–

žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 6. prosince 2021,

–

návrhu Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé došlému kanceláři Tribunálu dne 1. března 2022,

–

návrhu na úpravu žaloby došlému kanceláři Tribunálu dne 6. dubna 2022,

–

vyjádření Komise k návrhu na úpravu žaloby došlému kanceláři Tribunálu dne 29. dubna 2022,

–

usnesení ze dne 7. července 2022, kterým Tribunál rozhodl, že návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé posoudí spolu s věcí samou,

–

replice došlé kanceláři Tribunálu dne 8. října 2022 a duplice došlé této kanceláři dne 5. prosince 2022,

–

usnesení ze dne 2. března 2023, kterým Tribunál v rámci dokazování nařídil Komisi předložit úplné znění některých dokumentů,

1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobci Fabien Courtois a další fyzické osoby, jejichž jména jsou uvedena v příloze, domáhají zrušení rozhodnutí Evropské komise C(2022) 1359 final ze dne 28. února 2022, které bylo přijato na základě článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331), a poskytuje jim částečný přístup k některým dokumentům týkajícím se nákupu očkovacích látek tímto orgánem v souvislosti s pandemií covidu-19, a francouzského znění uvedeného rozhodnutí oznámeného dne 31. března 2022.

2

Dne 14. dubna 2020 přijala Rada Evropské unie nařízení (EU) 2020/521 o aktivaci mimořádné podpory podle nařízení (EU) 2016/369 a o změně jeho ustanovení s ohledem na výskyt onemocnění COVID-19 (Úř. věst. 2020, L 117, s. 3). Tímto nařízením Rada aktivovala mimořádnou podporu stanovenou nařízením Rady (EU) 2016/369 ze dne 15. března 2016 o poskytování mimořádné podpory v rámci Unie (Úř. věst. 2016, L 70, s. 1), která je jedním z opatření, jež má Evropské unii jako celku umožnit řešit krizi související s pandemií covidu-19 v duchu solidarity s ohledem na omezení způsobená rychlým šířením viru a vzhledem k tomu, že povaha a důsledky tohoto rozšíření byly rozsáhlé a nadnárodní a vyžadují komplexní reakci.

3

Dne 17. června 2020 zveřejnila Komise sdělení nazvané „Strategie EU pro očkovací látky proti COVID-19“ [COM(2020) 245 final]. Tato strategie, jejímž cílem bylo urychlit vývoj, výrobu a zavádění očkovacích látek proti covidu-19, byla založena na dvou pilířích. Zaprvé měla zajistit dostatečnou výrobu očkovacích látek v Unii a tím dostatečné zásobování jejích členských států prostřednictvím předběžných kupních smluv u výrobců očkovacích látek prostřednictvím nástroje pro mimořádnou podporu, jak byla aktivována nařízením 2020/521. Zadruhé měla přizpůsobit regulační rámec Unie tehdejší naléhavosti a využít – v té době existující – regulační flexibilitu k urychlení vývoje, povolování a dostupnosti očkovacích látek a současně zachovat normy pro kvalitu, bezpečnost a účinnost očkovacích látek.

4

Komise v této souvislosti upřesnila, že členské státy se budou tohoto procesu účastnit od samého počátku a všechny zúčastněné členské státy budou zastoupeny v řídícím výboru (dále jen „řídící výbor“), který bude Komisi nápomocen ve všech aspektech předběžných kupních smluv před jejich podpisem. Rovněž uvedla, že společný vyjednávací tým složený z Komise a několika odborníků z členských států bude pověřen jednáním o předběžných kupních smlouvách (dále jen „společný vyjednávací tým“), přičemž tyto smlouvy musí být uzavřeny jménem všech zúčastněných členských států. Komise rovněž uvedla, že bude odpovědná za postup zadávání veřejných zakázek jménem členských států a za uzavřené předběžné kupní smlouvy.

5

Podle Komise měl být navrhovaný rámec považován za „pojistku“, která převádí část rizika z farmaceutického průmyslu na veřejné orgány výměnou za to, že měl být zajištěn spravedlivý a cenově dostupný přístup členských států k očkovací látce, jakmile bude k dispozici.

6

Dopisem ze dne 24. května 2021 zaslaným předsedkyni Komise a e-mailem z téhož dne zaslaným generálnímu sekretariátu Komise, který byl zaevidován dne 15. června 2021 pod značkou GESTDEM 2021/3395, požádali dva advokáti „jménem a v zájmu prvních 86000 signatářů petice platformy ‚https://dejavu/legal/‘ “ (dále jen „petice“), které zastupovali a mezi nimiž byli i žalobci, o přístup, na základě nařízení č. 1049/2001, k některým dokumentům týkajícím se nákupu očkovacích látek Komisí jménem členských států v souvislosti s pandemií covidu-19 (dále jen „původní žádost“). Dopis obsahoval rovněž žádost o informace.

7

Původní žádost se týkala zejména kupních dohod podepsaných Komisí s výrobci očkovacích látek, totožnosti zástupců Unie, kteří se účastnili jednání s těmito výrobci, a prohlášení o přímých nebo nepřímých zájmech mezi těmito zástupci a uvedenými výrobci a byla sepsána tak, že se vztahovala na tyto dokumenty:

„1. Všechny smlouvy podepsané Evropskou komisí na základě [nařízení 2020/521], zejména smlouvy se společnostmi:

Pfizer-Biontech,

Moderna,

Johnson & Johnson,

AstraZeneca.

Má se za to, že:

2. Seznam, rozhodnutí o jmenování a úplnou totožnost zástupců Evropské unie pro vyjednávání smluv (jméno, PŘÍJMENÍ, profesní nebo institucionální zařazení).

3. Prohlášení o přímých nebo nepřímých zájmech mezi zástupci Evropské unie uvedenými výše v bodě 2 a výrobci, investory a finančníky v oblasti očkovacích látek a jiných léčivých přípravků.“

8

Dopisem ze dne 30. července 2021 generální ředitelka generálního ředitelství (GŘ) Komise pro zdraví a bezpečnost potravin (dále jen „GŘ pro zdraví“) odpověděla na původní žádost a uvedla, že identifikovala 46 dokumentů odpovídajících uvedené žádosti, a sice čtyři předběžné kupní smlouvy a tři kupní smlouvy, které Komise uzavřela se společnostmi AstraZeneca, Pfizer-BioNTech, Janssen a Moderna, 17 dokumentů nazvaných „návrhy memoranda o porozumění“ (draft term sheet) a 22 prohlášení o neexistenci střetu zájmů. Uvedla, že částečný přístup byl poskytnut k předběžným kupním smlouvám a k výše uvedeným kupním smlouvám, jejichž částečně upravené verze byly zveřejněny na jedné z jejích internetových stránek. Některé části byly skryty na základě výjimek týkajících se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce, ochrany obchodních zájmů podniků a ochrany rozhodovacího procesu orgánů, které jsou stanoveny v čl. 4 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 2 první odrážce a čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001. Tyto části obsahují citlivé obchodní informace týkající se zejména podniků, jejich subdodavatelů a přidružených společností, včetně vědeckých informací o očkovacích látkách, ceně, harmonogramu zavádění očkovacích látek, výrobní kapacitě, know-how, zapojení odborníků a partnerů, obchodních strategií a dalších informací obchodní hodnoty. Částečný přístup byl rovněž poskytnut k prohlášením o neexistenci střetu zájmů, z nichž bylo žalobcům zasláno pouze jedno vyhotovení, neboť tyto dokumenty se lišily pouze co do jména podepisující osoby, podpisu a data podpisu. Informace byly skryty na základě výjimky týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001. Komise naproti tomu uvedla, že přístup k 17 „návrhům memoranda o porozumění“ musí být zcela odepřen na základě výjimek týkajících se ochrany obchodních zájmů podniků a ochrany rozhodovacího procesu orgánů stanovených v čl. 4 odst. 2 první odrážce a čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 a k šesti z uvedených „návrhů memoranda o porozumění“ rovněž na základě výjimky týkající se ochrany soudního řízení stanovené v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce uvedeného nařízení.

9

Dne 13. srpna 2021 předložili žalobci na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 potvrzující žádost, kterou se domáhali, aby Komise přehodnotila své stanovisko ohledně veškerých dokumentů, k nimž byl částečně nebo úplně odepřen přístup (dále jen „potvrzující žádost“).

10

Dne 24. září 2021 Komise informovala žalobce, že stále není schopna odpovědět na jejich potvrzující žádost. Neposkytnutí odpovědi na potvrzující žádost vedlo k tomuto datu ke vzniku implicitního zamítavého rozhodnutí o uvedené žádosti (dále jen „implicitní zamítavé rozhodnutí“) v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

11

Dne 28. února 2022, po konzultaci s dotčenými farmaceutickými podniky podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 (dále jen „dotčené podniky“), přijala Komise na základě článku 4 nařízení č. 1049/2001 rozhodnutí C(2022) 1359 final (dále jen „explicitní rozhodnutí“), které bylo žalobcům oznámeno v angličtině dne 1. března 2022. Komise uvedla, že v zájmu rychlosti bylo explicitní rozhodnutí oznámeno v angličtině a žalobcům bude v brzké době zaslán jeho francouzský překlad.

12

V explicitním rozhodnutí Komise uvedla, že generální sekretariát provedl v rámci posuzování potvrzující žádosti nový přezkum odpovědi GŘ pro zdraví na původní žádost, na jeho základě došlo ke změně seznamu dokumentů odpovídajících žádosti o přístup k dokumentům a počet identifikovaných dokumentů je 66.

13

Konkrétně se tato změna projevila odstraněním všech 17 dokumentů, které GŘ pro zdraví předtím označilo za „návrhy memoranda o porozumění“, k nimž byl v reakci na původní žádost přístup zcela odepřen (viz bod 8 výše) a zařazením nových dokumentů, k nimž byl poskytnut částečný přístup, včetně předběžných kupních smluv, kupních smluv a 31 dopisů spadajících do korespondence mezi Komisí a členskými státy. Kromě toho byl poskytnut širší částečný přístup ke čtyřem předběžným kupním smlouvám a třem kupním smlouvám, k nimž byl již poskytnut částečný přístup na základě původní žádosti.

14

Explicitním rozhodnutím byl tedy poskytnut částečný přístup k následujícím předběžným kupním smlouvám a kupním smlouvám (dále jen „dotčené smlouvy“):

15

Kromě toho byl poskytnut částečný přístup k těmto dokumentům:

16

V explicitním rozhodnutí Komise uvedla, že výjimka týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce se vztahuje na všechny dotčené smlouvy a ostatní dokumenty vyjmenované v bodech 14 a 15 výše a na dotčené smlouvy se vztahuje rovněž výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů podniků.

17

Dne 31. března 2022 bylo žalobcům oznámeno francouzské znění explicitního rozhodnutí.

18

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

19

Komise navrhuje, aby Tribunál:

20

Komise ve vyjádření k návrhu na úpravu žaloby a v duplice vyjádřila určité výhrady k aktivní legitimaci všech žalobců. V tomto ohledu tvrdila, že je obtížné s jistotou určit, zda všichni žalobci patří mezi prvních 86000 signatářů petice, jejichž jménem a na jejichž účet byla podána původní žádost.

21

Organizačním procesním opatřením oznámeným dne 7. července 2022 Tribunál požádal žalobce, aby předložili důkaz o tom, že alespoň jeden z nich patří do skupiny 86000 signatářů petice, jejichž jménem a na jejichž účet byla podána původní žádost, a že všichni žalobci skutečně mají aktivní legitimaci.

22

V odpověď na toto organizační procesní opatření žalobci předložili seznam elektronických podpisů signatářů petice, v němž bylo u každého z nich uvedeno datum, kdy byl podpis na petici potvrzen.

23

V projednávané věci přinejmenším jeden z žalobců, konkrétně F. Courtois, řádně potvrdil podpis petice k datu, které předcházelo podání původní žádosti, neboť k potvrzení došlo dne 24. února 2021. Fabien Courtois je proto aktivně legitimován k podání projednávané žaloby.

24

Podle ustálené judikatury, která je založena na důvodech hospodárnosti řízení, přitom platí, že pokud se jedná o jednu a tutéž žalobu a jeden z žalobců má aktivní legitimaci, není třeba zkoumat aktivní legitimaci ostatních žalobců (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. září 2015, ClientEarth a International Chemical Secretariat v. ECHA, T‑245/11, EU:T:2015:675, bod 97 a citovaná judikatura).

25

Z toho vyplývá, že není třeba zkoumat, zda všichni ostatní žalobci, jejichž jména jsou uvedena v seznamu podpisů signatářů petice, mají aktivní legitimaci.

