52011PC0877

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. 1.         SOUVISLOSTI NÁVRHU 1.1. Odůvodnění a cíle návrhu

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru (dále jen „směrnice o informacích veřejného sektoru“) byla přijata dne 17. listopadu 2003. Cílem směrnice bylo usnadnit opakované použití informací veřejného sektoru v Unii prostřednictvím harmonizace základních podmínek a odstranění překážek opakovaného použití na vnitřním trhu. Směrnice obsahuje ustanovení o nediskriminaci, vybírání poplatků, výhradních dohodách, průhlednosti, udělování licencí a praktických nástrojích usnadňujících vyhledávání a opakované použití veřejných dokumentů.

Článek 13 směrnice požadoval přezkum používání směrnice před 1. červencem 2008. Přezkum provedla Komise a byl zveřejněn ve sdělení KOM(2009) 212[1]. Komise zjistila, že navzdory dosaženému pokroku stále přetrvává řada překážek, zejména snahy subjektů veřejného sektoru docílit co největší úhrady nákladů namísto přínosů pro širší ekonomiku, soutěžení mezi veřejným a soukromým sektorem, praktické problémy, které brání opakovanému použití, jako je nedostatek informací o dostupných informacích veřejného sektoru, a postoj subjektů veřejného sektoru, jež si neuvědomují ekonomický potenciál těchto informací. Komise dospěla k závěru, že další přezkum by měl být proveden do roku 2012, kdy bude k dispozici více důkazů o dopadech, účincích a provádění směrnice. Tento návrh Komise je výsledkem druhého přezkumu.

Informace veřejného sektoru jsou důležitým výchozím materiálem výrobků a služeb s digitálním obsahem s velkým dosud nevyužitým potenciálem. Obecným cílem tohoto opatření Unie je přispívat k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst uvolněním ekonomického potenciálu vládních údajů prostřednictvím zlepšení podmínek pro využití informací veřejného sektoru. Obecný cíl je plně v souladu s horizontálními strategiemi Unie, zejména se strategií Evropa 2020, kterou zahájila Komise dne 3. března 2010 s cílem přeměnit Evropu v „inteligentní a udržitelnou ekonomiku podporující začlenění a vykazující vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti“.

Zpřístupnění informací veřejného sektoru pro opakované použití bude mít také pozitivní vliv na průhlednost, efektivnost a odpovědnost státních správ a přispěje k posílení postavení občanů.

Proto by měla směrnice o informacích veřejného sektoru v konečném důsledku sloužit jako katalyzátor změny kultury ve veřejném sektoru a vytvořit příznivé prostředí pro činnosti s přidanou hodnotou vyplývající z opakovaného použití zdrojů veřejných informací.

Regulačním úkolem je poskytnout trhu optimální právní rámec stimulující trh s digitálním obsahem pro výrobky a služby založené na informacích veřejného sektoru i za hranicemi jednotlivých států a předcházet narušování hospodářské soutěže na trhu Unie pro opakované použití informací veřejného sektoru. Návrh Komise se proto zaměřuje na řetězec komerčního a nekomerčního využití informací veřejného sektoru s cílem zajistit zvláštní podmínky v různých fázích tohoto řetězce zlepšujících přístup k informacím veřejného sektoru a usnadňujících jejich opakované použití.

Údaje musí být uvolněny a musí být vyhledatelné a fakticky dostupné pro opakované použití. Náklady na finanční a nefinanční transakce musí zůstat co možná nejnižší. Další uživatelé musí mít přístup k účinnému a efektivnímu mechanismu zjednání nápravy, aby mohli prosazovat svá práva. Původní směrnici je třeba posílit, aby byly překonány zbývající překážky, například nedostatek informací o tom, které údaje jsou skutečně k dispozici, restriktivní nebo nejednoznačná pravidla pro podmínky přístupu k informacím veřejného sektoru a jejich opakovaném použití, odrazující, nejasné a nejednotné stanovení cen v případě, že se za opakované použití informací platí poplatky, a celkově příliš složitý proces získání povolení pro opakované použití informací veřejného sektoru, zejména pro malé a střední podniky. Kromě toho uživatelé a příslušné „hybridní“ subjekty veřejného sektoru (kombinující veřejné úkoly s komerčním využíváním údajů) musí mít rovné podmínky a těžit z podmínek hospodářské soutěže, které nejsou omezeny diskriminačním zacházením nebo neodůvodněnými výhradními dohodami o využívání informací veřejného sektoru. Vnitřní trh pro opakované použití informací veřejného sektoru se bude úspěšně rozvíjet, pouze pokud budou odstraněna regulační a praktická omezení pro opakované použití informací v Unii a stejné typy údajů budou dostupné za podobných, ne-li stejných podmínek bez ohledu na jejich národní původ.

Výhody plynoucí z lepšího přístupu k informacím a z jejich snadnějšího opakovaného použití zahrnují inovaci výrobků založených přímo na informacích veřejného sektoru a doplňkových výrobků, snížené náklady na transakce a úspory ve veřejném sektoru z důvodu vyšší efektivity a v rostoucí míře kombinování různých veřejných a soukromých informací při výrobě nového zboží.

1.2. Obecné souvislosti

Subjekty veřejného sektoru vytvářejí, shromažďují nebo mají v držení velké množství informací a obsahu od statistických či ekonomických údajů nebo údajů o životním prostředí po archivní materiály a sbírky knih nebo uměleckých děl. Digitální revoluce významně zvýšila hodnotu tohoto zdroje pro inovační výrobky nebo služby využívající údaje jako suroviny.

Hospodářský význam zpřístupnění zdrojů údajů, včetně veřejných údajů, je nyní široce uznáván. Například podle zprávy v časopise The Economist z roku 2010 se údaje staly „ekonomickou vstupní surovinou téměř stejné hodnoty jako kapitál a práce“[2], zatímco v závěrečné zprávě Digital Britain (Digitální Británie) jsou údaje označeny za „inovační měnu … životadárnou mízu znalostní ekonomiky“[3]. Nedávná studie odhaduje celkový trh pro informace veřejného sektoru v roce 2008 na 28 miliard EUR v celé Unii[4]. Stejná studie naznačuje, že celkový ekonomický zisk z dalšího zpřístupnění informací veřejného sektoru díky usnadnění přístupu k nim se pro EU27 pohybuje okolo 40 miliard EUR ročně. Celkové přímé a nepřímé ekonomické zisky z použití informací veřejného sektoru v rámci celého hospodářství EU27 by byly ročně v řádu 140 miliard EUR.

