnanosti mladých; považuje za nevyhnutelné, aby pedagogičtí pracovníci dostali odbornou přípravu zaměřenou na zvládání rozmanitosti a aby se zvážily možnosti přijímání migrantů na místa ve veřejném sektoru, zejména učitelské pozice; vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikatele z etnických skupin, a uznává důležitou úlohu, kterou sehrávají při integraci a tvorbě pracovních míst, a jejich vedoucí úlohu v rámci společenství;

21.

vyzývá členské státy, aby informovaly zahraniční studenty o pracovních příležitostech po ukončení studia a usnadnily jim přístup na domácí trh práce, protože tito lidé se již začlenili díky tomu, že v hostitelské zemi žijí, osvojili si jazykové dovednosti a získali místní kvalifikaci; kromě toho poukazuje na to, že i z hospodářského hlediska by pro EU bylo nevýhodné promarnit investice vložené do vysokoškolských absolventů tím, že by nesměli v Evropské unii přijmout žádné pracovní místo; vyzývá proto členské státy, aby lépe posoudily poptávku po pracovní síle tím, že vytvoří spravedlivé příležitosti pro konkurenci v oblasti pracovních míst pro migrující pracovníky, kteří ukončili studium na území členského státu EU;

22.

připomíná, že státy sousedící s EU patří k hlavním místům, z nichž přicházejí osoby, které hledají zaměstnání na evropských trzích práce, a jsou skutečným přínosem pro rozvoj evropských trhů práce, a podobnosti v oblasti vzdělávacích programů, historických souvislostí a jazyků jsou pro migranty při hledání zaměstnání podstatným přínosem;

23.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření a zavedení společného evropského systému pro vstup založený na transparentních kritériích, který by byl v souladu s přístupem podle evropského rámce kvalifikací pro kumulaci a přenos kreditů, na němž by se mohly členské státy dobrovolně podílet; konstatuje, že by mělo být možné takový systém přizpůsobovat podmínkám na trhu práce, aby se usnadnil příchod naléhavě potřebných kvalifikovaných pracovních sil;

24.

zdůrazňuje, že zásada rovného odměňování a rovných pracovních podmínek za stejnou práci na stejném pracovišti musí být uplatňována jak pro kvalifikované pracovní síly z EU tak ze třetích zemí;

25.

vyzývá Komisi, aby v souvislosti s výše zmíněným bodovým systémem uvažovala o vytvoření mezinárodní platformy pro standardizované profily pracovních míst a kvalifikací na portálu EURES, a zohlednit přitom evropský rámec kvalifikací pro kumulaci a přenos kreditů, což by usnadnilo nábor a srovnávání dovedností a kvalifikací migrantů hledajících práci;

26.

zdůrazňuje, že účast členského státu na systému vstupu založeném na přístupu evropského rámce kvalifikací kumulace a přenosu kreditů by zvýšila jeho přitažlivost pro kvalifikované státní příslušníky třetích zemí, kterým by přinesla zjednodušení;

27.

zdůrazňuje význam migrace kvalifikovaných lidí řízené poptávkou doprovázené opatřeními zaměřenými na integraci a požaduje, aby Komise a členské státy spolu se svými regiony a městy začaly společně na evropské úrovni koordinovat zjišťování poptávky po pracovní síle, aby bylo možné migraci pracovních sil lépe řídit; vítá proto plán Komise na zavedení evropské platformy pro dialog o řízení migrace pracovních sil, jakož i pravidelného a systematického hodnocení poptávky a nabídky na trhu práce v EU v dlouhodobém horizontu do roku 2020, podle jednotlivých sektorů, povolání, úrovní kvalifikace a členských zemí; zdůrazňuje, že plán by měl rovněž jasně označit nedostatky v oblasti pracovních sil v EU z krátkodobého i střednědobého hlediska;

28.

doporučuje, aby byly součástí takového systému alespoň seznam povolání, která se potýkají s nedostatkem pracovních sil, a analýza poptávky na základě údajů zaměstnavatelů;

29.

vyzývá členské státy, s ohledem na preferenční doložku Společenství, aby i přes neustálý nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a kvůli němu podporovaly vnitřní mobilitu v EU, a proto usnadňovaly podmínky náboru, samotný nábor a integraci občanů EU z jiných členských států; vyzývá členské státy, aby vyvinuly nástroje pro řešení nedostatků na trhu práce prostřednictvím prostředků mobility v rámci EU, a investovaly do služeb pro opětovné začlenění migrantů v EU, kteří při hledání zaměstnání nebyli úspěšní a proto se vrátili do své země původu;

