7.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 302/86

1.1

Toto sdělení si vyžádala letos na jaře Evropská rada a sešla se, aby projednala pokrok při zlepšování a modernizaci systémů sociální ochrany za účelem udělat je „příznivé pro zaměstnání“. Účelem je, aby toho bylo dosaženo prostřednictvím většího důrazu na efektivnost pobídek (tj. systémy dávek, sladění rodinného a pracovního života, důchody pro penzionované pracovníky a subvence ke snížení chudoby a sociálního vyloučení). Po tomto zasedání následovala v listopadu 2003 závěrečná zpráva Pracovní skupiny pro zaměstnanost (1) pro Evropskou komisi. Sdělení z obou klíčových událostí poukazují na hlavní výzvy v oblasti zaměstnanosti, kterým Evropa čelí, a stanoví reformy, které je nutno provést, má-li EU dosáhnout cílů stanovených v lisabonské strategii.

Panuje shoda, že se Evropská unie opožďuje, co se týče dosažení ambiciózního cíle stanovaného v roce 2000 na vrcholné schůzce v Lisabonu, a to stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, schopnou udržitelného růstu, s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností. V obou sděleních se uznává, že i když jsou lisabonské cíle ambiciózní, nemůže si Evropa dovolit je nesplnit, a že klíčovou podmínkou pro to, aby se lisabonské cíle staly skutečností, je shoda členských států při zintenzívnění jejich úsilí.

Za této situace ukazují všechny oficiální ukazatele, že úspěch při vytváření více a lepších pracovních míst bude záviset na čtyřech klíčových požadavcích:

Ačkoli tyto předpoklady převážně na straně nabídky jsou v kompetenci národních vlád, chce toto stanovisko zavést dodatečný požadavek týkající se skutečného partnerství veřejného a soukromého sektoru při zajištění toho, aby se práce vyplatila, a to zahrnutím odpovědnosti zaměstnavatelů do tohoto významného úsilí.

1.2

Na základě nedávných posouzení představuje dodatečný stimul zajistit, aby byly pobídky ke zvýšení nabídky pracovních sil účinně vyváženy opatřeními k zajištění přiměřené sociální ochrany pro všechny, při zachování efektivnosti veřejných výdajů v této oblasti. Tato rovnováha je rozhodující, mají-li země předcházet dlouhodobému potenciálnímu nebezpečí, které představuje stárnoucí evropská populace, což je perspektiva, která má vážné důsledky nejen pro udržení optimální pracovní síly, ale ohrožuje rovněž životaschopnost samotných evropských sociálních systémů. Vyšší zapojení na trhu práce u znevýhodňovaných skupin, především matek, rasových menšin, zdravotně postižených osob a mladých lidí v pochybném zaměstnání, je důležitým cílem pro efektivní spojení sociální ochrany a zvýšení zaměstnanosti. Toto stanovisko jmenuje tyto skupiny, jelikož uvedení vyčerpávajícího seznamu všech myslitelných znevýhodnění je pro politiku méně smysluplné a protože pro výše uvedené skupiny je obtížné překonat své znevýhodnění právě kvůli nepřesným tradicím v politice, podle nichž jsou si všechna znevýhodnění na trhu práce rovna.

1.3

Na úrovni EU je úsilí členských států přezkoumat systémy sociální ochrany s cílem učinit je více příznivými pro zaměstnání poháněno pomocí zesílené koordinace hospodářských politik, politik zaměstnanosti a sociálních politik. Pro rok 2010 byly na úrovni EU stanoveny ambiciózní cíle: zvýšit celkovou míru zaměstnanosti na 70 %, míru zaměstnanosti žen na 60 % a míru zaměstnaností lidí ve věku 55–64 let na 50 %. Tyto cíle podporují různé zásady a doporučení zahrnutá v Hlavních směrech hospodářské politiky a Hlavních směrech zaměstnanosti a rovněž ve společných cílech otevřené metody koordinace v oblasti důchodů a sociálního zapojení.

