5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/18

1.1

Rozmanitost venkova je rysem Evropské unie. Nová politika rozvoje venkova musí zohlednit a chránit tuto rozmanitost – ta zahrnuje i sociální strukturu a životní prostředí venkovských oblastí. Živoucí krajina přináší prospěch nejen venkovskému obyvatelstvu, ale celé společnosti.

1.2

V Evropské unii se pomalu tvoří politika rozvoje venkova, která je obsažnější než pouhé rozšíření politiky zemědělské. Při klesajícím ekonomickém významu zemědělství v mnoha venkovských oblastech se musí venkovská ekonomika kromě výroby potravin rozšířit i do jiných oborů. To je jediný způsob, jak udržet evropské venkovské oblasti z hlediska životního prostředí a z hospodářského a sociálního hlediska při životě. Je nutné sledovat dosažení tří cílů: a) venkovské obyvatelstvo musí mít dlouhodobé vyhlídky zvyšování počtu pracovních příležitostí, rozvoje infrastruktury a širší nabídky zaměstnání; b) zemědělská výroba musí být více orientovaná na spotřebitele spíše než na výrobce, jak tomu bylo v minulosti; c) kvalita potravin se musí zlepšit a je třeba lépe chránit přírodu, krajinu, prostředí a vodu.

1.3

Důležitý je i realistický přístup. To předpokládá uvědomit si roli evropského zemědělství v ochraně životního prostředí včetně závažných dopadů na oblasti, jež by ohrožení této role v důsledku případného uplatnění těchto kritérií na zemědělské a lesnické činnosti způsobilo. Politika rozvoje venkova nemůže sama o sobě vyřešit všechny obtíže, před kterými stojí venkovské oblasti EU. V některých místech problémy přesahují rámec nařízení a budou vyžadovat společnou snahu řady různých fondů. Proto je nezbytná koordinace mezi politikou rozvoje venkova a regionální politikou na oblastní úrovni. (2) VR nicméně požaduje další návrhy na přezkoušení politik EU a národních politik, aby byla zajištěna lepší komplementarita s politikami EU a národními politikami pro rozvoj venkova. EAFRD by měl být také přezkoušen ve vztahu s ostatními politikami, aby byly zaručeny vzájemně prospěšné cíle.

1.4

Konference v Solnohradu (Salzburg) v roce 2003 dodala politice rozvoje venkova nový silný impuls. VR vítá skutečnost, že závěry ze Solnohradu byly z podstatné části zahrnuty do tohoto nařízení. Klíčovými prvky úspěchu je aplikace této politiky ve všech regionech EU společně se zjednodušením jejího zavádění i její finanční úpravy. Výbor regionů také vyslovuje podporu partnerství, tak jak je definuje článek 6 tohoto nařízení. Je velmi důležité, aby se místní a regionální orgány zapojovaly ve všech fázích politiky rozvoje venkova. Je to nejlepší způsob, jak zajistit v regionech, kterých se to týká, zavedení opatření, která přinesou zvýšení sociální a ekonomické soudržnosti, a to jak v rámci samotných regionů, tak i mezi regiony navzájem a v sousedních oblastech.

1.5

Následující poznámky k nařízení je třeba vnímat v tomto kontextu. Hlavní prioritou je vytvořit politiku skutečného rozvoje venkova.

2.1

Výbor regionů přijímá s potěšením skutečnost, že Komise v souladu s ustanoveními čl. 159 smlouvy vyhrazuje významnou část Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) pro regiony spadající do rámce nového cíle „Konvergence“.

2.2

Výbor regionů vítá nová navrhovaná legislativní opatření k politice rozvoje venkova, lituje však, že preambule nařízení chápe tuto politiku jako doplňující a průvodní ve vztahu k politice tržní a politice podpory příjmů, nikoli jako politiku nezávislou. Oprávněnou otázkou však zůstává, zda bude k dispozici dostatek zdrojů pro naplňování velkorysé politiky rozvoje venkova.