30.

zdůrazňuje, že není vhodné využívat otázku pracovního přistěhovalectví k zastrašování veřejnosti; poznamenává, že vzhledem k předem utvořené představy založené na předsudcích a zášti ohrožují solidaritu, která tvoří základ společnosti a že populistické využívání této otázky by mělo být důrazně odmítáno;

31.

připomíná významnou úlohu hromadných sdělovacích prostředků při vytváření veřejného mínění o přistěhovalectví a integraci a vyzývá k odpovědnému novinářskému přístupu s cílem podporovat vzájemný respekt a chápání podobností a odlišností těch druhých;

32.

domnívá se, že by migrantům, uprchlíkům a uchazečům o azyl měl být usnadněn přístup na trh práce, aniž by se střetávali s překážkami při získávání tohoto přístupu, a aby mohli počítat s rychlým a cenově nikoli příliš nákladným uznáváním a případným ověřováním svých titulů, kvalifikací a dovedností, ať už je získali prostřednictvím formálního, neformálního a informálního vzdělávání; vyzývá proto Komisi, aby předložila konkrétní návrhy pro to, jak by bylo možné zavést mechanismus uznávání vzdělání a profesních kvalifikací pro příslušníky třetích zemí, včetně účinného posuzování dovedností žadatelů o azyl; připomíná, že pro tento účel je důležité podporovat transparentnost, pokud jde o způsobilosti, kvalifikace a dovedností v partnerských zemích;

33.

konstatuje, že přistěhovalectví orientované na pracovní trh může mít pozitivní vliv na systémy sociálního zabezpečení v hostitelském členském státě a kvůli kulturní rozmanitosti (jazykové znalosti, zkušenosti ze zahraničí, mobilita atd.) zaručovat kvalifikovanou pracovní sílu a posilovat konkurenční výhodu;

34.

žádá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s partnerskými zeměmi kladly větší důraz na boj proti dětské práci, aby se místo toho vytvářela slušná pracovní místa pro dospělé a dětem se umožnilo získat vhodné vzdělání;

35.

zasazuje se o zavedení svobody sdružování pro odbory a práva na kolektivní vyjednávání bez výjimky s cílem prosadit, zlepšit a chránit slušné pracovní podmínky;

36.

žádá, aby byli migranti co nejrychleji připravováni na vstup na místní trh práce, poukazuje v této souvislosti na osvědčené postupy v oblasti začleňování mentorsky vedených migrantů do trhu práce, např. poradenství pro migranty, průvodce integrací, program „Migranti pro migranty“, program odborně zaměřených jazykových kurzů, jakož i poskytování pomoci a podpory pro děti migrantů ve školním věku a podpory pro začínající podniky vedené kvalifikovanými migranty;

37.

zdůrazňuje, že osvojení si jazyka hostitelské země je základem úspěchu na evropském trhu práce orientovaném na služby; dále zdůrazňuje, že členské státy musejí zajistit, aby bylo k dispozici dostatek příležitostí jazykového vzdělávání, aby jazyková bariéra v pracovním světě přestala být překážkou, a vítá vlastní iniciativy podniků v této oblasti;

38.

vyzývá v této souvislosti členské státy, aby migranty o příležitostech a výzvách, evropské a vnitrostátní finanční podpoře a o organizacích a orgánech poskytujících pomoc v oblasti samostatně výdělečné činnosti lépe informovaly;

39.

navrhuje Komisi, aby vyhlásila rok 2016 evropským rokem integrace, a zároveň ji naléhavě žádá, aby se zaměřila na „integraci prostřednictvím práce“; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby tento rok integrace obsahoval konkrétní právní dokumenty a standardy pro členské státy;

40.

navrhuje členským státům, aby si vyměňovaly a dále rozvíjely osvědčené postupy podpory rozmanitosti na pracovišti, jako jsou např. koučování, podpora pro začínající podniky, integrační programy, dotované zaměstnávání, specializované skupiny, plány na diverzifikaci, individuální péče, jazykové a kvalifikační kurzy a kampaně proti diskriminaci;

41.

poznamenává, že mnohé členské státy nevynakládají dostatečné úsilí v oblasti integrace migrantů a proto je ze strany orgánů stále vyžadováno cílené úsilí; domnívá se, že to lze rovněž přisoudit nesprávnému přístupu, v rámci něhož jsou migranti prezentováni jako bezpečnostní riziko a že nejsou dostatečně vnímány pozitivní příležitosti; domnívá se, že v mnoha případech proto nejsou kvalifikace obdržené v domovském státě uznávány tak, jak by měly být;

