21.9.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 243/5

(1)

Dne 18. září 2012 obdržela Komise stížnost podanou soukromými osobami v souvislosti s údajně protiprávní státní podporou, kterou poskytlo Portugalsko společnosti EDP – Energias de Portugal, S.A. (1) (dále jen „EDP“) s ohledem na uvízlé náklady v Portugalsku a prodloužení doby využívání veřejných vodních zdrojů pro výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách.

(2)

Dne 30. října 2012 zaslala Komise stížnost Portugalsku a vyžádala si také doplňkové informace, které Portugalsko poskytlo dopisem ze dne 8. ledna 2013. Dne 25. ledna 2013 se uskutečnila schůzka s portugalskými orgány. Další informace poskytlo Portugalsko dne 7. března 2013.

(3)

Dne 18. září 2013 zaslala Evropská komise Portugalsku dopis, v němž ho informovala o svém rozhodnutí zahájit v souladu s čl. 108 odst. 2 Smlouvy formální vyšetřovací řízení týkající se pouze prodloužení doby využívání veřejných vodních zdrojů pro výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách.

(4)

Dne 21. října 2013 obdržela Komise připomínky Portugalska a dne 29. ledna 2014 byla přijata příslušná oprava.

(5)

Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení (2) (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo dne 16. dubna 2014 zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(6)

V květnu 2014 obdržela Komise připomínky od třetích stran.

(7)

Portugalsko zaslalo své vyjádření k připomínkám zaslaným třetími stranami dne 3. července 2014.

(8)

Komise si dopisem ze dne 15. dubna 2016 vyžádala další informace. Portugalsko zaslalo odpověď dne 19. srpna 2016.

(9)

Tímto rozhodnutím je ukončeno formální vyšetřovací řízení, které bylo zahájeno podle článku 108 SFEU. Rozhodnutí se nezabývá souladem opatření s ostatními ustanoveními práva EU, jako jsou pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek a antimonopolní pravidla založená na článcích 106/102 SFEU.

(10)

Před liberalizací portugalského trhu s elektřinou v roce 2007 nebyla elektřina vyrobená v Portugalsku prodávána přímo na trhu, nýbrž ji získával veřejný provozovatel elektroenergetické soustavy, společnost Rede Elétrica Nacional, S.A. (dále jen „REN“), na základě dlouhodobých smluv o nákupu energie (dále jen „kupní smlouvy“). Podle těchto kupních smluv byla společnosti REN uložena povinnost nakupovat od schválených výrobců zaručené množství elektřiny za zaručenou cenu, která pokrývala přesně určené nákladové položky, a po zaručenou dobu, a to až do roku 2027.

(11)

Po provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES (3) se Portugalsko rozhodlo přistoupit k předčasnému ukončení kupních smluv a nahradit je vyplacením náhrady za uvízlé náklady (mechanismus náhrady nákladů na zachování smluvní rovnováhy (dále jen „CMEC“)). Parametry a metodiku výpočtu CMEC stanovilo legislativní nařízení č. 240/2004 ze dne 27. prosince 2004.

(12)

Portugalsko oznámilo opatření týkající se náhrady za uvízlé náklady dne 1. dubna 2004, a to na základě sdělení Komise týkajícího se metodiky analýzy státní podpory spojené s uvízlými náklady (4). Tyto uvízlé náklady měly být uhrazeny v souvislosti s předčasným ukončením kupních smluv mezi společnostmi EDP a REN u 34 elektráren, z toho 27 vodních elektráren, vzhledem k očekávané zátěži spojené s minulými investicemi na liberalizovaném trhu. V rozhodnutí o uvízlých nákladech se odkazuje rovněž na společnosti Tejo Energia a Turbogas. Portugalsko oznámilo svůj záměr poskytnout náhradu za uvízlé náklady i společnostem Tejo Energia a Turbogas. Opatření mělo být podle plánu financováno z příjmů plynoucích z poplatku uloženého konečným odběratelům elektřiny na základě smluvního příkonu.

