26.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/11

A.

vzhledem k tomu, že pro naplňování cílů vnější činnosti EU, a zejména její zahraniční politiky, je klíčové jednoznačně vymezit zájmy Unie,

B.

vzhledem k tomu, že je třeba posílit politickou jednotnost v rámci Unie, aby byla upevněna a zefektivněna SZBP založená na hodnotách, neboť jinak hrozí, že bude důvěryhodnost Evropské unie jako globálního činitele oslabena, což se již projevilo v jednání EU s Čínou, Ruskem, Irákem, Afghánistánem, Kubou a v otázce zabezpečení dodávek energií; vzhledem k tomu, že je nutné doufat, že Lisabonská smlouva a posílená úloha vysokého představitele umožní takovou strategii zahraniční politiky, která bude dlouhodobější a více orientovaná na budoucnost, a vytvoření komplexního přístupu, který bude mít podporu všech členských států,

C.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva nesporně zlepšuje stávající pravidla SZBP, a pozdvihuje tak mezinárodní profil Unie a zvyšuje její efektivitu; vzhledem k tomu, že je nicméně potřeba vynaložit další úsilí na zjednodušení rozhodovacího postupu v oblasti zahraniční politiky s cílem překonat právo veta a zavést hlasování kvalifikovanou většinou,

D.

vzhledem k tomu, že tlak krizí a konfliktů za hranicemi EU a potřeba řešit nové naléhavé výzvy vyvolané rychlou změnou klimatu nabízejí SZBP širší perspektivu,

E.

vzhledem k tomu, že SZBP a budoucí společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) budou důvěryhodné jen tehdy, budou-li přidělené prostředky v souladu s úkoly a konkrétními cíli těchto politik, a vzhledem k tomu, že je v této souvislosti pokládáno za nezbytné výši těchto prostředků výrazně navýšit v rámci přezkumu finančních výhledů v polovině období, jenž proběhne v roce 2009, i z jiných zdrojů financování,

1.

je toho názoru, že SZBP, včetně evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), již od svého vytvoření přispívá k posílení evropské identity a úlohy EU jakožto globálního činitele;

2.

zastává nicméně názor, že úloha EU ve světě není úměrná jejímu potenciálu a očekávání evropského veřejného mínění, vzhledem k neochotě členských států provést nezbytné reformy na podporu účinnosti, soudržnosti a odpovědnosti její zahraniční politiky;

3.

domnívá se, že vzhledem k tomu, že Evropská unie je společenstvím založeným na hodnotách, musí si ve vnějších vztazích zachovat vysoké standardy, aby byla důvěryhodným globálním činitelem, a že SZBP musí proto vycházet z hodnot, které ctí Evropská unie a její členské státy, tedy především z demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod, jež jsou zároveň hlavními cíli SZBP;

4.

v této souvislosti zdůrazňuje, že silná energetická závislost EU na nedemokratických zemích může oslabit soudržnost, ráznost a udržitelnost její společné zahraniční politiky;

5.

pevně věří, že Evropská unie může účinně jednat a vést skutečnou, efektivní a důvěryhodnou SZBP, pouze pokud jednoznačně stanoví své společné cíle, pokud si vymezí vhodné nástroje tak, aby mohla zajistit soulad cílů a prostředků, bude-li promlouvat jedním hlasem a pokud prostřednictvím kontrolních pravomocí Parlamentu získá silnou demokratickou legitimitu; zároveň se domnívá, že klíčových cílů SZBP lze dosáhnout, pouze pokud samotný Parlament bude promlouvat společným hlasem, a v této souvislosti vybízí k jasnějšímu vymezení pravomocí mezi svými specializovanými útvary, které se zabývají SZBP, a to z tematického a zeměpisného hlediska;

6.

vyzývá členské státy, aby se zavázaly, že budou před přijetím strategických rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky konzultovat s ostatními členskými státy EU a vysokým představitelem, a to zejména pokud jde o multilaterální organizace, aby jejich stanoviska týkající se strategických rozhodnutí byla přinejmenším soudržná, blízká a kompatibilní a neovlivňovala propojenost a soudržnost vnější činnosti EU ani neoslabovala důvěryhodnost EU jako globálního činitele ve vztahu ke třetím zemím;

7.

bere na vědomí výroční zprávu Rady o SZBP za rok 2006;

8.

přestože uznává, že ve struktuře zprávy byl učiněn pokrok, neboť vedle popisu činností uskutečněných v předchozím roce bylo do zprávy zahrnuto zejména výhledové plánování, očekává, že Rada při vytváření příští výroční zprávy zohlední příslušná usnesení nebo doporučení Parlamentu;

9.

zastává názor, že by měl Parlament systematičtěji zaujímat stanoviska ke každé jednotlivé fázi rozhodování o SZBP a EBOP; doporučuje, aby společné postoje a společné akce případně zohledňovaly příslušná stanoviska Parlamentu a odkazovaly na ně, čímž bude posílena demokratická legitimita těchto společných postojů a akcí;

10.

