This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013DC0376
Recommendation for a COUNCIL RECOMMENDATION on Finland’s 2013 national reform programme and delivering a Council opinion on Finland’s stability programme for 2012-2017
Doporučení pro DOPORUČENÍ RADY k národnímu programu reforem Finska na rok 2013 a stanovisko Rady k programu stability Finska na období 2012–2017
Doporučení pro DOPORUČENÍ RADY k národnímu programu reforem Finska na rok 2013 a stanovisko Rady k programu stability Finska na období 2012–2017
/* COM/2013/0376 final - 2013/ () */
Doporučení pro DOPORUČENÍ RADY k národnímu programu reforem Finska na rok 2013 a stanovisko Rady k programu stability Finska na období 2012–2017 /* COM/2013/0376 final - 2013/ () */
Doporučení pro DOPORUČENÍ RADY k národnímu programu reforem Finska na rok
2013
a stanovisko Rady k programu stability Finska na období 2012–2017
RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na čl. 121 odst. 2 a čl. 148 odst. 4 této
smlouvy, s ohledem na nařízení Rady (ES) č.
1466/97 ze dne 7. července 1997 o posílení dohledu nad stavy
rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace
hospodářských politik[1],
a zejména na čl. 5 odst. 2 uvedeného nařízení, s ohledem na nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a
nápravě makroekonomické nerovnováhy[2],
a zejména na čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení, s ohledem na doporučení Evropské komise[3], s ohledem na usnesení Evropského
parlamentu[4], s ohledem na závěry Evropské rady, s ohledem na stanovisko Výboru pro
zaměstnanost, po konzultaci s Hospodářským a
finančním výborem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Dne 26. března 2010
schválila Evropská rada návrh Evropské komise zahájit novou strategii pro
růst a zaměstnanost, Evropa 2020, založenou na intenzivnější
koordinaci hospodářských politik, která se zaměří na
klíčové oblasti, v nichž je třeba přijmout opatření k
posílení evropského potenciálu pro udržitelný růst a konkurenceschopnost. (2) Dne 13. července 2010
přijala Rada na základě návrhů Komise doporučení o hlavních
směrech hospodářských politik členských států a Unie (na
období 2010–2014) a dne 21. října 2010 přijala rozhodnutí o hlavních
směrech politik zaměstnanosti členských států[5], které společně
tvoří „integrované hlavní směry“. Členské státy byly vyzvány,
aby vzaly integrované hlavní směry v úvahu v rámci svých vnitrostátních
politik v oblasti hospodářství a zaměstnanosti. (3) Dne 29. června 2012
přijaly hlavy států a předsedové vlád rozhodnutí o Paktu pro
růst a zaměstnanost, který představuje jednotný rámec pro
opatření na úrovni členských států, EU a eurozóny a využívá
veškerých možných pák, nástrojů a politik. Rozhodli o přijetí
opatření na úrovni členských států, jež má být zejména
vyjádřením závazku naplnit cíle strategie Evropa 2020 a realizovat
doporučení pro jednotlivé země. (4) Dne 6. července 2012
přijala Rada doporučení k národnímu programu reforem Finska na rok
2012 a vydala stanovisko k aktualizovanému programu stability Finska na období
2011–2015. (5) Dne 28. listopadu 2012
přijala Komise roční analýzu růstu[6], která zahájila evropský
semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2013. Dne 28. listopadu
2012 Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 přijala
zprávu mechanismu varování[7],
ve které je Finsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden
hloubkový přezkum. (6) Dne 14. března 2013
potvrdila Evropská rada priority pro zajištění finanční stability,
fiskální konsolidace a opatření na podporu růstu. Zdůraznila
