—

za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a G. Koósem, jako zmocněnci,

—

za španělskou vládu A. Gavela Llopis, jako zmocněnkyní,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Albenziem, avvocato dello Stato,

—

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

—

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem a N. Vitorinem, jakož i M. Rebelo, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi L. Havasem a L. Grønfeldt, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 181a nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1993, L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 3254/94 ze dne 19. prosince 1994 (Úř. věst. 1994, L 346, s. 1; Zvl. vyd. 02/05, s. 326, dále jen „prováděcí nařízení“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností EURO 2004. Hungary Kft. a Nemzeti Adó- és Vámhivatal Nyugat-dunántúli Regionális Vám- és Pénzügyőri Főigazgatósága (ředitelství celní a daňové správy pro oblast Západní Zadunají, patřící pod Státní daňovou a celní správu, Maďarsko, dále jen „oblastní celní orgán“) ve věci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí opravujícího celní hodnotu jí dovezeného zboží a ukládajícího žalobkyni opravný výměr cla a daně z přidané hodnoty (DPH).

3

Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 82/97 ze dne 19. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 17, s. 1; Zvl. vyd. 02/08, s. 179) (dále jen „celní kodex“) v čl. 29 odst. 1 stanoví:

„Celní hodnotou dováženého zboží je hodnota transakce, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle článků 32 a 33, jestliže

4

Článek 30 odst. 1 a 2 tohoto kodexu stanoví:

„1.   Nemůže-li být celní hodnota určena podle článku 29, určí se postupně podle odst. 2 písm. a), b), c) a d) [...]

2.   Celní hodnotou určenou podle tohoto článku je

[...]

[...]“

5

Článek 78 celního kodexu zní takto:

„1.   Po propuštění zboží mohou celní orgány z úřední povinnosti nebo na žádost deklaranta celní prohlášení přezkoumat.

2.   Po propuštění zboží mohou celní orgány kontrolovat obchodní doklady a jiné údaje vztahující se k dovozním nebo vývozním operacím se zbožím nebo k následným obchodním operacím s týmž zbožím s cílem ujistit se o správnosti údajů obsažených v celním prohlášení. Kontrolu lze provést u deklaranta nebo jiné osoby, která se přímo nebo nepřímo obchodně podílí na uvedených operacích, nebo jiné osoby, která má v držení zmíněné doklady a údaje pro obchodní účely. Celní orgány mohou rovněž kontrolovat zboží, pokud ještě může být předloženo.

3.   Nasvědčují-li výsledky kontroly celního prohlášení nebo kontroly po propuštění zboží, že předpisy upravující daný celní režim byly použity na základě nesprávných nebo neúplných údajů, přijmou celní orgány v souladu s případnými právními předpisy opatření nezbytná k nápravě, přičemž vezmou v úvahu nové skutečnosti, které mají k dispozici.

6

Článek 151 prováděcího nařízení stanoví:

„1.   Pro účely čl. 30 odst. 2 písm. b) [celního] kodexu (hodnota transakce u podobného zboží) se celní hodnota určuje na základě hodnoty transakce u podobného zboží prodávaného pro vývoz na stejné obchodní úrovni v zásadně stejném množství jako hodnocené zboží. Neexistují-li takové prodeje, použije se hodnota transakce u podobného zboží prodávaného na jiné obchodní úrovni a/nebo v jiném množství, upravená s ohledem na rozdíly vyplývající z obchodní úrovně a/nebo z množství, pokud lze tyto opravy bez ohledu na to, zda vedou ke zvýšení nebo snížení hodnoty transakce, provést na základě předložených skutečností, které jasně prokazují správnost a přesnost úpravy.

[...]

