23.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/7

1.1

Rodinné politiky prováděné v Evropě mají různé inspirace a různý obsah, avšak vytýčily si společný cíl: poskytovat podporu rodinám. Globálnější národní a regionální politiky, investiční politiky a politiky v oblasti vzdělávání, bydlení a zaměstnanosti mohou z určitého členského státu či regionu učinit atraktivní místo pro rodiny a vytvořit pro ně příznivé prostředí.

1.2

Srovnání zavedených systémů je zajímavé, neboť umožní rozpoznat osvědčené postupy, ale je jisté, že pokud mají být tyto systémy plně efektivní, je třeba, aby nabídka služeb a mechanismy podpory reagovaly na očekávání rodin a rodičů nebo budoucích rodičů. Tato očekávání se mohou v každém členském státě lišit v závislosti na národní kultuře, sociálních zvyklostech a tradicích. Je tedy zapotřebí, aby se orgány veřejné moci vyvarovaly ideologií a navrhly opatření, jež poskytnou jednotlivcům skutečnou možnost volby založit si rodinu a mít počet dětí podle jejich přání.

1.3

Ačkoliv nejsou rodinné politiky v pravomoci Evropské unie, může Unie vydávat zákony v oblastech, které se týkají sladění rodinného a pracovního života, v oblasti rovnosti mezi ženami a muži v zaměstnání a v oblasti ochrany a rozvoje dítěte.

1.4

EU může rovněž hrát užitečnou roli, pokud jde o znalost situací a demografického vývoje a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy.

1.5

Dnes je pod vedením Evropské unie rozvíjeno několik iniciativ spolu se souvisejícími finančními prostředky a strukturální fondy či Evropský sociální fond již mají politiky ve prospěch rodin a mohou tyto politiky podporovat.

1.6

Bylo by žádoucí je lépe začlenit a podřídit je určité autoritě, či přinejmenším koordinaci orgánu, jenž bude pověřen definováním všech politik a stanovením směrů činnosti a průzkumu. Bylo by možné přiřknout vůdčí a koordinační úlohu Evropské komisi, a to z političtějšího hlediska a z hlediska řízení, zejména díky Evropské alianci pro rodiny, a z vědeckého hlediska agentuře Eurofound.

1.7

Bylo by žádoucí, aby se asociace zastupující rodiny zapojily do přípravy rodinných politik nebo aby měly vliv na rodiny, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států.

1.8

Mnoho politik dohodnutých na evropské úrovni má přímý dopad na život rodin. EHSV tedy doporučuje, aby byl ve všech evropských politikách zaujat k rodinnému rozměru transversální přístup, zejména při realizaci studií dopadu, které jsou nyní nezbytné pro všechny evropské právní předpisy (1), a tento rozměr byl zahrnut do veškerých hodnocení stávajících politik, jež musí být přezkoumány.

1.9

Výbor velice podporuje myšlenku učinit z roku 2014 Evropský rok rodiny.

2.1

Evropské rodiny se zcela mění: porodnost je již po několik desetiletí hluboko pod hranicí generační obnovy (2), odsouvá se věk prvního mateřství, zvyšuje se míra rozluk párů, procento neúplných domácností a rodin bez stálého příjmu, prodlužuje se délka života, narůstá počet závislých starších osob, což je dáno především demografickou tendencí. Vývoj struktur rodiny představuje nové výzvy, jež je zapotřebí zohlednit při plánování a koordinaci rodinných politik a poté v jejich provádění.

2.2

Úpadek rozvětvených rodin ve prospěch „nukleárních“ rodin byl zapříčiněn mimo jiné urbanizací a změnami životního stylu, avšak také individualističtějším chováním, výskytem nových rizikových sociálních skupin a častějším sociálním vyloučením. Do této skupiny patří dlouhodobě nezaměstnaní, rodiny s jedním rodičem, chudí pracovníci a chudé děti nebo děti ohrožené chudobou. Tyto jevy bohužel ovlivňují celou evropskou společnost. Odhaduje se, že 17 % Evropanů je zasaženo chudobou a sociálním vyloučením, což má dopady na rodinnou politiku.