potřebu další diferencované fiskální konsolidace podporující růst,
návratu ke standardním podmínkám pro poskytování úvěrů ekonomice,
podpory růstu a konkurenceschopnosti, řešení nezaměstnanosti a
sociálních dopadů krize a modernizace veřejné správy. (7) Dne 10. dubna 2013
zveřejnila Komise výsledky hloubkového přezkumu[8] Finska podle článku 5
nařízení (EU) č. 1176/2011. Komise ve své analýze dospěla k
závěru, že ve Finsku panuje makroekonomická nerovnováha, kterou je
třeba sledovat a řešit na politické úrovni. Zvláště značné
zhoršení salda běžného účtu a slabá exportní výkonnost
v důsledku restrukturalizace průmyslu, jakož i nákladové a
nenákladové faktory konkurenceschopnosti vyžadují trvalou pozornost. (8) Dne 18. dubna 2013 předložilo
Finsko svůj program stability na období 2012–2017 a národní program
reforem na rok 2013. Vzhledem k jejich vzájemným vazbám byly oba programy
posuzovány současně. (9) Na základě hodnocení
programu stability podle nařízení Rady (ES) č. 1466/97 došla Rada k
závěru, že veřejné finance Finska jsou celkově zdravé a že byla
vynaložena snaha ke zvýšení příjmů a kontrole výdajů
s cílem přiblížit se k střednědobému rozpočtovému
cíli. Makroekonomický scénář, na němž jsou založeny rozpočtové
projekce programu, je realistický. Projekce růstu pro rok 2013 se podobá
jarní prognóze Komise, zatímco projekce pro rok 2014 je o 0,6 procentních
bodů vyšší než tato prognóza. Cílem rozpočtové strategie
nastíněné v programu jsou vyvážené finance ústředních vládních
institucí a dosažení klesající tendence poměru vládního dluhu k HDP
do roku 2015. Program zahrnuje změnu střednědobého
rozpočtového cíle z 0,5 % na –0,5 %. Nový střednědobý
rozpočtový cíl je v souladu s Paktem o stabilitě a růstu.
Program předpokládá, že střednědobého rozpočtového cíle
bude dosaženo do roku 2014 a že do roku 2017 bude udržen. Na základě
(nově vypočteného) strukturálního salda vycházejícího
z informací uvedených v programu Finsko v roce 2012 nesplnilo
původní střednědobý rozpočtový cíl a nesplní ani nový
střednědobý rozpočtový cíl v roce 2013. Program
předpokládá, že se (nově vypočtené) strukturální saldo sníží z
–1 % HDP v roce 2012 na –0,9 % HDP v roce 2013. V období
2014–2017 by mělo zůstat mezi –0,6 % a –0,7 % HDP. Čisté výdaje
Finska v roce 2012 vzrostly o 0,4 %, což je stále pod stanovenou
referenční hodnotou výdajového kritéria. Vzhledem k zápornému
růstu reálného HDP v roce 2012 je nízké tempo strukturální korekce
považováno za dostatečné. V roce 2013 se (nově vypočtené)
strukturální saldo Finska zlepšuje a čisté výdaje by se měly odchýlit
od výdajového kritéria pouze o 0,1 % HDP. Vzhledem k velké záporné
mezeře výstupu Finska je to považováno za přiměřené.
V roce 2014 se má (nově vypočtené) strukturální saldo Finska
dále zlepšit až na úroveň –0,6 % HDP, čímž se dostatečně
přiblíží k střednědobému rozpočtovému cíli (podle
jarní prognózy Komise má Finsko v roce 2014 tento cíl dokonce zcela
naplnit). Celkově by tak byl zajištěn soulad s preventivní složkou
Paktu o stabilitě a růstu. Konsolidovaný hrubý veřejný dluh byl
v roce 2012 na úrovni 53 % HDP a podle programu se během programového
období udrží pod 60 % HDP. V letech 2016 a 2017 program předpokládá
pokles úrovně zadlužení. Nejvýznamnějším problémem fiskální politiky
zůstává dlouhodobá udržitelnost. Mezera udržitelnosti související se
stárnutím populace a dotýkající se důchodů a zdravotní a dlouhodobé
péče byla vzata na vědomí a musí být nepřetržitě sledována.
(10) Růst produktivity
veřejných služeb neodpovídá růstu produktivity širší ekonomiky a
zároveň se zvyšuje zátěž spojená se stárnutím populace.
