This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013DC0716
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE COUNCIL AND THE EUROPEAN PARLIAMENT Firearms and the internal security of the EU: protecting citizens and disrupting illegal trafficking
SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Střelné zbraně a vnitřní bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného obchodu
SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Střelné zbraně a vnitřní bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného obchodu
/* COM/2013/0716 final */
SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Střelné zbraně a vnitřní bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného obchodu /* COM/2013/0716 final */
OBSAH SDĚLENÍ KOMISE RADĚ
A EVROPSKÉMU PARLAMENTU – Střelné zbraně a vnitřní
bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného
obchodu 1........... Úvod.............................................................................................................................. 3 2........... Potřeba akce na úrovni EU............................................................................................. 6 3........... Priorita 1: Zachování legálního trhu.................................................................................. 9 3.1........ Úkol 1: Vyjasnění, které střelné zbraně jsou zakázané
a které vyžadují licenci................. 10 3.2........ Úkol 2: Zavedení normy EU pro označování zbraní a střeliva......................................... 10 3.3........ Úkol 3: Zjednodušení pravidel pro udělování licencí pro
střelné zbraně........................... 11 4........... Priorita 2: Nejprve legální, potom ilegální: omezení přísunu
střelných zbraní do rukou zločinců 12 4.1........ Úkol 1: Aktualizace kontrol prodeje a nezákonné výroby
střelných zbraní...................... 12 4.2........ Úkol 2: Předcházení krádežím a ztrátám........................................................................ 13 4.3........ Úkol 3: Posilování vnější činnosti a procesu
rozšíření v zájmu snížení rizika zneužití ze třetích zemí 13 4.4........ Úkol 4: Podpora ničení jako upřednostňovaného
způsobu odstraňování nadbytečných střelných zbraní 14 5........... Priorita 3: Zvýšení tlaku na kriminální trhy...................................................................... 14 5.1........ Úkol 1: Pokyny pro pracovníky donucovacích orgánů................................................... 14 5.2........ Úkol 2: Přeshraniční spolupráce za účelem zastavení
nelegálního držení střelných zbraní a jejich oběhu 15 5.3........ Úkol 3: Budování spolupráce pro sledování střelných zbraní
používaných zločinci........... 15 5.4........ Úkol 4: Posílení prostředků odrazujících od zneužívání
střelných zbraní........................... 16 6........... Priorita 4: Budování lepšího obrazu zpravodajských služeb............................................ 16 6.1........ Úkol 1: Shromažďování přesnějších
a komplexnějších údajů o trestných činech spáchaných s
využitím střelných zbraní v EU a v celosvětovém
měřítku........................................................................... 16 6.2........ Úkol 2: Vzdělávání a výcvik pracovníků donucovacích
orgánů v oblastech, kde je to nejvíce potřeba 17 7........... Závěr........................................................................................................................... 18 PŘÍLOHA 1: Priority a úkoly...................................................................................................... 19 PŘÍLOHA 2: Statistické údaje.................................................................................................... 20 SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A
EVROPSKÉMU PARLAMENTU Střelné zbraně a vnitřní
bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného
obchodu 1. Úvod Střelné zbraně nacházejí zákonné
a odpovědné civilní použití a jejich výroba, prodej a nákup
jsou součástí vnitřního trhu EU[1].
Avšak v nesprávných rukou mohou mít střelné zbraně ničivé
následky pro občany a společenství. V EU stále existuje
příliš mnoho obětí násilí spojeného se střelnými zbraněmi[2]. V prvním desetiletí 21.
století bylo ve 28 členských státech EU střelnou zbraní
zavražděno či zabito přes deset tisíc obětí[3] a každoročně více než
4 000 osob spáchá sebevraždu za použití střelných zbraní[4]. Průměrně
připadá ročně na 100 000 obyvatel EU 0,24 zabití a 0,9
sebevražd spáchaných střelnými zbraněmi[5]. Přítomnost silných
a často nezákonně držených střelných zbraní, zejména
ve znevýhodněných městských oblastech, může vést
k vytvoření pocitu nejistoty mezi občany. V úděsných případech střelby, k
nimž došlo v posledních letech ve školách v Tuusule (2007)
a Kauhajoki (2008), v Cumbrii (2010) a v Alphen aan den Rijn
(2011), byli ozbrojeni duševně labilní dospělí, kteří
přesto měli oprávnění k držení střelných zbraní.
Ve Winnendenu (2009) použil dospívající pistoli, která byla uložena bez
zajištění v ložnici jeho rodičů. Při útocích
v Liège v roce 2011 využil ozbrojenec obrovského osobního arzenálu
zbraní včetně vojenských zbraní a sběratelských kusů, které
dříve zakoupil a upravil. Jen tyto konkrétní případy si vyžádaly
životy 61 osob, včetně 19 dětí[6]. Ilegálně držené střelné zbraně
se zároveň často používají k nátlaku a zastrašování
obětí organizované trestné činnosti. Nezákonný dovoz a prodej
těchto zbraní, jakož i jejich výroba, představují výnosný byznys pro
organizované zločinecké skupiny, jejichž počet se v EU odhaduje na
3 600.[7]
Teroristé a extremisté použili střelné zbraně s cílem vyvolat
strach a zabíjet: při útocích v Toulouse a v Montaubanu
v roce 2012 zemřelo sedm osob a dva lidé přišli o život při
incidentu na letišti ve Frankfurtu v roce 2011[8]. V EU se vyskytuje podle odhadů 80
milionů legálně držených civilních střelných zbraní.
Přestože neexistují přesné statistiky, mnoho střelných zbraní
v nelegálním oběhu často pochází z krádeží nebo je vyřazeno
z jejich legálního životního cyklu, dále z nezákonného dovozu ze
třetích zemí a z úpravy jiných předmětů na
střelné zbraně. Podle Schengenského informačního systému[9] je téměř půl
milionu střelných zbraní, jež byly ztraceny či odcizeny v EU,
nadále „nezvěstných“, přičemž převážná většina z
nich jsou civilní střelné zbraně. V jednom členském
státě (Francie) orgány uvádějí 40% nárůst případů
zabavení odcizených civilních a vojenských zbraní v období 2010 až 2011[10]. Od poloviny devadesátých
let se do EU dostalo velké množství účinných vojenských zbraní ze
západního Balkánu a ze zemí bývalého sovětského bloku[11], jež byly často
obchodovány v malých množstvích a jež byly ukryty ve vozidlech,
např. v dálkových autokarech, s cílem vyhnout se jejich zjištění[12]. Nedávné zvraty v severní
Africe a na Blízkém východě přinášejí riziko,
že přebytečné a odcizené vojenské zbraně proniknou na
evropské kriminální trhy po podobných trasách. Se střelnými zbraněmi,
jejich součástmi a díly se rovněž ve stále větší
míře obchoduje po internetu a jejich zásilky jsou
doručovány prostřednictvím zásilkového prodeje poštovní
nebo expresní doručovací služby. Donucovací orgány v EU se
obávají, že střelné zbraně, které byly vyřazeny
z činnosti, jsou nezákonně opět zprovozňovány
a prodávány ke kriminálním účelům,
že předměty, jako jsou poplašné zbraně, zbraně na
stlačený vzduch a zbraně střílející slepé náboje, jsou
upravovány na ilegální střelné zbraně se smrtícím účinkem,
a že zločinci mohou velmi brzy využívat technologií 3D tisku pro
montáž podomácku vyrobených zbraní nebo výrobu komponentů pro použití k
opětovnému zprovoznění střelných zbraní. Níže je uveden
přehled některých překupnických tras vypracovaný odborníky na
střelné zbraně v členských státech. Obchodní
cesty podle Pracovní skupiny evropských odborníků na střelné
zbraně[13] Zneužívání střelných zbraní[14], ať už legálně
vlastněných civilních zbraní, nebo civilních či vojenských zbraní,
které byly nezákonně vyrobeny nebo získány, představuje vážnou hrozbu
pro bezpečnost EU jak z vnitřního, tak i z vnějšího
hlediska[15].
Toto sdělení navrhuje integrovanou politiku pro řešení této hrozby
prostřednictvím právních předpisů, operativní akce, odborné
přípravy a financování z prostředků EU. V návaznosti
na opatření, která již byla přijata na mezinárodní úrovni,
na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, se zaměřuje
na čtyři priority (viz příloha 1, v níž je uveden
přehled všech navrhovaných akcí). 1) Zachování legálního trhu s civilními
střelnými zbraněmi prostřednictvím nových norem EU, pokud
jde o to, jaké střelné zbraně mohou být prodávány pro civilní
použití, jak by střelné zbraně měly být označeny a jak
by měly být vydávány zbrojní průkazy osobám, které chtějí mít
střelné zbraně v držení a používat je. 2) Omezení odklonu střelných zbraní
do rukou zločinců vytvořením účinných norem
týkajících se bezpečného skladování civilních střelných zbraní
a způsobů znehodnocování civilních a vojenských střelných
zbraní a vyššího úsilí o omezení nedovoleného obchodování se
střelnými zbraněmi (ať už civilními, či vojenskými) ze zemí
mimo EU. 3) Zvýšení tlaku na kriminální trhy
prostřednictvím lepší přeshraniční spolupráce mezi policií,
celními úřady a pohraniční stráží a vyhodnocením potřeby
společných pravidel EU týkajících se toho, které činy spojené
se střelnými zbraněmi by měly být považovány za trestný
čin a jakou úroveň trestních sankcí by měly uložit
členské státy. 4) Budování lepšího obrazu zpravodajských
služeb prostřednictvím shromažďování a sdílení více
informací o trestných činech souvisejících se střelnými
zbraněmi a cílené odborné přípravy pracovníků donucovacích
orgánů. Tyto priority vycházejí z diskusí
s donucovacími orgány, z názorů obětí ozbrojeného násilí,
nevládních organizací a oprávněných výrobců, maloobchodníků
a uživatelů a rovněž z reakce na veřejnou
konzultaci, kterou provedla Komise od března do června 2013[16]. Toto sdělení reaguje na výzvu
Evropského parlamentu požadující další opatření, která by zjistila a
řešila slabé stránky v životním cyklu střelných zbraní, zachovala
legální výrobu, prodej a držení střelných zbraní, rozbila
zločinecké dodavatelské řetězce a odrazovala od
nedovoleného používání střelných zbraní[17].
