52009PC0658

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 27.11.2009

KOM(2009)658 v konečném znění

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

doplňující Schengenský hraniční kodex, pokud jde o ostrahu vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

SOUVISLOSTI NÁVRHU

Popis situace

V roce 2007 vypracovala Komise studii, která se zabývala analýzou mezinárodního právního rámce pro ostrahu vnějších námořních hranic a překážek při jeho účinném provádění. Komise tehdy pověřila neformální skupinu, ve které byli zapojeni odborníci z členských států, agentury Frontex, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodní organizace pro migraci, aby vypracovala pokyny pro operace agentury Frontex na moři.

V září 2007 vyjádřila skupině podporu Rada ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci. Vyzvala „Komisi, agenturu Frontex a členské státy, aby jakožto prioritní záležitost dokončily analýzu mořského práva z hlediska jeho významu pro společné operace FRONTEXu, a [požádala] Komisi, aby Radě do konce roku předložila příslušnou zprávu“.

Skupina se v období od července 2007 do dubna 2008 sešla pětkrát a vypracovala „předlohu pokynů pro operace agentury Frontex na moři“. Účastníci se neshodli v některých otázkách, jako jsou důsledky lidských práv a práv uprchlíků, úloha agentury Frontex a určení místa vylodění migrantů předem.

Komise je přesvědčena, že rozdíly mezi jednotlivými členskými státy brání vypracování pokynů, a na základě výsledků této neformální přípravné skupiny proto připravila předlohu rozhodnutí. Tato předloha vychází z článku 12 Schengenského hraničního kodexu, který Komisi umožňuje přijmout pravidla pro ostrahu hranic postupem projednávání ve výborech (regulativní výbor a Evropský parlament vykonávající právo kontroly).

Konzultace s Výborem pro Schengenský hraniční kodex

Předloha rozhodnutí byla předložena k projednání Výboru pro Schengenský hraniční kodex ve dnech 23. a 24. února 2009. Proti ní se rozhodně postavilo několik členských států, a to většinou z důvodu, že přesahovala pravomoci svěřené Komisi Schengenským hraničním kodexem. Jiné členské státy naproti tomu vyjádřily svou silnou podporu, zejména pokud jde o ochranu lidských práv a práv uprchlíků. Některé členské státy dosud neukončily konzultace na vnitrostátní úrovni, k předloze však měly rovněž výhrady.

Ve světle závěrů Evropské rady z června 2009, které zdůraznily „potřebu posílit operace na ochranu hranic koordinované agenturou Frontex, potřebu jasných pravidel zapojení pro společné hlídkování a pro vylodění zachráněných osob“, se Komise rozhodla pro postup projednávání ve výborech. Dne 19. října byla výboru předložena pozměněná verze předlohy rozhodnutí, která zohlednila některé obavy vyjádřené členskými státy. Jde o tyto hlavní změny:

- Pokyny jsou v úplném znění uvedeny v příloze, která bude součástí operačního plánu stanoveného zúčastněnými členskými státy a agenturou Frontex.

- Byla pozměněna formulace zásady nenavracení, která se bude vztahovat na případy, kdy existují závažné důvody se domnívat, že budou dané osoby vystaveny pronásledování či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.

- Byla zjednodušena ustanovení o zajištění lodi a o pátracích a záchranných operacích v rámci ostrahy.

- Předloha upřednostňuje vylodění ve třetích zemích (při dodržení zásady nenavracení); pokud to není možné, mělo by dojít k vylodění v místě zeměpisně nejbližším.

Na schůzce dne 19. října byl výbor požádán, aby k předloze rozhodnutí vydal své oficiální stanovisko. Ve prospěch předlohy hlasovalo osm členských států, což představovalo celkem 67 hlasů. Sedm členských států hlasovalo proti s celkovým počtem 116 hlasů. Čtyři členské státy se zdržely hlasování. Pět členských států nebylo zastoupeno. Prahové hodnoty požadované pro vydání stanoviska výboru (223 hlasů) nebylo dosaženo.

ODŮVODNĚNÍ A CÍLE NÁVRHU

Tento návrh představuje další fázi postupu projednávání ve výborech, podle něhož má Komise Radě a Evropskému parlamentu neprodleně předložit návrh rozhodnutí Rady, který obsahuje znění předlohy, o níž hlasoval výbor.

