Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení ve věci COMP/37.152 – Sádrová lepenka

(k článku 15 rozhodnutí Komise (2001/462/ES, ESUO) ze dne 23. května 2001 o mandátu úředníků pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže – Úř. věst. L 162, 19.6.2001, s. 21)

(2005/C 156/07)

Následujícím čtyřem stranám (Gebrüder Knauf Westdeutsche Gipswerke KG, Société Lafarge SA, Etex SA, Gyproc Benelux NV) dne 20. dubna 2001 a páté straně (BPB PLC) 23. dubna 2001 byly poslány námitky. Původně byla čtyřem stranám stanovena lhůta dvou měsíců pro odpověď na námitky uvedené Komisí. Jako odpověď na žádost firmy BPB ze dne 2. května 2001 byl termín firmě BPB prodloužen o dva týdny, na 9. června 2001, z důvodů pozdního udělení přístupu ke spisu, takže lhůta stanovená Komisí byla objektivně příliš krátká pro to, aby firma byla schopna připravit svoji obhajobu. Aby byla zajištěno rovné jednání se všemi stranami, úředník pro slyšení, pan H. Schröter, prodloužil lhůtu všem zbývajícím stranám zapojeným do soudního řízení.

Slyšení proběhlo dne 17. července 2001. Tři ze stran, zejména firma Lafarge, jednoznačně požadovaly, aby slyšení bylo odloženo na pozdější datum, ale úředník pro slyšení ve své odpovědi ze dne 28. června 2001 jejich žádost odmítl.

Při slyšení některé ze stran znovu opakovaly své námitky vůči odmítnutí úředníka pro slyšení stanovit pro slyšení pozdější datum. Protože se jeden z hlavních představitelů vedení nemohl slyšení zúčastnit, nemohl poskytnout žádné svědectví, což, zvláště z pohledu firmy Lafarge, představovalo poškození práv obhajoby. Ohledně tohoto dal úředník pro slyšení nepřítomnému svědkovi možnost předložit své vyjádření k případu písemně. Firma Lafarge pak citovala různá porušení práv obhajoby ve svém dopise ze dne 10. srpna 2001.

Firma Lafarge si stěžovala, že s ní nebylo jednáno rovnoprávně, že nebyla řádně vyslyšena a že neměla možnost využít řízení, v němž mají prostor obě strany. Úředník pro slyšení odpověděl na námitky. Poukázal na to, že je na firmách, aby poskytly své klíčové svědky ke stanovenému datu. Datum slyšení bylo oznámeno dva měsíce předem; jestliže důležitý svědek není přítomen, bylo to osobní rozhodnutí a není to důvodem k posunutí slyšení.

Úředník pro slyšení také požádal strany o předložení jejich připomínek ohledně připomínek firmy Lafarge a stanovil jim k tomuto lhůtu. Právům obhajoby bylo proto v této fázi řízení plně vyhověno. Strany byly schopny předložit své připomínky v pravý čas, jak písemně tak při slyšení. Zásada předpisu svědectví svědka druhé strany byla dodržena, zejména proto, že ke slyšení skutečně došlo.

Následně došlo k výměně korespondence mezi novým úředníkem pro slyšení a firmou Lafarge. Dne 7. prosince 2001 jsem odpověděl na obvinění ze strany firmy Lafarge týkající se na jedné straně přístupu stran k různým dokumentům ve spisu, a na druhé straně diskriminujícího jednání, kterému byla firma Lafarge vystavena, jak prohlašovala, ve srovnání s ostatními stranami. Ve své odpovědi jsem znovu zdůraznil, že nedošlo k žádné procedurální nesrovnalosti. Dopisem ze dne 13. února 2002 jsem znovu odpověděl firmě Lafarge, s poukazem na to, že může obhajovat svůj případ dále odvoláním se proti konečnému rozhodnutí Komise.

Očividně existuje bod, kdy výměna dopisů mezi právníky stran a úředníkem pro slyšení, jehož úkolem je zajistit, že efektivní uplatnění práva na slyšení je respektováno, neslouží dále svému účelu a veškeré spory mohou být odkázány soudu první instance pro získání nestranného rozhodnutí.

Dne 27. června 2002 jsem poslal firmě Lafarge pět kazet se záznamem slyšení a poskytnul další dva týdny, následně prodloužené o deset pracovních dní, k předání dalších připomínek. Toto bylo učiněno, protože firma Lafarge si stěžovala, že nikdy neobdržela zápis ze slyšení nebo záznam slyšení. Zkoumání spisu ukázalo, že o ně nikdy nepožádala. Firmě Lafarge bylo poskytnuto více času, aby mohla analyzovat pásky podrobněji. Firma Lafarge tak obdržela nezbytné dokumenty a měla příležitost provést všechna pozorování, která považovala za náležitá.

Firma Lafarge také ve svých dopisech dvakrát prohlásila, že předtím došlo k vznesení nové námitky, panem Tradacete, ředitelem, v jeho dopise ze dne 12. června 2002.

Uvedená námitka spočívala ve specifikaci data, které firma Lafarge považovala za datum svého přistoupení ke sporu, na základě písemných odpovědí zbývajících stran k námitkám. Rád bych poukázal na to, že odstavec 39 námitek byl relativně nepřesný, co se týče data přistoupení firmy Lafarge do sporu, neboť o datu bylo řečeno „po zasedání v Londýně“, což je fráze, kterou použila ve své odpovědi na námitky firma BPB. Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž informovalo firmu Lafarge, že má v úmyslu pokládat za datum jejího vstupu do kartelu polovinu roku 1992 a požádalo ji o vyjádření.

Firma Lafarge proto nemá pravdu ve svém výkladu této výměny korespondence ve významu, že byla předtím vznesena nová námitka.

Je důslednou praxí Komise v protitrastových případech zajistit si v průběhu vyšetřování jasnější informace, zejména na základě odezev stran na námitky. Vymezení data dohody neustavuje právní formu dodatečné námitky a práva obhajoby nejsou poškozena, jestliže se k důležitému podniku vyžaduje vyjádření ohledně prohlášení, která se jej týkají.

Mimoto je možné uvést, že stanovení relevantního data na polovinu roku 1992 je pro danou firmu ve skutečnosti výhodou, co se týče posouzení trvání poškození, protože datem zasedání, na které odkazuje odstavec 38 protestu, byl jasně začátek roku 1992.

Návrh rozhodnutí Komise neobsahuje žádné další námitky ohledně podniků, než ty, které byly stanoveny v protestu. Naopak, zjištění, že došlo k porušení práva, bylo v případě jednoho podniku zrušeno.

Ve světle výše uvedeného, pokládám právo stran na slyšení v tomto případě za dodržené.