51995XC1123(01)

Oznámení o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a komisí v oblasti státní podpory

(95/C 312/07)

Účelem tohoto oznámení je nabídnout pokyny ohledně spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Komisí v oblasti státní podpory. Toto oznámení nijak neomezuje práva udělená členským státům, jednotlivcům nebo podnikům právem Společenství. Není jím dotčen výklad práva Společenství, který může být podán Soudním dvorem a Soudem prvního stupně Evropských společenství. Konečně, nemá v úmyslu nikterak zasahovat do plnění povinností vnitrostátních soudů.

I. ÚVOD

1. Odstranění vnitřních hranic mezi členskými státy umožňuje podnikům ve Společenství rozšířit své činnosti na celý vnitřní trh a spotřebitelům mít prospěch ze zvýšené konkurence. Tyto výhody nesmí být ohroženy narušeními hospodářské soutěže vyvolanými podporou neodůvodněně poskytnutou podnikům. Dokončení vnitřního trhu tak znovu potvrzuje význam posílení politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže.

2. Soudní dvůr vydal řadu důležitých rozsudků ohledně výkladu a použití článků 92 a 93 Smlouvy o ES. Soud prvního stupně má nyní soudní pravomoc nad právními kroky soukromých subjektů proti rozhodnutím Komise o státní podpoře a bude takto přispívat k vývoji judikatury v této oblasti. Komise odpovídá za každodenní používání pravidel hospodářské soutěže pod dohledem Soudu prvního stupně a Soudního dvora. Veřejné orgány a soudy v členských státech spolu se soudy Společenství a Komisí přebírají své vlastní úkoly a povinnosti, pokud jde o dodržování pravidel Společenství týkajících se státní podpory, v souladu se zásadami stanovenými judikaturou Soudního dvora.

3. Náležité používání politiky hospodářské soutěže na vnitřním trhu může vyžadovat účinnou spolupráci Komise a vnitrostátních soudů. Toto oznámení vysvětluje, jak Komise hodlá pomáhat vnitrostátním soudům prostřednictvím navázání užší spolupráce při používání článků 92 a 93 v jednotlivých případech. Často je vyslovena výtka, že konečná rozhodnutí Komise v případech státní podpory jsou přijímána až poté, kdy narušení hospodářské soutěže poškodily zájmy třetích stran. Zatímco Komise není vždy schopna rychle jednat tak, aby ochránila zájmy třetích stran v případech státní podpory, vnitrostátní soudy mohou mít lepší podmínky pro to, aby zajistily, že všechna porušení poslední věty čl. 93 odst. 3 budou řešena a napravena.

[1]

4. Komise je správním orgánem odpovědným za provádění a rozvoj politiky hospodářské soutěže ve veřejném zájmu Společenství. Vnitrostátní soudy odpovídají za ochranu práv a vynucování povinností obvykle na podnět soukromých subjektů. Komise musí zkoumat všechna opatření ohledně podpory, která spadají pod čl. 92 odst. 1, aby zhodnotila jejich slučitelnost se společným trhem. Vnitrostátní soudy se musí ubezpečit o tom, že členské státy plní své procedurální povinnosti.

5. Poslední věta čl. 93 odst. 3 (níže tučně) má přímý dopad na právní řády členských států.

"Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek 92 slučitelný se společným trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí."

6. Zákaz provádění uvedený v poslední větě čl. 93 odst. 3 platí pro veškerou podporu, která byla provedena bez oznámení [2]. a, v případě oznámení, je účinný v průběhu předběžného období, a pokud Komise použije sporné řízení, do konečného rozhodnutí [3].