Cílem návrhu je zajistit, aby mezinárodní pravidla, která se týkají operací souvisejících s ostrahou námořních hranic a prováděných v rámci operační spolupráce koordinované agenturou Frontex (Úmluva o mořském právu, úmluva o bezpečnosti na moři a úmluva o pátrání a záchraně na moři, mezinárodní právo o uprchlících a základních právech), byla jednotně uplatňována všemi členskými státy, které se těchto operací účastní. Usiluje také o vytvoření regulačního základu, který by umožnil, aby jeden členský stát mohl provádět ostrahu námořní hranice jiného členského státu.

V závěrech Evropské rady ze dne 29.–30. října 2009 byla opět zmíněna potřeba „[jasných pravidel] zapojení pro společné operace na moři, s řádným přihlédnutím k zajištění ochrany osob, které ji potřebují a které cestují ve smíšených tocích, a v souladu s mezinárodním právem“.

Návrh usiluje o řešení těchto konkrétních problémů:

- Některé členské státy, poslanci Evropského parlamentu a zástupci akademické obce a sdružení vyjádřili obavy o to, zda jsou v průběhu operací agentury Frontex dodržována základní práva a práva uprchlíků (zejména v souvislosti se zásadou nenavracení a s přístupem k azylovému řízení). Kladou si otázku, jaké právo se v takových situacích použije, zejména na volném moři, a jaké existují záruky, že jsou tato práva skutečně dodržována. Při provádění Schengenského hraničního kodexu je skutečně nutné základní práva respektovat, ve vztahu k operacím souvisejícím s ostrahou to však není výslovně stanoveno. Pokud jde o zásadu nenavracení, ve výkladu této zásady mezinárodního práva existují rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Některé členské státy například nesouhlasí s její použitelností v mezinárodních vodách.

- Cílem návrhu je, aby se povinnost dodržovat základní práva a práva uprchlíků vztahovala výslovně i na operace související s ostrahou prováděné agenturou Frontex. Návrh rovněž zavádí zákaz navracení osob, kterým hrozí pronásledování či jiné nelidské nebo ponižující zacházení. Tento zákaz by se uplatňoval nezávisle na statusu vod, v nichž se tyto osoby nacházejí.

- Návrh rozhodnutí vytváří právní základ práva Společenství pro výkon řady pravomocí, jež jsou nezbytné k účinnému provádění článku 12 Schengenského hraničního kodexu, jako je například pátrání po plavidlech a jejich zajištění. Poté stanoví podmínky, za jakých lze taková opatření přijmout v různých námořních oblastech včetně mezinárodních vod. Tyto podmínky zahrnují příslušná pravidla mezinárodního práva, a přispívají tak k jejich účinnému a jednotnému provádění při operacích agentury Frontex (povolení pobřežního státu, ověření vlajky, pod kterou loď pluje, povolení státu vlajky, plavidla bez vlajky atd.).

- Většina námořních operací koordinovaných agenturou Frontex se v průběhu změní na pátrací a záchranné operace. Agentura Frontex však není pátrací a záchrannou agenturou; jejím úkolem je poskytovat pomoc při provádění pravidel, která se týkají hraničních kontrol. Skutečnost, že se tyto operace stanou operacemi pátracími a záchrannými, je v praxi vyděluje z působnosti koordinační činnosti agentury Frontex a z působnosti práva Společenství. Povinnost poskytnout pomoc na moři a odpovědnosti pátracích a záchranných orgánů jsou upraveny mezinárodním právem, tato pravidla však nejsou členskými státy jednotně vykládána a uplatňována.

- Cílem návrhu rozhodnutí je zajistit, aby byl tento mezinárodní závazek poskytnutí pomoci a uplatnění režimu pro pátrání a záchranu dodržován. Zavádí zásadu spolupráce s pátracími a záchrannými orgány ještě před zahájením operací. Stanoví rovněž, který pátrací a záchranný orgán má být uvědomen v případě, že odpovědný orgán neodpovídá, tak aby všechny zúčastněné jednotky kontaktovaly tentýž pátrací a záchranný orgán.

