21.6.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/21

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úloha občanské společnosti ve vztazích mezi EU a Kosovem

2012/C 181/05

Zpravodaj: pan SIBIAN

Dopisem ze dne 22. září 2011 komisař Maroš Šefčovič a komisař Štefan Füle požádali Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Úloha občanské společnosti ve vztazích mezi EU a Kosovem.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. března 2012.

Na 479. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. března 2012, přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 145 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 13 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

Průzkumné stanovisko EHSV k tématu Úloha občanské společnosti ve vztazích mezi EU a Kosovem zohledňuje rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1244 (1999).

Toto stanovisko obsahuje soubor doporučení, jež jsou určena Evropské komisi i kosovským úřadům. EHSV je připraven podporovat činnosti Evropské komise, jejichž cílem bude posílení úlohy občanské společnosti v Kosovu a také vztahů mezi EU a kosovskou občanskou společností.

1.1   EHSV vyzývá kosovskou vládu, aby přijala vhodná opatření, pokud jde o bezpečný a volný pohyb etnických menšin na území Kosova, jako základní předpoklad pro dosažení usmíření a vzájemné důvěry.

1.2   Evropská komise by měla spolupracovat s kosovskou vládou a mediálními organizacemi v této zemi s cílem podpořit svobodu sdělovacích prostředků a profesionalizaci žurnalistiky.

1.3   EHSV naléhá na kosovskou vládu, aby při přípravě vnitrostátní strategie hospodářského rozvoje konzultovala občanskou společnost a sociální partnery. Kosovská vláda a Evropská komise by měly v co největší míře upřednostňovat zapojení mladých občanů a žen do trhu práce. Je třeba věnovat mimořádnou pozornost podpoře rozvoje venkova, udržitelného zemědělství a sdružení zemědělců.

1.4   EHSV by rád přispěl k posílení hospodářské a sociální rady Kosova spoluprací s hlavními sociálními partnery a sdílením svého know-how a svých odborných znalostí. Evropská komise by také měla hospodářské a sociální radě Kosova poskytnout výraznou podporu. Vláda Kosova by měla zajistit, že pro fungování hospodářské a sociální rady Kosova bude vytvořena zvláštní rozpočtová linie.

1.5   EHSV doporučuje, aby kosovské ministerstvo práce zřídilo transparentní a spravedlivý mechanismus financování iniciativ sociálních partnerů.

1.6   Třebaže status Kosova neumožňuje, aby se tato země stala stranou úmluv MOP, kosovská vláda by měla sladit své právní předpisy a postupy s těmito úmluvami.

1.7   Dle EHSV je nezbytné, aby se zástupci sociálních partnerů zapojili do vytvoření všeobecné Národní rady pro evropskou integraci.

1.8   Kosovská vláda by měla podporovat prosazování práva, pokud jde o zajištění volného přístupu k veřejným informacím.

1.9   V souvislosti se zahájením činnosti kosovské národní rady pro boj proti korupci v únoru 2012 EHSV doufá, že občanská společnost bude mít k dispozici skutečné prostředky, aby mohla účinně přispívat k boji proti korupci.

1.10   Kosovská vláda by měla zohlednit strategický rámec vypracovaný občanskou společností a vytvořit právní a institucionální rámec pro strukturovaný dialog a její začlenění do rozhodovacího procesu. Kosovské shromáždění by mělo vytvořit institucionální platformu, jež by umožňovala pravidelný dialog s organizacemi občanské společnosti.

1.11   Evropská komise by měla dále podporovat vytváření sítí občanské společnosti v Kosovu s cílem usnadnit dialog s orgány a propojit je s existujícími platformami evropské občanské společnosti.

1.12   Evropská komise by měla podporovat kosovskou vládu v rozvoji právního a fiskálního rámce, který přispěje k dlouhodobé udržitelnosti občanské společnosti v Kosovu. Kosovská vláda by měla vytvořit transparentní mechanismy veřejného financování organizací občanské společnosti. Kromě toho EHSV doporučuje kosovské vládě, aby vytvořila Státní fond pro občanskou společnost.

1.13   EHSV doporučuje, aby byly finanční prostředky EK vyčleněné na občanskou společnost v rámci NPP rovnoměrně rozděleny na podporu demokracie a právního státu a na podporu socioekonomického rozvoje. Výzvy k předložení návrhu v rámci NPP by měly být naplánovány tak, aby se zabránilo mezerám ve financování.