26

Implicitní zamítavé rozhodnutí, jehož zrušení žalobci původně navrhovali v rámci podané žaloby, bylo po podání žaloby nahrazeno explicitním rozhodnutím. Z důvodu tohoto nahrazení žalobci upravili svá původní návrhová žádání a žalobní důvody uvedené na jejich podporu v souladu s článkem 86 jednacího řádu Tribunálu.

27

Po úpravě návrhových žádání žalobci navrhli zrušení francouzského znění explicitního rozhodnutí, které jim bylo oznámeno dne 31. března 2022.

28

Komise proti úpravě návrhových žádání a žalobních důvodů žalobců nic nenamítá, avšak tvrdí, že francouzské znění explicitního rozhodnutí je pouze stvrzujícím překladem napadnutelného aktu, jímž je explicitní rozhodnutí přijaté dne 28. února 2022 v angličtině a oznámené dne 1. března 2022.

29

Na jednání Komise uvedla, že pozdější oznámení francouzského znění explicitního rozhodnutí mohlo způsobit, že lhůta pro napadení aktu začala běžet znovu, jak vyžaduje čl. 41 odst. 4 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 24 čtvrtý pododstavec SFEU a článek 2 nařízení Rady č. 1 ze dne 6. října 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3), ve znění nařízení Rady (EU) č. 517/2013 ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 1). Žalobci v podstatě tvrdili, že navrhují zrušení explicitního rozhodnutí v obou jeho jazykových verzích, aby se vyhnuli „procesní pasti“. Zdůraznili, že jejich cílem je dosáhnout rozhodnutí Tribunálu o meritu jejich žaloby, nikoli o otázce jazyka explicitního rozhodnutí, a neusilují o to, aby lhůta pro podání návrhu na úpravu žaloby začala běžet znovu.

30

V tomto ohledu platí, že pokud bylo implicitní rozhodnutí o odepření přístupu zrušeno jeho autorem v důsledku pozdějšího explicitního rozhodnutí, není již namístě rozhodovat o žalobě v rozsahu, v němž směřuje proti uvedenému implicitnímu rozhodnutí (rozsudek ze dne 2. července 2015, Typke v. Komise, T‑214/13, EU:T:2015:448, bod 36; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 2. října 2014, Strack v. Komise, C‑127/13 P, EU:C:2014:2250, body 88 a 89). V rámci projednávané žaloby proto již není třeba rozhodovat o bodu návrhových žádání uvedeném v žalobě a replice, jenž směřuje ke zrušení implicitního zamítavého rozhodnutí.

31

Kromě toho účastníci řízení nepoukázali na žádný rozpor mezi francouzským a anglickým zněním explicitního rozhodnutí. Ani Tribunál neshledal takový rozpor, s výjimkou třetího úvodního bodu uvedeného v každé z těchto jazykových verzí, který vysvětluje zaslání francouzského překladu. Existuje tedy pouze jedno explicitní rozhodnutí přijaté ve dvou jazykových verzích.

32

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že druhý a třetí bod návrhových žádání žalobců sledují ve skutečnosti stejný cíl, totiž zrušení explicitního rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Uvedené body návrhových žádání budou tedy projednány společně.

33

Za účelem posouzení žalobních důvodů uvedených žalobci Tribunál usnesením ze dne 2. března 2023 uložil Komisi, aby předložila v plném znění dotčené smlouvy, k nimž částečně odepřela přístup napadeným rozhodnutím, a 17 dokumentů, které GŘ pro zdraví označilo za „návrhy memoranda o porozumění“, k nimž byl v reakci na původní žádost přístup v plném rozsahu odepřen a které byly v napadeném rozhodnutí vyňaty ze seznamu dokumentů identifikovaných jako dokumenty odpovídající žádosti o přístup, přičemž uvedl, že v souladu s článkem 104 jednacího řádu nebudou tyto dokumenty předány žalobcům. Komise těmto žádostem vyhověla v určené lhůtě. Předložení těchto dokumentů umožnilo Tribunálu projednat žalobní důvody se znalostí věci.

34

Žalobci na podporu žaloby v upraveném znění uplatňují v podstatě čtyři žalobní důvody vycházející zaprvé z neúplnosti seznamu dokumentů identifikovaných jako dokumenty spadající do rozsahu žádosti o přístup, zadruhé z nepoužitelnosti obou výjimek, jichž se Komise dovolává za účelem odůvodnění částečného odepření přístupu k požadovaným dokumentům, zatřetí z existence převažujícího veřejného zájmu odůvodňujícího plný přístup k požadovaným dokumentům a začtvrté z porušení zásady proporcionality.

35

Argumentaci předloženou žalobci v rámci prvního žalobního důvodu lze rozdělit na dvě části.

36

V první části žalobci vytýkají Komisi, že v napadeném rozhodnutí vyňala ze seznamu dokumentů identifikovaných jako dokumenty odpovídající žádosti o přístup 17 dokumentů označených za „návrhy memoranda o porozumění“, jež GŘ pro zdraví uvedlo v odpovědi na původní žádost.

37

Ve druhé části žalobci tvrdí, že poskytnutím pouhých vzorů aktů nebo redigovaných verzí podstatných informací z požadovaných dokumentů Komise porušila zásadu přístupu veřejnosti k dokumentům, nesprávně vyložila výjimky použitelné na žádosti o přístup k dokumentům a neposkytla vysvětlení k otázce, jakým způsobem by přístup k těmto dokumentům mohl poškodit údajně chráněné zájmy.

38

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

39

Pokud jde o první část prvního žalobního důvodu, ze spisu vyplývá, jak bylo uvedeno v bodech 8, 12 a 13 výše, že GŘ pro zdraví v odpovědi na původní žádost identifikovalo 46 dokumentů odpovídajících uvedené žádosti, včetně 17 dokumentů označených za „návrhy memoranda o porozumění“, k nimž byl odepřen přístup. V návaznosti na potvrzující žádost byl seznam dokumentů odpovídajících původní žádosti rozšířen na 66 dokumentů, ale 17 výše uvedených dokumentů z něj bylo vyňato, neboť podle Komise byly do seznamu zahrnuty omylem. Podle jejího názoru nespadají do rozsahu původní žádosti, neboť jde v zásadě o přípravné dokumenty.

40

V projednávaném případě postačí konstatovat, že žalobci požádali o přístup pouze ke „smlouvám podepsaným“ Komisí (viz bod 7 výše), takže jejich žádost o přístup nelze chápat tak, že se vztahuje rovněž na přípravné dokumenty pro podpis uvedených smluv, které byly v napadeném rozhodnutí označeny jako „návrhy memoranda o porozumění“ a představují pouhé návrhy nebo prozatímní dokumenty směřující k vypracování smluvních ujednání, jež budou později dohodnuta mezi stranami.

41

Tento závěr nemůže být zpochybněn upřesněním uvedeným v bodě 1 písm. a) žádosti o přístup k dokumentům, podle kterého „smlouvou se rozumí prohlášení o úmyslu, jednoduchá objednávka, memorandum of understanding, smlouva, dohoda, dodatek, jednostranný či synallagmatický příslib“. Všechny uvedené pojmy totiž odkazují na dokumenty, v nichž byla projevena závazná právní vůle a nutně vyjadřují pevný a neodvolatelný závazek. Žádný z těchto pojmů nelze v žádném případě vztáhnout na přípravné dokumenty, jako jsou prosté návrhy nebo prozatímní dokumenty směřující k vypracování smluvních ujednání, jež budou později předmětem jednání a konečné dohody mezi stranami.

42

Výklad rozsahu žádosti o přístup k dokumentům, který Komise provedla v napadeném rozhodnutí, tedy není stižen žádným nesprávným posouzením.

43

Podle článků 7 a 8 nařízení č. 1049/2001 navíc řízení o přístupu k dokumentům orgánů probíhá ve dvou fázích. Odpověď na původní žádost ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 představuje pouze prvotní stanovisko, jež může být znovu posouzeno po podání potvrzující žádosti v souladu s čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. října 2014, Strack v. Komise, C‑127/13 P, EU:C:2014:2250, bod 36 a citovaná judikatura, a ze dne 11. prosince 2018, Arca Capital Bohemia v. Komise, T‑440/17, EU:T:2018:898, body 17 až 19).

44

Z toho vyplývá, že ve fázi přijetí napadeného rozhodnutí byla Komise oprávněna vyjmout ze seznamu dokumentů identifikovaných jako dokumenty odpovídající žádosti o přístup 17 dotčených dokumentů. Žádný z uvedených dokumentů totiž nepředstavuje „smlouvu podepsanou“ Komisí.

45

Z předcházejícího vyplývá, že první část prvního žalobního důvodu je třeba zamítnout.

46

V rozsahu, v němž žalobci prostřednictvím obecných a abstraktních tvrzení obsažených v druhé části prvního žalobního důvodu zpochybňují částečné nebo úplné odepření přístupu k některým dokumentům nebo jejich částem, včetně prohlášení o neexistenci střetu zájmů a dotčených smluv, se uvedená tvrzení překrývají s druhým a třetím žalobním důvodem. Proto se odkazuje na body 47 až 214 níže.

47

Na podporu druhého žalobního důvodu, který se dělí na dvě části, žalobci uvádí, že v projednávané věci jsou obě výjimky, jichž se Komise dovolává za účelem odůvodnění částečného odepření přístupu k požadovaným dokumentům, totiž výjimka týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce a výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů podniků, nepoužitelné.

48

V rámci první části druhého žalobního důvodu, která se týká částečného odepření přístupu k prohlášením o neexistenci střetu zájmů, žalobci tvrdí, že Komise neprokázala, v čem by zpřístupnění totožnosti členů společného vyjednávacího týmu konkrétně zasáhlo do jejich soukromí nebo osobnosti. Žalobci v tomto ohledu uvádí, že Komise jednala na základě pouhé domněnky a bez vyvážení dotčených zájmů, a v důsledku toho obrátila důkazní břemeno.

49

Žalobci tvrdí, že nezbytnost předat požadované údaje uvedené v prohlášeních o neexistenci střetu zájmů, k nimž byl poskytnut částečný přístup, vyplývá z potřeby ověřit neexistenci střetu zájmů osob, které sjednávaly smlouvy, jakož i z práva a zvýšené potřeby občanů ve vztahu k informacím a transparentnosti, zejména ohledně členů společného vyjednávacího týmu, kteří byli pověřeni veřejným mandátem nebo přinejmenším výkonem veřejné služby.

50

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

51

Komise tvrdí, že úvahy uvedené žalobci v potvrzující žádosti samy o sobě neprokazují, že by předání dotčených osobních údajů bylo v projednávané věci nezbytné. Dodává, že na základě zpřístupněných anonymizovaných verzí prohlášení o neexistenci střetu zájmů byli žalobci schopni ověřit, že dotčení veřejní činitelé skutečně splnili povinnosti spojené s jakýmkoli postupem použitelným na unijní veřejné zakázky. Rovněž tvrdí, že nedošlo k žádnému obrácení důkazního břemene, ale že pokud existují důvody se domnívat, že by uvedené zpřístupnění mohlo poškodit oprávněné zájmy subjektu údajů, jako je tomu v projednávaném případě, není namístě sdělovat takové údaje, které byly požadovány, zejména jde-li o veřejné činitele, kteří v rámci svého orgánu nemají rozhodovací pravomoc ani vysoké hierarchické postavení. Kromě toho uvádí, že ve fázi návrhu na úpravu žaloby žalobci uplatnili nové argumenty, jimiž se snaží prokázat nezbytnost předání osobních údajů, které nemohla posoudit v době přijetí napadeného rozhodnutí.

52

Je třeba připomenout, že podle čl. 15 odst. 3 SFEU má každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v členském státě právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, aniž jsou dotčeny zásady a podmínky stanovené řádným legislativním postupem. Nařízení č. 1049/2001 zakotvuje, jak uvádí bod 4 jeho odůvodnění a článek 1, právo veřejnosti na co nejširší přístup k dokumentům orgánů (rozsudky ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob, C‑404/10 P, EU:C:2012:393, bod 111, a ze dne 28. června 2012, Komise v. Agrofert Holding, C‑477/10 P, EU:C:2012:394, bod 53; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, bod 40).

53

Zásada co nejširšího přístupu veřejnosti k dokumentům nicméně podléhá některým omezením z důvodu veřejného či soukromého zájmu. Nařízení č. 1049/2001, zejména bod 11 jeho odůvodnění a jeho článek 4, totiž upravuje režim výjimek, který orgánům a jiným subjektům ukládá nezpřístupňovat dokumenty v případě, kdy by tímto zpřístupněním došlo k porušení některého z těchto zájmů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob, C‑404/10 P, EU:C:2012:393, bod 111; ze dne 28. června 2012, Komise v. Agrofert Holding, C‑477/10 P, EU:C:2012:394, bod 53, a ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, bod 40).

