1)

Jsou vnitrostátní orgány navzdory tomu, že podle bodu 115 rozsudku SDEU ze dne 13. června 2024 ve spojených věcech C-331/22 a C-332/22 (1) je přeměna zaměstnance veřejné správy poškozeného zneužívajícím jednáním možná pouze tehdy, pokud taková přeměna neznamená výklad vnitrostátního práva contra legem, neboť: (i) směrnice 1999/70 (2) a ustanovení 5 rámcové dohody v její příloze ukládají povinnost sankcionovat zneužívání neslučitelné se směrnicí 1999/70 sankcí, která je přiměřená a dostatečně účinná a odrazující, aby zajistila dodržování cílů ustanovení 5 rámcové dohody a jeho užitečný účinek; (ii) a podle rozsudku SDEU (velkého senátu) ze dne 8. března 2022, C-205/20, NE v. Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld (3), musí být zásada přednosti unijního práva vykládána v tom smyslu, že ukládá vnitrostátním orgánům povinnost neuplatnit vnitrostátní právní úpravu, jejíž část je v rozporu se stanoveným požadavkem přiměřenosti sankcí, a to pouze v rozsahu nezbytném k uložení přiměřených sankcí (viz bod 57), povinny v případě, že členský stát, jako je Španělsko, neprovedl směrnici 1999/70 do svého vnitrostátního práva ve veřejném sektoru a vnitrostátní právní předpisy neobsahují žádné sankční opatření, které by zaručilo dosažení cílů ustanovení 5 rámcové dohody, sankcionovat nastalé zneužití tím, že upustí od uplatnění vnitrostátní právní úpravy, které je v rozporu s požadavkem přiměřenosti sankcí, s tím, že tyto orgány, aby nenarušily cíl a užitečný účinek směrnice 1999/70 a zajistily její plnou účinnost, mohou nařídit přeměnu zneužívajícího pracovního poměru na stálý pracovní poměr, i když tato přeměna znamená výklad vnitrostátního práva contra legem?

2)

V případě záporné odpovědi na předchozí otázku,

je v souladu s unijním právem, že přímý účinek je uznán rozsudkem SDEU ze dne 8. března 2022 , [věc C-205/22], v souvislosti se směrnicí 2014/67/EU (4), ale není uznán v souvislosti se směrnicí 1999/70/ES, když podle ustálené judikatury SDEU obě směrnice ukládají povinnost sankcionovat zneužití účinným, přiměřeným a odrazujícím opatřením, s ohledem na to, že článek 20 směrnice 2014/67/EU stanoví, že [č]lenské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici a přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily jejich provádění a dodržování, a článek 2 směrnice 1999/70/ES stanoví, že členské státy musí přijmout veškerá nezbytná opatření, která jim umožní kdykoli zaručit výsledky stanovené touto směrnicí v uvedeném ustanovení 5 rámcové dohody?

3)

Podpůrně, jak lze sladit závěr obsažený v rozsudku SDEU ze dne 13. června 2024 [ve spojených věcech C-331/22 a C-332/22], podle kterého je přeměna možná pouze tehdy, pokud není contra legem ve vztahu k vnitrostátnímu právu, s ustálenou judikaturou SDEU, podle které:

„ musí být rámcová dohoda vykládána v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právní řád dotyčného členského státu neobsahuje v daném sektoru jiné účinné opatření, které by zabránilo a případně sankcionovalo zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou, brání rámcová dohoda použití vnitrostátní právní úpravy, která pouze ve veřejném sektoru absolutně zakazuje přeměnu na smlouvy na dobu neurčitou po sobě jdoucích smluv na dobu určitou, jejichž skutečným účelem bylo pokrytí ‚trvalých a stálých potřeb‘ zaměstnavatele, a musí být považovány za zneužívající “ (viz rozsudek SDEU ze dne 4. července 2006 , C-212/04, Adeneler (5), bod 106; ze dne 14. září 2016 , C-184/15 a C-197/15 (6), bod 41; ze dne 25. října 2018 , C-331/17 (7), body 70 y 71; usnesení SDEU ze dne 30. září 2020 , C-135/20 (8), nebo ze dne 13. ledna 2022 , C-282/19 (9), ze dne 22. února 2024 , spojené věci C-59/22, C-110/22 a C-159/22 (10), a viz také samotný rozsudek SDEU ze dne 13. června 2024 , body 98 a 110)?