- Další rozdíl mezi členskými státy spočívá ve způsobu rozpoznání situace, ve které je třeba zasáhnout: v případě některých členských států se musí plavidlo potápět; u jiných postačuje, je-li plavidlo nezpůsobilé k plavbě na moři; podmínkou některých členských států je, aby lidé na palubě o pomoc požádali, zatímco jiné to nevyžadují. Návrh vychází z režimu pro pátrání a záchranu a stanoví, že jakmile existují jakékoli pochybnosti o bezpečnosti plavidla nebo osob, musí o tom být uvědomeny pátrací a záchranné orgány a musí jim být sděleny veškeré informace, které potřebují k tomu, aby mohly určit, zda se jedná o pátrací a záchrannou situaci, či nikoli.

- Rozhodnutí, kam by měly být zachráněné osoby převezeny, je obtížnou otázkou a je považováno za jedno ze slabých míst režimu pro pátrání a záchranu. Změny z roku 2004 vyžadují, aby při řešení pátracích a záchranných situací spolupracovaly všechny státy. Stát odpovědný za oblast, v níž pátrací a záchranná akce probíhá, musí za spolupráce s ostatními státy rozhodnout, kam budou zachráněné osoby převezeny. Tyto změny byly odmítnuty jedním členským státem. Konkrétním bodem sváru byla otázka, kde budou zachráněné osoby vyloděny, jestliže stát odpovědný za oblast, v níž pátrací a záchranná akce probíhá, nesplní v tomto ohledu svou povinnost. Některé členské státy se zdráhají daných operací účastnit ze strachu, že budou nakonec muset dopravit zachráněné osoby na své území. Návrh rozhodnutí usiluje o řešení takových situací tím, že pro případy, kdy je vylodění ve třetí zemi nemožné, stanoví jeho uskuteční v hostitelském členském státě.

PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Právní základ

Právním základem návrhu je čl. 12 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)[1], který opravňuje Komisi přijmout regulativním postupem doplňková opatření, kterými se řídí ostraha hranic, přičemž Evropský parlament uplatní své právo kontroly.

Návrh se vztahuje na ostrahu námořní hranice v souvislosti s operacemi agentury Frontex, která je pověřena mimo jiné napomáháním operativní spolupráci mezi členskými státy při provádění Schengenského hraničního kodexu. Tyto operace spadají do působnosti hraničního kodexu, jsou koordinovány agenturou Společenství a hrazeny z rozpočtu Společenství. Přijetí doplňkových opatření, kterými se řídí ostraha hranic, postupem projednávání ve výborech je výslovně stanoveno v článku 12 kodexu. Vztahuje-li se ostraha na námořní hranice, je zřejmé, že musí být dodrženo mezinárodní mořské právo a mezinárodní námořní právo. Dále není možné, aby byla při těchto operacích porušována lidská práva, včetně práv uprchlíků, jak je již stanoveno v kodexu. Návrh je v přísném souladu s tímto mezinárodním právním rámcem: usiluje o to, aby při provádění operací bylo zvýšenou měrou dbáno na dodržování těchto zásad a zároveň zavádí určitý stupeň jednotnosti při provádění tohoto právního rámce všemi operačními jednotkami, které se takových operací účastní.

Subsidiarita a proporcionalita

Návrh rozhodnutí se týká záležitosti, která nespadá do výlučné pravomoci Společenství, a vztahuje se na ni proto zásada subsidiarity. Musí být dodržena rovněž zásada proporcionality.

Cílů návrhu nelze dosáhnout na úrovni jednotlivých členských států; je zapotřebí přijmout pravidla Společenství.

Návrh se uplatní na ostrahu námořní hranice v kontextu operativní spolupráce, kterou koordinuje agentura Frontex, přičemž se netýká činností souvisejících s ostrahou vykonávanou členskými státy jednotlivě ani spolupráce mimo tento rámec.

Volba nástrojů

Navrhovaný nástroj: rozhodnutí Rady.

Jako právní nástroj bylo zvoleno rozhodnutí, protože cílem návrhu je stanovit povinnosti těch členských států, kterým je rozhodnutí určeno, při výkonu ostrahy vnější hranice v kontextu operativní spolupráce koordinované agenturou Frontex.

Obsah

Článek 1 stanoví, že ostraha námořní hranice v souvislosti s operacemi agentury Frontex musí probíhat podle pokynů uvedených v příloze, které by měly být začleněny do operačního plánu každé operace.