42.

uznává, že cirkulační migrace (pracovníků) má potenciál vytvořit situaci, kdy budou mít zisk všechny tři strany – migranti, hostitelský stát i země původu– a vyzývá členské státy, aby se této formě imigrace a emigrace otevřely a usnadnili je;

43.

zdůrazňuje, že je důležité se v oblasti cirkulační migrace zaměřit na jednotlivce a zajistit, aby získávání znalostí a dovedností mohly tyto osoby po návratu využít;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily spolupráci se třetími zeměmi v oblasti cirkulační migrace a aby se jí věnovaly na jednáních a ve smlouvách, zejména pokud jde o „globální přístup k migraci a mobilitě“ a s ním související rozhovory o migraci a mobilitě a partnerství mobility;

45.

akceptuje jako alternativní rámec, pokud jedna z daných stran není připravena přijmout veškeré závazky vyplývající z partnerství v oblasti mobility, uzavření společných programů v oblasti migrace a mobility mezi EU a třetími zeměmi; zdůrazňuje však, že by to měla být pouze přechodná fáze;

46.

v této souvislosti vítá zejména plány na zavedení středisek zdrojů pro migraci a mobilitu (MMRC) v partnerských zemích v rámci partnerství v oblasti mobility a společných programech, a vyzývá rovněž, aby koncepce takových center byla nabídnuta také třetím zemím;

47.

vyzývá k opatření na podporu inteligentních strategií cirkulační migrace, při nichž jsou využívány nevyhnutelné prostředky a právní záruky a předpoklady, s cílem vytvořit bezpečná pracovní místa a zabránit nelegálnímu přistěhovalectví;

48.

konstatuje, že úspěšná spolupráce tohoto druhu vyžaduje dlouhodobé závazky, kterých je EU díky svému jedinečnému postavení a svým finančním nástrojům schopna, např. podporováním programů pro návrat a integraci s prvky cirkulační migrace;

49.

zdůrazňuje, že je nutné utvářet programy cirkulační migrace tak, aby byly flexibilnější, a zohledňovat článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech a směrnice 2003/109/ES a 2003/86/ES;

50.

zdůrazňuje, že v tomto ohledu je vhodné pořádat jazykové a kvalifikační kurzy před příchodem do hostitelské země a rovněž přípravu na návrat, a připomíná možnost zřizovat jak v zemi původu, tak i v hostitelské zemi takzvané kanceláře pro přípravu před odjezdem („pre-departure desks“);

51.

vzhledem k tomu, že přistěhovalectví a politika trhu práce by měly jít ruku v ruce, vyzývá v tomto smyslu Komisi, aby posílila vazby mezi poptávkou po pracovní síle, cirkulační migrací, rozvojovou politikou a vnější politikou a aby to považovala za prioritu; vítá finanční podporu, kterou EU dosud poskytla pro řízení migrace ve třetích zemích, např. odborné znalosti EU o migraci II (MIEUX II) a vyzývá k tomu, aby při financování evropských projektů bylo dosaženo co největší součinnosti mezi ESF a AMF;

52.

vítá stávající nástroje EU pro vytváření integračních politik, např. síť vnitrostátních kontaktních míst pro integraci, evropskou internetovou stránku k integraci, evropskou příručku pro integraci, Evropský fond pro integraci, portál EU zaměřený na přistěhovalectví a evropské integrační moduly;

53.

připomíná dokument EU o společných základních zásadách integrace migrantů; vyjadřuje politování nad tím, že členské státy v současné době v plné míře nevyužívají evropského integračního fondu a připomíná, že cílem tohoto fondu je podporovat opatření členských států týkající se dodržování těchto společných základních zásad;

54.

zdůrazňuje nutnost určit osvědčené postupy členských států i zemí mimo EU v oblasti imigračních politik, které jsou nejspravedlivější z hlediska rovnosti žen a mužů, tyto postupy sdílet a podporovat jejich výměnu;

55.

zdůrazňuje, že je nutné optimálně využít rok 2013, který je Evropským rokem občanů, k zaměření pozornosti na volný pohyb přistěhovalkyň a jejich plné zapojení do evropské společnosti;

56.

vyzývá členské státy, aby uspořádaly kampaně zaměřené na migranty s cílem bojovat proti genderovým stereotypům zakořeněným v příslušných komunitách, a zlepšit tak integraci a zapojení přistěhovalkyň do společnosti, ekonomiky, vzdělání a pracovního trhu a zabránit páchání násilí na základě příslušnosti k ženskému pohlaví;

57.