Doplňuje opatření EU v dalších klíčových
bezpečnostních oblastech, včetně boje proti organizované trestné
činnosti a terorismu, a strategii EU pro boj proti nedovolenému
hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a
proti nedovolenému obchodování s nimi z roku 2005[18]. Komise provede další, důkladnou analýzu,
aby lépe pochopila problémy uvedené v tomto sdělení a jejich
příčiny. Bude konzultovat zúčastněné strany,
včetně Evropského parlamentu, členských států, legálních
výrobců a sdružení uživatelů civilních střelných zbraní
s cílem na základě posouzení dopadů předložit nové,
přiměřené a v případě potřeby legislativní
návrhy v roce 2015[19].
2. Potřeba
akce na úrovni EU V uplynulém desetiletí učinila EU
řadu kroků k řešení hrozeb, jež představují
střelné zbraně pro vnitřní bezpečnost EU. Letos EU uzavřela (v rozsahu své
působnosti) protokol OSN o střelných zbraních[20], který posílí kontroly
transferů ručních střelných zbraní, pistolí a jiných
ručních zbraní, jež směřují do EU, ven z EU nebo se
uskutečňují v rámci EU. Na celosvětové úrovni existuje
naděje, že nedávno přijatá Smlouva o obchodu se
zbraněmi[21]
se stane milníkem v oblasti kontroly obchodu se zbraněmi. Smlouva zavazuje
smluvní strany k posuzování veškerého vývozu za účelem vymýcení
nezákonného obchodu se zbraněmi a s cílem přispět
k míru a bezpečnosti a předcházet závažnému porušování
mezinárodního humanitárního práva nebo mezinárodních právních
předpisů v oblasti lidských práv. Tyto mezinárodní dohody, jakkoliv jsou
zásadní, představují jen první krok k plně účinné reakci.
EU se proto snažila o vyvážený přístup k regulaci legálního
oběhu civilních (tj. nevojenských) střelných zbraní v
rámci vnitřního trhu, k zamezení nelegálního oběhu
a užívání civilních střelných zbraní a k normám pro transfer
konvenčních vojenských zbraní a zprostředkování obchodu s nimi. Pokud jde o právní předpisy,
směrnice o střelných zbraních (směrnice Rady 91/477/EHS
ve znění směrnice 2008/51/ES) stanovila pravidla pro nabývání
a držení nevojenských zbraní a vytvořila „evropský zbrojní pas“
pro licencované lovce, sportovní střelce, sběratele
a podnikatele v oboru zbraní k cestám v rámci EU.
Prostřednictvím nařízení č. 258/2012 (dále jen
„nařízení o střelných zbraních“) EU vyžaduje povolení k vývozu
nevojenských střelných zbraní do zemí mimo EU podle protokolu OSN
o střelných zbraních. EU od roku 1998 v rámci společné
zahraniční a bezpečnostní politiky zachovávala Kodex chování
Evropské unie pro vývoz zbraní, jejž v roce 2008 nahradil společný
postoj, obsahující společný seznam vojenských zbraní a minimálních
norem, kterými se řídí vnitrostátní politika udělování licencí[22]. Směrnice 2009/43/ES
usiluje o zjednodušení postupů udělování licencí
pro transfer těchto zbraní v rámci EU[23]. Rovněž jsou platné
minimální normy pro zprostředkování obchodu s konvenčními
zbraněmi mezi třetími zeměmi, který se uskutečňuje
na území členského státu[24].
Jakožto celní unie vypracovala EU
v posledních letech společný rámec sestávající z kritérií rizik
a systémy informačních technologií pro řízení rizik
v oblasti pohybu zboží překračujícího vnější hranice EU
jako součást obchodního dodavatelského řetězce. Komise nedávno
poukázala na problémy v oblasti řízení rizik, jimž čelí
celní orgány EU, a předložila několik návrhů
na zdokonalení celních kapacit včetně lepšího využívání
informací, zdrojů dat a jiných nástrojů a postupů pro
určení rizik a analýzu pohybu obchodních zásilek v dodavatelských
řetězcích[25]. Na provozní úrovni zřídila EU
Pracovní skupinu evropských odborníků na střelné zbraně s cílem
podpořit výměnu informací a spolupráci[26] a v roce 2010
přijala akční plán, který by měl usnadnit vysledování
a spolupráci v boji proti obchodování se zbraněmi[27]. Členské státy
a Komise na základě posouzení hrozeb závažné a organizované
trestné činnosti v EU v roce 2013 vypracovaného Europolem učinily ze
zamezení nedovolené výroby a nedovoleného obchodování se střelnými
zbraněmi jednu z devíti priorit EU v oblasti vymáhání práva na období
2014–2017[28].
Pokud jde o vnější činnost, EU
v roce 2005 přijala strategii pro boj proti nedovolenému
hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a
proti nedovolenému obchodování s nimi. Tato strategie stanoví tři základní
zásady pro činnost EU v oblasti ručních palných a lehkých
zbraní – prevenci, spolupráci s partnery a podporu multilateralismu.
To doplňuje a podporuje provádění akčního programu OSN,
jenž se týká nezákonného obchodu s ručními palnými a lehkými
zbraněmi a mezinárodního nástroje pro sledování[29], tím, že kombinuje
všechny nástroje a politiky, jež má EU k dispozici pro řešení všech
stránek problematiky střelných zbraní. V období let 2011–2013 bylo
poskytnuto celkem přibližně 21 milionů EUR z různých
položek rozpočtu EU na podporu odzbrojení, demobilizace
a opětovného začlenění a boje proti nedovolenému obchodování
se střelnými zbraněmi a ručními palnými a lehkými
zbraněmi na celém světě. EU například podporuje
činnosti v oblasti fyzické bezpečnosti a řízení zásob
střeliva v Libyi a v širším regionu[30], Regionální středisko pro
jihovýchodní a východní Evropu pro kontrolu ručních palných zbraní,
regionální střediska pro kontrolu střelných zbraní
ve Střední Americe (CASAC) a v Africe (RESCA), sekretariát OBSE,
Úřad OSN pro otázky odzbrojení, několik organizací občanské
společnosti[31]
a systém Interpolu pro sledování střelných zbraní (viz níže). Komise
s Evropskou službou pro vnější činnost vypracovala návrh[32] nástroje stability
na období 2014–2020, v jehož rámci by mohly směřovat další
finanční prostředky na boj proti nedovolenému obchodování se
střelnými zbraněmi do partnerských zemí a který by doplňovala
pomoc poskytovaná donucovacími orgány členských států. Zároveň
se žádá, aby kandidátské země usilující o přistoupení k EU sladily
vnitrostátní právní předpisy se stávajícími nástroji[33] v oblasti vývozu, nabývání a
držení zbraní, zprostředkování obchodu se zbraněmi a obchodování
se zbraněmi. Nicméně jak ukazují výše uvedené
příklady a statistiky, jsou zapotřebí další opatření. Podle
odborníků na střelné zbraně využívají zločinci rozdílů
v právních předpisech jednotlivých států v oblasti
střelných zbraní, čímž se zvyšuje riziko nelegálního oběhu
přes hranice[34].
To si žádá sblížení vnitrostátních právních předpisů v oblasti
střelných zbraní. Nedostatek spolehlivých statistických údajů
a zpravodajských informací v celé EU brání účinné politické
a operativní reakci, což přispělo k tomu, že
problematika střelných zbraní je vůči jiným závažným
trestným činům považována za „podřadnější“, a to navzdory
tomu, že bylo uznáno, že střelné zbraně jsou klíčovým faktorem
usnadňujícím trestné činy, jako je např. nedovolený obchod
s drogami. Poslední společné celní operace zaměřené
na střelné zbraně se uskutečnily v roce 2006[35], nepodařilo se však
při nich zabavit žádné zbraně z důvodu nedostatku stop
a přesné znalosti tras používaných při obchodování se
střelnými zbraněmi. Opatření na úrovni EU mohou pomoci
při budování této základny databáze zpravodajských informací
a statistických údajů s cílem řešit nedostatky
ve znalostech a utvářet podobu dialogu mezi členskými státy
o osvědčených postupech. EU se musí rovněž zaměřit
na to, co lze bezprostředněji učinit pro
zamezení nedovoleného obchodování se střelnými zbraněmi. Životní
cyklus zbraně začíná její výrobou a končí jejím
zničením. V jakémkoli stadiu prodeje, držení, obchodování, skladování
a znehodnocování může být zbraň zneužita v rukou
zločinců. Důraznější opatření zaměřená
na nejcitlivější oblasti životního cyklu střelné zbraně
od výroby až po zničení by usnadnila legální obchod
na vnitřním trhu i spolupráci donucovacích orgánů při
určování a rozbíjení organizovaných zločineckých skupin, která
je prioritou pro strategii vnitřní bezpečnosti EU a
pro „politický cyklus“ pro boj proti závažné organizované trestné
činnosti[36]. 3. Priorita
1: Zachování legálního trhu s civilními střelnými
zbraněmi Důsledné kontroly střelných zbraní
na vnitřním trhu přinášejí jistotu legálním výrobcům
a majitelům střelných zbraní a usnadňují
přeshraniční policejní spolupráci v úsilí o zničení
zločineckých aktivit. Avšak přetrvávají značné rozdíly
ve vnitrostátním uplatňování pravidel týkajících se povolení pro
střelné zbraně, postupů pro jasně identifikovatelné
označování zbraní a udělování licencí pro obchod se
zbraněmi a jejich držení. 3.1. Úkol
1: Vyjasnění, které střelné zbraně jsou zakázané a které
vyžadují licenci Směrnice o střelných zbraních
uznává, že některé střelné zbraně jako např.