Přestože byly stanoveny principy reformy obcí, zůstane slučování
dobrovolné, ačkoliv budou dostupné finanční pobídky ústřední
vlády. Předpokládá se, že probíhající reforma sociálních a zdravotnických
služeb nepovede k významnému snížení stávajícího počtu zdravotních
obvodů. (11) Byla zavedena opatření ke
snížení nezaměstnanosti mládeže a dlouhodobě nezaměstnaných,
jako například záruky pro mládež, časově omezený program na
zvyšování kvalifikace mladých lidí a pilotní program pro dlouhodobě
nezaměstnané. Tato opatření byla v roce 2013 doplněna o
dodatečnou finanční podporu pro učňovské vzdělávání
coby součást iniciativy „Záruka pro mladé lidi“ a jsou vzhledem
k očekávanému růstu nezaměstnanosti vítána. Tato
opatření je nyní třeba zavádět způsobem jasně
zaměřeným na zlepšení dovedností a postavení cílových skupin na trhu
práce. Pro zajištění udržitelnosti veřejných financí a pokrytí
budoucí poptávky po pracovní síle je nutné zvýšit míru zaměstnanosti
starších pracovníků. Velikost populace v produktivním věku se ve
Finsku zmenšuje. Bylo dohodnuto několik opatření zaměřených
na způsoby předčasného odchodu do důchodu, jako
například zvýšení věkové hranice pro vznik nároku na
částečný starobní důchod, zrušení možnosti sníženého
důchodu a zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu u lidí,
kteří byli určitou dobu nezaměstnaní. Prodlužování střední
délky života však bylo rychlejší, než se očekávalo při přípravě
důchodové reformy v roce 2005, a postupně by se mohlo ukázat, že
současné zákonem stanovené věkové rozmezí pro odchod do důchodu
je příliš nízké a důchody nedostatečné. Vláda se ve svém
programu zavázala zvýšit do roku 2025 skutečný věk odchodu do důchodu
na 62,4 let, což je vzhledem k střední délce života a demografickým
problémům stále málo. Provádění těchto dohodnutých opatření
zůstává v krátkodobém horizontu prioritou. (12) Regulační bariéry v
odvětví služeb jsou ve Finsku stále ještě restriktivní a koncentrace
na trhu je v důležitých odvětvích, například maloobchodu,
vysoká. Plánované změny zákona o hospodářské soutěži týkající se
dominantního postavení prodejců potravin, cíle programu zdravé hospodářské
soutěže zajišťující větší dohled v tomto odvětví a
odstranění zbytečných omezení hospodářské soutěže ze
stávající legislativy, například zákona o územním plánování a stavbách, by
měly pomoci současné problémy řešit. Účinnost politiky
hospodářské soutěže a výhody z ní plynoucí by obecně mělo
zlepšit i sloučení úřadu na ochranu hospodářské soutěže a
úřadu na ochranu spotřebitele spolu s navýšením rozpočtu a
rozšířením pravomocí tak, aby byla zajištěna neutralita
hospodářské soutěže mezi veřejnými a soukromými subjekty. Pokuty
za porušení hospodářské soutěže jsou ve Finsku tradičně
nízké a průzkum plánovaný na rok 2013 by měl poskytnout základ pro
další reformy, které by zvýšily jejich odrazující účinky. (13) Růst produktivity ve
Finsku i nadále zaostává za růstem mezd a zároveň klesá
konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku, což dokládá
klesající tržní podíl finského exportu. Zatímco investice do výzkumu, rozvoje a
inovací jsou stále vysoké, zásadní problém je i nadále v efektivitě, s
jakou se výsledky výzkumu promítají do inovací a zakládání nových společností
s vysokým růstovým potenciálem, jež mohou proniknout na rychle
rostoucí exportní trhy a posílit zahraniční konkurenceschopnost.