7. Soud musí samozřejmě posoudit, zda "zamýšlená opatření" představují státní podporu ve smyslu čl. 92 odst. 1 [4], než vydá rozhodnutí podle poslední věty čl. 93 odst. 3. Rozhodnutí Komise a judikatura Soudního dvora věnují této závažné otázce velkou pozornost. Proto pojem státní podpora musí být široce vykládán, aby zahrnul nejen subvence, ale i daňové úlevy a investice z veřejných fondů učiněné za okolností, za nichž by soukromý investor své přispění odmítl [5]. Tato podpora musí pocházet od "státu", což zahrnuje všechny úrovně, formy a podoby veřejného orgánu [6]. Podpora musí upřednostňovat určité podniky nebo produkci určitého zboží: toto slouží k odlišení státní podpory, na níž se vztahuje čl. 92 odst. 1, od obecných opatření, na něž se nevztahuje [7]. Za státní podporu se například nepovažují opatření, která nemají ani jako svůj předmět ani jako účinek upřednostnění některých podniků nebo produkci určitého zboží, nebo která se vztahují na fyzické osoby v souladu s objektivními kritérii bez ohledu na umístění, odvětví nebo podnik, v němž může být zaměstnán příjemce výhod.

8. Pouze Komise může rozhodnout, že státní podpora je "slučitelná se společným trhem", tj. povolená.

9. Při používání čl. 92 odst. 1 mohou vnitrostátní soudy samozřejmě klást Soudnímu dvoru předběžné otázky podle článku 177 Smlouvy a za určitých okolností to učinit musí. Mohou též vyžadovat pomoc Komise tím, že ji žádají o "právní nebo hospodářské informace" analogicky s rozsudkem Soudního dvora ve věci Delimitis [8], týkající se článku 85 Smlouvy.

10. Úlohou vnitrostátního soudu je chránit práva, jichž požívají jednotlivci v důsledku přímého účinku zákazu uvedeného v poslední větě čl. 93 odst. 3. Využije všechny vhodné nástroje a opravné prostředky a použije všechna příslušná ustanovení vnitrostátního práva, aby zajistil soulad s přímým účinkem této povinnosti, kterou Smlouva ukládá členským státům [9]. Vnitrostátní soud musí v případě, jenž patří do jeho soudní pravomoci, použít právo Společenství jako celek a chránit práva, která toto právo přiznává jednotlivcům; nesmí proto brát v úvahu jakákoli ustanovení vnitrostátního práva, která jsou v rozporu s právem Společenství, ať už předcházejí určité pravidlo Společenství nebo po něm následují [10]. Soudce může, je-li to vhodné a v souladu s použitelnými pravidly vnitrostátního práva a s judikaturou Soudního dvora [11], přiznat prozatímní opatření, například vydáním příkazu ke zmrazení nebo vrácení nezákonně vyplacených peněz a může odškodnit strany, jejichž zájmy byly poškozeny.

11. Soudní dvůr vyslovil názor že plná účinnost pravidel Společenství by se zhoršila a ochrana práv jimi udělených by se oslabila, kdyby jednotlivci neměli možnost obdržet odškodnění, jsou-li jejich práva poškozena porušením práva Společenství, za něž může být členský stát pohnán k odpovědnosti [12]; zásada odpovědnosti státu za újmy a škody způsobené jednotlivci v důsledku porušení práva Společenství, za něž může být tento stát pohnán k odpovědnosti, je neodmyslitelnou součástí systému Smlouvy [13]; vnitrostátní soud, jenž v případě, který se týká práva Společenství, zastává názor, že jedinou překážkou, která mu brání nařídit prozatímní opatření, je pravidlo vnitrostátního práva, nesmí brát na toto pravidlo zřetel [14].

12. Tyto zásady se použijí v případě porušení pravidel Společenství pro hospodářskou soutěž. Jednotlivci a podniky musí mít přístup ke všem procesním pravidlům a opravným prostředkům stanoveným vnitrostátním právem, za stejných podmínek, jaké by platily, kdyby došlo k porovnatelnému porušení vnitrostátního práva. Tato rovnost zacházení se týká nejen konečných závěrů o porušení přímo použitelného práva Společenství, ale rozšiřuje se též na všechny zákonné prostředky schopné přispívat k účinné právní ochraně.

