11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/78

1.1

EHSV souhlasí s obecnými záměry předloženými Komisí; chtěl by však poukázat na mezeru mezi těmito záměry a evropskou legislativou i zákony a postupy uplatňovanými v členských státech.

1.2

Výbor zastává názor, že v tomto případě, stejně jako u jiných evropských politik, se aspirace a hodnoty nahrazují řečněním a praxe a zákony jsou příliš často v rozporu s hodnotami.

1.3

EHSV se domnívá, že druhá fáze vytváření Společného evropského azylového systému má napravit nedostatky, ke kterým došlo v první fázi, a proto je jako předstupeň druhé fáze nutné provést kritický přezkum první fáze.

1.4

Vzhledem k tomu, že v druhé fázi vytváření Společného evropského azylového systému přijímá Rada Evropské unie rozhodnutí řádným postupem a spolurozhodováním s Evropským parlamentem, EHSV doufá a přeje si, aby byl pokrok rychlejší a legislativa kvalitnější. Výbor vítá, že se Komise prostřednictvím tohoto sdělení zavázala přijmout v budoucnosti řadu politických a legislativních iniciativ.

1.5

Výbor se domnívá, že harmonizace evropské azylové politiky a budování CEAS by mělo probíhat se zaručením vysoké úrovně kvality a bez oslabování mezinárodních norem ochrany uprchlíků. V rámci harmonizace bude vždy zachován určitý prostor pro rozhodování vnitrostátních legislativ. Harmonizace však v žádném případě nesmí sloužit ke snížení současných úrovní ochrany uprchlíků, kterými disponují členské státy, naopak musí zlepšit legislativu členských států, ve kterých je na nedostačující úrovni.

1.6

Nová legislativa má umožnit žadatelům o azyl přístup na trh práce a ke vzdělání.

1.7

EHSV žádá, aby byla uznána úloha, kterou vykonávají nevládní organizace zaměřené na činnost v oblasti azylu a uprchlictví, a aby tyto organizace měly plnohodnotný přístup k postupům a místům, které souvisejí s jejich prací.

1.8

Výbor vítá, že EU dala prostřednictvím Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu (1) nový podnět k rozvoji Společného evropského azylového systému.

2.1

Společný evropský azylový systém CEAS se vyvíjí ve dvou rozdílných fázích. První fáze započala na zasedání Evropské rady v Tampere roku 1999 po přijetí Amsterodamské smlouvy, jež dodala imigrační a azylové politice evropskou dimenzi. Tato fáze skončila v roce 2005.

2.2

V první fázi bylo dosaženo pokroku ve formulaci četných směrnic týkajících se azylu, zlepšení úrovně spolupráce mezi členskými státy a v některých hlediscích vnější dimenze azylové politiky.

2.3

Nejvýznamnějšími legislativními opatřením jsou: směrnice 2005/85 o postupech pro přiznání nebo odejmutí postavení uprchlíka, směrnice 2003/9 o normách pro přijímání žadatelů o azyl a směrnice 2004/83 o minimálních normách k získání postavení uprchlíka a o obsahu poskytované ochrany. Došlo také k regulativním změnám v dalších oblastech, jako je stanovení státu příslušného k posouzení žádosti (dublinská úmluva a nařízení), EURODAC a směrnice 2001/55 o dočasné ochraně.

2.4

V oblasti spolupráce členských států zahájila řadu aktivit EURASIL, skupina expertů z členských států pod předsednictvím Komise. Došlo také k ustavení nástroje finanční solidarity, v podobě vytvoření a obnově Evropského fondu pro uprchlíky.

2.5

Ve vnější dimenzi azylové politiky došlo k pokroku v oblasti podporování třetích zemí s velkými počty uprchlíků (zvláště významné jsou regionální programy ochrany) a v oblasti přesidlování uprchlíků do EU.

2.6

Druhá fáze budování CEAS začala haagským programem (přijatým v listopadu 2004), který stanoví rok 2010 jako termín pro dosažení těchto hlavních cílů CEAS:

2.7

Před vlastním přijetím nových iniciativ Komise v roce 2007 zveřejnila zelenou knihu  (2), aby podnítila diskusi různých institucí, členských států a občanské společnosti.

2.8

EHSV formuloval k této zelené knize důležité stanovisko (3) přinášející odpovědi na otázky kladené Komisí a několik návrhů na rozvoj společného evropského azylového systému.

2.9

Komise použila připomínky k zelené knize při návrhu plánu politiky pro azyl. Toto stanovisko je tedy třeba číst souběžně se stanoviskem Výboru k zelené knize.

