—

za Sot. Lélos kai Sia EE (C-468/06) S. E. Kiliakovou, dikigoros,

—

za Farmakemporiki AE Emporias kai Dianomis Farmakeftikon Proïonton (C-469/06 a C-471/06), Konstantinos Xydias kai Sia OE (C-470/06), Ionas Stroumsas EPE (C-472/06 a C-473/06), Pharmakapothiki Pharma-Group Messinias AE (C-474/06), jakož i K. P. Marinopoulos AE Emporias kai Dianomis Pharmakeftikon Proïónton (C-475/06 a C-476/06), L. Roumaniasem a G. Papaïoannou, dikigoroi,

—

za Kokkoris D. Tsánas K. EPE a další (C-477/06 a C-478/06) G. Mastorakosem, dikigoros,

—

za GlaxoSmithKline AEVE Farmakeftikon Proïonton A. Komninosem, D. Kyriakisem, T. Kloukinasem a S. Zervoudakim, dikigoroi, jakož i I. Forresterem, QC, a A. Schulzem, Rechtsanwalt,

—

za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s F. Arenou, avvocato dello Stato,

—

za polskou vládu E. Ośnieckou-Tameckou, jakož i P. Kucharskim a T. Krawczykem, jako zmocněnci,

—

za Komisi Evropských společenství T. Christoforou, F. Castillem de la Torre a E. Gippini Fournierem, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 82 ES.

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi Sot. Lélos kai Sia EE, Farmakemporiki AE Emporias kai Dianomis Farmakeftikon Proïonton, Konstantinos Xydias kai Sia OE, Ionas Stroumsas EPE, Pharmakapothiki Pharma-Group Messinias AE, K.P. Marinopoulos AE Emporias kai Dianomis Pharmakeftikon Proïonton, jakož i Kokkoris D. Tsánas K. EPE a dalšími, velkoobchodníky s léčivými přípravky (dále jen „žalobkyněmi v původním řízení“), a společností GlaxoSmithKline AEVE Farmakeftikon Proïonton, dříve Glaxowellcome AEVE (dále jen „GSK AEVE“), ohledně odmítnutí posledně uvedené vyhovět jejich objednávkám některých léčivých přípravků.

3

Směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění (Úř. věst. 1989, L 40, s. 8; Zvl. vyd. 05/01, s. 345) stanoví určité požadavky, které jsou členské státy povinny dodržovat při uplatňování vnitrostátních opatření směřujících ke kontrole cen humánních léčivých přípravků nebo omezení sortimentu přípravků, na které se vztahují jejich vnitrostátní systémy zdravotního pojištění.

4

Druhý až čtvrtý bod odůvodnění uvedené směrnice jsou následujícího znění:

„vzhledem k tomu, že členské státy přijaly opatření hospodářské povahy týkající se registrace léčivých přípravků za účelem kontroly nákladů zdravotnictví na tyto přípravky; že tato opatření zahrnují přímou a nepřímou kontrolu cen léčivých přípravků jako důsledek neexistence hospodářské soutěže na trhu s léčivými přípravky nebo její nedostatečnosti a omezení sortimentu přípravků, jež jsou hrazeny vnitrostátními systémy zdravotního pojištění;

vzhledem k tomu, že hlavním cílem těchto opatření je podpora veřejného zdraví zajištěním dostupnosti dostatečného zásobování léčivými přípravky za přiměřené ceny; že by však účelem těchto opatření měla být také podpora rentability ve výrobě léčivých přípravků a povzbuzení výzkumu a vývoje nových léčivých přípravků, na čemž v zásadě závisí zachování vysoké úrovně veřejného zdraví v rámci Společenství;

vzhledem k tomu, že rozdíly v těchto opatřeních mohou brzdit nebo narušovat obchod s léčivými přípravky uvnitř Společenství, a tím přímo ovlivňovat fungování společného trhu, pokud jde o léčivé přípravky.“

5

Článek 81 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES ze dne 31. března 2004 (Úř. věst. L 136, s. 34; Zvl. vyd. 13/34, s. 262, dále jen „směrnice 2001/83“), stanoví:

„S ohledem na dodávání léčivých přípravků lékárníkům a osobám oprávněným nebo zmocněným vydávat léčivé přípravky veřejnosti neuloží členské státy držiteli povolení distribuce, které bylo uděleno jiným členským státem, žádné povinnosti, zejména povinnosti veřejné služby, přísnější než ty, jež ukládají osobám, kterým samy povolily provádět odpovídající činnosti.

Držitel rozhodnutí o registraci léčivého přípravku a distributoři daného léčivého přípravku skutečně uváděného na trh členského státu musí v rámci svých odpovědností zajistit odpovídající a stálé dodávky daného léčivého přípravku lékárnám a osobám zmocněným vydávat léčivé přípravky tak, aby byly pokryty potřeby pacientů v daném členském státě.

Opatření k provedení tohoto článku by měla být navíc odůvodněna na základě ochrany veřejného zdraví a být úměrná cílům takové ochrany v souladu s pravidly Smlouvy [o ES], zejména s těmi, která se týkají volného pohybu zboží a hospodářské soutěže.“

6

Znění článku 2 řeckého zákona č. 703/1977 o kontrole monopolů a oligopolů a o ochraně volné hospodářské soutěže (FEK A’ 278) v zásadě odpovídá znění článku 82 ES.