automatické zbraně (zahrnuté v kategorii A) jsou natolik
nebezpečné a jejich legitimní civilní užitečnost je natolik
zanedbatelná, že by neměly být povoleny pro civilní použití[37]. EU vyžaduje, aby ostatní
druhy zbraní (kategorie B), jako např. poloautomatické a jednoranové
pušky, které jsou považovány za méně nebezpečné, mohly být používány
sportovními střelci a lovci, kteří získali povolení. Na ostatní
střelné zbraně s nižším rizikem (kategorie C), jako jsou dlouhé
jednoranové střelné zbraně s drátkovým vývrtem hlavně, se
vztahují méně přísné požadavky – například prohlášení o tom, kde
se zbraň nachází, adresované příslušným orgánům – nebo pro
ně neplatí žádná omezení (kategorie D), například u dlouhých
jednoranových střelných zbraní s hladkým vývrtem hlavně. Jedná
se o minimální požadavky a členské státy mohou rozhodnout o
uplatňování přísnějších norem. Na základě nedávného hodnocení prostoru
pro zjednodušení těchto pravidel[38],
v němž byl učiněn závěr nenavrhovat snížení
počtu kategorií, zahájila Komise přezkum této záležitosti
v širším kontextu, včetně možnosti snížení nezákonného
obchodování mezi členskými státy, které používají různá pravidla,
a usnadnění přeshraniční spolupráce donucovacích
orgánů. Jako druhý krok porovná Komise na technické
úrovni hodnotu některých druhů střelných zbraní, jež jsou
v současné době povoleny pro civilní použití, např.
poloautomatických zbraní, s bezpečnostními riziky a zváží, zda by
bylo vhodnější přístup k těmto zbraním dále omezit. Za třetí Komise posoudí potřebu jít
nad rámec stávající oblasti působnosti směrnice o střelných
zbraních a řešit, na základě zkušeností členských
států, potřebu regulace prodeje a držení
předmětů, jako jsou vzduchové pistole, repliky, historické
zbraně a znehodnocené zbraně, které mohou být snadno upraveny
na střelné zbraně nebo jako střelné zbraně používány[39]. Souběžně Komise
navrhne společné pokyny v oblasti norem znehodnocování, aby se zajistilo,
že znehodnocené střelné zbraně jsou nevratně neschopné
střelby. Vzhledem k tomu, že střelné
zbraně mohou způsobit újmu pouze, jsou-li vybaveny střelivem,
prozkoumá Komise způsoby, jak předcházet získávání a zneužití
střeliva zločinci, například prostřednictvím označování
zbraní a střeliva a omezením maximální velikosti muničních
skladů pro legální zbraně civilního typu. Komise zváží způsoby poskytování
větší právní jistoty hospodářským subjektům a donucovacím
orgánům vymezením a vyjasněním v právních předpisech
EU různých termínů týkajících se střelných zbraní
ve stávajícím seznamu pojmů, jejž vypracovala Pracovní skupina
evropských odborníků na střelné zbraně, například
ve vztahu ke znehodnocování a systémům označování
zbraní a střeliva. 3.2. Úkol
2: Zavedení normy EU pro označování zbraní a střeliva Střelné zbraně uváděné
na trh EU mají různá označení skládající se ze symbolů
a/nebo čísel, které byly vytlačeny nebo vyryty přímo
v místě výroby, dovozu nebo prodeje[40]. Označení má být za prvé
zárukou souladu výrobku s platnými požadavky na kvalitu
a bezpečnost a za druhé má umožnit rozpoznání a sledování
střelné zbraně v případě, že dojde
ke ztrátě, odcizení nebo zneužití či ilegálnímu transferu. Směrnice o střelných zbraních
obsahuje základní ustanovení umožňující uznávání a sledování zbraní.
Členské státy jsou povinny zajistit označování všech hlavních
dílů střelných zbraní, mají však možnost stanovit postupy
označování na vnitrostátní úrovni včetně otázek týkajících
se kvality a bezpečnosti. V souvislosti s nedovolenými
zbraněmi a požadavky na označování byla zjištěna
řada problémů. Označení může být odstraněno nebo s ním
může být manipulováno. Existují i důkazy o tom,
že znehodnocenou střelnou zbraň lze smontovat s použitím
neoznačených částí, a ty je poté obtížné nebo nemožné sledovat.
Donucovací orgány uvádějí, že na místě trestného činu
vyšetřovatelé s větší pravděpodobností naleznou použité
střelivo a náboje, které jsou obecně neoznačené, než
zbraně samotné. Komise bude proto po konzultaci se zástupci
odvětví a Mezinárodní stálou komisí pro zkoušky ručních palných
zbraní (známou jako C.I.P.)[41]
zkoumat proveditelnost normy EU pro označování všech zbraní, civilních
a vojenských, hlavních dílů, střeliva a balení
střeliva, aby se minimalizovalo riziko falšování označení. Jejím cílem bude společně
s mezinárodními partnery vytvořit celosvětovou normu pro
označování, která vychází z mezinárodního nástroje pro sledování,
jenž byl dohodnut všemi členskými státy OSN v prosinci 2005[42]. 3.3. Úkol
3: Zjednodušení pravidel pro udělování licencí pro střelné
zbraně Je v zájmu jak bezpečnosti
občanů, tak řádného fungování vnitřního trhu, aby existoval
konzistentní přístup k povolení pro střelné zbraně pro
podnikatele v oboru zbraní[43],
zprostředkovatele a vlastníky v celé EU. Směrnice o
střelných zbraních odkazuje na nedefinované výrazy „licence“
a „povolení“ (pro střelné zbraně kategorie B), „povolení“
(v souvislosti s kategorií C a D) a nutnost „prohlášení“
(kategorie C) nebo „registrace“ (týkající se zprostředkovatelů).
Zločinci se mohou pokoušet získat střelné zbraně v těch
zemích, kde jsou vnitrostátní postupy považovány za nejflexibilnější. Komise zváží řešení možných
nedostatků v definicích. Rovněž v úzké spolupráci
s evropskými sdruženími výrobců a vlastníků zbraní zhodnotí
výhody, jaké by měl požadavek na lékařské kontroly, jakož i kontroly
záznamů v trestním rejstříku, jako podmínka pro zákonný nákup
a vlastnictví jakékoliv střelné zbraně, a výhody
časově omezené licence podléhající prodloužení, která je již
běžnou praxí v mnoha členských státech podobným způsobem
jako řidičské průkazy. Rovněž by mohlo být
přínosné přijmout více společných norem EU upravujících legitimní
účely pro vlastnictví nebo užívání střelných zbraní
a případy, kdy by licence měly být zamítnuty. Zatímco směrnice o střelných
zbraních již stanoví pravidla týkající se registrace a povolení pro
vlastníky a podnikatele v oboru zbraní, je registrace
zprostředkovatelů ponechána na uvážení členských států
a předchozí povolení zprostředkovatelských transakcí je
vyžadováno pouze pro transakce mezi třetími zeměmi. To může vést
k tomu, že protiprávní jednání se bude soustřeďovat do
těch členských států, v nichž je regulace méně
omezující[44].
Nedovolené zprostředkování, které představuje velmi lukrativní
a nepříliš regulovanou oblast na celém světě, je
potenciálním klíčovým faktorem usnadňujícím obchodování se
zbraněmi v EU[45]:
v jednom členském státě (Spojené království) bylo od roku
2007 zaznamenáno 15 úspěšných stíhání za nedovolené
zprostředkování obchodu se zbraněmi[46].
Komise však zváží potřebu povinné registrace a prověřování
zprostředkovatelů. Směrnice o střelných zbraních ukládá
prodejcům povinnost hlásit na policii ztrátu nebo krádež
střelných zbraní, jejich součástí či střeliva a vést
aktualizované záznamy o druzích, množství, původu a místě, kde
se střelné zbraně nacházejí. S cílem dále zjednodušit sledování
ztracených, odcizených nebo zneužitých střelných zbraní Komise posoudí,
zda by se podobný požadavek měl vztahovat na jakoukoli osobu, která si
přeje získat licenci pro prodej či koupi střelných zbraní nebo
pro jejich poskytování jiným osobám. 4. Priorita
2: Nejprve legální, potom ilegální: Omezení přísunu střelných
zbraní do rukou zločinců Zločinci budou hledat možnosti, jak
obejít i ty nejpřísnější kontroly na legálním trhu,
a nedávná posouzení hrozeb (viz mapa v oddílu 1 výše) upozornila
na přítok nedovolených zbraní pocházejících z oblastí
konfliktů v sousedství Evropy a na možné zneužívání
veletrhů se zbraněmi, internetového prodeje a technologií 3D
tisku k výrobě zbraní. EU musí být schopna zjistit potenciální slabá místa
na trhu, kde jsou střelné zbraně vyráběny pro účely
trestné činnosti nebo kde jsou střelné zbraně vyráběné pro
civilní nebo vojenské použití odkloněny na kriminální trhy
v místě prodeje, užití nebo znehodnocení. Tato slabá místa, jimiž se
bude zabývat hodnotící zpráva o směrnici o střelných
zbraních plánovaná na rok 2015, by měla být řešena
prostřednictvím správného provádění a případné aktualizace
směrnice o střelných zbraních, prostřednictvím budování kapacit
a projektů pomoci ve třetích zemích v oblastech, jako např.
