Odpovědnost za životní prostředí

Odpovědnost za životní prostředí se vztahuje na škody na životním prostředí a na riziko škod v důsledku obchodních činností, pokud je možné vytvořit příčinnou souvislost mezi škodou a příslušnou činností. Škody na životním prostředí mohou být přímé nebo nepřímé škody na vodním prostředí, volně žijících živočiších a planě rostoucích rostlinách a přírodních stanovištích chráněných sítí Natura 2000 a také přímá či nepřímá kontaminace půdy, která by mohla vést k závažným rizikům pro lidské zdraví.

Odpovědnost za životní prostředí znamená provádění zásady „znečišťovatel platí“, která vychází z čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Opatření pro její provádění stanoví směrnice 2004/35/ES.

Vytvořeny byly dva systémy odpovědnosti:

1. Systém bez prokázání úmyslu: tento systém se vztahuje na nebezpečné nebo potenciálně nebezpečné obchodní činnosti uvedené v právu EU. Provozovatel zde může být zodpovědný, i když nejednal úmyslně.
2. Systém, v němž je nutné doložit úmysl nebo nedbalost: tento systém se vztahuje na všechny ostatní obchodní činnosti, při nichž došlo k poškození druhů a přírodních stanovišť chráněných podle práva EU nebo kterým hrozí bezprostřední poškození. Provozovatel je odpovědný jen v případě, že jednal úmyslně nebo se dopustil nedbalosti.