Demokratický deficit

„Demokratický deficit“ je pojem označující situaci, kdy orgány a jejich rozhodovací postupy mohou trpět nedostatkem demokracie a odpovědnosti. V případě Evropské unie (EU) se jedná o vnímanou nedostatečnou dostupnost nebo nedostatečné zastoupení běžných občanů ve vztahu k orgánům EU – pocit, že existuje propast mezi pravomocemi těchto institucí a vnímanou neschopností občanů ovlivňovat rozhodnutí těchto orgánů.

Otázka demokratické legitimity byla citlivá v každé fázi procesu evropské integrace. Tento problém byl řešen v Maastrichtské, Amsterodamské a Niceské smlouvě, které postupně poskytly více pravomocí přímo volenému Evropskému parlamentu a rozšířily oblasti, v nichž má společné rozhodovací pravomoci s Radou Evropské unie. Parlament se tak stal z poradního shromáždění společným zákonodárcem.

Několik změn zavedených Lisabonskou smlouvou, která platí od 1. prosince 2009, mělo za cíl řešit obavy z demokratického deficitu v EU. Tato smlouva posílila pravomoci Parlamentu v následujících třech oblastech.

• Finanční. Parlament hraje klíčovou roli při schvalování všech kategorií ročních rozpočtových výdajů EU.
• Legislativní. Postup spolurozhodování se stal řádným legislativním postupem a uplatňuje se téměř ve všech oblastech, v nichž Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.
• Nominace. Parlament volí předsedu Evropské komise na základě kandidáta navrženého Evropskou radou s přihlédnutím k výsledkům voleb do Evropského parlamentu. Před jmenováním Evropskou radou podléhá Komise jako orgán souhlasu Parlamentu.

S ohledem na zásadu subsidiarity zavedla Lisabonská smlouva také způsoby, jak podpořit účast vnitrostátních parlamentů na tvorbě politik EU, a dala jim možnost kontrolovat legislativní návrhy Komise (tzv. mechanismus kontroly subsidiarity).

Lisabonská smlouva rovněž zavádí právo občanů na iniciativu, v jehož rámci mohou občané požádat Komisi, aby navrhla právní předpisy v jakékoli oblasti v rámci své pravomoci. K zahájení evropské občanské iniciativy je třeba zřídit skupinu organizátorů, která se bude skládat z minimálně sedmi občanů EU ze sedmi různých členských států. Jakmile iniciativa dosáhne jednoho milionu podpisů a předepsaného minimálního počtu v sedmi členských státech, Komise se rozhodne, jaké opatření přijme.

Rozhodovací procesy orgánů jsou někdy kritizovány pro svou netransparentnost, zejména v souvislosti s trialogy mezi Radou, Komisí a Parlamentem. Dnes orgány zveřejňují konečné kompromisní znění, které je výsledkem jednání mezi orgány. Kromě toho byla zdokonalena formální procesní pravidla týkající se procesu vyjednávání.

Členové Rady se při projednávání návrhů legislativních aktů nebo hlasování o nich scházejí na veřejných zasedáních. První projednávání důležitých nelegislativních návrhů je rovněž veřejné a Rada také pravidelně pořádá veřejné rozpravy o klíčových otázkách týkajících se zájmů EU a jejích občanů.

Konference o budoucnosti Evropy, která oficiálně skončila 9. května 2022 (Den Evropy), byla akcí zdola, která občanům umožnila vyjádřit se k tomu, co od EU očekávají, a více se podílet na utváření její budoucnosti. Konference byla společným dílem Parlamentu, Rady a Komise, které jednaly jako rovnocenní partneři spolu s členskými státy. Klíčovou součástí konference bylo vytvoření občanských panelů na úrovni EU a v několika členských státech, které uspořádaly debaty a akce, jejichž cílem bylo předložit plénu konference doporučení pro orgány EU. Výsledky konference jsou prezentovány ve zprávě, která předkládá 49 návrhů týkajících se budoucnosti Evropy a zahrnuje několik témat včetně evropské demokracie. Orgány EU poskytly svou zpětnou vazbu k těmto návrhům na akci pro zpětnou vazbu na podzim 2022.

VIZ TAKÉ

• Občanská iniciativa
• Organizace občanské společnosti
• Rada Evropské unie
• Správa EU
• Evropská komise
• Evropská rada
• Evropský parlament
• Evropská unie
• Instituce Evropské unie
• Legislativní akty
• Členské státy
• Vnitrostátní parlamenty a rozhodování EU
• Nelegislativní akty
• Řádný legislativní postup (spolurozhodování)
• Předseda Evropské komise
• Subsidiarita
• Transparentnost (přístup k dokumentům)
• Transparentnost jednání Rady
• Amsterodamská smlouva (shrnutí)
• Lisabonská smlouva (shrnutí)
• Maastrichtská smlouva o Evropské unii (shrnutí)
• Niceská smlouva (shrnutí).