7

Podle článku 29 řeckého zákona č. 1316/1983 jsou držitelé povolení uvádět léčiva na trh povinni pravidelně zásobovat trh léčivými přípravky, které vyrábí nebo dovážejí.

8

Řecká právní úprava krom toho podmiňuje činnost velkoobchodníků s těmito výrobky získáním povolení a závazkem dostatečně sortimentem léčivých přípravků zásobovat určenou zeměpisnou oblast.

9

GSK AEVE je řeckou dceřinou společností společnosti GlaxoSmithKline plc, se sídlem ve Spojeném království, která provádí výzkum a vyrábí léčivé přípravky, (dále jen „GSK plc“). GSK AEVE se zabývá dovozem, skladováním a distribucí léčivých přípravků dodávaných skupinou GSK (dále jen „GSK“) v Řecku. Je tedy na území Řecké republiky držitelem povolení uvádět na trh zejména přípravky Imigran, Lamictal a Serevent, které jsou léčivými přípravky určenými k léčbě migrény, epilepsie a astmatu (dále jen „dotčené léčivé přípravky“) a které jsou v Řecku vydávány na lékařský předpis.

10

Každá z žalobkyň v původním řízení již několik let od GSK AEVE kupovala uvedené léčivé přípravky ve všech jejich podobách, aby je distribuovala na řeckém trhu, jakož i v jiných členských státech.

11

S odkazem na nedostatek uvedených léčivých přípravků na řeckém trhu, za který nebyla odpovědná, GSK AEVE na něm na konci října 2000 změnila svůj systém distribuce. Od 6. listopadu 2000 přestala vyřizovat objednávky žalobkyň v původním řízení, které se týkaly dotčených léčivých přípravků a sama je začala distribuovat řeckým nemocnicím a lékárnám prostřednictvím společnosti Farmacenter AE (dále jen „Farmacenter“).

12

V prosinci 2000 se GSK AEVE obrátila na Epitropi Antagonismou (komise pro hospodářskou soutěž), aby získala negativní atest, podle kterého její nová prodejní politika přímého prodeje léčivých přípravků řeckým nemocnicím a lékárnám neporušuje článek 2 zákona 703/1977.

13

Vzhledem k tomu, že GSK AEVE měla v února 2001 za to, že zásobování řeckého trhu léčivými přípravky bylo do určité míry normalizováno a že zásoby nemocnic a lékáren byly obnoveny, začala opět zásobovat žalobkyně v původním řízení a jiné velkoobchodníky omezeným množstvím dotčených léčivých přípravků a zanedlouho poté ukončila svou spolupráci s Farmacenter.

14

GSK AEVE poté vzala zpět svou žádost o negativní atest a v únoru 2001 předložila novou žádost o negativní atest týkající se její obchodní politiky, která byla nahrazena v prosinci 2001 obdobnou žádostí. GSK AEVE v důsledku diskusí s Epitropi Antagonismou souhlasila s tím, že bude distribuovat léčivé přípravky v množství, které odpovídá vnitrostátní spotřebě zvýšené o 18 %.

15

Mezitím se žalobkyně v původním řízení a jiní velkoobchodníci s léčivými přípravky, jakož i některá řecká sdružení lékárníků a velkoobchodníků obrátili na Epitropi Antagonismou, aby shledala, že politika prodeje dotčených léčiv uplatňovaná GSK AEVE a GSK plc je zneužitím dominantního postavení ve smyslu článků 2 zákona 703/1977 a článku 82 ES.

16

Epitropi Antagonismou dne 3. srpna 2001 uložila rozhodnutím o předběžných opatřeních GSK AEVE, aby až do přijetí konečného rozhodnutí v této věci vyhověla objednávkám dotčených léčivých přípravků, které jí byly zaslány žalobkyněmi v původním řízení. GSK AEVE podala k Dioikitiko Efeteio Athinon (odvolací správní soud v Aténách) návrh na odklad provádění a návrh na zrušení tohoto rozhodnutí, které byly tímto soudem zamítnuty.

17

Poté, co byl Ethnikos Organismos Farmakon (národní úřad pro léčivé přípravky) informován společností GSK AEVE o obtížích, které má s dodávkami požadovaných množství velkoobchodníkům, zveřejnil dne 27. listopadu 2001 oběžník, který farmaceutickým společnostem a všem distributorům léčivých přípravků uložil, aby dodávali množství odpovídající potřebám léčivých přípravků na lékařský předpis zvýšené o 25 %.

18

Od 30. dubna 2001 do 11. listopadu 2002 každá z žalobkyň v původním řízení podala žalobu k Polymeles Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách), a tvrdily, že přerušení dodávek objednaných léčivých přípravků společností GSK AEVE a jejich prodej prostřednictvím Farmacenter byly nekalými a protisoutěžními úkony, jakož i zneužitím dominantního postavení, které GSK AEVE měla na trzích dotčených léčivých přípravků. Žalobkyně ve svých žalobách navrhovaly, aby společnosti GSK AEVE bylo jednak uloženo dodávat množství léčiv odpovídající měsíčnímu průměru množství, která jim dodávala v období od 1. ledna do 31. října 2000, a jednak zaplatit náhradu škody, jakož i ušlý zisk. V některých z uvedených žalob bylo konkrétněji navrhováno, aby bylo uvedené společnosti uloženo nadále dodávat množství odpovídající měsíčnímu průměru léčiv, která jim byla společností GSK AEVE dodávána v tomtéž období, navýšená o určité procento.