uznává, že ve vztazích mezi Radou a Parlamentem bylo dosaženo významného pokroku, zejména díky vytvoření nových, flexibilnějších komunikačních cest; domnívá se však, že Parlament musí zaujmout pevnější stanovisko k projednávaným otázkám, kterým by se Rada měla systematicky zabývat; zdůrazňuje, že pokroku bylo dosaženo rovněž díky užším kontaktům mezi těmito orgány, které zahrnují pravidelné výměny názorů s vysokým představitelem a častější vystoupení zvláštních zástupců EU i jiných vysokých úředníků v Parlamentu; nicméně se domnívá, že stále existuje prostor pro další pokrok, především pokud jde o časové rozvržení těchto vystoupení, které by mělo rovněž zohledňovat program Parlamentu a jeho příslušných útvarů;

11.

vítá sílící uznání skutečnosti, že legitimita a propojenost SZBP/EBOP závisí do velké míry na rostoucí ochotě vysokého představitele a jeho útvarů spolupracovat s Parlamentem a rovněž na tom, zda bude předsednictví Rady připraveno s Parlamentem jednat;

12.

navrhuje, aby byl v roce 2008 upřednostňován omezený počet témat, která těsněji souvisejí se zájmy evropských občanů a s jejich představami o úloze, kterou má Unie v mezinárodních záležitostech hrát;

13.

naléhavě žádá Radu a Komisi, aby společně a s větším vědomím naléhavosti řešily otázky, které v Evropě v současnosti vzbuzují obavy, jako je terorismus, organizovaný zločin, zlepšování bezpečnosti prostřednictvím spolupráce a rozvoje, zabezpečení dodávek energií, změna klimatu, udržitelný rozvoj, zlepšení stability v sousedních regionech, řešení krizí, prevence a řešení konfliktů, nešíření zbraní hromadného ničení, řízení migrace a podpora lidských práv a občanských svobod; vítá zprávu o změně klimatu a mezinárodní bezpečnosti, kterou Komise a vysoký představitel předložili Evropské radě; vyzývá Radu, aby tuto zprávu projednala a předložila doporučení o vhodných následných opatřeních; zdůrazňuje význam vnějšího rozměru jakožto základu pro vytvoření evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

14.

vyzývá vysokého představitele, aby zhodnotil dosažené pokroky a veškeré nedostatky při provádění EBS od roku 2003, včetně návrhů na zlepšení a doplnění EBS; domnívá se, že by se hlavní zásadou vnější činnosti EU měl stát respekt vůči mezinárodnímu právu, účinnému multilateralismu, bezpečnosti lidí a právu občanů na celém světě na ochranu, prevenci konfliktů, odzbrojení a úloze mezinárodních institucí; zastává názor, že by toto hodnocení mělo být základem pro širší veřejnou politickou diskusi; zdůrazňuje, že by jakékoliv budoucí hodnocení EBS mělo probíhat v úzké spolupráci se všemi orgány EU včetně Evropského parlamentu a zahrnovat i národní parlamenty; domnívá se, že by EBS měla být revidována tak, aby zahrnovala podrobnou analýzu stávající mise a budoucího řízení NATO a vztahu NATO s Evropskou unií na strategické a operační úrovni a rovněž analýzu bezpečnostních dopadů dalšího rozšíření NATO; vyzývá Evropskou radu, aby poprvé formulovala jednotné stanovisko k politice EU-NATO, které poslouží nejen k oživení transatlantických vztahů, ale také přispěje k včasnému rozvoji bezpečnostní a obranné politiky EU, jak je stanovena v Lisabonské smlouvě;

15.

vyzývá Radu, aby zvážila vytvoření vhodných struktur a postupů a také zlepšení fungování stávajících struktur a postupů, aby tak EU vybudovala kapacitu pro rychlou reakci v krizových situacích; vyzývá také k vytvoření právního rámce, který stanoví právo zasahovat a povinnost chránit v krizových situacích, včetně rozhodovacích postupů a náležitých povinností v těchto situacích;

16.

zastává názor, že zahraničně-politický rozměr zabezpečení dodávek energií, včetně závislosti Unie na energii a dalších strategických dodávkách z nestabilních či nedemokratických zemí a oblastí, bude dále nabývat na významu; doporučuje rozsáhlou diverzifikaci energetických zdrojů a tras pro přepravu energie a zvýšení energetické účinnosti i solidarity mezi členskými státy v politice zabezpečení dodávek energií; vyjadřuje politování nad tím, že podepisování dvoustranných energetických dohod členskými státy není koordinováno, což poškozuje zájmy a zpochybňuje strategické projekty Unie jako celku i ostatních členských států; v této souvislosti zdůrazňuje strategický význam plynovodu Nabucco pro zabezpečení dodávek energií pro Evropskou unii a žádá Komisi a Radu, aby vynaložily veškeré úsilí na úspěšné a co nejrychlejší provedení tohoto projektu; znovu opakuje svou výzvu k vytvoření postu vysokého představitele pro zahraniční energetickou politiku, který by spadal pod budoucí zdvojený úřad vysokého představitele / místopředsedy Komise a odpovídal by za koordinaci činnosti Unie v této oblasti; vyjadřuje politování nad skutečností, že Rada ani Komise nijak neodpověděly na výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 26. září 2007;