2.3

Ačkoli je ukazatel porodnosti pod hranicí generační obnovy v celé Evropské unii, různorodost se projevuje jak v demografické situaci členských států a jejich různých regionů, tak v oblasti rodinných politik. Konstatujeme rovněž, že sama hustota obyvatelstva se v jednotlivých členských státech velice liší, některé regiony mají značnou hustotu a jiné se vylidňují, což nastoluje otázku územního plánování a zachování veřejných služeb, včetně služeb pro rodiny. Slogan Evropské unie „jednota v rozmanitosti“ je tedy v této oblasti zvláště opodstatněný. Stárnutí evropské populace, tedy zvýšení poměru seniorů, je jistě vysvětleno pozitivním aspektem (zvýšení naděje dožití a zdravý život seniorů), ale druhá příčina je negativní: výrazný pokles natality, což vede k tomu, že nedochází ke generační obnově.

2.4

Žádný členský stát nedosahuje hodnoty nutné k tomu, aby se populace alespoň sama obnovovala, i když dva členské státy (Francie a Irsko) k tomu mají blízko. (3) Ve Spojených státech amerických porodnost této hodnoty téměř dosahuje, zatímco průměrná porodnost v Evropské unii je nižší přibližně o čtvrtinu.

2.5

V tomto obecném rámci se jedná o výrazné kontrasty. Osmnáct členských států má pozitivní přirozené saldo obyvatelstva, počet narození tedy převyšuje počet úmrtí, zatímco devět členských států má saldo negativní – počet úmrtí je tedy vyšší než počet narození (ve stoupajícím pořadí: Portugalsko, Estonsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Německo).

2.6

Změna tohoto trendu závisí převážně na čistém zvýšení souhrnného ukazatele porodnosti (total fertility rate). Také migrační toky mají určitý vliv, ale nebudou stačit, neboť přistěhovalci se neusazují vždy tam, kde je ukazatel porodnosti nejnižší, a stárnou také. Přistěhovalectví také znamená, že je zapotřebí vést aktivní politiky integrace, aby se zabránilo problémům se soužitím mezi komunitami, což je ještě citlivější v přijímajících zemích, které mají nízkou demografickou dynamiku.

3.1

Hospodářská krize měla několik důsledků, které ovlivnily životní podmínky některých rodin a ztížily reakci na žádost o poskytnutí potřebné podpory. Hospodářská situace měla v prvé řadě dopad na zaměstnanost a prostředky řady domácností.

3.2

Tato krize a kritická situace veřejných financí v mnoha členských státech může také vést vlády k tomu, aby pozměnily nebo odložily zavedení některých ustanovení v oblasti rodinné politiky.

3.3

Většina vnitřních politik členských států se týká přímo rodin či má dopad na rodiny. Patří mezi ně politika pro boj proti sociálnímu vyloučení, politika v oblasti odborné přípravy, bydlení, veřejné dopravy, energetiky, sociální pomoci, vzdělávání, zaměstnanosti atd. To poukazuje na nutnost monitorovat tyto politiky průřezovým způsobem z hlediska jejich dopadu na rodiny (family mainstreaming) (4).

4.1

Rodinná politika obecně zahrnuje fiskální opatření a rodinné přídavky, činnosti na podporu rovnosti mezi ženami a muži v zaměstnání, služby týkající se péče o děti a závislé osoby, rodinná práva v rámci programů důchodového pojištění a možnost sladit rodinný a pracovní život: rodičovské dovolené, volba zkráceného pracovního úvazku. Takovéto politiky existují v celé Evropské unii, třebaže v jednotlivý zemích se klade důraz na ten či onen aspekt, anebo jsou vnímány spíše jako sociální politiky, nežli politiky rodinné. Tato rozmanitost není překvapující, neboť tradice, potřeby, sociální a filosofické přístupy a také očekávání rodin jsou v každé zemí odlišné.

4.2

Povaha těchto politik se rovněž liší: někdy se týkají více otázek morálky a občanství, jindy spíše otázek hospodářských a politických, anebo se zaměřují na porodnost. Bez ohledu na jejich původ jsou dobré duševní a zdravotní rozpoložení i vzdělání dětí základním prvkem rodinných politik, stejně jako to, aby rodiče vychovali tolik dětí, kolik si přejí, a sloučili své rodinné odpovědnosti se svým pracovním a společenským životem.

