1.   

U systémů vytápění, které mají výměník tepla a u kterých primárním okruhem výměníku prochází výfukové plyny nebo znečištěný vzduch, se požadavky podle bodu 6.2 tohoto předpisu považují za splněné za předpokladu, že jsou dodrženy následující podmínky:

2.   

stěny primárního okruhu výměníku tepla musí být těsné za všech tlaků až do 2 barů včetně;

3.   

stěny primárního okruhu výměníku tepla nesmí mít žádné demontovatelné součásti;

4.   

pokud je stěna výměníku tepla vyrobena z nelegované oceli, musí být v místě, kde dochází k výměně tepla, její tloušťka nejméně 2 mm;

4.1.   

v případě, kdy jsou užity jiné materiály (včetně kompositních materiálů a vrstvených materiálů), musí být tloušťka stěny taková, aby byla zajištěna stejná doba životnosti výměníku tepla, jakou má v případě podle bodu 4;

4.2.   

pokud je stěna výměníku tepla v místě, kde dochází k výměně tepla, smaltovaná, musí být stěna v místě smaltování silná nejméně 1 mm a smaltování musí být trvanlivé, dostatečně těsné a nepórovité;

5.   

potrubí, které vede výfukové plyny, musí mít nejméně 30 mm dlouhý úsek pro indikaci koroze; tento úsek musí být umístěn ihned za výměníkem tepla a musí být nekrytý a snadno přístupný;

5.1.   

stěna tohoto úseku pro indikaci koroze nesmí být silnější, než jsou stěny potrubí výfukových plynů ve výměníku tepla, a vlastnosti materiálu a povrchu tohoto úseku musí být shodné s vlastnostmi tohoto potrubí;

5.2.   

pokud výměník tepla tvoří jediný celek s tlumičem výfuku vozidla, musí být vnější stěny tlumiče považovány za úsek, který splňuje požadavky bodu 5.1 a ve kterém může dojít ke korozi.

6.   

U systémů vytápění odpadním teplem, které užívají pro vytápění chladicí vzduch motoru, se požadavky podle bodu 6.2 tohoto předpisu považují za splněné bez užití výměníku tepla za předpokladu, že jsou dodrženy následující podmínky:

6.1.   

chladicí vzduch užívaný k vytápění přichází do kontaktu pouze s částmi povrchu motoru, které nemají žádnou demontovatelnou část, a

6.2.   

Tyto požadavky se považují za splněné, pokud např.:

1.   

V případě schvalování typu vozidla se provede dále uvedená zkouška:

1.1.   

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny s maximálním výkonem při bezvětří (rychlost proudění vzduchu ≤ 2 m/s), všechna okna se uzavřou a u spalovacího topení se vypne hnací motor vozidla. Nicméně jestliže se topení při běhu na plný výkon vypne automaticky dříve než za jednu hodinu, může být měření provedeno před jeho vypnutím.

1.2.   

Podíl CO v okolním vzduchu se měří odběrem vzorků:

1.2.1.   

v bodě mimo vozidlo co možno nejblíže vstupu vytápěcího vzduchu a

1.2.2.   

v bodě ve vozidle ve vzdálenosti menší než je 1 m od výstupu ohřátého vzduchu.

1.3.   

Hodnoty se zjišťují v reprezentativním časovém úseku 10 minut.

1.4.   

Odečet z místa podle bodu 1.2.2 smí být nejvýše o 20 ppm CO vyšší než odečet z místa popsaného v bodě 1.2.1.

2.   

U schválení typů topení jako konstrukčních částí se po provedení zkoušek podle příloh 5 a 6 a bodu 1.3 přílohy 7 provede následující zkouška:

2.1.   

Primární obvod výměníku tepla se podrobí zkoušce těsnosti, aby se zajistilo, že znečištěný vzduch nemůže pronikat do ohřátého vzduchu určeného pro prostor pro cestující.

2.2.   

Tento požadavek se považuje za splněný, pokud při manometrickém tlaku 0,5 hPa je hodnota úniku z výměníku tepla rovna nebo menší než 30 dm3/h.

1.   

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny při maximálním výkonu při bezvětří (rychlost větru ≤ 2 m/s), se všemi okny zavřenými. Pokud však při maximálním výstupu topení samo vypne v době kratší než jedna hodina, mohou se měření provést před jeho vypnutím. Pokud je ohřátý vzduch odebírán mimo vozidlo, zkouší se při okolní teplotě nejméně 15 °C.