2.1

Je důležité, že tento přezkum, ke kterému se ze střednědobé až dlouhodobé perspektivy přistupuje z hlediska toho, jak přivést více lidí na trh práce, je spojen také s náklady, jak s náklady na nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní, tak i náklady na řízení, takže reformy by mohly vést k vyšším nákladům, než se případně sníží ekonomické břemeno při řízení nezaměstnanosti/nedostatečné zaměstnanosti. Veřejné a soukromé investice do přípravy lidí na znalostní ekonomiku a trvalý rozvoj lidského kapitálu lidí v pracovním věku poskytují největší návratnost investic zaměřených na transformaci trhu práce v zemi, i když to jsou dlouhodobé procesy, které trvají až 20 let, než plně dozrají. Zejména je potřeba, aby byly méně kvalifikovaným pracovníkům nabídnuty příležitosti dalšího vzdělávání za účelem využívání veřejných a soukromých investic do vyššího vzdělávání, a to jak ve veřejných institucích, tak zaměstnavateli, aby bylo těmto pracovníkům umožněno čelit měnícím se požadavkům ekonomiky založené na znalostech. Efekt dlouhodobých opatření na straně nabídky v oblasti produktivity je ten, že snižují nabídku lidí s nízkou kvalifikací; snižují nezaměstnanost (zejména dlouhodobou nezaměstnanost); zvyšují míru zapojení pracovní síly (zejména žen) a zvyšují celkovou produktivitu. To jsou trvalé důsledky. Přístup orientovaný čistě na stranu nabídky by však byl nedostatečný. Je rovněž důležité zvýšit poptávku po práci, tj. zvýšit nabídku pracovních míst prováděním finanční politiky „příznivé pro zaměstnání“ a „zvyšující zaměstnanost“. Některé členské státy, které se zaměřily na rychlý růst zapojení lidí s nízkou kvalifikací do práce na úkor zlepšení lidského kapitálu, však pravděpodobně nenaleznou pro tyto typy pracovníků v různých okamžicích jejich pracovního života trvalá řešení dilema nízká mzda/žádná mzda. Tedy účinky se mohou objevit ihned, ale stejně rychle i zmizí, jelikož vydělávat si na živobytí s nízkou kvalifikací není v dnešním globálním hospodářství udržitelné. Proto je efektivnost nákladů v tomto ohledu stejně důležitým heslem jako snížení nákladů.

2.2

Ačkoli jádrem politik k zajištění toho, aby se práce vyplatila, zůstávají tradiční finanční pobídky zahrnuté do systému dávek a daňového systému, akceptují se rostoucí měrou i jiné pobídky jako péče o dítě, přístup a zvláštní poskytování pro zdravotně postižené, vzdělávání a veřejné zdraví jako pobídky, které mají hrát doplňující roli. Proto je nutno doporučovat spíše rozsáhlé národní přístupy zapojující široký okruh finančních a jiných pobídek, které podporují zlepšení a udržení zaměstnanosti, než přístup, který zdůrazňuje pouze jednu nebo druhou metodu. Opět, z dlouhodobého hlediska udržitelnosti by se tyto otázky péče a investic do lidského kapitálu měly zvážit z pohledu příjemce (např. dětí pracujících rodičů, a ne samotných pracujících rodičů), jelikož tato práva a poskytování tvoří v kontextu trhu práce neměnný základ pro urychlený rozvoj lidského kapitálu v pozdějších letech. Prostředky ze strukturálních fondů EU by měly více pomoci lidem s nízkou kvalifikací, kteří hledají práci, a pro nezbytné dlouhodobé investice do lidského kapitálu a sociální infrastruktury.