ničení přebytečných zásob, řízení zásob
a bezpečnosti a odpovědné kontroly transferu. 4.1. Úkol
1: Aktualizace kontrol prodeje a nezákonné výroby střelných zbraní V mnoha členských státech EU a v
sousedních zemích se často konají veletrhy se zbraněmi a ty
představují příležitost pro získání znehodnocených střelných
zbraní, zbraní pro střelbu naslepo, napodobenin a historických
zbraní, včetně nestarožitných zbraní s hlavní, které jsou zakázané
v některých členských státech. Komise zajistí prosazování norem
EU v oblasti transferů zbraní a ve spolupráci
s členskými státy vypracuje pokyny pro to, jak omezit zneužívání
nedovolených střelných zbraní, ke kterému dochází na veletrzích se
zbraněmi, a v případě porušení těchto norem zahájí
řízení o nesplnění povinnosti. Elektronický obchod se rychle rozvíjí
a některé členské státy zdůraznily problémy
s účinným prosazováním právních předpisů
zaměřených proti internetovému prodeji zbraní. Europol by měl v
rámci svého posouzení širší hrozby prozkoumat povahu a rozsah tohoto
internetového trhu, včetně výzev, které představuje možnost
využití technologií 3D tisku k výrobě zbraní a střeliva.
V souladu s akčním plánem Rady z roku 2010 vytvoří Europol
příručku pro boj proti obchodování se zbraněmi po internetu[47]. Komise podpoří
vytvoření týmů kybernetických hlídek v členských státech
podobných těm, které se používají k boji proti obchodu
s drogami. Rovněž posoudí proveditelnost
a přiměřenost (z bezpečnostního hlediska) přímého
zákazu prodeje a nákupu všech nebo některých střelných zbraní,
dílů a střeliva v EU přes internet[48]. Vzhledem k obavám, jež
vyjádřila řada členských států, bude Komise
konzultovat s vnitrostátními orgány a logistickými společnostmi
způsoby, jak snížit riziko nedovoleného dodání střelných zbraní prostřednictvím
poštovních služeb, přičemž bude vycházet ze stávající spolupráce
v oblasti detekce výbušnin. 4.2. Úkol
2: Předcházení krádežím a ztrátám Díky přísnějším kontrolám trhu se
může zvýšit riziko krádeží legálně držených střelných zbraní
zločinci. Komise posoudí rozsah působnosti minimálních norem pro
bezpečné skladování střelných zbraní v EU majiteli,
včetně možnosti povinného používání bezpečnostních schránek, což
již vyžadují právní předpisy v některých členských státech.
Komise bude spolupracovat s odvětvím střelných zbraní s cílem
prozkoumat technologická řešení, jako jsou biometrické senzory, u nichž
jsou osobní údaje uloženy ve střelné zbrani, aby se zajistilo,
že zakoupené střelné zbraně mohou být používány pouze jejich
zákonným vlastníkem. Provede podrobnou analýzu nákladů
a přínosů, pokud jde o zavedení povinnosti tyto
bezpečnostní prvky „inteligentních střelných zbraní“ používat u
střelných zbraní legálně prodávaných v EU. 4.3. Úkol
3: Posilování vnější činnosti a procesu rozšíření v zájmu
snížení rizika zneužití ze třetích zemí S ohledem na nejnovější
posouzení hrozeb by EU měla nadále poskytovat pomoc sousedním zemím
a oblastem zasažených konfliktem a oblastem po ukončení konfliktu
na celém světě, aby se prostřednictvím důslednějších
vnitrostátních systémů kontroly vývozu zbraní zabránilo zneužívání a
krádežím ručních palných a lehkých zbraní a nedovolenému obchodování
s nimi[49].
V souladu s nedávnými doporučeními zvláštního zástupce EU/UNDP
Konference o kontrole zbraní[50]
budou kandidátské země vyzvány, aby vypracovaly a uplatňovaly
strategii pro ruční palné a lehké zbraně, včetně
zničení nebo zabezpečení prodejen zbraní a přijetí norem EU
týkajících se minimalizace rizika v oblasti střelných zbraní. Komise
zařadí bezpečnostní otázky do jiných důležitých
dialogů, jako jsou např. dohody o vízech, a posoudí
spolehlivost vnitrostátních právních rámců a ujednání
o policejní a celní spolupráci v boji proti nedovolenému
obchodování se zbraněmi. EU bude i nadále zahrnovat ustanovení
o regulaci ručních palných a lehkých zbraní do všech
příslušných mezinárodních dohod a bude pokračovat
v začleňování opatření týkajících se ručních
palných a lehkých zbraní prostřednictvím nástrojů geografické
a tematické spolupráce. Evropská unie, v souladu se svým
dlouhodobým programem pomoci při kontrole vývozu zbraní, bude také
podporovat všeobecné, úplné a účinné provádění Smlouvy
o obchodu se zbraněmi a prosazovat účinný multilateralismus
v boji proti dodávání a destabilizujícímu šíření ručních palných
a lehkých zbraní a střeliva pro ně. Spolupráce
s třetími zeměmi bude moci čerpat zejména
z rozpočtu na společnou zahraniční
a bezpečnostní politiku, z finančního nástroje pro
rozvojovou spolupráci, z evropského nástroje sousedství, z nástroje
předvstupní pomoci a z nástroje stability[51]. 4.4. Úkol
4: Podpora ničení jako upřednostňovaného způsobu
odstraňování nadbytečných střelných zbraní Komise si je vědoma podstatných
rozdílů ve normách znehodnocování mezi členskými státy. Navíc se
objevily zprávy o zabití pomocí nezákonně zprovozněných
střelných zbraní. To může být způsobeno nevhodným
prováděním směrnice o střelných zbraních[52], kdy nastávají například
situace, že součásti, které byly znehodnoceny podle pravidel jednoho
členského státu, jsou převezeny do jiného členského státu,
jenž uplatňuje přísnější normy. Komise při přezkoumání
pokynů v oblasti znehodnocování v souladu se směrnicí
o střelných zbraních posoudí účinnost vnitrostátních norem pro
znehodnocování civilních a vojenských zbraní a zváží nutnost
právně závazných společných norem pro celou EU. Komise se domnívá, že ničení
představuje nejúčinnější a nejlevnější způsob
odstranění rizika, které představují střelné zbraně. Bude
zkoumat způsoby, jak nejlépe podporovat a prosazovat ničení
namísto znehodnocování. Na tomto základě bude EU i nadále
pomáhat třetím zemím při snižování jejich přebytečných
zásob ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do
těchto zbraní prostřednictvím ničení a zlepšením
odpovídajícího řízení a zabezpečení zbývajících zásob. 5. Priorita
3: Zvýšení tlaku na kriminální trhy Operativní spolupráce na úrovni EU
v posledních letech vedla k zabavování nezákonně držených
střelných zbraní, obvykle jako součást akce zaměřené
na obchod s drogami nebo operací dopravní policie, přestože
komplexní statistické údaje chybí. K pašování zbraní do EU se používá
falešná, padělaná nebo zavádějící dokumentace a k jejich detekci
musí orgány zkontrolovat fyzický obsah zásilek, které vstupují do EU,
a to jak na vnějších hranicích, tak i na celním
úřadě určení, kde je zboží celně odbaveno. Rozhodnutí
upřednostnit střelné zbraně v rámci politického cyklu
2014–2017 v oblasti závažné a organizované trestné činnosti nyní
nabízí zcela novou příležitost pro společná opatření ze strany
EU v několika letech. 5.1. Úkol
1: Pokyny pro pracovníky donucovacích orgánů Toto nové úsilí musí být podpořeno
jasnými pokyny pro pracovníky donucovacích orgánů. Rada usiluje
o standardizaci postupů při přeshraničním
vyšetřování zabavených nebo zajištěných střelných zbraní spojených
s trestnou činností[53];
tyto pokyny by měly být posouzeny a v případě potřeby
aktualizovány. 5.2. Úkol
2: Přeshraniční spolupráce za účelem zastavení nelegálního
držení střelných zbraní a jejich oběhu Odborníci na střelné zbraně a
odborníci z oblasti cel z členských států a Europolu
vytvořili v rámci politického cyklu celkový plán soudržných
operativních akcí[54].
Tento plán zahrnuje: ·
koordinované shromažďování a sdílení
informací o trestné činnosti spojené se střelnými zbraněmi
zapojující policii, pohraniční hlídky a celní orgány, a to jak
v rámci členských států, tak v přeshraničním kontextu,
·
policejní kontrolní operace zaměřené
na řešení hlavních zdrojů a tras pohybu ilegálních
střelných zbraní, včetně západního Balkánu, a vyhodnocení
rizika nedovoleného obchodování se zbraněmi v oblasti východní
hranice EU a se zbraněmi pocházejícími ze severní Afriky
(v souladu s prioritou 2 úkolem 3 výše), ·
podporu jednotných opatření v návaznosti na
záznamy v Schengenském informačním systému druhé generace související se
střelnými zbraněmi, jejichž cílem je zajistit, aby se počet
nevyřešených záznamů nadále nezvyšoval, a ·
program společných policejních a celních
operací pod vedením členských států a Europolu a za
účasti Komise s cílem určit riziko nedovoleného obchodování se
střelnými zbraněmi prostřednictvím pohybu osob cestujících mezi
členskými státy. Komise a Rada s Europolem budou
sledovat účinnost těchto operačních činností. Bude využit
Fond EU pro vnitřní bezpečnost na podporu provádění
opatření v rámci cyklu tvorby politiky na období 2014–2017[55]. 5.3. Úkol
3: Budování spolupráce pro sledování střelných zbraní používaných
zločinci Jednou z oblastí spolupráce donucovacích
orgánů, která si zasluhuje zvláštní zmínku, je činnost týkající
se sledování střelných zbraní. Sledování je důležité pro
určení pachatele trestného činu souvisejícího se střelnými zbraněmi
a způsobu, jakým si daná osoba střelnou zbraň
opatřila. Může odhalit struktury obchodování se zbraněmi
a zjistit pachatele trestných činů a pomáhá vládám zavést
účinné a cílené politiky v oblasti střelných zbraní.
