52006DC0385

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 13.7.2006

KOM(2006) 385 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Politika soudržnosti a města: přínos měst a aglomerací k růstu a zaměstnanosti v rámci regionů {SEC(2006) 928}

OBSAH

1. Udržitelný rozvoj měst v rámci evropské regionální politiky na období 2007–2013 3

2. Situace měst: o významu měst 4

3. Přitažlivá města 4

3.1. Dostupnost a mobilita 5

3.2. Přístup k infrastrukturám služeb 6

3.3. Přírodní a fyzické prostředí 6

3.4. Kultura 7

4. Podpora inovací, podnikavosti a znalostního hospodářství 7

4.1. Činnosti na podporu malých a středních podniků a mikropodniků 8

4.2. Inovace a znalostní hospodářství k podpoře růstu 8

5. Více kvalitnějších pracovních míst 9

5.1. Paradox měst: množství pracovních míst, ale vysoká nezaměstnanost 9

5.2. Lepší zaměstnatelnost prostřednictvím kvalitnějšího vzdělávání a odborné přípravy 10

6. Rozdíly v rámci měst 10

6.1. Podpora sociálního začlenění a rovných příležitostí pro všechny 11

6.2. Posílení bezpečnosti občanů 11

7. Správa věcí veřejných 12

7.1. Města a regiony 12

7.2. Integrovaný přístup k udržitelnému rozvoji měst 12

7.3. Účast občanů 13

7.4. Sítě a výměna zkušeností 14

8. Financování obnovy měst 14

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Politika soudržnosti a města: přínos měst a aglomerací k růstu a zaměstnanosti v rámci regionů

1. UDRžITELNÝ ROZVOJ MěST V RÁMCI EVROPSKÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY NA OBDOBÍ 2007–2013

V souladu s cílem, jejž v březnu 2005 stanovila Evropská rada, navrhla Evropská komise, aby se v období 2007–2013 posílil podíl politiky soudržnosti na růstu a zaměstnanosti.

Strategické zásady Společenství na období 2007–2013 věnují zvláštní pozornost specifickým potřebám určitých území, jako jsou městské a venkovské oblasti. Podporují „integrovaný přístup“ politiky soudržnosti. Ta musí nejen napomáhat růstu a zaměstnanosti, ale rovněž plnit sociální cíle a cíle týkající se životního prostředí.

Jednotlivá předsednictví Unie uznávala význam problematiky měst, zejména na neformálních zasedáních Rady v Rotterdamu v listopadu 2004 a v Bristolu v prosinci 2005, kde bylo toto sdělení předloženo jako pracovní dokument.

Kromě toho Evropský parlament ve zprávě o rozměru měst v souvislosti s rozšířením[1] uvítal zařazení otázky udržitelného rozvoje měst do politiky soudržnosti. Požádal rovněž Radu, aby dohlédla na kontrolu tohoto opatření v rámci výročních zpráv o provádění strategie v souladu s články 29 a 30 návrhu nařízení Rady o obecných ustanoveních o strukturálních fondech.

Tímto sdělením Komise na tyto požadavky reaguje.

Strategické zásady Společenství stanoví oblasti působení, jimž by se při přípravě operačních programů politiky soudržnosti na léta 2007–2013 měla dát přednost. Toto sdělení zdůrazňuje určité specifické aspekty rozměru měst, které mohou být v této souvislosti důležité. Je doplněno pracovním dokumentem útvarů Komise, který rozebírá a vysvětluje zaměření činností, jež jsou v tomto sdělení navrženy.

Uvedené návrhy činností se opírají o statistické údaje (vyplývající zejména z městského auditu[2]) a rovněž o výsledky zaznamenané při provádění činností týkajících se měst v rámci strukturálních fondů a jiných činností financovaných ze strany EU.

Politiky a činnosti navrhované v tomto sdělení je vždy nutno přezkoumat z hlediska institucionálního uspořádání každého členského státu a v souladu s předpisy Společenství, pokud jde o státní podpory[3].

Příslušné vnitrostátní orgány se vyzývají k tomu, aby společně s významnými partnery, zejména s místními a regionálními orgány, tohoto sdělení využily. Uvedené návrhy činností se týkají velkého počtu oblastí a odrážejí možnosti působení strukturálních fondů, které jsou velmi rozdílné podle toho, zda města patří do regionů způsobilých podle cíle Konvergence, nebo podle cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost.