poukazuje na to, že mnoho potenciálních migrantů musí ve své zemi původu čelit dlouhým čekacím dobám konzulární služby členských států, a tudíž je nanejvýš obtížné rychle, spolehlivě a bezproblémově vstoupit do cirkulačního pracovního poměru; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby intenzivněji uvažovaly o vybudování společné evropské konzulární služby v delegacích EU a na velvyslanectvích členských států;

58.

podporuje školení zaměstnanců Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), zejména zaměstnanců, kteří pracují v delegacích EU, ohledně globálního přístupu k migraci, aby se zajistilo účinné začlenění imigrační politiky EU do jejích vnějších činností;

59.

důrazně vybízí ESVČ, aby usilovala o aktivnější koordinační roli v rámci vnějšího rozměru migrační politiky;

60.

připomíná význam systému řízení inteligentních hranic ze strany EU, jakož i možnost monitorovat hranice pomocí biometrických identifikačních znaků;

61.

domnívá se, že vstup a pobyt musejí být řízeny jasnými, spravedlivými a nediskriminačními pravidly, které musejí být v souladu s normami právního státu na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU; zdůrazňuje, že kritéria vstupu musejí být srozumitelná a mít dlouhodobou platnost; bere na vědomí, že pokud jde o integraci, oprávnění k dlouhodobému pobytu v dohledné budoucnosti má zásadní význam; zdůrazňuje, že znalost jazyka je důležitá a měla by být podněcována a podporována, ale neměla by být používána jako kritérium pro výběr či znevýhodnění;

62.

poznamenává s odkazem na směrnice 2008/115/ES a 2009/52/ES, že nezákonné pracovní přistěhovalectví lze omezit nejen prostřednictvím účinné kontroly, ale i efektivnějším zpřístupněním příležitostí pro zákonné přistěhovalectví;

63.

vyjadřuje politování nad nedávnými změnami v právních předpisech některých členských států týkajícími se práva na občanství při narození, jež mají za následek více případů osob bez státní příslušnosti v EU.

64.

zdůrazňuje, že jak zákonné, tak i nezákonné přistěhovalectví jsou běžným jevem a že je třeba společného právního rámce pro oblast přistěhovalecké politiky pro ochranu migrantů a potencionálních obětí, a to zejména žen a dětí, které jsou zranitelné v případě různých forem organizovaného zločinu v souvislosti s přistěhovalectvím a obchodováním s lidmi; zdůrazňuje rovněž, že nezákonné přistěhovalectví může být zmírněno prostřednictvím společného právního rámce;

65.

vyjadřuje politování nad skutečností, že mnoho přistěhovalkyň je nalákáno v zemi svého původu na příslib pracovní smlouvy ve vyspělých zemích a že některé jsou dokonce uneseny a poté sexuálně vykořisťovány mafií a sítěmi obchodníků s lidmi; vyzývá členské státy, aby zvýšily úsilí v boji proti tomuto násilnému a nelidskému chování;

66.

vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby vytvořily právní rámec, který zaručí přistěhovalkyním právo mít vlastní cestovní pas a povolení k pobytu a který umožní pohlížet na kohokoli, kdo jim tyto dokumenty odebere, jako na trestně odpovědného;

67.

zdůrazňuje, že většina oblastí, v nichž jsou migrantky zaměstnávány, se nacházejí v domácích službách a osobní péči bez ohledu na to, jaké mají vzdělání a profesní zkušenosti; vyjadřuje politování nad skutečností, že velká většina z nich pracuje bez řádné smlouvy za velmi nízkou mzdu a nemá žádná sociální práva;

68.

vítá Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 189 o osobách pracujících v domácnosti, která vstoupí v platnost v roce 2013, a vyzývá všechny členské státy EU, aby ji bez prodlení ratifikovaly;

69.

vítá stávající dohody EU o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, jichž bylo dosaženo s Alžírskem, Marokem, Tuniskem, Chorvatskem, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, Izraelem, Černou Horou, San Marinem, Albánií a Tureckem; vyzývá však Komisi, aby jednala a řešila koordinaci sociálního zabezpečení státních příslušníků třetích zemí, zejména ochranu práv při jejich odchodu nebo opětovném příchodu do EU, a doplnila migrační politiku EU přiměřenými opatřeními týkajícími se získaných práv sociálního zabezpečení těchto migrantů;

70.