19

Epitropi Antagonismou, které byly zároveň předloženy stížnosti uvedené v bodě 15 tohoto rozsudku a žádost o negativní atest, položila rozhodnutím ze dne 22. ledna 2003 Soudnímu dvoru řadu otázek týkajících se výkladu článku 82 ES. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla v kanceláři Soudního dvora zaregistrována pod číslem C-53/03.

20

Polymeles Protodikeio Athinon od ledna do října 2003 rozhodl o žalobách podaných žalobkyněmi v původním řízení proti GSK AEVE. Přestože tento soud rozhodl, že žaloby jsou s výjimkou návrhů směřujících k náhradě ušlého zisku přípustné, zamítl je jako neopodstatněné z důvodu, že odmítnutí prodeje ze strany GSK AEVE nebylo neodůvodněné, a nemohlo být tedy zneužitím jejího dominantního postavení.

21

Žalobkyně v původním řízení podaly proti těmto rozsudkům odvolání k Efeteio Athinon (odvolací soud v Aténách). V některých z uvedených věcí GSK AEVE podala vzájemné odvolání. Soud však přerušil přezkum některých věcí, které mu byly předloženy, až do doby, než Soudní dvůr rozhodne o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Epitropi Antagonismou.

22

Soudní dvůr v rozsudku ze dne 31. května 2005, Syfait a další (C-53/03, Sb. rozh. s. I-4609) rozhodl, že nemá pravomoc k odpovědi na otázky položené Epitropi Antagonismou, neboť ta není soudem ve smyslu článku 234 ES.

23

Protože měl Efeteio Athinon za to, že k vynesení rozsudků potřebuje odpověď na stejné otázky, které byly předloženy Soudnímu dvoru Epitropi Antagonismou, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

24

Epitropi Antagonismou rozhodnutím 318/V/2006 ze dne 1. září 2006 rozhodl o předložených stížnostech proti GSK. V tomto rozhodnutí konstatovala, že GSK nemá na trhu léčivých přípravků Imigran a Serevent s ohledem na jejich zaměnitelnost s jinými léčivými přípravky dominantní postavení, avšak že takové postavení existuje, co se týče léčivého přípravku Lamictal vzhledem k tomu, že nemocní trpící epilepsií si mohou obtížně zvyknout na jiné léčivé přípravky určené k léčbě této nemoci.

25

Epitropi Antagonismou ve stejném rozhodnutí konstatovala, že GSK porušila článek 2 zákona 703/1977 v období od listopadu 2000 do února 2001, ale že nedošlo k porušení tohoto článku v období po únoru 2001 a že během těchto dvou období nedošlo k porušení článku 82 ES.

26

Žalobkyně v původním řízení navrhly před Dioikitiko Efeteio Athinon zrušení uvedeného rozhodnutí.

27

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 29. ledna 2007 byly věci C-468/06 až C-478/06 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení a rozsudku.

28

Svými otázkami, které je třeba zkoumat společně, se předkládající soud v podstatě táže, zda skutečnost, že farmaceutický podnik, který má dominantní postavení na vnitrostátním trhu některých léčivých přípravků odmítne vyhovět objednávkám, které jsou mu zaslány velkoobchodníky protiže tito provádějí paralelní vývoz uvedených léčivých přípravků do jiných členských států, je zneužitím dominantního postavení zakázaného článkem 82 ES.

29

Předkládající soud se v tomto rámci táže Soudního dvora na rozhodnost celé řady faktorů, jako je stupeň regulace, které podléhá odvětví léčivých přípravků v členských státech, dopad paralelního obchodu na příjmy farmaceutických podniků a to, zda tento paralelní obchod může přinášet finanční výhody konečným spotřebitelům uvedených léčiv.

30

GSK AEVE ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru tvrdí, že její odmítnutí dodávat požadovaná množství léčivých přípravků žalobkyním v původním řízení nemůže být zneužitím. Jednak se totiž nejedná o skutečné odmítnutí dodávat v rozsahu, ve kterém kromě období několika týdnů od listopadu 2000 do února 2001 byla vždy ochotna dodávat dostatečná množství velkoobchodníkům. Krom toho tyto velkoobchodníky nepřivedla do situace, že by jim hrozilo vyloučení z trhu, neboť její dodávky jim umožnily pokrýt veškeré potřeby řeckého trhu, a dokonce i potřeby přesahující potřeby tohoto trhu.

31

Faktory umožňující určit, zda chování podniku, který odmítne dodat zboží, je zneužívající, závisí podle GSK AEVE na hospodářském kontextu a kontextu právní úpravy dotčené situace. Co se týče omezení dodávat léčivé přípravky určeného k omezení paralelního obchodu, je tedy třeba zohlednit všudypřítomnou regulaci cen a distribuce v odvětví léčivých přípravků, negativní důsledky neomezeného paralelního obchodu na investice uskutečněné farmaceutickými podniky v oblasti výzkumu a vývoje, jakož i nepatrnou užitečnost tohoto obchodu pro konečné spotřebitele těchto léčivých přípravků.

32

Jak žalobkyně v původním řízení, tak italská a polská vláda, jakož i Komise Evropských společenství mají naopak ve svých vyjádřeních za to, že odmítnutí podniku v dominantním postavení dodávat léčivé přípravky velkoobchodníkům s cílem omezit paralelní obchod je v zásadě zneužitím dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES. Žádný z faktorů uvedených předkládajícím soudem, které byly uvedeny GSK AEVE, aby odůvodnily její odmítnutí dodávat, nemohou podle nich zbavit tuto praxi jejího zneužívajícího charakteru.