1.14   Evropská komise by se měla zabývat hledáním způsobů, jak usnadnit přístup menších organizací občanské společnosti k jejím programům a podpořit dlouhodobější iniciativy.

1.15   Evropská komise by měla nalézt řešení, aby byl usnadněn přístup sociálních partnerů k finančním prostředkům vyčleněným na občanskou společnost v rámci NPP. Mohly by být vytvořeny specifické programy pro sociální partnery v rámci nástroje pro podporu občanské společnosti (CSF). Odborové organizace by potřebovaly, aby existovaly cílené programy v rámci NPP, které by jim umožnily posílit jejich kapacity.

1.16   EHSV zcela podporuje, aby byly organizace občanské společnosti a sociální partneři zapojeni do stanovování vnitrostátních priorit pro pomoc v rámci NPP.

1.17   EHSV znovu potvrzuje svůj zájem a svou ochotu spolupředsedat spolu s Evropskou komisí plenárním zasedáním občanské společnosti, jež se konají jednou ročně během dialogu v rámci procesu stabilizace a přidružení (SAPD).

2.   Důvody pro předložení stanoviska

2.1   Vnější činitelé v Kosovu

2.1.1   Dne 17. února 2008 vyhlásilo kosovské shromáždění nezávislost. Kosovské úřady se zavázaly, že budou plně provádět Ahtisaariho souhrnný návrh o statusu (CSP), a přijaly novou ústavu, jež odráží tento závazek. Shromáždění vyzvalo Evropskou unii, aby vyslala svou misi na podporu právního státu (EULEX). Rovněž vyzvalo skupinu států, (1) aby zřídila mezinárodní civilní úřad, který by dohlížel na plnění Ahtisaariho plánu. Mezinárodní civilní zástupce si ponechává pravomoc zrušit právní předpisy a rozhodnutí, o nichž se domnívá, že jsou v rozporu s Ahtisaariho souhrnným návrhem.

2.1.2   Vojenské složky NATO označované jako KFOR, jejichž přítomnost se postupně snižuje, zabezpečují i nadále bezpečnost v Kosovu, a zároveň kosovská policie přebírá odpovědnost za ochranu většiny kulturních a náboženských památek a převážné části hranic.

2.1.3   V červenci 2010 přijal Mezinárodní soudní dvůr poradní stanovisko k nezávislosti Kosova a dospěl k závěru, že prohlášení o nezávislosti této země neporušuje mezinárodní právo.

2.2   Přístup EU v Kosovu

2.2.1   Nezávislost Kosova uznalo 22 z 27 členských států EU, avšak neexistence evropského konsensu, pokud jde o status Kosova, nebrání EU, aby se zapojovala do činnosti v Kosovu. Pokud jde o pět států, které Kosovo neuznaly (Kypr, Řecko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko), úroveň jejich spolupráce s kosovskými úřady se liší.

2.2.2   Kosovo je součástí procesu stabilizace a přidružení, a přesto zůstává jedinou zemí v regionu, jež nemá smluvní vztahy s EU, což je postavení, které jí brání podepsat dohodu o stabilizaci a přidružení. Během dialogu EU s Kosovem v rámci procesu stabilizace a přidružení (SAPD) se v letech 2010 a 2011 konalo osm schůzí (sedm odvětvových, po nichž následovalo plenární zasedání), včetně konzultací s organizacemi občanské společnosti, při nichž se diskutovalo o hlavních kapitolách acquis EU.

2.2.3   V souladu s rezolucí OSN o Kosovu, jež byla přijata v září 2010, byl v březnu 2011 zahájen dialog pod záštitou EU mezi Bělehradem a Prištinou. Cílem tohoto dialogu je nalézt praktická řešení v oblasti regionální spolupráce, obchodu, svobody pohybu a právního státu (viz odstavec 3.3).

2.2.4   V červenci 2010 přijal Evropský parlament usnesení o Kosovu, v němž povzbudil členské státy EU, aby zintenzívnily svůj společný přístup ke Kosovu. Evropský parlament zdůraznil, že perspektiva přistoupení k EU je významným motivačním prvkem k provedení nezbytných reforem v Kosovu, a požadoval, aby byla přijata praktická opatření, která zajistí, že tato perspektiva získá pro vládu i občany konkrétní podobu.