(13)

Komise schválila v roce 2004 opatření k uhrazení možných ztrát tří podniků včetně zavedeného provozovatele (5) v rozhodnutí o státní podpoře N161/2004 – Ztracené náklady v Portugalsku (6).

(14)

Jak je uvedeno ve zmíněném rozhodnutí Komise, náhrada v rámci mechanismu CMEC, která je EDP vyplácena každý rok od července 2007, sestává ze dvou složek, a to pevně stanovené složky, což je podíl maximální roční částky vypočítané předem, a upravené složky, která zohledňuje reálnou hodnotu rozdílu mezi skutečnými příjmy a náklady dotyčných elektráren a která je vypočtena na úrovni konsolidované skupiny, v tomto případě EDP. Konečná úprava částky CMEC bude vypočítána počátkem roku 2018, tj. jedenáctý rok po předčasném ukončení kupních smluv. Tato konečná úprava bude vypočítána na základě předpokládaných příjmů do konce roku 2027, což je podle rozhodnutí Komise konec doby uplatňování mechanismu CMEC.

(15)

Dohoda o ukončení kupních smluv společnosti EDP v souvislosti s vodními elektrárnami byla uzavřena v únoru 2005 po přijetí legislativního nařízení č. 240/2004. Dohoda o ukončení kupních smluv obsahuje doložku o odkladném účinku, pokud jde o dohodnuté ukončení. Tato doložka podmiňuje ukončení kupních smluv právem na užívání veřejných vodních zdrojů nejméně do konce doby životnosti zařízení a stavebních děl. Právo na užívání veřejných vodních zdrojů bylo každopádně výrobci energie, společnosti EDP, uděleno na stejnou dobu.

(16)

Podle portugalského vodního zákona č. 58/2005 ze dne 29. prosince 2005 a legislativního nařízení č. 226-A/2007 ze dne 31. května 2007, které se týká režimu využívání vodních zdrojů, je užívání veřejných vodních zdrojů pro výrobu energie podmíněno koncesí. Výběr subjektu, kterému bude koncese udělena, se musel uskutečnit prostřednictvím jednoho ze zvláštních, zákonem stanovených postupů. Podle legislativního nařízení č. 240/2004 a legislativního nařízení č. 226-A/2007 se na konci doby platnosti koncese vrátí aktiva související s činností, která je předmětem koncese, bezplatně státu. Pokud však subjekt, který koncesi získal, uskuteční investice schválené poskytovatelem koncese, jež nebyly a nemohly být amortizovány, může stát splatit zbytkovou hodnotu, nebo rozšířit koncesi po zbývající dobu na aktiva, která mají být odepsána, příslušná doba však nesmí přesáhnout 75 let (7).

(17)

Portugalsko provedlo tři studie, které se podrobně zabývají výpočtem možné ekonomické hodnoty prodloužení koncese v roce 2007. Hlavní výsledky studií byly tyto:

(18)

Legislativní nařízení č. 226-A/2007 poskytlo doložkám o odkladném účinku, které byly obsaženy v kupních smlouvách, právní podporu prodloužením doby platnosti práv na užívání veřejných vodních zdrojů v případě vodních elektráren provozovaných společností EDP, jejichž kupní smlouvy byly legislativním nařízením č. 240/2004 ukončeny.

(19)

Podle § 91 odst. 6 legislativního nařízení č. 226-A/2007 byl převod práv na výrobce elektřiny (fakticky společnost EDP) podmíněn uhrazením částky zohledňující ekonomickou a finanční rovnováhu. Jak je stanoveno v § 92 odst. 1 legislativního nařízení č. 226-A/2007, tato částka u každé elektrárny odpovídala rozdílu mezi tržní hodnotou provozu do konce prodloužené doby trvání vyjádřené v peněžních tocích a zbytkovou hodnotou investice stanovenou v kupní smlouvě a diskontovanou příslušnými diskontními sazbami pro každou z těchto dvou složek ceny. Toto ustanovení umožňovalo, aby se transakce nepovažovala z finančního hlediska za jednu investici, jelikož k diskontování byly použity různé úrokové sazby, a to pro:

(20)

Podle ustanovení legislativního nařízení č. 226-A/2007 zaplatila společnost EDP portugalskému státu jako odměnu za ekonomickou a finanční rovnováhu prodloužení koncesí pro všech 27 vodních elektráren částku ve výši 759 milionů EUR. Tento údaj zahrnuje částku ve výši 55 milionů EUR, která odpovídá sazbě daně z vodních zdrojů. Z toho vyplývá, že čistá výše této odměny poskytnuté společností EDP činila 704 milionů EUR.

(21)

Ve stížnosti, která byla obdržena v září 2012, bylo uvedeno, že Portugalsko poskytlo společnosti EDP protiprávní státní podporu, která není slučitelná s vnitřním trhem, a to v důsledku dvou různých opatření:

(22)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyvrátila Komise část stížnosti týkající se náhrady za uvízlé náklady a dospěla k závěru, že neexistují důvody pro prohlášení této podpory za neslučitelnou s vnitřním trhem.

(23)

Komise však vyslovila pochybnosti ohledně možné státní podpory společnosti EDP v souvislosti s režimem využívání vodních zdrojů. V rozhodnutí o zahájení řízení dospěla Komise k předběžnému závěru, že nízká částka, kterou společnost EDP zaplatila za prodloužení práva na užívání veřejných vodních zdrojů provedením legislativního nařízení č. 226-A/2007, by v případě, že by se potvrdila, znamenala (jak se zdá) selektivní hospodářskou výhodu pro společnost EDP.

(24)

Co se týká slučitelnosti, Komise v této fázi neznala vhodný právní základ pro slučitelnost možné státní podpory společnosti EDP s vnitřním trhem.

(25)

Komise za prvé podotýká, že udělení koncese na využívání veřejných vodních zdrojů za účelem poskytování služby na trhu nemusí zahrnovat hospodářskou výhodu pro příjemce, pokud byla koncese udělena na základě otevřeného a nediskriminačního zadávacího řízení, jehož se zúčastnil dostatečný počet zainteresovaných hospodářských subjektů. V daném případě však dohody o ukončení kupních smluv fakticky prodloužily v průměru přibližně o 25 let výhradní právo společnosti EDP provozovat dotyčné elektrárny bez zadávacího řízení. Konání zadávacího řízení bylo ve skutečnosti znemožněno doložkami o odkladném účinku obsaženými ve 27 dohodách o ukončení kupních smluv, které byly uzavřeny mezi společnostmi REN a EDP.

(26)

Vzhledem k významnému podílu portugalského trhu, který elektrárny představují (27 %), postavení společnosti EDP na portugalském trhu pro výrobu a velkoobchodní dodávky elektřiny (55 %) a zvláštnímu významu vodních elektráren v portfoliu výroby elektřiny se Komise domnívala, že tyto doložky o odkladu mohou mít trvalý omezující účinek s ohledem na vstup potenciálních konkurentů na trh, kteří by mohli v otevřeném zadávacím řízení podat nabídky. Hospodářskou výhodu, která byla neoprávněně poskytnuta společnosti EDP, by proto bylo možno zjistit v případě, že by zadávací řízení vedlo k vyšší ceně, než byla cena, kterou zaplatila společnost EDP, po odečtení zbytkové hodnoty dlužné tomuto podniku.

(27)

Komise v rozhodnutí o zahájení řízení za druhé usuzovala, že druhým nejlepším řešením v případě neexistence zadávacího řízení mohlo být jednání mezi portugalskými orgány a společností EDP za obvyklých tržních podmínek. Portugalsko jednající jako účastník trhu by usilovalo o dosažení co nejvyššího výnosu z veřejných statků, které byly předmětem koncese. Podle tohoto přístupu by jednání se společností EDP bylo podpořeno oceněním provedeným v roce 2007 (10), které se pro Portugalsko jevilo jako nejvýhodnější, tj. oceněním, které navrhla společnost REN.