Kromě podpory inovací a tvůrčího přístupu stimulujících hospodářský růst posilují přístupné veřejné údaje také postavení občanů, čímž přispívají k rozvoji participativní demokracie a podporují transparentní, odpovědnou a efektivnější státní správu.

Úkolem směrnice je poskytnout trh s optimálním právním rámcem usnadňujícím a stimulujícím komerční i nekomerční opakované použití veřejně přístupných údajů. Konečným cílem směrnice a její revize je tedy sloužit jako katalyzátor změny kultury ve veřejném sektoru a vytvářet příznivé prostředí pro činnosti s přidanou hodnotou vyplývající z opakovaného použití zdrojů veřejných informací.

Přezkum směrnice tak tvoří součást Digitální agendy pro Evropu a strategie Evropa 2020 zaměřených na inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění[5]. Přezkum je vlastně klíčovým opatřením Digitální agendy (klíčové opatření 1c).

1.3. Soulad s ostatními politikami 1.3.1. Politika v oblasti informací veřejného sektoru a pravidla Unie pro hospodářskou soutěž

Jedním z cílů směrnice o informacích veřejného sektoru je omezit narušování hospodářské soutěže na trhu Unie, a vytvářet tak rovné podmínky pro všechny potenciální uživatele uvedených informací. V tomto ohledu obsahuje směrnice o informacích veřejného sektoru konkrétní formulaci obecnějších pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže, a to v čl. 10 odst. 2 — zákaz křížových dotací— a v článku 11 — zákaz výhradních dohod, s výjimkami.

1.3.2. Politika v oblasti informací veřejného sektoru a politika v oblasti životního prostředí

Směrnice o informacích veřejného sektoru, směrnice 2003/4 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (aarhuská směrnice) a směrnice 2007/2/ES o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) tvoří soubor opatření Unie pro zajištění co možná nejširšího šíření informací o životním prostředí, které mají v držení veřejné subjekty. Tyto směrnice, ač nesdílejí společné bezprostřední cíle, se navzájem doplňují a směřují ke společnému cíli podpory transparentnosti a dostupnosti veřejných údajů.

Směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí přispívá ke zvýšení povědomí o záležitostech životního prostředí, k bezplatné výměně názorů, k účinnějšímu zapojení veřejnosti do rozhodování o otázkách životního prostředí a v konečném důsledku k lepšímu životnímu prostředí. Podporuje politiku Komise v oblasti opakovaného použití informací veřejného sektoru, neboť široký přístup k informacím je předpokladem k jejich opakovanému použití a údaje o životním prostředí jsou velmi důležitým zdrojem informací pro vytváření nových výrobků a služeb. Směrnice INSPIRE hraje podobnou úlohu v oblasti prostorových informací.

Kromě toho má směrnice o informacích veřejného sektoru zásadní význam pro celkovou koherenci chystaného systému sdílení informací o životním prostředí.

1.3.3. Politika v oblasti informací veřejného sektoru a integrovaná námořní politika

V září 2010 vydala Komise sdělení Evropskému parlamentu a Radě — Znalosti v námořní oblasti 2020 — zaměřené na uvolnění potenciálu znalostí v námořní oblasti v rámci Evropy. Přístup uvedený ve sdělení vycházející ze tří cílů, a to zajistit snadnější a méně nákladné využívání údajů o moři, podporovat konkurenceschopnost uživatelů údajů o moři a zlepšit znalosti o mořích a oceánech Evropy, je v souladu s politikou Komise v oblasti opakovaného použití informací veřejného sektoru a tuto politiku posiluje.

1.3.4. Politika v oblasti informací veřejného sektoru a společná dopravní politika

Jedna ze 40 iniciativ předložených v nové bílé knize o dopravě[6] je zaměřena na vytvoření rámcových podmínek pro propagaci rozvoje a využívání inteligentních systémů pro interoperabilní a multimodální jízdní řády, informace, rezervační systémy online a inteligentní prodej jízdenek.

Tato iniciativa se vztahuje přímo k akčnímu plánu[7] zavádění inteligentních dopravních systémů v Evropě (ITS) v silniční dopravě a jejích styčných bodů s jinými druhy dopravy, který Komise přijala v prosinci 2008, a ke směrnici 2010/40/EU[8] ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy. Cílem těchto dvou nástrojů je urychlit a koordinovat zavádění aplikací ITS, včetně služeb dopravních a cestovních informací v reálném čase v celé Unii.

Podle směrnice 2010/40/EU přijme Komise závazné specifikace pro „poskytování informačních služeb o dopravním provozu v reálném čase v celé Unii“ a pro „poskytování informačních služeb o cestování v celé Unii“, aby řešila otázku poskytování údajů o dopravních předpisech dopravními orgány a zajistila přístup soukromých společností k příslušným veřejným údajům.

Tyto specifikace, ale také případný následný legislativní návrh na zajištění přístupu k informacím o veřejné dopravě a jejich opakovaného použití by mohly významně přispět k politice Komise v oblasti opakovaného použití informací veřejného sektoru tím, že poskytnou občanům nebo společnostem právo přístupu k informacím o silničním provozu nebo veřejné dopravě a opakovaného použití pro nové výrobky a služby založené na vysoce dynamickém obsahu těchto údajů. To podporuje politiku Komise v oblasti opakovaného použití informací veřejného sektoru.

1.3.5. Politika v oblasti informací veřejného sektoru a iniciativa zaměřená na otevřený přístup k vědeckým informacím

Cílem Komise v oblasti vědeckých informací je maximalizovat přínosy informačních technologií (internet, superpočítačové sítě, vytěžení údajů) pro lepší přístup k vědeckým poznatkům a jejich snadnější opakované použití. Politika „otevřeného přístupu“ sleduje cíl bezplatného zpřístupnění vědeckých článků a údajů z výzkumu čtenářům na internetu. Komise zamýšlí přijmout kroky na podporu přístupu k vědeckým informacím a jejich zachování, včetně publikací a údajů z výzkumných projektů financovaných z rozpočtu Unie.