V současné době není jasné, zda jsou orgány členských
států vybaveny pro systematické vyšetřování původu všech zbraní,
které zajistily nebo zabavily; EU by jim v tom měla pomáhat
prostřednictvím zhodnocení stávající příručky pro sledování a překážek
jejího provádění. Komise zváží nutnost závazných
pravidel v této oblasti, přičemž bude vycházet
z mezinárodního nástroje pro sledování a z mezinárodních
osvědčených postupů vyvinutých na základě mezinárodních
norem v oblasti kontroly ručních palných zbraní OSN (International
Small Arms Control Standards – ISACS)[56]. Pokyny a pravidla pro sledování by mohly obsahovat povinnost
nahrát základní informace o zabavených střelných zbraních
do systému Interpolu pro správu záznamů o nedovolených střelných
zbraních a jejich sledování (iARMS)[57],
který rovněž vytváří zprávy o riziku zneužití k trestným
účelům a usnadňuje mezinárodní žádosti o sledování. Komise bude rovněž usilovat o posílení
kapacit balistické identifikace. Usnadnění výměny informací
a osvědčených postupů mezi členskými státy
podpoří nové techniky donucovacích orgánů v této oblasti a
jejich rychlejší šíření v celé EU. Další možností by bylo
zřízení centrální online databáze věcných informací o balistice
a typech zbraní, jejíž správa by byla svěřena Europolu a která je
založena na stávající referenční tabulce střelných zbraní
Interpolu a síti Interpolu pro balistické informace, s cílem pomoci policii
a celním orgánům při identifikaci střeliva a zbraní. 5.4. Úkol
4: Posílení prostředků odrazujících od zneužívání střelných
zbraní Jednotlivce, kteří zamýšlejí spáchat
trestné činy střelnými zbraněmi, mohou odrazovat přísné
trestní sankce, avšak trestnost činů se v jednotlivých zemích EU
značně liší: například v šesti členských státech
neoznačení střelné zbraně v místě výroby není trestným
činem[58].
Větší soulad mezi právními předpisy členských států, pokud
jde o to, které trestné činy související se střelnými
zbraněmi podléhají trestním sankcím, a na úrovni sankcí by mohly
pomoci řešit poptávku ze strany kriminálních trhů.
Na základě zkušeností členských států a posouzení, zda
se stávající sankce na vnitrostátní úrovni ukázaly být „účinné,
přiměřené a odrazující“[59],
Komise prověří potřebu právních předpisů EU,
na základě čl. 83 odst. 1 SFEU, se společnými
definicemi trestných činů souvisejících se střelnými
zbraněmi a minimálními trestními sankcemi. Společně
definované trestné činy by mohly zahrnovat nedovolenou výrobu
střelných zbraní, nedovolené obchodování se střelnými zbraněmi,
manipulaci s označením, nelegální držení střelné zbraně
a úmysl poskytnout střelné zbraně. 6. Priorita
4: Budování lepšího obrazu zpravodajských služeb Zabavené střelné zbraně poskytují
důkazy o svém možném použití v předchozích trestných
činech. Prostřednictvím sledování jejich historie je však rovněž
možné vést vyšetřování souvisejících trestných činů
a zločineckých organizací[60].
V současné době je zaznamenávání a sledování střelných
zbraní v EU částečné a nedostatečně koordinované.
Například případy zabavení mohou být zaznamenány v policejních,
ale nikoli v celních databázích a naopak, zatímco datové formáty
a přístupová pravidla pro různé systémy EU, jako je
například systém pro řízení rizik v oblasti cel, celní
informační systém a informační systém Europolu, nejsou
interoperabilní[61].
Níže uvedené návrhy v kombinaci s lepšími pokyny a odbornou
přípravou, pokud jde o to, jak by pracovníci donucovacích orgánů v
první linii mohli plně využívat systémové údaje v dostupném čase
a s dostupnými zdroji, by na řešení těchto problémů mohly mít
skutečný dopad. 6.1. Úkol
1: Shromažďování přesnějších a komplexnějších
údajů o trestné činnosti spojené se střelnými zbraněmi
v EU a v celosvětovém měřítku Stávající nástroje informačních
technologií a informační zdroje by měly být používány
společně a rozumně na operační úrovni
v příslušných fázích vyšetřování trestných činů. Tyto
systémy mohou rovněž EU umožnit vytvořit si jasnější celkovou
představu o jevu trestné činnosti související se střelnými
zbraněmi. Komise uskuteční konzultace s Pracovní skupinou evropských
odborníků na střelné zbraně, s jednotnými kontaktními místy
členských států pro obchodování se střelnými zbraněmi, s
národními koordinačními centry pro ostrahu hranic, s justičními
orgány, s celními orgány, s Interpolem, s kontaktními místy akčního programu
OSN v členských státech a ve třetích zemích a s
evropským inspektorem ochrany údajů. EU by měla vytvořit plán
shromažďování údajů o střelných zbraních a pokyny pro
konečného uživatele pro využití synergií a zdokonalení posuzování
trestné činnosti na vnitrostátní úrovni. Plán bude zahrnovat pět
hlavních pilířů. Za prvé, členské státy musí být schopné
provádět posuzování rizik střelných zbraní na vnitrostátní úrovni.
Zřízení počítačových systémů evidence údajů
o legálně držených střelných zbraních do konce roku 2014
(požadavek směrnice o střelných zbraních[62]) by mělo členským
státům v tomto ohledu pomoci a členské státy by si měly
vyměňovat zkušenosti se zaváděním těchto systémů, aby
se zamezilo zdvojování úsilí. Za druhé, veškeré zabavené nebo zajištěné
střelné zbraně by měly být registrovány s dostatečnými
technickými podrobnostmi odborníky na střelné zbraně z členských
států s cílem umožnit sledování a stanovení trendů. Tyto
informace by měly být zaneseny do informačního systému Europolu.
Jakmile celní úředníci poprvé zabaví střelnou zbraň, která
neoprávněně vstoupila na území EU, jsou povinni zaznamenat
základní informace do celního informačního systému (CIS)[63] a teprve poté
střelnou zbraň předat odborníkům na střelné
zbraně. Odborníci na střelné zbraně by měli všechny
zabavené střelné zbraně porovnat s databázemi ztracených či
odcizených střelných zbraní, včetně Schengenského
informačního systému (SIS II) a iARMS. Měly by být aktualizovány
aplikace vnitrostátních donucovacích orgánů, aby koordinátor případu
mohl vytvářet, aktualizovat nebo odstraňovat záznamy v rámci
jediné operace (tj. „jednorázového vyřízení“), což zajistí,
že záznamy v národních evidencích, SIS II a iARMS jsou správné.
Europol, který má přístup ke každému z přeshraničních
systémů (celnímu, SIS II a iARMS, jakož i k informačnímu
systému Europolu), by měl shromažďovat roční statistiky
celkového počtu případů zabavení založené
na anonymizovaných údajích a nahlásit veškeré nesrovnalosti nebo
problémy s kvalitou údajů. Za třetí, výsledkem veškerých hlášení
ztracených či odcizených střelných zbraní by měl být záznam
v SIS II a iARMS. Všechny členské státy by měly zajistit,
aby všichni koncoví uživatelé měli přístup ke
všem v současnosti dostupným vyhledávacím nástrojům takovým
způsobem, aby jedním dotazem získali výsledky z národních evidencí, SIS II
a iARMS, které se zobrazí na obrazovce uživatele. Za čtvrté, pro sdílení obecnějších
informací o nedovolených činnostech souvisejících se střelnými
zbraněmi by členské státy měly využívat dostupné
zabezpečené sítě, jako je nástroj Europolu SIENA, který umožňuje
styčným úředníkům Europolu v jednotlivých státech pomáhat
při vyšetřování jiné trestné činnosti, např. obchodování
s drogami, v níž figurují střelné zbraně[64]. Za páté, na celosvětové úrovni bude
Komise spolupracovat s Úřadem OSN pro drogy a
kriminalitu (UNODC), aby zmapovala trasy nedovoleného
obchodování se střelnými zbraněmi v celosvětovém
měřítku a zjistila hlavní uzly trestné činnosti, jež je
třeba v budoucnosti řešit prostřednictvím operací na úrovni
EU a na celosvětové úrovni, a to za plného využití stávajících
nástrojů EU, včetně systému pro řízení rizik v oblasti cel.