(28)

Jak je uvedeno ve 44. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, Portugalsko souhlasilo s konečnou cenou, která představovala téměř polovinu ceny odhadnuté společností REN. Pokud by se ocenění navrhované společností REN ukázalo jako nejpřesnější, zdá se být nepravděpodobné, že by se stát při jednání se společností EDP choval jako účastník trhu.

(29)

Další pochybnosti byly za třetí vysloveny v souvislosti s metodikou, která byla použita ke stanovení ceny transakce. Metoda stanovená v legislativním nařízení č. 226-A/2007 úzce sleduje přístup, který uvedla Caixa Banco da Investimento a který používá dvě diskontní sazby (11).

(30)

Komise vyslovila pochybnosti, zda mohlo nepoužití stejné diskontní sazby založené výhradně na kapitálových nákladech společnosti EDP, jak navrhla společnost REN, znamenat hospodářskou výhodu pro společnost EDP. Komise uvedla, že pokud by sazbou použitou k diskontování zbytkové hodnoty a volných peněžních toků byla jediná sazba WACC založená na obvyklých kapitálových nákladech evropského výrobce elektřiny (7,55 %), měla by společnost EDP zaplatit částku ve výši 1 340 milionů EUR, tj. o 581 milionů EUR více, než kolik činila částka skutečně uhrazená společností EDP.

(31)

Komise se proto v rozhodnutí o zahájení řízení domnívala, že vzhledem k rozhodnutí portugalských orgánů prodloužit dobu trvání koncesí výhradně ve prospěch společnosti EDP místo prostřednictvím zadávacího řízení, které je otevřeno ostatním konkurentům, mohlo být vhodnější použití diskontní sazby založené na skutečných WACC společnosti EDP k zohlednění jejích vlastních a skutečných nákladů na kapitál. Společnost REN uvedla, že skutečné WACC společnosti EDP v roce 2007 činily 6,6 %, a proto mohlo být vhodné použít tuto hodnotu místo sazby ve výši 7,55 %. Komise tudíž dospěla k závěru, že lze zjistit hospodářskou výhodu, která byla společnosti EDP poskytnuta neoprávněně.

(32)

Během formálního vyšetřovacího řízení obdržela Komise připomínky od stěžovatelů a od společnosti EDP.

(33)

Stěžovatelé se domnívali, že v důsledku prodloužení doby platnosti koncesí obdržela společnost EDP státní podporu. Podle jejich názoru představuje opatření náhradu za ušlý příjem.

(34)

Ve své odpovědi ze dne 19. května 2014 se společnost EDP naopak domnívala, že opatření státní podporu nepředstavuje. Společnost EDP za prvé tvrdila, že na základě práva na užívání veřejných vodních zdrojů do konce doby životnosti zařízení ve 27 vodních elektrárnách s kupními smlouvami, které bylo uznáno v roce 2007, nezískala žádnou hospodářskou výhodu, jelikož toto právo bylo uděleno za obvyklých tržních podmínek.

(35)

Podle společnosti EDP lze existenci hospodářské výhody vyloučit, pokud stát jedná jako soukromý prodávající v rámci transakce za obvyklých podmínek na otevřeném trhu a usiluje o dosažení co nejlepší ceny za aktiva.

(36)

Společnost EDP tvrdí, že má nárok na obdržení zbytkové hodnoty vodních elektráren, pokud kupní smlouvy skončí před koncem doby životnosti elektráren. Pro stát proto nebylo ekonomicky rentabilní vyhlásit v roce 2007 veřejné zadávací řízení k udělení nových koncesí na vodní zdroje.

(37)

Společnost EDP se domnívá, že pokud by stát usiloval o dosažení vyšší hodnoty, než je hodnota vyplývající z nezávislých studií, společnost EDP by se rozhodla právo na užívání vodních zdrojů neprodloužit a ihned získat zbytkovou hodnotu elektráren, jelikož byla oprávněna tak učinit.