vítá v této souvislosti latinskoamerickou dohodu o sociálním zabezpečení a vybízí, aby bylo dalším členským státům kromě Portugalska a Španělska umožněno přistoupit k této dohodě jako platformě evropské koordinace; zdůrazňuje, že dvoustranné dohody mezi členskými státy EU a třetími zeměmi mohou poskytovat lepší ochranu sociálního zabezpečení, ale státním příslušníkům třetích zemí, kteří se pohybují mezi státy EU, stěžují orientaci v právech sociálního zabezpečení; vítá proto návrh Komise na zřízení mechanismu EU na výměnu osvědčených postupů a informací o koordinaci sociálního zabezpečení a navrhuje, aby Komise shromáždila stávající bilaterální vnitrostátní dohody, zpracovala je a transparentním způsobem zveřejnila; vyzývá Komisi, aby poskytovala poradenství členským státům vstupující do dvoustranných dohod, aby jejich uplatňování v celé EU bylo jednotnější a aby přitom byla dodržována jak koordinace sociálního zabezpečení EU tak úmluvy Mezinárodní organizace práce o sociálním zabezpečení;

71.

vyzývá členské státy a Komisi, aby rozšířily praktický rozsah dohod EU o přidružení s třetími zeměmi a širšími regiony, pokud jde o sociální zabezpečení; žádá proto, aby byl vnější rozměr koordinace sociálního zabezpečení EU jako důležitý prvek zahrnut do vnějších vztahů EU a jednání se třetími zeměmi;

72.

poukazuje na to, že vydáním nařízení (EU) č. 1231/2010 sice bylo dosaženo rozšíření působnosti práv podle nařízení (ES) č. 883/2004 na státní příslušníky třetích zemí, nicméně tato práva lze zohlednit pouze při přeshraniční činnosti v rámci Evropské unie, takže většina státních příslušníků třetích zemí je z této působnosti vyloučena; očekává, že opatření související s přístupem k sociálnímu zabezpečení, která jsou již zahrnuta do právních předpisů EU, jako je směrnice o jednotném povolení, budou realizována v plném rozsahu;

73.

vítá v této souvislosti rozšíření rozsahu působnosti pravidel pro státní příslušníky třetích zemí uvedených ve směrnici 2009/50/ES (směrnice o „modré kartě“) a vyzývá Komisi, aby vyhodnotila provádění této směrnice a její dopad na trh práce;

74.

zdůrazňuje, že práva občanů EU je nutno chránit také mimo Evropskou unii a v případě, kdy pracují nebo pracovali ve třetích zemích;

75.

požaduje proto jednotný a reciproční přístup Evropské unie ke koordinaci sociálního zabezpečení vůči třetím zemím, který se bude vztahovat na všechny občany EU i státní příslušníky třetích zemí, aniž by byla dotčena práva příslušníků třetích zemí odvozená z dohod o přidružení a vypracovaná Evropským soudním dvorem;

76.

vybízí, aby bylo v této souvislosti zváženo také zavedení volitelného, dobrovolného a nadřazeného tzv. „28. režimu“ pro migranty a občany EU v jiných členských státech Evropské unie;

77.

vítá vytvoření evropského průkazu zdravotního pojištění a naléhavě vyzývá k tomu, aby se jeho používání dále rozšířilo a zjednodušilo;

78.

zdůrazňuje, že přitažlivost evropského trhu práce závisí také na tom, zda budou přenositelné nároky na důchody a sociální dávky a zda si zachovají platnost při případném návratu;

79.

vítá přijetí směrnice o jednotném povolení, která umožňuje převod důchodů státních příslušníků třetích zemí a jejich pozůstalých v souladu s nařízením (ES) č. 883/2004; vyzývá současné a následující předsednictví EU, aby společně s Komisí obnovily jednání o návrhu směrnice o přenositelnosti nároků na penzijní připojištění;

80.

zdůrazňuje, že EU hraje v oblasti vnějšího rozměru koordinace sociálního zabezpečení průkopnickou úlohu a může stanovit globální standardy;

81.

upozorňuje na to, že je nutné vyvinout vhodné informační systémy, včetně přístupu k příslušným programům a službám, které by potenciálním migrantům umožnily řádně vyhodnotit náklady na migraci a její přínosy a pomoci jim se v této věci rozhodnout; navrhuje, aby se imigrantům ihned po jejich příchodu poskytovaly informace o jejich zákonném postavení, pokud jde o návrat; žádá, aby byl pro tento účel používán systém MISSOC (vzájemný informační systém sociálního zabezpečení);

82.

vyzývá Komisi a členské státy, aby uspořádaly evropské a vnitrostátní informační kampaně s cílem posílit zapojení přistěhovalkyň do demokratického života a aby vybudovaly a podporovaly výměnné platformy pro migrantky;

83.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a vnitrostátním parlamentům.