33

Je třeba připomenout, že článek 82 ES zakazuje jako neslučitelné se společným trhem v rozsahu, v němž může být ovlivněn obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo jeho podstatné části. Podle druhého pododstavce písm. b) téhož článku může takové zneužívání zejména spočívat: v omezování výroby, odbytu nebo technického vývoje na úkor spotřebitelů.

34

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že odmítnutí podniku v dominantním postavení na trhu daného výrobku vyhovět objednávkám bývalého zákazníka je zneužitím tohoto dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES, jestliže toto chování, aniž by bylo objektivně odůvodněné, může vyloučit hospodářskou soutěž ze strany obchodního partnera (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 6. března 1974, Istituto Chemioterapico Italiano a Commercial Solvents v. Komise, 6/73 a 7/73, Recueil, s. 223, bod 25, jakož i ze dne 14. února 1978, United Brands a United Brands Continentaal v. Komise, 27/76, Recueil, s. 207, bod 183).

35

Co se týče odmítnutí podniku dodávat své výrobky v členském státě velkoobchodníkům, kteří vyvážejí tyto výrobky do jiných členských států, účinek na hospodářskou soutěž může nastat nejen tehdy, když zmíněné odmítnutí brání činnosti těchto velkoobchodníků na trhu uvedeného členského státu, ale i tehdy, jestliže vede k vyloučení účinné hospodářské soutěže mezi nimi v rámci distribuce těchto stejných výrobků na trzích jiných členských států.

36

V daném případě je mezi účastníky původního řízení nesporné, že odmítnutím vyhovět objednávkám řeckých velkoobchodníků společnost GSK AEVE sleduje omezení paralelních vývozů na trhy jiných členských států, na kterých je prodejní cena dotčených léčivých přípravků vyšší.

37

Co se týče jiných odvětví než odvětví léčivých přípravků, Soudní dvůr měl za to, že jednání podniku v dominantním postavení, jehož cílem je omezení paralelního obchodu s výrobky, které prodává, je zneužitím jeho dominantního postavení zejména tehdy, jestliže výsledkem takového jednání je omezení paralelních dovozů tím, že je neutralizována případně příznivější úroveň cen uplatňovaných v jiných oblastech prodeje ve Společenství (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. listopadu 1975, General Motors Continental v. Komise, 26/75, Recueil, s. 1367, bod 12) nebo jestliže má bránit zpětným dovozům, které jsou konkurencí pro distribuční síť tohoto podniku (rozsudek ze dne 11. listopadu 1986, British Leyland v. Komise, 226/84, Recueil, s. 3263, bod 24). Paralelní dovozy totiž požívají určité ochrany v právu Společenství v rozsahu, ve kterém podporují vývoj vzájemného obchodu a posílení hospodářské soutěže (rozsudek ze dne 16. ledna 1992, X, C-373/90, Recueil, s. I-131, bod 12).

38

GSK AEVE však ve svém písemném vyjádření tvrdí, že skutečnosti uvedené předkládajícím soudem v jeho předběžných otázkách jsou objektivními důvody, na základě kterých nemůže být skutečnost, že farmaceutický podnik omezí dodávky léčivých přípravků na potřeby daného vnitrostátního trhu, považována za zneužívající, když tento podnik obdrží objednávky velkoobchodníků účastnících se paralelního vývozu do jiných členských států, ve kterých jsou prodejní ceny těchto léčivých přípravků stanoveny na vyšší úrovni.

39

Za účelem vymezení, zda se na odmítnutí farmaceutického podniku dodávat léčivé přípravky takovým velkoobchodníkům skutečně vztahuje zákaz uvedený v článku 82 ES, zejména v druhém pododstavci písm. b) tohoto článku, je tedy třeba přezkoumat, zda, jak tvrdí GSK AEVE, existují objektivní důvody, na základě kterých takové jednání nemůže být považováno za zneužití dominantního postavení tohoto podniku (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek United Brands a United Brands Continentaal v. Komise, bod 184, a rozsudek ze dne 15. března 2007, British Airways v. Komise, C-95/04 P, Sb. rozh. s. I-2331, bod 69).

40

GSK úvodem podotýká s odkazem na výše uvedený rozsudek United Brands a United Brands Continentaal v. Komise, že podnik v dominantním postavení není povinen vyhovět objednávkám, které jsou neobvyklé, a že může přijmout přiměřená opatření, která vyžaduje ochrana jeho legitimních obchodních zájmů.

41

Co se týče konkrétněji odvětví léčivých přípravků, GSK AEVE zaprvé tvrdí, že obecná logika ochrany hospodářské soutěže v rámci značky nefunguje v uvedeném odvětví, ve kterém zabraňuje zásah veřejných orgánů členských států výrobcům léčivých přípravků rozvíjet svou činnost za běžných podmínek hospodářské soutěže.

42

Farmaceutické podniky totiž jednak nekontrolují ceny svých výrobků, které jsou stanoveny na různých úrovních veřejnými orgány, které zároveň, jestliže existují vnitrostátní zdravotní systémy, kupují léčivé přípravky. I když tyto ceny vyplývají z jednání vedených uvedenými orgány s farmaceutickými podniky, jejich přijetí posledně uvedenými však neznamená, že tyto ceny pokrývají veškeré pevné náklady spojené s vývojem léčivého přípravku. Krom toho nehledě na případnou existenci takového systému smluvených cen, jsou členské státy dále schopny uložit snížení těchto cen.