III. OMEZENÉ PRAVOMOCI KOMISE

13. Používání pravidel hospodářské soutěže Společenství vnitrostátními soudy má značné výhody pro jednotlivce i podniky. Komise nemůže přiznat odškodnění za ztráty utrpěné v důsledku porušení čl. 93 odst. 3. Takové nároky je možné vznést jen před vnitrostátními soudy. Vnitrostátní soudy mohou obvykle přijmout prozatímní opatření a nařídit rychlé ukončení porušování. Před vnitrostátními soudy je možné spojovat nárok podle práva Společenství s nárokem podle vnitrostátního práva. Toto není možné v rámci řízení před Komisí. Kromě toho mohou soudy úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů. Toto není nikdy možné v rámci správního řízení před Komisí.

IV. POUŽITÍ ČL. 93 ODST. 3

14. Členské státy jsou povinny oznámit Komisi veškeré záměry poskytnout podporu nebo změnit již schválené plány podpor. Totéž platí pro podporu, která může být způsobilá pro automatické schválení podle čl. 92 odst. 2, neboť Komise musí zkontrolovat, zda jsou splněny předepsané podmínky. Jediná výjimka z oznamovací povinnosti se týká podpory zařazené jako de minimis, neboť tato neovlivňuje významně obchod mezi členskými státy, a proto nespadá pod čl. 92 odst. 1 [15].

15. Komise přijímá oznámení o obecných režimech nebo programech podpory, stejně jako o plánech na poskytnutí podpory jednotlivým podnikům. Jakmile je režim schválen Komisí, jednotlivá poskytnutí podpory podle režimu se obvykle neoznamují. Avšak podle některých zákonů o podpoře nebo rámců pro konkrétní průmyslová odvětví nebo konkrétní typy podpory se vyžaduje oznámení poskytnutí jakékoli podpory nebo sumy překračujících určitou částku. V některých případech může být jednotlivé oznámení výslovně vyžadováno podmínkami povolení daného režimu Komisí. Členské státy musí oznámit podporu, kterou chtějí poskytnout mimo rámec povoleného režimu. Vyžaduje se oznámení plánovaných opatření, včetně plánů na provedení finančních převodů z veřejných fondů do veřejných nebo soukromých podniků, které mohou zahrnovat podporu ve smyslu čl. 92 odst. 1.

16. První otázkou, kterou se musí zabývat vnitrostátní soudy v rámci postupu podle poslední věty čl. 93 odst. 3, je, zda tato opatření představují novou nebo stávající státní podporu ve smyslu čl. 92 odst. 1. Druhou otázkou, na níž je třeba odpovědět, je, zda opatření bylo oznámeno, buď jednotlivě, nebo v rámci režimu, a pokud ano, zda Komise měla dostatek času aby dospěla k rozhodnutí [16].

17. Pokud jde o režimy podpory, Soudní dvůr považuje za "dostatečnou dobu" dvouměsíční období, po němž může dotčený členský stát, poté co o tom předběžně informuje Komisi, provést oznámené opatření [17]. Toto období si Komise dobrovolně zkracuje na 30 pracovních dnů pro jednotlivé případy a na 20 pracovních dnů podle "urychleného" postupu. Toto období běží od doby, kdy se Komise přesvědčí, že informace poskytnuté členským státem jsou dostatečné pro dosažení rozhodnutí [18].

18. Jestliže se Komise rozhodla zahájit řízení stanovené v čl. 93 odst. 2, doba, během níž je zakázáno provádět podporu, běží, dokud Komise nedospěje ke kladnému rozhodnutí. Co se týče neoznámených podpor, není pro rozhodovací postup Komise stanovena žádná lhůta, ačkoli Komise jedná co nejrychleji. Podpora se nesmí poskytnout před konečným rozhodnutím Komise.

19. Jestliže se Komise nevyslovila k podpoře, vnitrostátní soudy se při výkladu práva Společenství mohou vždy řídit judikaturou Soudu prvního stupně a Soudního dvora, jakož i rozhodnutími vydanými Komisí. Komise zveřejnila řadu obecných oznámení, která mohou být v tomto ohledu nápomocná [19].