- Stručný popis obsahu přílohy viz oddíl 2.

SOULAD S OSTATNÍMI POLITIKAMI SPOLEČENSTVÍ

Návrh je v souladu s ostatními politikami Společenství, zejména s vnějšími politikami Evropské unie a se společnou dopravní politikou. Je rovněž v souladu s integrovanou námořní politikou Evropské unie.

KONZULTACE A POSOUZENÍ DOPADŮ

Externí konzultace

Návrh rozhodnutí vychází z velkého množství výsledků, ke kterým dospěla neformální přípravná skupina organizovaná Komisí v letech 2007 a 2008, v níž byli zapojeni odborníci z členských států, agentury Frontex, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodní organizace pro migraci.

Posouzení dopadů

Posouzení dopadů nebylo provedeno, jelikož návrh z větší části uvádí a objasňuje již existující mezinárodní pravidla a pravidla Společenství.

HODNOCENÍ

Nepředpokládá se žádné hodnocení v souvislosti s prováděním tohoto rozhodnutí.

FINAČNÍ VÝKAZ A POSOUZENÍ RIZIKA PODVODU

Tímto opatřením nevzniká Společenství žádná finanční ani administrativní zátěž. Návrh tedy nemá žádné důsledky pro rozpočet Společenství.

ZVLÁŠTNÍ POSTAVENÍ NĚKTERÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ A PŘIDRUŽENÝCH ZEMÍ

Tento návrh navazuje na schengenské acquis . Ve vztahu k různým protokolům je proto třeba vzít v úvahu tyto jejich důsledky:

- Spojené království a Irsko: Tento návrh má navazovat na ta ustanovení schengenského acquis , kterých se neúčastní Spojené království a Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis , a s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis . Tyto členské státy se nepodílí na přijímání tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

- Dánsko: Tento návrh nahradí nařízení (ES) č. 562/2006. Vzhledem k tomu, že má nařízení navazovat na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, v souladu s článkem 5 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství oznámilo Dánsko dopisem ze dne 8. června 2006, že toto nařízení provedlo ve svém vnitrostátním právu. Ve smyslu mezinárodního práva je proto uvedené rozhodnutí pro Dánsko závazné.

- Norsko a Island: Tento návrh rozvíjí ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o jejich přidružení k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [2].

- Švýcarsko: Tento návrh rozvíjí ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [3].

- Lichtenštejnsko: Tento návrh rozvíjí ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis .

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

doplňující Schengenský hraniční kodex, pokud jde o ostrahu vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)[4], a zejména na čl. 12 odst. 5 tohoto nařízení,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

1. Účelem ostrahy hranic je zabránit nedovolenému překračování hranic, čelit přeshraniční trestné činnosti a zadržovat osoby, které překročily hranice nezákonně, nebo přijímat vůči těmto osobám jiná opatření. Ostraha hranic by měla účinně bránit osobám v obcházení kontrol na hraničních přechodech, měla by od takového chování účinně odrazovat a odhalovat případy nedovoleného překročení vnějších hranic.

2. Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (dále jen „agentura“) odpovídá za koordinaci operativní spolupráce mezi členskými státy v zájmu snazšího uplatňování práva Společenství, mimo jiné v oblasti ostrahy hranic. V kontextu operativní spolupráce koordinované agenturou a v zájmu jejího posílení jsou nutná doplňková pravidla, pokud jde o činnosti související s ostrahou hranic prováděné námořními a leteckými jednotkami jednoho členského státu na námořní hranici jiného členského státu.

3. V souladu s nařízením (ES) č. 562/2006 a s obecnými zásadami práva Společenství by opatření přijatá v průběhu operace související s ostrahou hranic měla být přiměřená sledovaným cílům a plně respektovat základní práva a práva uprchlíků a žadatelů o azyl, mezi něž patří zejména zákaz navracení. Členské státy jsou vázány ustanoveními azylového acquis , a zejména směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka[5], pokud jde o žádosti o azyl podané na území členských států, mimo jiné i na hranicích nebo v tranzitních prostorách.

4. Na svých zasedáních ve dnech 18.–19. června 2009 a 29.–30. října 2009 zdůraznila Evropská rada potřebu posílení operací hraniční kontroly koordinovaných agenturou a jasných pravidel pro zapojování do společného hlídkování a pro vyloďování zachráněných osob.