Je třeba upřesnit, že pojmy „města“ a „městské oblasti“ jsou chápány v obecném významu.

2. SITUACE MěST: O VÝZNAMU MěST

Unie bude při plnění svých cílů týkajících se růstu a zaměstnanosti úspěšnější, budou-li všechny regiony schopné plnit svou úlohu. Města mají v tomto ohledu obrovský význam.

Nachází se v nich většina pracovních míst, podniků a zařízení vysokoškolského vzdělávání a jejich působení je rozhodující pro dosažení sociální soudržnosti. Jsou to střediska změn založená na inovacích, podnikavosti a hospodářském růstu.

Hospodářský růst je udržitelný, pokud jej doprovází opatření určená k odstranění chudoby, sociálního vyloučení a problémů týkajících se životního prostředí. Otázka udržitelnosti růstu je obzvláště důležitá ve městech, která jsou nejvíce vystavena sociálnímu vyloučení, ničení životního prostředí, problému nevyužitých pozemků a nadměrnému rozrůstání. Mezi městy jsou značné rozdíly jak v oblasti hospodářských, tak sociálních vyhlídek. Může se jednat o rozdíly prostorové (mezi městskými částmi) nebo sociální (mezi různými skupinami) a často se jedná o rozdíly zahrnující oba tyto aspekty. Kvalita městského životního prostředí je klíčovým faktorem jejich přitažlivosti.

Pro Evropu je charakteristická polycentrická struktura malých, středních a velkých měst. Některá tato města se sdružují do metropolitních oblastí, zatímco mnoho jiných je jediným městským centrem v regionu.

3. PřITAžLIVÁ MěSTA

Evropská města přitahují investice a vytvářejí pracovní místa. Mají k dispozici mnoho akčních prostředků, jak svou přitažlivost zvýšit, a návrhy Komise pro politiku soudržnosti obsahují mnoho prvků, které by tyto snahy mohly podpořit.

Před každým městem stojí jiné úkoly. Některá města musí řešit problémy způsobené demografickým růstem, zvyšováním cen nemovitostí, nedostatkem volných pozemků a zahlcením dopravy a rovněž problém přetížených veřejných služeb. Jiná města naopak trpí úbytkem populace, odchodem obyvatel, nedostatkem pracovních míst nebo nízkou kvalitou života.

K posílení přitažlivosti měst je třeba přihlédnout nejméně ke čtyřem základním bodům, a těmi jsou: doprava, dostupnost a mobilita; přístup ke službám a vybavení; přírodní a fyzické prostředí; kulturní život.

3.1. Dostupnost a mobilita

Některé navrhované směry:

- Pro udržitelnou mobilitu ve městech je nezbytné co nejlépe využívat všech dopravních infrastruktur, je třeba koordinovat různé způsoby dopravy a podporovat užívání těch nejméně znečišťujících dopravních prostředků.

- Města v okrajových regionech musí mít řádné spojení s hlavními letišti a důležitými osami transevropské dopravní sítě. Letecká dostupnost je mimo jiné citlivým místem hlavních měst mnoha nových členských států.

- Aby mohlo město a okolní region účinně řídit městskou dopravu, muselo by zpravidla sladit dopravní plánování, vytváření dopravních sítí a územní rozvoj. Nové projekty musí být v souladu s integrovanou strategií dopravy pro městské oblasti. Mezi otázkami, které je třeba zvážit, musí figurovat bezpečnost na silnicích a požadavky ohledně veřejného zdraví, zejména omezení hluku a kvalita ovzduší.

- Je důležité, aby byla veřejná doprava dostupnější, aby byla výkonnější a lépe fungovala a propojilo se používání různých dopravních prostředků. Je rovněž třeba omezit kriminalitu, k níž ve veřejné dopravě dochází, a posílit bezpečnost zaměstnanců i uživatelů.

- V rámci možností by města měla jako součást integrovaného přístupu podporovat používání jízdních kol, chůzi a alternativní „šetrné“ dopravní prostředky. Tato iniciativa vyžaduje zejména sledování poptávky, stanovení pravidel pro vjezd do citlivých oblastí ve městě nebo dokonce jejich přeměnu v pěší zóny, výstavbu cyklistických stezek a chodníků a rovněž podporu vozidel s nízkou spotřebou energie a alternativních paliv, jako jsou biopaliva.

