52005PC0698

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 5.1.2006

KOM(2005)698 v konečném znění

2005/0275(CNS)

Návrh

NAŘÍZENÍ RADY

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

(předložený Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin zavádí ode dne 24. července 1993 dobrovolný systém ochrany zeměpisných označení a označení původu na území Společenství. Tento dobrovolný systém poskytuje zúčastněným producentům možnost chránit některé názvy prostřednictvím jejich zápisu do rejstříku. Ochrana stanovená tímto systémem spočívá v tom, že používání těchto označení původu a zeměpisných označení je vyhrazeno zemědělským produktům a potravinám vyprodukovaným a/nebo zpracovaným v oblastech nebo místech, označených těmito názvy, a to za typických podmínek produkce / zpracování / přípravy ustanovených producenty.

2. Snaha hospodářských subjektů chránit zemědělské produkty a potraviny rozeznatelné podle jejich zeměpisného původu vedla některé členské státy k rozvoji „chráněných označení původu“. Cílem bylo harmonizovat rozdílné přístupy členských států k jiným potravinám než vínu a lihovinám, které jsou předmětem jiných právních předpisů Společenství, čímž by se hospodářským subjektům zajistily rovné podmínky hospodářské soutěže, silná a účinná ochrana před zneužíváním a napodobeninami, které by si neprávem přivlastnily dotčené názvy, a v konečném důsledku i větší důvěryhodnost produktů nesoucích označení původu nebo zeměpisné označení.

3. Od roku 1993 bylo v tomto rámci zapsáno více než 700 názvů, které se týkají zejména více než 150 označení sýrů, 160 označení masa a masných výrobků, 150 označení ovoce nebo čerstvé či zpracované zeleniny a 80 označení olivových olejů. Komise navíc od členských států a třetích zemí obdržela více než 300 dalších žádostí o zápis názvů a/nebo o změny specifikací. Tyto údaje ukazují, že tento dobrovolný systém se ve Společenství setkal s určitým ohlasem. Rovněž i definice společného symbolu Společenství přispěla k tomu, že uživatelé začali dotčený systém ochrany Společenství uznávat.

4. Postup, který vede k zapsání nových názvů pocházejících ze Společenství, probíhá ve dvou etapách: první etapa je prováděna na vnitrostátní úrovni příslušnými orgány členského státu, v němž se nachází dotčená zeměpisná oblast, a druhá etapa, během níž se přezkoumá, zda žádost splňuje podmínky nařízení a v níž po zveřejnění hlavních údajů žádosti může během řízení o námitce jakýkoli hospodářský subjekt podat námitky proti zapsání na základě stanovených kritérií, je řízena Komisí na úrovni Společenství. Zkušenost získaná při provádění tohoto postupu ukazuje, že tento postup může mít jednak za následek duplicitní práci mezi členskými státy a Komisí; a jednak mohou tyto dvě etapy vyvolat složitá přezkoumávání někdy velice obsáhlých dokladů, jejichž struktura a obsah se samozřejmě velice liší žádost od žádosti. Za těchto podmínek je třeba zjednodušit postupy a ujasnit odpovědnost různých orgánů, které se podílí na přezkoumání žádostí, s cílem zlepšit transparentnost žádostí a pro různé žadatele zajistit rovné zacházení.

5. Po stížnostech WT/DS174 a WT/DS290 předložených Spojenými státy a Austrálií u Světové obchodní organizace (WTO) přijal orgán pro řešení sporů (Dispute Settlement Body – DSB) u WTO dne 20. dubna 2005 zprávy zvláštních skupin Evropských společenství – Ochrana chráněných známek a zeměpisných označení pro zemědělské produkty a potraviny. Tyto zprávy vyvozují závěr, že nařízení (EHS) č. 2081/92 se neslučuje s článkem 3:1 dohody TRIPS a článkem III:4 Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1947. Zjištění DSB se zakládá na podmínkách vzájemnosti a rovnocennosti uvedených v článku 12 a následujících článcích nařízení (EHS) č. 2081/92, na skutečnosti, že postupy při podávání žádostí o zápis a námitektřetích zemí, vyžadují zásah (přezkoumání a předání) vlád třetích zemí, a rovněž na existenci ustanovení, která vyžadují účast vlád třetích zemí při kontrolách. Je třeba, aby ve lhůtě dohodnuté s ostatními zúčastněnými stranami bylo nařízení uvedeno do souladu s dohodou TRIPS a Všeobecnou dohodou o clech a obchodu z roku 1994.

6. První změna spočívá v lepší definici klíčových informací, které mají být předmětem zveřejnění dříve, než dojde k zápisu do rejstříku, aby se umožnilo jednak všem hospodářským subjektům použít právo podání námitek a dále všem příslušným kontrolním orgánům zajistit ochranu z moci úřední názvů zapsaných v jednotlivých členských státech. Tyto informace, shrnuté v jednotném dokumentu, zahrnují zejména název, popis produktu pro účely kontroly, označování a obchodní úpravy (v tomto ohledu včetně případných omezení týkajících se balení mimo oblasti původu a odůvodnění takových omezení) a důkaz souvislosti mezi produktem a jeho zeměpisným původem. Standardizované a souhrnné předložení těchto údajů umožní zajistit vyšší jednotnost a rovnost při vyřizování žádostí a zároveň zaručí, že budou uvedeny všechny údaje, které jsou předmětem úplné transparentnosti vůči dotčeným hospodářským subjektům, které se nacházejí mimo vymezenou oblast.

7. Druhá změna spočívá v lepším vyjádření rozdělení pravomocí v této oblasti mezi členské státy a Společenství. Členský stát je povinen ověřit, že každá žádost týkající se určité vymezené oblasti ve Společenství splňuje podmínky nařízení. Následné přezkoumání ze strany Komise neznamená, že by byl v tomto ohledu členský stát zbaven svých povinností. Navrhuje se jasně stanovit, že tato odpovědnost zahrnuje nutnost zveřejnit každý záměr členského státu předat Komisi žádost, která by splňovala podmínky nařízení, aby každému hospodářskému subjektu se sídlem na jeho území byla dána možnost podat námitky, což podle příslušné judikatury (usnesení Soudního dvora ze dne 26. října 2000, Molkerei Grossbraunshain a Bene Nahrungsmittel/ Komise, C-447/98) nebude moci vykonat na úrovni Společenství.