4)

Lze výběrové řízení – s nejistým výsledkem, jelikož (1) nezaručuje, že všichni dočasní zaměstnanci veřejné správy poškození zneužívajícím jednáním neslučitelným se směrnicí se přemění na stálé zaměstnance veřejné správy; (2) jeho vyhlášení je náhodné a nepředvídatelné, neboť závisí na diskrečním posouzení, pouhém odhodlání nebo vůli veřejné správy-zaměstnavatele, která je původkyní zneužívajícího jednání, a (3) z něho nevyplývá žádná sankce ani nepříznivý nebo negativní účinek pro veřejnou správu-zaměstnavatele odpovědnou za tato zneužívající jednání, který by ji odradil od dalšího zneužívajícího využívání dočasného zaměstnávání – považovat za sankční opatření, které zajišťuje splnění cílů ustanovení 5 rámcové dohody?

5)

Brání ustanovení 5 rámcové dohody takové vnitrostátní právní úpravě, která jako sankční opatření stanoví pouze to, že zaměstnancům veřejné správy se v okamžiku ukončení nebo zániku pracovního poměru a v případě, že osoba poškozená zneužívajícím jednáním neuspěla ve výběrovém řízení na získání postavení stálého zaměstnance, vyplácí odstupné ve výši dvaceti dnů odměny za každý odpracovaný rok, a to maximálně do výše dvanácti měsíců, aniž je – jak vyžaduje rozsudek SDEU ze dne 7. března 2018, Santoro (11), a usnesení SDEU ze dne 8. ledna 2024, C-278/23 (12) – toto odstupné doprovázeno náhradou za ztrátu příležitosti nebo jiným dodatečným mechanismem účinných a odrazujících sankcí?

6)

Je skutečnost, že španělský právní řád vyžaduje od osoby poškozené zneužívajícím jednáním, aby prokázala utrpěnou újmu nebo škodu, v rozporu se zásadou efektivity unijního práva, vzhledem k tomu, že tento požadavek na prokázání stanovený vnitrostátním právem prakticky znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje výkon práva zaměstnanců veřejné správy na plnou náhradu újmy utrpěné v důsledku zneužívajícího využívání po sobě jdoucích dočasných smluv veřejným zaměstnavatelem, a tím i možnost odstranit následky takového porušení unijního práva?

7)

Vzhledem k tomu, že ve španělském právním řádu neexistuje ve veřejném sektoru žádné účinné opatření k účinnému, přiměřenému a odrazujícímu sankcionování zneužívání po sobě jdoucích smluv na dobu určitou – na rozdíl od soukromého nebo neveřejného sektoru, kde jsou dočasní zaměstnanci přeměněni na stále zaměstnance nebo zaměstnance na dobu neurčitou, pokud v období 30 měsíců překročí 24 měsíců výkonu práce pro stejného zaměstnavatele – zatímco uvedené ustanovení 5 brání použití vnitrostátní právní úpravy, která pouze ve veřejném sektoru absolutně zakazuje přeměnu po sobě jdoucích smluv na dobu určitou, jejichž skutečným účelem bylo pokrytí „trvalých a stálých potřeb“ zaměstnavatele, a musí být považovány za zneužívající, na smlouvy na dobu neurčitou, je použití téže přeměny na stálé zaměstnance ve veřejném sektoru, aby se zabránilo tomu, že zneužití zůstane v tomto sektoru bez sankce, a aby byly dosaženy cíle a užitečný účinek tohoto ustanovení 5 rámcové dohody, i když tato přeměna vyžaduje výklad vnitrostátního práva contra legem, v souladu se směrnicí 1999/70?

8)

Jsou ostatní vnitrostátní správní a soudní orgány v případě, že se vnitrostátní orgán obrátí na SDEU s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, povinny přerušit řízení, které je před nimi vedeno, pokud výsledek tohoto řízení závisí na rozsudku SDEU v daném řízení o předběžné otázce, i když vnitrostátní právní úprava takové přerušení nestanoví nebo jej zakazuje?

9)

Vzhledem k tomu, že pojem „pracovník“ je autonomním pojmem unijního práva, je třeba mít za to, že pokud směrnice 1999/70 a k ní přiložená rámcová dohoda nebo rozsudky SDEU vydané ve vztahu k ní odkazují na dočasného zaměstnance, vztahují se na všechny zaměstnance veřejné správy bez ohledu na druh poměru, profesní skupinu nebo kategorii, do kterých spadají, ať už jsou zaměstnáni v rámci pracovního poměru, jako dočasní úředníci nebo jako dočasní veřejní zaměstnanci ve zdravotnictví, takže směrnice a rozsudky Soudního dvora Evropské unie se vztahují na všechny dočasné pracovníky ve veřejném sektoru, i když jsou vydány ve vztahu ke konkrétnímu druhu poměru nebo kategorii zaměstnanců veřejné správy?