54

Výjimky uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 musí být vykládány a uplatňovány restriktivně, neboť se odchylují od zásady co možná nejširšího přístupu veřejnosti k dokumentům (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, EU:C:2011:496, bod 75, a ze dne 3. července 2014, Rada v. in’t Veld, C‑350/12 P, EU:C:2014:2039, bod 48).

55

Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména podle unijních právních předpisů o ochraně osobních údajů.

56

Z toho podle judikatury vyplývá, že pokud žádost směřuje k získání osobních údajů ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. 2018, L 295, s. 39), jsou ustanovení tohoto nařízení plně použitelná (obdobně viz rozsudek ze dne 16. července 2015, ClientEarth a PAN Europe v. EFSA, C‑615/13 P, EU:C:2015:489, bod 44 a citovaná judikatura).

57

Osobní údaje mohou být předány třetí osobě na základě nařízení č. 1049/2001 pouze tehdy, když toto předání splňuje podmínky stanovené v čl. 9 odst. 1 písm. a) nebo b) nařízení č. 2018/1725 a představuje zákonné zpracování v souladu s podmínkami článku 5 tohoto nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 2. října 2014, Strack v. Komise, C‑127/13 P, EU:C:2014:2250, bod 104).

58

V tomto ohledu se podle čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725 osobní údaje předávají jiným příjemcům usazeným v Unii, než jsou orgány a subjekty Unie, pouze tehdy, když příjemce shledá, že předání údajů je nezbytné pro konkrétní účel ve veřejném zájmu, a správce v případě, že je důvod se domnívat, že mohou být poškozeny oprávněné zájmy subjektu údajů, shledá poté, co prokazatelně zváží různé protichůdné zájmy, že je přiměřené tyto osobní údaje pro tento konkrétní účel předat.

59

Ze samotného znění čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725 proto vyplývá, že toto ustanovení podmiňuje předání osobních údajů splněním několika kumulativních podmínek.

60

Žadatel o přístup musí nejprve prokázat, že předání osobních údajů je nezbytné pro konkrétní účel veřejného zájmu. Ke splnění této podmínky je třeba prokázat, že předání osobních údajů je nejvhodnějším opatřením z těch, která by mohla být přijata k dosažení cíle sledovaného žadatelem, a je tomuto cíli přiměřené, což vyžaduje, aby žadatel uvedl výslovné a legitimní důvody [viz rozsudek ze dne 19. září 2018, Chambre de commerce et d’industrie métropolitaine Bretagne-Ouest (port de Brest) v. Komise, T‑39/17, nezveřejněný, EU:T:2018:560, bod 42 a citovaná judikatura]. Z toho vyplývá, že uplatnění podmínky prokázat nezbytnost předání osobních údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu představuje uznání výjimky z pravidla stanoveného v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1049/2001, podle kterého není žadatel povinen odůvodnit svou žádost o přístup (rozsudek ze dne 15. července 2015, Dennekamp v. Parlament, T‑115/13, EU:T:2015:497, bod 55).

61

Pouze v případě, že je toto prokázáno, musí dotyčný orgán ověřit, že není důvod se domnívat, že mohou být dotčeným předáním poškozeny legitimní zájmy subjektu údajů, a v takovém případě ověřitelným způsobem zvážit různé protichůdné zájmy tak, aby posoudil přiměřenost požadovaného předání osobních údajů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, ClientEarth a PAN Europe v. EFSA, C‑615/13 P, EU:C:2015:489, bod 47 a citovaná judikatura).

62

Ve světle těchto úvah je třeba posoudit projednávanou část žalobního důvodu.

63

V projednávané věci měla Komise za to, že žalobci neprokázali žádnou nezbytnost spojenou s konkrétním veřejným zájmem, který by odůvodňoval předání osobních údajů, zejména „s ohledem na zpřístupnění anonymní verze prohlášení o neexistenci střetu zájmů“. Dodala, že existují důvody se domnívat, že vzhledem k citlivé povaze dané věci by zpřístupnění osobních údajů poškodilo oprávněné zájmy subjektů údajů, jelikož by existovalo skutečné, nikoli hypotetické riziko, že by zpřístupnění zasáhlo do jejich soukromého života a vystavilo je nevyžádaným vnějším kontaktům.

64

Komise tedy dospěla k závěru, že v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 nemůže být přístup k osobním údajům poskytnut.

65

Nejprve je proto třeba ověřit, zda žalobci prokázali nezbytnost předání osobních údajů členů společného vyjednávacího týmu.

66

V tomto ohledu je třeba připustit, že v potvrzující žádosti o přístup byla uvedena pouze skutečnost, že unijní „zaměstnanci, úředníci, zmocněnci nebo jiné osoby“, kteří sjednávali dotčené smlouvy, byli „pověřeni úkolem ve veřejném zájmu“, o němž s ohledem na mediální pokrytí dané věci nemohli nevědět, a že transparentnost spadá do veřejného zájmu vzhledem k výjimečnosti použití naléhavého řízení a uzavírání dotčených smluv. Skutečnost, že cílem žalobců bylo ověřit nestrannost členů společného vyjednávacího týmu, tedy mohla z této žádosti vyplývat zřetelněji.

67

Je však třeba uvést, že potvrzující žádost vycházela ze znění původní žádosti. V původní žádosti žalobci položili Komisi otázky s cílem zjistit, „[k]teré osoby [byly] zmocněny Komisí [...] k jednání s výrobci očkovacích látek“ a „[j]aké zájmy je přímo nebo nepřímo poji[ly] s výrobci očkovacích látek, investory nebo finančníky spojenými se stranami“.

68

Když tedy žalobci požadovali, aby jim byly předány informace o totožnosti těchto členů a jejich případných vazbách na výrobce očkovacích látek, mohla Komise pochopit, že žadatelé o přístup sledují cíl uvedený v bodě 66 výše, totiž ověřit nestrannost členů společného vyjednávacího týmu.

69

Je proto třeba konstatovat, že žalobci skutečně předložili argumenty, jež měly prokázat nezbytnost předání osobních údajů. Je tedy nutné odmítnout argumenty Komise vycházející ze skutečnosti, že žalobci se takového konkrétního účelu ve veřejném zájmu poprvé dovolávali až před Tribunálem.

70

Z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 1049/2001 totiž vyplývá, že transparentnost umožňuje, aby měly unijní orgány ve vztahu k občanům v demokratickém systému větší legitimitu, účinnost a odpovědnost (viz rozsudek ze dne 22. ledna 2020, PTCTherapeutics International v. EMA, C‑175/18 P, EU:C:2020:23, bod 53 a citovaná judikatura). Kromě toho podle bodu 28 odůvodnění nařízení 2018/1725 by se konkrétní účely ve veřejném zájmu ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení mohly týkat transparentnosti orgánů a subjektů Unie.

71

V tomto kontextu by totiž transparentnost postupu Komise při jednáních s výrobci očkovacích látek proti covidu-19 a při uzavírání dotčených smluv jménem členských států mohla představovat konkrétní účel ve veřejném zájmu ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725, neboť může přispět ke zvýšení důvěry občanů Unie ve strategii v oblasti očkování, kterou tento orgán prosazuje, a následně zejména k boji proti šíření nepravdivých informací o podmínkách sjednávání a uzavírání uvedených smluv (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. září 2022, Saure v. Komise, T‑448/21, nezveřejněný, EU:T:2022:525, bod 45, a ze dne 7. září 2022, Saure v. Komise, T‑651/21, nezveřejněný, EU:T:2022:526, bod 46), a to zejména tím, že občanům Unie umožní přesvědčit se o neexistenci jakéhokoliv střetu zájmů mezi členy společného vyjednávacího týmu a uvedenými výrobci očkovacích látek.

72

Kromě toho obecná povaha odůvodnění předání nemá ve skutečnosti bezprostřední vliv na otázku, zda je předání nezbytné k dosažení cíle sledovaného žadatelem (rozsudek ze dne 15. července 2015, Dennekamp v. Parlament, T‑115/13, EU:T:2015:497, bod 61).

73

S ohledem na tyto skutečnosti má Tribunál za to, že žalobci dostačujícím způsobem poukázali na konkrétní účel ve veřejném zájmu, který sledují, jakož i na nezbytnost předání dotčených osobních údajů. Žalobci totiž mohli ověřit, zda členové společného vyjednávacího týmu nebyli ve střetu zájmů, pouze tehdy, když znali jejich příjmení, jména a profesní či institucionální zařazení.

74

Co se dále týče nebezpečí zásahu do soukromí dotčených osob, je třeba uvést, že podle Komise by zpřístupnění totožnosti členů společného vyjednávacího týmu mohlo narušit soukromí subjektů údajů, neboť by tito členové byli vystaveni nevyžádaným vnějším kontaktům s ohledem zejména na citlivost dané věci.

75

V tomto ohledu je třeba poukázat na rozpor v argumentaci, kterou žalobci předložili ve snaze zpochybnit tyto závěry. Zaprvé totiž tvrdí, že z důvodu úkolu členů společného vyjednávacího týmu ve veřejném zájmu by zpřístupnění jejich totožnosti nezaložilo žádné nebezpečí nevyžádaných vnějších kontaktů. Zadruhé tvrdí, že uvedení členové se vystavují nevyžádaným dotazům zvenčí z důvodu samotné povahy svých funkcí.

76

V každém případě je třeba konstatovat, že Komise své přesvědčení o tom, že by členové společného vyjednávacího týmu byli vystaveni nevyžádaným vnějším kontaktům, nezaložila na povaze jejich úkolu, ale jejich zapojení do projednávané věci, tj. uzavírání smluv o výrobě a nákupu očkovacích látek proti covidu-19.

77

Žalobci přitom nezpochybňují zvláštní kontext, v němž členové společného vyjednávacího týmu museli pracovat, totiž období vyznačující se vysokou poptávkou po očkovacích látkách proti covidu-19 a zároveň nedůvěrou části občanů Unie vůči strategii Komise v oblasti očkování. Vystavení členů společného vyjednávacího týmu nevyžádaným vnějším kontaktům po zveřejnění jejich totožnosti nebylo za těchto podmínek pouze hypotetické.

78

Skutečnost uváděná žalobci, totiž že nežádali o zpřístupnění informací o bydlišti členů společného vyjednávacího týmu ani informací, na které se vztahuje článek 10 nařízení 2018/1725, nemůže tento závěr zpochybnit, neboť zpřístupnění údajů o totožnosti osoby otevírá možnost učinit si k ní rešerše, a tedy takové informace dohledat.

79

Vzhledem k tomu, že žalobci prokázali nezbytnost předání osobních údajů a Komise měla správně za to, že existuje nebezpečí zásahu do soukromí subjektů údajů, bylo její povinností zvážit dotčené zájmy.

80

V tomto ohledu z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise zohlednila technickou úlohu, kterou členové společného vyjednávacího týmu měli v procesu zadávání zakázek, a dále okolnost, že žalobci měli přístup k informacím v důsledku částečného zpřístupnění předmětu, který byl projednáván ve smluvních dokumentech, a zpřístupnění anonymní verze prohlášení o neexistenci střetu zájmů a zachování důvěrnosti.

81

Komise však nevysvětlila, z jakého důvodu by skutečnost, že úloha členů společného vyjednávacího týmu byla pouze technická, měla převážit nad cílem, jenž si žalobci stanovili, totiž ověřit neexistenci střetu zájmů u uvedených členů.

82

Z napadeného rozhodnutí v tomto ohledu výslovně nevyplývají další úvahy, které byly uplatněny v rámci projednávání této žaloby a v podstatě se týkaly vyvažování různých protichůdných zájmů a zejména případného hierarchického postavení členů společného vyjednávacího týmu (viz bod 51 výše).

83

Je rovněž pravda, že žalobci byli seznámeni mimo jiné s obsahem prohlášení o neexistenci střetu zájmů, které podepsali členové společného vyjednávacího týmu.

84

Nicméně z důvodu nezveřejnění totožnosti členů společného vyjednávacího týmu nelze dosáhnout konkrétního účelu ve veřejném zájmu, o který žalobci usilovali, a sice umožnit občanům Unie přesvědčit se o neexistenci jakéhokoliv střetu zájmů mezi členy tohoto týmu a výrobci očkovacích látek. Pouhá skutečnost, že všichni členové společného vyjednávacího týmu podepsali prohlášení o neexistenci střetu zájmů, totiž občanovi neumožňuje, aby se sám přesvědčil, že tito členové plnili své úkoly zcela nezávisle.