4.3

Skandinávské země již od 70. let věnují mimořádnou pozornost rovnosti mezi otci a matkami v jejich pracovním životě a také v úkolech souvisejících s rodinou a provádějí sociální politiky a odbornou přípravu, což jim umožňuje lépe sloučit pracovní a rodinný život i velice usnadnit návrat do zaměstnání po rodičovské dovolené. Ve Švédsku jsou tyto politiky založeny na významných reformách v oblasti rodičovské dovolené, veřejných služeb v oblasti péče o malé děti, zvláštního daňového systému (zrušení společného zdanění již od roku 1971) a rodinné legislativy. Takováto rodinná politika je založena na třech rozměrech: pomoc rodinám jako taková, pomoc pracujícím rodičům ve formě placené rodičovské dovolené a sdílení práv na placenou rodičovskou dovolenou mezi otcem a matkou. Výsledkem byl vysoký podíl zaměstnaných žen, větší zapojení otců do péče o malé děti, ukazatel porodnosti vyšší než průměr v Evropské unii a snížení chudoby dětí. Ve Finsku byl v roce 1988 zaveden příspěvek pro hlídání dětí doma a v roce 1998 byl podobný příspěvek vytvořen v Norsku s cílem poskytnout rodičům, kteří vychovávají své děti na plný úvazek, uznání a prostředky.

4.4

V Nizozemsku je základním aspektem rozvoj práce na zkrácený úvazek, aby bylo možné věnovat více času výchově dětí; zkrácený úvazek využívají především otci více než kdekoli jinde. Nicméně 73,2 % mužů je zaměstnáno na plný pracovní úvazek, zatímco v případě žen je to pouze 45,9 %. 19 % otců využívá své možnosti být zaměstnán na zkrácený pracovní úvazek, což je mnohem více než kdekoli jinde v Evropě, zatímco u žen je to 41 %. Toto opatření je možné využít až do osmi let dítěte a je s ním spojeno snížení daní o 704 EUR měsíčně. Nárok na pracovní volno odpovídá 26-násobku počtu hodin odpracovaných za týden – počítá se na dítě, a je tudíž kumulovatelný. V tomto smyslu je možné využít služeb péče o děti na částečný úvazek.

4.5

Ve Francii je rodinná politika již letitá a vyznačuje se velkou dlouhodobou stabilitou, bez ohledu na rozložení politických sil, a kombinací finančních příspěvků, spravedlivého daňového režimu pro rodiny, ustanoveními důchodových systémů a pracovního práva, jež stanovují specifickou placenou dovolenou, systémem hlídání dětí do tří let a bezplatnými mateřskými školami od tří let dítěte. Význam této politiky rovněž spočívá v tom, že ji provádějí jak stát, tak departementy a města, nehledě na jejich politickou orientaci. Departementy a města doplňují státní politiku o řadu místních rodinných politik, které se týkají systémů péče o děti či pomoci rodinám. Vlastní rodinné přídavky jsou určeny na kompenzaci nákladů, které rodině vzniknou při každém dítěti, a upřednostňují početné rodiny. V souladu se zásadou univerzálnosti nejsou podmíněny výší prostředků. Jsou určeny na dítě, což odlišuje rodinnou politiku od politiky sociální. Důsledkem je, že Francie je jednou z evropských zemí, kde míra zaměstnanosti žen a ukazatel porodnosti dosahuje nejvyšších čísel. Ve francouzské rodinné politice je klíčová otázka svobodné volby, ale aby mohla být svobodná volba, musí existovat výběr, tj. dostatečná nabídka systému péče o děti.

4.6

Ve Spojeném království jsou politiky více a účinně zaměřeny na boj proti chudobě rodin a dětí a obecně se uznává, že stát nemá zasahovat do individuální možnosti volby životního stylu. Tyto politiky zapadají do kontextu, kde flexibilita pracovního trhu umožňuje matkám poměrně snadno znovu nalézt práci a tato velká flexibilita také umožňuje heterogenním způsobem reagovat na očekávání rodin. Ukazatel porodnosti žen, které jsou více orientovány na rodinný život, je přibližně dvakrát vyšší, nežli u žen zapojených ve větší míře do pracovního života.

4.7

Německo, které čelí kritické demografické situaci, již před několika lety zahájilo ambiciózní politiku, jejímž cílem je sladit pracovní a rodinný život v praxi, ale také v širokém povědomí, jelikož pracovat při dětech nebylo považováno za správné. Byly zavedeny rozvinutější systémy péče o děti, uzpůsobená pracovní doba a čtrnáctiměsíční rodičovská dovolená, která umožňuje pobírat dvě třetiny platu. Tato opatření doprovázela specifická a cílená pomoc boji proti chudobě dětí, jež spočívala v doplňkovém příjmu.