17.

s politováním konstatuje, že nedošlo k pokroku směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií a vyjadřuje rovněž politování nad dvoustranným přístupem, který zvolily některé členské státy EU a jenž výrazně oslabuje vyjednávací pozici Evropské unie jako celku a její úsilí o společnou zahraniční politiku v oblasti energií; znovu opakuje svůj názor, že taková politika musí být založena na solidaritě a musí být podporována účinným a dobře vzájemně propojeným vnitřním trhem, který disponuje veškerými nástroji potřebnými pro potírání monopolního a politicky motivovaného neobchodního chování, které může představovat hrozbu pro zabezpečení dodávek energií do Společenství; proto vítá a výrazně podporuje začlenění ustanovení o třetích zemích do třetího energetického balíčku;

18.

znovu opakuje, že terorismus, jako prostředek používaný nedemokratickými zeměmi a teroristickými organizacemi, představuje jednu z největších hrozeb pro bezpečnost EU, a vítá úsilí koordinátora EU pro boj proti terorismu o jednotné uplatňování strategie boje proti terorismu; připomíná, že při vedení boje proti terorismu musí být řádně zohledněny všeobecné hodnoty demokracie, právního státu, lidských práv a základních svobod a jejich ochrana, a to v úzké spolupráci s mezinárodními partnery a v souladu se strategií, kterou stanovila Organizace spojených národů; domnívá se, že účinný boj proti terorismu musí být ve vztazích mezi Unií a třetími zeměmi klíčovou prioritou;

19.

znovu připomíná význam řádného řízení migrace; považuje proto za nezbytné zajistit spolupráci zemí původu i tranzitu a povzbudit ji uplatňováním politiky pozitivní podmíněnosti; zdůrazňuje, že je třeba zabránit nelegálnímu přistěhovalectví a potírat skupiny, které s ním obchodují;

20.

znovu opakuje, že posílení řádné správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku, podpora mezinárodních institucí a hodnot mezinárodního práva je při vnější činnosti Unie stále zásadní; v této souvislosti vyzdvihuje stěžejní úlohu, kterou má hrát OSN při podpoře účinného multilateralismu, a zdůrazňuje, že Unie musí být jednotná při vybízení svých partnerů, aby usilovali o rozvoj a upevňování demokracie, lidských práv a právního státu, jež jsou společným základem prosperujícího a bezpečného světa; znovu opakuje svůj závazek ve vztahu k rozvojovým cílům OSN, zejména pokud jde o celosvětový boj proti chudobě;

21.

domnívá se, že při usilování o řádnou správu věcí veřejných v celosvětovém měřítku je nutné věnovat zvláštní pozornost úloze, kterou hrají fondy státního majetku a podobné státní hospodářské subjekty, které by při své činnosti měly být povzbuzovány k co největší transparentnosti a zodpovědnosti;

22.

považuje za důležité, aby EU vynaložila větší úsilí na posílení a upevnění svých politik za účelem celosvětové podpory demokracie; domnívá se proto, že je zásadní učinit z podpory demokracie jádro SZBP a zajistit soudržnost mezi opatřeními orgánů EU a členských států;

23.

trvá na tom, že je třeba účinně uplatňovat ustanovení o lidských právech, nešíření zbraní a boji proti terorismu a zahrnout ustanovení o zabezpečení dodávek energií do dohod se třetími zeměmi, aby byla zajištěna soudržnost a účinnost vnějších politik EU;

24.

trvá na tom, že je nutné dále vyžadovat, aby byla na mezinárodní úrovni uplatňována strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení, aktivně se zasazovat o zachování stávajících systémů kontroly zbrojení a odzbrojení, zejména o vstup v platnost Smlouvy o úplném zákazu zkoušek jaderných zbraní, o důsledné provádění a rozsáhlou kontrolu Úmluvy o zákazu chemických zbraní, mezinárodní zákaz kazetové munice a všeobecné uplatňování Ottawské úmluvy o zákazu pozemních min, více zdůraznit iniciativy ke kontrole obchodu s ručními zbraněmi a další iniciativy a otázky, které se zabývají odzbrojením a nešířením, posílit mnohostranné dohody, které se zabývají nešířením, a poskytnout finanční prostředky na provádění strategie EU týkající se zbraní hromadného ničení; vyzývá Unii a členské státy, aby hrály pozitivní a účinnou úlohu v ukončení trvající blokády ženevské konference o odzbrojení a zasadily se o to, aby vyjednávání vyústilo v nediskriminační, mnohostrannou, mezinárodní a účinně kontrolovatelnou dohodu zakazující výrobu štěpných materiálů pro jaderné zbraně;

25.

domnívá se, že klíčovou prioritou zahraniční politiky nadále zůstává rozšiřování Unie, které vychází z článku 49 Smlouvy o EU, které by mělo být založeno na schopnosti Unie začlenit nové členské státy (při zohlednění dopadu rozšíření na její instituce, finanční zdroje a schopnost sledovat vlastní politické cíle);

26.