85

Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že na rozdíl od závěru, k němuž Komise dospěla v napadeném rozhodnutí, žalobci prokázali nezbytnost získat přístup k příjmení a jménu členů společného vyjednávacího týmu pro dosažení konkrétního účelu ve veřejném zájmu, a že tedy první z podmínek uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725 k předání těchto informací je v projednávané věci splněna. Komise navíc dostatečně nezohlednila jednotlivé okolnosti projednávaného případu tak, aby správně zvážila dotčené zájmy.

86

Naproti tomu zpřístupnění data, ke kterému byla tato prohlášení o neexistenci střetu zájmů podepsána, a vlastnoručního podpisu členů společného týmu se nejeví jako nezbytné pro ověření jejich nestrannosti.

87

Argumenty Komise tento závěr nevyvracejí.

88

Zaprvé na rozdíl od projednávané věci žalobce ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 6. dubna 2022, Saure v. Komise (T‑506/21, nezveřejněný, EU:T:2022:225), neodůvodnil svou žádost o přístup nezbytností přesvědčit se o neexistenci jakéhokoliv střetu zájmů mezi členy společného vyjednávacího týmu, z nichž někteří byli členy řídícího výboru, a výrobci očkovacích látek. Argumenty, které Komise vyvozuje z tohoto rozsudku, je proto třeba odmítnout.

89

Zadruhé Komise nemůže žalobcům důvodně vytýkat, že neuvedli žádnou konkrétní skutečnost umožňující pochybovat o nezávislosti členů společného vyjednávacího týmu.

90

Komise sice správně podotýká, že v rozsudku ze dne 16. července 2015, ClientEarth a PAN Europe v. EFSA (C‑615/13 P, EU:C:2015:489), Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) o odepření přístupu ke jménům odborníků, kteří předložili individuální připomínky při vypracování návrhu pokynů, až poté, co konstatoval, že tvrzení žalobců jsou podložena konkrétními důkazy o vazbách, které někteří odborníci vybraní EFSA udržovali s průmyslnickou lobby a na jejichž základě byli EFSA a jeho odborníci obviňováni z podjatosti.

91

Ve věci, ve které byl vydán tento rozsudek, však žalobci byli informováni o jménech dotčených odborníků a získali přístup k jejich prohlášením o zájmech (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, ClientEarth a PAN Europe v. EFSA, C‑615/13 P, EU:C:2015:489, bod 58). V projednávané věci ovšem žalobci neznají totožnost odborníků, kteří byli jmenováni členskými státy zastoupenými ve společném vyjednávacím týmu, takže nemohli doložit indicie zpochybňující jejich nestrannost.

92

Z výše uvedeného vyplývá, že první části druhého žalobního důvodu je třeba vyhovět.

93

V rámci druhé části druhého žalobního důvodu, která se týká dotčených smluv, žalobci tvrdí, že výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů podniků nebrání zpřístupnění některých informací, které byly na jejím základě skryty, zejména právních a vědeckých skutečností, jež jsou obsaženy v ujednáních o vlastnostech očkovacích látek, způsobech kontroly kvality výrobků, odpovědnosti, náhradě škody a subdodavatelích.

94

Žalobci v této souvislosti Komisi vytýkají, že v napadeném rozhodnutí chybně uplatňuje různé argumenty, konkrétně citlivost informací, obavu z negativních účinků spojených se zpřístupněním údajů, obavu ze soudních řízení, riziko poskytnutí konkurenční výhody některým výrobcům očkovacích látek či poškození pověsti výrobců očkovacích látek, kteří s Komisí uzavřeli dotčené smlouvy, u spotřebitelů a obchodních partnerů, a to s cílem zabránit zpřístupnění ujednání uvedených v bodě 93 výše, zejména ujednání o náhradě škody.

95

Komise se domnívá, že tato tvrzení nezpochybňují odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí.

96

Článek 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001 stanoví, že neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění, odepřou unijní orgány přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví.

97

V této souvislosti je třeba připomenout, že ze samotného znění čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že prosté porušení ochrany dotčených zájmů může odůvodnit případné uplatnění jedné z výjimek, které jsou v něm uvedeny, aniž by tento zásah musel dosáhnout zvláštní úrovně závažnosti (rozsudek ze dne 22. ledna 2020, PTC Therapeutics International v. EMA,C‑175/18 P, EU:C:2020:23, bod 90).

98

Z judikatury – nad rámec té, která již byla uvedena v bodech 52 až 54 výše – vyplývá, že režim výjimek podle článku 4 nařízení č. 1049/2001, a zejména podle jeho odstavce 2, je založen na zvažování protichůdných zájmů v dané situaci, tedy na jedné straně zájmů, k jejichž prospěchu by sloužilo zpřístupnění dotčených dokumentů, a na druhé straně zájmů, jež by toto zpřístupnění ohrozilo. Rozhodnutí o žádosti o přístup k dokumentům závisí na tom, kterému zájmu je třeba dát v projednávaném případě přednost (rozsudky ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, bod 42, a ze dne 23. září 2015, ClientEarth a International Chemical Secretariat v. ECHA, T‑245/11, EU:T:2015:675, bod 168).

99

Pokud jde o pojem „obchodní zájmy“, je třeba uvést, že nařízení č. 1049/2001 tento pojem nedefinuje, pouze upřesňuje, že mezi tyto zájmy může patřit duševní vlastnictví fyzické nebo právnické osoby. Navíc je třeba připomenout, že k odůvodnění odepření přístupu k dokumentu, o jehož zpřístupnění bylo požádáno, v zásadě nestačí, že se tento dokument týká obchodní činnosti, ale je na dotyčném orgánu, aby vysvětlil, jak by přístup k tomuto dokumentu mohl konkrétně a skutečně poškodit obchodní zájmy, a aby prokázal, že je riziko tohoto porušení přiměřeně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. července 2014, Rada v. in’t Veld, C‑350/12 P, EU:C:2014:2039, bod 52 a citovaná judikatura, a ze dne 27. února 2018, CEE Bankwatch Network v. Komise, T‑307/16, EU:T:2018:97, body 103 až 105 a citovaná judikatura).

100

Kromě toho je třeba poznamenat, že kdyby se na všechny informace týkající se určité společnosti a jejích obchodních vztahů muselo nahlížet tak, že se na ně vztahuje ochrana, která musí být zaručena obchodním zájmům podle čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001, bylo by znemožněno uplatnění obecné zásady spočívající v poskytování co nejširšího přístupu veřejnosti k dokumentům v držení orgánů (viz rozsudek ze dne 9. září 2014, MasterCard a další v. Komise, T‑516/11, nezveřejněný, EU:T:2014:759, bod 81 a citovaná judikatura). Tato ochrana se však může vztahovat na citlivé obchodní informace, jako jsou informace týkající se obchodních strategií podniků, výše jejich prodejů, jejich podílů na trhu a jejich obchodních vztahů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. června 2012, Komise v. Agrofert Holding, C‑477/10 P, EU:C:2012:394, body 54 až 56, a ze dne 9. září 2014, MasterCard a další v. Komise, T‑516/11, nezveřejněný, EU:T:2014:759, body 82 a 83).

101

Konečně v souvislosti s použitím ustanovení nařízení č. 1049/2001 je cílem povinnosti orgánu odůvodnit své rozhodnutí, kterým se odepírá přístup k dokumentu, zaprvé poskytnout dotčené osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je rozhodnutí opodstatněné, nebo zda je případně stiženo vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost, a zadruhé umožnit unijnímu soudu vykonávat přezkum legality rozhodnutí. Rozsah této povinnosti závisí na povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat (viz rozsudek ze dne 6. února 2020, Compañía de Tranvías de la Coruña v. Komise, T‑485/18, EU:T:2020:35, bod 20 a citovaná judikatura).

102

Ve světle těchto úvah je třeba posoudit projednávanou část žalobního důvodu.

103

Pokud žalobci v této souvislosti tvrdí, že výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů nemohla být uplatněna z důvodu kontextu, v němž byly dotčené smlouvy uzavřeny, Tribunál konstatuje, že dotčené podniky, které všechny jsou soukromé farmaceutické společnosti, vykonávají obchodní činnosti, v jejichž rámci podléhají hospodářské soutěži na vnitřním trhu a na mezinárodních trzích, a tento kontext je vede k tomu, že musí chránit své zájmy na uvedených trzích.

104

Z judikatury přitom vyplývá, že pokud podnik s veřejným kapitálem může mít obchodní zájmy, které lze chránit z téhož titulu jako zájmy soukromého podniku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2018, CEE Bankwatch Network v. Komise, T‑307/16, EU:T:2018:97, bod 108), a fortiori tomu tak musí být i v případě soukromého podniku, i když přispívá k plnění úkolů veřejného zájmu (rozsudek ze dne 5. prosince 2018, Falcon Technologies International v. Komise, T‑875/16, nezveřejněný, EU:T:2018:877, bod 49).

105

Pouhá okolnost, že se dotčené podniky podílely na plnění úkolů veřejného zájmu, zejména na vývoji očkovacích látek proti covidu-19, prostřednictvím záloh nebo předběžných plateb pocházejících z veřejných prostředků, neumožňuje sama o sobě dospět k závěru, že jejich obchodní zájmy nemohou být chráněny.

106

Tribunál dále uvádí, že dotčené smlouvy mají velký význam a mohou obsahovat citlivé důvěrné informace o dotčených podnicích a jejich obchodních vztazích ve smyslu judikatury citované v bodě 100 výše.

107

Z toho vyplývá, že kontext, v němž byly dotčené smlouvy uzavřeny, nebrání použití výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001.

108

V rámci první výtky žalobci v podstatě zpochybňují, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečné a opodstatněné, co se týče částečného odepření přístupu k ujednáním o vlastnostech očkovacích látek a kontrole kvality na základě výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001.

109

Žalobci v této souvislosti zdůrazňují, že z dokumentu 13 byla vyňata příloha V týkající se vlastností očkovacích látek a z dokumentů 4 a 6 bylo vyňato ujednání I.6.13 nazvané „Zkoušky a ověřování kvality“ (quality test and checks), které se týkalo kontroly kvality.

110

Žalobci tvrdí, že skrytí ujednání o vlastnostech očkovacích látek a způsobech kontroly kvality nemohlo být odůvodněno žádným obchodním zájmem. Komise navíc neprokázala, jak by zpřístupnění informací o způsobech kontroly kvality očkovacích látek mohlo vést k narušení průmyslové kapacity dotčených podniků. Zpřístupnění uvedených ujednání by umožnilo získat nezbytné záruky o kvalitě očkovacích látek a dosáhnout cílů Unie. Podle žalobců nemůže ochrana obchodních nebo soutěžních zájmů uvedených podniků převážit nad právem na život.

111

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

112

V bodě 2.2.2 napadeného rozhodnutí, který se zabývá riziky souvisejícími s organizací a průmyslovou kapacitou dotčených podniků, Komise uvedla, že některé skryté pasáže obsahují informace, které nejsou veřejné a jsou přímo spojeny s know-how v oblasti výroby očkovací látky. Pokud by byly zpřístupněny podrobnosti o výrobku a technologii vyvinutých dotčenými podniky, mohli by je využít jejich konkurenti, zejména ti, kteří používají stejnou technologii k vývoji vlastních výrobků, což by zmařilo průmyslové úsilí dotčených podniků, poškodilo jejich postavení na trhu a ohrozilo samotné plnění dotčených smluv.

113

Jako konkrétní příklady ujednání, která by spadala do této kategorie, Komise odkázala na některé části definice „výrobku“ (product) v dokumentu 7 a na definici „očkovací látky“ (vaccine) nebo „upravené očkovací látky“ (adapted vaccine) v dokumentu 5. Rovněž upozornila na informace uvedené v přílohách dotčených smluv, které se týkají „podmínek výroby očkovacích látek“ (specification of the product), včetně přílohy IV dokumentu 7. Nakonec poukázala na ujednání související s procesem dodávek, z nichž by bylo možné extrapolovat technické podrobnosti o výrobním procesu. V této souvislosti zmínila například ujednání o skladování, přepravě a převzetí výrobku v dokumentu 4, přílohu uvedeného dokumentu týkající se specifikace dodávek a chladicího řetězce, jakož i celou druhou část dokumentu 6.

114

Kromě toho Komise uvedla, že při posuzování použitelnosti výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů na skryté informace byly zohledněny různé faktory, mimo jiné konkrétní postavení každého dotčeného podniku, jeho charakteristiky, vztahy s jinými obchodními subjekty, jakož i tržní strategie, obchodní strategie a způsob, jakým by jeho konkurenti mohli zpřístupněné informace využít.