8. Odpovědnost Komise spočívá v tom, že dříve, než rozhodne o zveřejnění výše uvedených údajů a o zapsání nebo o odmítnutí žádosti po řízení o námitce, vhodným způsobem ověří, že jsou splněny podmínky tohoto nařízení. Pokud se prokáže, že údaje sdělené Komisi v rámci „jednotného dokumentu“ jsou nedostatečné, má Komise právo požádat členský stát o předání všech dalších souvisejících informací, včetně kopie specifikace.

9. Názvy, které odpovídají zeměpisným oblastem ve třetích zemích, mají přístup do systému ochrany Společenství zeměpisných označení pro zemědělské produkty a potraviny. Podle ustanovení článku 24:9 dohody o TRIPS je však systém Společenství přístupný pouze zeměpisným označením třetích zemí, která jsou chráněna v zemi původu. Uvedení do souladu právních předpisů Společenství navíc vyžaduje zrušení ustanovení nařízení (EHS) č. 2081/92, pokud jde o rovnocennost a vzájemnost, a rovněž ustanovení požadujících zásah vlád třetích zemí. Některé hospodářské subjekty usazené ve třetích zemích a některé vlády však mohou dobrovolně požadovat, aby předávání informací a/nebo námitek Komisi probíhalo prostřednictvím příslušných orgánů třetí země: pro třetí země, které by ji chtěly dobrovolně používat, musí být tato možnost uvedena.

10. Dále je možno zjednodušit a racionalizovat postupy, zejména pokud jde o změny specifikací po řízení o námitce nebo po zápisu do rejstříku a pokud jde o zrušení a další možná opatření v případě nedodržování specifikací. Pro účely zjednodušení je rovněž vhodné zohlednit ustanovení rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, pokud jde o zápis, změnu nebo zamítnutí zvláštních názvů: nejedná-li se o obecná opatření pro provádění společné zemědělské politiky, je použití správního postupu odůvodněné.

11. Dále je žádoucí posílit věrohodnost systému. Posílení ustanovení v oblasti kontroly a jejich jasné začlenení do obecného rámce stanoveného nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví a dobrých životních podmínkách zvířat umožňuje posílit provádění ochrany z moci úřední, kterou stanoví článek 13 nařízení (EHS) č. 2081/92. Dodržování specifikací hospodářskými subjekty rovněž podléhá ustanovením o kontrole, kde se jedna ze změn týká povinného pověřování případných soukromých kontrolních subjektů. Tato povinnost pověřování umožní vyloučit veškerou povinnost zásahu vlád do jmenování kontrolních subjektů a zároveň udrží úplnou rovnost zacházení mezi hospodářskými subjekty členských států a třetích zemí.

12. Povinnost uvádět u názvů Společenství na štítku produktů uváděných na trh pod zapsaným označením zároveň údaje Společenství („chráněné označení původu“ / „CHOP“ nebo „chráněné zeměpisné označení“ / „CHZO“) a symboly Společenství s nimi spojené rovněž napomáhá k posílení důvěryhodnosti systému.

13. Jelikož by se definice „zeměpisného označení“ v článku 22 dohody o TRIPS mohla v určitých ohledech zdát širší než definice uvedená v čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení (EHS) č. 2081/92, stanoví tento návrh rovněž sblížení těchto dvou definic.

14. Hlavní body těchto změn byly předmětem širokých diskuzí. Toto téma bylo zejména projednáváno v červnu roku 2005 v rámci poradní skupiny pro jakost zemědělských produktů složené ze zástupců producentů, zpracovatelů, obchodníků a sdružení na ochranu spotřebitelů a životního prostředí, kteří se zabývají otázkami spojenými s jakostí zemědělských produktů.

15. Zamýšlená opatření nemají finanční dopad na souhrnný rozpočet Evropských společenství.

2005/0275(CNS)

Návrh

NAŘÍZENÍ RADY

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Produkce, výroba a distribuce zemědělských produktů a potravin zaujímají v hospodářství Společenství významné místo.

(2) Je třeba podporovat rozmanitost zemědělské produkce, aby bylo na trhu dosaženo lepší rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Propagace produktů, které mají určité charakteristické vlastnosti, může představovat značný přínos pro hospodářství venkova, zejména pro znevýhodněné a odlehlé oblasti tím, že umožní jednak zlepšení příjmů zemědělců a jednak udržení venkovského obyvatelstva v těchto oblastech.

(3) Někteří spotřebitelé přikládají ve své výživě větší význam jakosti potravin než jejich množství. Toto vyhledávání zvláštních produktů vyvolává mimo jiné i poptávku po zemědělských produktech nebo potravinách s rozpoznatelným zeměpisným původem.

(4) Vzhledem k rozmanitosti produktů na trhu a přebytku informací o nich musí spotřebitel dostat jasné a stručné informace o přesném původu produktu, aby si mohl lépe vybrat.

(5) Označování zemědělských produktů a potravin se řídí obecnými pravidly Společenství a zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy[1]. S ohledem na jejich zvláštní povahu je třeba přijmout zvláštní doplňující ustanovení pro zemědělské produkty a potraviny z vymezené zeměpisné oblasti. Je rovněž třeba, aby se používání dotčených poznámek a symbolů Společenství stalo pro názvy Společenství povinným, jednak za účelem lepšího seznámení spotřebitelů s touto kategorií produktů a s nimi spojených záruk a jednak pro lehčí rozeznávání těchto produktů na trhu, což usnadní provádění kontrol. Je však třeba stanovit přiměřenou lhůtu, během níž se hospodářské subjekty této povinnosti přizpůsobí.

(6) Je třeba stanovit postup Společenství, pokud jde o označení původu a zeměpisná označení. Rámec předpisů Společenství, který obsahuje systém ochrany, umožňuje rozvoj zeměpisných označení a označení původu, neboť díky jednotnějšímu přístupu zajišťuje rovné podmínky hospodářské soutěže mezi producenty produktů nesoucích tato označení a v očích spotřebitelů zvyšuje důvěryhodnost těchto produktů.

(7) Je třeba, aby se stanovené právní předpisy použily, aniž by tím byly dotčeny stávající právní předpisy Společenství o vínech a lihovinách.