2.3

Výbor regionů podporuje prospěšný strategický přístup k rozvoji venkova. Je důležité zabránit jakémukoli tříštění zdrojů. Otázkou však zůstává přidaná hodnota pro evropskou strategii. Lisabonská a göteborgská strategie a závěry ze Solnohradu již poskytují odpovídající rámec na úrovni Evropské unie. Záleží na členských státech, regionech a místních orgánech, jak uskuteční směry tohoto rámce ve venkovských oblastech a politice rozvoje venkova. Je to jediný způsob, jak se vypořádat s rozpornými cíli: na jedné straně zajištěním strategického přístupu k politice rozvoje venkova na úrovni EU, na straně druhé udržením přiměřené pružnosti na národní, místní a regionální úrovni.

2.4

Výbor regionů vítá návrh, jenž zajišťuje, že členské státy musí konzultovat své regionální a místní orgány. Výbor regionů však vyjadřuje znepokojení ohledně doby, kterou dostanou členské státy na zpracování národních strategických plánů a programů rozvoje venkova. Výbor regionů také lituje skutečnosti, že tyto národní strategické plány musí být nejprve předloženy a teprve poté je možné Evropské komisi zaslat programy pro rozvoj venkova, protože se jedná o těsně související opatření. Z tohoto hlediska Výbor regionů navrhuje, aby se použil stejný postup jako v případě regionální politiky, kdy mohou členské státy předložit strategický rámec současně s operačními programy (doporučení 1).

2.5

Z dlouhodobé perspektivy je cílem zavedení jediného regionálního fondu, což by odstranilo rozdílnosti mezi financováním politiky regionálního rozvoje a regionální politiky. V jednotlivých regionech by mělo být záměrem řešení možností a nesnází celého regionu na základě jediné strategie soudržnosti, zaměřené na celé území regionu.

2.6

Politika rozvoje venkova je formulovaná na základě jednoho nebo více programů rozvoje venkova. Na základě vyhodnocení předností a slabin daného regionu a členského státu programy rozvoje venkova zavádějí opatření podle potřeb regionu a členského státu. Tato akce může být v rozporu s ustanoveními článku 16 nařízení, která stanoví minimální finanční příspěvek Společenství ohledně každého prioritního cíle (15 % v případě os I a III a 25 % v případě osy II). Výbor regionů podporuje požadavek vyváženosti výdajů na politiku regionálního rozvoje. Z tohoto pohledu je možné doporučit především v případě třetího prioritního cíle – jmenovitě podpoře diversifikace hospodářství venkovských oblastí – přidělování minimálního příspěvku. Hodnocení různých regionálních rozvojových programů pokrývajících období 2000-2006 skutečně ukázalo, že právě tato součást politiky regionálního rozvoje byla málo vyvinutá. Hodnocení předností a slabin prováděné ve spojení s výše uvedenými programy nicméně musí být faktorem, který bude určovat, jak mají být zdroje různým prioritním cílům přidělovány. VR tedy žádá, aby bylo možné odchýlit se od procentních podílů stanovených ve článku 16 v případech, kdy je takový postup odpovídajícím způsobem zdůvodněný podle výše zmíněné analýzy (Doporučení 3).

2.7

Je také nezbytné rozdělovat zdroje tak, aby nebránily těm projektům, které celkově vzato spadají do působnosti nařízení, ale zacházejí mimo rozsah působnosti některého jednotlivého prioritního cíle. Podmínka článku 71, odst. 6, že určitá akce může být financovaná pouze pod jednou prioritní osou, však zřejmě vylučuje dosažení výše uvedeného cíle. Výbor regionů tedy navrhuje odpovídající úpravu tohoto článku (Doporučení 19).

2.8

Nařízení se vyznačuje pozoruhodnou podrobností, zejména ve srovnání s nařízeními zabývajícími se regionální politikou. Možná by bylo lepší svěřit zodpovědnost za zpracování některých jednotlivých záležitostí osobám, které zodpovídají za přípravu programu rozvoje venkova. Názorným příkladem jsou opatření, podle kterých pouze malé a velmi malé podniky mají možnost získat podporu ke zlepšení zpracování a marketingu. Článek 50 stanoví, že pouze jedno z dětí rolníka může získat podporu pro diverzifikaci a maximální úrovně podpory EU jsou vyčísleny v Příloze I.