4.8

V každém případě z provedených studií jasně vyplývá, že vysoká míra zaměstnanosti žen často souvisí s vysokou či relativně vysokým ukazatelem porodnosti, pokud existují možnosti na sloučení osobního a rodinného života. Zdá se, že po období demografického přechodu, v němž došlo k poklesu počtu dětí na jednu ženu, kdy značně poklesla úmrtnost, zvláště dětí, vzrostlejších dětí a matek, a rozšířilo se dodržování hygieny spolu s možností načasovat narození dítěte, se období po tomto přechodu vyznačuje situací, kdy oba rodiče vykonávají povolání mimo domov. Nicméně míra zaměstnanosti na plný pracovní úvazek je vyšší u otců nežli u matek, zejména pokud jsou podmínky přístupu ke službám a placené rodičovské dovolené nedostačující.

5.1

Za současného demografického stavu Evropské unie je velice důležité rozpoznat dopad prováděných politik na míru porodnosti. Je možné, že nastane několik scénářů demografického vývoje.

5.2

První scénář spočívá v tom, že se vývoj bude ubírat podle současných trendů. Evropská unie by zůstala v situaci, kdy by ukazatel porodnosti byl pod hranicí generační obnovy a v jednotlivých členských státech by se lišil, avšak došlo by k mírnému nárůstu obyvatel z důvodu setrvačnosti vlastní demografickým procesům, avšak tento vývoj by se nakonec neutralizoval z důvodu zvýšení naděje dožití seniorů a pozitivních migračních výsledků. V takovémto případě by v EU došlo k výraznému stárnutí populace navzdory přílivu přistěhovalců (v důsledku snižování a narůstání v rámci struktury obyvatelstva), k výraznému nárůstu počtu seniorů – tzv. gerontorůstu (v důsledku tendence) a možnému úbytku aktivního obyvatelstva, a to navzdory zvýšení věku odchodu do důchodu. Přibližně v polovině zemí Evropské unie bychom navíc mohli být svědky snížení počtu obyvatel.

5.3

Konečným důsledkem této situace by bylo prohloubení demografických rozdílů v jednotlivých členských státech a riziko ohrožení soudržnosti Evropské unie, neboť politiky, které by měly být prováděny, a nároky obyvatel by se mohly stát v jednotlivých zemích velmi rozdílné kvůli jejich demografickým charakteristikám.

5.4

„Katastrofickým“ scénářem je to, že by se zhoršila tzv. demografická zima, což by způsobilo to, že by počet narození byl značně nižší než počet úmrtí. V tomto případě by došlo k velké kumulaci stárnutí odspodu způsobené velmi nízkou porodností, o polovinu nižší než hodnoty nutné k tomu, aby se populace alespoň sama obnovovala, což je míra porodnosti, kterou již dosahují některé regiony Evropské unie, a pravděpodobně ke stárnutí shora způsobenému vyšší dlouhověkostí nad 65 let. Příliš stará společnost by pravděpodobně již nemohla zajistit financování příjmů a zdravotní péče nutné pro seniory.

5.5

Tyto dva prvky „katastrofického“ scénáře by s sebou nesly emigraci mladých absolventů, kteří by odjeli ze stárnoucí Evropské unie do podnikavějších zemí, zatímco imigrace by měla klesající tendenci. Evropa by se stala méně přitažlivou, protože by byla méně dynamickou, chudší a musela by řešit výrazné problémy související s rozpočtem a vyvážeností sociálních účtů.

5.6

Výsledkem takovéto situace by bylo, že v Evropské unii by existovala velmi nevyvážená věková pyramida s mnohem větším počtem starších osob nežli mladých lidí a aktivní obyvatelstvo by se výrazně snížilo a zestárlo by.

