(1)

Posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti (SOCTA) vypracované Europolem v roce 2021 zdůraznilo rostoucí hrozbu, kterou představuje organizovaná trestná činnost a pronikání trestné činnosti. Kvůli rozsáhlým příjmům generovaným organizovanou trestnou činností, které každý rok dosahují nejméně 139 miliard EUR a které jsou ve stále větší míře legalizovány prostřednictvím paralelního podzemního finančního systému, představuje dostupnost těchto výnosů z trestné činnosti významnou hrozbu pro integritu hospodářství a společnosti a narušuje právní stát a základní práva. Podle sdělení Komise ze dne 14. dubna 2021 o strategii EU pro boj proti organizované trestné činnosti na období 2021–2025 je cílem této strategie řešit výzvy organizované trestné činnosti podporou přeshraniční spolupráce a výměny informací a účinného vyšetřování zločineckých sítí, odstraněním výnosů z trestné činnosti a přizpůsobením donucovacích a justičních orgánů digitálnímu věku.

(2)

Hlavní motivací zločineckých organizací, které vyvíjejí činnost přeshraničně, včetně vysoce rizikových zločineckých sítí, je finanční zisk. Za účelem řešení závažné hrozby, kterou představuje organizovaná trestná činnost, je proto důležité, aby příslušným orgánům byla poskytnuta větší provozní kapacita a nezbytné prostředky k účinnému vysledování a identifikaci, zajištění, konfiskaci a správě nástrojů a výnosů z trestné činnosti nebo majetku pocházejícího z trestné činnosti.

(3)

Zločinná spolčení obvykle část výnosů z trestné činnosti reinvestují s cílem vytvořit si finanční základnu, která jim umožní pokračovat v této činnosti. Zločinecké organizace se navíc často uchylují k násilí, výhrůžkám, zastrašování nebo korupci s cílem získat kontrolu nad společnostmi, získat koncese, povolení, nabídková řízení nebo granty, dosáhnout nezákonných zisků či výhod nebo proniknout do klíčových infrastruktur, jako jsou logistická centra. Tato spolčení tak mají nepříznivý vliv na svobodu hospodářské soutěže nebo ovlivňují rozhodnutí veřejných orgánů a ohrožují právní stát a demokracii. Zločinná spolčení se stala celosvětovými hospodářskými subjekty s podnikatelským cílem. Zbavit zločince nezákonných zisků je naprosto nezbytné k tomu, aby se narušily jejich aktivity a zabránilo se jejich pronikání do legitimních ekonomik.

(4)

Hospodářská a finanční trestná činnost, zejména organizovaná trestná činnost, je často páchána prostřednictvím právnických osob a trestné činy spadající do oblasti působnosti této směrnice jsou často páchány v zájmu nebo ve prospěch těchto právnických osob. Příkazy k zajištění a konfiskaci proto mohou být v souladu s vnitrostátním právem vydávány i proti právnickým osobám.

(5)

Účinný systém vymáhání majetku vyžaduje rychlé vysledování a identifikaci nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní a majetku, u kterého existuje podezření, že má původ v trestné činnosti. Tyto nástroje, výnosy nebo majetek by měly být zajištěny, aby se zabránilo jejich zmizení, a následně by měly být zkonfiskovány poté, co byl vydán příkaz ke konfiskaci v rámci řízení v trestních věcech. Účinný systém vymáhání majetku dále vyžaduje účinnou správu zajištěného a konfiskovaného majetku s cílem zachovat jeho hodnotu pro stát nebo za účelem jeho navrácení obětem.

(6)

Stávající právní rámec Unie pro vysledování a identifikaci, zajištění, konfiskaci a správu nástrojů, výnosů nebo majetku a pro úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti tvoří směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU (3), rozhodnutí Rady 2007/845/SVV (4) a rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV (5). Komise vyhodnotila směrnici 2014/42/EU a rozhodnutí 2007/845/SVV a dospěla k závěru, že stávající rámec plně nedosáhl politického cíle v podobě boje proti organizované trestné činnosti prostřednictvím vymáhání jejích zisků.

