Otevřená metoda koordinace

Otevřenou metodu koordinace v Evropské unii (EU) je možné popsat jako určitou formu právně nevynutitelných předpisů. Jedná se o podobu mezivládní tvorby politik, jejímž výsledkem nejsou závazná legislativní opatření EU a která nevyžaduje, aby země EU prováděly nebo měnily zákony.

Otevřená metoda koordinace, která původně vznikla v 90. letech 20. století jako součást zaměstnanecké politiky a lucemburského procesu, byla definována jako nástroj Lisabonské strategie (2000). To bylo v době, kdy hospodářská integrace EU postupovala rychle kupředu, ale země EU se zdráhaly dát evropským orgánům větší pravomoci.

Otevřená metoda koordinace stanoví nový rámec spolupráce mezi zeměmi EU, jejichž vnitrostátní politiky lze díky tomu směrovat k určitým společným cílům. V rámci této mezivládní metody se země EU vzájemně hodnotí (vzájemný tlak), přičemž úlohou Komise je pouhý dohled. V procesu otevřené metody koordinace nemá v podstatě žádnou úlohu ani Evropský parlament, ani Soudní dvůr.

K otevřené metodě koordinace dochází v oblastech, které spadají do kompetence zemí EU. Jedná se například o zaměstnanost, sociální ochranu, vzdělávání, mladé lidi a odbornou přípravu.

Otevřená metoda koordinace je v zásadě založena na:

• společném stanovování a definování cílů, kterých je nutné dosáhnout (přijatých Radou),
• společně vytvořených nástrojích měření (statistika, ukazatele, hlavní směry),
• srovnávání, například srovnávání výkonnosti zemí EU a výměně osvědčených postupů (sledovaných Komisí).

VIZ TÉŽ

• Vzdělání
• Zaměstnanost
• Sociální politika
• Odborná příprava
• Mládež