2.   

Povrchová teplota kterékoli části systému vytápění, se kterým může řidič vozidla přijít do styku za normálního silničního užívání, se změří dotykovým teploměrem. U nekrytých kovových materiálů nesmí teplota žádné části překročit 70 °C a u ostatních materiálů 80 °C.

2.1.   

U části nebo částí systému vytápění za sedadlem řidiče, jakož ani v případě přehřátí systému nesmí teplota překročit 110 °C.

2.2.   

U vozidel kategorií M1 a N nesmí mít žádná část systému vytápění, se kterou by sedící cestující mohli při běžné jízdě přijít do styku, s výjimkou výstupní mřížky, teplotu vyšší než 110 °C.

2.3.   

U vozidel kategorií M2 a M3 nesmí mít žádná část systému vytápění, se kterou by cestující mohli při běžné jízdě přijít do styku, teplotu vyšší než 70 °C u nekrytých kovových materiálů a 80 °C u ostatních materiálů.

3.   

Teplota ohřátého vzduchu, který vstupuje do prostoru pro cestující, nesmí překročit teplotu 150 °C, měřeno ve středu výstupního otvoru.

1.   

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny s maximálním výkonem při bezvětří (rychlost proudění vzduchu ≤ 2 m/s) a s okolní teplotou 20 ± 10 °C. Nicméně jestliže se topení při běhu na plný výkon vypne automaticky dříve než za jednu hodinu, může být měření provedeno před jeho vypnutím.

2.   

3.   

Zkouška se opakuje za podmínek odpovídajících rychlosti vozidla 100 km/h (nebo maximální konstrukční rychlosti u vozidel, kde je maximální rychlost nižší než 100 km/h). Za těchto podmínek nesmí hodnota CO překročit 0,2 % objemových. Pokud zkouška proběhla na topení jako na konstrukční části, není třeba tuto zkoušku opakovat u typu vozidla, do kterého je topení namontováno.

1.   

S každým topením musí být dodán návod na obsluhu a údržbu, pro topení určená k dodatečné montáži navíc ještě pokyny pro jejich instalaci.

2.   

Pro případ havárie musí být k regulaci každého spalovacího topení nainstalováno bezpečnostní zařízení (buď jako součást spalovacího topení, nebo jako součást vozidla). Toto zařízení musí být konstruováno tak, aby v případě, že při spuštění plamen nenaskočí nebo při chodu zhasne, čas pro zapálení a sepnutí dodávky paliva nebyl překročen o čtyři minuty v případě topení na kapalné palivo, nebo, v případě topení na plynné palivo, jednu minutu v případě termoelektrického řízení plamene a 10 sekund v případě automatického řízení.

3.   

Spalovací komora a výměník tepla u topení vyžívajících jako médium pro přenos tepla vodu musí být schopné odolat tlaku dvakrát vyššímu, než je běžný pracovní tlak, nebo tlaku 2 bary (na manometru), podle toho, který je vyšší. Zkušební tlak musí být uveden v informačním dokumentu.

4.   

Topení musí být opatřeno štítkem výrobce s údajem o názvu výrobce, číslem modelu a označením typu spolu s údajem jmenovitého výkonu topení v kilowattech. Musí být rovněž uveden druh paliva a popřípadě pracovní napětí a tlak plynu.

5.   

Zpožděné vypínání (doběh) ventilátorů spalovacího vzduchu

5.1.   

Je-li namontován ventilátor spalovacího vzduchu, musí mít při vypnutí doběh, a to i v případě přehřátí nebo přerušení dodávky paliva.

5.2.   

Ostatní opatření, která mají zabránit poškození vlivem explozivního hoření a koroze výfuku, mohou být použita v případě, že výrobce k uspokojení schvalovacího orgánu prokáže jejich rovnocenný účinek.

6.   

Požadavky na elektrické napájení

6.1.   

Veškeré technické požadavky, na které má vliv elektrické napětí, musí být splněny v napěťovém rozsahu ± 16 % od napětí jmenovitého. Pokud je však zajištěna ochrana proti podpětí a/nebo přepětí, musí být požadavky splněny při jmenovitém napětí a v bezprostřední blízkosti míst rozpojení.

7.   

Výstražná kontrolka

7.1.   

Zapnutí a vypnutí spalovacího topení musí být provozovateli zřetelně indikováno viditelnou kontrolkou v jeho zorném poli.