V lednu 2012 zahájila Evropská komise dialog o uvolnění vízového režimu s Kosovem.

2.2.5   Kosovo čerpá prostředky z nástroje předvstupní pomoci (NPP), nástroje stability, evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a dalších zdrojů financování. Kosovo je zapojeno do programů určených pro více příjemců v rámci NPP. Dne 27. června 2011 byl přijat víceletý orientační plánovací dokument na období 2011–2013. V roce 2011 bylo v úzké spolupráci s ministerstvem pro evropskou integraci a vládními institucemi na roční program NPP na rok 2011 vyčleněno celkem 68,7 milionu eur. Předvstupní pomoc EU se zaměřuje na podporu právního státu, hospodářství, obchodu, průmyslu a reformy veřejné správy.

2.3   Činnosti Evropského hospodářského a sociálního výboru ve vztahu k občanské společnosti v Kosovu

2.3.1   Rozšíření EU a pokrok směrem ke členství v Evropské unii dosažený v zemích západního Balkánu je jednou z priorit EHSV v oblasti vnějších vztahů. Specializovaná sekce Vnější vztahy vypracovala účinné nástroje ke splnění svých hlavních cílů, jež spočívají v podpoře občanské společnosti na západním Balkáně a zvyšování její schopnosti stát se partnerem pro vlády na cestě k přistoupení k Evropské unii.

2.3.2   Hlavním nástrojem koordinace činnosti EHSV v tomto ohledu je kontaktní skupina pro země západního Balkánu, stálý vnitřní útvar založený EHSV v roce 2004. Mezi úkoly kontaktní skupiny patří také monitorování změn v politické, hospodářské a sociální situaci v zemích západního Balkánu a ve vztazích EU s těmito zeměmi. Kontaktní skupina dále propaguje spolupráci mezi EHSV a organizacemi občanské společnosti zemí západního Balkánu.

3.   Politický vývoj v Kosovu

3.1   Základní čísla a fakta o Kosovu

3.1.1   Ke konci roku 2011 Kosovo uznalo 86 členských států OSN včetně 22 členských států EU.

3.1.2   Kosovo má přibližně 2 miliony obyvatel a je jednou z nejchudších zemí v Evropě. Světová banka odhaduje, že jeho hrubý domácí produkt (HDP) na jednoho obyvatele je 1 760 EUR. Podle nejnovějších dostupných údajů z roku 2006 se odhaduje, že 45 % populace žije pod vnitrostátní hranicí chudoby, přičemž 17 % obyvatel je extrémně chudých. Kosovo má velkou přistěhovaleckou komunitu a jednu z nejmladších populací v Evropě.

3.1.3   90 % populace tvoří Albánci, 6 % Srbové a zbývající 4 % populace společně tvoří Bosňáci, Turci, Romové, Aškaliové a Egypťané. Albánská většina a nesrbská menšina uznává Kosovo jako legitimní stát. Většina srbské komunity se staví proti státní suverenitě Kosova. Sociální propast mezi kosovskými Albánci a kosovskými Srby je i nadále veliká. Kosovští Srbové zachovávají silnou faktickou autonomii v severní části země. V ostatních částech Kosova jsou koncentrováni ve venkovských enklávách. Kromě politických důvodů je významnou příčinou izolace srbské komunity i nadále jazyk. Kosovští Srbové žijící v enklávách jsou vystaveni diskriminaci, jež má negativní dopad na jejich každodenní život, a nemají dostatek pracovních příležitostí. Přístup kosovských Srbů ke kosovským správním orgánům a různým sociálním službám, jako jsou nemocnice, není vždy zajištěn na stejné úrovni jako v případě kosovských Albánců. Jejich svoboda pohybu v rámci Kosova je v praxi omezována. Srbská populace i nadále opouští Kosovo.