(8) Oblast působnosti tohoto nařízení je omezena na některé zemědělské produkty a potraviny, u kterých existuje souvislost mezi vlastnostmi produktu nebo potraviny a zeměpisným původem. Oblast působnosti by mohla být případně rozšířena i na další produkty nebo potraviny.

(9) Podle stávajících postupů je vhodné vymezit dva různé typy zeměpisných údajů, a to chráněná zeměpisná označení a chráněná označení původu.

(10) Zemědělský produkt nebo potravina nesoucí takové označení musí splňovat určité podmínky stanovené ve specifikaci.

(11) Zeměpisná označení a označení původu musí být zapsána v rejstříku na úrovni Společenství, aby mohla požívat ochrany ve členských státech. Zápisem do rejstříku se zajistí také informovanost obchodníků a spotřebitelů. S cílem zajistit, aby zapsané názvy Společenství splňovaly podmínky stanovené tímto nařízením, je třeba, aby přezkoumání žádostí provedly vnitrostátní orgány dotčeného členského státu za dodržení minimálních společných ustanovení včetně vnitrostátního řízení o námitce, a aby následovně Komise přezkoumala, zda splňují podmínky nařízení a zaručila jednotný postup mezi členskými státy.

(12) Dohoda o aspektech práv duševního vlastnictví v obchodu (dohoda TRIPS, 1994, předmět přílohy 1C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace) obsahuje podrobná ustanovení o existenci, nabývání, dosahu a zachování práv duševního vlastnictví a o prostředcích umožňujících jejich dodržování.

(13) Ochrana, kterou toto nařízení poskytuje prostřednictvím zápisu do rejstříku, je přístupná zeměpisným označením třetích zemí, pokud jsou tato označení chráněna v zemích původu.

(14) Postup při zápisu má umožnit všem fyzickým nebo právnickým osobám z členského státu nebo třetí země jednotlivě a přímo dotčeným, aby uplatnily svá práva oznámením námitek.

(15) Měly by existovat postupy, které by umožnily změnit specifikaci po provedení zápisu, zejména z důvodů technologického vývoje, nebo zrušit či vymazat z rejstříku zeměpisné označení nebo označení původu zemědělského produktu nebo potraviny, pokud dotyčný zemědělský produkt nebo potravina přestaly odpovídat specifikaci, na základě které bylo zeměpisné označení nebo označení původu zapsáno.

(16) Pro chráněná zeměpisná označení a chráněná označení původu musí být na území Společenství zajištěn důvěryhodný systém kontroly založený na systému kontroly začleněném do rámce nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví a dobrých životních podmínkách zvířat[2], jakož i na systému kontrol, jehož cílem je zajistit dodržování ustanovení specifikace ze strany hospodářských subjektů ve vymezené zeměpisné oblasti před uvedením zemědělských produktů a potravin na trh.

(17) Členským státům musí být umožněno vybírat správní poplatek určený na pokrytí vynaložených správních nákladů.

(18) Opatření k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[3].

(19) Názvům, které již byly zapsané podle nařízení (EHS) č. 2081/92 ke dni vstupu v platnost tohoto nařízení, musí být i nadále poskytována ochrana stanovená tímto nařízením a musí být automaticky převzaty do rejstříku. Dále je třeba stanovit přechodná opatření, která se použijí pro žádosti o zápis, které Komise obdrží před vstupem v platnost tohoto nařízení.

(20) V zájmu jasnosti a transparentnosti je třeba zrušit nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 (14.7.1992) o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin[4] a nahradit ho novým nařízením,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1 Oblast působnosti

1. Toto nařízení stanoví pravidla na ochranu označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů určených pro lidskou spotřebu, které jsou uvedeny v příloze I Smlouvy, a potravin, které jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení, jakož i zemědělských produktů, které jsou uvedeny v příloze II tohoto nařízení.

Toto nařízení se však nevztahuje ani na vinařské produkty s výjimkou vinných octů, ani na destiláty. Tímto odstavcem není dotčeno použití nařízení Rady (ES) č. 1493/1999[5].

Přílohy I a II tohoto nařízení mohou být změněny v souladu s postupem podle čl. 15 odst. 2.

2. Tímto nařízením nejsou dotčena další zvláštní ustanovení Společenství.

3. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES[6] se nevztahuje na označení původu a zeměpisná označení, na která se vztahuje toto nařízení.

Článek 2 Označení původu a zeměpisné označení

1. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a) „označením původu“: název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny,

- které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země,

- jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a

- jejichž produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti;

b) „zeměpisným označením“: označení, které umožňuje určit, že zemědělský produkt nebo potravina

- pocházejí z určitého regionu, místa nebo země,

- mají určitou jakost, pověst nebo jinou vlastnost, kterou lze přičíst převážně tomuto zeměpisnému původu a

- jejichž produkce, zpracování nebo příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti.

2. Za označení původu se rovněž považují určitá tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zemědělský produkt nebo potravinu pocházející z regionu nebo z určitého místa, které splňují podmínky uvedené v odst. 1 písm. a) druhé a třetí odrážce.

3. Odchylně od odst. 1 písm. a) a v souladu s podrobnými pravidly podle čl. 16 písm. a) se za označení původu považují i určitá zeměpisná označení, kde určité suroviny pro příslušné produkty pocházejí ze zeměpisné oblasti širší nebo jiné, než je oblast zpracování, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) je vymezena oblast produkce suroviny;

b) existují zvláštní podmínky produkce surovin;

c) existuje režim kontroly zajišťující dodržování podmínek uvedených v písmeni b).

Dotčená označení musela být uznána za označení původu v zemi původu před 1. květnem 2004.

Článek 3 Zdruhovělé názvy, konflikty s názvy rostlinných odrůd, zvířecích plemen, homonymní názvy a ochranné známky

1. Názvy, které zdruhověly, nemohou být zapsány.

Pro účely tohoto nařízení se „názvem, který zdruhověl“ rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který, přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně vyprodukovány nebo uvedeny na trh, se stal pro zemědělský produkt nebo potravinu běžným názvem ve Společenství.