(38)

Společnost EDP se mimoto domnívá, že studie společnosti REN týkající se ekonomické hodnoty prodloužení doby platnosti koncesí obsahuje nepatřičné ekonomické a finanční předpoklady, které významně snižují hodnotu práv, což znamená, že by společnost EDP závěry zmíněné studie za účelem „dvoustranných jednání“ nepřijala.

(39)

Společnost EDP proto tvrdí, že k tomu, aby se zamezilo existenci hospodářské výhody, postačuje jednostranné stanovení hodnoty prodloužení doby platnosti koncesí na základě objektivní metody ocenění.

(40)

Společnost EDP za druhé uvedla, že metodika stanovená v legislativním nařízení č. 226-A/2007 je objektivní a že je založena na obecně uznávaných zásadách ekonomického výpočtu. Její použití umožňuje soudržný, odůvodnitelný a nesvévolný výpočet náhrady.

(41)

Co se týká vhodných diskontních sazeb, které je nutno použít u finančních toků jednotlivých elektráren, Caixa Banco de Investimento i CSFB dospěly k závěru, že by diskontní sazba zbytkové hodnoty elektráren měla zohledňovat smluvní riziko obsažené v této hodnotě. Společnost EDP podotkla, že jelikož všechny kupní smlouvy vstoupily v platnost v roce 1995, opravňovaly společnost EDP k tomu, aby od společnosti REN obdržela zbytkovou hodnotu elektrárny, pokud by byly smlouvy ukončeny přede dnem skončení jejich platnosti. Jestliže by společnost EDP neměla zájem na prodloužení svého práva na užívání veřejných vodních zdrojů, obdržela by proto od společnosti REN zbytkovou hodnotu ke dni skončení platnosti každé kupní smlouvy.

(42)

Společnost EDP mimoto uvedla, že zbytková hodnota vodních elektráren, na kterou má nárok, představuje ve skutečnosti pohledávku, kterou má společnost EDP vůči státu, prostřednictvím společnosti REN, od vstupu kupních smluv v roce 1995 v platnost. Společnost REN je podnik ovládaný portugalským státem. Riziko nesplnění jejích povinností je proto spojeno s dluhovým rizikem státu. Společnost EDP vyvodila závěr, že by příslušná diskontní sazba pro aktualizaci této hodnoty tudíž měla zohledňovat pouze riziko spojené s nesplněním této povinnosti ze strany společnosti REN.

(43)

Portugalsko zaslalo své vyjádření k připomínkám zúčastněných stran, zaměřilo se však na otázku uvízlých nákladů, s ohledem na niž Komise nevyslovila žádné pochybnosti.

(44)

V dubnu 2016 si Komise vyžádala od Portugalska doplňkové informace. Portugalsko odpovědělo dne 16. dubna 2016 a poskytlo právní vysvětlení ustanovení legislativního nařízení č. 240/2004 a příloh koncesních smluv.

(45)

V čl. 107 odst. 1 Smlouvy je uvedeno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(46)

Aby bylo možno vyvodit závěr ohledně existence státní podpory, musí Komise posoudit, zda jsou u předmětného opatření splněna kumulativní kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy (tj. převod státních prostředků a přičitatelnost státu, selektivní výhoda, možné narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu uvnitř Unie).

(47)

Pokud jde o přičitatelnost, v případech, kdy orgán veřejné moci poskytne příjemci výhodu, je opatření z podstaty věci přičitatelné státu.

(48)

Prodloužení práva na užívání veřejných vodních zdrojů pro výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách ve prospěch společnosti EDP, která vystupovala jako dílčí subjekt, jenž od společnosti REN obdržel koncesi, vyplývá z provedení legislativního nařízení č. 226-A/2007 týkajícího se režimu využívání vodních zdrojů. Ustanovení tohoto legislativního nařízení objasňovala rovněž pravidla, která musí stát dodržet při stanovení platby poskytnuté společností EDP za hospodářské výhody plynoucí z prodloužení. Legislativní nařízení č. 226-A/2007 je veřejný akt, který schválily a přijaly portugalské orgány. Z toho vyplývá, že opatření podpory, která v něm mohla být obsažena, lze přičíst Portugalské republice.