3.1.4   V severním Kosovu a ve většině oblastí obývaných Srby fungují od roku 1999 paralelní instituce v oblasti zdravotní péče, vzdělávání, spravedlnosti a sociálních služeb. Tyto instituce získávají podporu od Srbska a jsou ve velké míře pod jeho kontrolou. Velká část srbských Kosovanů i nadále bojkotuje vnitrostátní volby a spolupráci s kosovskými úřady, zejména na severu. Ve zbývající části země mají srbští Kosované vyšší účast ve volbách a jsou zastoupeni v místních a vnitrostátních institucích (včetně vlády a shromáždění). Proces decentralizace předpokládající vytvoření nových obcí, v nichž by etnické menšiny představovaly většinu s vyššími pravomocemi na úrovni obcí, byl v obcích se srbskou většinou bojkotován.

3.2   Vztahy se sousedními zeměmi

3.2.1   Ze všech sousedních zemí udržuje Kosovo nejlepší vztahy s Albánií. Albánie byla a je i nadále velice aktivní při zajišťování uznání Kosova a lobuje za zahrnutí Kosova do regionálních iniciativ.

3.2.2   Kosovo má korektní vztahy s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií. Vymezení hranice bylo dokončeno a došlo k navázání dobrých diplomatických vztahů.

3.2.3   Kosovo a Černá Hora se dohodly na dokončení procesu vymezení vzájemné hranice. Černá Hora předtím požadovala, aby byla černohorská menšina uznána kosovskou ústavou, dříve než dojde k vzájemné výměně velvyslanců obou zemí a bude dokončeno vymezení hranice. Černohorská menšina byla uznána zákonem o menšinách a očekává se, že obě země v blízké budoucnosti navážou diplomatické vztahy.

3.2.4   Bosna a Hercegovina a Srbsko jsou jedinými sousedními zeměmi, s kterými nemá Kosovo žádné formální politické vztahy. Hospodářské vztahy jsou i nadále asymetrické, neboť navzdory tomu, že Srbsko je největším vývozcem v Kosovu, Kosovo nemohlo až donedávna do Srbska vyvážet. EU působí jako prostředník pro technická jednání mezi Prištinou a Bělehradem. Na programu jednání se Srbskem je např. otevření obchodu s Kosovem, využití srbského vzdušného prostoru, tranzit cestujících s kosovským pasem či vozidel s kosovskou poznávací značkou a účast Kosova v regionálních fórech. Na konci února 2012 dospěly Kosovo a Srbsko k dohodě o regionální spolupráci a správě hraničních přechodů.

3.3   Aktuální otázky

3.3.1   I nadále převládá napětí, pokud jde o mezietnické vztahy, kvůli nestabilitě v severním Kosovu a zamítavému postoji kosovské srbské menšiny a Srbska k tomu, uznat nezávislost Kosova a jeho nové instituce. Existují však také skupiny kosovských Albánců, které odmítají mezinárodní dohled nad nezávislostí Kosova.

3.3.2   Na konci července 2011 se situace v severním Kosovu vyostřila, když se kosovské úřady rozhodly uvalit embargo na srbské zboží jako odvetné opatření za srbskou blokádu zboží od roku 2008 z důvodu neuznání razítka celních orgánů Kosova. Jednostranný zásah kosovské policie na dvou severních hraničních přechodech se Srbskem vedl k násilí, jež si vyžádalo smrt kosovského policisty. Pořádek byl obnoven za pomoci vojenských složek NATO KFOR.

3.3.3   V září 2011 byla problematika celních razítek vyřešena v rámci dialogu mezi Bělehradem a Prištinou, kde byla EU prostředníkem. Provádění dohody na severu vyústilo v rozsáhlé blokády. Rovněž došlo k násilným incidentům. V souvislosti se situací v severním Kosovu Srbsko přerušilo svou účast ve výše uvedeném dialogu pod záštitou EU a k jednacímu stolu se vrátilo v listopadu 2011.

4.   Hospodářská situace v Kosovu

4.1   Aktuální stav po skončení konfliktu

4.1.1   Kosovo je s oficiální mírou nezaměstnanosti více než 40 % zemí s největší mírou nezaměstnanosti v regionu, což je také značně nad průměrem Evropské unie. Tyto údaje je třeba pečlivě přezkoumat, neboť jsou nižší než skutečnost s ohledem na rozsáhlý sektor neformální ekonomiky v Kosovu. Míra nezaměstnanosti je vyšší u žen a postihuje především mladou populaci. Na trh práce vstupuje každý rok přibližně 30 000 mladých lidí, což je míra, kterou není možné v kontextu současného hospodářského růstu udržet. Klíčovou otázkou je rovněž chudoba, přičemž 20 % populace má k dispozici méně než jedno euro na den.