20. Vnitrostátní soudy by proto měly být schopny rozhodnout, zda opatření v dané záležitosti je či není nezákonné podle čl. 93 odst. 3. Jsou-li vnitrostátní soudy na pochybách, mohou a v některých případech musí požadovat rozhodnutí předběžné otázky Soudním dvorem v souladu s článkem 177.

21. Vydají-li vnitrostátní soudy soudní rozhodnutí o nedodržení čl. 93 odst. 3, musí rozhodnout, že dané opatření porušuje právo Společenství, a musí přijmout vhodná opatření k ochraně práv jednotlivců a podniků.

V. ÚČINKY ROZHODNUTÍ KOMISE

22. Soudní dvůr vyslovil názor [20], že vnitrostátní soud je vázán rozhodnutím Komise určeným členskému státu podle čl. 93 odst. 2, snaží-li se příjemce dané podpory zpochybnit platnost rozhodnutí, o němž byl písemně informován dotčeným členským státem, a nepodal-li žalobu proti rozhodnutí ve lhůtách předepsaných článkem 173 Smlouvy.

VI. SPOLUPRÁCE MEZI VNITROSTÁTNÍMI SOUDY A KOMISÍ

23. Komise si uvědomuje, že výše stanovené zásady pro používání článků 92 a 93 vnitrostátními soudy jsou složité a mohou být někdy nedostatečně propracovány, což soudům neumožňuje řádně plnit jejich soudní povinnosti. Vnitrostátní soudy proto mohou žádat Komisi o pomoc.

24. Článek 5 Smlouvy stanoví zásadu loajální a trvalé spolupráce mezi orgány Společenství a členskými státy za účelem dosažení cílů Smlouvy, včetně provádění čl. 3 písm. g), jímž se zřizuje režim, který zajišťuje, že není narušována hospodářská soutěž na vnitřním trhu. Tato zásada zahrnuje závazky a povinnosti vzájemné pomoci jak pro členské státy, tak pro orgány Společenství. Podle článku 5 má Komise povinnost spolupracovat se soudními orgány členských států, které odpovídají za zajišťování provádění a dodržování práva Společenství ve vnitrostátním právním řádu.

25. Komise se domnívá, že taková spolupráce je nezbytná pro zajištění přísného, účinného a důsledného používání práva Společenství pro hospodářskou soutěž. Kromě toho účast vnitrostátních soudů na provádění práva hospodářské soutěže v oblasti státní podpory je nezbytná pro účinnost čl. 93 odst. 3. Smlouva nutí Komisi, aby dodržela postup uvedený v čl. 93 odst. 2, dříve než může nařídit vrácení podpory, která je neslučitelná se společným trhem [21]. Soudní dvůr rozhodl, že čl. 93 odst. 3 má přímý účinek a že nezákonnost určitého opatření a jeho důsledků, nelze nikdy se zpětnou platností legalizovat následným kladným rozhodnutím Komise o tomto opatření. Dodržování pravidel pro oznamování v oblasti státní podpory proto představuje základní prvek právní ochrany jednotlivců a podniků.

26. Na základě těchto úvah má Komise v úmyslu pracovat směrem k užší spolupráci s vnitrostátními soudy následujícím způsobem.

27. Komise se zavázala k politice otevřenosti a transparentnosti. Komise provádí svou politiku tak, aby poskytla dotčeným stranám užitečné informace o provádění pravidel hospodářské soutěže. Za tímto účelem pokračuje ve zveřejňování co největšího množství informací o věcech státní podpory a příslušné politice. Judikatura Soudního dvora a Soudu prvního stupně, obecné texty o státní podpoře zveřejněné Komisí, rozhodnutí přijatá Komisí, výroční zprávy Komise o politice hospodářské soutěže a měsíční Věstník Evropské unie mohou pomoci vnitrostátním soudům při zkoumání jednotlivých případů.