- Při plánování dopravy je třeba myslet i na osoby, které nevlastní auto nebo neumějí řídit (zejména na starší lidi, na mládež a na osoby s omezenou pohyblivostí). Cílem tohoto opatření je zaručit přístup k zaměstnání a ke službám (ke zdravotní péči, obchodům) a umožnit samostatnost osob.

3.2. Přístup k infrastrukturám služeb

Některé navrhované směry:

- Konkurenceschopné město musí investovat do moderních, efektivních a dostupných služeb, které jsou snadno přístupné na internetu. Hlavními službami jsou zdravotní a sociální péče, vzdělávání a veřejná správa. Tyto služby se musí vyvíjet a přizpůsobovat se aktuálním i budoucím demografickým změnám, zejména stárnutí populace.

- Hlídání děti, díky němuž mohou dospělí pracovat nebo vzdělávat se, je specifickou výzvou, která je nesmírně důležitá pro podporu rovnosti mužů a žen.

- Je třeba zajistit pro občany ze znevýhodněných městských částí přístup ke službám. Jedním z inovativních řešení tohoto problému je vytvořit strukturu určenou všem obyvatelům znevýhodněné městské části.

- Kromě toho je třeba pomoci určitým skupinám, jako jsou přistěhovalci a znevýhodněné obyvatelstvo, při přístupu ke zdravotní péči a sociálním službám. Větší zapojení osob různého věku a pocházejících z různých prostředí do plánování a do poskytování těchto služeb by mělo pomoci předcházet diskriminaci a zaručit zohlednění kulturních překážek.

- Díky novým technologiím mohou města přinést účinná a inovativní řešení problémů spojených s veřejnými službami v oblasti zdravotnictví, správy a vzdělávání.

3.3. Přírodní a fyzické prostředí

Některé navrhované směry:

- Oživení opuštěných průmyslových zón a obnova veřejných prostranství, díky nimž se zvýší kvalita služeb a dané oblasti vůbec a současně se zabrání využívání dosud nezastavěných pozemků.

- Sladění politik územního rozvoje a investic z Fondu soudržnosti a ze strukturálních fondů mezi městskými oblastmi, venkovskými oblastmi, regionem a zemí s cílem řešit problémy způsobené rozrůstáním měst. Iniciativy, jejichž cílem je přeměnit městské oblasti a středy měst v přitažlivá místa pro život.

- Investice, jejichž cílem je dosáhnout souladu s právními předpisy Společenství, pokud jde o kvalitu ovzduší, čištění odpadních vod, nakládání s odpadem, zásobování vodou a hluk.

- Aktivní řešení předimenzované dopravy, poptávky po dopravě a sítí veřejné dopravy s cílem dosáhnout vyšší kvality ovzduší, omezit hlukové emise a podporovat fyzickou činnost v souladu s tematickou strategií pro městské životní prostředí stanovenou šestým rámcovým programem pro životní prostředí[4].

- Účinné využívání energie v městských oblastech. Nezbytné jsou souvislé investice a hospodárné řízení energetických zdrojů. Městské orgány mají důležitou úlohu při podpoře energetické účinnosti a obnovitelných energií: v městském plánování, městských vyhláškách a ve veřejných zakázkách; jdou příkladem a využívají udržitelného stavebnictví a tyto postupy podporují; spolupracují s občany.

3.4. Kultura

Některé navrhované směry:

- Města musí prostřednictvím trvalé kulturní politiky podporovat živou kulturu, která se opírá o nabídku zařízení, jako jsou kulturní a vědecká střediska, muzea a knihovny, a musí napomáhat zachování historického architektonického a kulturního dědictví. Díky těmto zařízením podílejícím se na programu kulturních činností, včetně činností zaměřených na mládež, jsou města přitažlivější jak pro občany, podniky a pracovníky, zejména pak pro vysoce kvalifikované pracovníky dojíždějící za prací, tak pro návštěvníky. To rovněž v očích místních obyvatel vylepšuje obraz města, posiluje jejich hrdost a dává jim možnost ztotožnit se s ním. Kultura a rovněž kulturní turistika jsou kromě toho samy o sobě rychle rostoucím odvětvím.