2.9

Jedním ze závěrů solnohradské konference bylo konstatování, že život na venkově je nepostradatelný pro zemědělství, stejně jako je zemědělství nepostradatelnou součástí života na venkově. Je velmi důležité, aby programy regionálního rozvoje věnovaly odpovídající pozornost zahájení hospodaření mladými rolníky. V současné době neexistuje integrovaná politika zabývající se mladými rolníky. Jedním z případů takové integrované politiky by bylo zavedení startovacího balíčku, který by soustředil v jediném nástroji všechny záležitosti vztahující se k převzetí podniku a zahájení hospodaření mladými rolníky.

2.10

Výbor regionů bere na vědomí návrh přestat používat socioekonomická kritéria pro označení „jiných znevýhodněných oblastí kromě oblastí horských“ a sladění základu pro výpočet příspěvků s platbami pro zemědělství a životní prostředí. Důvody Komise pro tento krok jsou zřejmé, Výbor regionů však vyjadřuje znepokojení nad možným dopadem takových změn kritérií na zemědělské podnikání v oblastech, kterých se to týká. V případě, že by navrhované změny měly významnější socioekonomické dopady, je nezbytné vytvořit podmínky zavádění ostatních politických opatření, které by takové účinky zmírnily. Přinejmenším by se mělo také zvážit stanovení přechodného období pro postupný útlum pomoci rolníkům v oblastech, které v blízké budoucnosti pozbudou možnost podpory.

2.11

Výbor regionů vítá skutečnost, že kromě rolníků mají nyní možnost zemědělsko-ekologických opatření i jiní vlastníci půdy. Tyto subjekty mohou představovat chybějící propojení v oblasti řízení půdy, jehož záměrem je pokrýt veškerou půdu v oblasti, tedy nejen půdu zemědělskou. V této souvislosti Výbor regionů výslovně navrhuje přijetí ustanovení, která by odměňovala zemědělsko-ekonomická opatření, s ohledem na skutečnost, že stávající schéma odměn – založené na dodatečných nákladech a ušlém příjmu z důvodu plnění závazku – není vždy možné použít. Jednou z možností je úprava náhrad, založená na skutečném výstupu a s ním spojenými přínosy (Doporučení 84).

2.12

Toto nařízení již neobsahuje přijímající iniciativu pro zemědělsko-ekologická opatření, tj. možnost 20 % navýšení příspěvku. Je to nevhodné, uvážíme-li užitečnost takových opatření a jejich význam pro hospodaření s půdou. Výbor regionů navrhuje opětovné zavedení této iniciativy (Doporučení 84).

2.13

Existují dosti výrazné rozdíly mezi zeměmi s dobře rozvinutým a méně rozvinutým sektorem lesnictví. Návrhy Komise nejsou dostatečně flexibilní, aby podporovaly zalesňování v zemích, kde je nedostatek lesů. Rozvoj lesnického průmyslu bude v těchto zemích ohrožen a environmentální výhody ztraceny, nebudou-li vyčleněny prostředky na překlenutí rozdílů.

2.14

Každý rok hledá mnoho zemědělců práci mimo zemědělský sektor. V některých regionech to může prohlubovat problém vylidňování. Kromě vytváření pracovních míst je třeba věnovat pozornost i přeškolování zemědělských pracovníků a možnostem zemědělských profesí na částečný pracovní úvazek. Programy rozvoje venkova musí poskytnout prostor pro toto přeškolování a/nebo výkon několika činností, a to včetně nezemědělských, v nemalé míře v regionech, které budou mít menší prospěch ze strukturálního financování (zejména z Evropského sociálního fondu). V regionech, kam se více soustředí financování z ESF, by měly příslušné programy ESF výslovně umožňovat přeškolování zemědělských pracovníků a výkon několika činností.