5.   ‚Hodnotou transakce dováženého podobného zboží‘ pro účely tohoto článku se rozumí celní hodnota, která již byla určena podle článku 29 kodexu a která obsahuje úpravy podle odstavců 1 písm. b) a 2 tohoto článku.“

7

Podle čl. 178 odst. 4 uvedeného nařízení:

„Aniž j[e] dotčeno případné použití trestněprávních předpisů, přijímá osoba uvedená v odstavci 2 podáním prohlášení o celní hodnotě podle odstavce 1 celnímu úřadu odpovědnost za:

8

Článek 181a prováděcího nařízení stanoví:

„1.   Celní orgány nemusí nezbytně určovat celní hodnotu dováženého zboží podle hodnoty transakce, pokud v souladu s postupem uvedeným v odstavci 2 mají odůvodněné pochybnosti, zda uváděná hodnota odpovídá celkové částce zaplacené nebo splatné podle článku 29 [celního] kodexu.

2.   Pokud mají celní orgány pochybnosti zmíněné v odstavci 1, mohou v souladu s čl. 178 odst. 4 požádat o doplňkové informace. Pokud pochybnosti trvají, musí celní orgány před přijetím konečného rozhodnutí vyrozumět dotyčnou osobu, a to písemně, jsou-li o to požádány, o důvodech těchto pochybností a poskytnout jí přiměřenou příležitost k odpovědi. Konečné rozhodnutí s odůvodněním se sdělí příslušné osobě písemně.“

9

Prováděcí nařízení obsahuje přílohu 23 nazvanou „Vysvětlivky k celní hodnotě“. Bod 1 vysvětlivek této přílohy týkajících se čl. 30 odst. 2 písm. a) a b) celního kodexu stanoví:

„Při použití těchto ustanovení použijí celní orgány pokud možno prodej stejného nebo případně podobného zboží na stejné obchodní úrovni a v zásadně stejném množství jako hodnocené zboží. Nenajde-li se takový prodej, lze použít prodej stejného nebo případně podobného zboží uskutečněný za jedné z těchto tří podmínek:

[...]“

10

Dne 4. března 2014 předložila EURO 2004. Hungary, obchodní společnost se sídlem v Maďarsku, prostřednictvím svého zástupce v celním řízení před Nemzeti Adó- és Vámhivatal Zala Megyei Vám- és Pénzügyőri Igazgatósága (ředitelství celní a daňové správy pro provincii Zala, patřící pod Státní daňovou a celní správu, dále jen „provinční celní orgán“] celní prohlášení v elektronickém formátu, které se týkalo propuštění do volného oběhu zboží pocházejícího z Číny o celkové hrubé hmotnosti 13000 kg. Po částečné fyzické kontrole zboží celní orgán schválil jeho propuštění do volného oběhu a následně tento orgán nařídil kontrolu a posteriori tohoto celního prohlášení na základě článku 78 celního kodexu.

11

Uvedený orgán rozhodnutím ze dne 12. června 2014 ukončil kontrolu dodatečně po uvedeném prohlášení, zamítl celní hodnotu 2589926 maďarských forintů (HUF) (přibližně 8288 eur) uvedenou v celním prohlášení a stanovil konečnou celní hodnotu dovezeného zboží na 3023938 HUF (přibližně 9676 eur). V důsledku těchto změn provinční celní orgán nařídil společnosti EURO 2004. Hungary zaplatit částku 12970 HUF (přibližně 41 eur) jako clo a částku 47784 HUF (přibližně 153 eur) jako DPH.

12

Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 12. června 2014 vyplývá, že celní hodnota zboží byla v celním prohlášení vypočítána na základě hodnoty transakce v souladu s článkem 29 celního kodexu, že zboží nebylo dotčeno omezeními a podmínkami uvedenými v čl. 29 odst. 1 písm. a) až c) tohoto kodexu a taktéž nebyla dána vazba mezi stranami transakce podle čl. 29 odst. 1 písm. d).

13

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že provinční celní orgán porovnal obchodní fakturu, která mu byla předložena, s účetními knihami a doklady dovozce, jakož i s předloženým potvrzením banky a konstatoval, že v těchto dokladech uvedená částka odpovídá obsahu celního prohlášení. Celní orgán však zpochybnil správnost celních hodnot zboží popsaného jako „bavlněné chňapky“ o čisté hmotnosti 150 kg, a „utěrky z mikrovlákna“ o čisté hmotnosti 24 kg, neboť se domníval, že celní hodnoty dovezeného zboží za kilogram čisté hmotnosti představovaly mimořádně nízkou fakturovanou cenu v porovnání s průměrnými statistickými hodnotami podobného zboží.