domnívá se, že nejvyšší prioritou EU by v roce 2008 měla být stabilita západního Balkánu, a to v souladu se stanoviskem, které vyjádřila Rada ve své výroční zprávě za rok 2006; proto přikládá mimořádný význam tomu, aby bylo zdvojnásobeno úsilí o přiblížení západního Balkánu k EU, což by zahrnovalo zavedení bezvízového styku, posílení regionální spolupráce v oblastech, jako je obchod, doprava a energetika, a zapojení zemí západního Balkánu do programů Společenství; domnívá se, že by větší důraz na ekonomické a sociální otázky, které s těmito kroky souvisí, v souladu se Soluňskou agendou usnadnil a podpořil přípravu těchto zemí na přistoupení k EU; zdůrazňuje význam zapojení občanské společnosti do procesu přistoupení;

27.

domnívá se, že by měl být zintenzívněn dialog se Srbskem a že by měly být přijaty konkrétní kroky ve snaze potvrdit evropskou perspektivu této země; považuje podpis dohody o stabilizaci a přidružení za konkrétní krok směrem k budoucímu přistoupení Srbska k EU; podporuje rozsáhlou pomoc, provádění vzájemných závazků a opatření zaměřených na spolupráci, včetně plánu na liberalizaci vízového režimu; zdůrazňuje, že by měl být kladen zvláštní důraz na posílení vazeb se všemi demokratickými silami a s občanskou společností v oblastech společného zájmu; domnívá se, že by EU měla vyvinout vhodné politiky a zahájit náležité postupy, aby zabránila izolaci Srbska;

28.

odvolává se na závěry ze zasedání Rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 18. února 2008, v nichž Rada vzala na vědomí, že Kosovské shromáždění přijalo dne 17. února 2008 usnesení, jímž byla vyhlášena nezávislost Kosova, a v nichž Rada rovněž uvádí, že se členské státy rozhodnou o povaze svých vztahů ke Kosovu dle vnitrostátních zvyklostí a mezinárodního práva;

29.

domnívá se, že mise EU pro podporu právního státu (EULEX) v Kosovu musí chránit zájmy národnostních menšin, jak je stanoveno v Ahtisaariho plánu, aby byl zachován multietnický charakter této oblasti, budována důvěra mezi etnickými komunitami, ochráněno kulturní, náboženské a historické dědictví, upevněn právní stát a podpořen hospodářský rozvoj; zdůrazňuje, že úspěšnou transformaci a udržitelný sociální, politický a hospodářský rozvoj Kosova zajistí pouze úsilí vynaložené vlastními prostředky; vyjadřuje znepokojení nad patovou situací, která nastala při jednání o převodu závazků z mise OSN pro dočasnou správu v Kosovu (UNMIK) na misi EULEX; vyzývá členské státy, aby v rámci OSN spojily své úsilí s cílem získat uznání mise EULEX jako součásti mezinárodních civilních jednotek v Kosovu v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244(1999);

30.

zdůrazňuje, že situace menšin ve všech zemích západního Balkánu by měla být předmětem dalšího důkladného sledování ze strany EU s cílem zajistit účinnou ochranu všech menšinových skupin a jejich práv a že by v této otázce mělo být dosaženo zásadního pokroku v souladu s evropskými standardy; domnívá se, že by mělo být využito toho, že rok 2008 je rokem mezikulturního dialogu, ve snaze prosazovat vzájemné porozumění a vzdělávání určené ke vštěpování tolerance;

31.

dále zdůrazňuje, že za hlavní cíl pro rok 2008 je třeba považovat posílení evropské politiky sousedství, jež by mělo vést k diferencovanějšímu přístupu k našim sousedům, který by řádně zohlednil jejich očekávání a také strategické zájmy Unie; domnívá se, že tato přepracovaná politika by měla lépe a více využívat dostupné nástroje Společenství;

32.

znovu opakuje, že přetrvávající nevyřešené konflikty v zemích EPS představují vážný problém pro bezpečnost vnějších hranic EU a pro účinné provádění EPS; zdůrazňuje, že po rozšíření EU v roce 2007 leží její hranice ještě blíž těmto oblastem konfliktu; vyzývá proto k aktivnějšímu a komplexnějšímu zapojení EU do pokračujícího úsilí o vyřešení těchto konfliktů, zejména pokud jde o Podněsterskou oblast Moldavské republiky, v souladu s mezinárodním právem a zásadami územní celistvosti, a také k výraznějšímu zapojení EU do řešení konfliktů;

33.

domnívá se, že by Unie měla zaměřit pozornost na rozvoj hospodářské spolupráce, politické stability a demokracie ve třech klíčových oblastech, kterými jsou oblast Středozemního, Baltského a Černého moře, a to využíváním společných struktur v těchto oblastech, upevňováním souladu mezi institucionálními a regionálními politikami a prostřednictvím pomoci, kterou zemím v tomto regionu poskytnou při integračním procesu; vítá záměr vyjádřený na zasedání Evropské rady ve dnech 13.–14. března 2007 posílit barcelonský proces; znovu poukazuje na význam dosažení hmatatelných výsledků v euro-středomořské oblasti, kde by v zemích na jižním pobřeží Středozemního moře mělo být podpořeno dodržování lidských práv a hospodářský a sociální rozvoj a kde by měla být zaměřena větší pozornost na problémy v oblasti energetiky a životního prostředí;