28. Jsou-li tyto obecné informace nedostatečné, vnitrostátní soudy mohou v mezích svého vnitrostátního procesního práva požádat Komisi o informace procesní povahy, aby jim to umožnilo zjistit, zda určitá věc čeká na projednání před Komisí, zda byla předmětem oznámení nebo zda Komise oficiálně zahájila řízení nebo přijala nějaké jiné rozhodnutí.

29. Vnitrostátní soudy mohou též konzultovat Komisi, způsobuje-li jim použití čl. 92 odst. 1 nebo čl. 93 odst. 3 určité potíže. Pokud jde o čl. 92 odst. 1, tyto potíže se mohou týkat zejména zjištění, zda opatření naplňuje znaky státní podpory, případně způsobuje narušení hospodářské soutěže, nebo zda ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Soudy se proto mohou radit s Komisí o její běžné praxi ve vztahu k těmto problémům. Mohou od Komise získávat informace pokud jde o konkrétní údaje, statistiky, tržní studie a ekonomické analýzy. Je-li to možné, Komise tyto údaje sdělí, nebo označí zdroj, z něhož je možné je získat.

30. Ve své odpovědi Komise nezkoumá podstatu jednotlivého případu ani slučitelnost opatření se společným trhem. Odpověď poskytnutá Komisí není pro žádající soud závazná. Komise jasně uvede, že její stanovisko není rozhodující a že právo soudu požadovat předběžné soudní rozhodnutí Soudního dvora podle článku 177 není dotčeno.

31. Je v zájmu řádné správy soudnictví, aby Komise reagovala na žádosti o právní a konkrétní informace v nejkratší možné době. Nicméně Komise nemůže na takové žádosti kladně reagovat, není-li splněno několik podmínek. Požadované údaje musí být skutečně k dispozici a Komise smí sdělovat jen informace, které nejsou důvěrné povahy.

32. Článek 214 Smlouvy vyžaduje, aby Komise nesdělovala informace důvěrné povahy. Kromě toho se povinnost loajální spolupráce podle článku 5 týká vztahu mezi vnitrostátními soudy a Komisí a netýká se stran sporu čekajícího na projednání před těmito soudy. Komise je povinna dodržovat právní neutralitu a objektivitu. Proto nepřijme žádosti o informace, pokud nepocházejí od vnitrostátního soudu, buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím stran, kterým dotčený soud nařídil, aby požádaly o určité informace.

VII. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

33. Toto oznámení se použije obdobně na příslušná pravidla pro státní podporu, pokud mají přímý dopad na právní řád členského státu, obsažená:

- ve Smlouvě o založení Evropského společenství uhlí a oceli a v ustanoveních přijatých podle této smlouvy a

- v Dohodě o Evropském hospodářském prostoru.

34. Toto oznámení se vydává pro poučení a žádným způsobem neomezuje práva udělená členským státům, jednotlivcům nebo podnikům právem Společenství.

35. Tímto oznámením není dotčen jakýkoli výklad práva Společenství, který může podat Soudní dvůr a Soud prvního stupně Evropských Společenství.

36. Souhrn odpovědí poskytnutých Komisí na základě tohoto oznámení se každoročně zveřejňuje ve zprávě o politice hospodářské soutěže.

[1] … hlavní a výlučná úloha vyhrazená Komisi články 92 a 93 Smlouvy, jíž je zjištění případné neslučitelnosti podpory se společným trhem, je zásadně odlišná od úlohy vnitrostátních soudů spočívající v ochraně dodržování práv jednotlivců, která jsou výsledkem přímého účinku zákazu stanoveného v poslední větě čl. 93 odst. 3 Smlouvy. Zatímco Komise musí zkoumat slučitelnost navrhované podpory se společným trhem, i když členský stát porušil zákaz provádění podpory, vnitrostátní soudy nečiní více, než že do konečného rozhodnutí Komise chrání práva jednotlivců, kteří se setkali s možným porušením zákazu uvedeného v poslední větě čl. 93 odst. 3 ze strany státních orgánů."Věc C-354/90, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a Syndicat national des négociants et transformateurs de saumon vs. Francie (Sb. rozh. 1991, s. I-5505, 5527, body 9, 10, 11 a 14).