(7)

Stávající právní rámec by měl být aktualizován s cílem usnadnit a zajistit účinné vymáhání a konfiskaci majetku v celé Unii. Tato směrnice by proto měla stanovit minimální pravidla pro vysledování a identifikaci, zajištění, konfiskaci a správu majetku v rámci řízení v trestních věcech. V této souvislosti je řízení v trestních věcech autonomním pojmem práva Unie vykládaným Soudním dvorem Evropské unie bez ohledu na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Touto směrnicí nejsou dotčeny postupy, které mohou členské státy použít k zajišťování a konfiskaci majetku. Je nezbytné posílit schopnost příslušných orgánů připravit pachatele trestné činnosti o výnosy z trestné činnosti. Za tímto účelem by měla být stanovena pravidla pro posílení vysledování a identifikace majetku, jakož i možnosti pro jeho zajištění, zlepšení správy zajištěného a konfiskovaného majetku až do doby, než s ním bude naloženo podle pravomocného příkazu ke konfiskaci, posílení nástroje pro konfiskaci nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní a majetku pocházejícího z trestné činnosti zločineckých organizací a zlepšení celkové účinnosti systému vymáhání majetku.

(8)

Tato směrnice by měla usnadnit přeshraniční spolupráci tím, že se příslušným orgánům poskytnou nezbytné pravomoci a zdroje, aby mohly rychle a účinně reagovat na žádosti orgánů v jiných členských státech. Ustanovení určující pravidla pro včasné vysledování a identifikaci majetku, naléhavá opatření k zajištění nebo účinnou správu přispívají ke zlepšení možností přeshraničního vymáhání majetku. Vzhledem ke globální povaze organizované trestné činnosti a její schopnosti rychle převádět majetek pocházející z trestné činnosti přes hranice by měla být rovněž posílena spolupráce se třetími zeměmi v rámci mezinárodního práva.

(9)

Vzhledem k tomu, že zločinná spolčení zapojená do široké škály nezákonných činností na různých trzích páchají široký okruh trestné činnosti a spolupráce mezi nimi je systémová a orientovaná na zisk, účinný boj proti organizované trestné činnosti vyžaduje, aby byla k dispozici opatření k zajištění a konfiskaci, která by se týkala zisků ze všech oblastí trestné činnosti, v nichž organizované zločinecké skupiny působí. Tyto trestné činy zahrnují oblasti trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Kromě trestných činů uvedených v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU by oblast působnosti této směrnice měla rovněž zahrnovat všechny trestné činy, které jsou harmonizovány na úrovni Unie, včetně podvodů poškozujících finanční zájmy Unie s ohledem na rostoucí zapojení organizovaných zločineckých skupin do této oblasti trestné činnosti. Oblast působnosti této směrnice by měla dále zahrnovat trestné činy proti životnímu prostředí, které jsou pro organizované zločinecké skupiny klíčovou činností a často souvisejí s praním peněz nebo se týkají odpadů a zbytků vzniklých v souvislosti s výrobou drog a obchodováním s nimi. Napomáhání k nepovolenému vstupu a pobytu představuje hlavní činnost organizovaných zločineckých skupin a je obvykle spojeno s obchodováním s lidmi. Trestný čin napomáhání k nepovolenému vstupu a pobytu je třeba chápat ve smyslu směrnice Rady 2002/90/ES (6) a rámcového rozhodnutí Rady 2002/946/SVV (7). Rámcové rozhodnutí Rady 2002/946/SVV stanoví možnost doplnit trestní sankce konfiskací dopravního prostředku použitého ke spáchání trestného činu a zároveň jasně stanoví, že jeho ustanovení se použijí, aniž je dotčena ochrana poskytovaná uprchlíkům a žadatelům o azyl za účelem poskytnutí humanitární pomoci v souladu s mezinárodním právem.

(10)

Kromě trestného činu účasti na zločinném spolčení ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV (8) by do oblasti působnosti této směrnice měly být zahrnuty i jiné trestné činy uvedené v čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/841/SVV a vymezené ve vnitrostátních právních předpisech, pokud jsou spáchány v rámci zločinného spolčení, jak je vymezeno v čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/841/SVV a jak je vymezeno ve vnitrostátním právu, s cílem získat nezákonný zisk z trestné činnosti, kterou obvykle vykonávají zločinná spolčení. Členské státy jsou vybízeny zejména k zajištění toho, aby do oblasti působnosti této směrnice byly zahrnuty trestné činy padělání a pirátství výrobků, nezákonné obchodování s kulturními statky, padělání veřejných listin a obchodování s nimi, vražda nebo těžké ublížení na zdraví, nezákonný obchod s lidskými orgány a tkáněmi, únosy, nezákonné omezování osobní svobody nebo braní rukojmí, organizovaná nebo ozbrojená loupež, vydírání a vymáhání peněz za ochranu, obchodování s odcizenými vozidly, daňové trestné činy týkajících se přímých daní a nepřímých daní, žhářství, podvody, nezákonné obchodování s jadernými nebo radioaktivními materiály a trestné činy, které spadají do pravomoci Mezinárodního trestního soudu. Tato směrnice však neukládá členským státům povinnost stanovit nebo ponechat ve svém právu jakýkoli trestný čin.