43

Výrobci léčivých přípravků krom toho podléhají přesným povinnostem, pokud jde o jejich distribuci. Zatímco farmaceutické společnosti jsou ze zákona povinny dodávat své výrobky ve všech členských státech, ve kterých mají povolení tak činit, paralelní vývozci mohou volně převádět své činnosti z výrobku a trhu na jiné, jestliže posledně uvedené nabízí vyšší ziskovou marži, což by mohlo vést k nedostatkům v některých členských státech vývozu. Paralelní obchod má tedy negativní důsledky pro plánování výroby a distribuce léčivých přípravků.

44

GSK AEVE zadruhé podotýká, že paralelní obchod léčivých přípravků snižuje zisky, které farmaceutické podniky mohou investovat do činností výzkumu a vývoje, na kterých závisí, aby mohly zůstat konkurenceschopné a atraktivní pro investory. Naopak distributoři, kteří mají zisk z paralelního obchodu, nijak nepřispívají k inovaci v oblasti léčivých přípravků. V členských státech, ve kterých jsou ceny léčivých přípravků stanoveny na relativně nízké úrovni, by krom toho prodej nových léčivých přípravků mohl být narušen, když by bylo farmaceutickým podnikům znemožněno omezit zásobování za účelem omezení paralelního obchodu. V takovém případě by totiž posledně uvedené měly zájem opozdit zavádění nových výrobků v členských státech, ve kterých jsou nízké ceny.

45

GSK AEVE zatřetí uplatňuje, že koneční spotřebitelé nemají z paralelního obchodu žádný opravdový prospěch. Jakmile totiž větší část cenového rozdílu, který činí tento obchod ziskovým, získají prostředníci, paralelní obchod nedokáže vykonávat skutečný tlak na ceny léčivých přípravků v členských státech, ve kterých jsou tyto ceny vyšší. Co se týče členských států, ve kterých jsou některé potřeby léčivých přípravků pokryty veřejnými zakázkami, paralelní dovozci by s ohledem na příležitostný charakter jejich zásahu rovněž nebyli v postavení, které by jim umožnilo snížit úroveň cen.

46

I když polská vláda a Komise uznávají, že zákaz uvedený v článku 82 ES není použitelný, pokud je chování podniku v dominantním postavení objektivně odůvodněno, zdůrazňují, že tomuto podniku přísluší prokázat okolnosti, které mohou odůvodnit jeho jednání.

47

Žalobkyně v původním řízení stejně jako polská vláda a Komise mají za to, že uplatnění článku 82 ES nemůže být odlišné v odvětví léčivých přípravků pouze z důvodu, že ceny jsou v tomto odvětví přímo či nepřímo stanoveny veřejnými orgány. Dokonce i v členských státech, ve kterých jsou ceny nízké, totiž cena léčivých přípravků vyplývá z jednání s farmaceutickými společnostmi, které by na trh neuváděly své léčivé přípravky, kdyby jim nabízené ceny nevyhovovaly. Neexistuje krom toho příčinná souvislost mezi dopady paralelního obchodu na příjmy farmaceutických podniků a investicemi posledně uvedených v oblasti výzkumu a vývoje. Paralelní obchod s léčivými přípravky konečně vede k jistým výhodám pro pacienty a může umožnit vnitrostátním režimům sociálního zabezpečení vytvořit úspory.

48

Žalobkyně v původním řízení dodávají, že zohlednění odůvodňujících skutečností, kterých se dovolává GSK AEVE by bylo v rozporu s judikaturou Soudního dvora v oblasti volného pohybu zboží, neboť tato judikatura připouští pouze důvody uvedené v článku 30 ES.

49

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr v bodě 182 svého výše uvedeného rozsudku United Brands a United Brands Continentaal v. Komise rozhodl, že podnik, který má dominantní postavení pro distribuci výrobku – který těží z prestiže známé značky, která je oblíbená u spotřebitelů – nemůže ukončit dodávky bývalému zákazníkovi, který dodržuje obchodní zvyklosti, jestliže objednávky tohoto zákazníka nemají neobvyklý charakter. Soudní dvůr v bodě 183 téhož rozsudku měl za to, že takové chování by bylo v rozporu s cíli uvedenými v čl. 3 písm. f) Smlouvy o EHS [nyní čl. 3 písm. g), Smlouvy o ES, který se stal čl. 3 odst. 1 písm. g) ES], rozvinutými článkem 86 Smlouvy o EHS [nyní článek 86 Smlouvy o ES, který se stal článkem 82 ES], zejména v jeho druhém pododstavci písm. b) a c), neboť odmítnutí prodeje by omezilo odbyt na úkor spotřebitelů a vytvořilo diskriminaci, která by mohla vést až k vyloučení obchodního partnera z relevantního trhu.

50

Soudní dvůr v bodě 189 výše uvedeného rozsudku United Brands a United Brands Continentaal v. Komise uvedl, že i když dominantní postavení nemůže zbavit podnik nacházející se v takovém postavení práva chránit vlastní obchodní zájmy, pokud jsou ohroženy, a i když je nutno mu v přiměřeném rozsahu přiznat možnost jednat, jak uzná za vhodné, aby chránil uvedené zájmy, nemůže být takové chování povoleno, jestliže je jeho konkrétním účelem posílení tohoto dominantního postavení a jeho zneužití.