5. V úvahu by se měla vzít skutečnost, že operace související s ostrahou hranic koordinované agenturou jsou prováděny v souladu s operačním plánem schváleným zúčastněnými členskými státy a agenturou a s časovým plánem a instrukcemi vydanými koordinačním centrem, v němž jsou zúčastněné členské státy a agentura zastoupeny, a že před začátkem operace je určen jeden nebo více hostitelských členských států, jejichž hranice budou střeženy. Do tohoto operačního plánu by měly být začleněny pokyny uvedené v tomto rozhodnutí.

6. Prováděním tohoto rozhodnutí by neměly být dotčeny povinnosti členských států podle Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři, Mezinárodní úmluvy o pátrání a záchraně na moři, Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a jejího protokolu proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky, Úmluvy o právním postavení uprchlíků, Evropské úmluvy o lidských právech a dalších příslušných mezinárodních nástrojů.

7. V souladu s mezinárodním právem každý stát vyžaduje od kapitána lodi plující pod jeho vlajkou, aby, pokud tak může učinit bez vážného ohrožení lodi, její posádky nebo cestujících, poskytl pomoc kterékoli osobě nalezené na moři, která je v nebezpečí života, a vydal se co nejvyšší rychlostí na záchranu osob v tísni. Taková pomoc by měla být poskytována bez ohledu na státní příslušnost či status osob, jimž má být pomoc poskytnuta, nebo na okolnosti, za jakých jsou objeveny. Toto rozhodnutí se nedotýká odpovědnosti námořních pátracích a záchranných orgánů, včetně odpovědnosti za zajištění koordinace a spolupráce tak, aby zachráněné osoby mohly být dopraveny na bezpečné místo.

8. Toto rozhodnutí ctí základní práva a dodržuje zásady stanovené zejména v Listině základních práv Evropské unie, zejména lidskou důstojnost, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, právo na svobodu a bezpečnost, zásadu nenavracení, zákaz diskriminace a práva dítěte. Toto rozhodnutí by měly členské státy uplatňovat v souladu s těmito právy a zásadami.

9. Jelikož cílů opatření, jež má být přijato, tedy přijetí dodatečných pravidel pro ostrahu námořních hranic prováděnou příslušníky pohraniční stráže za koordinace agentury, nemůže být kvůli rozdílným právním předpisům a praxi uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich z důvodu nadnárodního charakteru operací může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

10. Dánsko se v souladu s článkem 2 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství neúčastnilo přijímání nařízení Rady (ES) č. 562/2006, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Avšak vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 562/2006 navazuje na schengenské acquis podle ustanovení hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu Dánsko dopisem ze dne 8. června 2006 oznámilo provedení tohoto nařízení ve svém vnitrostátním právním řádu. Ve smyslu mezinárodního práva je proto zavázáno toto rozhodnutí provádět.

11. Pokud jde o Island a Norsko, toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [6], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES[7] o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

12. Pokud jde o Švýcarsko, toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [8], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES o uzavření uvedené dohody[9].

13. Pokud jde o Lichtenštejnsko, toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis , která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES o podpisu a prozatímním uplatňování určitých ustanovení tohoto protokolu[10].

14. Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis , kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis [11]. Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Toto rozhodnutí by tedy nemělo být určeno Spojenému království.

15. Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis , kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis [12]. Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Toto rozhodnutí by tedy nemělo být určeno Irsku.

16. Výbor pro Schengenský hraniční kodex, který byl konzultován dne 19. října 2009, nezaujal stanovisko, a proto Komise v souladu s čl. 5a odst. 4 písm. a) rozhodnutí 1999/468/ES předložila Radě návrh opatření, která mají být přijata, a zároveň ho zaslala Evropskému parlamentu,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Ostraha vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce mezi členskými státy koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (dále jen „agentura“) probíhá podle pokynů uvedených v příloze. Tyto pokyny jsou součástí operačního plánu vypracovaného agenturou a zúčastněnými členskými státy pro každou operaci koordinovanou agenturou.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Belgickému království, Bulharské republice, České republice, Dánskému království, Spolkové republice Německo, Estonské republice, Řecké republice, Španělskému království, Francouzské republice, Italské republice, Kyperské republice, Lotyšské republice, Litevské republice, Lucemburskému velkovévodství, Maďarské republice, Republice Malta, Nizozemskému království, Rakouské republice, Polské republice, Portugalské republice, Rumunsku, Republice Slovinsko, Slovenské republice, Finské republice a Švédskému království.