(49)

Co se týká hodnocení státních prostředků, umožnění přístupu k využívání veřejného prostoru nebo přírodních zdrojů nebo udělení zvláštních výhradních práv bez náležité odměny v souladu s tržními sazbami může představovat ušlý příjem státu (12).

(50)

Podle portugalského vodního zákona č. 58/2005 a legislativního nařízení č. 226-A/2007 patří vodní zdroje na portugalském území portugalskému státu a fyzické ani právnické osoby si je nemohou soukromě přisvojit a vlastnit. Z toho vyplývá, že hospodářské výhody plynoucí z využívání veřejných vodních zdrojů jsou v zásadě poskytnuty ze státních prostředků ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(51)

Přírodní zdroje s nemateriální hodnotou, jako je voda a vzduch, mohou být pro občany nezbytné a někdy životně důležité. Není-li však jejich využívání zpeněžitelné a/nebo není-li jejich užívání přisouzena žádná ekonomická hodnota, nemusí tyto zdroje představovat nutně prostředek k poskytnutí hospodářských výhod, na které se vztahuje čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a mohou se vyhnout hodnocení jakožto státních prostředků. V tomto případě spočívá opatření v udělení práva na užívání vodních zdrojů, které jsou součástí veřejného prostoru. Existence ceny transakce prokazuje, že tomuto právu je přisouzena určitá ekonomická hodnota. Komise proto vyvozuje závěr, že opatření zahrnuje státní prostředky.

(52)

Článek 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (13) formuluje zásadu návratnosti nákladů pro vodohospodářské služby, dostatečných podnětů v politice poplatků v oblasti vody k efektivnímu užívání vodních zdrojů a přiměřeného příspěvku mimo jiné průmyslu. Tato ustanovení práva Unie uznávají ekonomickou hodnotu různých užití vody. V případě Portugalska každopádně ustanovení § 91 legislativního nařízení č. 226-A/2007 blíže určují, že podle portugalských právních předpisů zahrnuje využívání veřejných vodních zdrojů pro účely výroby elektřiny ekonomickou, vyčíslitelnou a obchodovatelnou hodnotu.

(53)

Z toho vyplývá, že prodloužení práva na užívání vodních zdrojů za účelem výroby elektřiny ve vodních elektrárnách ve prospěch společnosti EDP, která vystupovala jako dílčí subjekt, jenž od společnosti REN obdržel koncesi, jak je uvedeno v legislativním nařízení č. 226-A/2007, zahrnuje (jak se zdá) státní prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(54)

Skutečnost, zda je transakce v souladu s tržními podmínkami, lze zjistit na základě obecně přijímané standardní metody ocenění (14). Tato metoda musí být založena na dostupných objektivních, ověřitelných a spolehlivých údajích (15), jež by měly být dostatečně podrobné a měly by zohledňovat hospodářskou situaci v době, kdy bylo o transakci rozhodnuto, s přihlédnutím k úrovni rizika a budoucím očekáváním (16).

(55)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyslovila Komise pochybnosti ohledně toho, zda nebyla ekonomická hodnota prodloužení koncesí stanovená v roce 2007 podhodnocena kvůli použití různých diskontních sazeb vztahujících se na její dvě složky, zbytkovou hodnotu neodepsaných aktiv a volné peněžní toky plynoucí z provozování vodních elektráren.

(56)

Cena prodloužení odhadnutá v roce 2007 činí 704 milionů EUR (po odečtení odvedené daně ve výši 55 milionů EUR) a má dvě složky. Za prvé je složena z diskontovaných volných peněžních toků plynoucích z provozování vodních elektráren v období 2020–2044 (17) (2 115 milionů EUR, diskontováno v roce 2007). Za druhé je složena z čisté současné hodnoty zbytkové hodnoty v roce 2007 (1 356 milionů EUR, diskontováno v roce 2007). Je třeba uvést, že společnost EDP by měla nárok na zpětné získání hodnoty těchto aktiv, pokud by se Portugalsko rozhodlo společnosti EDP koncesi neprodloužit.