51

V tomto rámci je třeba zkoumat, zda, jak tvrdí GSK AEVE, existují v odvětví léčivých přípravků zvláštní okolnosti, díky kterým, obecně, odmítnutí podniku v dominantním postavení dodávat v daném členském státě zákazníkům uskutečňujícím paralelní vývoz do jiných členských států, ve kterých jsou ceny léčiv vyšší, nemá zneužívající charakter.

52

Je třeba nejprve zkoumat argument, který GSK AEVE vyvozuje ze skutečnosti, že podle ní paralelní obchod poskytuje v každém případě pouze málo finančních výhod konečným spotřebitelům.

53

V tomto ohledu je třeba uvést, že paralelní vývozy léčivých přípravků z členského státu, kde jsou jejich ceny nižší, do jiných členských států, ve kterých jsou ceny vyšší, umožňují v zásadě kupujícím léčivých přípravků v posledně uvedených státech využít alternativního zdroje zásobování, což nezbytně vede k některým výhodám pro konečného spotřebitele těchto léčivých přípravků.

54

Jak uvedla GSK AEVE ve vztahu k léčivým přípravkům, které jsou předmětem paralelních vývozů, existence cenového rozdílu mezi členským státem vývozu a členským státem dovozu sice nutně neznamená, že konečný spotřebitel v posledně uvedeném členském státě bude mít prospěch z ceny odpovídající ceně uplatněné v členském státě vývozu v rozsahu, ve kterém samotní velkoobchodníci provádějící uvedené vývozy budou mít z uvedeného paralelního obchodu prospěch.

55

Přitažlivost jiného zdroje zásobování, kterým je paralelní obchod v členském státě dovozu, však konkrétně spočívá ve skutečnosti, že tento obchod může na trhu tohoto členského státu nabídnout stejné výrobky za ceny nižší, než jsou ceny uplatňované na stejném trhu farmaceutickými podniky.

56

Z tohoto důvodu může paralelní obchod i v členských státech, kde jsou ceny léčivých přípravků předmětem státní regulace, vyvíjet tlak na ceny, a vytvářet tedy finanční výhody nejen pro zdravotní pojišťovny, ale i pro dotčené pacienty, pro které zbývající část ceny léčivých přípravků, kterou musí zaplatit, bude nižší., Jak zdůrazňuje Komise, paralelní obchod s léčivými přípravky směřující z jednoho členského státu do jiného členského státu může stejně tak rozšířit výběr subjektům posledně uvedeného státu, které se zásobují léčivými přípravky prostřednictvím nabídkového řízení, v rámci kterého mohou paralelní dovozci nabídnout léčivé přípravky za nižší ceny.

57

Aniž by tedy musel Soudní dvůr rozhodnout, zda podniku v dominantním postavení přísluší posoudit zneužívající charakter svého chování vůči obchodnímu partnerovi v závislosti na míře, ve které aktivity posledně uvedeného nabízí výhody pro konečné spotřebitele, je třeba uvést, že za okolností věcí v původním řízení takový podnik nemůže vycházet z předpokladu, že paralelní vývozy, které se tento podnik snaží omezit, mají pouze nepatrný užitek pro konečné spotřebitele.

58

Co se dále týče argumentu, který vychází z míry regulace trhů s léčivými přípravky ve Společenství, je třeba nejprve zkoumat případný dopad státní regulace jejich ceny na posouzení zneužívajícího charakteru odmítnutí dodávat léčivé přípravky.

59

Je třeba totiž konstatovat, že ve většině členských států jsou léčivé přípravky, zejména léčivé přípravky na lékařský předpis, předmětem právní úpravy, jejímž účelem je stanovit na žádost dotčených výrobců a podle informací jimi poskytnutých prodejní ceny těchto léčivých přípravků nebo tarify, podle kterých bude předpis daného léčivého přípravku hrazen dotčenými systémy zdravotního pojištění. Cenové rozdíly, které existují pro některé léčivé přípravky mezi členskými státy tedy vyplývají z různých úrovní, na kterých jsou v každém z těchto členských států stanoveny ceny nebo tarify, které musí být uplatňovány na tyto léčivé přípravky.

60

Věci v původním řízení se týkají neharmonizované oblasti, ve které se zákonodárce Společenství omezil přijetím směrnice 89/105 na uložení povinnosti členským státům zaručit, že rozhodnutí přijatá v oblasti stanovení cen a úhrady jsou přijímána zcela transparentně, bez diskriminace a v určitých konkrétních lhůtách.

61

V tomto ohledu je třeba jednak uvést, že kontrola vykonávaná členskými státy nad prodejními cenami nebo hrazením léčivých přípravků nevyjímá ceny těchto výrobků celkově ze zákona nabídky a poptávky.

62

V některých členských státech tak veřejné orgány nezasahují do procesu stanovení cen nebo se omezují na stanovení tarifu, za který bude předpis léčivého přípravku hrazen vnitrostátními systémy zdravotního pojištění, čímž ponechávají na farmaceutických podnicích, aby určovaly své prodejní ceny. A i když veřejné orgány v jiných členských státech stanovují i prodejní cenu léčivých přípravků, přesto z toho nevyplývá, že výrobci dotčených léčivých přípravků nemají žádný vliv na hladinu, na které jsou jejich prodejní ceny nebo výše jejich úhrady stanoveny.