V Bruselu dne […].

Za Radu

předseda / předsedkyně

PŘÍLOHA Pokyny pro operace agentury Frontex na moři

Obecné zásady

1.1 Opatření přijatá pro účely operace související s ostrahou hranic by měla být prováděna tak, aby neohrožovala bezpečnost zajištěných či zachráněných osob ani zúčastněných jednotek.

1.2. Po celou dobu operace by měly být zohledňovány zvláštní potřeby dětí, obětí obchodování s lidmi, osob potřebujících rychlou lékařskou pomoc, osob potřebujících mezinárodní ochranu a dalších osob v mimořádně obtížné situaci.

1.3. Členské státy by měly uplatňovat tyto pokyny v souladu se základními právy. Členské státy by měly zajistit, aby příslušníci pohraniční stráže účastnící se operací souvisejících s ostrahou hranic byli vyškoleni v oblasti příslušných ustanovení lidských práv a uprchlického práva a obeznámeni s mezinárodním režimem pro pátrání a záchranu.

Zajištění

2.1 Po objevení lodě nebo jiného námořního plavidla (dále jen „loď“) by se k nim měly přiblížit jednotky, aby zjistily jejich totožnost a státní příslušnost, a až do dalších opatření by je měly z bezpečné vzdálenosti sledovat. Informace o lodi by měly být okamžitě sděleny koordinačnímu centru zřízenému v souvislosti s koordinovanými operacemi agentury Frontex na moři a pro účely těchto operací.

2.2 Pokud se loď chystá vplout nebo již vplula do přilehlé zóny či teritoriálních vod členského státu, jenž se operace neúčastní, měly by být informace o lodi sděleny koordinačnímu centru, které je předá dotyčnému členskému státu.

2.3. Informace o jakékoli lodi podezřelé ze zapojení do nezákonných činností na moři vymykajících se z rámce operace by měly být sděleny koordinačnímu centru, které je předá dotyčnému členskému státu či dotyčným členským státům.

2.4. Opatření v průběhu operace související s ostrahou hranic proti lodím nebo jiným námořním plavidlům, u kterých existuje důvodné podezření, že převážejí osoby, které mají záměr vyhnout se kontrolám na hraničních přechodech, mohou zahrnovat:

a) žádost o informace a předložení dokladů ohledně vlastnictví, registrace a aspektů souvisejících s plavbou, a poskytnutí relevantních údajů o osobách na palubě ohledně jejich totožnosti, státní příslušnosti aj.;

b) zastavení lodě, vstup na palubu a prohlídka lodě, lodního nákladu a výslech osob na palubě;

c) informování osob na palubě o tom, že nejsou oprávněny překročit hranice, a osob řídících plavidlo o tom, že umožněním plavby se vystavují postihu;

d) zabavení lodě a zadržení osob na palubě;

e) vydání příkazu posádce lodi ke změně kursu a odplutí z teritoriálních vod či přilehlé zóny nebo směrem k jinému cíli, než jsou teritoriální vody či přilehlá zóna, doprovod plavidla či zdržování se v jeho blízkosti, dokud nepluje ve správném kursu;

f) dopravení lodě nebo osob na palubě do třetí země nebo jiné předání lodě nebo osob na palubě orgánům třetí země;

g) dopravení lodě nebo osob na palubě do hostitelského členského státu nebo jiného členského státu, který se operace účastní.

2.5. Opatření stanovená v bodě 2.4 by měla být přijata za těchto podmínek:

2.5.1. Teritoriální vody a přilehlá zónaOpatření uvedená v bodě 2.4 by měla být přijata po získání povolení a v souladu s pokyny hostitelského členského státu předanými zúčastněné jednotce prostřednictvím koordinačního centra. Za tím účelem by zúčastněná jednotka měla prostřednictvím koordinačního centra sdělit hostitelskému členskému státu, zda kapitán zajištěného plavidla požaduje, aby byl informován diplomatický či konzulární pracovník státu vlajky.