4.1.2   Hospodářství je i nadále velmi závislé na platbách a pomoci dárců. Hospodářství Kosova je negativně ovlivněno poválečnou nejistotou, zpřetrhanými obchodními vazbami a nedostatečnými investicemi do infrastruktury. V návaznosti na ohromný vývoj a snahy o rekonstrukci díky pomoci mezinárodních dárců došlo v prvních letech 21. století ke dvojcifernému hospodářskému růstu. Kvůli extrémně vysokému obchodnímu deficitu a nedostatku přímých zahraničních investic se tento růst ukázal jako neudržitelný. Od roku 2007 výše čistých zahraničních investic v Kosovu neustále klesá z 19 % na 7,1 % HDP. Neformální sektor je rozsáhlý a výběr daní nedostačující.

4.1.3   Třebaže celosvětová finanční a hospodářská krize má na kosovskou ekonomiku kvůli omezené mezinárodní integraci této země relativně malý dopad, její negativní důsledky se většinou projevily snížením plateb, vývozu a FDI.

4.1.4   Kosovské hospodářství je ve velké míře závislé na sektoru služeb (68 %), přičemž ostatní sektory mají relativně nízké podíly: průmysl (20 %) a zemědělství (12 %). Většina obyvatel Kosova žije ve venkovských oblastech. Zemědělské aktivity jsou roztroušeny na malých pozemcích, což způsobuje většinou neefektivní a samozásobitelské zemědělství. Tato situace rovněž brání v rozvoji silné a reprezentativní občanské společnosti zabývající se problematikou zemědělství a rozvoje venkova.

4.1.5   Korupce je nadále velice rozšířena a má značný dopad na perspektivy hospodářského růstu této země. Podle indexu vnímání korupce organizace Transparency International je Kosovo na 110. místě a je hodnoceno jako jedna z nejvíce zkorumpovaných zemí Evropy.

4.1.6   Vláda nemá vnitrostátní strategii pro hospodářský rozvoj, jež by měla být vypracována ve spolupráci se sociálními partnery a ostatními subjekty občanské společnosti.

5.   Současný stav a úloha organizací občanské společnosti

5.1   Sociální dialog

5.1.1   Odhaduje se, že celkový počet členů odborových svazů je přibližně 60 000. Sdružování v odborech ve veřejném sektoru je velmi vysoké a odhaduje se, že přibližně 90 % státních úředníků je členem odborové organizace (2). Nyní, kdy zákony umožňují zakládání odborů v soukromém sektoru, je klíčovou výzvou pro budoucí období zakládání odborů na úrovni podniků. Průzkumy uvádějí, že 5,09 % populace se hlásí ke svému členství v odborových organizacích (3).

5.1.2   Pracovní zákon, který vstoupil v platnost v prosinci 2010, byl v Kosovu považován za jeden z nejklíčovějších právních předpisů, které byly kdy schváleny (4). Při přípravě tohoto zákona probíhaly různé konzultace, převážně mezi sdruženími zaměstnavatelů a odborovými svazy, ale také se zapojením specializovaného valného shromáždění a organizací občanské společnosti. Zákon byl schválen jednomyslně na posledním plenárním zasedání ve třetím legislativním období, ve stejný den, kdy došlo k rozpuštění shromáždění, navzdory opakovaným protestům vlády z důvodu velmi vysoké rozpočtové zátěže, jež s tím souvisela. Odborové svazy hrozily bojkotem voleb, pokud by tento zákon nebyl schválen.

5.1.3   Hospodářská a sociální rada Kosova (SEC) byla zřízena v roce 2009. Od doby jejího zřízení je její činnost narušována kvůli nesouhlasu Kosovské obchodní komory a Unie nezávislých obchodních svazů Kosova (BSPK) s účastí jiných zaměstnaneckých organizací (Kosovská podnikatelská aliance) a odborových svazů (Konfederace svobodných odborových svazů Kosova – KSLK). Navzdory vnitřním neshodám se SEC pravidelně schází.