3.1

Komise předložila sdělení o azylu a sdělení o migraci současně. Výbor vítá, že Generální ředitelství Evropské komise pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost má již několik měsíců různá oddělení, což umožní větší specializaci a zohlední, že v oblasti azylu jsou členské státy vázány legislativou a mezinárodními úmluvami.

3.2

EHSV je přesvědčen, že druhá fáze budování CEAS by se měla zabývat nedostatky první fáze. Před započetím druhé fáze by proto bylo vhodné provést kritické zhodnocení první fáze. Výbor sdílí kritický názor Komise, má však za to, že Evropská rada a členské státy by také měly uznat chyby a opravit nedostatky první fáze.

3.3

Hlavním problémem první fáze bylo to, že přijatá legislativní opatření ponechávala příliš široký prostor k interpretacím ve vnitrostátní legislativě, takže členské státy nakonec uplatnily velmi rozdílné politiky a právní úpravy. Nebylo tedy dosaženo nezbytného stupně harmonizace.

3.4

Jsou to orgány členských států, které na základě vnitrostátní neharmonizované legislativy rozhodují, zda žadatele o azyl přijmou nebo odmítnou, drží se přitom vlastních, rozdílných tradic azylové politiky a hodnotí rozdílně situaci v zemích původu; chybí zkušenosti se společnými evropskými postupy. Výsledkem je, že úroveň ochrany poskytovaná různými členskými státy se velmi různí, což je příčinou přetrvávajících sekundárních přesunů uprchlíků uvnitř EU.

3.5

Komise uvádí, že „dohodnuté společné minimální normy dosud nevytvořily zamýšlený prostor se stejnými podmínkami pro všechny“ (4). EHSV je přesvědčen, že tato neuspokojivá situace nastala uplatňováním zásady jednomyslnosti, kterou až donedávna Rada používala. Výbor soudí, že omezení daná Smlouvou je při vytváření společné azylové politiky možné překonat použitím běžného postupu s využitím spolurozhodování. Lze doufat, že v průběhu druhé fáze bude dosaženo dalšího pokroku harmonizace.

3.6

EHSV poznamenává, že se musí zlepšit kvalita ochrany poskytované Evropskou unií. Jak bylo řečeno ve stanovisku k zelené knize, je třeba CEAS budovat „s úsilím vytvořit z Evropské unie jednotnou oblast ochrany pro uprchlíky, jež by vycházela z úplného a neomezeného uplatňování Ženevské úmluvy a ze společných humanitárních hodnot, které sdílejí všechny členské státy.“ (5)

3.7

Výbor je tedy přesvědčen, že harmonizace evropské azylové politiky a budování CEAS by mělo probíhat bez omezování nebo oslabování mezinárodních norem ochrany uprchlíků. EU by měla vyvinout společnou legislativu bez jakéhokoliv kompromisu v oblasti norem ochrany; svou legislativu by pak musely změnit ty členské státy, ve kterých úroveň ochrany není dostatečná.

3.8

Členské státy budou mít vždy při uplatňování legislativy EU v oblasti politiky pro azyl určitý prostor k rozhodování, EHSV však bude podporovat pouze takovou legislativu EU, která poskytne vysokou úroveň ochrany a omezí prostor interpretacím, které by mohly podobně jako v současnosti bránit správnému uplatnění této legislativy. Legislativní opatření v druhé fázi budování CEAS by měla stanovit soubor kvalitních norem ochrany odpovídající zásadám Ženevské úmluvy a zajistit, aby azylový systém byl přístupný všem, kdo ho potřebují.

4.1.1

V současnosti platná směrnice o podmínkách přijímání poskytuje členským státům v důležitých oblastech značnou volnost, jak uvádí Komise. To znamená, že podmínky přijímání v Evropské unii jsou velmi rozdílné.

4.1.2

EHSV podporuje návrh Komise dosáhnout vyšší harmonizace a zabránit tak sekundárním přesunům. Výbor uvádí podrobnosti těchto návrhů ve svém stanovisku k zelené knize.

4.1.3

Výbor také vítá skutečnost, že nová směrnice zahrnuje normy přijímání pro uchazeče o podpůrnou ochranu a procesní záruky při zadržení a usnadňuje identifikaci a uspokojování potřeb zranitelných žadatelů. EU musí chránit zejména osoby (především ženy a děti), které byly týrány, znásilněny, zneužívány nebo byly vystaveny jiným druhům násilí.