5.7

Naopak třetím, úsměvnějším scénářem by byla demografická obnova, tedy „demografické jaro“. V takovém případě by se ukazatel porodnosti zvýšil na úroveň přibližující se hranici nutné k tomu, aby se populace alespoň sama obnovovala. Zvýšení počtu narození by stimulovalo řadu hospodářských odvětví. Snižující se aktivní populace by se poté v následující generaci zvýšila. Tato demografická dynamika by se projevila i v ekonomické dynamice, jež by přispěla k financování sociální ochrany. Evropská unie by se znovu stala atraktivní pro své vlastní občany, kteří by se již nesnažili emigrovat, a byla by atraktivní pro přistěhovalce s vyšším vzděláním.

5.8

Tyto scénáře samozřejmě nejsou prognózami, ale pouhými hypotézami umožňujícími sestavovat politiky přizpůsobené pro řešení stávající situace a pro předcházení nejhoršímu.

6.1

Všechny členské státy vedou souhrn politik, které společně tvoří rodinnou politiku, jež nese tento název či nikoli (5). Prováděné politiky mají různé cíle:

6.2

Pokud bychom chtěli klasifikovat tyto země podle politik, které vedou, a definovat kategorie, mohli bychom říci, že existují:

Zdá se tedy, že prováděné politiky mají dopad na porodnost, která se liší podle prvků, na kterých jsou tyto politiky založeny.

6.3

Srovnání rodinných politik je zajímavé, neboť umožní rozpoznat osvědčené postupy, ale je jisté, že pokud mají být tyto systémy plně efektivní, je třeba, aby nabídka služeb a mechanismy podpory, zejména finanční a/nebo daňové, reagovaly na očekávání rodin a rodičů nebo budoucích rodičů. Tato očekávání se mohou v každém členském státě lišit v závislosti na národní kultuře, sociálních zvyklostech a tradicích. Je tedy zapotřebí, aby se orgány veřejné moci vyvarovaly ideologií a navrhly opatření, jež poskytnou jednotlivcům skutečnou možnost volby založit si rodinu a mít počet dětí podle jejich přání. Tato ustanovení se musí také přizpůsobit různé míře zalidnění jednotlivých územních celků. Na základě těchto tvrzení a se zohledněním těchto rozdílů je možné rozvíjet systém výměny informací a osvědčených postupů. V každém případě je zásah orgánů veřejné moci plně odůvodněný, neboť rodiny, kde se vytváří lidský kapitál (7), představují základ celkového společenského života. V souvislosti s krizí jsme zaznamenali, že rodiny často hrají roli sociální ochrany.

7.1

Rodinné politiky se liší, ale je zřejmé, že úspěšné politiky obsahují společné prvky:

7.2

Kromě prvků rodinné politiky v užším slova smyslu jsou samozřejmě velice důležité dvě oblasti politik: politika zaměstnanosti a bydlení (9). Bez zaměstnání a bydlení je obtížné rozvíjet rodinný život. Pro založení rodiny je zapotřebí mít minimální důvěru v budoucnost. Vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí či pracovní smlouvy na dobu určitou mohou mít výrazný dopad na obnovu generací, neboť výchova dětí zabírá hodně času, avšak věk vhodný pro otěhotnění je krátký. Je to další důvod, proč by se měla věnovat pozornost studentům a mladým lidem, kteří jsou rodiči či si přejí založit rodinu.

7.3

Jestliže jsou rodinné politiky vedeny dlouhodobě a skutečně reagují na očekávání rodin, mají pozitivní dopad na rozvoj dětí a rodičů, harmonii sociálního života a odrážejí se ve vyšším ukazateli porodnosti.

7.4

Z průzkumu, který u 11 000 matek nedávno provedlo Světové hnutí matek vyplynulo, že si přejí:

7.5

Podobný průzkum u otců by byl zajímavý, neboť tři priority vyplývající z průzkumu by se jich mohly také týkat, a zejména uznání jejich role jako otců, což by mohlo pouze znamenat jejich větší investování do rodinného života (10). V tomto ohledu jsou zajímavé nedávné návrhy, jež si kladou za cíl povzbudit otce, aby využili rodičovské dovolené, či dokonce učinit takovouto otcovskou dovolenou povinnou a placenou, neboť se týkají potřebného přehodnocení otcovství a také nezbytné odpovědnosti otců, především v případě rozvodu. Z tohoto pohledu by bylo užitečné shromáždit osvědčené postupy podniků, které zavádějí organizaci práce uzpůsobenou rodičovským povinnostem. Sociální odpovědnost podniků se rovněž vztahuje na opatření, jejichž cílem je napomoci správné rovnováze mezi zaměstnáním a rodinným životem. Tato opatření jsou konkrétně prováděna v rámci podniků. Bylo by zajímavé za podpory ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí zavést označení pro podniky, jež jsou k rodinám „přátelské“, jak to existuje ve Španělsku. (11)