2.3

Ačkoli mnoho členských států společně se sociálními partnery zvýšilo investice do aktivních opatření, která mají pomoci těm, kdo znovu vstupují na trh práce nebo na něm dělají pokroky, a to zlepšením jejich kvalifikace a zvýšením jejich zaměstnatelnosti, je třeba věnovat mnohem více pozornosti determinantům poptávky, včetně využití daňových pobídek a podporování nejlepší praxe zaměstnavatelů s cílem pomoci ohroženým skupinám v ekonomice, např. starším a zdravotně postiženým pracovníkům. HSV vyzývá příslušné orgány EU, aby podporovaly a zlepšily politiky stimulující poptávku, které pozitivně ovlivňují úroveň a kvalitu zaměstnanosti, a požaduje uvést příklady a perspektivy, co se týče úlohy sociální odpovědnosti podniků při dosahování lisabonských cílů v oblasti zaměstnanosti. Zaměstnavatelé i zaměstnanci musejí mít zájem na „zajištění toho, aby se práce vyplatila“. Politiky stimulující poptávku proto vyžadují vyvážený přístup „výhra-výhra“, který umožňuje zaměstnavatelům zaměřit se na základní podnikatelské aktivity a vytvářet pracovní příležitosti a uchazečům o zaměstnání najít práci s platem na lepší úrovni, než kdyby dostávali dávky v nezaměstnanosti nebo dávky sociálního zabezpečení a které zabezpečují životní minimum.. Jak již Výbor uvedl, „systémy zdanění a sociálního zabezpečení v členských státech by měly být organizovány tak, aby se pracovníkům, kteří vstoupí na trh práce, vyplatilo tam zůstat a rozvíjet svou kariéru... za podpory opatření ke zvýšení počtu pracovních příležitostí, které jsou k dispozici“ (2).

2.4

Veřejná podpora sladění pracovního a rodinného života usiluje o to, pomoci rodinám vykonávat úkoly, které jsou základem pro organizaci a trvání společnosti. To zahrnuje zejména podporu rodin, jelikož v těch se rodí děti, rodiny děti živí a vychovávají a pečují o závislé rodinné příslušníky, většinou nemocné, zdravotně postižené nebo starší osoby. V kontextu demografického stárnutí jsou tyto politiky stále důležitější jako prostředek ke zvrácení klesající míry porodnosti.

2.5

Je však důležité, aby mechanismy použité k výplatě rodinných dávek neovlivňovaly negativně pobídky k práci. V některých zemích pomáhá oddělení rodinných přídavků pro závislé rodinné příslušníky od dávek v nezaměstnanosti posílit finanční pobídky pro vstup do zaměstnání, zejména u matek a žen, které pečují o starší příbuzné. Neexistence dostupné péče o dítě, a to kvůli nákladům nebo fyzické dostupnosti, je považována za klíčovou překážku pro zapojení rodičů, zejména žen. Proto je nutno uvítat a podporovat klíčovou roli dotovaného, dostatečného a přijatelného poskytování péče o dítě při podpoře účasti na zaměstnanosti, zejména žen. V některých členských státech necítí ženy v plodném věku povinnost porodit dítě, jelikož osobní finanční náklady spojené s rodičovstvím jsou jednoduše příliš vysoké, což má za následek to, co představuje daň pro pracující matky. I když tyto postoje mohou být z národní perspektivy krátkozraké, je to dokonce ještě více – špatné hospodaření na straně tvůrců politik, kteří mohou udělat více k zastavení trvalého poklesu míry porodnosti v Evropě zajištěním toho, aby se míra zaměstnanosti žen zvýšila prostřednictvím finančních a nefinančních pobídek.

2.6

Profesní a geografická mobilita je rozhodující pro vysokou úroveň hospodářské efektivnosti, a proto je nutno přijmout opatření, která zajistí, aby nároky na dávky ze zákonných penzijních systémů a penzijních systémů společnosti byly zachovány, v případech, kdy lidé změní zaměstnavatele nebo bydliště v rámci EU. Je také důležité zaměřit se na ty, kteří vstupují na trh práce, nebo na ty, kteří se ze zaměstnance stávají podnikateli, aby bylo zajištěno, že jsou přiměřeně podporováni sociální ochranou. Existuje zde rovněž prostor ke snížení pracovní mobility jako poslední možnosti stimulováním stagnujících místních ekonomik prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého investování, které maximalizuje místní trhy práce. Vzhledem k tomu, že jedním aspektem vyšší profesní mobility může být ztráta určitých dovedností, druhou stránkou mince mobility je to, že jednotlivci mají větší možnost přesídlit tam, kde je skutečná poptávka po jejich kvalifikaci a rovněž příležitost vyzkoušet ten druh transferu technologií, který přidává hodnotu k jejich současné kvalifikační základně. Proto nelze mobilitu chápat úzce tak, že představuje ztrátu, ale jako efektivní přidělování příslušných kvalifikací a talentu tam, kde je jich nejvíce zapotřebí.