Cíle Komise v této oblasti jsou velmi úzce svázány s cíli směrnice o informacích veřejného sektoru v tom smyslu, že jejich společným cílem je rozšíření dostupnosti veřejných informací v Evropě z hlediska přístupu k nim a jejich opakovaného použití.

1.3.6. Politika v oblasti informací veřejného sektoru a politika v oblasti digitalizace a kulturního dědictví

Digitalizace kulturních sbírek podporuje přístup ke kultuře snazším zpřístupněním evropského kulturního dědictví v držení evropských kulturních institucí — knih, map, audio materiálu, filmů, rukopisů, muzejních předmětů atd. — široké veřejnosti pro pracovní a studijní účely i činnosti v rámci volného času. Zároveň digitalizace přetváří tyto zdroje do podoby trvalé hodnoty pro digitální ekonomiku a vytváří mnoho příležitostí pro inovace, přestože plné využití digitálních kulturních fondů je stále ve stádiu zrodu. Zkoumají se obchodní modely a komerční činnosti jsou na samém počátku. Cíle zajištění široké dostupnosti informací veřejného sektoru (směrnice o informacích veřejného sektoru) a uvedení digitalizovaných kulturních fondů k dispozici kreativním a inovačním podnikům (politika digitalizace) jsou zcela konzistentní, vzájemně se podporují a jsou plně v souladu s Evropským programem pro kulturu v globalizovaném světě a pracovním plánem Rady pro kulturu.

2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ 2.1.1. Veřejná konzultace

V souvislosti s přezkumem směrnice proběhla v souladu se zavedenými normami Komise široká veřejná on-line konzultace. Konzultace probíhala od 9. září 2010 do 30. listopadu 2010. Byla zveřejněna na internetové stránce Komise „Váš hlas v Evropě“:        (http://ec.europa.eu/yourvoice/ipm/forms/dispatch?form=psidirective2010).

O zahájení veřejné konzultace byla vydána tisková zpráva. Zahájení konzultace bylo také zveřejněno na sociální síti Twitter, na internetové stránce Komise o informační společnosti vyhrazené pro informace veřejného sektoru (http://ec.europa.eu/information_society/policy/psi/index_en.htm) a na portálu ePSIplatform[9]. Kromě toho byly o konzultaci informovány zúčastněné strany a byly vyzvány k předložení svých názorů prostřednictvím svých sdružení nebo individuálních elektronických zpráv. Všechny zúčastněné strany, včetně vlád, držitelů obsahu veřejného sektoru (i z odvětví, která jsou v současné době z oblasti působnosti směrnice vyňata), komerčních i nekomerčních uživatelů, odborníků, zástupců akademické obce a občanů, byly vyzvány, aby do konzultace přispěly.

V rámci konzultace bylo shromážděno 598 odpovědí, které byly zveřejněny na internetové stránce Komise pro informace veřejného sektoru[10]. Odpovědi zahrnovaly všechny různorodé aktéry hodnotového řetězce informací veřejného sektoru: držitele obsahu informací veřejného sektoru (8 %), ostatní orgány veřejné moci, které nemají v držení žádné informace veřejného sektoru (4 %), uživatele informací veřejného sektoru (13 %), zástupce akademické obce a odborníky (23 %), občany (48 %) a respondenty označené jako „ostatní“ (4 %).

Převážná většina respondentů signalizovala, že opakované použití informací veřejného sektoru nedosáhlo plně svého potenciálu, a podporovala další opatření na stimulování opakovaného použití a přeshraniční poskytování výrobků a služeb založených na informacích veřejného sektoru. Mnoho respondentů dávalo přednost změně směrnice, od zhruba 40 % držitelů obsahu informací veřejného sektoru po více než 70 % uživatelů. Návrhy na legislativní změny a dodatečné právně nevynutitelné pokyny se mezi konkrétními kategoriemi respondentů významně nelišily, ale většina z nich podporovala změnu obecné zásady stanovení práva na opakované použití a přijetí dalších opatření (pro zpřístupnění zdrojů veřejných údajů a usnadnění opakovaného použití, například seznamy fondů dostupných dokumentů, zjednodušené nebo žádné podmínky udělování licencí, mezní náklady atd.).

Velkou pozornost věnovali respondenti také otázce stanovení poplatků. Z mnoha příspěvků je zřejmé, že je třeba podat objasnění a vydat pokyny ohledně mnoha otázek stanovení poplatků, včetně strategií stanovení poplatků v protikladu k volnému přístupu a přípustných tarifů. Zúčastněné strany nepodporovaly stanovení poplatků za opakované použití na základě úplné nebo částečné náhrady nákladů. Respondenti často požadovali zákaz poplatků nebo objasnění výrazu „přiměřený zisk“. Většina podporovala bezplatné nekomerční opakované použití. Respondenti ve všech kategoriích předložili mnoho argumentů pro řešení vycházející z mezních nákladů i proti němu a v tomto bodě nebylo dosaženo shody.

Respondenti ve všech odvětvích dále všeobecně požadovali podporu a zavádění opatření pro opakované použití informací veřejného sektoru, které překračuje hranice států. Tato opatření sahají od pokynů k mnoha tématům (udělování licencí, vybírání poplatků, kvalita údajů) až po podporu vývoje vnitrostátních portálů informací a jediného evropského místa pro přístup k údajům.

V souhrnu odpovědi na tuto konzultaci ukazují, že ve srovnání s přezkumem v roce 2009 kultura opakovaného použití v mnoha členských státech pokročila (zejména ve Spojeném království, Francii a Dánsku). Ještě je však třeba hodně udělat pro co možná největší vytěžení potenciálu opakovaného použití informací veřejného sektoru a plného využití pravidel stanovených ve směrnici o informacích veřejného sektoru z roku 2003, jejíž několik ustanovení vyžaduje změnu nebo objasnění. Kromě toho nedostatečná shoda nebo trendy respondentů ohledně vybírání poplatků za opakované použití informací veřejného sektoru ukazují, že nelze použít žádné paušální řešení, které by vyhovovalo všem, a že je třeba vzít v úvahu rozdíly v potřebách držitelů informací veřejného sektoru a uživatelů těchto informací, aby nebyly vytvářeny překážky opakovanému použití údajů.