10)

Vyžaduje unijní právo, zejména směrnice 1999/70 a směrnice 2012/29 (13), aby v případě zneužití neslučitelného s ustanovením 5 rámcové dohody byla okamžitě přijata opatření na ochranu pracovníka poškozeného zneužívajícím jednáním a zabránilo se opakované viktimizaci nebo zastrašování či odvetným opatřením ze strany veřejné správy-zaměstnavatele, která je původcem zneužití? Nebo naopak unijní právo umožňuje, aby osoba poškozená zneužívajícím jednáním zůstala v moci veřejné správy-zaměstnavatele odpovědné za toto zneužití, čímž je zneužívající dočasnost její situace prodlužována tím, že setrvává na svém pracovním místě až do okamžiku, kdy se tato veřejná správa rozhodne jmenovat na její místo stálého zaměstnance veřejné správy, přičemž dotyčný zaměstnanec poškozený zneužívajícím jednáním zůstává během této doby ve stavu bez ochrany a zranitelnosti vůči zaměstnavateli, v nejistotě, strádání a psychickém utrpení, bez pracovních a sociálních práv a v osobní, rodinné i společenské nejistotě?

11)

Mohou se vnitrostátní orgány v případě, že členský stát neprovedl směrnici 1999/70 a její rámcovou dohodu do svého vnitrostátního práva ve veřejném sektoru, ani nezavedl sankční opatření, které by zaručilo dosažení cílů ustanovení 5 rámcové dohody v této oblasti, a pokud ani pravidla upravující majetkovou odpovědnost orgánů veřejné správy a odškodnění v nich stanovená nezaručují dosažení těchto cílů, dovolávat neexistence účinných a přiměřených sankčních opatření a přiměřeného odškodnění ve vnitrostátní právní úpravě, aby nesplnily svou povinnost sankcionovat zneužití, které je neslučitelné s ustanovením 5 rámcové dohody, a v důsledku toho ponechat dotčené zneužití bez jakékoli sankce?

12)

Lze mít za to, že odškodnění odpovídá cílům ustanovení 5 rámcové dohody, kterým je předcházet a zamezit zneužívajícímu zaměstnávání ve veřejném sektoru, když je osobou odpovědnou za zneužití veřejná správa-zaměstnavatel, která hospodaří s mnohamilionovými prostředky a rozpočty, takže vyplacení finančního odškodnění vlastním zaměstnancům poškozeným zneužívajícím jednáním ji neodradí od dalšího zneužívajícího jednání vůči svým zaměstnancům veřejné správy; když dále, jelikož se jedná o veřejnou správu, nesou finanční důsledky vyplácení těchto odškodnění ze svých daní občané jako celek, a nikoliv zaměstnavatel, tj. orgány odpovědné za toto zneužívání; a konečně když v zájmu těchto orgánů může být, aby veřejná správa-zaměstnavatel vyplácela odškodnění, aby nebyla poškozena jejich image nebo politická kariéra?

13)

Zaručuje odškodnění dosažení cílů ustanovení 5 rámcové dohody, pokud vnitrostátní právní předpisy vyžadují jako předběžnou podmínku, aby osoba poškozená zneužívajícím jednáním prokázala existenci újmy vyplývající z jejího zneužívajícího dočasného jmenování, anebo naopak tento požadavek na prokázání škody v praxi znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje uplatnění práv zaměstnanců veřejné správy poškozených zneužívajícím jednáním?

14)

Mohou soudy po určení, že došlo ke zneužití neslučitelnému s ustanovením 5 rámcové dohody, uložit poškozené osobě povinnost podat novou žalobu za účelem stanovení přiměřené sankce – v tomto případě odstupného, které již bylo požadováno při napadení propuštění nebo při návrhu na uplatnění směrnice 1999/70 – v rozsahu, v němž to vede k procesním nevýhodám pro zaměstnance poškozeného zneužívajícím jednáním, zejména pokud jde o náklady, délku řízení a pravidla procesního zastoupení, které by mu mohly nadměrně ztížit uplatnění práv, jež mu přiznává unijní právní řád?