EU bude podporovat další úsilí ke zlepšení systematického sledování pohybu
zbraní do a z oblastí ozbrojených konfliktů v zájmu podpory
mezinárodního míru a bezpečnosti. 6.2. Úkol
2: Vzdělávání a výcvik pracovníků donucovacích orgánů v
oblastech, kde je to nejvíce potřeba Na základě operativních
požadavků provádí v současné době Evropská policejní
akademie (CEPOL) v rámci systému vzdělávání a výcviku pracovníků
donucovacích orgánů[65]
„analýzu nedostatků“, aby mohla určit vzdělávací potřeby
pro zvládnutí rizika střelných zbraní. Vzdělávání a výcvik na
vnitrostátní úrovni a na úrovni EU od roku 2014 musí tyto potřeby
plnit. CEPOL by měl rovněž spolupracovat s partnery
ve třetích zemích v oblasti vzdělávání a výcviku pracovníků
donucovacích orgánů, kteří se zabývají otázkami střelných
zbraní. 7. Závěr Toto sdělení uvádí řadu
způsobů, jak může EU pomoci členským státům posílit
jejich úsilí o snížení hrozby, kterou představuje nedovolené
používání střelných zbraní. Navrhuje integrovanou politiku pro zlepšení
vnitřního trhu v oblasti střelných zbraní ku prospěchu
oprávněných uživatelů a zároveň pro omezení nepříznivých
dopadů na vnitřní bezpečnost EU v důsledku zneužití
zločinci. Tato politika by měla být prováděna
prostřednictvím zapojení více oblastí, včetně místních
orgánů, odvětví střelných zbraní, Mezinárodní stálé komise pro
zkoušky ručních palných zbraní, sdružení oprávněných uživatelů
střelných zbraní, lékařské profese, evropské normalizační
organizace a Evropské obranné agentury, jakož i donucovacích
orgánů, a to na základě osvědčených postupů
vyvinutých v rámci iniciativy „správního přístupu“[66]. Tyto úkoly budou
prováděny v plném souladu se základními právy a svobodami
zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie, včetně
práva na soukromí a na ochranu osobních údajů. Komise uskuteční konzultace se
zúčastněnými subjekty včetně Evropského parlamentu
a členských států s cílem posoudit různé možnosti
řešení zjištěných problémů. V případě potřeby a
na základě podrobných posouzení proveditelnosti a dopadu
na bezpečnost, odvětví a oprávněné uživatele
střelných zbraní předloží Komise v roce 2015 příslušné
návrhy, včetně legislativních návrhů[67]. PŘÍLOHA 1: Priority
a úkoly Priorita || Úkol || Odpovědný orgán (ve spolupráci s) || Časování 1. Zachování legálního trhu s civilními střelnými zbraněmi || 1. Vyjasnění, které střelné zbraně jsou zakázané a které vyžadují licenci || Komise (Pracovní skupina evropských odborníků na střelné zbraně, odvětví střelných zbraní) || 2015 || 2. Zavedení normy EU pro označování zbraní a střeliva || Komise (odvětví střelných zbraní, C.I.P., evropská normalizační organizace) || 2015 || 3. Zjednodušení pravidel pro udělování licencí pro střelné zbraně || Komise (členské státy, odvětví, vlastníci) || 2015 2. Nejprve legální, potom ilegální: omezení přísunu střelných zbraní do rukou zločinců || 1. Aktualizace kontrol prodeje a nezákonné výroby střelných zbraní || Komise (členské státy, Europol, Evropská obranná agentura) || 2015 || 2. Předcházení krádežím a ztrátám || Komise (členské státy, C.I.P., odvětví střelných zbraní) || 2015 || 3. Posilování vnější činnosti a procesu rozšíření v zájmu snížení rizika zneužití ze třetích zemí || ESVČ (Komise, OSN) || 2013–2015 || 4. Podpora ničení jako upřednostňovaného způsobu odstraňování nadbytečných střelných zbraní || Komise a ESVČ (Evropská obranná agentura) || 2013–2015 3. Zvýšení tlaku na kriminální trhy || 1. Pokyny pro pracovníky donucovacích orgánů || Komise (členské státy, Europol) || 2014–2015 || 2. Přeshraniční spolupráce za účelem zastavení nelegálního držení střelných zbraní a jejich oběhu || Komise, ESVČ, členské státy a Europol || 2013–2017 || 3. Budování spolupráce pro sledování střelných zbraní používaných zločinci || Komise (členské státy, Europol) || 2015 || 4. Posílení prostředků odrazujících od zneužívání střelných zbraní || Komise || 2015 4. Budování lepšího obrazu zpravodajských služeb || 1. Shromažďování přesnějších a komplexnějších údajů o trestných činech spáchaných s využitím střelných zbraní v EU a v celosvětovém měřítku || Komise (členské státy, Europol) || 2014–2017 || 2. Vzdělávání a výcvik pracovníků donucovacích orgánů v oblastech, kde je to nejvíce potřeba || CEPOL (Komise) || 2014 PŘÍLOHA 2:
Statistické údaje Výroba civilních střelných zbraní
v EU-27 v roce 2011 (jednotky) (kurzívou je psán údaj pro svět)[68]: Celkem: 1 974 156 (10 255 580) Krátké střelné zbraně: 806 645 (1 219 000) Dlouhé střelné zbraně:
1 167 511 (5 074 395) Vývoz civilních střelných zbraní
v EU-27 v roce 2011 (jednotky)[69]:
Celkem: 1 200 941 Krátké střelné zbraně: 566 345 Dlouhé střelné zbraně: 634 596 Dovoz civilních střelných zbraní
v EU-27 v roce 2011 (jednotky)[70]:
Celkem: 195 382 Krátké střelné zbraně: 25 958 Dlouhé střelné zbraně: 169 424 Vývoz civilních a vojenských střelných
zbraní v EU-28 v roce 2011 (hodnota v EUR)[71]: Celkem: 931 633 044 Vnitrostátní statistiky o legálním
vlastnictví střelných zbraní a o zabíjení střelnými
zbraněmi[72]
|| Počet legálně držených střelných zbraní na 100 obyvatel || Počet případů zabití střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel || Počet sebevražd spáchaných střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel Belgie || 17,2 || 0,68 || 1,96 Bulharsko || 6,2 || 0,67 || 0,87 Česká republika || 16,3 || 0,19 || 1,39 Německo || 30,3 || 0,19 || 0,94 Dánsko || 12 || 0,27 || 1,16 Estonsko || 9,2 || 0,24 || 1,57 Irsko || 8,6 || 0,48 || 0,56 Řecko || 22,5 || 0,26 || 0,97 Španělsko || 10,4 || 0,2 || 0,42 Francie || 31,2 || 0,06 || 2,33 Chorvatsko || 21,7 || 0,39 || 2,35 Itálie || 11,9 || 0,71 || 0,81 Kypr || 36,4 || 0,46 || 0,48 Lotyšsko || 19 || 0,22 || 0,94 Litva || 0,7 || 0,18 || 1 Lucembursko || 15,3 || 0,62 || 1 Maďarsko || 5,5 || 0,07 || 0,72 Malta || 11,9 || 0 || 1,68 Nizozemsko || 3,9 || 0,33 || 0,24 Rakousko || 21,9 || 0,28 || 2,68 Polsko || 1,3 || 0,09 || 0,12 Portugalsko || 8,5 || 0,41 || 1,09 Rumunsko || 0,7 || 0,02 || 0,06 Slovinsko || 13,5 || 0,1 || 2,34 Slovensko || 8,3 || 0,18 || 0,94 Finsko || 45,3 || 0,45 || 3,34 Švédsko || 31,6 || 0,41 || 1,2 Spojené království || 6,5 || 0,07 || 0,18 [1] Výrobci v EU v roce 2011 vyrobili
téměř 2 miliony civilních střelných zbraní, což se odpovídá asi
20 % světové produkce, viz dokument „The Global Regime for
Transnational Crime“ (Globální režim pro mezinárodní trestnou
činnost), Rada pro zahraniční vztahy, Issue Brief, 2. července
2012) a další údaje v příloze 2. [2] Eurostat, „Trends in crime and criminal justice“
(Trendy v trestné činnosti a v trestním soudnictví), 18/2013. [3] Období 2000–2009. Zdroj: UNODC Global Study on
Homicide 2011 (Globální studie o zabíjení za rok 2011). Jedná se o
částečný údaj, neboť u většiny členských
států nejsou statistické údaje za celé období dostupné. [4] GunPolicy.org [5] Viz příloha 2. Existují značné rozdíly mezi
členskými státy od nulových hodnot u zabití spáchaných střelnými zbraněmi
na Maltě po 0,71 na 100 000 v Itálii
a od 0,7 střelných zbraní na 100 obyvatel v Litvě
a Rumunsku po 45 ve Finsku. Zdroje: UNODC, Small Arms Survey,
GunPolicy.org. [6] Údaj zahrnuje šest ozbrojenců, kteří po
útocích spáchali sebevraždu. [7] Posouzení hrozeb závažné organizované trestné
činnosti, Europol, 2013. „Se zbraněmi často obchodují dobře
strukturované organizované zločinecké skupiny..., které jsou obvykle
zapojeny do obchodu s drogami nebo s dalším výnosným ilegálním
zbožím“; Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), „Digest of
Organized Crime Cases“ (Přehled případů organizované trestné
činnosti), 2012, s. 101. [8] Europol, TE-SAT 2013 – Zpráva o stavu a vývoji
terorismu v EU. Použitými zbraněmi byly pistole Colt 45 a
samopal Uzi (Toulouse/Montauban) a pistole FN P35 ráže 9 mm (Frankfurt). [9] Schengenský informační systém druhé generace je
počítačový systém EU, který umožňuje orgánům členských
států sdílet údaje (např. druh a číslo série)
o střelných zbraních nahlášených jako ztracené, odcizené nebo
zneužité. [10] Zdroj: francouzská policie. [11] Přesné odhady velikosti těchto zásob nejsou
možné a údaje, jež jsou k dispozici, se značně liší,
a to částečně i proto, že objemy jsou dynamické. Podle
nedávné studie v oblasti obrany byly zásoby v Bosně
a Hercegovině v roce 2011 odhadovány na 76 000
kusů ručních palných a lehkých zbraní a 100 000 tun
střeliva a v Černé Hoře v roce 2011
na 28 000 zbraní a 7 000 tun střeliva; Pierre Gobinet,
„Significant Surpluses: Weapons and Ammunition Stockpiles in
South-east Europe“ (Významné přebytky: zásoby zbraní
a střeliva v jihovýchodní Evropě), Small Arms Survey,
The Regional Approach to Stockpile Reduction and the US Office of Weapons
Removal and Abatement (Přehled o ručních palných zbraních,
Regionální přístup ke snížení zásob a americký úřad pro
odstraňování a snižování počtu zbraní), prosinec 2011. [12] Zdroj: Pracovní skupina evropských odborníků na
střelné zbraně; Upravené zbraně na západním Balkáně,
SEESAC, 2009. Ve Spojeném království bylo v
letech 2010/2011 63 % z 2 534 odcizených střelných
zbraní odcizeno z obytných prostor; Homicides, Firearms Offences and
Intimate Violence 2010/11 (Zabití, trestné činy související se
střelnými zbraněmi a domácí násilí 2010/11): Dodatečný
svazek 2 ke Crime in England and Wales 2010/11 (Trestná
činnost v Anglii a Walesu 2010/11), Kevin Smith et al,
Statistický věstník Ministerstva vnitra 2012. [13] Na základě informací z Belgie, Bulharska,
České republiky, Dánska, Estonska, Irska, Kypru, Maďarska,
Německa, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska,
Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska. [14] Na úrovni EU existují dvě podobné, avšak
různé definice zbraní. 1) „Střelná zbraň“ je v oblasti
vnitřního trhu a společné obchodní politiky EU definována jako:
„...ruční zbraň, která vystřeluje nebo je konstruována či
může být upravena tak, aby vystřelovala jednotnou, hromadnou nebo
plynovou střelu (obecně projektil) působením okamžitého
uvolnění chemické energie...“ (výše uvedená směrnice 2008/51/ES a
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 ze dne 14.