Pro určení, zda název zdruhověl či ne, se přihlíží ke všem činitelům, a zejména:

a) ke stávající situaci v členských státech a v oblastech spotřeby;

b) k příslušným vnitrostátním předpisům nebo předpisům Společenství.

2. Název nemůže být zapsán jako označení původu nebo zeměpisné označení, pokud se shoduje s názvem rostlinné odrůdy nebo zvířecího plemene a v důsledku toho by mohl uvést veřejnost v omyl ohledně skutečného původu produktu.

3. Při zápisu homonymního nebo částečně homonymního názvu označení, které již bylo zapsané podle tohoto nařízení, se náležitě přihlíží k místnímu a tradičnímu používání a ke skutečnému riziku záměny. Zejména:

a) nesmí být zapsán homonymní název, který uvádí veřejnost v omyl a vzbuzuje domněnku, že se jedná o produkty pocházející z jiného území, a to ani v případě, že název svým zněním danému území, regionu nebo místu původu dotyčných zemědělských produktů nebo potravin přesně odpovídá;

b) zapsaný homonymní název lze použít pouze tehdy, pokud s ohledem na potřebu zacházet rovným způsobem s dotyčnými producenty a neuvádět spotřebitele v omyl je v praxi jasný rozdíl mezi homonymním názvem zapsaným později a názvem již v rejstříku zapsaným.

4. Nesmí být zapsáno označení původu nebo zeměpisné označení, pokud by vzhledem k pověsti určité ochranné známky, její proslulosti a době jejího používání mohl zápis uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou identitu produktu.

Článek 4 Specifikace

1. Aby mohly užívat chráněné označení původu (CHOP) nebo chráněné zeměpisné označení (CHZO), musí zemědělský produkt nebo potravina vyhovovat specifikaci.

2. Specifikace musí obsahovat alespoň tyto údaje:

a) název zemědělského produktu nebo potraviny, včetně označení původu nebo zeměpisného označení;

b) popis zemědělského produktu nebo potraviny popřípadě včetně surovin a základní fyzikální, chemické, mikrobiologické a organoleptické vlastnosti produktu nebo potraviny;

c) vymezení zeměpisné oblasti a popřípadě údaje, které svědčí o tom, že jsou splněny požadavky podle čl. 2 odst. 3;

d) důkazy o tom, že zemědělský produkt nebo potravina pochází z vymezené zeměpisné oblasti podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nebo b) podle případu;

e) popis metody získání zemědělského produktu nebo potraviny, popřípadě hodnověrných a neměnných místních metod, jakož i údaje o balení, pokud skupina žadatelů ve smyslu čl. 5 odst. 1 stanoví a odůvodní skutečnost, že k balení musí dojít ve vymezené zeměpisné oblasti, aby se zachovala jakost, zaručil původ nebo zajistila kontrola;

f) údaje, které odůvodňují:

i) souvislost mezi jakostí nebo vlastnostmi zemědělského produktu nebo potraviny a zeměpisným prostředím podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nebo

ii) souvislost mezi stanovenou jakostí, pověstí nebo jinou vlastností zemědělského produktu nebo potraviny a zeměpisným původem podle čl. 2 odst. 1 písm. b);

g) název a adresu struktur, které provádějí kontroly podle článku 11;

h) všechna pravidla týkající se označování příslušného zemědělského produktu nebo potraviny;

i) případné náležitosti podle předpisů Společenství nebo vnitrostátních předpisů.

Článek 5 Žádost o zápis do rejstříku

1. O zápis do rejstříku může požádat pouze skupina.

Pro účely tohoto nařízení se „skupinou“ rozumí sdružení producentů nebo zpracovatelů stejného zemědělského produktu nebo potraviny bez ohledu na jeho právní formu nebo složení. Na skupině se mohou podílet i další zúčastněné strany. Fyzická či právnická osoba může být považována za skupinu podle podrobných pravidel stanovených v čl. 16 písm. c).

Pokud se jedná o označení přeshraniční zeměpisné oblasti nebo tradiční označení, které se váže k přeshraniční zeměpisné oblasti, může být podána společná žádost ze strany několika skupin podle podrobných pravidel uvedených v čl. 16 písm. d).

2. Skupina může požádat o zápis do rejstříku, pouze pokud jde o zemědělské produkty nebo potraviny, které produkuje nebo získává.

3. Žádost o zápis do rejstříku obsahuje:

a) název skupiny žadatelů;

b) specifikaci podle článku 4;

c) jednotný dokument obsahující pouze tyto údaje:

i) hlavní údaje obsažené ve specifikaci: název, stručný popis produktu včetně zvláštních pravidel pro balení a štítkování, stručný popis vymezení zeměpisné oblasti;

ii) souhrnný popis souvislosti mezi produktem a zeměpisným prostředím nebo zeměpisným původem podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nebo případně zvláštní údaje týkající se popisu produktu nebo způsobu získávání, které odůvodňují souvislost.

4. Pokud se žádost o zápis do rejstříku týká zeměpisné oblasti v jednom členském státě, zašle se členskému státu, ve kterém se uvedená oblast nachází.

Členský stát vhodným způsobem posoudí, zda je žádost oprávněná a zda splňuje podmínky tohoto nařízení.

5. Členský stát v průběhu posouzení organizuje podle odst. 4 druhého pododstavce řízení o námitce na vnitrostátní úrovni se zárukou zveřejnění uvedené žádosti vhodným způsobem a se stanovením přiměřené lhůty, během níž může každá osoba s oprávněným zájmem se sídlem na jeho území podat proti žádosti námitku.

Členský stát posoudí oprávněnost vznesených námitek, které obdržel podle kritérií obsahujících kritéria podle čl. 7 odst. 3 prvního pododstavce.

Jsou-li splněny požadavky tohoto nařízení, přijme členský stát vnitrostátní rozhodnutí o uznání. V opačném případě rozhodne o zamítnutí žádosti.

Členský stát zajistí, aby vnitrostátní rozhodnutí o uznání bylo zveřejněno a aby každá jednotlivě a přímo dotčená osoba mohla podat opravné prostředky.

Členský stát zveřejní specifikaci, která je předmětem vnitrostátního rozhodnutí o uznání a zajistí přístup k této publikaci elektronickou cestou.

6. Od okamžiku předložení žádosti Komisi může členský stát v souladu s tímto nařízením, ale pouze na přechodnou dobu, poskytnout názvu ochranu a ve vhodných případech povolit období na přizpůsobení.