Z krátkodobého hlediska by Finsko mělo provádět politiky a
zavést opatření ke zlepšení systému výzkumu a inovací, jež v poslední
době přijalo, jakož i nový akční plán, a navrhnout případné
další reformy vycházející ze stávajících hodnocení a připravovaných
prognóz. Bylo zjištěno, že k položkám, jež zvyšují vstupní náklady finských
producentů, patří ceny energií a práce. Růst mezd byl
v posledních letech mírný v důsledku tripartitní dohody o
mzdách, jejíž platnost končí v roce 2013. Je proto znepokojivé, že
sociální partneři dosud neuzavřeli žádnou novou dohodu. (14) V kontextu
evropského semestru provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky
Finska. Posoudila program stability i národní program reforem a předložila
hloubkový přezkum. Vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou
fiskální a sociálně-ekonomickou politiku ve Finsku, ale také jejich soulad
s pravidly a pokyny EU, a to vzhledem k nutnosti posílit celkovou správu
ekonomických záležitostí v Evropské unii tím, že pro rozhodování
členských států budou poskytnuty vstupy na úrovni EU. Její
doporučení v rámci evropského semestru jsou promítnuta do níže uvedených
doporučení 1 až 5. (15) Na základě tohoto
posouzení přezkoumala Rada program stability Finska a její stanovisko[9] je promítnuto zejména do níže
uvedeného doporučení 1. (16) Na základě výsledků
hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení Rada přezkoumala
finský národní program reforem a program stability. Její doporučení podle
článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 o prevenci a nápravě
makroekonomické nerovnováhy jsou promítnuta zejména do níže uvedených
doporučení 3, 4 a 5. (17) V kontextu
evropského semestru provedla Komise rovněž analýzu hospodářské
politiky eurozóny jako celku. Na jejím základě Rada vydala konkrétní
doporučení určená členským státům, jejichž měnou je
euro. Finsko by mělo rovněž zajistit, aby byla tato doporučení
realizována včas a v plném rozsahu, DOPORUČUJE, aby Finsko v období
2013–2014 provedlo tato opatření: 1. Uskutečňovat
prorůstovou fiskální politiku a zachovat zdravou fiskální pozici podle
plánu, tak aby bylo zajištěno splnění střednědobého
rozpočtového cíle během programového období. Pokračovat v
ročním hodnocení velikosti mezery udržitelnosti související se stárnutím
populace a přizpůsobit veřejné příjmy a výdaje dlouhodobým
cílům a potřebám. Zajistit nákladovou efektivitu a udržitelnost
dlouhodobé péče a více se zaměřit na prevenci, rehabilitaci a
samostatný život. 2. Zajistit účinné
provádění probíhajících správních reforem týkajících se struktury obcí,
jež přinese vyšší produktivitu a úspory nákladů v oblasti
veřejných služeb, včetně sociálních služeb a zdravotní
péče. 3. Přijmout další kroky ke
zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků, a to i zlepšením
jejich zaměstnatelnosti a omezením možností předčasného odchodu
do důchodu, a sladit minimální zákonem stanovený věk odchodu do
důchodu s prodlouženou střední délkou života. Provádět
stávající opatření ke zlepšení postavení mladých lidí a dlouhodobě
nezaměstnaných na trhu práce se zvláštním zaměřením na rozvoj
pracovních dovedností a pečlivě sledovat jejich dopad. 4. Nadále usilovat o posílení
hospodářské soutěže na trhu se zbožím a službami, zejména v
odvětví maloobchodu, a to pomocí nového programu na podporu zdravé
hospodářské soutěže. 5. Podpořit schopnost
Finska vytvářet v rychle se měnícím prostředí inovativní
produkty, služby a společnosti s vysokým růstovým potenciálem a
pokračovat v diverzifikaci průmyslu směrem k energeticky
méně náročným odvětvím. Podporovat v současném pomalu
rostoucím prostředí sladění vývoje reálných mezd a produktivity,
při plném respektování úlohy sociálních partnerů a vnitrostátní praxe. V Bruselu dne Za
Radu předseda [1] Úř. věst. L 209, 2.8.1997, s. 1. [2] Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25. [3] COM(2013) 376 final. [4] P7_TA(2013) 0052 a P7_TA(2013) 0053. [5] Rozhodnutí Rady 2013/208/EU ze dne 22. dubna 2013. [6] COM(2012) 750 final. [7] COM(2012) 751 final. [8] SWD(2013) 123 final. [9] Podle čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č.
1466/97.