4.1.4

V různých stanoviscích (6) EHSV navrhoval, aby nová legislativa umožnila žadatelům o azyl přístup na trh práce a přístup k odborné přípravě. EHSV zdůrazňuje, že je zvláště důležité zajistit jednodušší a harmonizovanější přístup na trh práce a dbát, aby dodatečná, nikoliv nezbytná administrativní omezení nesnižovala existující možnosti zaměstnanosti; přitom nesmí být dotčeny pravomoci členských států.

4.1.5

Také sociální partneři mohou v různých oblastech spolupracovat s uprchlíky a žadateli o azyl s cílem usnadnit jim přístup k zaměstnání a vzdělání; stejně tak s nimi mohou spolupracovat družstva a jiné formy sociální ekonomiky, vzdělávací instituce a specializované nevládní organizace.

4.1.6

EHSV také doporučoval změny, které by zajistily sloučení rodin, zlepšovaly podmínky vzdělávání, zejména dětí, a umožňovaly plný přístup ke zdravotní péči (7).

4.1.7

Směrnice by měla dále ozřejmit, že podmínky přijímání musejí být rovnou měrou zaručeny všem žadatelům o azyl bez ohledu na to, zda se nacházejí v přijímacím středisku nebo ne.

4.2.1

Komise zmiňuje, že navrhne úpravy směrnice o azylovém řízení, protože směrnice nevedla k požadovanému stupni harmonizace postupu členských států. EHSV podporuje zavedení jednotného společného azylového řízení, „v němž nebude prostor pro šíření rozdílných procesních úprav členských států“, jak se vyjádřila Komise (8). Výbor také podporuje stanovení povinných procesních záruk.

4.2.2

EHSV se nicméně domnívá, že změny směrnice o azylovém řízení by měly být podstatné. Jedná se o směrnici, jež ponechává největší prostor rozhodování členských států; ty ji přijaly se zřejmým záměrem nadále používat vlastní systémy.

4.2.3

Zavedení CEAS vyžaduje pružnější prováděcí legislativu, která poskytuje lepší záruky, zajišťuje spravedlnost rozhodování a zvyšuje zabezpečení během odvolacího řízení.

4.2.4

EHSV opakuje připomínky, které formuloval ve svém stanovisku (9) k zelené knize, tedy že:

4.2.5

Navzdory výhradám Výboru a protestům nevládních organizací jsou žadatelé o azyl v četných členských státech nadále drženi v záchytných zařízeních. EHSV opakuje svůj nesouhlas se zadržováním žadatelů o azyl, jejich umístění v záchytných zařízeních musí být výjimečným opatřením. Žadatelé o azyl a jejich rodiny musí mít možnost žít důstojně ve vhodném sociálním prostředí.

4.2.6

Výbor žádá větší transparentnost v souvislosti se záchytnými zařízeními, aby UNHCR byl informován o situaci v těchto centrech a o internovaných osobách a aby těmto osobám mohly pomáhat nevládní organizace.

4.2.7

Ženevská úmluva zaručuje právo žádat o azyl a Výbor se proto vyslovil proti používání seznamů „bezpečných zemí“ a „bezpečných třetích zemí“, jež mohou omezovat možnosti individuálního posouzení každé žádosti.

4.2.8

EHSV znovu připomíná, že zacházení a záruky, jichž se dostává žadatelům o azyl na hranicích, musejí být stejné jako v případě žadatelů, kteří svou žádost předkládají na území členského státu.

4.3.1

Směrnice o minimálních normách neharmonizovala přijímání rozhodnutí ani úroveň ochrany. V rámci Evropské unie přetrvávají podstatné rozdíly, takže titíž lidé mohou být za stejných okolností v některých členských státech jako uprchlíci přijati, a v některých odmítnuti. Totéž platí pro podpůrnou ochranu.

4.3.2

Podpůrná ochrana nahrazuje poskytnutí statusu uprchlíka. Výbor zastává názor, že jednotný postup by nikdy neměl způsobit, že by podpůrná ochrana vedla k podkopání statusu uprchlíka podle Ženevské úmluvy.

4.3.3

EHSV je přesvědčen, že systém jednotných kontaktních míst by mohl zjednodušit postupy. Pokud je to možné, musí být napřed zváženo přiznání statusu uprchlíka, teprve potom podpůrná ochrana.

4.3.4

Výbor se vyslovuje pro sestavení minimálních norem Evropské unie pro status uprchlíka a podpůrnou ochranu, aby bylo možné zajistit minimální úroveň ochrany ve všech členských státech a zmenšit stávající rozdíly.