- Aktivní kulturní politika je cenným nástrojem ke stavbě mostů mezi lidmi různého původu a k lepšímu začlenění přistěhovalců a nově příchozích do měst.

4. PODPORA INOVACÍ, PODNIKAVOSTI A ZNALOSTNÍHO HOSPODÁřSTVÍ

Města jsou často vhodným prostředím pro inovace a podnikání; mohou se chopit různých iniciativ a vytvořit tak pro tyto činnosti ještě výhodnější podmínky. Přínos činností prováděných na úrovni měst spočívá v tom, že města mají k dispozici informace o specifických vlastnostech místního podnikatelského prostředí a mohou často na příslušné úrovni provádět komplexní činnosti týkající se mnoha vzájemně souvisejících problémů.

4.1. Činnosti na podporu malých a středních podniků a mikropodniků

Některé navrhované směry:

- Podpora podniků, jež vyžaduje zlepšení hospodářské infrastruktury, mimo jiné dopravy, dostupnosti, obnovu budov, průmyslových parků, podnikatelských líhní a obchodních středisek.

- Poskytování poradenství a podpůrných služeb podnikům, včetně podniků v rámci sociálního hospodářství. Toto opatření zahrnuje pomoc při přijímání a účinném využívaní nových technologií, vědeckých institutů, komunikačních středisek informačních a komunikačních technologií a podnikatelských líhní. Patří sem rovněž podpora a pomoc v oblastech řízení, marketingu, technické podpory, náboru zaměstnanců a jiných odborných a obchodních služeb.

- Podpora spolupráce místních partnerů, včetně podniků, odborů, univerzit, nevládních organizací, vzdělávacích institucí a místního společenství. Prostředky na předávání znalostí a zkušeností, jako je pořádání seminářů, fór, sítí a výstav, pomáhají případným partnerům navázat účinné styky.

- Lepší přístup ke zdrojům financování. Partneři z řad místních orgánů, investorů, poskytovatelů služeb a MSP například usnadňují spojení finančních a jiných nástrojů určených ke splnění místních potřeb. Mezi těmito nástroji mohou být podpory, systémy mikropůjček, záruční fondy pro sdílení rizik, půjčky, „mezaninové financování“, poradenství a vzdělávání. Města mohou v této oblasti hrát úlohu hlavního iniciátora v souladu s regionálními a celostátními finančními podněty.

- Spolupráce se specifickými skupinami, jako jsou mladí podnikatelé nebo podnikatelky nebo podnikatelé pocházející ze znevýhodněných skupin, zejména příslušníci národnostních menšin. Otázka dostupnosti financování může být problematická ve znevýhodněných oblastech – orgány veřejné moci a nevládní organizace mohou hrát úlohu prostředníka, například tím, že ručí za kvalitu projektu.

4.2. Inovace a znalostní hospodářství k podpoře růstu

Některé navrhované směry:

- Města by měla přilákat a udržet vzdělané pracovníky a obecněji velkou část obyvatel s vysokoškolským vzděláním. Přitažlivost města, pokud jde o dopravu, služby, životní prostředí a kulturu, je jedním ze základních faktorů v rozhodování těchto pracovníků.

- Města musí mít prvořadou úlohu v přípravě inovační strategie pro celý region. Je-li to vhodné, mohou se rovněž chopit iniciativy a podpořit nebo podnikat vlastní výzkumnou činnost.

- Města jsou podněcována k tomu, aby se zapojila do projektů výzkumu a vývoje (Sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj) a aby podporovala zavádění nových technologií.

- Města by měla jednat tak, aby byla regionální nabídka v oblasti vzdělávání, inovací a technologií výzkumu a vývoje účinnější a dostupnější pro místní podniky, zejména pro MSP a podniky spadající do sociálního hospodářství.

- Města mohou podněcovat a koordinovat partnerství a vytvářet střediska vynikající úrovně s univerzitami a zařízeními vyššího vzdělávání vytvářením podnikatelských líhní, společných podniků a vědeckých institutů.

- Města se podporují v tom, aby vytvářela jednotnou a vyváženou strategii v oblasti informační společnosti, aby tak bojovala proti digitální propasti a umožnila tak přístup k novým technologiím v souladu s cíli iniciativy i2010[5] (v oblasti elektronické správy a obchodu, dálkového vzdělávání, počítačové gramotnosti, virtuálního začlenění a dostupnosti). Tato strategie musí být v souladu s regionálními a celostátními strategiemi v této oblasti.