5.1.4   Hospodářské a sociální radě Kosova chybí kapacity a prostředky, aby mohla efektivně fungovat.

5.1.5   Sociální partneři nezastávají v procesu evropské integrace a v procesu hospodářského rozvoje významnou roli. Kosovská vláda by měla vytvořit dostatečný právní základ za účelem zvýšení úlohy a zastoupení sociálních partnerů ve výše zmíněných procesech.

5.1.6   Ministerstvo práce v současné době financuje projekty sociálních partnerů, avšak neexistují žádná transparentní kritéria ani jednací řád.

5.2   Občanský dialog

5.2.1   Počátky občanské společnosti v Kosovu se datují na konec 80. a počátek 90. let 20. století v souvislosti s pádem komunismu ve střední a východní Evropě. Vzhledem ke specifické situaci v Kosovu v té době se občanská společnost sama rozvíjela jako důležitá součást celkového paralelního systému a občanského odporu vůči srbskému režimu. Hlavními oblastmi činnosti občanské společnosti byla humanitární pomoc a ochrana lidských práv a také občanská hnutí s širokou podporou společnosti. Po bojkotu srbských institucí celou albánskou populací v Kosovu a z důvodu neexistence sociálních a zdravotních služeb se hlavním poskytovatelem služeb stala občanská společnost (5).

5.2.2   Po válce se občanská společnost rychle adaptovala, aby reagovala na nové potřeby, jako např. pomoc v mimořádných situacích a rekonstrukci či usmíření mezi různými etniky. V kontextu rozsáhlé finanční a technické pomoci od mezinárodních dárců výrazně vzrostl počet organizací občanské společnosti. V současnosti se však odhaduje, že z více než 6 000 nevládních organizací registrovaných k roku 2010 je méně než 10 % stále či částečně aktivních (6).

5.2.3   V současnosti čelí kosovské organizace občanské společnosti podobným výzvám, jako tomu je v jiných zemích tohoto regionu (7), jelikož většina sektoru je stále velmi závislá na mezinárodních finančních prostředcích (odhaduje se, že více než 70 % zdrojů organizací občanské společnosti pochází od zahraničních dárců). V tomto důsledku jsou organizace občanské společnosti více řízeny dárci, méně reagují na potřeby komunity a jejich udržitelnost je diskutabilní, vzhledem k tomu, že v budoucnu může dojít ke snížení mezinárodních finančních prostředků pro občanskou společnost. Organizace občanské společnosti naopak čelí problému s legitimitou, jelikož jsou méně propojené se svými volebními obvody.

5.2.4   Mnoho dárců se již začalo z Kosova stahovat a celkové množství finančních prostředků, které má občanská společnost k dispozici, se snižuje. Převaha podpory věnované krátkodobým projektům ve srovnání s institucionální dlouhodobou podporou způsobuje, že udržitelnost organizací občanské společnosti z hlediska finančních prostředků a lidských zdrojů je úkol, který lze velmi obtížně splnit. (8)

5.2.5   V prosinci 2011 se Evropská komise zavázala, že dosáhne dohody, pokud jde o účast Kosova v programech EU, aniž by byly dotčeny postoje členských států k jeho statusu. V tomto ohledu by měly EK i vláda Kosova zajistit, že budou organizace občanské společnosti zapojeny do přípravy a provádění specifických projektů.

5.2.6   Problémy související s mezinárodním uznáním Kosova mají přímý dopad na mezinárodní vazby s kosovskou občanskou společností. Řada mezinárodních a unijních sítí nepřijímá členy z Kosova. Navzdory těmto překážkám je kosovská občanská společnost zastoupena v různých regionálních a evropských platformách a fórech a těší se většímu mezinárodnímu zájmu nežli jakékoli jiné odvětví v zemi. Je třeba usnadnit účast kosovských organizací občanské společnosti v regionálních programech.

5.2.7   Ústava z roku 2008 chrání svobodu vyjadřování a tisku s výjimkou projevů, jež by nabádaly k etnické nenávisti. Obecně je občanská společnost považována za svobodnou, chce-li kritizovat vládu, přičemž jen několik málo organizací občanské společnosti informuje o protiprávních omezeních nebo útocích ze strany místní či ústřední správy. Nicméně existují zprávy o tom, že média, která mají blízko k vládě, jsou zneužívána proti iniciativám občanské společnosti a jednotlivcům, kteří kritizují vládu. Třebaže v Kosovu existuje velké množství tištěných a elektronických sdělovacích prostředků, investigativní žurnalistika je kvůli obavě z potrestání vzácná. Finanční závislost médií na reklamách ve prospěch vlády zpochybňuje jejich vydavatelskou nezávislost.