března 2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace
spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich
součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který
doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu
organizovanému zločinu (protokol OSN o střelných zbraních), a stanoví
vývozní povolení, opatření pro dovoz a tranzit střelných zbraní,
jejich součástí, dílů a střeliva), Úř. věst. 94,
30.3.2012, s.1. Střelné zbraně určené pro vojenské využití jsou
vyloučeny z působnosti právních předpisů, na které se tato
definice vztahuje. 2) Termín „ruční palné a lehké zbraně“ se
většinou používá na fórech Spojených národů a v oblasti společné
zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Přestože neexistuje žádná
mezinárodně dohodnutá definice tohoto termínu, EU má za to, že pokrývá
automatické a poloautomatické pušky a kulomety, jež jsou určeny
speciálně pro vojenské využití (společná akce Rady ze dne 12.
července 2002 o příspěvku Evropské unie k boji proti
destabilizujícímu hromadění a šíření ručních palných a lehkých
zbraní a o zrušení společné akce 1999/34/SZBP). Toto sdělení se
zabývá bezpečnostními riziky spojenými se všemi zbraněmi bez ohledu na
to, zda jsou pojímány jako „střelné zbraně“ nebo „ruční palné
zbraně“ či „civilní“ nebo „vojenské“. [15] Zpráva Rady o provádění evropské
bezpečnostní strategie – zajišťování bezpečnosti
v měnícím se světě; Strategie vnitřní bezpečnosti
Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější
Evropě KOM(2010) 673. [16] Konzultace o společném přístupu
k omezení škod způsobených využíváním střelných zbraní k trestné
činnosti v EU; http://ec.europa.eu/eu_law/index_cs.htm [17] Průběžná zpráva o organizované trestné
činnosti výboru CRIM Evropského parlamentu zdůrazňuje zejména
další opatření týkající se označování zbraní a střeliva
a nedovoleného obchodování. [18] Strategie EU pro boj proti nedovolenému hromadění
ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a proti
nedovolenému obchodování s nimi, dokument Rady 5319/06. [19] Ustanovení čl. 1 odst. 12 směrnice
2008/51/ES vyžaduje, aby Komise do roku 2015 předložila zprávu
o situaci vyplývající z uplatňování této směrnice, popřípadě
doprovázenou návrhy. [20] Protokol proti nedovolené výrobě střelných
zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi,
který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu
organizovanému zločinu. [21] Smlouva o obchodu se zbraněmi byla přijata
Valným shromážděním OSN dne 2. dubna 2013. Stanoví společné
mezinárodní normy – které zahrnují především právní předpisy v
oblasti lidských práv a humanitárního práva – jimiž se řídí mezinárodní
obchod s hlavními kategoriemi zbraní, včetně ručních
palných a lehkých zbraní. Vztahuje se na všechny konvenční
zbraně, včetně střelných zbraní, dílů
a střeliva, bez ohledu na jejich konečné použití. Při
rozhodování, zda povolit transfer zbraní, jsou smluvní strany zavázány tyto
společné normy zohlednit. Smlouva vstoupí v platnost, jakmile bude
ratifikována 50 státy. Komise v květnu 2013 navrhla rozhodnutí Rady,
kterým se členské státy EU zmocňují k podepsání smlouvy. [22] Kodex chování Evropské unie pro vývoz zbraní přijatý
Radou dne 8. června 1998; společný vojenský seznam Evropské unie
přijatý Radou dne 13. června 2000 je pravidelně aktualizován;
kodex chování byl nahrazen společným postojem Rady 2008/944/SZBP ze dne
8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu
vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu, Úř. věst.
L 335/99. [23] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze
dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů
pro obranné účely uvnitř Společenství, Úř. věst. L
146, 10.6.2009. [24] Společný postoj 2003/468/SZBP o kontrole
zprostředkování obchodu se zbraněmi, Úř. věst. L
156/79, 25.5.2003. [25] Sdělení Komise o řízení rizik v oblasti cel a
bezpečnosti dodavatelského řetězce, COM(2012) 793. [26] Pracovní skupina evropských odborníků na střelné
zbraně byla zřízena v roce 2004 s cílem usnadnit
výměnu informací a podporovat spolupráci v boji proti nedovolenému
obchodování se zbraněmi a jejich nedovolenému držení. Je nápomocna
pracovní skupině Rady pro vymáhání práva a jejími členy jsou
odborníci na střelné zbraně z každého členského státu EU, z
Europolu a z přidružených členů Lichtenštejnska, Norska,
Švýcarska a Turecka. [27] Doporučení Rady týkající se standardního postupu
v členských státech pro přeshraniční dotazování
prováděné policejními orgány při vyšetřování dodavatelských
kanálů pro zabavené nebo zajištěné střelné zbraně spojené s
trestnou činností, 12. a 13. června 2007; závěry Rady
týkající se Evropského akčního plánu pro boj proti nedovolenému
obchodování s takzvanými „těžkými“ střelnými zbraněmi, které by
mohly být nebo jsou používány k páchání trestné činnosti, prosinec 2010. [28] V roce 2010 zavedla EU víceletý politický cyklus pro
boj proti závažné a organizované trestné činnosti na mezinárodní
úrovni v zájmu zajištění účinné spolupráce mezi donucovacími
orgány členských států, orgány EU, agenturami EU
a příslušnými třetími stranami a provádění soudržných
a stabilních operativních akcí zaměřených
na nejnaléhavější kriminální hrozby, kterým EU čelí. První celý
politický cyklus probíhá v období 2014–2017, po posouzení hrozeb závažné
organizované trestné činnosti z roku 2013 a stanovení víceletého
strategického plánu (v červenci 2013) a operačního
akčního plánu (říjen 2013); závěry Rady o vytvoření a provádění
politického cyklu EU pro boj proti organizované a závažné mezinárodní
trestné činnosti, 3 043. zasedání Rady pro spravedlnost a
vnitřní věci, Brusel, 8. a 9. listopadu 2010. [29] Akční program Organizace spojených národů
pro prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu
s ručními palnými a lehkými zbraněmi ve všech jeho
aspektech z roku 2001 je politicky závazný dokument, který byl přijat
všemi členskými státy OSN na základě vzájemné dohody
a stanoví celosvětový závazek ke komplexnímu přístupu k podpoře
(na místní, národní, subregionální, regionální a celosvětové
úrovni) prevence, omezení a vymýcení nezákonného obchodu
s ručními palnými a lehkými zbraněmi ve všech jeho
aspektech jako přispění k mezinárodnímu míru
a bezpečnosti. Zahrnuje širokou škálu činností, včetně
řízení zásob a bezpečnosti, kontrol transferu, vedení
záznamů, likvidace, mechanismů sdílení informací a DDR
(odzbrojení, demobilizaci a opětovné začlenění). Neusiluje o
kontrolu nad transfery pro nestátní subjekty nebo držení civilních malých
zbraní. Provádění tohoto programu je přezkoumáváno na zasedání
států, jež se koná každé dva roky, a na pravidelných hodnotících
konferencích (poslední se uskutečnila v období srpen až září
2012 v New Yorku). Mezinárodní nástroj, který státům umožní včas
a spolehlivě identifikovat a sledovat nezákonně držené
ruční palné a lehké zbraně, který přijalo Valné
shromáždění OSN dne 8. prosince 2005. [30] Rozhodnutí Rady 2013/320/SZBP je součástí komplexního
přístupu EU k podpoře procesu přechodu k demokracii,
udržitelného míru a bezpečnosti v Libyi; mise EU pro pomoc
na hranicích v Libyi. [31] Příkladem organizací podporovaných EU jsou
Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru a organizace Saferworld. [32] Nařízení, jehož přijetí je plánováno
na podzim roku 2013. [33] Směrnice o střelných zbraních (z let 1991 a
2008), rozhodnutí Rady 2011/428/SZBP ze dne 18. července 2011 na
podporu činnosti Úřadu Organizace spojených národů pro otázky
odzbrojení za účelem provádění akčního programu Organizace
spojených národů k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného
obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi ve všech jeho
aspektech. [34] Zdroj: Pracovní skupina evropských odborníků na
střelné zbraně. [35] Operace „Fireball“ se zaměřila na nákladní
automobily pocházející ze západního Balkánu a vstupující do EU
přes její východní hranici. [36] Viz poznámka pod čarou 29. [37] Viz příloha I směrnice 2008/51/ES. [38] COM(2012) 415. Pokud jde o možné výhody
a nevýhody snížení počtu kategorií střelných zbraní
na dvě (zakázané nebo povolené) s cílem zjednodušit, a tak
zlepšit fungování vnitřního trhu s dotčenými výrobky, dospěla
zpráva k závěru, že „povinné snížení počtu kategorií
střelných zbraní v EU na dvě by samo o sobě
nepředstavovalo jednoznačný přínos.“ [39] Např. Spojené království stanovilo všeobecný zákaz
ručních střelných zbraní v roce 1997 a v roce 2006 omezení
prodeje vzduchových zbraní a zákaz dovozu a prodeje „realistických“
napodobenin zbraní; Litva uvalila zákaz na plynové pistole v roce 2012. [40] Podle volby výrobce a vnitrostátních právních
požadavků může označení obsahovat určení výrobce, modelu,
ráže nebo náboje, zkušebnu a rok zkoušky a výrobní číslo.