- Města by měla podpořit rychlé přijetí ekologických inovací a systémů správy životního prostředí[6]. Bude-li se do této oblasti investovat již nyní, budou moci evropské podniky získat vedoucí postavení v rostoucím odvětví.

5. VÍCE KVALITNěJšÍCH PRACOVNÍCH MÍST

5.1. Paradox měst: množství pracovních míst, ale vysoká nezaměstnanost

Paradox spočívá v tom, že ve městech se soustředí jak potřeby, tak možnosti rozvoje. Vysoce kvalifikovaných osob je zde příliš mnoho, stejně jako osob s velmi nízkou kvalifikací a vzděláním.

Některé navrhované směry:

- Strukturální fondy mohou v rámci cíle Konvergence podpořit činnosti, které na místní a regionální úrovni posilují kapacity institucí a účinnost zejména veřejné správy a veřejných služeb, zejména zlepšením jejich analytických schopností a možností jednat. Města by například měla být schopna využívat systémů a nástrojů k provádění analýzy nezbytné k urychlení hospodářských a sociálních změn, k nimž dojde na místní a regionální úrovni. Měla by rovněž přijmout opatření vedoucí ke zlepšení účinnosti správy zavedením centrálních kontaktních míst a spojováním několika služeb.

- Města se mohou chopit iniciativy a vytvářet pracovní místa, bojovat proti nezaměstnanosti na místní úrovni s podporou regionů a členských států.

- Města by měla využít svých pravomocí. Mohou zejména vytvářet partnerství a uzavírat pakty pro zaměstnanost a inovace, které by spojily klíčové subjekty jedné oblasti, tedy volené zástupce, vedoucí podniků, nevládní organizace, zájmové skupiny a univerzity, a zahájit pozitivní a dynamické činnosti vedoucí k hospodářskému a sociálnímu rozvoji.

- Města by měla potlačit své slabiny a podpořit zaměstnatelnost skupin obyvatel, pro něž je nejobtížnější zaměstnání získat, např. žen, mladých lidí, starších pracovníků, příslušníků národnostních menšin, dlouhodobě nezaměstnaných, bezdomovců a rovněž zdravotně postižených osob.

5.2. Lepší zaměstnatelnost prostřednictvím kvalitnějšího vzdělávání a odborné přípravy

Některé navrhované směry:

- Města mohou podporovat výuku a vzdělávání mnoha způsoby: podporou rozvoje celkových a souvislých strategií v oblasti celoživotního vzdělávání, lepším uznáváním a zhodnocením neformálního a mimoškolního vzdělávání, investicemi do nabídky atraktivního, dostupného a vysoce kvalitního vzdělání různého stupně, podporou modernizace stávajících systémů (zejména adaptabilních a modulových systémů dálkového vzdělávání a vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií), posílením kvality a přitažlivosti odborné přípravy a navýšením investic do infrastruktur sloužících vzdělávání.

- Města mohou svou podporu zaměřit na znevýhodněné skupiny na trhu práce (například na osoby, které nedokončily školní docházku, na nedostatečně kvalifikované mladé lidi, starší pracovníky a na některé přistěhovalce a příslušníky národnostních menšin).

- Aby byla města konkurenceschopná, měla by přilákat osoby s velmi rozlišnými kvalifikacemi a pomoci jim. Zaměstnanci služeb, zejména v odvětvích maloobchodního prodeje, hoteliérství a restauratérství, úklidu a stavebnictví, hrají významnou úlohu.

- Místní orgány by měly navrhnout programy integrace a vzdělávání na míru, díky nimž by bylo možné znovu se zapojit na trh práce a jež by podněcovaly podnikavost. Dlouhodobě nezaměstnaní potřebují specifickou pomoc. Bylo by vhodné zavést programy opětovného zaměstnání, které by zahrnovaly odbornou praxi, vzdělávání a posílení sebedůvěry a které by mohly vyústit v pružné dohody s místními zaměstnavateli o vzdělávání v podnicích.

6. ROZDÍLY V RÁMCI MěST

Paradox měst vidíme rovněž v rozdílech mezi městskými částmi. Audit měst ukazuje, že téměř ve všech městech, v nichž míra nezaměstnanosti dosahuje nebo přesahuje 10 %, existují určité oblasti, kde je tato míra nejméně dvakrát vyšší než průměrná hodnota ve městě. V určitých případech dosahuje míra nezaměstnanosti 60 %.