34.

znovu opakuje, že oblasti Černého a Baltského moře mají pro Unii strategický význam, a že si proto zaslouží jednotnější přístup podobně jako oblast Středozemního moře; vyzývá Radu a Komisi, aby podpořily regionální spolupráci s oblastmi Černého a Baltského moře; domnívá se, že rovnocennou pozornost a vyváženost mezi těmito třemi klíčovými oblastmi by nejlépe zajistily nové organizační struktury pro regionální spolupráci v oblastech Černého a Baltského moře a rovněž posílené vztahy se stávajícími vícestrannými shromážděními, jako je Parlamentní shromáždění pro hospodářskou spolupráci v oblasti Černého moře;

35.

zdůrazňuje, že je třeba posílit transatlantickou alianci a prohloubit kontakty se Spojenými státy, mimo jiné prostřednictvím propracovanější a komplexnější Dohody o transatlantickém partnerství, jejíž potenciál by měl být plně využit a jež by měla zahrnovat konzultace a spolupráci ve věci společných zájmů a rovněž prevenci občanských konfliktů, mezinárodní právní řád, mír a odzbrojení, udržitelný rozvoj a boj proti chudobě; vítá vytvoření transatlantické hospodářské rady; zdůrazňuje význam parlamentního rozměru v rámci „transatlantického dialogu zákonodárců“ a rovněž zdůrazňuje, že je třeba navázat s Kongresem USA hlubší dialog o budoucích vztazích mezi EU a USA, o budoucnosti NATO a reformě OSN;

36.

domnívá se, že je velmi důležité, aby Unie v roce 2008 přehodnotila své vztahy s Ruskem; domnívá se, že by tyto vztahy měly být založeny na vyrovnaném partnerství, jež by se zabývalo celosvětovými výzvami, jako je nešíření zbraní hromadného ničení, regionální bezpečnost a zabezpečení dodávek energií, a podporovalo by upevňování demokracie, ochranu lidských práv, volný obchod a především úctu k právnímu státu; připomíná, že skutečné partnerství musí být založeno na rovném zacházení se všemi členskými státy, na dobrých vztazích se sousedními zeměmi, na transparentnosti a zodpovědnosti; žádá členské státy, aby koordinovaly své vztahy s Ruskou federací na základě společných cílů Unie; vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily, že mandát jakékoliv budoucí dohody tyto sdílené zájmy nejen zdůrazní, ale také stanoví mechanismus dohledu nad jeho uplatňováním;

37.

vyzývá Radu a Komisi, aby jak v rámci Kvartetu pro Blízký východ, tak přímo na místě pokračovaly v úsilí o podporu jednání mezi Izraelci a Palestinci o komplexním, trvalém a spravedlivém mírovém řešení založeném na existenci dvou bezpečných a životaschopných států, v souladu se závazky vyplývajícími z programu z Annapolis; domnívá se, že za účelem dosažení tohoto mírového řešení by Unie měla co nejvíce posílit svůj finanční, obchodní a politický vliv na obou stranách a že by v rámci příslušných fór měla hrát úlohu, která bude odpovídat jejímu finančnímu a politickému přínosu;

38.

domnívá se, že režim nešíření jaderných zbraní podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) je vážně ohrožen, a vyzývá Radu a zejména oba dva členské státy, které vlastní jaderné zbraně, aby předložily evropskou iniciativu o provádění odzbrojovacích závazků obsažených v článku VI NPT, zejména s ohledem na konferenci o přezkumu NPT v roce 2010; staví se rozhodně proti výrobě a šíření zbraní hromadného ničení, přičemž existuje riziko, že se právě toto stane skutečností ve stále větším počtu zemí, vzhledem k nemožnosti jasného oddělení využívání jaderné technologie pro energetické účely a její využívání pro výrobu zbraní; v této souvislosti uvádí zejména nejistotu, pokud jde o cíle íránského jaderného programu; vyzývá Írán, aby ve svých vztazích s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) aktivně zajišťoval průhlednost a aby se pokusil obnovit důvěru mezinárodního společenství; vyzývá členy Rady bezpečnosti OSN, aby otázku Íránu vrátily zpět MAAE a aby bez předběžných podmínek zahájily jednání; vyzývá členské státy EU, aby zakázaly veškerý vývoz jaderné technologie do jakékoli země, která neratifikovala dodatkové protokoly k NPT;

39.

domnívá se, že by EU mohla přispět k budování důvěry vůči zemím, se kterými nemá žádné nebo s nimiž má pouze omezené smluvní pouto, a to podporou kontaktů mezi lidmi, jako například prostřednictvím programů partnerství měst nebo programu Erasmus Mundus;

40.

očekává rychlé a komplexní provedení strategie vůči Střední Asii;

41.