Období na přizpůsobení podle prvního pododstavce se povolí pouze za podmínky, že dotčené podniky zákonně obchodovaly s dotčenými produkty, během uplynulých pěti let nepřetržitě používaly dotčené názvy a upozornily na tuto skutečnost během vnitrostátního řízení o námitce podle odst. 5 prvního pododstavce.

Přechodná vnitrostátní ochrana uplyne ke dni přijetí rozhodnutí o zápisu podle tohoto nařízení.

V případě, že by nedošlo k zápisu do rejstříku podle tohoto nařízení, ponese následky přechodné vnitrostátní ochrany pouze dotčený členský stát.

Opatření přijatá členskými státy podle prvního pododstavce mají pouze vnitrostátní účinky a nemohou narušit obchod uvnitř Společenství.

7. Pro každé vnitrostátní rozhodnutí o uznání podle odst. 5 třetího pododstavce, členský stát, který je autorem rozhodnutí, předá Komisi:

a) název skupiny žadatelů;

b) jednotný dokument podle odst. 3 písm. c);

c) prohlášení členského státu, že žádost, kterou předložila skupina žadatelů a která je předmětem vnitrostátního rozhodnutí o uznání, splňuje podmínky tohoto nařízení a předpisů přijatých k jeho provádění;

d) odkaz na zveřejnění specifikace podle odst. 5 pátého pododstavce.

8. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dodržování odstavců 4 až 7.

9. Pokud se žádost o zápis do rejstříku týká zeměpisné oblasti v některé třetí zemi, musí obsahovat údaje stanovené v odstavci 3 a dále údaje, které potvrzují, že je název chráněn ve své zemi původu.

Žádost se zašle Komisi buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných orgánů dotčené třetí země.

10. Doklady uvedené v tomto článku, které se předávají Komisi, se vyhotoví v některém z úředních jazyků Společenství nebo se k nim přiloží ověřený překlad v některém z úředních jazyků Společenství.

Článek 6 Posouzení Komisí

1. Komise vhodným způsobem posoudí, zda je žádost oprávněná a zda splňuje podmínky tohoto nařízení.

Komise zveřejní seznam názvů, které jsou předmětem žádosti o zápis, a datum předložení žádostí Komisi.

2. Pokud se zdá, že jsou splněny podmínky tohoto nařízení, zveřejní Komise v Úředním věstníku Evropské unie jednotný dokument a odkaz na zveřejnění specifikace podle čl. 5 odst. 5 pátého pododstavce.

V opačném případě rozhodne Komise postupem podle čl. 15 odst. 3 žádost o zápis zamítnout.

Článek 7 Námitka, rozhodnutí o zápisu

1. Do čtyř měsíců ode dne zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie podle čl. 6 odst. 2 prvního pododstavce může každý členský stát nebo třetí země vznést námitky proti zápisu zasláním řádně odůvodněného prohlášení Komisi.

2. Každá jednotlivě a přímo dotčená fyzická nebo právnická osoba, která má bydliště či sídlo nebo je usazena na území jiného členského státu než státu, který požádal o zápis, nebo na území třetí země, může rovněž vznést námitky proti navrhovanému zápisu předložením řádně odůvodněného prohlášení.

Fyzické nebo právnické osoby, které mají bydliště či sídlo nebo jsou usazeny v některém členském státě, předloží prohlášení příslušnému orgánu daného členského státu ve lhůtě stanovené pro vznesení námitek podle odstavce 1.

Fyzické nebo právnické osoby usazené ve třetí zemi předloží prohlášení Komisi buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných orgánů dotčené třetí země ve lhůtě stanovené v odstavci 1.

3. Přijatelné jsou pouze prohlášení o námitce, která Komise obdržela ve lhůtě stanovené v odstavci 1, která:

a) buď prokazují nedodržení podmínek stanovených v článku 2;

b) nebo prokazují, že zápis navrhovaného názvu do rejstříku by byl v rozporu s čl. 3 odst. 2 až 4;

c) nebo uvádějí skutečnosti, které svědčí o tom, že název, o jehož zápis do rejstříku se žádá, je druhový ve smyslu čl. 3 odst. 1.

Komise posoudí oprávněnost námitek.

Kritéria podle prvního pododstavce písm. b) a c) je třeba dokázat a posoudit vzhledem k území Společenství.

4. Pokud ve lhůtě stanovené v odstavci 1 neobdrží Komise žádné přípustné námitky podle odstavce 3, přistoupí k zápisu názvu do rejstříku.

Zápis do rejstříku se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie .

5. Pokud jsou námitky ve smyslu odstavce 3 přípustné, vyzve Komise dotyčné zúčastněné strany, aby zahájily příslušná jednání.

Je-li mezi zúčastněnými stranami dosaženo dohody ve lhůtě šesti měsíců, oznámí dotyčné zúčastněné strany Komisi všechny skutečnosti, které uvedenou dohodu umožnily, spolu se stanoviskem žadatele a toho, kdo vznesl námitky. Pokud údaje zveřejněné podle ustanovení čl. 6 odst. 2 zůstaly beze změny, nebo pokud u nich došlo jen k malým změnám, jak jsou stanoveny v čl. 16 písm. h), postupuje Komise podle odstavce 4 tohoto článku. V ostatních případech znovu zahájí posuzování podle čl. 6 odst. 1.

Není-li dosaženo dohody, přijme Komise postupem podle čl. 15 odst. 3 rozhodnutí s přihlédnutím k tradičně a poctivě uplatňovaným zvyklostem a skutečnému nebezpečí záměny. Toto rozhodnutí se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie .

6. Komise průběžně aktualizuje rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení.

7. Doklady uvedené v tomto článku, které se předávají Komisi, se vyhotoví v některém z úředních jazyků Společenství nebo se k nim přiloží ověřený překlad v některém z úředních jazyků Společenství.

Článek 8 Název, označení a symboly

Název zapsaný do rejstříku podle tohoto nařízení může použít každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh zemědělské produkty nebo potraviny, jež jsou v souladu s příslušnou specifikací.