Obdržené odpovědi byly zohledněny v posouzení variant, které se staly základem souboru legislativních opatření a opatření majících povahu právně nevynutitelných předpisů v tomto návrhu.

2.1.2. Sběr a využití výsledků odborných konzultací

V průběhu posledních několika let Komise prováděla tyto studie pro posouzení různých aspektů trhu opakovaného použití informací veřejného sektoru, včetně jejich ekonomického zhodnocení: MEPSIR (Measuring European Public Sector Information Resources – Měření evropských zdrojů informací veřejného sektoru)[11], studie o výhradních dohodách[12], ekonomické ukazatele a případové studie o modelech stanovení cen informací veřejného sektoru[13], studie o modelech stanovení cen pro informace veřejného sektoru (Deloitte, ještě nezveřejněno), studie tržní hodnoty informací veřejného sektoru (Vickery, ještě nezveřejněno), studie o opakovaném použití kulturního materiálu[14].

Studie měřily opakované použití informací veřejného sektoru v členských státech, odhadovaly celkovou velikost trhu informací veřejného sektoru v Unii (v roce 2006 a v období 2010–2011), posuzovaly existenci možných výhradních dohod uzavíraných subjekty veřejného sektoru podle článku 11 směrnice, poskytly podrobný pohled na současný vývoj v oblasti informací veřejného sektoru v členských státech, doporučení ekonomických ukazatelů pro měření opakovaného použití informací veřejného sektoru, posouzení různých modelů nabídky a stanovení poplatků týkajících se informací veřejného sektoru a přehled o opakovaném použití informací veřejného sektoru v odvětví kultury. Výsledky těchto studií poskytly cenné ekonomické údaje pro určení nejvhodnějších variant revize směrnice o informacích veřejného sektoru.

Kromě toho Komise získala důležitou právní analýzu z výzkumu provedeného v rámci tematické sítě LAPSI[15] (Legal Aspects of Public Sector Information – právní aspekty informací veřejného sektoru), která se zaměřila na právní důsledky konkrétních otázek týkajících se opakovaného použití informací veřejného sektoru, jako jsou výjimky ze standardního pravidla pro účtování mezních nákladů, koncepce „veřejného úkolu“ a nediskriminace, otázka, zda se má směrnice o informacích veřejného sektoru vztahovat na veřejné podniky, a podmínky udělování licencí.

Další údaje byly shromážděny prostřednictvím vytváření sítí, spolupráce, koordinace a činností zaměřených na zvýšení informovanosti v rámci členských států a zúčastněných stran. Portál ePSIplatform poskytuje širokou škálu údajů o opakovaném použití informací veřejného sektoru z celé Unie[16].

2.1.3. Posouzení dopadu

V rámci posouzení dopadu bylo zkoumáno 5 variant řešení zjištěných problémů, tj. nejednoznačnosti a neprůhlednosti pravidel opakovaného použití informací veřejného sektoru, zablokovaných informačních zdrojů, příliš vysokých poplatků, nerovných podmínek, nedostatečného prosazování ustanovení o opakovaném použití a nejednotného přístupu jednotlivých členských států. Kromě varianty zrušení směrnice spadají ostatní varianty obecně do dvou kategorií, tj. varianty zachování současných ustanovení a varianty zahrnující změny v rozsahu od jednoduchých technických úprav po podstatné změny ustanovení.

Varianta 1: Nezměněná politika: žádná změna směrnice (výchozí scénář)

Pro opakované použití informací veřejného sektoru by tato varianta „nezměněné politiky“ znamenala, že současná ustanovení směrnice a nástroje jejího provádění v jednotlivých státech zůstanou v platnosti.

Varianta 2: Ukončení stávajícího opatření Unie: zrušení směrnice o informacích veřejného sektoru

Směrnice o informacích veřejného sektoru stanovila základní podmínky pro opakované použití informací veřejného sektoru v Unii a vedla ke změně politiky a právních předpisů v členských státech. Bez směrnice by mohly členské státy podle své vůle rušit nebo měnit vnitrostátní prováděcí právní předpisy pro opakované použití informací veřejného sektoru. V důsledku toho by byly fakticky odstraněny všechny regulační povinnosti obsažené v současné době ve směrnici a v nástrojích jejího provádění.

Varianta 3: Opatření mající povahu právně nevynutitelných předpisů

Tyto nástroje, například pokyny nebo doporučení Komise, poskytují další informace či výklad k některým ustanovením směrnice o informacích veřejného sektoru. Opatření mající povahu právně nevynutitelných předpisů by zahrnovala například doporučená ustanovení o udělování licencí či pokyny ohledně technických formátů nebo výpočtu cen (včetně výpočtu mezních nákladů).

Varianta 4: Legislativní změny

Tato varianta spočívá ve změně podstaty směrnice, tj. práv a povinností obsažených v jejích ustanoveních. Zahrnuje to: i) rozšíření oblasti působnosti směrnice na odvětví, která jsou v současnosti z její oblasti působnosti vyňata (kulturní, vzdělávací a výzkumné instituce a organizace pro veřejnoprávní vysílání), ii) zavedení pravidla pro vybírání poplatků na základě mezních nákladů, s možností výjimek, iii) změnu obecné zásady pro umožnění opakovaného použití dostupných dokumentů, iv) uložení povinnosti zveřejňování údajů ve strojově čitelných formátech, v) uložení povinnosti jmenování nezávislého regulačního orgánu a poskytnutí účinného a efektivního mechanismu pro zjednání nápravy, vi) obrácení důkazního břemene týkajícího se souladu s požadavky na úhradu poplatků, vii) uložení povinnosti vymezit rozsah „veřejného úkolu“ pouze legislativními prostředky.

Varianta 5: Řešení v podobě souboru opatření

Tato varianta by kombinovala podstatné změny rámce opakovaného použití (varianta 4) s dalšími pokyny ohledně zásad, které mají použít vnitrostátní orgány při jeho provádění na vnitrostátní úrovni (varianta 3).