2.5.2. Výlučná ekonomická zóna a volné moře

2.5.2.1. Pluje-li loď pod vlajkou členského státu účastnícího se operace nebo vykazuje-li znaky registrace tohoto státu, měla by být po obdržení povolení od státu vlajky přijata opatření uvedená v bodě 2.4. Zástupce tohoto členského státu v koordinačním centru by měl být oprávněn vydat nebo předat takové povolení.

2.5.2.2. Pluje-li loď pod vlajkou členského státu neúčastnícího se operace či třetí země nebo vykazuje-li znaky registrace tohoto státu či třetí země, mělo by být požadováno náležité potvrzení registrace od státu vlajky, a je-li státní příslušnost potvrzena, mělo by být od státu vlajky požadováno povolení k přijetí opatření uvedených v bodě 2.4.Koordinační centrum by mělo být informováno o veškeré komunikaci se státem vlajky.

2.5.2.3. Existuje-li důvodné podezření, že loď, třebaže pluje pod cizí vlajkou či odmítá vlajku vyvěsit, má ve skutečnosti stejnou státní příslušnost jako zúčastněná jednotka, měla by zúčastněná jednotka ověřit právo lodě plout pod zmíněnou vlajkou. Za tímto účelem může pod velením důstojníka vyslat k podezřelé lodi člun. Pokud podezření přetrvává i po zkontrolování dokladů, měla by jednotka na palubě lodě provést s největší možnou ohleduplností další prohlídku. Země, pod jejíž vlajkou loď údajně pluje, by měla být vhodným způsobem kontaktována.

2.5.2.4. Existuje-li důvodné podezření, že loď, třebaže pluje pod cizí vlajkou nebo odmítá vlajku vyvěsit, má ve skutečnosti státní příslušnost jiného členského státu účastnícího se operace, mělo by být provedeno ověření práva lodě plout pod jeho vlajkou po obdržení povolení tohoto členského státu. Zástupce tohoto členského státu v koordinačním centru by měl být oprávněn vydat nebo předat takové povolení.Pokud se podezření ohledně státní příslušnosti lodě potvrdí, měla by být přijata opatření uvedená v bodě 2.4 za podmínek stanovených v bodě 2.5.2.1.

2.5.2.5. Existuje-li důvodné podezření, že loď nemá státní příslušnost, nebo může-li být považována za loď bez státní příslušnosti, měla by zúčastněná jednotka ověřit právo lodě plout pod danou vlajkou. Za tímto účelem může pod velením důstojníka vyslat k podezřelé lodi člun. Pokud podezření přetrvává i po zkontrolování dokladů, měla by jednotka na palubě lodě provést s největší možnou ohleduplností další prohlídku.Potvrdí-li se podezření, že loď nemá státní příslušnost, a existuje-li důvodné podezření, že loď je zapojena do pašování přistěhovalců po moři ve smyslu Protokolu proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky doplňujícího Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, měla by být přijata opatření uvedená v bodě 2.4.Neobdržela-li loď od žádného členského státu právo plout pod jeho vlajkou nebo pluje-li pod vlajkami dvou nebo více států, kterých používá podle své libosti, mělo by se mít se za to, že loď nemá státní příslušnost nebo může být považována za loď bez státní příslušnosti.

2.5.2.6. V průběhu čekání na povolení nebo v případě chybějícího povolení státu vlajky by loď měla být z bezpečné vzdálenosti sledována. Bez výslovného povolení státu vlajky by neměla být přijata žádná další opatření, s výjimkou těch opatření, jež jsou nezbytná ke zmírnění bezprostředního nebezpečí pro lidské životy, jak je stanoveno v části 3, nebo těch opatření, jež vycházejí z dvoustranných či mnohostranných dohod, nebo pokud loď nevpluje do přilehlé zóny.

2.6. Jakékoli operativní činnosti v teritoriálních vodách členského státu neúčastnícího se operace nebo v teritoriálních vodách třetí země by se měly provádět v souladu s povolením a pokyny pobřežního státu. Koordinační centrum by mělo být informováno o veškeré komunikaci s pobřežním státem a o následném průběhu akce.

Pátrací a záchranné situace, které nastanou během operace

3.1. Zúčastněné jednotky poskytnou pomoc jakémukoli plavidlu či osobě na moři, jež se ocitnou v tísni. Učiní tak bez ohledu na státní příslušnost či status dané osoby a bez ohledu na okolnosti, za jakých je tato osoba nalezena.