7.6

V předchozím stanovisku (12) Výbor navrhl, „aby byly zváženy iniciativy, které by prarodičům a dalším členům nejužší rodiny umožnily starat se o děti, pokud si to zaměstnaní rodiče také přejí a za předpokladu, že je to v zájmu dítěte.“ Co se týče času věnovaného rodině, EHSV již přijal zásadu, podle níž „Každý musí mít možnost […] disponovat dostatečným kreditem let pro své rodinné […] aktivity. Měla by existovat možnost zvolit si pozdější dobu odchodu do důchodu, pokud člověk upřednostní využít času (financovaného jako penze) během svého aktivního života.“. (13) Pokud je čas věnovaný práci mimo domov částečný či dočasně přerušený, příjem by se příliš nesnížil. Bylo by vhodné provést přesný ekonomický výpočet zejména pro stanovení úspor dosažených v oblasti systémů kolektivní péče o děti, které by mohly být využity na zohlednění času věnovanému výchově dětí za účelem výpočtu výše důchodů. Je důležité rovněž zaručit práva prarodičů vůči vnoučatům.

7.7

Provádění průzkumů o očekávání mladých, o změnách spojených s větší mobilitou rodin, o vztahu mezi přístupem mladých k bydlení, rozhodnutí založit rodinu či o dopadech nových forem rodiny na porodnost by rovněž umožnilo vytvořit rodinné politiky přizpůsobené potřebám. Takovéto průzkumy by byly užitečné vzhledem k tomu, že by umožnily lépe rozlišovat očekávání rodin, což je jedním z klíčů prováděných politik.

8.1

Rodinné politiky nejsou v pravomoci Evropské unie. Ostatně článek 9 Listiny základních práv jasně upřesňuje, že rodinné právo se řídí právními předpisy členského státu. EU však může vydávat zákony v oblastech, které se týkají sladění rodinného a pracovního života, a sociální partneři mohou dojednat dohody, jež se stanou směrnicemi. K tomu také došlo v případě rodičovské dovolené a při diskusích o délce mateřské dovolené. EU může také vydávat zákony v oblasti rovnosti mezi ženami a muži v zaměstnání, což je jedna ze složek každé rodinné politiky, a v oblasti ochrany a rozvoje dítěte na základě nedávného programu Evropské komise věnovanému právům dítěte (14).

8.2

Strategie Evropa 2020 stanovuje cíl míry zaměstnanosti pro muže a ženy, který bude možné dosáhnout pouze tehdy, když bude spojen s rodinnou politikou umožňující mužům a ženám vychovávat počet dětí podle jejich přání a zároveň pracovat, k čemuž ve většině členských států Unie dnes nedochází.

8.3

Evropská unie může rovněž hrát užitečnou roli, pokud jde o znalost situací a demografického vývoje na všech geografických úrovních, hodnocení rodinných politik, ať se jedná o politiky států či o rodinné politiky prováděné místními orgány, či výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy.

8.4

Evropská aliance pro rodiny, která byla zahájena v rámci posledního německého předsednictví, plánovala zřídit středisko pro sledování, k čemuž však nikdy nedošlo.

8.5

Dnes je pod vedením Evropské unie rozvíjeno několik iniciativ spolu se souvisejícími finančními prostředky:

Celkové financování těchto akcí je přibližně 500 000 EUR, k čemuž je třeba přičíst výzkumný projekt Family platform, který se chýlí ke konci, další výzkumné projekty, které se zabývají demografií a týkají se rovněž otázek souvisejících s rodinou, a databázi OECD o rodině.

8.6

Bylo by žádoucí všechny tyto iniciativy lépe začlenit a podřídit je určité autoritě, či přinejmenším koordinaci orgánu, jenž bude pověřen definováním všech politik a stanovením směrů činnosti a průzkumu. Jelikož není vhodná doba pro vytváření nových nezávislých orgánů v Evropské unii, bylo by možné přiřknout vůdčí a koordinační úlohu Evropské komisi, a to z političtějšího hlediska a z hlediska řízení, prostřednictvím Evropské aliance pro rodiny, a z vědeckého hlediska agentuře Eurofound, která by k to mu měla jakožto tripartitní agentura Evropské unie dostatek kompetencí. Členské státy by tak mohly mít k dispozici skutečnou databanku díky dobré koordinaci všech iniciativ, které již byly provedeny na úrovni Evropské unie. Evropská aliance by navíc měla rozvíjet kontakty a spolupráci se strukturami a činností otevřené metody sociální koordinace, o níž nyní uvažuje Komise se zainteresovanými stranami.