4.3.5

Podpůrná ochrana doplňuje status uprchlíka, ale úroveň práv by měla být obdobná; Výbor proto souhlasí s ohledem na respektování práva na sloučení rodin, s přístupem na trh práce a k ekonomickým požitkům.

4.3.6

Status musí být v rámci celé EU skutečně stejný, aby se omezila volnost rozhodování členských států. Podmínky přístupu k podpůrné ochraně musejí být jasně definovány, jak navrhuje Komise, aby se v rámci celé EU používala stejná kritéria k poskytnutí každého z možných typů statusu. Výbor navrhuje harmonizaci na úroveň, která je nejvyšší, nikoliv snižování úrovně v členských státech s nejsilnější humanitární tradicí.

4.3.7

EHSV také upozorňuje na význam lepšího definování legislativních opatření napomáhajících ohroženým žadatelům. Je třeba jim upravit postupy tak, aby byly jejich potřeby ihned identifikovány, dostalo se jim pohotovější asistence a mohli si být jisti, že dostanou veškeré záruky právní asistence a pomoci od specializovaných nevládních organizací.

4.3.8

EHSV má výhrady k možnosti, že by se nestátní subjekty mohly stát odpovědnými za ochranu. Členské státy by neměly mít možnost vyhnout se této odpovědnosti, ani ji delegovat. Zapojení a podpora ze strany nestátních subjektů by měla probíhat pod dohledem státu a stát by zde měl nést odpovědnost.

4.3.9

Práce specializovaných nevládních organizací a dalších sociálních aktérů s uprchlíky a jejich rodinami by však měla být uznána a tato práce by měla mít nutnou podporu veřejných institucí. EHSV žádá uznání práce, kterou vykonávají nevládní organizace zaměřené na činnost v oblasti azylu a uprchlictví, jakož i to, aby tyto organizace měly plnohodnotný přístup k postupům a místům, které souvisejí s jejich prací.

5.1

Komise v zelené knize i ve svém sdělení Plán politiky pro azyl zmiňuje efektivní přístupnost možnosti požádat o azyl. EHSV soudí, že se jedná o záležitost prvořadého významu. Je třeba zajistit, že lidé potřebující mezinárodní ochranu budou moci požádat o azyl v členském státu Evropské unie.

5.2

Ve svém sdělení Komise zmiňuje skutečnost, že stávající počty žádostí o azyl dosahují historického minima. Výbor se nedomnívá, že příčinou tohoto poklesu je to, že by se konflikty ve světě dařilo řešit a zlepšoval se respekt k lidským právům – spíše přibylo překážek, které EU buduje, aby zabránila lidem potřebujícím mezinárodní ochranu dosáhnout území Evropské unie.

5.3

Výbor žádá, aby se EU silněji zavázala k boji proti ilegálním sítím, které obchodují s lidmi, ale zároveň se domnívá, že některé politiky „boje proti nezákonnému přistěhovalectví“ vedou k vážné krizi azylu v Evropě. Vízový systém EURODAC, FRONTEX, pokuty vyměřované dopravním společnostem, dohody s třetími zeměmi o zpětném navracení a dohody o spolupráci v boji proti nezákonnému přistěhovalectví vytvářejí nové obtíže pro osoby, které potřebují ochranu a chtějí požádat o azyl. EHSV v několika stanoviscích (10) konstatoval, že boj proti nezákonnému přistěhovalectví by neměl vytvářet nové problémy ve vztahu k azylu a pracovníci služeb zodpovědných za pohraniční kontrolu by měli být odpovídajícím způsobem připravováni, aby bylo možné zaručit právo azylu.

5.4

EHSV podporuje návrhy UNHCR k sestavení týmů expertů v azylové problematice, které by pomáhaly při všech operacích pohraniční kontroly v EU.

5.5

EHSV nesouhlasí s tím, aby EU nebo členské státy uzavíraly dohody o repatriaci nebo pohraničních kontrolách se zeměmi, které nejsou signatáři hlavních mezinárodních právních nástrojů ochrany azylových práv. Vyslovuje se také proti takovým opatřením při navrácení nebo repatriaci, která neprobíhají v podmínkách naprosté bezpečnosti a lidské důstojnosti.

5.6

Lidé, jejichž potřeba ochrany nebyla členským státem přezkoumána, by neměli být vraceni nebo vyhoštěni, pokud neexistuje záruka, že jejich potřeby budou přezkoumány ve třetí zemi podle spravedlivých postupů odpovídajících mezinárodním normám ochrany.