3.2. V situaci, kdy během operace panují nejistota a obavy o bezpečnost lodě či osob na palubě, by zúčastněné jednotky měly co nejdříve předat všechny dostupné informace záchrannému koordinačnímu centru odpovědnému za oblast pátrání a záchrany, kde taková situace nastane.

V případech, kdy záchranné koordinační centrum třetí země odpovědné za oblast pátrání a záchrany nereaguje na hlášení podané zúčastněnou jednotkou, měla by zúčastněná jednotka kontaktovat záchranné koordinační centrum v hostitelském členském státě, který se od místa, kde nastal stav nouze, nachází zeměpisně nejblíže.

Při čekání na pokyny od záchranného koordinačního centra by zúčastněné jednotky měly přijmout všechna přiměřená opatření k zajištění bezpečnosti dotyčných osob.

3.3. Zúčastněné jednotky by měly zvážit všechny relevantní okolnosti a sdělit příslušnému záchrannému koordinačnímu centru své hodnocení, do něhož jsou zahrnuty zejména:

17. existence žádosti o pomoc,

18. způsobilost lodě k plavbě na moři a pravděpodobnost, že loď nedopluje do své konečné destinace,

19. počet cestujících vzhledem k typu lodě (přetížení),

20. dostupnost zásob (palivo, voda, jídlo atd.) nezbytných k doplutí k pobřeží,

21. přítomnost kvalifikované posádky a velení lodě,

22. dostupnost bezpečnostního, navigačního a komunikačního vybavení,

23. přítomnost cestujících, kteří naléhavě potřebují lékařskou pomoc,

24. přítomnost mrtvých cestujících,

25. přítomnost těhotných žen a dětí,

26. povětrnostní a námořní podmínky.

3.4. Určení stavu nouze by nemělo záviset pouze na tom, zda bylo o pomoc skutečně požádáno.

V případech, kdy osoby na palubě odmítají přijmout pomoc i přes zřejmý stav nouze lodě, by zúčastněná jednotka měla informovat záchranné koordinační centrum a pokračovat v plnění svých povinností, přijímat nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti dotyčných osob a zároveň se vyhýbat takovým opatřením, která by mohla zhoršit situaci či zvýšit riziko zranění či ztrát na životech.

3.5. Koordinační centrum pro operaci by mělo být co nejdříve informováno o veškerém kontaktu se záchranným koordinačním centrem a o průběhu opatření přijatých zúčastněnou jednotkou.

3.6. Jestliže loď nelze nebo již nelze považovat za loď ve stavu nouze nebo jestliže pátrací a záchranná operace již skončila, měla by zúčastněná jednotka pokračovat v operaci v souladu s částí 2 a za konzultací s koordinačním centrem pro operaci.

Vyloďování

4.1. V operačním plánu by měla být uvedena pravidla vyloďování zajištěných či zachráněných osob v souladu s mezinárodním právem a všemi příslušnými dvoustrannými dohodami.

S výhradou bodu 4.2 by mělo být upřednostněno vylodění ve třetí zemi, z níž osoby odpluly, nebo v oblasti teritoriálních vod či oblasti pátrání a záchrany, kde osoby zahájily tranzit, nebo není-li to možné, vylodění v zeměpisně nejbližším místě, kde lze zajistit bezpečnost osob.

4.2. Žádné osoby by neměly být vyloděny nebo jinak předány orgánům v té zemi, ohledně níž existují závažné důvody se domnívat, že by v ní byly vystaveny pronásledování nebo mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání, nebo u které existuje riziko vyhoštění nebo návratu do takové země. Zajištěné nebo zachráněné osoby musí být náležitě informovány, aby mohly sdělit své důvody, jestliže se domnívají, že by jim v navrhovaném místě vylodění hrozilo takové zacházení.

4.3. Koordinační centrum by mělo být informováno o existenci osob ve smyslu bodu 4.2 a předat tyto informace příslušným orgánům hostitelského členského státu.

[1] Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 9.

[2] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[3] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

[4] Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1.

[5] Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13.

[6] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[7] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

[8] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

[9] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1.

[10] Úř. věst. L 83, 26.3.2008, s. 3.

[11] Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.

[12] Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.