115

Z těchto úvah vyplývá, že Komise poskytla vysvětlení spojená s konkrétními příklady, pokud jde o povahu skrytých ujednání týkajících se know-how dotčených podniků a podmínek výroby očkovacích látek, a to aniž zpřístupnila obsah skrytých informací takový způsobem, že by tím zbavila výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů jejího základního účelu. Uvedená vysvětlení se týkají ujednání o „vlastnostech“ očkovacích látek a „kontrole kvality“ v rozsahu, v němž tato kontrola zahrnuje podmínky výroby očkovacích látek, na které poukazují žalobci.

116

Stejně tak Komise podrobně vysvětlila způsob, jakým by jejich zpřístupnění mohlo vést ke konkrétnímu a skutečnému poškození obchodních zájmů dotčených podniků.

117

I když je Komise povinna uvést důvody pro uplatnění jedné z výjimek z práva na přístup stanovených nařízením č. 1049/2001 na daný případ, není povinna poskytnout informace jdoucí nad rámec toho, co je nezbytné k tomu, aby žadatel o přístup pochopil důvody, které vedly k jejímu rozhodnutí, a aby Tribunál mohl vykonat přezkum legality tohoto rozhodnutí (rozsudek ze dne 30. ledna 2008, Terezakis v. Komise, T‑380/04, nezveřejněný, EU:T:2008:19, bod 119).

118

Tribunál přitom uvádí, že na ujednání o vlastnostech očkovacích látek obsažená zejména v dokumentu 13 a ujednání nadepsané „Zkoušky a kontroly kvality“ uvedené v dokumentech 4 a 6 se žalobci zaměřili až ve fázi návrhu na úpravu žaloby.

119

Z toho vyplývá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí umožňuje žalobcům pochopit důvody, které vedly Komisi k tomu, že v dotčených smlouvách skryla ujednání týkající se obchodně citlivých informací, jež nejsou veřejně dostupné a souvisejí s know-how dotčených podniků a podmínkami výroby očkovacích látek, včetně vlastností očkovacích látek, a unijnímu soudu vykonat přezkum legality těchto skrytých částí ve smyslu judikatury uvedené v bodech 101 a 117 výše.

120

Výtka, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu nedostatečné, proto musí být zamítnuta.

121

Pokud jde o opodstatněnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, co se týče částečného skrytí sporných informací, je třeba určit, zda Komise poskytla věrohodná vysvětlení toho, jak by přístup ke skrytým informacím mohl konkrétně a skutečně porušit ochranu obchodních zájmů dotčených podniků a zda může být údajné porušení považováno za důvodně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2020, Bronckers v. Komise, T‑166/19, EU:T:2020:557, bod 58)

122

V souladu s judikaturou citovanou v bodech 97 a 99 výše není Komise povinna prokázat existenci nepochybného rizika porušení ochrany obchodních zájmů dotčených podniků.

123

Postačuje, že napadené rozhodnutí obsahuje hmatatelné poznatky umožňující dospět k závěru, že riziko porušení obchodních zájmů dotčených podniků bylo v době jeho přijetí rozumně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické, a uvádí, že v této době existovaly objektivní důvody umožňující rozumně předvídat, že by k takovému ohrožení došlo v případě zpřístupnění informací požadovaných žalobci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2011, Toland v. Parlament, T‑471/08, EU:T:2011:252, body 78 a 79).

124

Jak je uvedeno v bodě 112 výše, v projednávané věci z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise odepřela plný přístup k ujednáním týkajícím se know-how dotčených podniků, aby se vyhnula riziku odhalení obchodně citlivých informací, které by jejich konkurenti mohli využít v době vyznačující se silnou poptávkou po očkovacích látkách proti covidu-19 a ve vysoce konkurenčním prostředí.

125

Tribunál poté, co se seznámil s úplným zněním dokumentu 13, konstatuje, že jeho příloha V je nadepsána „Profil cílového výrobku“ (target product profile) a uvádí hlavní rysy vlastností očkovací látky, která byla stále ve vývoji. Kromě toho je veřejně přístupnou informací, že očkovací látka vyvinutá tímto podnikem získala registraci až po přijetí napadeného rozhodnutí. Z odpovědi na písemnou otázku položenou Tribunálem Komisi navíc vyplývá, že dodávky uskutečňované na základě téže předběžné kupní smlouvy byly zahájeny až ve třetím čtvrtletí roku 2022, tedy po přijetí napadeného rozhodnutí.

126

Tribunál navíc konstatuje, jak uvádí Komise, že ujednání I.6.13, nadepsané „Zkoušky a ověřování kvality“, jež bylo v dokumentech 4, 5 a 6 skryto, se netýká povinností vyplývajících z unijních právních předpisů v oblasti kontroly kvality léčivých přípravků, ale smluvního závazku ohledně vnitřní organizace tohoto výrobce ve vztahu k podmínkám pro výrobu očkovací látky. V každém případě z ujednání I.6.5 těchto dokumentů, k němuž Komise poskytla přístup, vyplývá, že dotčený podnik je povinen dodržovat všechny podmínky stanovené v rozhodnutích o registraci jeho výrobků.

127

Z toho vyplývá, že Komise měla v napadeném rozhodnutí správně za to, že plné zpřístupnění ujednání týkajících se know-how dotčených podniků by mohlo konkurentům těchto podniků odhalit obchodně citlivé informace o jejich výrobcích a technologiích (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2022, Saure v. Komise, T‑524/21, EU:T:2022:632, body 99 až 102).

128

Z výše uvedeného vyplývá, že vysvětlení Komise obsažená v napadeném rozhodnutí, která se týkají existence přiměřeně předvídatelného, a nikoliv hypotetického rizika porušení ochrany obchodních zájmů dotčených podniků v souvislosti se zpřístupněním ujednání týkajících se jejich know-how, a zejména přílohy V dokumentu 13 a ujednání I.6.13 dokumentů 4, 5 a 6, jsou opodstatněná.

129

S ohledem na výše uvedené je třeba první výtku druhé části druhého žalobního důvodu zamítnout.

130

V rámci druhé výtky žalobci v podstatě zpochybňují, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečné a opodstatněné, co se týče částečného odepření přístupu k ujednáním o odpovědnosti a náhradě škody na základě výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001.

131

Zaprvé žalobci zpochybňují závěry uvedené v napadeném rozhodnutí, podle nichž by plné zpřístupnění ujednání o odpovědnosti a náhradě škody mohlo vést k četným zneužívajícím a neodůvodněným žalobám. Tyto úvahy jsou hypotetické a spekulativní, což dokazuje použití podmiňovacího způsobu v napadeném rozhodnutí.

132

Zadruhé žalobci tvrdí, že předpoklad, že by úplné zpřístupnění těchto ujednání odhalilo konkurentům dotčeného podniku „slabá místa“ v krytí jeho odpovědnosti a poskytlo by jim konkurenční výhodu, nebyl prokázán a nemůže převážit nad právem na život a na náhradu škody způsobené potenciálně vadnými očkovacími látkami.

133

Zatřetí žalobci zpochybňují, že by plné zpřístupnění daných ujednání mělo dopad na obecnou dobrou pověst dotčených podniků. Okolnosti uvedené Komisí jsou hypotetické. Dobrou pověst dotčených podniků by poškodilo, kdyby se o škodě způsobené vadnými výrobky „mělo za to, že nemůže být nahrazena“ a kdyby uvedená ujednání nebyla zpřístupněna. Požadované dokumenty se navíc týkají spíše právních a vědeckých skutečností nežli informací obchodního zájmu.

134

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

135

Komise uvádí, že tato ujednání mají pro dotčený podnik stejný hospodářský a finanční význam jako všechny ostatní nákladové položky a byla předmětem individuálních jednání.

136

Komise se zaprvé domnívá, že plné zpřístupnění daných ujednání by zvýšilo počet žalob na náhradu škody vůči dotčeným podnikům, neboť by mohlo podnítit podávání žalob na náhradu škody a poskytlo by žalobcům více argumentů, na jejichž základě by se mohli pokusit prokázat vadnou povahu očkovací látky. Zdůrazňuje, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, chráněný obchodní zájem nezbavuje dotčené podniky odpovědnosti.

137

Komise zadruhé tvrdí, že napadené rozhodnutí právně dostačujícím způsobem vysvětluje důvody, proč by plné zpřístupnění předmětných ujednání mělo negativní obchodní dopady na dotčené podniky, zejména proto, že by konkurentům poskytlo konkurenční výhodu a odhalilo rozsah finančního rizika, které tyto podniky přijaly v rámci dotčených smluv.

138

Zatřetí Komise zpochybňuje argumentaci žalobců, podle které právní nebo vědecké skutečnosti nepředstavují obchodní zájem. V této souvislosti zdůrazňuje, že podmínky finančních závazků stanovené v dotčených smlouvách nebo vědecké údaje mohou být obchodně citlivé.

139

V projednávané věci Komise v bodě 2.2.1 napadeného rozhodnutí uvedla, že ujednání skrytá na základě výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001 obsahují obchodně citlivé informace zejména o odpovědnosti a náhradě škody. Konstatovala, že plné zpřístupnění takových informací by mohlo konkurentům dotčeného podniku odhalit konkrétní zisk, který pro uvedený podnik z jednání vyplývá.

140

Dále se Komise v bodě 2.2.4 v podstatě zabývala mimosmluvní odpovědností dotčených podniků vůči třetím osobám, zejména za nežádoucí účinky plynoucí z použití očkovací látky, a ujednáními o případné náhradě škody, konkrétně odškodnění dotčených podniků ze strany členských států v případě, že by těmto podnikům byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody třetím osobám z titulu jejich mimosmluvní odpovědnosti. Zabývala se též různými aspekty smluvní odpovědnosti dotčených podniků.

141

Komise upřesnila, že plné zpřístupnění dotčených ujednání by mohlo vést k poškození obchodních zájmů uvedených podniků ve třech ohledech.

142

Zaprvé by přesná znalost míry odpovědnosti dotčeného podniku umožnila ve vztahu k němu jednat strategicky, jelikož by mohl čelit hospodářským důsledkům četných soudních řízení zahájených zneužívajícím a neodůvodněným způsobem pouze s cílem získat náhradu škody související s použitím jeho očkovací látky. Zadruhé by úplné zpřístupnění ujednání o náhradě škody dotčeným podnikům ze strany členských států, zejména těch, která vymezují přesné podmínky, za nichž je náhrada škody členským státem vyloučena, nevyhnutelně odhalilo konkurentům dotčeného podniku, včetně těch, kteří nevyrábějí očkovací látky, „slabá místa“ v krytí odpovědnosti tohoto podniku a poskytlo by jim konkurenční výhodu, kterou by mohli využít. Zatřetí by přesná znalost míry odpovědnosti dotčeného podniku měla rovněž dopad na jeho obecnou dobrou pověst u spotřebitelů a jeho potenciálních obchodních partnerů. Tyto aspekty podle Komise vysvětlují důvody, proč některé části upravující odchylky od ujednání o náhradě škody, a sice podmínky, za kterých dotčený podnik nebude odškodněn, nemohou být zpřístupněny. V této souvislosti Komise odkázala například na skryté části v ujednání I.12 dokumentu 4.

143

Komise dále uvedla, že některá ujednání o smluvní odpovědnosti mají obchodní rozměr, který byl zhodnocen a projednán s dotčeným podnikem, a jejich zpřístupnění by konkurentům tohoto podniku odhalilo informace týkající se jeho vnitřní kapacity a strategie, zejména pokud by tyto informace umožnily zjistit přesné náklady, které by tomuto podniku mohly vzniknout porušením smlouvy. Komise svá tvrzení doplnila o příklady konkrétních ujednání.

144

Komise upřesnila, že skryté informace jsou obchodně citlivé. Zpřístupnění těchto informací by umožnilo zjistit přesné náklady, které by dotčeným podnikům mohly vzniknout porušením smlouvy. Zároveň by zpřístupnění těchto informací mohlo dotčené podniky poškodit tím, že by konkurenti tohoto podniku získali velmi reálnou představu o skutečných ziscích dosažených na základě dotčené smlouvy, zatímco v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí tytéž podniky vyjednávaly smlouvy o dodávkách očkovacích látek proti covidu-19 s odběrateli ze třetích zemí, jelikož hospodářská soutěž se v tomto ohledu odehrávala na světovém trhu. Komise dále upřesnila, že tento potenciální střet s obchodními zájmy dotčených podniků by byl o to škodlivější, že plnění určitých smluv mělo započít v době přijetí napadeného rozhodnutí, jak tomu bylo zejména v případě dokumentů 5 a 6.