(11)

Za účelem zajištění účinného provádění omezujících opatření Unie je nezbytné rozšířit oblast působnosti této směrnice na trestné činy, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1226 (9) .

(12)

Aby bylo možné zachytit majetek, který by mohl být přeměněn a převeden za účelem utajení jeho původu, a aby se zajistila harmonizace a jasnost definic v celé Unii, měl by být obecně vymezen pojem majetku, který může být předmětem zajištění a konfiskace. Měl by zahrnovat právní dokumenty nebo nástroje, a to i v elektronické nebo digitální formě, dokládající právní nárok nebo podíl na majetku, který je předmětem zajištění a konfiskace, včetně například finančních nástrojů, svěřenských fondů nebo dokumentů, které mohou zakládat věřitelské nároky a které jsou obvykle v držení osoby, na niž se vztahují příslušné postupy. Touto směrnicí nejsou dotčeny stávající vnitrostátní postupy pro uchovávání právních listin nebo nástrojů dokládajících právní nárok na takový majetek nebo podíl na něm používané příslušnými vnitrostátními orgány nebo veřejnými subjekty v souladu s vnitrostátním právem. Definice majetku by měla zahrnovat všechny formy majetku, včetně kryptoaktiv.

(13)

Za účelem zachycení majetku, který by mohl být přeměněn a převeden za účelem utajení jeho původu, a za účelem zajištění harmonizace a jasnosti definic v celé Unii by měla být stanovena obecná definice výnosů z trestné činnosti, která bude zahrnovat přímé výnosy z trestné činnosti a veškeré nepřímé přínosy, včetně následných opětovných investic nebo přeměny přímých výnosů, a to v souladu s definicemi uvedenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805 (10). Výnosy z trestné činnosti by proto měly zahrnovat jakýkoli majetek, včetně majetku, který byl zcela nebo zčásti přeměněn na jiný majetek, nebo majetku, který byl smíšen s majetkem nabytým zákonným způsobem, až do výše odhadované hodnoty smíšených výnosů. Výnosy z trestné činnosti by měly rovněž zahrnovat příjmy nebo jiné přínosy pocházející z výnosů z trestné činnosti nebo z majetku, na nějž byly takové výnosy přeměněny nebo s nímž byly smíšeny.

(14)

Vysledování a identifikace majetku v rané fázi trestního vyšetřování má zásadní význam pro zajištění rychlé identifikace nástrojů, výnosů nebo majetku, které by mohly být následně konfiskovány, včetně majetku, který souvisí s trestnou činností a nachází se v jiných jurisdikcích, čímž se usnadňuje přeshraniční spolupráce. S cílem zajistit, že finanční šetření bude mít ve všech členských státech dostatečnou prioritu, aby bylo možné řešit trestnou činnost přeshraniční povahy, je nezbytné požadovat, aby příslušné orgány začaly vysledovávat majetek v okamžiku, kdy vznikne podezření z trestné činnosti, která pravděpodobně povede k podstatnému hospodářskému prospěchu. Při určování, zda je možné, že hospodářský prospěch bude podstatný by měly mít členské státy možnost stanovit minimální prahové hodnoty pro hodnotu očekávaných výnosů nebo umožnit, aby příslušné orgány provedly posouzení případ od případu. S cílem umožnit dostatečnou flexibilitu při zahajování finančního šetření by měly mít členské státy možnost omezit oblast působnosti tohoto šetření na trestné činy, u kterých je možné, že byly spáchány v rámci zločinného spolčení. Za účelem zajištění účinného finančního šetření by členské státy měly poskytnout nezbytné finanční, technické a lidské zdroje.