2.7

Fyzická a duševní nezpůsobilost významně snižuje nabídku pracovních sil, zejména u pracovníků ve věku 50 až 60 let, kteří jsou hlavním cílem evropské strategie k zajištění toho, aby se práce vyplatila. V některých členských státech je až jedna pětina nebo dokonce jedna čtvrtina lidí ve věkové skupině 55-59 let a 60-64 let na dávkách v invaliditě. Tato skutečnost svědčí o závažném vypětí existující v současném pracovním světě, které může způsobovat vážné tělesné a duševní opotřebení. Tento problém, který je možné spojit s ochranou zdraví při práci, je třeba vyřešit přijmutím vhodných strategií s ohledem na preventivní ochranu zaměstnance a ochranu zdraví, a zlepšením pracovních podmínek. Osoby, které nejsou zcela invalidní, ale mají pouze sníženou pracovní schopnost, mají malou šanci najít vhodné pracovní místo, které by zohledňovalo jejich pracovní omezení. Je proto nutné zvýšit nabídku takovýchto pracovních míst, aby bylo možné zajistit pracovní příležitosti pro lidi, kteří mají sníženou pracovní schopnost. Avšak mnoho lidí, kteří se nacházejí v této situaci skryté nezaměstnanosti, by upřednostnilo vykonávat nějakou výdělečnou činnost, jelikož stále ještě mají významnou pracovní kapacitu. Členské státy musí přijmout nezbytná opatření, aby bylo zajištěno, že dávky v nezaměstnanosti a invaliditě nedonutí handicapované pracovníky, aby skončili v pasti nezaměstnanosti, ale naopak budou doplněním jednotlivých nitek sociální politiky v zájmu handicapovaných pracovníků. Je však třeba uznat, že zdravotní postižení je na škále způsobilosti a nové myšlení definuje zdravotní postižení jako odezvu společnosti na jednotlivce, která zbavuje způsobilosti více než fyzické nebo jiné omezení při rozhodování o tom, zda je osoba postižená nebo ne. V této souvislosti varuje Výbor před politikou, která by nechtěně vyústila v zakrytí skutečné úrovně nezaměstnanosti. Je rozhodující užší spolupráce při sledování a zlepšování výměny nejlepších praktik politiky handicapovaných občanů v jednotlivých státech, přičemž se nadále chrání a podporují potřeby postižených lidí. Je zapotřebí otevřeného koordinačního rámce pro dobrou praxi a pozitivní akce poskytující dávky, které souvisejí s podporou zaměstnanosti a samostatně výdělečné činnosti, společně s dávkami podél spektra fyzické a duševní způsobilosti.

2.8

Co se týče starších pracovníků, stanovila Evropská rada na zasedání ve Stockholmu ambiciózní cíl zvýšit míru zaměstnanosti lidí ve věku 55-64 let na 50 % (v roce 2002 tato činila 40,1 % a u lidí ve věku 60-64 let méně než jednu čtvrtinu). Na zasedání Evropské rady v Barceloně byl členským státům stanoven doplňkový ambiciózní cíl zavést opatření do roku 2010, aby se zvýšil o pět let průměrný produktivní věk odchodu z trhu práce. Dosažení těchto cílů bude rozhodující pro zajištění budoucí finanční udržitelnosti sociální ochrany, zejména pro zaručení přiměřené výše příjmů pro budoucí důchodce. Výbor se domnívá, že tento cíl je rozumný.