Označení „chráněné označení původu“ a „chráněné zeměpisné označení“ nebo jejich příslušné zkratky „CHOP“ a „CHZO“, jakož i s nimi spojené symboly Společenství, musí být umístěny na označení zemědělských produktů a potravin pocházejících ze Společenství, které jsou uváděny trh pod názvem zapsaným v souladu s tímto nařízením.

Označení podle druhého pododstavce, jakož i s nimi spojené symboly Společenství, mohou být rovněž uvedeny na označení zemědělských produktů a potravin pocházejících ze třetích zemí, které jsou uváděny na trh pod názvem zapsaným v souladu s tímto nařízením.

Článek 9 Schválení změny specifikace

1. Skupina, která podala původní žádost nebo, pokud nebude schopna tak učinit, jiná skupina splňující požadavky podle čl. 5 odst. 2 může požádat o schválení změny specifikace zejména proto, aby bylo přihlédnuto k vývoji v oblasti vědeckých a technických znalostí nebo za účelem nového vymezení zeměpisné oblasti podle čl. 4 odst. 2 písm. c).

V žádosti se uvedou navrhované změny a jejich odůvodnění.

2. Pokud změna vyvolá jednu nebo více změn jednotného dokumentu, podrobí se tato žádost o změnu postupu stanovenému v článcích 5 až 7. Pokud jsou však navrhované změny méně závažné, rozhodne Komise o schválení změny bez použití postupu podle čl. 6 odst. 2 a článku 7.

3. Pokud změna nevyvolá žádnou změnu jednotného dokumentu, použijí se tato pravidla:

i) pokud se zeměpisná oblast nachází v některém členském státě, rozhodne tento stát o schválení změny a v kladném případě zveřejní pozměněnou specifikaci a sdělí Komisi schválené změny a jejich odůvodnění;

ii) pokud se zeměpisná oblast nachází v některé třetí zemi, o schválení navrhované změny rozhodne Komise.

Článek 10 Systém kontroly

1. Členské státy zajistí, aby se systém kontroly stanovený nařízením (ES) č. 882/2004 vztahoval na hospodářské subjekty, na něž se vztahují ustanovení tohoto nařízení.

2. Členské státy zahrnou hospodářské subjekty, na něž se vztahují ustanovení tohoto nařízení, do svých víceletých vnitrostátních plánů kontrol stanovených v článcích 41, 42 a 43 nařízení (ES) č. 882/2004 a dále do svých výročních zpráv stanovených v článku 44 uvedeného nařízení.

3. Podle článku 4 nařízení (ES) č. 882/2004 jmenují členské státy příslušný ústřední orgán, který je výhradně zodpovědný za provádění systému kontroly podle tohoto nařízení.

Článek 11 Kontroly týkající se dodržování specifikace hospodářskými subjekty

1. Pro účely kontrol dodržování specifikace dotčenými hospodářskými subjekty v zeměpisné oblasti před uvedením zemědělských produktů a potravin na trh je příslušný orgán podle čl. 10 odst. 3 oprávněn určit jeden nebo více veřejných kontrolních subjektů nebo těmito kontrolami pověřit jeden nebo více soukromých kontrolních subjektů. Podle čl. 4 odst. 2 písm. g) specifikace každého názvu uvede jeden nebo více subjektů, které budou zajišťovat kontroly příslušných zemědělských produktů nebo potravin.

V případě názvů, jejichž zeměpisná oblast se nachází v některé třetí zemi, uvede specifikace jeden nebo více veřejných nebo soukromých subjektů, které budou provádět kontroly uvedené v prvním pododstavci.

2. Soukromé kontrolní subjekty podle odstavce 1 musí splňovat požadavky normy EN 45011 nebo jiné rovnocenné normy.

3. Veřejné nebo soukromé kontrolní subjekty podle odstavce 1 musejí mít prostředky umožňující zajistit dodržování tohoto nařízení, případně i uložením sankcí, pokud zjistí, že zemědělský produkt nebo potravina nesoucí chráněný název v jejich působnosti neodpovídá požadavkům specifikace.

4. Každý členský stát sdělí Komisi název a adresu příslušného orgánu podle čl. 10 odst. 3, případných určených veřejných kontrolních úřadů a pověřených soukromých kontrolních subjektů podle odst. 1 prvního pododstavce s vymezením jejich působnosti a dále všechny změny těchto údajů.

U názvů, jejichž zeměpisná oblast leží v některé třetí zemi, sdělí skupina Komisi buď přímo, nebo prostřednictvím orgánů dotčené třetí země informace stanovené v prvním pododstavci.

Komise zveřejní informace podle prvního a druhého pododstavce, které jsou pravidelně aktualizovány.

5. Členské státy přijmou nezbytná opatření, která zajistí, že kontroly hospodářského subjektu, který dodržuje ustanovení tohoto nařízení, budou prováděny subjekty stanovenými v tomto článku.

6. Náklady spojené s kontrolami podle tohoto článku ponesou hospodářské subjekty dotčené těmito kontrolami.

Článek 12 Zrušení

1. Pokud Komise dojde k závěru, že nejsou dodržovány podmínky specifikace zemědělského produktu nebo potraviny s chráněným názvem, rozhodne postupem podle čl. 15 odst. 3 o zrušení zápisu, které bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Skupina, která podala původní žádost nebo, pokud nebude schopna tak učinit, jiná skupina splňující požadavky podle čl. 5 odst. 2 může požádat o zrušení zápisu s odůvodněním své žádosti.

Postup podle článku 5, 6 a 7 se použije mutatis mutandis .

Článek 13 Ochrana

1. Zapsané názvy jsou chráněné proti:

a) jakémukoli přímému či nepřímému obchodnímu užití zapsaného názvu pro produkty, na které se zápis nevztahuje, jsou-li tyto produkty srovnatelné s produkty zapsanými pod tímto názvem, nebo pokud užívání tohoto názvu umožní těžit z dobré pověsti chráněného názvu;

b) jakémukoli zneužití, napodobení nebo vyvolání domněnky, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ produktu nebo je-li chráněný název přeložen nebo doprovázen výrazy jako „druh“, „typ“, „způsob“, „imitace“ nebo jakýmikoli podobnými výrazy;

c) jakémukoli jinému lživému nebo klamavému údaji o místu, odkud byl produkt dovezen, o jeho původu, povaze nebo základních vlastnostech, použitému na obchodní úpravě nebo na obalu, na reklamě nebo na připojené dokumentaci, jakož i použití nádoby pro obchodní úpravu, která by mohla vyvolat nepravdivý dojem o původu produktu;

d) všem ostatním praktikám, které by mohly uvést veřejnost v omyl o skutečném původu produktu.