Výsledek posouzení dopadu

V posouzení dopadu byly zváženy možnosti hospodářského a sociálního přínosu výrobků a služeb založených na informacích veřejného sektoru pro všechny spotřebitele proti ekonomickým a sociálním nákladům vyplývajícím z potenciálních ztrát příjmů vzniklých uvolněním veřejných údajů pro opakované použití bezplatně nebo za nízkou cenu. Zvláštní pozornost byla věnována tomu, že jakákoli politika v této oblasti musí zajistit rovné podmínky pro hybridní veřejné subjekty zapojené do komerčního opakovaného použití údajů, které vytvářejí nebo shromažďují pomocí veřejných prostředků, a jejich soukromé konkurenty a že nesmí být uvalena nepřiměřená zátěž na veřejný sektor, která by ohrožovala produkci, investice a inovace v oblasti informací veřejného sektoru.

Podle posouzení zvýší ponechání současného právního rámce beze změn (varianta 1) pravděpodobnost rozdílných přístupů na vnitrostátní úrovni, vyvolá nejistotu v oblasti regulace a povede k narušení podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

Zrušení směrnice (varianta 2) by odstranilo záchrannou síť, kterou na úrovni Unie poskytují minimální pravidla pro opakované použití informací veřejného sektoru. Ponechání volné ruky členským státům v oblasti dříve podléhající harmonizovaným pravidlům Unie by vyvolalo zvýšenou právní nejistotu a rozdílnost přístupů jednotlivých států na úkor hospodářské soutěže a vnitřního trhu pro opakované použití informací veřejného sektoru. Zrušení směrnice by bylo také zcela v rozporu se souvisejícími iniciativami zaměřenými na dostupnost a opakované použití údajů na úrovni Unie a jednotlivých států.

Pouhé přijetí opatření majících povahu právně nevynutitelných předpisů (varianta 3) usnadní použití pravidel směrnice o informacích veřejného sektoru, pokud jde o udělování licencí a stanovení poplatků, nicméně zvýší pravděpodobnost rozdílných přístupů na úrovni jednotlivých států, vyvolá nejistotu v oblasti regulace a povede k narušení podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

Změna současných ustanovení směrnice (varianta 4) přispěje ke stanovení regulačního rámce více zaměřeného na opakované použití, čímž se rozšíří oblast působnosti směrnice o kulturní materiál, bude založeno vymahatelné právo Unie na opakované použití informací veřejného sektoru, sníží se ceny za jejich opakované použití, zvýší se účinnost mechanismu pro zjednání nápravy při vymáhání práva na opakované použití a budou zajištěny rovnější podmínky v rámci hospodářské soutěže mezi veřejnými subjekty a soukromými uživateli. Tato varianta je však spojena s rizikem rozdílnosti přístupů — a právní nejistoty — při použití jednotlivých ustanovení, zejména pokud jde o stanovení nákladů a podmínek udělování licencí.

Kombinace legislativních změn s opatřeními majícími povahu právně nevynutitelných předpisů (varianta 5) spojuje výhody variant 3 a 4. Bude tudíž zajištěno sblížení regulačních přístupů jednotlivých států zaměřených na opakované použití na celém vnitřním trhu, což posílí právní jistotu, zvýší pobídky a sníží překážky opakovaného použití informací veřejného sektoru. Analýza provedená v rámci posouzení dopadu naznačuje, že tato varianta nabízí největší rovnováhu mezi podporou opakovaného použití informací veřejného sektoru, harmonizací a právní jistotou z hlediska jednotlivých států.

3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU 3.1. Právní základ

Směrnice o informacích veřejného sektoru byla přijata na základě článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (článek 95 Smlouvy o ES), neboť její předmět se týkal náležitého fungování vnitřního trhu a volného pohybu služeb. Veškeré změny směrnice musí mít proto stejný právní základ.

3.2. Subsidiarita a proporcionalita

Směrnice o informacích veřejného sektoru byla přijata na základě článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (dříve článek 95 Smlouvy o ES). Celkovým cílem této revize je odstranit přetrvávající a vznikající rozdíly mezi členskými státy při využívání informací veřejného sektoru, které brání plnému využití ekonomického potenciálu tohoto zdroje. Jejím konkrétním cílem je usnadnit vytváření výrobků a služeb založených na informacích veřejného sektoru v Unii, zajistit účinné přeshraniční využívání informací veřejného sektoru pro výrobky a služby s přidanou hodnotou, omezit narušování hospodářské soutěže na trhu Unie a zabránit prohlubování nerovností mezi členskými státy v oblasti opakovaného použití informací veřejného sektoru.

Uvedeným cílům odpovídá obsah tohoto návrhu.

Hospodářský význam přístupných údajů, zejména vládních, jako základu pro nové informační služby a výrobky je v současné době daleko více uznáván než v roce 2002, kdy Komise předložila návrh směrnice. Základní rámcová pravidla pro opakované použití informací veřejného sektoru byla sice harmonizována na úrovni Unie, ale několik problémů zůstává a další se vynořily.

Proto se zúčastněné strany domnívají, že stávající právní rámec již není schopen dostatečně zajistit podmínky pro maximální využití potenciálního přínosu zdrojů veřejných údajů v Evropě. S rozvojem činností založených na informacích veřejného sektoru některá současná hmotněprávní pravidla brání vývoji činností založených na opakovaném použití informací veřejného sektoru a vedou k tříštění vnitřního trhu.

Současný režim stanovení poplatků založený na náhradě nákladů podle pravidel směrnice je považován za nedostačující pro stimulování činností založených na opakovaném použití veřejných údajů. Pouze harmonizací na úrovni Unie lze zajistit soulad standardního pravidla pro účtování poplatků a výjimek v Unii s cílem stimulovat činnosti v oblasti opakovaného použití.

Navíc v některých členských státech je rozhodnutí o povolení opakovaného použití ponecháno na rozhodnutí veřejných subjektů[17]. V důsledku toho „zjevně existuje nedostatečná harmonizace mezi členskými státy týkající se opakovaného použití veřejných údajů, což se může vztahovat i na (veřejné) dopravní údaje“[18]. Je třeba zavést opatření na úrovni Unie zaručující například, že opakované použití bude umožněno v případě cenných základních údajů veřejného sektoru ve všech členských státech a že jednotlivé komerčně aktivní veřejné subjekty nebudou bránit vývoji inovačních výrobků a služeb.