[2] S výjimkou "stávající" podpory. Taková podpora může být prováděna, dokud Komise nerozhodla, že je neslučitelná se společným trhem: viz věc C-387/92, Banco de Crédito Industrial, nyní Banco Exterior de España vs. Ayuntamiento de Valencia (Sb. rozh. 1994, s. I-877); věc C-44/93, Namur – Les Assurances du Crédit vs. Office National du Ducroire a Belgie (Sb. rozh. 1994, s. I-3829)

[3] Věc C-354/90 citovaná výše v poznámce pod čarou 1, s. 5527 bod 11.

[4] Viz rozsudek Soudního dvora ve věci 78/76, Steinlike a Weinlig vs. Německo (Sb. rozh. 1997, s. 595, bod 14):"… vnitrostátní soud může mít důvod k podání výkladu a použití pojmu podpory obsaženého v článku 92, za účelem určení, zda by státní podpora zavedená bez ohledu na řízení pro předběžné zkoumání stanovené v čl. 93 odst. 3 neměla podléhat tomuto řízení.".

[5] Pokud jde o poslední formulaci, viz stanovisko generálního advokáta Jacobse ve spojené věci C-278/92, C-279/92 a C-280/92, Španělsko vs. Komise, bod 28:"… o státní podporu jde, pokud členský stát dává podniku k dispozici finanční prostředky, které by za obvyklého průběhu událostí neposkytl soukromý investor, jenž používá obvyklá obchodní kritéria, a bez ohledu na jiné prvky sociální, politické nebo lidské povahy".

[6] Soudní dvůr ve věci 290/83, Komise vs. Francie (Sb. rozh. 1995, s. 439-449, bod 14) vyslovil názor, že "… zákaz obsažený v článku 92 zahrnuje veškerou podporu poskytnutou členským státem nebo prostřednictvím státních zdrojů a není na místě rozlišovat, zda je podpora poskytnuta přímo státem nebo veřejnými či soukromými subjekty jím zřízenými nebo ustanovenými za účelem správy podpory".

[7] Jasné prohlášení o tomto rozdílu lze nalézt ve stanovisku generálního advokáta Darmona ve spojené věci C-72 a C-73/91, Sloman Neptun (Sb. rozh. 1993, s. I-887).

[8] Věc C-234/89, Delimitis vs. Henninger Bräu (Sb. rozh. 1991, s. I…-935); Oznámení Komise o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Komisí při používání článků 85 a 86 Smlouvy (Úř. věst. C 39, 13.12.1993, s. 6). Viz stanovisko generálního advokáta Lenze ve věci C-44/93 bod 106 citované výše v poznámce pod čarou 2. Viz též věc C-2/88, Imm, Zwartveld (Sb. rozh. 1990, s. I-3365 a I-4405): "… úkolem orgánů Společenství je poctivě spolupracovat se soudními orgány členských států, které jsou odpovědné za zajištění používání a dodržování práva Společenství ve vnitrostátním právním řádu" (s. I-3366 bod 1 a bod 10 na s. 4410 a 4411 v uvedeném pořadí).

[9] Jak se Soudní dvůr vyjádřil ve věci C-354/94 citované výše v poznámce pod čarou 1, s. 5528 bod 12: "… platnost opatření, která mají vliv na podporu, je ovlivněna, jestliže vnitrostátní orgány porušují poslední větu čl. 93 odst. …3 Smlouvy. Vnitrostátní soudy musí nabídnout jednotlivcům, které situace nutí spoléhat na takové porušení, určitou naději, že budou vyvozeny všechny nezbytné závěry v souladu s jejich vnitrostátním právem, co se týče platnosti opatření, jimiž se provádí podpora, znovuzískání finanční podpory udělené v rozporu s tímto ustanovením a možných prozatímních opatření."