Pokud zapsaný název obsahuje ve svém označení název zemědělského produktu nebo potraviny, který se považuje za druhový, nepovažuje se použití tohoto druhového názvu u příslušných produktů nebo potravin za protikladné prvnímu odstavci písm. a) nebo b).

2. Chráněné názvy nemohou zdruhovět.

3. U názvů, pro něž byla podána žádost o zápis v souladu s článkem 5, lze v rámci čl. 7 odst. 5 stanovit přechodné období na maximálně pět let pouze v případě, že vznesená námitka byla prohlášena za přípustnou z důvodu, že zápis navrhovaného názvu by ohrožoval existenci zcela nebo zčásti totožného názvu nebo existenci produktů, které se nacházejí na trhu již nejméně pět let před datem vyhlášení tohoto nařízení stanoveném v čl. 6 odst. 2.

Pro podniky se sídlem v členském státě nebo třetí zemi, v nichž se nachází zeměpisná oblast, je rovněž možno stanovit přechodné období za podmínky, že dotčené podniky zákonně obchodovaly s dotčenými produkty a nepřetržitě používaly dotčené názvy během nejméně pěti let před datem vyhlášení podle čl. 6 odst. 2 a že bylo na problém upozorněno během vnitrostátního řízení o námitce podle čl. 5 odst. 5 prvního a druhého pododstavce nebo během řízení o námitce na úrovni Společenství podle čl. 7 odst. 2. Celkový souhrn přechodného období podle tohoto pododstavce a období na přizpůsobení podle čl. 5 odst. 6 nesmí překročit pět let.

4. Aniž je dotčeno použití článku 14, může Komise rozhodnout postupem podle čl. 15 odst. 3 o současné existenci zapsaného a nezapsaného názvu označujícího místo členského státu nebo třetí zemi, pokud tento název je shodný se zapsaným názvem pod podmínkou, že jsou splněny tyto požadavky:

a) shodný nezapsaný název byl zákonně používán během nejméně dvaceti pěti let před dnem 24. července 1993 na základě ustálených a poctivých zvyklostí;

b) je dokázáno, že cílem tohoto používání nikdy nebyla snaha zneužít pověsti zapsaného názvu a že toto používání neuvedlo ani nemohlo uvést veřejnost v omyl o skutečném původu produktu;

c) na problém, který vyvstal v důsledku shodného názvu bylo upozorněno před zapsáním názvu.

Současná existence zapsaného názvu a dotčeného shodného nezapsaného názvu nesmí překročit maximální období patnácti let, po jehož uplynutí nebude možné nezapsaný název nadále používat.

Používání dotčeného nezapsaného zeměpisného názvu se povolí pouze za podmínky, že země původu je jasně a viditelně uvedena na etiketě.

Článek 14 Vztah mezi ochrannými známkami a zeměpisnými označeními

1. Pokud označení původu nebo zeměpisné označení je zapsáno podle tohoto nařízení nebo bylo zapsáno podle nařízení (EHS) č. 2081/92, zamítne se přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se též třídy produktu, pokud tato přihláška ochranné známky byla podána:

a) pro označení původu a zeměpisná označení zapsaná podle článku 17 nařízení (EHS) č. 2081/92, po dni jejich zápisu;

b) pro ostatní označení původu a zeměpisná označení zapsaná podle tohoto nařízení po dni podání žádosti o zápis označení původu nebo zeměpisného označení Komisi.

Ochranné známky zapsané v rozporu s prvním pododstavcem se prohlásí za neplatné.

2. S přihlédnutím k právu Společenství může užívání ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13, zapsané nebo v případech stanovených příslušnými právními předpisy získané používáním v dobré víře na území Společenství buď před datem ochrany označení původu, nebo zeměpisného označení v zemi původu, nebo před 1. lednem 1996, pokračovat bez ohledu na zápis označení původu nebo zeměpisného označení, pokud tu nejsou důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení stanovené směrnicí Rady 89/104/EHS[7] nebo nařízením Rady (ES) č. 40/94[8].

Článek 15 Řídící výbor pro zeměpisná označení a chráněná označení původu

1. Komisi je nápomocen stálý výbor pro zeměpisná označení a chráněná označení původu složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je stanovena na tři měsíce.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je stanovena na tři měsíce.

4. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 16 Prováděcí pravidla

Postupem podle čl. 15 odst. 2 se přijímají prováděcí pravidla k tomuto nařízení. Tato pravidla zahrnují zejména:

a) seznam surovin podle čl. 2 odst. 3;

b) postupy týkající se údajů, které má obsahovat specifikace podle čl. 4 odst. 2;

c) podmínky, za nichž může být fyzická či právnická osoba považována za skupinu;

d) postupy týkající se podání žádosti o zápis názvu označujícího přeshraniční zeměpisnou oblast podle čl. 5 odst. 1 třetího pododstavce;

e) postupy týkající se obsahu a předávání dokumentů podle čl. 5 odst. 7 a 9 Komisi,

f) postupy týkající se námitek podle článku 7, včetně příslušných jednání mezi zúčastněnými stranami;

g) postupy týkající se poznámek a symbolů stanovených v článku 8;

h) postupy týkající se malého rozsahu změn podle čl. 7 odst. 5 druhého pododstavce a podle čl. 9 odst. 2 druhého pododstavce s ohledem na skutečnost, že malá změna se nemůže týkat hlavních vlastností produktu a nesmí narušit souvislost;

i) postupy týkající se rejstříku označení původu a zeměpisných označení podle čl. 7 odst. 6;

j) postupy týkající se podmínek kontroly dodržování specifikací hospodářskými subjekty v zeměpisné oblasti.

Článek 17 Přechodná ustanovení

1. Názvy, které byly již zapsané podle nařízení (EHS) č. 2081/92 ke dni vstupu v platnost tohoto nařízení, se automaticky přejímají do rejstříku podle čl. 7 odst. 6. Jim odpovídající specifikace se považují za specifikace podle čl. 4 odst. 1.