Také obtíže při zjednávání účinné nápravy v několika členských státech v případě, že dojde k porušení předpisů pro opakované použití informací veřejného sektoru, odrazují uživatele od účasti na ambiciózních projektech opakovaného použití v Unii.

Další harmonizace základní zásady, režimu stanovení poplatků, oblasti působnosti a mechanismů vymáhání za účelem zmírnění roztříštěnosti vnitřního trhu a stimulování výrobků a služeb založených na informacích veřejného sektoru překračujících hranice států nelze dosáhnout pouze na úrovni členských států.

Pokud jde o oblast působnosti, předmětem revize není přímá či nepřímá regulace práva přístupu k veřejným dokumentům, která zůstává jedině a výhradně v pravomoci členských států. Revidovaná ustanovení by se vztahovala na opakované použití dokumentů v případě, že jsou tyto dokumenty obecně přístupné i podle vnitrostátních předpisů o přístupu.

Předmětem revize není ani regulace zpracování osobních údajů subjekty veřejného sektoru nebo status práv duševního vlastnictví, které nejsou ovlivněny a zůstávají upraveny podle stávajících pravidel směrnice.

Bez cíleného opatření na úrovni Unie by mohly regulační činnosti na vnitrostátní úrovni, které již byly zahájeny v řadě členských států, prohloubit již existující velké rozdíly. Bez další harmonizace budou takováto stávající vnitrostátní ustanovení narušovat fungování vnitřního trhu. Opatření Unie je naopak omezeno na odstranění zjištěných překážek nebo jejich předcházení.

2011/0430 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[19],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[20],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru[21] stanoví minimální soubor pravidel pro opakované použití a praktické prostředky pro usnadnění opakovaného použití stávajících dokumentů, které mají v držení subjekty veřejného sektoru členských států.

(2) Politiky zpřístupnění údajů, které podporují širokou dostupnost a opakované použití informací veřejného sektoru pro soukromé nebo komerční účely s minimálními či žádnými právními, technickými a finančními omezeními, mohou hrát důležitou úlohu při nastartování vývoje nových služeb založených na nových způsobech kombinování a využití těchto informací. Vyžaduje to však rovné podmínky na úrovni Unie, zda opakované použití dokumentů je či není povoleno, jichž nelze dosáhnout při existenci různých předpisů a postupů členských států nebo dotčených veřejných subjektů.

(3) Povolení opakovaného použití dokumentů, které jsou v držení subjektu veřejného sektoru, přidává hodnotu pro pravidelné uživatele, koncové uživatele a pro společnost obecně a v mnoha případech i pro samotný veřejný subjekt, neboť poskytuje zpětnou vazbu od pravidelných uživatelů a koncových uživatelů umožňující držiteli zkvalitnit shromažďované informace.

(4) Vzhledem k tomu, že první soubor pravidel pro opakované použití informací veřejného sektoru byl přijat v roce 2003, množství údajů ve světě, včetně veřejných údajů, od té doby prudce narostlo a vznikají a jsou shromažďovány nové typy údajů. Současně jsme svědky probíhající revoluce v oblasti technologií pro analýzu, využití a zpracování údajů. Tento rychlý technologický vývoj umožňuje vytvářet nové služby a nové aplikace, které vycházejí z použití, shromažďování nebo kombinace údajů. Pravidla přijatá v roce 2003 již těmto rychlým změnám nestačí, a proto hrozí, že budou hospodářské a sociální příležitosti nabízené opakovaným použitím veřejných údajů promarněny.

(5) Zároveň členské státy nyní zavedly politiky opakovaného použití podle směrnice 2003/98/ES a některé z nich přijaly v souvislosti s přístupnými údaji ambiciózní postupy pro usnadnění opakovaného použití dostupných veřejných údajů pro občany a podniky v míře přesahující minimální úroveň stanovenou směrnicí. K zabránění tomu, aby různé předpisy v různých členských státech kladly překážky přeshraniční nabídce výrobků a služeb, a k umožnění opakovaného použití srovnatelných souborů veřejných údajů pro celoevropské aplikace využívající tyto údaje je také nutná minimální harmonizace, jaké veřejné údaje jsou na vnitřním informačním trhu v souladu s příslušným režimem přístupu pro opakované použití dostupné.

(6) Směrnice 2003/98/ES neobsahuje povinnost umožnit opakované použití dokumentů. Rozhodnutí, zda opakované použití povolit, je na členských státech nebo dotčeném subjektu veřejného sektoru. Směrnice zároveň vychází z pravidel jednotlivých států pro přístup k dokumentům. Některé členské státy výslovně spojily právo opakovaného použití s tímto právem přístupu, takže lze všechny obecně dostupné dokumenty opakovaně používat. V jiných členských státech je spojitost mezi uvedenými dvěma soubory pravidel méně jasná, což je zdrojem právní nejistoty.

(7) Směrnice 2003/98/ES by tedy měla jasně stanovit, že členské státy musí umožnit opakované použití všech obecně dostupných dokumentů. Protože tím dochází k omezení práv duševního vlastnictví autorů dokumentů, neměla by oblast působnosti takového propojení práva přístupu a práva užívání překročit rámec toho, co je nezbytně nutné k dosažení cílů v souvislosti se zavedením tohoto práva. V tomto ohledu a s přihlédnutím k právním předpisům Unie a mezinárodním závazkům členských států a Unie, zejména v rámci Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl a Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Dohody TRIPS), by měly být z oblasti působnosti směrnice 2003/98/ES vyjmuty dokumenty, k nimž mají práva duševního vlastnictví třetí strany. Pokud byla původním vlastníkem dokumentu, který mají v držení knihovny (včetně univerzitních knihoven), muzea a archivy a který je stále chráněn právy duševního vlastnictví, třetí strana, měl by se takový dokument pro účely této směrnice považovat za dokument, k němuž mají práva duševního vlastnictví třetí strany.

(8) Uplatňováním směrnice 2003/98/ES by neměla být dotčena práva, která mohou mít zaměstnanci subjektů veřejného sektoru podle vnitrostátních předpisů.

(9) Kromě toho by si měl příslušný subjekt veřejného sektoru u každého dokumentu, který bude možno opakovaně použít, ponechat uživatelské právo k danému dokumentu.