145

A konečně Komise zdůraznila, že v této souvislosti je třeba při hodnocení účinků zpřístupnění dotčených ujednání na základě nařízení č. 1049/2001 zohlednit světový trh, na kterém dotčené podniky působí. Uvedla, že při posuzování použitelnosti výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů byly zohledněny různé faktory, mimo jiné konkrétní postavení každého výrobce očkovacích látek na trhu, jeho charakteristiky, vztahy s jinými obchodními subjekty, tržní strategie a obchodní strategie a způsob, jakým by jeho konkurenti mohli zpřístupněné informace využít. Komise na základě uvedeného dospěla k závěru, že plné zpřístupnění smluv uzavřených s dotčenými podniky by vedlo k poškození obchodních zájmů těchto podniků zejména tím, že by ohrozilo jejich konkurenceschopnost na světových trzích.

146

Z těchto úvah vyplývá, že Komise vysvětlila obchodně citlivou povahu informací, které jsou obsaženy v ujednáních o odpovědnosti a náhradě škody. Stejně tak Komise právně dostačujícím způsobem vysvětlila, jak by podle ní plné zpřístupnění uvedených ujednání mohlo vést ke konkrétnímu a skutečnému poškození obchodních zájmů dotčených podniků, ať už mezi těmito podniky navzájem nebo mezi uvedenými podniky a třetími osobami, s nimiž si konkurují.

147

Z toho vyplývá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí umožňuje žalobcům pochopit konkrétní důvody, které vedly Komisi k tomu, že v dotčených smlouvách částečně skryla ujednání o odpovědnosti dotčených podniků, a to jak smluvní, tak mimosmluvní, jakož i ujednání o případném odškodnění dotčených podniků ze strany členských států v případě, že jim byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody třetím osobám na základě uplatnění mimosmluvní odpovědnosti, a unijnímu soudu vykonat přezkum těchto skrytých částí ve smyslu judikatury uvedené v bodech 101 a 117 výše.

148

Výtka, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu nedostatečné, proto musí být zamítnuta.

149

Pokud jde o opodstatněnost odůvodnění Komise, co se týče částečného skrytí ujednání o odpovědnosti a náhradě škody, je třeba určit, zda v souladu s judikaturou uvedenou v bodech 97, 99, 121 a 123 výše Komise poskytla věrohodná vysvětlení toho, že by přístup ke skrytým informacím mohl vést ke konkrétnímu a skutečnému porušení ochrany obchodních zájmů dotčených podniků, a toho, že může být údajné porušení považováno za přiměřeně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické.

150

Jak je uvedeno v bodech 143 až 145 výše, v projednávané věci z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise odepřela plný přístup k ujednáním o smluvní odpovědnosti dotčených podniků, aby se vyhnula riziku odhalení údajně obchodně citlivých informací týkajících se zjištěných rizik souvisejících s prováděním dotčených smluv a finanční prahové hodnoty, které si uvedené podniky ve vztahu k uvedeným rizikům stanovily, v době vyznačující se silnou poptávkou po očkovacích látkách proti covidu-19, během níž probíhala, nebo byla přinejmenším možná jednání s odběrateli ze třetích zemí.

151

Tribunál poté, co nahlédl do úplných znění dotčených smluv, konstatuje, že ujednání o odpovědnosti dotčených podniků v případě porušení, vypovězení nebo pozastavení uvedených smluv, zejména v souvislosti s opožděnými nebo chybějícími dodávkami, jsou odlišná. Žalobci mimo jiné nezpochybňují okolnosti silné poptávky po očkovacích látkách proti covidu-19, ani skutečnost, že probíhala, nebo byla přinejmenším možná jednání s odběrateli ze třetích zemí.

152

Z toho vyplývá, že Komise měla v napadeném rozhodnutí správně za to, že úplné zpřístupnění uvedených ujednání by mohlo konkurentům dotčených podniků, jakož i třetím odběratelům odhalit obchodně citlivé informace o nákladových položkách, jejich vnitřní kapacitě a strategii a stanovených finančních prahových hodnotách (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2022, Saure v. Komise, T‑524/21, EU:T:2022:632, body 99 až 102).

153

Z výše uvedeného vyplývá, že vysvětlení Komise obsažená v napadeném rozhodnutí týkající se existence přiměřeně předvídatelného, a nikoliv hypotetického rizika porušení ochrany obchodních zájmů dotčených podniků v souvislosti s plným zpřístupněním ujednání o smluvní odpovědnosti uvedených podniků jsou opodstatněná.

154

Úvodem je třeba poznamenat, že podle článků 1 a 12 směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. 1985, L 210, s. 29; Zvl. vyd. 15/01, s. 257) je výrobce odpovědný za škodu způsobenou vadou jeho výrobku a jeho odpovědnost nemůže být ve vztahu k poškozené osobě omezena nebo vyloučena opatřením omezujícím jeho odpovědnost nebo vyjímajícím jej z odpovědnosti. Jak uznala Komise na jednání, při neexistenci změny směrnice 85/374 se Komise ani členské státy nemohly od ustanovení uvedené směrnice odchýlit.

155

Žádné ustanovení směrnice 85/374 mimoto nezakazuje, aby třetí osoba, v projednávané věci členský stát, nahradila škodu, kterou výrobce zaplatil z důvodu vady svého výrobku.

156

Tribunál dále konstatuje, že čl. 6 třetí pododstavec dohody ze dne 16. června 2020 o nákupu očkovacích látek proti covidu-19 uzavřené mezi Komisí a členskými státy byl zveřejněn na internetových stránkách Komise dne 7. září 2020 a plně zpřístupněn jako příloha dotčených smluv, s výjimkou dokumentu 1. Toto ustanovení upravuje mechanismus, na jehož základě členské státy nahrazují dotčeným podnikům hospodářské náklady, tj. případnou škodu, která by za normálních okolností dopadla na uvedené podniky z titulu jejich odpovědnosti za očkovací látky. Stejně tak sdělení COM(2020) 245 final, uvedené v bodě 3 výše, uvádí, že tento mechanismus měl být považován za „pojistku“, která převádí část hospodářského rizika z farmaceutického průmyslu na veřejné orgány výměnou za to, že měl být zajištěn spravedlivý a cenově dostupný přístup členských států k očkovací látce, jakmile bude k dispozici.

157

Z výše uvedeného vyplývá, že mechanismus odškodnění dotčených podniků ze strany členských států se nijak nedotýká režimu právní odpovědnosti uvedených podniků na základě směrnice 85/374 a tato informace byla veřejně dostupná již v době podání původní žádosti o přístup i v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí.

158

Tribunál poté, co nahlédl do úplných znění dotčených smluv, konstatuje, že i když všechny předběžné kupní smlouvy i kupní smlouvy obsahují ujednání o náhradě škody, podobně jako bylo stanoveno v článku 6 dohody ze dne 16. června 2020 o nákupu očkovacích látek proti covidu-19 uzavřené mezi Komisí a členskými státy, podrobný obsah uvedených ujednání není totožný. V této souvislosti Tribunál poukazuje na existenci rozdílů, zaprvé v konkrétních situacích, v nichž bylo dohodnuto, že se náhrada škody ze strany členského státu neuplatní, ačkoli většina uvedených situací je v dotčených smlouvách v podstatě podobná, zadruhé v časovém či věcném rozsahu případné náhrady škody a zatřetí ve vedení obhajoby v případě žalob na náhradu škody a vymáhání případné náhrady škody.

159

Po těchto upřesněních zbývá určit, zda Komise správně odepřela širší, či dokonce úplné zpřístupnění ujednání o náhradě škody.

160

V tomto ohledu nelze přijmout první důvod uplatněný v napadeném rozhodnutí, a sice že by přesná znalost míry odpovědnosti dotčeného podniku umožnila ve vztahu k němu jednat strategicky, jelikož by mohl čelit hospodářským důsledkům četných soudních řízení zahájených zneužívajícím a neodůvodněným způsobem pouze s cílem získat náhradu škody související s použitím jeho očkovací látky.

161

I když skutečnost, že určitá společnost může čelit žalobám na náhradu škody, může mít nepochybně za následek vysoké náklady, ať již z hlediska hospodářských zdrojů, času nebo personálu, a to i v případě, že by byly tyto žaloby následně zamítnuty jako neopodstatněné, právo třetích osob případně poškozených vadnou očkovací látkou podat proti dotčeným podnikům žaloby na náhradu škody vychází z vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí směrnice 85/374. Toto právo na podání žaloby je nezávislé na existenci a obsahu ujednání o náhradě škody.

162

Zájem dotčených podniků na tom, aby se vyhnuly takovým žalobám na náhradu škody za předpokladu, že skutečně vyrobily a uvedly do oběhu vadnou očkovací látku, nelze považovat za obchodní zájem a každopádně nepředstavuje zájem hodný ochrany s ohledem zejména na právo každé osoby na uplatnění nároku na náhradu škody, která ji byla způsobena vadným výrobkem (obdobně viz rozsudek ze dne 15. prosince 2011, CDC Hydrogene Peroxide v. Komise, T‑437/08, EU:T:2011:752, bod 49 a citovaná judikatura). Stejně tak snaha vyhnout se vyšším nákladům spojeným se soudním řízením nepředstavuje zájem chráněný na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2019, Intercept Pharma a Intercept Pharmaceuticals v. EMA, T‑377/18, nezveřejněný, EU:T:2019:456, body 55 a 56).

163

Napadené rozhodnutí mimoto neobsahuje žádnou skutečnost umožňující dospět k závěru, že širší zpřístupnění mechanismu odškodnění dotčených podniků by mohlo vést k podání žalob proti těmto podnikům. Předmětem takových žalob totiž vždy bude uložit výrobci očkovacích látek náhradu vzniklé škody bez ohledu na totožnost subjektu, který nakonec ponese náhradu zaplacené škody.

164

Za těchto podmínek má Tribunál za to, že první důvod uplatněný v napadeném rozhodnutí za účelem odepření širšího zpřístupnění ujednání o náhradě škody neprokazuje, jak vyžaduje judikatura citovaná v bodě 99 výše, existenci předvídatelného, a nikoliv čistě hypotetického rizika pro obchodní zájmy dotčených podniků.

165

Druhým důvodem, který byl v napadeném rozhodnutí uplatněn za účelem odepření úplného zpřístupnění ujednání o náhradě škody, zejména těch, která vymezují přesné podmínky, za nichž je náhrada škody členským státem vyloučena, je, že takové zpřístupnění by nevyhnutelně odhalilo konkurentům dotčeného podniku, včetně těch, kteří nevyrábějí očkovací látky, „slabá místa“ v krytí odpovědnosti tohoto podniku a poskytlo by jim konkurenční výhodu, které by mohli využít například v reklamních sděleních a srovnávací reklamě.

166

V tomto ohledu je třeba připomenout, že důvod, proč byla ujednání o náhradě škody začleněna do dotčených smluv, totiž kompenzace rizik, kterým byly dotčené podniky vystaveny v souvislosti se zkrácením lhůty pro vývoj očkovacích látek, byl veřejně dostupný před přijetím napadeného rozhodnutí.

167

Všechny dotčené smlouvy kromě toho obsahují ujednání o náhradě škody, která mimo jiné v zásadě podobným způsobem uvádí hlavní specifické situace, v nichž je náhrada škody dotčeného podniku ze strany členského státu vyloučena.

168

Vzhledem k tomu, že všechny dotčené podniky ze zjištěného a legitimního důvodu disponovaly ujednáním o náhradě škody, napadené rozhodnutí neobsahuje nic, co by umožňovalo dospět k závěru, že by v případě širšího zpřístupnění ujednání o náhradě škody bylo riziko poškození obchodních zájmů dotčených podniků, zejména tím, že by uvedené podniky získaly konkurenční výhodu vůči sobě navzájem, ke dni přijetí tohoto rozhodnutí přiměřeně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické.

169

Za těchto podmínek má Tribunál za to, že druhý důvod uplatněný v napadeném rozhodnutí za účelem odepření širšího zpřístupnění ujednání o náhradě škody neprokazuje, jak vyžaduje judikatura citovaná v bodě 99 výše, existenci předvídatelného, a nikoliv čistě hypotetického rizika pro obchodní zájmy dotčených podniků.

170

Pokud jde o třetí důvod uplatněný v napadeném rozhodnutí za účelem odepření plného zpřístupnění ujednání o náhradě škody, zejména podmínek, za nichž je náhrada škody členským státem vyloučena, a sice, že přesná znalost míry odpovědnosti dotčených podniků by měla dopad na jejich dobrou pověst u spotřebitelů a jejich případných obchodních partnerů, je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, poškození dobré pověsti podniku je nepochybně poškozením jeho obchodních zájmů, jelikož dobrá pověst jakéhokoli subjektu působícího na trhu je zásadní pro výkon jeho hospodářských činností na trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. prosince 2018, Falcon Technologies International v. Komise, T‑875/16, nezveřejněný, EU:T:2018:877, body 51 a 53).