3.1

Společně se specifickými, cílenými hospodářskými politikami je zajištění toho, aby se práce vyplatila, také o procesu. Jednou z oblastí při zajišťování toho, aby se práce zralá na reformu vyplatila, je možnost, že nastávají situace, kdy pracovníci opouštějí placené zaměstnání před dosažením důchodového věku. Například v mnoha členských státech mohou lidé, kteří dlouho platili příspěvky na sociální zabezpečení, dostat důchod před dosažením běžného důchodového věku, což je často spojené s citelnou finanční újmou. Tito pracovníci by mohli ještě eventuálně být hospodářským přínosem a sociální politika by jim měla jejich volbu usnadnit, a to zejména vytvořením rámcových podmínek na trhu práce, které berou v potaz věkovou otázku. U žen není brzký odchod z pracovního procesu vždy dobrovolný, ale je často spojen s diskriminací žen na pracovišti. Tyto diskriminace se také projevují na získaných právech na důchod žen, z nichž většina zažije přerušení pracovní kariéry kvůli mateřství a péči o dítě/starší rodinné příslušníky, profesní segregaci do nejistých „feminizovaných“ profesí s nízkou mzdou a rozdíly v platech mezi pohlavími, což všechno zkracuje dobu placení a snižuje výši příspěvků na systémy důchodového zabezpečení a pouze zhoršuje ekonomické vyhlídky žen v důchodu předčasným zkrácením jejich placeného zaměstnání. Feminizace chudoby je již dlouho objektem zájmu a ponurá Evropa nutně potřebuje, aby byla v politice věnována pozornost zlepšení ekonomické situace žen v průběhu života. Lepší zohlednění substitučních period, věnovaných péči o děti, ve výpočtu nároků na důchod by znamenalo zásadní opatření, umožňující zmírnění důsledků diskriminací v důchodě, které ženy zažily během pracovního života.

3.2

Jiným příkladem, kde musejí mít odpovídající správní reformy přednost před netečností veřejnosti je zajistit, aby úsilí k zajištění toho, aby se práce vyplatila, bylo spravedlivé z hlediska pohlaví. Zatímco některé nové členské země jsou přetíženy sociálními politikami a politikami zaměstnanosti, které omezují přístup žen k zaměstnání, jiné mají doplňující daňové a sociální politiky, které podporují vysokou úroveň zapojení žen jako pracovní síly. Tyto dříve mimořádně vysoké míry zaměstnanosti se během přechodu na tržní hospodářství snížily. Je důležité, aby přírůstek žen pracujících na plný úvazek nebyl obětován při úsilí restrukturalizovat hospodářství přistupujících zemí, přičemž by toto úsilí nehledělo na pohlaví. Je třeba podněcovat tvůrce národních politik, aby upřednostňovali ty pracovníky, u kterých představuje zajištění toho, aby se práce vyplatila, největší výzvu, místo toho, aby nadále jednali, jako kdyby všechny skupiny nezaměstnaných/nedostatečně zaměstnaných osob byly znevýhodněny stejně.

4.1

První poučka: EHSV se domnívá, že myšlenka vytvoření nových nástrojů sociální ochrany, stejně jako lepší využití existujících nástrojů by neměla být zamítnuta, ale naopak, rozvinuta a vzájemně doplněna. Například, velmi roztříštěné a rozdílné systémy pro pomoc a služby orientované na mládež už neodpovídají novému charakteru prodloužení této časti života. Absence nástrojů sociální ochrany, konkrétněji zaměřená na tuto věkovou skupinu, nutí některé mladé lidi si rychle vybrat málo kvalifikované formy vzdělávání a zaměstnání, s velmi vážnými strukturálními důsledky na celý jejich život, a se souvisejícím pozitivním dopadem na veřejné sociální výdaje. Podobně, absence nových nástrojů, které by mohly zabezpečit odbornou sociální ochranu během celého života – způsobující střídání období vzdělávání, práce a odpovědností za pečování – značně brzdí mobilitu a flexibilitu na trhu práce (šestá poučka).