(10) Oblast působnosti směrnice se rozšiřuje na knihovny (včetně univerzitních knihoven), muzea a archivy. Směrnice se nevztahuje na ostatní kulturní instituce, například opery, balety nebo divadla, včetně archivů, které jsou jejich součástí.

(11)             Pro usnadnění opakovaného použití by měly subjekty veřejného sektoru zpřístupnit dokumenty ve strojově čitelných formátech a spolu s jejich metadaty, je-li to možné a vhodné, ve formátu, který zajistí interoperabilitu, například jejich zpracováním v souladu se zásadami týkajícími se požadavků slučitelnosti a použitelnosti pro prostorové informace podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE)[22].

(12) V případě, že jsou za opakované použití dokumentů vybírány poplatky, měly by být v zásadě omezeny na mezní náklady na reprodukci a šíření příslušných dokumentů, s výjimkou případů odůvodněných podle objektivních, průhledných a ověřitelných kritérií. Zejména je třeba dbát, aby nebyl omezen běžný provoz subjektů veřejného sektoru, které podstatnou část svých provozních nákladů souvisejících s výkonem jejich veřejných úkolů hradí z užívání svých práv duševního vlastnictví. Subjekt veřejného sektoru vybírající poplatky za opakované použití dokumentů by měl mít povinnost prokázat, že poplatky jsou určeny z hlediska nákladů a jsou v souladu s příslušnými limity.

(13) V souvislosti s každým opakovaným použitím dokumentu mohou subjekty veřejného sektoru ve vhodných případech uložit uživateli podmínky týkající se např. uvedení zdroje. Všechny licence na opakované použití informací veřejného sektoru by každopádně měly klást co možná nejméně omezení opakovaného použití. V tomto ohledu mohou hrát důležitou úlohu také otevřené licence dostupné on-line, které udělují širší práva k opakovanému použití bez technologických, finančních nebo zeměpisných omezení a využívají otevřené datové formáty. Proto by měly členské státy podporovat používání otevřených vládních licencí.

(14) Řádné provádění některých ustanovení této směrnice, týkajících se například prostředků pro zjednání nápravy, dodržování zásad vybírání poplatků a povinností podávat zprávy, vyžaduje dohled příslušných nezávislých orgánů pro opakované použití informací veřejného sektoru. Pro zajištění jednotnosti přístupů na úrovni Unie by měla být podporována koordinace mezi nezávislými orgány, zejména prostřednictvím výměny informací o osvědčených postupech a postupech v oblasti opakovaného použití údajů.

(15) Protože cílů této směrnice, totiž usnadnění tvorby informačních výrobků a služeb na úrovni Unie založených na dokumentech veřejného sektoru, zajištění účinného využívání dokumentů veřejného sektoru, které překračuje hranice států, soukromými společnostmi pro rozvoj informačních výrobků a služeb s přidanou hodnotou a omezování narušování hospodářské soutěže na trhu Unie, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a vzhledem k jednoznačnému celoevropskému rozsahu navrhovaného opatření jich proto může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřesahuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(16) Tato směrnice dodržuje základní práva a zachovává zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie, včetně práva na vlastnictví (článek 17). Žádné ustanovení této směrnice by nemělo být vykládáno nebo uplatňováno způsobem, který není slučitelný s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv.

(17) Je třeba zajistit, aby členské státy (viz bod odůvodnění 19) podávaly Komisi zprávy o míře opakovaného použití informací veřejného sektoru, podmínkách jejich zpřístupňování a práci nezávislého orgánu. Pro zajištění jednotnosti přístupů na úrovni Unie by měla být podporována koordinace mezi nezávislými orgány, zejména prostřednictvím výměny informací o osvědčených postupech a postupech v oblasti opakovaného použití údajů.

(18) Komise by měla být nápomocna členským státům při provádění směrnice jednotným způsobem a za tím účelem vydat po konzultaci se zúčastněnými stranami pokyny týkající se zejména poplatků a výpočtu nákladů, doporučených podmínek udělování licencí a formátů.

(19) Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne [datum] zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(20) Směrnice 2003/98/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1 Změny směrnice 2003/98/ES

Směrnice 2003/98/ES se mění takto:

1. Článek 1 se mění takto: (Předmět a oblast působnosti):

1)      V odstavci 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a) dokumenty, jejichž poskytnutí nepřísluší do oblasti veřejných úkolů příslušných subjektů veřejného sektoru, definované zákonem nebo jinými závaznými předpisy v příslušném členském státě;“

2)      V odstavci 2 se písmeno e) nahrazuje tímto:

„e) dokumenty, které mají v držení vzdělávací a výzkumné instituce jako výzkumná zařízení, případně včetně organizací pro předávání výsledků výzkumu, školy a vysoké školy (kromě univerzitních knihoven v případě jiných než výzkumných dokumentů chráněných právy duševního vlastnictví třetích stran); a“

3)      V odstavci 2 se písmeno f) nahrazuje tímto:

„f) dokumenty, které mají v držení kulturní instituce kromě knihoven, muzeí a archivů.“

4)      V odstavci 4 se slovo „Společenství“ nahrazuje slovem „Unie“.

5)      V odstavci 5 se doplňuje nová věta, která zní:

„Ustanoveními této směrnice nejsou dotčena ekonomická ani morální práva, která mohou mít zaměstnanci subjektů veřejného sektoru podle vnitrostátních předpisů.“

2. V článku 2 (Definice) se doplňuje nový odstavec, který zní:

„6. „strojově čitelným“ rozumí, že digitální dokumenty jsou dostatečně strukturovány pro softwarové aplikace umožňující spolehlivě rozpoznat jednotlivá uvedená fakta a jejich vnitřní strukturu.“

3. Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Obecná zásada

1)      S výhradou odstavce 2 členské státy zajistí, aby byly dokumenty uvedené v článku 1 opakovaně použitelné pro komerční nebo nekomerční účely v souladu s podmínkami podle kapitol III a IV.