171

Ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 166 až 168 výše, však napadené rozhodnutí neobsahuje žádnou skutečnost, která by umožňovala rozumně dospět k závěru, že v případě širšího zpřístupnění ujednání o náhradě škody bylo riziko poškození obchodních zájmů dotčených podniků, zejména jejich dobré pověsti, ke dni přijetí tohoto rozhodnutí přiměřeně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické.

172

Za těchto podmínek má Tribunál za to, že třetí důvod uplatněný v napadeném rozhodnutí za účelem odepření širšího zpřístupnění ujednání o náhradě škody neprokazuje, jak vyžaduje judikatura citovaná v bodě 99 výše, existenci předvídatelného, a nikoliv čistě hypotetického rizika pro obchodní zájmy dotčených podniků.

173

S ohledem na výše uvedené je druhá výtka druhé části druhého žalobního důvodu opodstatněná, pokud jde o ujednání o náhradě škody obsažené v dotčených smlouvách.

174

Z toho vyplývá, že je třeba druhé výtce druhé části druhého žalobního důvodu zčásti vyhovět, pokud jde o ujednání o náhradě škody, a zčásti ji zamítnout, pokud jde o ujednání o smluvní odpovědnosti dotčených podniků.

175

V rámci třetí výtky žalobci zpochybňují, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečné a opodstatněné, co se týče odepření přístupu k informacím ohledně seznamu partnerů výrobní sítě a subdodavatelů dotčených podniků na základě výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001.

176

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

177

V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí shledala, že volba, zda mít výrobní závod na určitém místě nebo zda využít určitého subdodavatele pro konkrétní úkol, spadá do interní obchodní strategie dotčených podniků a je výsledkem konkrétního hospodářského rozhodnutí. Identita uvedených závodů a jejich hospodářské nebo průmyslové vztahy s dotčeným podnikem nejsou veřejně dostupné. Komise dospěla k závěru, že zpřístupnění příloh všech dotčených smluv týkajících se subdodavatelů by konkurentům dotčených podniků odhalilo důležité informace o jejich průmyslových kapacitách a mohlo by ohrozit jejich průmyslové kapacity pro výrobu očkovací látky, nebo dokonce z hospodářského hlediska bránit úplnému splnění uzavřených smluv.

178

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, Komise poskytla dostatečná vysvětlení obchodně citlivé povahy informací, které se týkají seznamu partnerů výrobní sítě a subdodavatelů dotčených podniků, takže je třeba zamítnout jejich výtku ohledně nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu.

179

Tribunál poté, co nahlédl do úplných znění dotčených smluv, konstatuje, že tyto smlouvy s různou mírou podrobnosti uvádějí totožnost a sídlo různých subdodavatelů nebo partnerů dotčených podniků, jakož i případné rozdělení úkolů mezi uvedenými subjekty. Do kupních smluv byly mimoto v některých případech oproti znění předběžných kupních smluv provedeny změny v podobě doplnění nebo změny závodů či partnerů.

180

Komise tedy měla v napadeném rozhodnutí správně za to, že se informace o seznamu partnerů výrobní sítě a o subdodavatelích dotčených podniků, které byly v dotčených smlouvách skryty, týkají jejich obchodních vztahů a in fine jejich jak průmyslové, tak obchodní kapacity a strategie.

181

Jak bylo přitom připomenuto v bodě 100 výše, ochrana, která musí být zaručena obchodním zájmům podle čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001, se může vztahovat na tyto informace.

182

Kromě toho nelze vyloučit, jak v podstatě uvádí Komise, že obchodní vztahy, které dotčené podniky navázaly se svými partnery výrobní sítě a subdodavateli, vytvořily synergii s obchodní hodnotou a zpřístupnění jmenovitých údajů týkajících se těchto vztahů by mohlo poškodit obchodní zájmy dotčených subjektů nebo narušit korektní hospodářskou soutěž (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Antea Polska a další, C‑54/21, EU:C:2022:888, bod 79).

183

Informace obsažené v dotčených smlouvách kromě toho nelze považovat za zastaralé (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2015, Axa Versicherung v. Komise, T‑677/13, EU:T:2015:473, bod 154 a citovaná judikatura, a usnesení ze dne 12. července 2018, RATP v. Komise, T‑250/18 R, nezveřejněné, EU:T:2018:458, body 55 a 57). Tyto údaje ve skutečnosti nebyly ani dva roky staré, a jak vyplývá z odpovědi Komise na otázku položenou v rámci organizačního procesního opatření, většina dotčených smluv byla v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí stále ještě plněna.

184

Žalobci konečně nezpochybňují vysoce konkurenční prostředí, v němž dotčené podniky působí, ani silnou poptávku po očkovacích látkách proti covidu-19.

185

Z toho vyplývá, že Komise měla v napadeném rozhodnutí správně za to, že plné zpřístupnění seznamu partnerů výrobní sítě a subdodavatelů by mohlo konkurentům dotčených podniků poskytnout obchodně citlivé informace o jejich průmyslových kapacitách (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. září 2022, Saure v. Komise, T‑651/21, nezveřejněný, EU:T:2022:526, body 108 a 109, a ze dne 12. října 2022, Saure v. Komise, T‑524/21, EU:T:2022:632, body 99 až 102).

186

Z výše uvedeného vyplývá, že vysvětlení Komise obsažená v napadeném rozhodnutí týkající se existence přiměřeně předvídatelného, a nikoliv hypotetického rizika porušení ochrany obchodních zájmů uvedených podniků v souvislosti s plným zpřístupněním seznamu partnerů výrobní sítě a subdodavatelů dotčených podniků jsou opodstatněná.

187

S ohledem na výše uvedené je třeba třetí výtku druhé části druhého žalobního důvodu zamítnout.

188

Z důvodů uvedených v bodech 65 až 92 a 154 až 174 výše je třeba vyhovět první části druhého žalobního důvodu a druhé výtce druhé části druhého žalobního důvodu a zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká částečného odepření přístupu k prohlášením o neexistenci střetu zájmů a ujednáním o náhradě škody, a ve zbývající části druhý žalobní důvod zamítnout.

189

Žalobci na podporu třetího žalobního důvodu uvádí, že jejich žádost o přístup k dokumentům je odůvodněna převažujícím veřejným zájmem, kterým lze odůvodnit konkrétně zpřístupnění skrytých citlivých informací. Žalobci se zejména dovolávají zásady řádné správy Unie a zásady transparentnosti, která je zvláště důležitá, neboť požadované dokumenty nepřímo zasáhly do jejich základních práv. Dovolávají se rovněž základních zásad upravujících unijní veřejné zakázky a práva na spravedlivý proces, na řádnou správu a na osobní integritu. Žádají možnost posoudit a ověřit postupy orgánů pověřených sjednáváním a uzavíráním dotčených smluv, kontrolovat legalitu uvedených smluv, dohlížet na řádné užívání veřejných prostředků vynaložených Komisí a přistoupit na očkování na základě svobodného a informovaného souhlasu. Poukazují na neochotu mnoha občanů nechat se očkovat, skutečnost, že byli nuceni nechat se očkovat s ohledem na omezení volného pohybu, která z důvodu veřejného zdraví zavedly členské státy, a své přání mít přístup k dotčeným smlouvám pro účely vlastní informovanosti a souhlasu s lékařským úkonem.

190

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

191

Tribunál v tomto ohledu nejprve uvádí, že projednání třetího žalobního důvodu se týká pouze dotčených smluv, tedy dokumentů, u kterých Komise dospěla k závěru, že se na ně vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001.

192

Ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 totiž neupravují poměřování veřejného zájmu týkajícího se soukromí a osobnosti jednotlivce s převažujícím veřejným zájmem (rozsudek ze dne 15. července 2015, Dennekamp v. Parlament, T‑115/13, EU:T:2015:497, bod 62). Třetí žalobní důvod se proto netýká prohlášení o neexistenci střetu zájmů projednaných v rámci první části druhého žalobního důvodu.

193

Tribunál dále připomíná, že druhé výtce druhé části druhého žalobního důvodu je třeba zčásti vyhovět v rozsahu, v němž důvody pro odepření širšího zpřístupnění ujednání o náhradě škody neprokazují existenci předvídatelného, a nikoli čistě hypotetického rizika porušení obchodních zájmů dotčených podniků v rozporu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001. Z toho vyplývá, že projednání třetího žalobního důvodu se netýká těchto aspektů napadeného rozhodnutí.

194

Podle čl. 4 odst. 2 první části návětí nařízení č. 1049/2001 platí, že „[n]eexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění“, odepřou orgány přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo mimo jiné k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby. Z toho vyplývá, že unijní orgány nemohou odepřít přístup k dokumentu, existuje-li převažující veřejný zájem na jeho zpřístupnění, i kdyby jeho zpřístupnění mohlo vést k porušení ochrany obchodních zájmů určité fyzické nebo právnické osoby.

195

V této souvislosti je třeba poměřit na jedné straně specifický zájem, který musí být chráněn nezpřístupněním daného dokumentu, a na druhé straně zejména obecný zájem na zpřístupnění dokumentu s ohledem na výhody vyplývající, jak uvádí bod 2 odůvodnění nařízení č. 1049/2001, z větší transparentnosti, tedy bližší účasti občanů na rozhodovacím procesu, jakož i větší legitimity, účinnosti a odpovědnosti správních orgánů ve vztahu k občanům v demokratickém systému (viz rozsudek ze dne 21. října 2010, Agapiou Joséphidès v. Komise a EACEA,T‑439/08, nezveřejněný, EU:T:2010:442, bod 136 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 5. února 2018, PTC Therapeutics International v. EMA, T‑718/15, EU:T:2018:66, bod 107).

196

Je na žadateli, aby uvedl konkrétní okolnosti zakládající převažující veřejný zájem, který může odůvodnit zpřístupnění předmětných dokumentů (viz rozsudky ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, bod 94 a citovaná judikatura, a ze dne 16. července 2015, ClientEarth v. Komise, C‑612/13 P, EU:C:2015:486, bod 90 a citovaná judikatura). Důkazní břemeno totiž nesou osoby poukazující na převažující veřejný zájem ve smyslu čl. 4 odst. 2 poslední části věty nařízení č. 1049/2001 (rozsudek ze dne 25. září 2014, Spirlea v. Komise, T‑306/12, EU:T:2014:816, bod 97).

197

Za těchto okolností musí osoba, která chce zpochybnit důvod pro odepření přístupu, zaprvé poukázat na veřejný zájem, jenž může převážit nad tímto důvodem, a zadruhé prokázat, že v projednávaném případě by zpřístupnění dotčených dokumentů konkrétním způsobem přispělo k ochraně tohoto veřejného zájmu v takové míře, že zásada transparentnosti převáží nad ochranou zájmů, kvůli kterým byl přístup odepřen (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 21. května 2019, Pint v. Komise, C‑770/18 P, nezveřejněné, EU:C:2019:436, bod 18), tedy v projednávané věci nad ochranou obchodních zájmů dotčených podniků.

198

Převažující veřejný zájem, který může odůvodnit zpřístupnění dokumentu, nemusí být nutně odlišný od zásad, na nichž je založeno nařízení č. 1049/2001. Obecná tvrzení však nelze použít k odůvodnění přístupu k požadovaným dokumentům, který vyžaduje, aby zásada transparentnosti měla v dané situaci zvláštní význam, který převažuje nad závěry odůvodňujícími odepření přístupu ke sporným dokumentům (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, body 92 a 93 a citovaná judikatura, a ze dne 16. července 2015, ClientEarth v. Komise, C‑612/13 P, EU:C:2015:486, body 92 a 93).

199

V potvrzující žádosti se žalobci dovolávali převažujícího veřejného zájmu odůvodňujícího zpřístupnění požadovaných dokumentů, který je v podstatě založen na transparentnosti vyplývající z „řádné správy věcí veřejných, jimiž se podle článku 15 SFEU řídí fungování Unie“. Tento veřejný zájem převažuje nad obchodními zájmy dotčených podniků s ohledem na stav zdravotní nouze.