4.2

EHSV považuje za velmi důležité věnovat zvláštní pozornost střednědobým vlivům mnohých iniciativ přijatých členskými státy za účelem „aktivace“ sociálních dávek.

4.3

EHSV se domnívá, že nastal čas pro silné evropské podněty (zejména podněty namířené na a prováděné ve spolupráci se sociálními partnery) na podporu koordinace systémů doplňkové sociální ochrany které, jak to zdůrazňuje Komise, se stávají důležitými prvky sociální ochrany (sedmá poučka).

5.1

Výbor požaduje konvergenci v úsilí členských států EU zajistit, aby se práce vyplatila, tím, že učiní zaměstnání skutečně ekonomicky přitažlivou alternativou k nezaměstnanosti nebo sociálnímu zabezpečení, a přitom se zaměří na celou škálu překážek při zajištění toho, aby se práce vyplatila. Domácí politiky musejí uznat a předcházet podporování takovéhoto výměnného obchodu, zejména ve schopnosti pracovníků s nízkou mzdou a nízkou kvalifikací uniknout chudobě prostřednictvím deklarované, legitimní práce. Tudíž klíčovým problémem, kterému členské státy čelí při zajištění, aby se práce vyplatila, je určit společnou a přiměřenou úroveň podpory v zaměstnanosti i nezaměstnanosti, která zachová pobídky pro lidi, aby se zapojili na trhu práce. Výbor rozlišuje mezi příspěvky politik rychle přinášejících zisk, které se zaměřují na poskytování omezených, ale konečných dávek pro osoby s nízkou kvalifikací, a dlouhodobějšími investicemi do lidského kapitálu, které jsou klíčem k zajištění toho, aby se práce dlouhodobě a udržitelně vyplácela, zejména pro ty nejvíce ohrožené.

5.2

Výbor poukazuje na značné možnosti přispění soukromých podniků a zaměstnavatelů při plnění evropských cílů zaměstnanosti. Mělo by se vyvinout úsilí ke stanovení uskutečnitelných politik v oblasti poptávky, které jsou zaměřeny na změnu chování zaměstnavatelů způsobem, který podporuje dosažení lisabonských cílů kvalitnější, udržitelné zaměstnanosti v celé Evropě. Komise by měla poskytnout a šířit důkazy a zkušenosti, co se týče toho, kde dobré chování podniků zlepšilo množství a kvalitu pracovních příležitostí, a hledat způsoby, jak tento úspěch zopakovat.

5.3

Mimo podporování dobré praxe je nutno prosazovat sankce při nevhodném chování zaměstnavatele, včetně diskriminace z důvodu pohlaví, rasy, sexuální orientace, náboženského vyznání nebo věku, s cílem podporovat v evropských ekonomikách inovace, růst nabídky pracovních sil a možnost mít delší pracovní život. Diskriminace v zaměstnání žene talentované lidi do ilegálního nebo neoficiálního sektoru, kde je produktivita nízká, pobídky k odbornému vzdělávání a investování slabé a kde neexistuje sociální ochrana. Takovéto neracionální ekonomické chování nejenže zbavuje Evropu konkurenceschopnosti, ale připravuje národní ekonomiky o velmi potřebné příjmy z daní.

5.4

Proto je nutno uplatňovat v členských státech řadu nástrojů a systémů dávek za podpory silné národní koordinace, která vyvažuje nástroje nabídky a poptávky v oblasti pracovních sil. Je třeba pečlivě vyvažovat a předvídat spojené účinky dávek nebo daňové úrovně na příjmy a věnovat zvláštní pozornost pobídkovým strukturám, které tyto vytvářejí pro chudé domácnosti.. Byla zdůrazněna i další opatření např. poskytování péče o dítě, pružná pracovní doba, záruka práce, pracovní mobilita a příležitosti k odbornému vzdělávání, jako nezbytná pro komplexní politický rámec k zajištění toho, aby se práce vyplatila.