(57)

Komise měla pochybnosti ohledně toho, nakolik bylo použití nižšího diskontního faktoru na zbytkovou hodnotu neodepsaných aktiv přijatelné z metodického hlediska (18).

(58)

Aby se zohlednila skutečnost, že hodnota těchto neodepsaných aktiv používaných k provozování elektrárny bude známá v roce 2020, a je tudíž méně nejistá vzhledem ke smlouvám se subjekty, které ovládá portugalský stát, použily banky na peněžní toky nižší diskontní sazbu než WACC, jinými slovy bezrizikovou sazbu s připočtením rozpětí ve výši 50–80 bazických bodů (přibližně 4,6 % v porovnání se sazbou WACC ve výši 7,8 %). Použití nižší diskontní sazby zvyšuje čistou současnou hodnotu zbytkové hodnoty a snižuje cenu prodloužení. Jelikož zbytková hodnota není dotčena stejnými ekonomickými nejistotami jako volné peněžní toky, lze vyvodit závěr, že použití bezrizikové sazby je opodstatněné.

(59)

Použití WACC k odhadu čisté současné hodnoty volných peněžních toků (vytvořených v průměru od roku 2020 do roku 2044) odpovídá na druhou stranu tržní praxi. To je odůvodněné vyšším provozním rizikem na liberalizovaném trhu, realizací iberského trhu s elektřinou (19), rozvojem integrovanějšího trhu s energií na evropské úrovni, což při tvorbě hotovosti celkově znamená více nejistot. Použití WACC na diskontované peněžní toky je proto odůvodněné.

(60)

Výpočet WACC provedly Caixa Banco de Investimento a CSFB pomocí kombinace přístupu založeného na referenčním srovnávání (WACC podobných účastníků v obdobných odvětvích) s přístupem zdola nahoru (přepočet WACC s použitím veřejných údajů získaných od společnosti Bloomberg). Caixa Banco de Investimento odhadla WACC na 7,72 % a CSFB na 7,88 %. Tento přístup zohledňuje tržní praxi a je v souladu s podobnými přístupy, které již Komise potvrdila v jiných případech (20).

(61)

Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně toho, zda metodika, kterou použila společnost REN, provozovatel přenosové soustavy, ke stanovení ceny prodloužení, jež vedla k vyšší ceně (1 672 milionů EUR), nemohla být považována za uspokojivější přístup než ocenění, která provedly dvě finanční instituce (21).

(62)

Metodika, kterou navrhla společnost REN, však nepředstavuje tržní praxi. Navrhovanou cenu prodloužení nelze ponechat z těchto důvodů:

(63)

Po náležité analýze lze metodiku, kterou Portugalsko použilo ke stanovení ceny prodloužení, považovat za uspokojivou.

(64)

V případě zadávacího řízení by Portugalsko muselo společnosti EDP zaplatit částku neodepsaných aktiv na konci doby platnosti koncesí podle kupních smluv (2020). Za druhé, cena prodloužení je založena na předpokladu cen elektřiny ve výši 50 EUR/MWh. Je třeba uvést, že náhrada za uvízlé náklady stanovená v témže období vycházela z odhadu ve výši 36 EUR/MWh. Pokud by byl tento předpoklad ponechán při výpočtu ceny prodloužení, pro Portugalsko by to znamenalo negativní cenu (čistá současná hodnota – 15,4 milionu EUR). Cenové předpoklady jsou tudíž v porovnání s předpoklady použitými v rozhodnutí o uvízlých nákladech pro portugalský stát jistě příznivější a odrážejí konzervativní přístup, který obě finanční instituce použily při stanovení ceny prodloužení.

(65)

Komise tudíž vyvozuje závěr, že opatření, které společnost EDP opravňuje k provozování vodních elektráren během prodlouženého období za cenu ve výši 704 milionů EUR, nesplňuje všechny kumulativní podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a proto nepředstavuje státní podporu,