Zkušebna je technické zařízení, které posuzuje střelné zbraně
v zemích, kde jsou zkoušky a další technická opatření povinné.
Země mohou mít jednu nebo více zkušeben, které mohou být umístěny
v prostorách výrobce. Zkušebny provedou zkušební střelbu
a zkoušky bezpečnostních prvků dílů a poté jsou na
zbraně či jejich součásti vytlačena nebo vyryta
označení, jež uvádějí druh a dobu zkoušky. [41] Mezinárodní stálá komise pro zkoušky ručních palných
zbraní neboli C.I.P. je mezinárodní organizace, která nabízí akreditaci
zkušebnám, a používá standardizované požadavky na označování,
jež jsou povinné ve všech 14 členských zemích, mezi které patří 11
členských států EU (Belgie, Česká republika, Finsko, Francie,
Maďarsko, Německo, Itálie, Rakousko, Slovensko, Spojené království,
Španělsko). [42] Viz poznámka pod čarou 30. Tento politicky závazný
nástroj vyžaduje, podobně jako směrnice o střelných zbraních,
„buď jedinečné označení, které uvádí jméno výrobce, zemi výroby
a sériové číslo, nebo uchování jakéhokoli jiného snadno použitelného
jedinečného označení, které umožní všem členským státům
snadno určit zemi výroby.“ [43] Podnikatelem v oboru zbraní je jakákoli „osoba, jejíž
podnikatelskou činnost zcela nebo zčásti tvoří výroba
střelných zbraní, jejich součástí a střeliva, obchodování s
nimi, jejich výměna, pronájem, opravy nebo úpravy“ (čl. 1
odst. 2 směrnice 1991/477/EC ve znění čl. 1 odst. 1
písm. c) směrnice 2008/51/ES). [44] Ustanovení čl. 1 odst. 3 směrnice 2008/51/ES.
Zprostředkovatel je definován jako „fyzická nebo právnická osoba
kromě podnikatele v oboru zbraní, jejíž podnikatelskou činnost zcela
nebo zčásti tvoří nákup, prodej nebo organizace převodu zbraní“
(čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice 91/477/ES ve znění
čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2008/51/ES). [45] Viz například Small Arms Survey (Průzkum
týkající se ručních palných zbraní) , UNIDIR a Odbor OSN pro otázky
odzbrojení, „Developing a Mechanism to Prevent Illicit Brokering in Small
Arms and Light Weapons—Scope and Implications“ („Vytvoření mechanismu
bránícího nedovolenému zprostředkování obchodu s ručními palnými
a lehkými zbraněmi – oblast působnosti a dopad“), 2007. [46] Zdroj: Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru. [47] V návaznosti na akční plán z roku 2010 pro
boj proti nedovolenému obchodování s tzv. „těžkými“
střelnými zbraněmi (viz poznámka pod čarou 28 výše). [48] Žádné takové opatření by nemělo ohrožovat
legální činnosti v oblasti výzkumu a vývoje, které se snaží
využít 3D tisk a související technologie, existuje-li zřejmý
společenský zájem. [49] 2009/1012/SZBP, 2012/711/SZBP. [50] Ministerská konference o „kontrole zbraní
v kontextu rozšíření EU“ za účasti Úřadu zvláštního
zástupce Evropské unie a Rozvojového programu OSN (UNDP) v Bosně
a Hercegovině se konala ve dnech 18. a 19. června
2013. [51] KOM(2011) 840 v konečném znění, 2011/0406 (COD),
návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje
finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci; KOM(2011) 839 v konečném
znění, 2011/0405 (COD), návrh nařízení Evropského parlamentu
a Rady, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství; TAIEX NPP
(mezinárodní předvstupní) nařízení (ES) č. 1085/2006 ze dne
17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci,
Úř. věst. L 210/82. O nástroji stability viz poznámka
pod čarou 33 výše. [52] Po členských státech se požaduje, aby
„přijaly opatření v oblasti znehodnocování... s cílem zajistit,
že úpravy střelných zbraní je učiní nevratně neschopnými
střelby.“ Příloha I část III směrnice 91/477/ES. [53] Příručka Pracovní skupiny evropských
odborníků na střelné zbraně s názvem „Zjišťování
vlastnictví střelných zbraní – Příručka pro systematické
sledování střelných zbraní zabavených pro nelegální držení nebo při
trestné činnosti“ http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/07/st10/st10000.en07.pdf
[54] To bude rovněž součástí širší spolupráce v rámci
sedmého akčního plánu EU v oblasti policejní a celní spolupráce. [55] KOM(2011) 753 v konečném znění, návrh
nařízení, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní
bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní
spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti
a řešení krizí. [56] http://www.smallarmsstandards.org/;
iARMS je systém Interpolu pro registraci a sledování nedovolených
střelných zbraní – viz úkol 3. [57] Nástroj stability EU podporuje probíhající vývoj
a zavádění iARMS; k dnešnímu dni se jej účastní 12 členských
států EU: Belgie, Česká republika, Chorvatsko, Irsko, Litva,
Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Spojené
království a Španělsko; Čtrnáctá zpráva Rady o pokroku v
provádění strategie EU pro boj proti nedovolenému hromadění
ručních palných a lehkých zbraní a střeliva pro ně a proti
nedovolenému obchodování s nimi (2012/II) (2013/C 138/03). [58] Francie, Řecko, Irsko, Nizozemsko, Rakousko a Finsko. [59] Ustanovení čl. 16 směrnice Rady 91/477/EHS ve
znění směrnice 2008/51/ES. [60] UNODC, Digest of Organized Crime Cases
(Přehled případů organizované trestné činnosti), s. 103. [61] KOM(2004) 376, Posílení policejní a celní spolupráce
v Evropské unii. [62] Ustanovení čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/51/ES. [63] Rozhodnutí Rady 2009/917/SVV. Tyto základní údaje o místě
zabavení a o původu zbraně v CIS jsou uchovávány pro celní
účely, a to s cílem lépe se zaměřit na potenciální
přepravu pašovaných střelných zbraní prostřednictvím analýzy
rizik. Proto údaje, které nejsou relevantní pro celní účely
(např. ráže), nejsou v CIS obsaženy. [64] COM(2012) 735, Posílení spolupráce při prosazování
práva v EU: Evropský model pro výměnu informací (EIXM). [65] COM(2013) 172, Zřízení evropského systému
vzdělávání a výcviku v oblasti prosazování práva. [66] Stockholmský program – otevřená a bezpečná
Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (2010/C 115/01)
zdůraznil nezbytnost takového přístupu: „nejlepším způsobem, jak
omezit počet trestných činů, je přijmout účinná opatření
umožňující předcházet jejich spáchání […] s využitím multidisciplinárního
přístupu, jenž zahrnuje i správní opatření a podporu spolupráce mezi
správními orgány.“ [67] Bude se přitom vycházet ze stávajících zdrojů
a návrhy budou uzpůsobeny tak, aby v Komisi ani v žádných
z decentralizovaných agentur nebylo třeba dalších
zaměstnanců nebo finančních zdrojů. [68] Zdroj: Světové fórum pro střelbu, březen
2013, s využitím informací ze zkušeben; skládá se z oficiálních
údajů z Belgie, Finska, Francie, Itálie, Německa, Spojeného
království a Španělska a odhadů pro ostatní členské státy. [69] Eurostat. [70] Eurostat. Řada členských států neoznámila
žádný vývoz pistolí a revolverů (Belgie, Bulharsko, Francie,
Rakousko, Rumunsko) ani vojenských střelných zbraní (Belgie,
Bulharsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Rakousko, Rumunsko). [71] Zdroj: Ústav pro výzkum míru Oslo. [72] Zdroj: UNODC, Small Arms Survey, www.gunpolicy.org;
tyto údaje lze srovnat s odpověďmi v rámci průzkumu
Eurobarometr 383, kdy v průměru 5 % dotázaných uvedlo,
že vlastní střelnou zbraň, přičemž daná hodnota se
pohybovala v rozmezí od 1 % v Nizozemsku po 18 %
na Kypru.