Ve znevýhodněných městských částech je vysoká míra nezaměstnanosti spojena s mnoha špatnými podmínkami, pokud jde o bydlení, životní prostředí, zdraví, vzdělávání, možnosti zaměstnání a míru trestné činnosti.

6.1. Podpora sociálního začlenění a rovných příležitostí pro všechny[7]

Některé navrhované směry:

- Provádění činností vedoucích k integraci přistěhovalců a bránících segregaci, zejména zavedení jazykového a všeobecného vzdělávání. Je nezbytné zapojit dané společenství do plánování a organizace takového vzdělávání. Začlenění žen z řad přistěhovalců do těchto činností je jedním z klíčů k úspěšné integraci.

- Spolupráce městských orgánů, škol a místního společenství při poskytování vzdělání mladým lidem. Některá města dosáhla velmi dobrých výsledků, když zapojila mladé lidi do přípravy a provádění takových programů[8].

- Zlepšení sociálních služeb, jejichž cílem je bojovat v evropských městech proti dětské chudobě a fenoménu dětí žijících na ulicích.

- Přijetí opatření, která mají posílit schopnosti a kvalifikaci žen, usnadnit jejich opětovné zapojení na pracovní trh po období přerušení práce, umožnit jim získat znalosti a kvalifikaci nezbytné k tomu, aby založily podnik nebo aby vykonávaly nezávislou činnost, a která pomohou svobodným matkám a jiným ženám (zejména příslušnicím etnických menšin) překonat překážky, s nimiž se na trhu práce potýkají. Ženy budou mít přístup zejména ke specifickému vzdělání a k povzbuzujícím programům.

- Zavedení infrastruktur péče o děti pomáhajících ženám, které se vracejí na trh práce.

6.2. Posílení bezpečnosti občanů

Některé navrhované směry:

- Města by měla přijmout kombinovaný a aktivnější přístup k tvorbě politik boje proti místní kriminalitě. Například díky lepšímu plánování, koncepci a údržbě veřejných prostranství mohou města předcházet kriminalitě a potažmo pomoci výstavbě ulic, parků a otevřených prostranství přitažlivých a bezpečných i z hlediska občanů. K takovému plánování jsou zapotřebí informace a kvalitní statistiky (zejména studie týkající se viktimizace), aby bylo možno chystané politiky přesněji zaměřit.

- Zvláštní pozornost je třeba věnovat „rizikovým skupinám mládeže“. Je třeba co nejdříve zamezit trestné činnosti mladých lidí. Za tímto účelem je vhodné zavést strategie, jejichž cílem by bylo zejména bojovat proti záškoláctví a nabízet alternativní cesty, mimo jiné možnosti odborného vzdělávání.

- Vytváření a profesionalizace pracovních míst spojených s bezpečností, spolupráce útvarů odpovědných za bezpečnost a zapojení obyvatel do tohoto procesu. K tomu je třeba jmenovat místní prostředníky, pracovníky městské části odpovědné za bezpečnost a zaměstnance starající se o bezpečnost na ulicích. V mnoha městech se ukázalo, že tito lidé jsou velmi důležití v boji proti místní trestné činnosti. Je třeba zvyšovat a uznávat poskytované vzdělání. Někde byly zavedeny systémy dohledu nad městskými částmi. Jiné projekty hodlají přiblížit policii místním obyvatelům.

7. SPRÁVA VěCÍ VEřEJNÝCH

7.1. Města a regiony

Je třeba zavést pružnou spolupráci veřejných orgánů na různých úrovních. Města musí v souladu s institucionálním uspořádáním daného členského státu najít účinné způsoby správy věcí veřejných, které jim umožní uchopit všechny aspekty rozvoje měst.

Některé navrhované směry:

- Rozvíjet partnerství mezi městy, regiony a státem v rámci souvislého integrovaného přístupu k rozvoji měst.

- Aby se mnohá evropská města vyrovnala s výzvou světové konkurence, bude třeba, aby vypracovala strategie sladěné na úrovni aglomerací nebo ve formě sítě a dosáhla tak kritického množství.