14

Uvedený orgán požádal EURO 2004. Hungary, aby prokázala, že celní hodnota dotčeného zboží byla určena správně, avšak ze spisu, který má soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že uvedená společnost nepředložila nové důkazy a omezila se na prohlášení, že čínské protistraně zaplatila cenu uvedenou na faktuře.

15

Provinční celní orgán, který nadále choval pochybnosti o správnosti uvedené hodnoty, analyzoval na základě statistických údajů jednotkovou cenu, za kterou maďarští dovozci nakupují tento druh zboží, a určil jeho celní hodnotu podle „hodnoty transakce u podobného zboží“, na kterou odkazuje čl. 30 odst. 2 písm. b) celního kodexu.

16

Krajský celní orgán, kterému byla předložena správní žaloba společnosti EURO 2004. Hungary, potvrdil rozhodnutí provinčního celního orgánu ze dne 12. června 2014, přičemž se domníval, že posledně uvedené rozhodnutí bylo přijato správně v rámci postupu stanoveného v čl. 181a prováděcího nařízení, že pochybnosti provinčního celního orgánu ohledně přípustnosti uváděné hodnoty dotčeného zboží byly odůvodněné a že výpočet jeho celní hodnoty byl založen na aktualizovaných statistických údajích.

17

EURO 2004. Hungary podala k předkládajícímu soudu žalobu proti rozhodnutí oblastního celního orgánu. Podle této společnosti provinční celní orgán zamítl uváděnou celní hodnotu dotčeného zboží pouze proto, že jen díky dobrým obchodním vztahům, které nemohou odůvodnit zpochybnění této hodnoty, dosáhla nákupu zboží za nižší cenu.

18

Krajský celní orgán zachoval argumentaci, na níž je založeno jeho rozhodnutí s tvrzením, že EURO 2004. Hungary neuvedla vysvětlení ohledně neodůvodněně nízké ceny dotčeného zboží ve srovnání s podobnými statistickými hodnotami.

19

Předkládající soud se domnívá, že je nezbytné provést výklad ustanovení článku 181a prováděcího nařízení, aby bylo objasněno, zda celní orgán na jeho základě může při určení celní hodnoty dováženého zboží neuplatnit metodu založenou na hodnotě transakce odpovídající tomuto zboží.

20

V tomto ohledu má předkládající soud za to, že vzhledem ke skutečnosti, že pro určení celní hodnoty dováženého zboží je přednostním kritériem, použitelným jako obecné pravidlo, hodnota transakce. V rozsahu, v němž nelze pochybovat o pravosti dokumentů použitých k odůvodnění hodnoty transakce dováženého zboží či o skutečném předmětu transakce, a v němž neexistuje žádný jiný zvláštní důvod pro nezohlednění hodnoty transakce tohoto zboží, jsou celní orgány povinny přijmout hodnotu transakce uvedenou jako celní hodnotu uvedeného zboží, neboť tato praxe brání použití svévolně stanovených celního hodnot a umožňuje neutrální fungování celního systému. Podle názoru předkládajícího soudu tento výklad vyplývá z bodů 52 až 60 rozsudku ze dne 28. února 2008, Carboni e derivati (C‑263/06, EU:C:2008:128), s výhradou, že tento rozsudek byl vydán za skutkových okolností významně odlišných od skutkových okolností dotčených v původním řízení s tím, že předkládající soud nezkoumal možné důvody pro pochybnosti uvedené v článku 181a prováděcího nařízení.