5.2.8   Základní zákon o nevládních organizacích umožňuje rychlý a snadný proces registrace a zajišťuje základní principy zakládání, fungování a rozpouštění nevládních organizací. Doplňkový právní rámec pro občanskou společnost je považován za nedostačující: veřejně prospěšné společnosti mají velmi omezený zisk, existuje málo daňových výjimek pro potenciální daňové dárce a postupy občanského dialogu stále nejsou formalizovány. Je zapotřebí přijmout zákony týkající se daně z přidané hodnoty (DPH), cel, daně z příjmu právnických osob a daně z příjmu fyzických osob s cílem specifikovat daňové výhody pro nevládní organizace prostřednictvím veřejně prospěšného statusu. Místní dobročinnost je stále ještě ve svých počátcích. Je třeba změn v podnikové kultuře, aby měla dobročinnost skutečný dopad. Je naléhavě nezbytné vytvořit vhodné prostředí pro to, aby byla zajištěna finanční udržitelnost nevládních organizací, jež by měly mít prostřednictvím právních předpisů o sponzorování, daně z příjmu právnických osob a daně z přijmu fyzických osob zajištěný přístup k veřejným prostředkům.

5.2.9   Spolupráce s občanskou společností má tendenci se omezovat na prosazování legislativních iniciativ, zatímco pokusy organizací občanské společnosti o řešení problémů souvisejících s transparentností a korupcí jsou méně úspěšné. Překážkou pro spolupráci mezi nevládními organizacemi a vládou zůstává přístup k informacím, převážně z důvodu nedostatečného vymáhání zákona o přístupu k veřejným dokumentům.

5.2.10   K formálnímu dialogu mezi občanskou společností a vládou nedochází. Evropská komise by měla podporovat kosovskou vládu, aby zavedla formální struktury pro spolupráci s občanskou společností. Orgány veřejné moci by měly vytvořit pravidelné mechanismy a orgány pro konzultaci občanské společnosti a státní úředníci by měli být jmenováni a vyškoleni tak, aby působili jako styčné body s organizacemi občanské společnosti.

5.2.11   V návaznosti na úsilí organizací občanské společnosti vláda zahájila přípravu strategie spolupráce mezi vládou a občanskou společností. Tento proces je teprve ve svých počátcích a je koordinován platformou CiviKos, což je síť občanské společnosti.

5.2.12   Neexistují specifické mechanismy k tomu, aby mohla vláda uzavřít smlouvu s občanskou společností, a není vytvořen právní rámec, jenž by řídil výběr několika vládních grantů, které se nevládním organizacím poskytují a které se udělují spíše na základě osobních preferencí. Evropská komise by měla poskytnout technickou podporu kosovské vládě, aby mohly být vytvořeny takovéto mechanismy.

5.2.13   Bez jasných právních ustanovení zabezpečujících pobídky pro dobrovolníky je pro nevládní organizace nesmírně složité, aby přilákaly jednotlivce či skupiny dobrovolníků. Kosovské vládě lze doporučit evropské vzory právních předpisů v oblasti dobrovolné činnosti.

5.2.14   V oblasti ochrany životního prostředí je nutné posílit spolupráci mezi vládou a občanskou společností, přičemž organizace občanské společnosti by měly být konzultovány a strukturovaným způsobem zapojovány do tvorby politik a do veřejných debat.

6.   Organizace občanské společnosti v Kosovu a NPP

6.1   Přístup k fondům NPP

6.1.1   V období mezi lety 1998 a 2009 představovala pomoc EK Kosovu více než 2,3 mld. EUR, včetně financování mise EULEX, ZZEU a mezinárodního civilního úřadu. Hlavními partnery dvoustranné spolupráce Evropské komise bylo Německo, Švýcarsko, Norsko, Švédsko (Sida), Nizozemsko, Spojené království (DFID) a USAID.

6.1.2   Podle víceletého orientačního plánovacího dokumentu na období 2009–2011, který přijala Evropská komise v roce 2009, byla určena čtyři hlavní průřezová témata, kterými je třeba se zabývat v souvislosti s Kosovem: občanská společnost, životní prostředí, rovné příležitosti a dobrá správa. NPP financuje tyto tři hlavní osy: podporu dosažení politických kritérií, hospodářských kritérií a evropských norem.