- Správa rozhraní mezi městskou a venkovskou oblastí vyžaduje koordinaci městských orgánů (střed města a předměstí) na jedné straně a obecních a regionálních orgánů na straně druhé. Městské oblasti poskytují služby celému regionu, pokud jde o zaměstnání, veřejné služby, veřejná prostranství, střediska sociální péče a rovněž sportovní a kulturní infrastruktury. Venkovské oblasti se týkají většího počtu obyvatel, neboť nabízejí půvaby venkova, místa pro trávení volného času a přírodní rezervace. Koordinace je obzvláště důležitá v příměstských oblastech.

- Města mohou využít technické pomoci ze strukturálních fondů na vytváření a rozvoj kompetencí nezbytných k řešení všech aspektů rozvoje měst. Členské státy a Unie čím dál častěji nabízejí jak kompetence a střediska správy zdrojů, tak možnosti vytvořit sítě na výměnu zkušeností. Obzvláště důležité jsou kompetence v nových oblastech[9] přesahujících hranice tradičních profesí.

- V souladu s obecným nařízením o strukturálních fondech[10] mají členské státy možnost delegovat na města správu zdrojů určených na určité akce týkající se měst v rámci operačních programů. Aby města měla co největší prospěch z partnerství, měla by nést odpovědnost po celou dobu procesu, což znamená především odpovědnost od koncepce až po provedení části programu, k níž byla zmocněna.

7.2. Integrovaný přístup k udržitelnému rozvoji měst

Rozvoj měst je dlouhý a složitý proces. Města musí tento rozvoj zařadit do dlouhodobého výhledu a zajistit tak co nejvíce faktorů úspěchu.

Úspěch iniciativy Společenství URBAN[11] závisí značnou měrou na jejím integrovaném přístupu. Cílem iniciativy URBAN byla jednak sociální a hospodářská soudržnost, odstranění překážek zaměstnatelnosti a investic a dále pak posílení cílů týkajících se životního prostředí. Základem tohoto přístupu bylo aktivní zapojení velkého počtu partnerů s rozličnými kompetencemi.

Některé navrhované směry:

- Města by měla mít souvislý a dlouhodobý plán pro každý z různých faktorů udržitelného růstu a zaměstnanosti. Činnosti prováděné v jedné oblasti by měly být v souladu s činnostmi podniknutými v oblasti jiné. Je například důležité, aby byla hospodářská opatření udržitelná po stránce sociální a environmentální. Je vhodné zavést systémy kontroly a hodnocení, které by ověřovaly výsledky na místě.

- Je třeba aktivně zapojit klíčové partnery – soukromý sektor, místní obyvatelstvo a nevládní organizace a rovněž místní, regionální a celostátní orgány – do plánování, provádění a hodnocení rozvoje měst.

7.3. Účast občanů

Účast občanů je pro demokracii nezbytná. Díky zapojení místních obyvatel a občanské společnosti do městské politiky by měly činnosti veřejné správy získat více legitimity a měly by být účinnější.

Vzhledem k tomu, že historické, právní, politické a společenské souvislosti se v jednotlivých městech liší, nelze osvědčené postupy jednoho města vždy přímo aplikovat ve městě jiném. Zde jsou přesto některé navrhované směry:

- Je důležité zapojit místní obyvatele, zejména mladé lidi, neformální skupiny a sdružení, do podpory udržitelného růstu a zaměstnanosti ve městech ze sociálního hlediska i z hlediska životního prostředí. Tyto subjekty přinášejí nové kompetence a projekt je tak v očích občanů legitimní.

- Poskytování vzdělání a jiných způsobů posílení schopností a kompetencí místních skupin je společnou a základní charakteristikou úspěšného zapojení občanů.

- Je třeba odstranit propast mezi představou o časovém rozvrhu z hlediska občanů a politickým kalendářem. Místní subjekty velmi často nechápou lhůty stanovené politickou agendou a správní nebo byrokratické postupy.

7.4. Sítě a výměna zkušeností

Některé navrhované směry:

- Kompetence a znalosti jsou základní podmínkou nezbytnou k obnově měst. Účinná řešení zpravidla vyžadují specifické kompetence, například schopnost organizovat spolupráci přesahující hranice správ a profesí. Proto musí města využívat znalostí získaných a shromážděných v rámci programu URBACT[12] a rovněž prostřednictvím ostatních evropských a vnitrostátních sítí.