znovu opakuje, že mezi priority politiky EU vůči Afghánistánu musí i v roce 2008 patřit podpora mezinárodní solidarity, stability, míru a demokratického, lidského a hospodářského rozvoje, právního státu a boje proti drogám; zdůrazňuje, že je potřeba obnovit v Afghánistánu bezpečnost a že tohoto cíle nelze dosáhnout pouze vojenskými prostředky; podtrhuje, že za tímto účelem je rovněž zásadní posílit policejní složky, aby tak byl nastolen právní stát a posíleno úsilí o rozvoj; s obavami připomíná, že produkce drog postupně roste, což vedlo k tomu, že se Afghánistán opět stal jejich největším světovým producentem; vítá rozmístění jednotek policejní mise EU v Afghánistánu (EUPOL Afghanistan) a naléhavě žádá členské státy EU, aby mu poskytly zkušený a dobře připravený personál a aby jej případně rozšířily; je znepokojen skutečností, že nedostatečná koordinace v rámci mezinárodního společenství (především mezi EU a NATO) a také ve vztahu k afghánským úřadům vážně narušuje efektivitu činností prováděných přímo na místě; vyzývá všechny zúčastněné, aby usilovali o zlepšení této situace; v této souvislosti vítá jmenování Kai Eideho zvláštním vyslancem generálního tajemníka OSN pro Afghánistán;

42.

doporučuje, aby byly v roce 2008 prohlubovány politické a hospodářské vztahy s Čínou, pokud tato země dosáhne významného pokroku v oblasti demokracie a lidských práv a pokud bude pozorná k vážným obavám EU ohledně svého chování v Tibetu, a aby byl veden konstruktivní dialog o těchto otázkách s příslušnými úřady, obzvláště v průběhu příprav olympijských her v Pekingu; žádá Čínu, aby k rekonstrukci země přistupovala komplexně, s důrazem na budoucnost a zvýšeným respektem k jednotlivým národům a kulturním tradicím Číny; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že nebylo dosaženo zásadních výsledků, pokud jde o dialog mezi EU a Čínou o lidských právech;

43.

doporučuje, aby byly v roce 2008 prohlubovány politické a hospodářské vztahy se Sdružením zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) na základě významného pokroku v oblasti demokracie a lidských práv; uznává stále významnější roli sdružení ASEAN jakožto síly upevňující regionální stabilitu a prosperitu, domnívá se, že EU a ASEAN mají značný potenciál pro užší spolupráci částečně vycházející z pokroku, kterého ASEAN dosáhl v regionální integraci a v oblasti demokracie a lidských práv; je obzvláště znepokojen situací v Barmě;

44.

zdůrazňuje, že v roce 2008 bude potřeba intenzivně navázat na rozhodnutí přijatá na summitu EU-Afrika, který se konal v prosinci 2007 v Lisabonu; v této souvislosti vítá obsazení zdvojené funkce zvláštního zástupce EU / vedoucího delegace Evropské komise pro Africkou unii se sídlem v Addis Abebě; v tomto ohledu se domnívá, že by Unie ve spolupráci s OSN měla vynaložit veškeré úsilí na posílení kapacit Africké unie pro budování a zachování míru; vítá v tomto ohledu mise EU za účelem reformy bezpečnostního sektoru v Konžské demokratické republice a Republice Guinea-Bissau a vyzývá ke koordinovanému využívání nástrojů SZBP a Společenství, např. nástroje stability;

45.

předpokládá, že pátá vrcholná schůzka EU-Latinská Amerika a Karibik v květnu 2008 v Limě povede k prohloubení obsahu vyhlášeného meziregionálního přidružení, včetně vytvoření meziregionálního fondu solidarity navrženého Parlamentem, a také k včasnému dokončení jednání o dohodě Unie o přidružení se zeměmi Mercosur, Andským společenstvím a Střední Amerikou do konce roku 2008;

46.

upozorňuje na svá rozsáhlá usnesení a zprávy o různých významných zeměpisných oblastech, neboť obsahují cenné příspěvky do debaty o tom, jakým směrem by se měla politika EU ve vztahu k těmto zeměpisným oblastem vyvíjet;

47.

doporučuje, aby EU posílila svůj politický dialog se třetími zeměmi a regiony, a to především s klíčovými partnery; v této souvislosti znovu poukazuje na významnou úlohu parlamentní diplomacie, která doplňuje činnost Unie v oblasti vztahů se třetími zeměmi a regiony a která je uskutečňována zejména prostřednictvím tří hlavních vícestranných meziparlamentních shromáždění (Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, Evropsko-středomořské parlamentní shromáždění a Evropsko-latinskoamerické parlamentní shromáždění); zavazuje se vytvořit do roku 2009 parlamentní shromáždění pro vztahy s východními sousedy EU (Euro-Nest) s cílem posílit parlamentní rozměr politického partnerství mezi Parlamentem a zeměmi z východní části oblasti působnosti evropské politiky sousedství;

48.