200

V napadeném rozhodnutí, kterým Komise poskytla širší přístup k dokumentům 1, 3 až 6, 8 a 9, jež byly již dříve zpřístupněny, a částečný přístup k dokumentům 2, 7 a 10 až 13, které dosud nebyly veřejně zpřístupněny v redigované podobě, Komise uvedla, že uznává stav nouze spojený s pandemií covidu-19, souhlasí s významem důvěry veřejnosti ve svou činnost související s nákupem očkovacích látek a uznává požadovanou vysokou míru transparentnosti. Měla však za to, že žalobci neprokázali nezbytnost zpřístupnit obchodně citlivé informace skryté na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001. Argumenty ohledně řádné správy věcí veřejných a transparentnosti byly totiž obecné. Připomněla, že pravidelně sdělovala informace o průběhu jednání s dotčenými podniky a o jednotlivých krocích, které podnikla za účelem zajištění transparentnosti, mimo jiné též na půdě Evropského parlamentu. Uvedla, že konzultovala s dotčenými podniky, aby bylo možné poskytnout co nejširší přístup k dotčeným smlouvám. Zdůraznila však, že právo na přístup k dokumentům není obecným a absolutním právem. Poté připomněla, že obecná tvrzení, včetně těch, která se týkala ochrany veřejného zdraví, nepostačují k odůvodnění převažujícího veřejného zájmu, pokud nejsou uvedeny konkrétní skutečnosti odůvodňující, do jaké míry by zpřístupnění sloužilo tomuto veřejnému zájmu. Komise upřesnila, že nebyla schopna identifikovat jakýkoli veřejný zájem, který by mohl převážit nad veřejným a soukromým zájmem chráněným čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001. Nakonec měla Komise za to, že skutečnost, že se dotčené smlouvy týkají správního řízení, a nikoliv legislativních aktů, posiluje závěr, že žádný převažující veřejný zájem neodůvodňuje zpřístupnění skrytých částí.

201

Posouzení Komise není v projednávané věci stiženo žádným nesprávným právním posouzením z hlediska čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001.

202

Žalobci v potvrzující žádosti uvedli pouze obecné úvahy ohledně transparentnosti a řádné správy věcí veřejných. Takové úvahy však nemohou prokázat, že by zájem na transparentnosti v projednávaném případě vykazoval jakoukoli zvláštní naléhavost, která by mohla převážit nad důvody opravňujícími odepření přístupu ke skrytým částem dotčených smluv.

203

V každém případě je třeba konstatovat, že Komise nepopřela existenci veřejného zájmu na získání informací o nákupu očkovacích látek a dotčených smlouvách, ale měla v napadeném rozhodnutí za to, že je tento zájem uspokojen různými kroky vedoucími k zajištění transparentnosti, včetně zveřejňování aktuálních informací o průběhu jednání a informování Parlamentu osobně či písemnou formou. Je třeba rovněž konstatovat, že informace, které byly skryty, neobsahují žádné vědecké údaje o účinnosti a bezpečnosti očkovacích látek, jež by se týkaly případných obav veřejnosti ohledně jejich používání.

204

Tento závěr není zpochybněn argumenty žalobců, které byly uvedeny v rámci jejich návrhu na úpravu žaloby.

205

Zaprvé na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise se zabývala existencí převažujícího veřejného zájmu, přičemž uvedené otázce se věnuje v bodě 3 tohoto rozhodnutí.

206

Zadruhé vzhledem k tomu, že žalobci v potvrzující žádosti tvrdili, že existuje převažující veřejný zájem odůvodňující plné zpřístupnění dotčených smluv, bylo na nich uvést konkrétní okolnosti odůvodňující takové zpřístupnění. Argument žalobců, podle kterého měla Komise i bez návrhu zkoumat existenci takového zájmu, i když na něj neodkázali, nemůže tento závěr zpochybnit.

207

Je pravda, že čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1049/2001, který stanoví podrobná pravidla pro žádosti o přístup k dokumentům podle tohoto nařízení, stanoví, že „[ž]adatel nemusí uvádět důvody žádosti“. Jak ale bylo konstatováno v bodech 196 a 197 výše, pokud orgán, který obdržel žádost o přístup, shledá, že by požadované zpřístupnění mohlo porušit ochranu některého ze zájmů uvedených v čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení, jako to učinila Komise v odpovědi na původní žádost, je na žadateli, který tvrzením o existenci převažujícího veřejného zájmu chce přimět dotčený orgán k přehodnocení jeho stanoviska, aby v tomto směru předložil argumenty.

208

Zatřetí pokud jde o obecná tvrzení žalobců ohledně jejich přání kontrolovat postupy orgánů pověřených sjednáváním a uzavíráním dotčených smluv, legalitu uvedených smluv a dohlížet na řádné užívání veřejných prostředků vynaložených Komisí, žalobci neuvádějí konkrétní důvody, které by v projednávané věci odůvodňovaly širší zpřístupnění dotčených smluv. V této souvislosti je třeba uvést, že žalobcům nepřísluší zjišťovat, do jaké míry bylo dodrženo unijní právo v oblasti zadávání zakázek a belgické právo, jímž se řídí dotčené smlouvy. Stejně tak jim nepřísluší zajišťovat ochranu finančních zájmů Unie. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1), a nařízení 2016/369, ve znění nařízení 2020/521, jakož i dotčené smlouvy totiž obsahují ustanovení, která zmocňují Komisi, Evropský účetní dvůr a Úřad evropského veřejného žalobce provádět audity a vyšetřování v souladu s jejich příslušnými pravomocemi. Žalobci kromě toho nevysvětlují, jak by jim zpřístupnění obchodně citlivých informací, které byly skryty, umožnilo vytvořit si informovaný názor o společném zadávání zakázek na očkovací látky proti covidu-19 nebo o použití veřejných prostředků, avšak tytéž informace by mohly být použity proti dotčeným podnikům, či dokonce proti Komisi a členským státům v rámci pozdějších kupních smluv. Z toho vyplývá, že žalobci náležitě neprokázali, jak by zpřístupnění skrytých informací konkrétním způsobem přispělo k zajištění ochrany zájmů, kterých se dovolávají.

209

Začtvrté pokud žalobci v podstatě tvrdí, že širší zpřístupnění dotčených smluv je nezbytné pro jejich dobrou informovanost a vyjádření informovaného souhlasu s očkováním proti covidu-19, jedná se o obecná tvrzení, která jsou navíc založena na předpokladu, že skryté pasáže dotčených smluv obsahují vědecké údaje, jež se mohou týkat případných obav veřejnosti z používání očkovacích látek. Jak ale bylo uvedeno v bodě 202 výše, tak tomu není, a jak bylo uvedeno v bodě 126 výše, dotčené podniky jsou povinny dodržovat všechny podmínky stanovené v rozhodnutích o registraci. Nelze se proto domnívat, že žalobci prokázali, že by zpřístupnění skrytých informací konkrétním způsobem přispělo k zajištění ochrany veřejného zájmu, kterého se dovolávají.

210

Zapáté je třeba odmítnout argumentaci žalobců, podle které má transparentnost zvláštní význam, neboť dotčené smlouvy nepřímo zasáhly do jejich základních práv. Uvedené smlouvy totiž nestanoví povinnost nechat se očkovat proti covidu-19, ani povinnost předložit doklad o očkování jako podmínku pro zrušení omezení volného pohybu, které členské státy zavedly z důvodu ochrany veřejného zdraví. Takové povinnosti vyplývají pouze z vnitrostátního práva členských států (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. dubna 2022, Abenante a další v. Parlament a Rada, T‑527/21, nezveřejněné, EU:T:2022:278, body 22 a 23).

211

Konečně pokud se žalobci dovolávají snahy vykonávat demokratickou kontrolu nad činností Komise, její správní činnost nevyžaduje stejně široký přístup k dokumentům, jaký vyžaduje legislativní činnost unijního orgánu, jak Komise uvedla v napadeném rozhodnutí (obdobně viz rozsudky ze dne 29. června 2010, Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, C‑139/07 P, EU:C:2010:376, bod 60, a ze dne 27. února 2014, Komise v. EnBW, C‑365/12 P, EU:C:2014:112, bod 91).

212

V projednávané věci přitom dotčené smlouvy spadají do správní činnosti.

213

Za těchto podmínek se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když se ke dni přijetí napadeného rozhodnutí dovolávala výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů dotčených podniků, avšak jak vyplývá z čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1049/2001, tato výjimka se neuplatní po neomezenou dobu, ale jen po dobu, po kterou je tato ochrana odůvodněna obsahem dotčeného dokumentu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. ledna 2010, Internationaler Hilfsfonds v. Komise,C‑362/08 P, EU:C:2010:40, body 56 a 57).

214

Z toho vyplývá, že třetí žalobní důvod, jak byl vymezen v bodech 191 až 193 výše, je třeba zamítnout jako neopodstatněný.

215

Na podporu čtvrtého žalobního důvodu žalobci tvrdí, že opatření přijatá Komisí jsou v rozporu se zásadou proporcionality.

216

Komise navrhuje, aby tato tvrzení byla odmítnuta.

217

Z důvodů uvedených v bodech 85 až 92 a 193 výše se přezkum čtvrtého žalobního důvodu v projednávané věci netýká částečného odepření přístupu k prohlášením o neexistenci střetu zájmů a ujednáním o náhradě škody v dotčených smlouvách.

218

Pokud jde o výtku, že Komise neověřila, zda je zpřístupnění přiměřené porušení zájmů žalobců, je třeba zdůraznit, že čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 stanoví, že pokud se některá z výjimek vztahuje pouze na části požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní, a že přezkum částečného přístupu k uvedenému dokumentu Komise musí být uskutečněn s ohledem na zásadu proporcionality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. prosince 2001, Rada v. Hautala, C‑353/99 P, EU:C:2001:661, body 27 a 28).

219

Judikatura totiž zdůrazňuje, že ze samotného znění čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že orgán nebo instituce jsou povinny zkoumat, zda je třeba přiznat částečný přístup k dokumentům uvedeným v žádosti o přístup tak, že se případné odepření omezí pouze na údaje, na které se vztahují uvedené výjimky. Orgán nebo instituce jsou povinny takový částečný přístup poskytnout, jestliže cíle sledovaného tímto orgánem nebo touto institucí, když odmítá přístup k dokumentu, může být dosaženo tím, že tento orgán pouze skryje pasáže, které by mohly ohrozit chráněný veřejný zájem (rozsudek ze dne 12. září 2013, Besselink v. Rada, T‑331/11, nezveřejněný, EU:T:2013:419, bod 84; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 6. prosince 2001, Rada v. Hautala, C‑353/99 P, EU:C:2001:661, bod 29).

220

Z podrobné analýzy jednotlivých dokumentů obsažených v napadeném rozhodnutí vyplývá, že Komise posuzovala žádost o přístup k dokumentům s tím, že striktně dodržovala zásadu proporcionality, jejíž použití v oblasti přístupu k dokumentům bylo popsáno judikaturou uvedenou výše v bodech 218 a 219.

221

S ohledem na výše uvedené je třeba čtvrtý žalobní důvod, jak byl vymezen v bodě 217 výše, zamítnout jako neopodstatněný.

222

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž v rozporu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 odepírá širší přístup k prohlášením o neexistenci střetu zájmů podepsaným členy společného vyjednávacího týmu, a v rozsahu, v němž v rozporu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001 odepírá širší přístup k ujednáním o náhradě škody, a ve zbývající části žalobu zamítnout.

223

V této souvislosti je třeba připomenout, že Tribunálu nepřísluší nahrazovat Komisi a označovat části dokumentů, ke kterým měl být poskytnut částečný či plný přístup, neboť orgán je při plnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku a v souladu s článkem 266 SFEU povinen přihlédnout k důvodům, které jsou v tomto rozsudku v této souvislosti uvedeny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. července 2006, Franchet a Byk v. Komise, T‑391/03 a T‑70/04, EU:T:2006:190, bod 133).

224

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 137 jednacího řádu platí, že není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení. Vzhledem k tomu, že žalobci požadovali náhradu nákladů řízení a Komise neměla v podstatné části ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto:

I. Skutečnosti předcházející sporu

II. Návrhová žádání účastníků řízení

III. Právní otázky

A. K aktivní legitimaci žalobců

B. K předmětu sporu

C. K věci samé

1. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z neúplnosti seznamu dokumentů identifikovaných jako dokumenty, jež spadají do rozsahu žádosti o přístup

2. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepoužitelnosti obou výjimek, jichž se Komise dovolává za účelem odůvodnění částečného odepření přístupu k požadovaným dokumentům

a) K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z nepoužitelnosti výjimky týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce [čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001]

b) Ke druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z nepoužitelnosti výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů podniků (čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001)

1) K částečnému odepření přístupu k ujednáním o vlastnostech očkovacích látek a kontrole kvality

i) K odůvodnění napadeného rozhodnutí

ii) K opodstatněnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí

2) K částečnému odepření přístupu k ujednáním o náhradě škody

i) K odůvodnění napadeného rozhodnutí

ii) K opodstatněnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí

– K ujednáním o smluvní odpovědnosti

– K ujednáním o náhradě škody

3) K odepření přístupu k seznamu partnerů výrobní sítě a subdodavatelů dotčených podniků

c) Závěry ke druhému žalobnímu důvodu

3. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z existence převažujícího veřejného zájmu odůvodňujícího plný přístup k požadovaným dokumentům

4. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality

IV. K nákladům řízení