6.1.3   EU jakožto nejvlivnější dárce, pokud jde o výši podpory a její kategorie financování, má potenciál určit zaměření pomoci a programů na podporu demokracie. To také znamená, že efektivnost zásahu Komise je klíčovým prvkem, pokud jde o to, jak je mezinárodní pomoc v Kosovu vnímána a zdůvodňována.

6.1.4   V rámci politických kritérií podporují fondy NPP zlepšení správní kapacity a budování institucí v Kosovu, právní stát a boj proti korupci a organizovanému zločinu, dále podporují lidská práva a ochranu srbských a jiných menšin a přispívají ke konsolidaci občanské společnosti a veřejnoprávních sdělovacích prostředků prostřednictvím začlenění problematiky občanské společnosti do všech programů. V období 2009–2011 bylo z celkové pomoci Kosovu vyčleněno 2–5 % na podporu občanské společnosti.

6.1.5   Třebaže se finanční prostředky Evropské unie vyčleněné na občanskou společnost neustále zvyšují, složité byrokratické postupy vyřizování žádostí a relativně vysoké minimální výše grantů neumožňují většině organizací, aby mohly čerpat prostředky z těchto fondů. Stejné podmínky prohlubují propast mezi velkými a malými organizacemi občanské společnosti. Překážkami pro to, aby měly komunitní organizace občanské společnosti a organizace občanské společnosti na nejnižší úrovni přístup k finančním prostředkům EU, zůstávají jazyk a technická náročnost žádostí.

6.1.6   Finanční prostředky EK vyčleněné na občanskou společnost jsou spíše zaměřeny na akce na podporu demokracie a právního státu a méně na podporu socioekonomického rozvoje.

6.1.7   V souvislosti s pomocí v rámci NPP neexistují žádné iniciativy podporující sociální partnery ani cílené programy, které by jim umožnily posílit jejich kapacity.

6.1.8   Stále existují obavy týkající se omezené schopnosti kosovských orgánů absorbovat fondy NPP. Vláda by měla do stanovování priorit pro pomoc v rámci NPP zahrnout organizace občanské společnosti.

6.1.9   Vzhledem k tomu, že v Kosovu neexistuje strukturovaný dialog mezi organizacemi občanské společnosti a vládou, EHSV vítá plány Evropské komise na financování projektů v roce 2012, které vytvoří sítě organizací občanské společnosti s cílem usnadnit dialog s úřady.

6.1.10   EHSV doporučuje, aby byly výzvy k předložení návrhu v rámci NPP naplánovány tak, aby se zabránilo mezerám ve financování.

---

(1)  Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovinsko, Spojené království, Spojené státy americké, Švédsko, Švýcarsko a Turecko.

(2)  Kushtrim, Shaipi (2011), Annual Review 2010 on Labour Relations and Social Dialogue in South East Europe: Kosovo, Regional Project for Labour Relations and Social Dialogue in South East Europe, Friedrich Ebert Stiftung, leden 2011.

(3)  Better Governance for a Better Impact. A Call for Citizens, The CIVICUS Civil Society Index Analytical Country Report for Kosovo, Kosovar Civil Society Foundation (KCSF), březen 2011.

(4)  Labour Law: its implementation in the first six months, GAP Policy Brief, The Institute for Advanced Studies GAP, září 2011.

(5)  Better Governance for a Better Impact. A Call for Citizens, The CIVICUS Civil Society Index Analytical Country Report for Kosovo, Kosovar Civil Society Foundation (KCSF), březen 2011.

(6)  Better Governance for a Better Impact. A Call for Citizens, The CIVICUS Civil Society Index Analytical Country Report for Kosovo, Kosovar Civil Society Foundation (KCSF), březen 2011.

(7)  Index udržitelnosti NGO ve střední a východní Evropě a Eurasii v roce 2010, Agentura USA pro mezinárodní rozvoj (USAID).

(8)  Better Governance for a Better Impact. A Call for Citizens, The CIVICUS Civil Society Index Analytical Country Report for Kosovo, Kosovar Civil Society Foundation (KCSF), březen 2011.

---