21

Za těchto okolností se Zalaegerszegi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovněprávní soud v Zalaegerszeg, Maďarsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Má být článek 181a prováděcího nařízení vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, podle které se celní hodnota určuje podle ‚hodnoty transakce u podobného zboží‘, pokud se má za to, že uvedená hodnota transakce je ve srovnání se statistickým průměrem ověřených kupních cen při dovozu podobného zboží neobvykle nízká, a tudíž nepřesná, navzdory tomu, že celní orgán nepopírá ani jinak nezpochybňuje pravost faktury a osvědčení o převodu, které byly předloženy k prokázání skutečně zaplacené ceny za dovezené zboží, a dovozce nepředložil další důkazy o hodnotě transakce?“

22

Svou otázkou se předkládající soud v podstatě táže, zda se článek 181a prováděcího nařízení musí vykládat v tom smyslu, že brání praxi celních orgánů, jakou je praxe dotčená v původním řízení, která určuje celní hodnotu dováženého zboží na základě hodnoty transakce odpovídající podobným výrobkům, což je metodou uvedenou v článku 30 celního kodexu, pokud se má za to, že uváděná hodnota transakce je ve srovnání se statistickým průměrem kupních cen při dovozu podobného zboží neobvykle nízká, navzdory tomu, že celní orgány nepopírají ani jinak nezpochybňují pravost faktury a osvědčení o převodu, které byly předloženy k prokázání skutečně zaplacené ceny za dovezené zboží, a dovozce v odpověď na žádost celního orgánu v tomto smyslu nepředložil další důkazy nebo informace k prokázání správnosti uváděné hodnoty transakce odpovídající tomuto zboží.

23

Je třeba rázem připomenout, že podle ustálené judikatury je účelem právní úpravy Evropské unie týkající se celní hodnoty zavedení spravedlivého, jednotného a nestranného systému, který vylučuje používání svévolných nebo smyšlených celních hodnot (rozsudek ze dne 15. července 2010, Gaston Schul, C‑354/09, EU:C:2010:439, bod 27 a citovaná judikatura).

24

Zvláště, jak vyplývá z bodu 38 rozsudku ze dne 12. prosince 2013, Christodoulou a další (C‑116/12, EU:C:2013:825), na základě článku 29 celního kodexu je celní hodnotou dováženého zboží hodnota transakce, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané k vývozu na celní území Unie, avšak s výhradou úprav podle článků 32 a 33 tohoto kodexu.

25

V tomto ohledu Soudní dvůr upřesnil, že i když je základem pro výpočet celní hodnoty zpravidla cena, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, je tato cena údaj, který musí být případně předmětem úpravy, pokud je tato operace nezbytná pro to, aby nebyla stanovena svévolná nebo smyšlená celní hodnota (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Christodoulou a další, C‑116/12, EU:C:2013:825, bod 39, jakož i citovaná judikatura).

26

Hodnota transakce totiž musí odrážet skutečnou hospodářskou hodnotu dováženého zboží a zohledňovat veškeré položky tohoto zboží, které mají hospodářskou hodnotu (rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Christodoulou a další, C‑116/12, EU:C:2013:825, bod 40, jakož i citovaná judikatura).

27

Nelze-li však celní hodnotu na základě článku 29 celního kodexu určit podle hodnoty transakce dováženého zboží, stanoví se celní hodnota podle ustanovení článku 30 tohoto kodexu, a to postupně způsoby stanovenými v bodech a) až d) odstavce 2 posledně uvedeného článku (rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Christodoulou a další, C‑116/12, EU:C:2013:825, bod 41).

28

V případě, že nelze celní hodnotu dováženého zboží určit na základě článku 30 celního kodexu, stanoví se celní hodnota podle ustanovení článku 31 tohoto kodexu (rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Christodoulou a další, C‑116/12, EU:C:2013:825, bod 42).

29

Ze znění článků 29 až 31 uvedeného kodexu tedy vyplývá, že vzhledem k pořadí, v němž je třeba uplatnit kritéria pro určení celní hodnoty na základě těchto článků, existuje mezi těmito ustanoveními vztah subsidiarity. Pouze v případě, že celní hodnotu nelze určit na základě daného ustanovení, se totiž použije ustanovení, které po něm v rámci stanoveného pořadí bezprostředně následuje (rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Christodoulou a další, C‑116/12, EU:C:2013:825, bod 43).