znovu opakuje svou výzvu určenou členským státům EU, které jsou zároveň členy Rady bezpečnosti OSN, aby zlepšily svou koordinaci v tomto rámci, a zajistily tak vyšší efektivitu působení Unie na světové scéně, a aby se v dlouhodobějším horizontu snažily zajistit členství v Radě bezpečnosti pro EU v souvislosti se zásadní reformou systému OSN; žádá stálé členy Rady bezpečnosti OSN, kteří jsou členy Evropské unie, aby těsněji spolupracovaly s členskými státy EU, kteří stálými členy nejsou;

49.

vítá vylepšení, která přinesla Lisabonská smlouva v oblasti vnější činnosti, SZBP a EBOP, z níž se má stát SBOP; zastává názor, že tato nová smlouva znamená výrazný posun ve vnější činnosti Unie a posiluje její úlohu v mezinárodních vztazích a že zvyšuje viditelnost a profil Unie a současně posiluje její schopnost účinně vystupovat na světové scéně;

50.

doufá, že všechny členské státy brzy ratifikují Lisabonskou smlouvu, tak aby mohla včas vstoupit v platnost; blahopřeje členským státům, které již Lisabonskou smlouvu ratifikovaly;

51.

vítá zkvalitnění institucionálního rámce Unie v oblasti SZBP zejména díky:

52.

vítá rozšíření vnějšího působení Unie, včetně ustavení nového právního základu a nástrojů, které mají vliv na oblasti související se SZBP, jako je jednoznačný právní základ pro evropskou politiku sousedství, ustavení právní subjektivity Evropské unie, bezodkladná finanční podpora třetích zemí, humanitární pomoc, sankce vůči nestátním subjektům, vesmírná politika, zabezpečení dodávek energií, boj proti změně klimatu, potírání mezinárodního terorismu a ochrana osobních údajů;

53.

zdůrazňuje význam zajištění soudržnosti politiky v oblasti vnější činnosti Unie, zejména mezi SZBP, SBOP a rozvojové a obchodní politiky; v této souvislosti zdůrazňuje významnou úlohu, kterou by vysoký představitel a EEAS měly hrát při provádění politiky soudržnosti;

54.

připomíná, že ustavení právní subjektivity EU vede k otázce jejího statusu v rámci mezinárodních organizací, jako je například OSN; domnívá se, že budoucí status Unie v rámci OSN by měl odpovídat jejímu finančnímu a politickému přínosu;

55.

považuje za klíčové, aby předseda Evropské rady, předseda Komise, vysoký představitel a rotující předsednictví co nejtěsněji spolupracovali, a zajistili tak, že jejich rozdílné funkce přispějí k soudržnosti a účinnosti SZBP;

56.

vyzývá Radu, aby zásadně reagovala na přání a obavy vyjádřené ve formálních sděleních Parlamentu, zejména pokud jde o řešení případů porušování lidských práv, demokracie a právního státu;

57.

vyzývá Radu, aby přezkoumala účinnost svých sankčních politik vůči některým nepřijatelným režimům, jako je Mugabeho režim v Zimbabwe a vojenská junta v Barmě, a aby přijala opatření pro jejich zlepšení, včetně nezbytných mechanismů pro jejich poctivé dodržování a vymáhání;

58.

vyzývá budoucího vysokého představitele / místopředsedu Komise, aby navázal na praxi vysokého představitele a komisaře pro vnější vztahy pravidelně vystupovat na plenárních zasedáních Parlamentu a v parlamentním Výboru pro zahraniční věci a na obvyklá neformální setkání, a zavedl tak pravidelné, systematické a smysluplné konzultace s Parlamentem a jeho příslušnými útvary a zapojil Parlament do rozhodovacího postupu s cílem posílit průhlednost a odpovědnost strategických rozhodnutí SZBP; zdůrazňuje, že budoucí úřad vysokého představitele / místopředsedy Komise bude odvozovat svou legitimitu přímo od Evropského parlamentu;

59.

zdůrazňuje dále, že je zapotřebí přehodnotit rovněž vztahy mezi Radou a Parlamentem a zohlednit při tom hlavní reformy budoucí SBOP a posílené kontrolní pravomoci Parlamentu v návaznosti na převod zbývajících kompetencí Západoevropské unie na EU; v tomto ohledu vítá ustanovení o těsnější spolupráci mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty;

60.

žádá, aby Parlament a Rada přijaly interinstitucionální dohodu, která by vymezovala jejich pracovní vztahy v oblasti vnější činnosti, včetně sdílení důvěrných informací, po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost; požaduje aktualizaci stávající rámcové dohody mezi Komisí a Parlamentem, tak aby zohledňovala ustanovení Lisabonské smlouvy;

61.

požaduje, aby se budoucí vysoký představitel / místopředseda Komise ujal funkce společně s novou Komisí 1. listopadu 2009, aby pro období mezi vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a 1. listopadem 2009 bylo nalezeno přechodné řešení a aby byla s Parlamentem řádně konzultována nominace prvního vysokého představitele/ místopředsedy Komise, jehož jmenuje Evropská rada se souhlasem předsedy Komise, a rovněž případná jiná dočasná jmenování; v této souvislosti se domnívá, že je třeba v rámci jmenování vysokého představitele / místopředsedy Komise uspořádat slyšení ad hoc, při kterém by byl hlavním výborem Výbor pro zahraniční věci;