8.7

Evropský sociální fond a Fond regionálního rozvoje již přispěly k zavedení opatření rodinných politik v některých členských státech. Bylo by třeba uvažovat o tom, jak tento druh činnosti rozvíjet. Rodinná politika se také musí stát součástí platformy pro boj proti chudobě.

8.8

Ve stejném duchu by bylo zapotřebí počítat v programu výzkumu (15) a inovací s finančními prostředky pro demografické studie a průzkumy, ale také pro účely sociologie, antropologie a filosofie, jelikož tyto vědy se také zabývají otázkami rodiny. Kromě toho by bylo třeba provádět studie o účinnosti a dopadu rodinných politik. V tomto ohledu je žádoucí, aby neskončila činnost „Family Platform“, ale aby se tato platforma naopak stala trvalou, jak si to přejí všechny asociace a zúčastněné strany působící v oblasti rodin.

8.9

Bylo by žádoucí, aby se asociace zastupující rodiny lépe zapojily do přípravy rodinných politik nebo aby měly vliv na rodiny, a to jak na úrovni Evropské unie, tak na úrovni členských států.

8.10

Všichni Evropané byli nebo jsou členy rodiny bez ohledu na osud či historii jejich rodiny a bez ohledu na obecný vývoj rodiny v posledních desetiletích. Nikdo se nerodí izolovaně a všechny průzkumy veřejného mínění ukazují, že rodinná solidarita stále patří mezi nejdůležitější základní hodnoty evropských občanů. Mnoho politik dohodnutých na evropské úrovni má totiž přímý dopad na život rodin (volný pohyb osob, zaměstnanost a sociální ochrana, ochrana životního prostředí a ochrana spotřebitele, stanovení sazby DPH na výrobky pro malé děti (16), mediální politiky nebo také vzdělávací programy nebo kulturní a sociální programy).

8.11

Vzhledem k těmto okolnostem EHSV doporučuje, aby byl ve všech evropských politikách zaujat k rodinnému rozměru transversální přístup, zejména při realizaci studií dopadu, které jsou nyní nezbytné pro všechny evropské právní předpisy (17), a tento rozměr byl zahrnut do veškerých hodnocení stávajících politik s možností přezkumu. Ve Španělsku byly poplatky za vodu stanoveny tak, aby cena za krychlový metr narůstala v závislosti na spotřebě, a snížila se tak spotřeba omezeného zdroje. Tento systém byl však pro početné rodiny velice nevýhodný, jelikož pětičlenná rodina automaticky spotřebovává více vody než samotná osoba či rodina bez dětí. Následkem soudního řízení byl tento systém zpoplatnění zrušen. (18) Bylo by tedy žádoucí, aby byl v evropském měřítku systematicky prováděn průzkum dopadů právních předpisů na život rodin, aby nedocházelo k případným negativním důsledkům, které by byly pro rodiny nevýhodné.

8.12

Navíc je třeba zdůraznit, do jaké míry spolu regionální politiky, investiční politiky a politiky v oblasti vzdělávání, bydlení a zaměstnanosti vzájemně souvisejí a jak z určitého členského státu či regionu činí atraktivní místo pro rodiny a mladé lidi bez ohledu na rodinné politiky v užším slova smyslu a mohou přispět k dosažení trvalé celkové demografické dynamiky.

8.13

Výbor velice podporuje myšlenku učinit z roku 2014 Evropský rok rodiny, a oslavit tak 20. výročí Mezinárodního roku rodiny Spojených národů. Budoucnost společnosti totiž závisí na budoucích generacích a ty se rodí v rodinách. Závěrem je však třeba zdůraznit, že existuje určující faktor v rozhodnutí založit rodinu, kterým je naděje na lepší budoucnost. Vlády nesou odpovědnost za naději lidí, které řídí. V tom spočívá velikost a břemeno jejich poslání.