30

Vzhledem k tomu, že pro účely stanovení celní hodnoty v souladu s článkem 29 celního kodexu má přednost hodnota transakce, je tento způsob určení celní hodnoty považován za nejvhodnější a nejčastěji používaný (rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Christodoulou a další, C‑116/12, EU:C:2013:825, bod 44).

31

Pokud jde na jedné straně o otázku, jakou pravomoc mají celní orgány, jestliže prohlášení, které jim bylo předloženo, vzbuzuje pochybnosti, článek 181a prováděcího nařízení stanoví, že celní orgány nemusí nezbytně určovat celní hodnotu tohoto zboží podle hodnoty transakce, pokud mají odůvodněné pochybnosti, zda uváděná hodnota odpovídá celkové za ně zaplacené nebo splatné částce. Mohou proto odmítnout uváděnou cenu, pokud tyto pochybnosti trvají i poté, co případně požádaly o předložení veškerých doplňkových informací nebo dokumentů a poskytly příslušné osobě přiměřenou příležitost vyjádřit svůj názor na důvody uvedených pochybností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2008, Carboni e derivati, C‑263/06, EU:C:2008:128, bod 52).

32

Na druhé straně Soudní dvůr již uvedl, že pokud jde o hodnotu, která musí nahradit hodnotu transakce, článek 181a prováděcího nařízení se omezuje na vyjádření, že celní orgány „nemusí nezbytně určovat celní hodnotu [...] podle hodnoty transakce“, ale neupřesňuje, jakou jinou hodnotou musí být v takovém případě hodnota transakce nahrazena (rozsudek ze dne 28. února 2008, Carboni e derivati, C 263/06, EU:C:2008:128, bod 55).

33

Za tímto účelem v souladu s články 30 a 31 celního kodexu, nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle článku 29 tohoto kodexu, určí se na prvním místě podle uvedeného článku 30 a na druhém místě podle uvedeného článku 31 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2008, Carboni e derivati, C‑263/06, EU:C:2008:128, bod 56).

34

Pokud jde zejména o použití téhož článku 30, z bodu 1 vysvětlivek týkajících se čl. 30 odst. 2 písm. a) a b) celního kodexu, obsažených v příloze 23 prováděcího nařízení, vyplývá, že celní orgány použijí pokud možno prodej stejného nebo případně podobného zboží na stejné obchodní úrovni a v zásadně stejném množství jako hodnocené zboží.

35

Z toho vyplývá, že se celní orgány mohou pro účely určení celní hodnoty odchýlit od ceny uváděné u dováženého zboží a použít druhotné metody určení celní hodnoty dováženého zboží, jak jsou upraveny v článcích 30 a 31 celního kodexu, a zejména kupní cenu podobného zboží, pokud jejich pochybnosti o hodnotě transakce odpovídající tomuto zboží trvají, poté co požádali o poskytnutí všech informací nebo všech dodatečných dokumentů a dotyčnému byla poskytnuta přiměřená příležitost uvést své stanovisko stran důvodů, na kterých se tyto pochybnosti zakládají.

36

Předkládajícímu soudu, který má jediný přímou znalost o sporu, který mu byl předložen, však přísluší určit, zda pochybnosti celního orgánu dotčené v původním řízení byly opodstatněné za účelem uplatnění uvedených sekundárních metod a zda tento orgán poskytl dotyčné osobě přiměřenou příležitost uvést své stanovisko stran důvodů, na kterých se tyto pochybnosti zakládaly.

37

Pro poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je třeba připojit následující postřehy týkající se důkazů, které má Soudní dvůr, pokud jde o spor v původním řízení.