(15)

Aby se zajistilo účinné uplatňování omezujících opatření Unie, zavedla Unie společná minimální pravidla týkající se definic trestného jednání, které porušuje omezující opatření Unie. Aby se usnadnilo odhalování trestných činů souvisejících s porušením omezujících opatření Unie, je důležité dát úřadům pro vyhledávání majetku z trestné činnosti pravomoc vysledovat a identifikovat majetek osob a subjektů, na něž se omezující opatření vztahují, a to na žádost příslušných vnitrostátních orgánů s ohledem na indicie a opodstatněné důvody, na jejichž základě se lze domnívat, že takové trestné činy byly spáchány. Těmito pravomocemi by neměly být dotčeny procesní požadavky a záruky stanovené vnitrostátním právem, včetně pravidel pro zahájení trestního řízení nebo v případě potřeby požadavku na získání soudního povolení.

(16)

Vzhledem k tomu, že za účelem účinného vysledování a identifikace majetku může být zapotřebí přijmout opatření týkající se vysledování a identifikace, která vyžadují zásah jiných orgánů, je důležité, aby úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti měly možnost požádat příslušné orgány o spolupráci. Podmínky pro takové žádosti podléhají vnitrostátnímu právu. Členské státy mohou do svých úřadů pro vyhledávání majetku z trestné činnosti zahrnout zástupce donucovacích a justičních orgánů nebo mohou zřídit úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v rámci donucovacích i justičních orgánů.

(17)

Vzhledem k nadnárodní povaze finančních prostředků využívaných organizovanými zločineckými skupinami by si členské státy měly rychle vyměňovat informace, které mohou vést k identifikaci nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní a jiného majetku vlastněného nebo ovládaného zločinci . Za tímto účelem je nezbytné zmocnit úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti k vysledování a identifikaci majetku, který by mohl být následně konfiskován, zajistit jim přístup k nezbytným informacím za jasných podmínek a stanovit pravidla pro rychlou vzájemnou výměnu informací, a to z vlastní iniciativy nebo na požádání. V naléhavých případech, kdy existuje riziko zmizení majetku, je třeba odpovědět na žádost o informace co nejdříve, nejpozději však do osmi hodin. Požadavek, aby úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti vysledovávaly a identifikovaly nástroje, výnosy nebo majetek, který je nebo se může stát předmětem příkazu k zajištění nebo konfiskaci vydaného jiným členským státem, má usnadnit přípravu nebo výkon příkazů k zajištění z jiných členských států, ale neznamená povinnost tyto příkazy uznat podle nařízení (EU) 2018/1805.

(18)

Za účelem účinného vyšetřování za účelem vysledování majetku a rychlé reakce na přeshraniční žádosti by úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti měly mít přístup k informacím, které jsou nezbytné ke zjištění existence, vlastnictví nebo kontroly majetku, který je nebo se může stát předmětem příkazu k zajištění nebo konfiskaci. Úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti by tudíž měly mít okamžitý a přímý přístup k příslušným údajům, jako jsou informace o nemovitostech, vnitrostátní evidence občanů a registry obyvatel, obchodní databáze a databáze vozidel, jakož i přístup k informacím o bankovních účtech podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1153 (11) a k informacím o skutečném vlastnictví podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (12). Přístup a vyhledávání by měly být považovány za okamžité a přímé mimo jiné v případě, kdy vnitrostátní orgány provozující registr rychle předají informace prostřednictvím automatizovaného mechanismu příslušným orgánům za předpokladu, že s požadovanými údaji či informacemi, které mají být poskytnuty, nemůže manipulovat žádný zprostředkovatelský subjekt. Členské státy by dále měly zajistit, aby úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti měly rychlý přístup, a to buď okamžitě a přímo, nebo na žádost k dalším informacím, které mohou být cenné pro identifikaci příslušného majetku, jako jsou informace o hypotékách a úvěrech, celní údaje nebo informace o bezhotovostních převodech a zůstatcích na účtech, jakož i fiskální údaje, údaje o sociálním zabezpečení a informace z oblasti vymáhání práva. Pokud jde o fiskální údaje, vnitrostátní údaje o sociálním zabezpečení a informace z oblasti vymáhání práva, měly by mít členské státy možnost rozhodnout, že poskytnou úřadům pro vyhledávání majetku z trestné činnosti přístup k těmto informacím na základě odůvodněných žádostí a měly by být oprávněny umožnit orgánům, které tyto informace drží, aby za určitých podmínek přístup k těmto informacím odepřely, aby byla zajištěna integrita vyšetřování, důvěrnost informací poskytnutých jiným členským státem nebo třetí zemí, jakož i přiměřenost žádostí o informace ve vztahu k oprávněným zájmům fyzické nebo právnické osoby. Přístup k informacím by měl být předmětem zvláštních záruk, které zabrání zneužití přístupových práv. Tyto záruky doplňují požadavky na vedení logů o přístupech a vyhledáváních podle článku 25 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (13). Poskytnutí přístupu k těmto informacím nebrání členským státům v tom, aby přístup podmínily procesními zárukami stanovenými vnitrostátními právem, přičemž je třeba řádně zohlednit to, že úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti musí být schopny rychle reagovat na přeshraniční žádosti. Prováděním procesních záruk by neměla být dotčena schopnost úřadů pro vyhledávání majetku z trestné činnosti reagovat na žádosti jiných členských států, zejména v případě naléhavých žádostí.