- Komise navrhuje, aby se pro období 2007–2013 vytvořil evropský rámcový program výměny zkušeností a osvědčených postupů. Základem tohoto programu budou práce provedené v rámci projektu URBACT a tyto práce budou rozšířeny – až dosud se URBACT zaměřoval na zkušenosti měst zapojených do iniciativy Společenství URBAN. Nový rámcový program se bude týkat měst ve všech členských státech a rovněž zkušeností shromážděných ve vnitrostátních sítích a střediscích správy zdrojů městských politik.

8. FINANCOVÁNÍ OBNOVY MěST

Strukturální fondy Evropské unie obnovu měst výrazně podpořily.

V rámci nových předpisů ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj (FEDER), Fondu soudržnosti a Evropského sociálního fondu (ESF) budou moci správní orgány operačních programů financovat širokou škálu projektů rozvoje měst. Rozvoj měst může využívat rovněž podpory z iniciativ JASPERS[13], JEREMIE[14] a JESSICA[15]. Díky tomu se může zvýšit pákový efekt veřejných zdrojů a lze získat příspěvek ze soukromého sektoru.

Některé navrhované směry:

- Soukromé financování je užitečné a často nezbytné k doplnění veřejných finančních prostředků. Jasný právní rámec musí zajistit zapojení partnerství veřejného a soukromého sektoru.

- Soukromý sektor přináší nejen finanční prostředky, ale rovněž doplňkové schopnosti a dovednosti.

- Účinné partnerství veřejného a soukromého sektoru vyžaduje od místních orgánů jednak dlouhodobý strategický plán, a dále technické a řídící kompetence.

[1] Zpráva Evropského parlamentu o rozměru měst v souvislosti s rozšířením, zpravodaj: Jean Marie Beaupuy, A6(2005) 0272 ze dne 21. září 2005.

[2] Jedná se o pravidelné shromažďování informací o kvalitě života ve středně velkých a velkých evropských městech, které provádí Evropská komise. Tento audit se v současné době provádí v 258 městech Evropské unie o 27 členských státech a v roce 2006 bude proveden ve 300 městech.

[3] Viz zejména pracovní dokument Komise „State aid control and regeneration of deprived areas“ ze dne 1. března 2006: http://europa.eu.int/comm/competition/state_aid/others/vademecum.pdf .

[4] KOM(2005) 718 ze dne 11.1.2006.

[5] „i2010: Informační společnost pro růst a zaměstnanost“, KOM(2005) 229 v konečném znění ze dne 1. června 2005.

[6] Jedná se o oblast úzce spojenou s rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace.

[7] „2007: Evropský rok rovných příležitostí pro všechny. Směrem ke spravedlivé společnosti“, KOM(2005) 225 v konečné znění ze dne 1. června 2005.

[8] Tyto zkušenosti byly zveřejněny na fórech mládeže sítě Urbact: http://urbact.eu

[9] „Dohoda z Bristolu“ (neformální setkání ministrů ohledně „udržitelných společenství“) ze 6.–7. prosince 2005 potvrdila iniciativu britského předsednictví EU rozvíjet úvahy a uspořádat sympozium o problematice kvalifikací potřebných k dokončení projektů kvalitního života městských částí a společenství („sustainable communities“).

[10] Nařízení o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj (FEDER), Evropském sociálním fondu (ESF) a Fondu soudržnosti, čl. 37 odst. 6 písm. a).

[11] Iniciativa Společenství URBAN II (2000–2006): Sdělení Komise členským státům o stanovení směrů iniciativy Společenství ohledně obnovy měst a předměstí v kritickém stavu za účelem podpory udržitelného rozvoje měst, K(2000) 1100 ze dne 28. dubna 2000.

[12] Program URBACT byl vytvořen na začátku roku 2003 a jeho úkolem bylo uspořádat výměny mezi městy využívajícími programu URBAN, poučit se z nabytých zkušeností a šířit toto know-how. Ode dne 1. května 2004 se vztahuje rovněž na města deseti nových členských států. Internetové stránky: http://urbact.eu

[13] Obecné nařízení, článek 36 a čl. 45 odst. 1 písm. a).

[14] Obecné nařízení, článek 44 a čl. 45 odst. 1 písm. c).

[15] Obecné nařízení, článek 44 a čl. 78 odst. 6 písm. a).