38

Pokud jde zejména o opodstatněnost dotčených pochybností, v tomto ohledu je zaprvé třeba poznamenat, že ze spisu, který byl předložen Soudnímu dvoru, vyplývá, že v původním řízení se dotčený celní orgán domníval, že uváděná hodnota transakce dováženého zboží byla výjimečně nízká ve srovnání se statistickým průměrem kupních cen při dovozu podobného zboží. V projednávané věci, jak zdůrazňuje Evropská komise, se jeví, že pokud jde o některé výrobky dotčené v původním řízení, uváděná cena byla o více než o 50 % nižší než statistický průměr cen.

39

Za těchto okolností je třeba se domnívat, že takový cenový rozdíl, jakým je konstatovaný rozdíl, se jeví dostatečný k odůvodnění pochybností celního orgánu a jeho odmítnutí uváděné celní hodnoty dotčeného zboží.

40

Mimoto je nesporné, že v původním řízení se pochybnosti, které vedly uvedený orgán k uplatnění článku 181a prováděcího nařízení, netýkaly pravosti obchodní faktury, ale správnosti celní hodnoty dováženého zboží.

41

Je třeba připomenout, že pro účely uplatnění článku 181a prováděcího nařízení, není pravost dokumentů potvrzující hodnotu transakce odpovídající dováženému zboží určující skutečností, ale představuje jeden z faktorů, které musí celní orgány zohlednit. Tyto orgány totiž mohou mít navzdory pravosti těchto dokumentů pochybnosti o správnosti celní hodnoty dováženého zboží (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2008, Carboni e derivati, C‑263/06, EU:C:2008:128, bod 64).

42

Zadruhé, pokud jde o otázku, zda celní orgán dotčený v původním řízení poskytl dotyčné osobě přiměřenou příležitost k vyjádření svého stanoviska, pokud jde o důvody, na nichž jsou tyto pochybnosti založeny, z důkazů ve spise předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že provinční celní orgán vyzval společnost EURO 2004. Hungary, aby dokázala správnost celní hodnoty dováženého zboží. Za těchto okolností je třeba se domnívat, že tento orgán poskytl uvedené společnosti přiměřenou příležitost k vyjádření svého stanoviska, pokud jde o uvedené pochybnosti.

43

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru však vyplývá, že v odpovědi adresované celním orgánům nepředložila tato společnost nové důkazy a prohlásila, že zaplatila svému smluvnímu partnerovi hodnotu uvedenou na faktuře.

44

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 181a prováděcího nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání praxi celních orgánů, jakou je praxe dotčená v původním řízení, která určuje celní hodnotu dováženého zboží na základě hodnoty transakce odpovídající podobným výrobkům, což je metodou uvedenou v článku 30 celního kodexu, pokud se má za to, že uváděná hodnota transakce je ve srovnání se statistickým průměrem kupních cen při dovozu podobného zboží neobvykle nízká navzdory tomu, že celní orgány nepopírají ani jinak nezpochybňují pravost faktury a osvědčení o převodu, které byly předloženy k prokázání skutečně zaplacené ceny za dovezené zboží, a dovozce v odpověď na žádost celního orgánu v tomto smyslu nepředložil další důkazy nebo informace k prokázání správnosti uváděné hodnoty transakce odpovídající tomuto zboží.

45

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Článek 181a nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Komise (ES) č. 3254/94 ze dne 19. prosince 1994, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání praxi celních orgánů, jakou je praxe dotčená v původním řízení, která určuje celní hodnotu dováženého zboží na základě hodnoty transakce odpovídající podobným výrobkům, což je metodou uvedenou v článku 30 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Komise (ES) č. 82/97 Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. prosince 1996, pokud se má za to, že uváděná hodnota transakce je ve srovnání se statistickým průměrem kupních cen při dovozu podobného zboží neobvykle nízká navzdory tomu, že celní orgány nepopírají ani jinak nezpochybňují pravost faktury a osvědčení o převodu, které byly předloženy k prokázání skutečně zaplacené ceny za dovezené zboží, a dovozce v odpověď na žádost celního orgánu v tomto smyslu nepředložil další důkazy nebo informace k prokázání správnosti uváděné hodnoty transakce odpovídající tomuto zboží.