2.15

Venkovské oblasti Unie uchovávají vzácné přírodní a kulturní dědictví, jež může hrát klíčovou roli v diverzifikaci ekonomiky venkova. Nicméně schopnost místního turistického průmyslu využívat těchto zajímavostí trvale udržitelným způsobem a poskytovat turistovi vysoce kvalitní zkušenosti je často omezena špatným poskytováním služeb nebo nevhodným rozvojem produktů. Proto je důležité zmínit výslovně vytváření dle článku 52 nařízení, jež se týká turistiky (Doporučení 6).

2.16

Ženy hrají podstatnou úlohu v diverzifikaci hospodářství venkovských oblastí, ale často také čelí specifickým problémům, jako je omezenější přístup ke kapitálu potřebnému k zahájení hospodaření. Výbor regionů je toho názoru, že nařízení by mělo pomoci zajistit větší účast žen na venkovském hospodaření (Doporučení 11). Nezastupitelnou úlohu v diversifikaci venkovského hospodaření má také internet. Mnohé venkovské oblasti však mají přístup k internetu omezený nebo žádný. Výbor vítá návrh Komise, využít Evropský fond pro rozvoj venkova (EFRV) na dostatečné vybavení venkovských oblastí infrastrukturami IKT. Významně se tím přispěje k překlenutí tohoto „digitálního rozdělení“.; vyřešení tohoto problému by také napomohlo zvýšit přitažlivost dotčených oblastí pro nové podnikatelské subjekty a mohlo by umožnit stávajícím podnikům vstup na nové trhy. Doplňující opatření by byla možná v rámci priority diversifikace venkovského hospodářství Evropského fondu regionálního rozvoje.

3.1

Výbor regionů přičítá podstatný význam zahrnutí místních a regionálních orgánů do přípravy a uskutečňování programů rozvoje venkova a má za to, že tato úloha by se měla výrazněji odrazit v nařízení (Doporučení 13). Výbor regionů vybízí k tomu, aby národní strategie nabízely odpovídající rozsah opatření přizpůsobených potřebám regionů a místních oblastí (viz též výše, bod 2.2). VR přičítá význam tomu, aby strategie braly v úvahu potřeby vyváženého prostorového rozvoje v každém regionu. Příliš mnoho evropských nebo národních pravidel pro strategii může zbrzdit zavádění regionálních iniciativ přizpůsobených místním příležitostem a obtížím.

3.2

Tvorba programů, financování a monitorování musejí být přizpůsobeny skutečným potřebám. Proto je podivné, že by nařízení mělo stanovit, že členské státy musí připravovat program rozvoje venkova buď na celostátní nebo regionální úrovni. Bylo by lepší poskytnout v tomto bodu členským státům více volnosti, včetně možnosti kombinovat regionální a národní programy. Nadto se právě v členských státech s federální správou v právě probíhajícím období podpory osvědčila možnost povolení národních rámcových řešení, která pak mohla být realizována v regionálních programech. (Doporučení 2).

3.3

Výbor regionů vítá návrh Komise, aby se třetí priorita prováděla především prostředky strategií místního rozvoje. Nelze pochybovat o tom, že nové ekonomické činnosti jsou pro venkovské oblasti životně důležité. Tyto činnosti doplňují zemědělskou činnost. Nové činnosti je však nutné zavádět s rozmyslem a tyto činnosti nesmí snižovat kvalitu venkovských oblastí. V tomto kontextu Výbor sdílí názor vyjádřený ve stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru, (3) že je nutné se vyhnout „venkovské urbanizaci“, tj. uplatňování stejných opatření ve venkovských i městských oblastech. To určitě platí pro venkovské oblasti pod městským tlakem, kde zachování povahy a charakteristických rysů těchto oblastí je životně důležité pro kvalitu městského života. Problémy, se kterými se tyto oblasti potýkají, včetně problémů spojených s městským zemědělstvím, vyžadují zcela odlišný přístup, než kterým je možné čelit nesnázím v okrajovějších venkovských oblastech. Nařízení musí nabídnout odpovídající rozsah, který by tyto požadavky pokryl.

