Ochrana přírody

Biodiverzita – bohatá rozmanitost života na Zemi – je ohrožena, a to zejména kvůli neudržitelné lidské činnosti. V EU se vyskytuje celá řada živočišných a rostlinných druhů a rozmanitých přírodních stanovišť. Podle Evropské agentury pro životní prostředí má většina chráněných druhů v Evropě z hlediska ochrany zhoršený nebo špatný status. Ochrana přírody je důležitá z několika důvodů:

• má zásadní význam pro přežití druhů a pro zachování jejich stanovišť;
• má zásadní význam pro blaho člověka, protože:
  • naše společnosti a ekonomiky jsou závislé na ekosystémových službách, jako je čistá voda a vzduch, opylování, regulace klimatu a zdroje výživy nebo léčivých přípravků,
  • dobře fungující ekosystémy zabraňují vzniku a šíření zoonotických onemocnění (infekčních nemocí, které se mohou přenést ze zvířat na lidi);
• chránit naše společné přírodní dědictví je životně důležité.

EU hrála a stále hraje důležitou roli na mezinárodní úrovni v oblasti ochrany a zachování přírody. Je smluvní stranou několika úmluv, včetně:

• Úmluvy o ochraně mokřadů, přijaté v Ramsaru (1971);
• Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, známé jako CITES, přijaté ve Washingtonu (1973);
• Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, přijaté v Bonnu (1979);
• Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, přijaté v Bernu (1982);
• Úmluvy o biologické rozmanitosti přijaté v Rio de Janeiru (1992).

EU je rovněž vázána Aarhuskou úmluvou (1998), která se týká přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně.

EU se zavázala biologickou rozmanitost chránit a obnovovat. Prvním právním předpisem EU na ochranu přírody byla původní směrnice o ptácích, která byla přijata v roce 1979 a v roce 2009 byla kodifikována a nahrazena směrnicí 2009/147/ES. Tato směrnice poskytuje komplexní ochranu všem volně žijícím druhům ptáků, které se přirozeně vyskytují v EU. V roce 1992 byla přijata směrnice o stanovištích (směrnice 92/43/EHS), která má pomoci zachovat biologickou rozmanitost tím, že chrání více než 1 000 živočišných a rostlinných druhů a více než 200 typů stanovišť a že v celé Evropě zavádí soustavu chráněných oblastí Natura 2000. Zvláštní oblasti ochrany a zvláště chráněné oblasti zařazené do soustavy Natura 2000 v současnosti (2021) pokrývají přibližně 18 % pevniny a 9 % moří EU.

Právní předpisy EU týkající se přírody se rovněž zabývají následujícími tématy:

• invazní nepůvodní druhy (zvířata a rostliny zavlečené náhodně nebo záměrně do přirozeného prostředí, kde se běžně nevyskytují, což má vážné negativní důsledky pro jejich nové prostředí);
• obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy (pravidla provádějící úmluvu CITES, která jdou nad rámec požadavků úmluvy, obchod s produkty z tuleňů a normy humánního odchytu);
• úloha zoologických zahrad při zachování biologické rozmanitosti.

Od poloviny roku 2000 přijala EU řadu akčních plánů a strategií v oblasti biologické rozmanitosti. Cílem nejnovější strategie, v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, je chránit přírodu a zvrátit degradaci ekosystémů. Cílem této strategie je nasměrovat biologickou rozmanitost v Evropě na cestu k obnově do roku 2030 a obsahuje více než 100 konkrétních opatření a závazků. Jde o návrh příspěvku EU k mezinárodním jednáním o globálním rámci pro biologickou rozmanitost po roce 2020. Jedná se o stěžejní součást Zelené dohody pro Evropu, která rovněž podpoří ekologickou obnovu po pandemii COVID-19.