63

Jak uvedla Komise, i v členských státech, ve kterých jsou prodejní ceny nebo výše úhrady cen léčivých přípravků stanoveny veřejnými orgány, se totiž výrobci dotčených léčivých přípravků účastní jednání, která na žádost těchto výrobců a podle cen jimi navržených vedou ke stanovení cen a částek, které budou uplatňovány. Jak je upřesněno ve druhém a třetím bodě odůvodnění směrnice 89/105, úkolem uvedených orgánů při stanovení cen léčivých přípravků je nejenom kontrola nákladů zdravotnictví a zajištění dostatečného zásobování léčivými přípravky za přiměřené ceny, ale rovněž podpora rentability ve výrobě léčivých přípravků a povzbuzení výzkumu a vývoje nových léčivých přípravků. Jak uvedl generální advokát v bodech 90 až 93 svého stanoviska, hladina, na které je stanovena prodejní cena nebo výše úhrady ceny daného léčivého přípravku závisí na vlivu, který mají při jednání o jeho ceně jak veřejné orgány dotčeného členského státu, tak farmaceutické podniky.

64

Krom toho je třeba připomenout, že když je léčivý přípravek chráněn patentem, který jeho držiteli dává dočasný monopol, hospodářská soutěž na základě cen, která může existovat mezi výrobcem a jeho distributory nebo mezi paralelními obchodníky a vnitrostátními distributory, je až do uplynutí doby platnosti tohoto patentu jedinou možnou formou hospodářské soutěže.

65

Soudní dvůr v rámci uplatnění článku 85 Smlouvy o EHS (nyní článek 85 Smlouvy o ES, který se stal článkem 81 ES) rozhodl, že dohoda mezi výrobcem a distributorem, která by směřovala k obnovení oddělování vnitrostátních trhů v obchodě mezi členskými státy, by mohla být v rozporu s cílem Smlouvy směřujícím k uskutečnění spojení vnitrostátních trhů zavedením jednotného trhu. Soudní dvůr tak opakovaně kvalifikoval dohody směřující k oddělování vnitrostátních trhů podle vnitrostátních hranic nebo ke ztěžování vzájemného prolínání vnitrostátních trhů, zejména dohody, které směřují k zákazu nebo omezení paralelních vývozů, jako dohody, jejichž cílem je omezení hospodářské soutěže ve smyslu uvedeného článku Smlouvy (viz zejména rozsudky ze dne 8. listopadu 1983, IAZ International Belgium a dlaší v. Komise, 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82, Recueil, s. 3369, body 23 až 27; ze dne 28. dubna 1998, Javico, C-306/96, Recueil, s. I-1983, body 13 a 14, jakož i ze dne 6. dubna 2006, General Motors v. Komise, C-551/03 P, Sb. rozh. s. I-3173, body 67 až 69).

66

Praktiky podniku v dominantním postavení směřující k zamezení všem paralelním vývozům z jednoho členského státu do jiných členských států, tedy praktiky, které oddělováním vnitrostátních trhů odstraňují výhody účinné hospodářské soutěže v oblasti zásobování a cen, které tyto vývozy přinášejí konečným spotřebitelům v těchto jiných členských státech, proto nemohou být ve světle uvedeného cíle Smlouvy a cíle zajištění nenarušené hospodářské soutěže na vnitřním trhu vyňaty ze zákazu uvedeného v článku 82 ES.

67

I když stupeň cenové regulace v odvětví léčivých přípravků tedy nemůže vyloučit uplatnění pravidel Společenství hospodářské soutěže, nic to nemění na tom, že při posuzování, v případě členských států, které zavedly systém určování cen, zneužívajícího charakteru odmítnutí farmaceutického podniku dodávat léčivé přípravky velkoobchodníkům účastnícím se paralelních vývozů, nelze přehlížet, že tento státní zásah je jedním z faktorů, které mohou vytvořit možnosti uskutečnění paralelního obchodu.

68

Krom toho ve světle cíle Smlouvy směřujícího k ochraně spotřebitele prostřednictvím nenarušené hospodářské soutěže, jakož i ke spojení vnitrostátních trhů nemohou být uvedená pravidla hospodářské soutěže rovněž vykládána tak, že jedinou volbou, která zůstává farmaceutickému podniku v dominantním postavení pro ochranu svých vlastních obchodních zájmů, je vůbec neprodávat své léčivé přípravky v členském státě, kde jsou jejich ceny stanoveny na poměrně nízké úrovni.

69

Z toho vyplývá, že i když stupeň regulace cen léčivých přípravků nemůže zbavit zneužívajícího charakteru veškerá odmítnutí farmaceutického podniku v dominantním postavení vyhovět objednávkám, které jsou mu zaslány velkoobchodníky účastnícími se paralelních vývozů, musí mít takový podnik nicméně možnost přijmout opatření, která jsou důvodná a přiměřená vzhledem k potřebě chránit vlastní obchodní zájmy.