[10] Věc 106/77, Amministrazione delle Finanze dello Stato vs. Simmenthal (Sb. rozh. 1978, s. 629-644 bod 21). Viz též věc C-213/89, The Queen vs. Secretary of State for Transport, ex parte: Factortame Ltd. a jiní (Sb. rozh. 1990, s. I-2433, 2475).

[11] Spojené věci C-6/90 a C-9/90, Andrea Francovich a jiní vs. Itálie (Sb. rozh. 1991, s. I-5357). Na projednání před Soudním dvorem čekají další významné případy, které se týkají odpovědnosti vnitrostátních soudů při použití práva Společenství: věc C-48/93, The Queen vs. Secretary State for Transport, ex parte: Factortame Ltd. a jiní (Úř. věst. C 94, 3.4.1993, s. 13); věc C-46/93, Brasserie du Pêcheur SA vs. Německo (Úř. věst. C 92, 2.4.1993, s. 4); věc C-312/93, SCS Peterbroeck, Van Campenhout & Cie vs. Belgický stát (Úř. věst. C 189, 13.7.1993, s. 9); věci C-430 a C-431/93, J. Van Schnidel a J.N.C. Van Veen vs. Stichting Pensioenfonds voor Fysiotherapeuten (Úř. věst. C 338, 15.12.1993, s. 10).

[12] Francovich citováno výše v poznámce pod čarou 11, s. 5414 bod 33.

[13] Francovich citováno výše v poznámce pod čarou 11, s. 5414 bod 35.

[14] The Queen vs. Secretary of State for Transport, ex parte: Factortame Ltd. a jiní, citováno výše v poznámce pod čarou 10.

[15] Viz bod 3.2 obecných zásad Společenství pro státní podporu malým a středním podnikům (Úř. věst. C 213, 19. 8. 1992, s. 2) a dopis členským státům zn. IV/D/06878 ze dne 23. března 1993, Právo hospodářské soutěže v Evropských společenstvích, díl II.

[16] Věc 120/73, Lorenz vs. Německo (Sb. rozh. 1973, s. 1471).

[17] Věc 120/73, Lorenz vs. Německo citovaná výše v poznámce pod čarou 16, s. 1481 bod 3; viz též věc 84/42, Německo vs. Komise (Sb. rozh. 1984, s. 1454, 1488 bod 11).

[18] Komise vydala návod ke svým řízením v případech státní podpory (Právo hospodářské soutěže v Evropských společenstvích, díl II).

[19] Komise čas od času zveřejňuje a aktualizuje přehled pravidel pro státní podporu (Právo hospodářské soutěže v Evropských společenstvích, díl II).

[20] Věc C-188/92, TWD Textilwerke Deggendorf GmbH vs. Německo (Sb. rozh. 1994, s. I-833); viz též věc 77/72, Capolongo vs. Maya (Sb. rozh. 1973, s. 611).

[21] Komise informovala členské státy, že "… v příslušných případech – poté, co poskytne dotyčnému členskému státu možnost vyjádřit se a uvážit jako náhradní možnost poskytnutí záchranné podpory definované v pokynech Společenství – může přijmout prozatímní rozhodnutí nařizující členskému státu vybrat nazpět celou podporu nebo část podpory vyplacené v rozporu s procesními pravidly. Tato podpora by pak musela být vybrána nazpět v souladu s požadavky vnitrostátních právních předpisů a splatná částka by byla úročena úrokem z prodlení běžícím od doby vyplacení podpory." (Sdělení Komise členským státům doplňující dopis Komise č. SG(91) D/4577 ze dne 4. března 1991 o postupech při oznamování podpor a o postupech použitelných v případě poskytnutí podpory v rozporu s pravidly čl. 93 odst. 3 Smlouvy o ES, dosud nezveřejněné.).

--------------------------------------------------