6.1

Pro vytvoření CEAS je nezbytné, aby legislativní harmonizaci provázela rozsáhlá spolupráce členských států. Tato praktická spolupráce se zlepší založením Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), což Komise navrhuje a EHSV podporuje.

6.2

CEAS musí umožňovat jasně identifikovat rozdíly v azylových postupech v různých členských státech i v jejich legislativě, aby mohl navrhovat nezbytné změny. Musí také mít orgán k návrhu společných hlavních směrů pro výklad a provedení různých procedurálních a věcných hledisek azylového acquis Evropské unie, jak Komise navrhuje ve své zelené knize.

6.3

Tento úřad by se mohl stát významným centrem výměny osvědčených postupů a vývoje aktivit odborné přípravy v azylové politice, především pro přípravu pohraničního personálu. Také by mohl být střediskem monitorování a analýzy výsledků nových opatření, která EU v oblasti azylu vyvíjí. Mohl by být místem, kde by se sestavovaly a odkud by se řídily společné týmy expertů v azylové problematice.

6.4

CEAS bude muset používat síťový přístup, spolupracovat s EURASIL a udržovat těsné vazby na UNHCR a specializované nevládní organizace. Evropský parlament a EHSV budou informováni o aktivitách CEAS a budou v souvislosti s nimi konzultováni.

7.1.1

Haagský program uvádí, že jedním z cílů CEAS je podpora členských států, jejichž azylové systémy čelí vyššímu tlaku, což předpokládá zlepšení mechanismů spolupráce a solidarity. Komise rovněž navrhuje některé změny, jak v nařízení Dublin II, tak v EURODAC. Je nutné zlepšit rovnováhu požadavků na azyl a omezit sekundární přesuny.

7.1.2

EHSV poznamenává, že dublinské nařízení bylo připravováno za předpokladu, že azylové systémy členských států jsou obdobné; tento předpoklad se dosud nenaplnil. Je nepřijatelné, aby byli žadatelé o azyl přesunováni ze země s lepšími procesními zárukami do země s horšími zárukami. Ve svém stanovisku (11) k zelené knize Výbor doporučuje, „aby byla žadateli o azyl ponechána volba země, ve které předloží žádost o azyl, a aby byly v této souvislosti členské státy už nyní vyzvány k používání humanitární doložky v čl. 15 odst. 1 nařízení“.

7.1.3

V souladu s doporučením UNHCR by dublinské nařízení mělo obsahovat nová opatření k definování rodinných příslušníků, odkladného účinku odvolání a lhůt pro přesuny. Dále musí být zcela zásadním způsobem zkráceny přípustné doby zadržování žadatelů o azyl čekajících na přesun.

7.1.4

Výbor má jisté výhrady k doporučením Komise ve vztahu k systému EURODAC navrhujícím, aby data o uprchlících spravovaná národními orgány byla uvolněna, protože zde může dojít ke konfliktu s právem na ochranu soukromí a může to snížit ochranu pro mnohé lidi potřebnou.

7.1.5

EHSV se připojuje k návrhu Komise na sestavení týmů expertů v azylové problematice, které by poskytovaly za určitých okolností dočasnou asistenci členským státům a zpracovávaly jednotlivé případy tam, kde by došlo k přetížení azylových systémů členských států.

7.1.6

Ke zlepšení finanční podpory poskytované Evropskou unií členským státům vystaveným velkému zatížení, jehož důvodem je nelegální přistěhovalectví a žadatelé o azyl, musí být využit Evropský fond pro uprchlíky.

7.1.7

Je třeba posílit solidaritu mezi členskými státy EU a zohlednit, že malé státy jako Malta jsou vystaveny většímu přísunu žadatelů o azyl, než jsou schopny přijmout.

7.1.8

Solidarita může být prováděna prostřednictvím politik zaměřených na přerozdělení uprchlíků mezi členskými státy EU, spolupráce s CEAS a prostřednictvím řízení Evropského fondu pro uprchlíky.

7.1.9

EHSV podporuje pilotní projekty, které byly představeny v EP, zaměřené na podporu dobrovolného přerozdělení uprchlíků a žadatelů o azyl v rámci EU.

7.2.1

Velká většina uprchlíků žije v rozvojových zemích. (Z celkového počtu 8,7 milionu uprchlíků registrovaných UNHCR jich v rozvojových zemích žije 6,5 milionu.) EHSV by uvítal, kdyby Evropská unie převzala novou odpovědnost za podporu a pomoc rozvojovým zemím v oblasti zlepšení jejich schopností chránit lidi.