4.1

Výbor regionů přičítá velkou důležitost programu LEADER a lituje proto nejasné formulace nařízení, pokud se týká úlohy programu LEADER. Na jedné straně je přístup LEADER ve článku 4.2 označený jako čtvrtý prioritní cíl, na straně druhé je popisovaný také jako metodologie zavádění opatření pro první tři prioritní cíle. Výbor regionů vyzývá, aby se přístupu LEADER dostalo oprávněného postavení, jmenovitě postavení samostatné priority, srovnatelné s úlohou, kterou v regionální politice sehrává Interreg. Podřazování přístupu LEADER hlavnímu proudu ohrožuje jeho jedinečný charakter a přidanou hodnotu. Výbor regionů vyzývá Evropskou komisi k upřesnění nařízení v otázce budoucí úlohy programu LEADER a jasné stanovení programu LEADER jako samostatné priority.

4.2

Pokud se týká zavádění místních strategií, zdá se, že článek 63 odst. 1 říká, že tyto strategie musí plnit všechny cíle čtyř prioritních os. To je v rozporu s ustanovením článku 62, písm. a), které stanoví, že uskutečňování iniciativy LEADER se děje „s ohledem na dosažení cílů jedné nebo několika ze tří prioritních os…“; Výbor regionů navrhuje odstranění této nekonzistence ze znění nařízení (Doporučení 14).

4.3

Výbor regionů podporuje návrh Komise vyhradit pro LEADER nejméně podstatnou část prostředků EU, kterými disponují členské státy, podle potřeb oblastí, kterých se to týká. Výbor regionů též vítá návrh zřídit evropskou síť pro vývoj venkova. V procesu vytváření by bylo možné čerpat ze zkušeností z vytváření národních sítí v rámci programu LEADER. Výbor regionů nicméně varuje před opakováním nepřípustných průtahů, které nastaly při zřizování Observatoře venkovských oblastí EU (LEADER+), Evropské observatoře LEADER (LEADER II) a mnoha národních sítí LEADER. Pro Evropskou komisi a členské státy by mělo být zřízení těchto orgánů od samého počátku programovacího období prioritou. Místní orgány mají velké zkušenosti s prací podle programu LEADER, které by měly být využity členskými státy při vypracovávání koncepce LEADER.

4.4

Výbor regionů odmítá ponechávat významnou část dostupného rozpočtu jako rezervu pro ty členské státy, jejichž programy LEADER dosahují nejlepších výsledků. To pravděpodobně povede k tomu, že se bude dávat přednost krátkodobým, „snadným“ projektům před střednědobými a dlouhodobými projekty. Z důvodů spolehlivého plánování musí být určeno, jaké prostředky jsou ve kterém členském státu k dispozici. (Doporučení 15 a 18).

5.1

Výbor regionů je toho názoru, že důležité je neohrozit kontinuitu akcí a opatření během přechodu mezi programovým obdobím 2000 – 2006 a programovým obdobím 2007 – 2013. Musí se proto zajistit, aby se opatření, které byly povoleny na několik let ještě ve starém období, např. v oblasti zemědělství a životního prostředí, financovala až do ukončení příslušného období a aby byl ponechán přislíbený příspěvek Společenství (podíl spolufinancování). Výbor regionů podporuje návrh Komise na vyčlenění částky 88,75 miliard euro z rozpočtu (vyjma modulace) na financování politiky rozvoje venkova v EU, aby se dostala efektivní politika rozvoje venkova do nové fáze. Opětovnou nacionalizaci politiky nebo její části VR výrazně odmítá.

5.2

Výbor regionů bere na vědomí, že podle návrhu nařízení se musí mimo ex-ante, ex-post a střednědobého hodnocení předložit i průběžné roční hodnocení, zajímá ho ale, jaká je přidaná hodnota průběžného ročního hodnocení.

5.3

Jedním z cílů nařízení je zjednodušení legislativy, která tuto oblast upravuje. Aby bylo možné posoudit, je-li tohoto cíle dosaženo, je nezbytné prozkoumat prováděcí nařízení. Výbor regionů by přivítal žádost o stanovisko k těmto prováděcím nařízením, vzhledem ke zkušenostem, které mají členové Výboru regionů s implementační politikou v této oblasti.