70

V tomto ohledu a aniž by bylo třeba zkoumat argument, kterého se dovolává GSK AEVE, podle kterého je nezbytné, aby farmaceutické podniky omezily paralelní vývozy, aby se vyhnuly riziku snížení svých investic do výzkumu a vývoje léčivých přípravků, postačí uvést, že pro účely posouzení, zda odmítnutí farmaceutického podniku dodávat velkoobchodníkům účastnícím se paralelních vývozů je opatřením, které je důvodné a přiměřené vzhledem k ohrožení jeho legitimních obchodních zájmů těmito vývozy, je třeba určit, zda objednávky těchto velkoobchodníků mají neobvyklý charakter (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek United Brands a United Brands Continentaal v. Komise, bod 182).

71

I když totiž není přípustné, aby farmaceutický podnik v dominantním postavení v členském státě, kde jsou poměrně nízké ceny, přestal uspokojovat obvyklé objednávky bývalého zákazníka pouze z důvodu, že zákazník i přes zásobování trhu uvedeného členského státu vyváží určité objednané množství do jiných členských států, kde jsou vyšší ceny, je mu přesto dovoleno, aby se v důvodné a přiměřené míře bránil ohrožení, které pro jeho vlastní obchodní zájmy mohou představovat aktivity podniku, který si přeje odebírat v tomto prvním členském státě značná množství výrobků určených hlavně k paralelním vývozům.

72

V projednávaném případě z předkládacích rozhodnutí vyplývá, že ve sporech, které k nim vedly, požadovaly žalobkyně v původním řízení nikoliv to, aby GSK AEVE plně vyhověla objednávkám, které jí byly zaslány, ale to, aby jim tato společnost prodala množství léčivých přípravků odpovídající měsíčnímu průměru prodávanému během prvních deseti měsíců roku 2000. V šesti z jedenácti žalob v původním řízení žalobkyně navrhovaly, aby byla tato množství zvýšena o určitý procentní podíl, který byl stanoven některými z nich na 20 %.

73

Za těchto okolností předkládajícímu soudu přísluší, aby určil obvyklý charakter uvedených objednávek vzhledem k předchozím obchodním vztahům, které udržoval farmaceutický podnik v dominantním postavení s dotčenými velkoobchodníky, jakož i vzhledem k rozsahu objednávek ve vztahu k potřebám trhu dotčeného členského státu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek United Brands a Brands Continentaal v. Komise, bod 182, jakož i rozsudek ze dne 29. června 1978, Benzine en Petroleum Handelsmaatschappij a další v. Komise, 77/77, Recueil, s. 1513, body 30 až 32).

74

Tyto úvahy odpovídají rovněž na argument, kterého se dovolává GSK AEVE, který se týká dopadu státní regulace týkající se zásobování léčivými přípravky, a konkrétněji na argument, podle kterého podniky provádějící paralelní vývozy nepodléhají stejným povinnostem distribuce a skladování jako farmaceutické podniky, a mohou tedy ohrozit plánování výroby a distribuce léčivých přípravků.

75

Jak vyplývá z bodu 8 tohoto rozsudku, v Řecku sice podléhají velkoobchodníci s léčivými přípravky na základě vnitrostátní právní úpravy povinnosti pokrývat sortimentem léčivých přípravků potřeby vymezené zeměpisné oblasti. Je rovněž pravda, že v případě, kdy by paralelní obchod skutečně vedl k nedostatku léčivých přípravků na daném vnitrostátním trhu, přísluší nikoliv podnikům v dominantním postavení, ale příslušným vnitrostátním orgánům, aby upravily tuto situaci uplatněním vhodných a přiměřených opatření v souladu s vnitrostátní právní úpravou, jakož i povinnostmi vyplývajícími z článku 81 směrnice 2001/83.

76

Výrobce léčivých přípravků však musí mít možnost chránit vlastní obchodní zájmy, jestliže obdrží neobvyklé objednávky. Tak by tomu mohlo být v případě, kdy někteří velkoobchodníci v daném členském státě objednají od tohoto výrobce léčivé přípravky v množstvích, která neodpovídají množstvím dříve prodávaným stejnými velkoobchodníky, aby uspokojili potřeby trhu uvedeného členského státu.

77

S ohledem na výše uvedené je třeba na předložené otázky odpovědět, že článek 82 ES musí být vykládán v tom smyslu, že podnik v dominantním postavení na relevantním trhu léčivých přípravků, který aby zabránil paralelním vývozům, které někteří velkoobchodníci uskutečňují z jednoho členského státu do jiných členských států, odmítne vyhovět objednávkám těchto velkoobchodníků, které mají obvyklý charakter, zneužívá své dominantní postavení. Předkládajícímu soudu přísluší rozhodnout o obvyklém charakteru uvedených objednávek vzhledem k rozsahu těchto objednávek ve vztahu k potřebám trhu uvedeného členského státu, jakož i vzhledem k předchozím obchodním vztahům udržovaným uvedeným podnikem s dotčenými velkoobchodníky.

78

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

Článek 82 ES musí být vykládán v tom smyslu, že podnik v dominantním postavení na relevantním trhu léčivých přípravků, který aby zabránil paralelním vývozům, které někteří velkoobchodníci uskutečňují z jednoho členského státu do jiných členských států, odmítne vyhovět objednávkám těchto velkoobchodníků, které mají obvyklý charakter, zneužívá své dominantní postavení. Předkládajícímu soudu přísluší rozhodnout o obvyklém charakteru uvedených objednávek vzhledem k rozsahu těchto objednávek ve vztahu k potřebám trhu uvedeného členského státu, jakož i vzhledem k předchozím obchodním vztahům udržovaným uvedeným podnikem s dotčenými velkoobchodníky.