62.

zdůrazňuje významný dopad, který bude mít založení EEAS na vnější vztahy Unie; zdůrazňuje potřebu průhlednosti a demokratického vkladu do tohoto procesu; připomíná své právo, aby s ním bylo konzultováno zřízení EEAS v souladu s čl. 27 odst. 3 Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy; požaduje, aby byl plně zapojen do přípravných prací, které budou v této souvislosti probíhat; odvolává se na svou průběžnou zprávu o této otázce; doufá, že založení EEAS vnese větší jasnost, pokud jde o kritéria pro zvláštní zástupce EU a pro jejich jmenování a hodnocení, včetně stanovení a účelu jejich úkolů, délky jejich funkčního období, koordinace a doplňkovosti s delegacemi ES;

63.

vyzývá budoucího vysokého představitele / místopředsedu Komise, Radu a Komisi, aby zintenzívnili spolupráci se stávajícími vícestrannými parlamentními shromážděními (Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, Evropsko-středomořské parlamentní shromáždění, Evropsko-latinskoamerické parlamentní shromáždění a po svém ustavení i parlamentní shromáždění Euro-Nest), v jejichž rámci se setkávají poslanci Unie s některými nejvýznamnějšími protějšky, neboť tato spolupráce nesporně poskytuje přidanou hodnotu soudržnosti a účinnosti vnější činnosti Unie;

64.

domnívá se, že parlamentní kontrola má pro EBOP zásadní význam; v této souvislosti vyzývá Politický a bezpečnostní výbor, aby v součinnosti s Parlamentem vytvořil mechanismus pro nakládání s důvěrnými informacemi o nových krizových situací či jevech ohrožujících mezinárodní bezpečnost srovnatelný se stávajícími mechanismy v některých vnitrostátních parlamentech členských států EU, který by sahal v závislosti na stupni důvěrnosti od uzavřených schůzí výboru až po schůze mezi Politickým a bezpečnostním výborem a jmenovanými členy příslušných výborů a podvýborů;

65.

domnívá se, že je nezbytné zajistit, aby se předseda Výboru pro zahraniční věci účastnil neformálních setkání ministrů zahraničních věcí členských států (setkání Gymnich), a navázal tak na již zavedenou praxi uplatňovanou při neformálních zasedáních Rady pro jiné oblasti politik;

66.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit demokratickou odpovědnost a transparentnost činnosti Evropské obranné agentury;

67.

vyjadřuje uspokojení nad tím, že Lisabonská smlouva posiluje rozpočtové pravomoci Parlamentu u všech výdajů EU včetně Evropského útvaru pro vnější činnost, což Parlament staví na roveň Radě, odstraňuje rozlišování mezi povinnými a nepovinnými výdaji a zajišťuje právní závaznost víceletého finančního rámce;

68.

vyjadřuje politování nad zbytečnou složitostí opatření pro rychlé financování činnosti v rámci SBOP mimo rozpočet EU; trvá na tom, aby byla veškerá vnější činnost Unie (včetně činnosti realizované v rámci budoucí SBOP, avšak s výjimkou všech vojenských výdajů) v budoucnu financována ze společného rozpočtu EU;

69.

v této souvislosti podtrhuje, že je zapotřebí věnovat zvláštní pozornost sledování civilních krizí, na jejichž řešení jsou využívány zdroje a rozdílné odpovědnosti Rady, Komise a členských států, s cílem zajistit optimální účinnost a koordinaci;

70.

uznává prospěšnost společných konzultačních setkání předsednictva Výboru pro zahraniční věci a Rozpočtového výboru a předsedy Politického a bezpečnostního výboru, která stanoví výše zmíněná interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006; zároveň podporuje myšlenku, aby byli do činnosti nového dohodovacího výboru pro účely nového rozpočtového procesu, bude-li se to v rámci ročního procesu jevit jako nutné, zapojeni předsedové nebo zpravodajové parlamentních výborů zodpovědných za vnější činnost;

71.

požaduje, aby v duchu výše uvedené interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006, která stanoví strukturovaný dialog mezi Radou a Parlamentem, Rada informovala Parlament před učiněním jakéhokoliv rozhodnutí, na jehož základě by vznikaly náklady v rámci SZBP;

72.

domnívá se, že celková částka 1 740 milionů EUR určená na SZBP na období let 2007–2013 není dostatečná na to, aby byly naplněny ambice a konkrétní cíle EU jako globálního činitele, avšak uznává, že finanční prostředky schválené pro SZBP na rok 2008 ve výši 285 milionů EUR přestavují v porovnání s prostředky, které byly uvolněny v předcházejících letech, významný krok vpřed a meziroční nárůst ve výši 125 milionů EUR; zdůrazňuje, že toto navýšení prostředků by mělo být spojeno s důraznějšími opatřeními k zajištění parlamentní kontroly a užší spolupráce ze strany Rady;

73.

připraví konkrétní návrhy na financování a rozpočtovou kontrolu EEAS v souvislosti s očekávanou zprávou na toto téma;

74.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO a předsedovi Parlamentního shromáždění Rady Evropy.