7.2.2

Regionální programy ochrany jsou jednou z možností, které EHSV zvažuje; je jich však jen několik a jsou v experimentálním stadiu. Vyhodnocení těchto programů by mělo vést k novým návrhům na jejich rozšíření a přeměnu do podoby nového mechanismu, který by mohla EU použít ke zlepšení situace uprchlíků v celosvětovém měřítku. Ve svém stanovisku k zelené knize si Výbor klade otázku, „zda je účelné organizovat přijímací střediska v některých zemích, jako jsou nové nezávislé státy (Ukrajina, Moldavsko, Bělorusko), které zdaleka neposkytují všechny záruky, pokud jde o podmínky přijímání žadatelů o azyl. Zdůrazňuje tedy, že cílem těchto programů se nezdá být ani tak zlepšit ochranu uprchlíků, jako spíš zabránit jim ve snaze se dostat na hranice Evropské unie.“

7.2.3

Dalším významným mechanismem, který musí EU použít, má-li přesvědčit o svém odhodlání, je přesidlování uprchlíků. Přesídlením se rozumí pozvání lidí, jimž byl třetími zeměmi poskytnut status uprchlíka, aby se trvale usadili v některém členském státu Evropské unie. Pro přesídlení se EU poprvé vyslovila na zasedání Evropské rady v listopadu 2004; později se uskutečnilo několik programů přesídlení, kterých však bylo jen velmi málo. UNHCR upozornil, že pouze 5 % míst pro přesídlení nabídnutých v roce 2007 bylo v Evropské unii a pouze sedm členských států mělo programy pro přesídlení.

7.2.4

EHSV vyzývá členské státy, aby se aktivně zapojily do vývoje programů přesídlení, a podporuje zavedení společného programu, aby přesidlování uprchlíků do Evropské unie nebylo jen symbolickým činem, ale aby jeho rozsah odpovídal budoucímu využití přesidlování jako efektivního nástroje redistribuce uprchlíků ve světě. Evropské programy přesídlení musí být vyvíjeny ve spolupráci s UNHCR a specializovanými nevládními organizacemi.

7.2.5

Výbor souhlasí s tím, že je nutné umožnit vstup do Evropské unie lidem, kteří potřebují ochranu, pohraniční kontrolní systémy však musí respektovat právo na azyl a vízové režimy je třeba uplatňovat pružně.

7.2.6

Výbor poznamenává, že společné zpracování žádostí mimo EU by mohlo ve skutečnosti přinést pozitivní výsledky tím, že by mohlo být pomocníkem v boji proti převaděčství a snížit ztráty lidských životů na moři. I když se neočekává, že by společné zpracování mohlo mít za následek snížení standardů při zpracovávání žádostí o azyl, eliminace rizik plynoucích z takového zpracovávání by se měla vážně řešit.

—

stanovisko k návrhu směrnice Rady o minimálních normách pro přijímání žadatelů o azyl v členských státech, zpravodaj: pan Mengozzi, spoluzpravodaj: pan Pariza Castaños (Úř. věst. C 48, 21.2.2002),

—

stanovisko k tématu Účast občanské společnosti v boji proti organizované trestné činnosti a terorismu, zpravodajové: pánové: Rodriguez Garcia-Caro, Pariza Castaños a Cabra de Luna (Úř. věst. C 318, 23.12.2006),

—

stanovisko k zelené knize o budoucím společném evropském azylovém systému, zpravodajka: paní Le Nouail-Marlière (Úř. věst. C 204, 9.8.2008).

—

stanovisko ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o společné politice v oblasti ilegálního přistěhovalectví, zpravodaj: pan Pariza Castaños (Úř. věst. C 221, 17.9.2002),

—

stanovisko k návrhu nařízení Rady, kterým se zřizuje Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích, zpravodaj: pan Pariza Castaños (Úř. věst. C 108, 30.4.2004),

—

stanovisko k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 2002/463/ES, kterým se přijímá akční program administrativní spolupráce v oblasti vnějších hranic, víz, azylu a imigrace (Program ARGO), zpravodaj: pan Pariza Castaños (Úř. věst. C 120, 20.5.2005),

—

stanovisko k zelené knize o budoucím společném evropském azylovém systému, zpravodajka: paní Le Nouail-Marlière (Úř. věst. C 204, 9.8.2008).