2. Postupem podle čl. 15 odst. 2 přijme Komise nařízení umožňující přechod z pravidel stanovených v nařízení (EHS) č. 2081/92 na pravidla stanovená v tomto nařízení. Nařízení zejména stanoví postupy, které se mají použít pro účinné posouzení žádostí o zápis projednávaných podle nařízení (EHS) č. 2081/92. Tyto postupy mohou pro žadatele zahrnovat povinnost poskytnout dodatečné údaje ve lhůtě, kterou je třeba stanovit.

Článek 18 Poplatky

Členské státy mohou vyžadovat platbu správního poplatku určeného k uhrazení nákladů vynaložených na posouzení žádostí o zápis do rejstříku, vznesených námitek, žádostí o změnu a žádostí o zrušení podle tohoto nařízení.

Článek 19

Nařízení (EHS) č. 2081/92 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se pokládají za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 20

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Ustanovení podle čl. 8 druhého pododstavce se však použijí ode dne 1. května 2007.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Radu

předseda

PŘÍLOHA I

Potraviny uvedené v čl. 1 odst. 1:

- pivo,

- nápoje vyrobené z rostlinných výtažků,

- pečivo, cukrářské výrobky, cukrovinky a sušenky,

- přírodní klovatiny a pryskyřice,

- hořčičná pasta,

- těstoviny.

PŘÍLOHA II

Zemědělské produkty uvedené v čl. 1 odst. 1:

- seno,

- vonné silice,

- korek,

- košenila (surovina živočišného původu),

- květiny a okrasné rostliny,

- vlna,

- vrba košíkářská,

- potěraný len.

PŘÍLOHA III

SROVNÁVACÍ TABULKA

Nařízení (EHS) č. 2081/92 | Toto nařízení |

Článek 1 Čl. 2 odst. 1 Čl. 2 odst. 2 Čl. 2 odst. 3 Čl. 2 odst. 4 Čl. 2 odst. 5 Čl. 2 odst. 6 Čl. 2 odst. 7 Čl. 3 odst. 1 první, druhý a třetí pododstavec Čl. 3 odst. 1 čtvrtý pododstavec Čl. 3 odst. 2 Čl. 3 odst. 3 Článek 4 Čl. 5 odst. 1 2 a 3 Čl. 5 odst. 4 Čl. 5 odst. 5 první pododstavec Čl. 5 odst. 5 druhý pododstavec Čl. 5 odst. 5 třetí pododstavec Čl. 5 odst. 5 čtvrtý a pátý pododstavec Čl. 5 odst. 5 šestý, sedmý a osmý pododstavec Čl. 5 odst. 6 Čl. 6 odst. 1 první pododstavec Čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec Čl. 6 odst. 1 třetí pododstavec Čl. 6 odst. 2 Čl. 6 odst. 3 a 4 Čl. 6 odst. 5 první pododstavec Čl. 6 odst. 5 druhý pododstavec Čl. 6 odst. 6 první pododstavec Čl. 6 odst. 6 druhý pododstavec Čl. 7 odst. 1 Čl. 7 odst. 2 Čl. 7 odst. 3 Čl. 7 odst. 4 Čl. 7 odst. 5 Článek 8 Čl. 9 první pododstavec Čl. 9 druhý pododstavec Čl. 9 třetí pododstavec Čl. 10 odst. 1 Čl. 10 odst. 2 Čl. 10 odst. 3 Čl. 10 odst. 4 Čl. 10 odst. 5 Čl. 10 odst. 6 a 7 Čl. 11 odst. 1 až 3 Čl. 11 odst. 4 Čl. 11a písm. a) Čl. 11a písm. b) Články 12 až 12d Čl. 13 odst. 1 Čl. 13 odst. 3 Čl. 13 odst. 4 Čl. 13 odst. 5 Čl. 14 odst. 1 a 2 Čl. 14 odst. 3 Čl. 15 odst. 1 a 2 Čl. 15 odst. 3 Článek 16 Článek 18 Příloha I Příloha II | Článek 1 – Čl. 2 odst. 1 Čl. 2 odst. 2 Čl. 2 odst. 3 první pododstavec – Čl. 2 odst. 3 druhý pododstavec – Čl. 3 odst. 1 první, druhý a třetí pododstavec – Čl. 3 odst. 2 – Článek 4 Čl. 5 odst. 1, 2 a 3 Čl. 5 odst. 4 první pododstavec Čl. 5 odst. 4 druhý pododstavec Čl. 5 odst. 6 první pododstavec Čl. 5 odst. 6 třetí pododstavec Čl. 5 odst. 6 čtvrtý a pátý pododstavec – Čl. 5 odst. 8 Čl. 6 odst. 1 první pododstavec – Čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec Čl. 6 odst. 2 první pododstavec – Čl. 6 odst. 2 druhý pododstavec – – Čl. 3 odst. 3 Čl. 7 odst. 1 – Čl. 7 odst. 2 první pododstavec Čl. 7 odst. 3 Čl. 7 odst. 5 Čl. 8 druhý pododstavec Čl. 9 odst. 1 první pododstavec Čl. 9 odst. 2 první pododstavec Čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec – Čl. 11 odst. 1 Čl. 11 odst. 2 Čl. 11 odst. 3 – Čl. 11 odst. 5 a 6 – Čl. 12 odst. 1 Čl. 12 odst. 2 – – Čl. 13 odst. 1 Čl. 13 odst. 2 Čl. 13 odst. 3 první pododstavec Čl. 13 odst. 4 Čl. 14 odst. 1 a 2 Čl. 3 odst. 4 Čl. 15 odst. 1 a 2 Čl. 15 odst. 4 Článek 16 Článek 20 Příloha I Příloha II |

[1] Úř. věst. L 109, 6.5.2000, s. 29. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2003/89/ES (Úř. věst. L 308, 25.11.2003, s. 15).

[2] Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1. Opravené znění: Úř. věst. L 191, 28.5.2004, s. 1.

[3] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[4] Úř. věst. L 208, 24.7.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).

[5] Úř. věst. L 179, 14.7.1999, s. 1.

[6] Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

[7] Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 1.

[8] Úř. věst. L 11, 14.1.1994, s. 1.