2)      V případě dokumentů, k nimž mají práva duševního vlastnictví knihovny (včetně univerzitních knihoven), muzea a archivy, členské státy zajistí, aby za předpokladu, že bylo povoleno opakované použití dokumentů, byly tyto dokumenty opakovaně použitelné pro komerční nebo nekomerční účely v souladu s podmínkami podle kapitol III a IV.“

4. Článek 4 (Požadavky na zpracování žádostí o opakované použití) se mění takto:

1)      V odstavci 3 se doplňuje nová věta, která zní:

„Knihovny (včetně univerzitních knihoven), muzea a archivy však takový odkaz učinit nemusí.“

2)      V odstavci 4 se doplňuje nová věta, která zní:

„Prostředky pro zjednání nápravy zahrnují možnost přezkumu nezávislým orgánem, jemuž byly svěřeny zvláštní regulační pravomoci týkající se opakovaného použití informací veřejného sektoru a jehož rozhodnutí jsou pro dotčený subjekt veřejného sektoru závazná.“

5. Článek 5 (Dostupné formáty) se mění takto:

1)      V odstavci 1 se slova „v elektronické formě“ nahrazují slovy „ve strojově čitelném formátu a spolu s jejich metadaty“.

6. Článek 6 (Zásady vybírání poplatků) se mění takto:

1)      Na začátek článku se vkládají nové odstavce, které znějí:

„1. Jsou-li vybírány poplatky za opakované použití dokumentů, je celková výše poplatků vybíraných subjekty veřejného sektoru omezena na mezní náklady vzniklé při jejich reprodukci a šíření.“

„2. Aniž jsou dotčeny odstavce 3 a 4 tohoto článku, může být subjektům veřejného sektoru ve výjimečných případech, zejména pokud tyto subjekty hradí podstatnou část svých provozních nákladů souvisejících s výkonem jejich veřejných úkolů z užívání svých práv duševního vlastnictví, povoleno vybírat podle objektivních, průhledných a ověřitelných kritérií poplatky za opakované použití dokumentů převyšující mezní náklady, je-li to ve veřejném zájmu a podmíněno schválením nezávislého orgánu uvedeného v čl. 4 odst. 4.“

„3. Bez ohledu na odstavce 1 a 2 mohou knihovny (včetně univerzitních knihoven), muzea a archivy vybírat poplatky převyšující mezní náklady na opakované použití dokumentů, které mají v držení.“

2)      Stávající znění článku 6 se označuje jako odstavec 4.

3)      Doplňuje se nový odstavec 5, který zní:

„Povinnost prokázat, že poplatky jsou v souladu s tímto článkem, má subjekt veřejného sektoru vybírající poplatky za opakované použití.“

7. V článku 7 (Průhlednost) se za slova „při výpočtu poplatků“ vkládají slova „převyšujících mezní náklady nebo“.

8. Článek 8 se mění takto:

1)      Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„Subjekty veřejného sektoru mohou povolit opakované použití bez dalších podmínek nebo mohou uložit podmínky, např. uvedení zdroje, případně na základě licence. Tyto podmínky nesmějí zbytečně omezovat možnosti opakovaného použití a nesmějí být použity pro omezování hospodářské soutěže.“

9. Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Praktická opatření

Členské státy zajistí, aby byla učiněna praktická opatření, která usnadňují vícejazyčné vyhledávání dokumentů dostupných pro opakované použití, jako seznamy fondů hlavních dokumentů s příslušnými metadaty, pokud možno přístupné on-line a ve strojově čitelném formátu, a internetové portály, které jsou propojeny s decentralizovanými seznamy fondů.“

10. V čl. 11 odst. 3 (Zákaz výhradních dohod) se doplňuje nová věta, která zní:

„Dohody zahrnující kulturní instituce a univerzitní knihovny se ukončí uplynutím smlouvy, nejpozději však dne 31. prosince 20XX [6 let po vstupu směrnice v platnost].“

11. Článek 12 (Provedení) se nahrazuje tímto:

„Článek 12

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.“

12. V článku 13 (Přezkum) se datum 1. července 2008 nahrazuje slovy „[3 roky od data provedení]“ a doplňuje se nový odstavec, který zní:

„Členské státy předloží Komisi každoročně zprávu o míře opakovaného použití informací veřejného sektoru, podmínkách jejich zpřístupňování a o práci nezávislého orgánu uvedeného v čl. 4 odst. 4.“

Článek 2

1)           Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18 měsíců. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

2)           Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne […].

Za Evropský parlament                                 Za Radu

předseda/předsedkyně                                   předseda/předsedkyně

[1]               http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2009:0212:FIN:CS:PDF.

[2]               http://www.economist.com/node/15557443.

[3]               http://webarchive.nationalarchives.gov.uk/+/interactive.bis.gov.uk/digitalbritain/report/, s. 214.

[4]               Přezkum nejnovějších studií o opakovaném použití informací veřejného sektoru a o souvisejícím vývoji trhu, G. Vickery, srpen 2011.

[5]               http://ec.europa.eu/information_society/digital-agenda/index_en.htm.

[6]               BÍLÁ KNIHA, Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje. KOM(2011) 144 v konečném znění (ze dne 28. března 2011).

[7]               KOM(2008) 886 v konečném znění/2 — oprava ze dne 20. března 2009.

[8]               Úř. věst. L 207, 6.8.2010, s. 1.

[9]               http://www.epsiplatform.eu/.

[10]             http://ec.europa.eu/information_society/policy/psi/index_en.htm.

[11]             http://ec.europa.eu/information_society/policy/psi/actions_eu/policy_actions/mepsir/index_en.htm.

[12]             http://ec.europa.eu/information_society/policy/psi/facilitating_reuse/exlusive_agreements/               index_en.htm.

[13]             http://ec.europa.eu/information_society/policy/psi/docs/pdfs/economic_study_report_final.pdf.

[14]             http://tinyurl.com/culturePSI.

[15]             http://www.lapsi-project.eu/.

[16]             http://www.epsiplatform.eu/.

[17]             Předpisy Spojeného království o opakovaném použití informací veřejného sektoru z roku 2005: „A public sector body may permit re-use.“ („Subjekt veřejného sektoru může povolit opakované použití.“ – nařízení 7 odst. 1).

[18]             Studie o zaručeném přístupu k dopravním a cestovním údajům a bezplatném poskytování všeobecných dopravních informací, Lyon, 11. října 2010.

[19]             Úř. věst C. , , s. .

[20]             Úř. věst C. , , s. .

[21]             Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 90.

[22]             Úř. věst. L 108, 25.4.2007, s. 1.