(19)

Aby se zajistila bezpečnost informací sdílených mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, měly by mít všechny tyto úřady přímý přístup k aplikaci sítě pro bezpečnou výměnu informací (SIENA), kterou spravuje Europol v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (14). SIENA, nebo případně výjimečně jiné bezpečné kanály, by se měly používat pro veškerou komunikaci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti podle této směrnice. Ve výjimečných případech může být zapotřebí použít jiný bezpečný kanál, například pokud naléhavost žádosti o informace vyžaduje dočasné použití jiného komunikačního kanálu nebo pokud výměna informací vyžaduje zapojení třetích zemí nebo mezinárodních organizací nebo pokud existují objektivní důvody domnívat se, že takové zapojení bude nutné v pozdější fázi. Odkaz na aplikaci SIENA by měl být vykládán tak, že se vztahuje i na její nástupce, pokud bude SIENA později nahrazena.

(20)

Vzhledem k rychlosti, s jakou pachatelé trestné činnosti přemisťují majetek pocházející z trestné činnosti napříč jurisdikcemi, členské státy zajistí, aby si úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti rychle vyměňovaly informace nezbytné pro plnění jejich úkolů. Ve výjimečných případech by mohlo být objektivně odůvodněné, aby úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti odmítly poskytnout informace jinému žádajícímu úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, pokud by to poškodilo zájmy národní bezpečnosti členského státu, v němž se dožádaný úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti nachází, ohrozilo probíhající vyšetřování nebo operativně pátrací činnost týkající se trestné činnosti, představovalo bezprostřední hrozbu pro život nebo tělesnou nedotknutelnost určité osoby nebo pokud by to bylo zjevně nepřiměřené nebo nepodstatné z hlediska účelu, pro který byly informace vyžádány. Při posuzování souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality by úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti měly postupovat s náležitou péčí, a to i s ohledem na dodržování základních práv.

(21)

Zajištění a konfiskace podle této směrnice jsou autonomní pojmy, které by neměly členským státům bránit v provádění této směrnice pomocí nástrojů, které by bylo možno v souladu s vnitrostátními právem považovat za sankce nebo jiný druh opatření.

(22)

Konfiskace vede ke konečnému odnětí majetku. Zachování majetku však může být předpokladem konfiskace a je často zásadní pro účinný výkon příkazu ke konfiskaci. Majetek je zachován prostřednictvím zajištěním. Aby se zabránilo mizení majetku , příslušné orgány členských států, což může zahrnovat úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, by měly mít pravomoc neprodleně přijímat opatření k zajištění, například formou příkazu, za účelem zabezpečení majetku do doby, než bude vydán příkaz k zajištění. Vzhledem k výjimečné povaze takového opatření by členské státy měly omezit jeho časovou platnost.

(23)

V případech, kdy příslušné orgány nejsou schopny neprodleně přijmout opatření k zajištění, by členské státy měly povolit úřadům pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, aby taková opatření přijaly. Takové opatření může být nezbytné zejména tehdy, pokud úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti na žádost úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jiném členském státě vysledoval a identifikoval majetek, který může velmi rychle zmizet, jako jsou kryptoaktiva, a pokud příslušné orgány členského státu, v němž se dožádaný úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti nachází, nejsou schopny neprodleně přijmout opatření k zajištění, pokud v daném členském státě neprobíhá trestní vyšetřování. Úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti by měly mít možnost majetek zabezpečit, do okamžiku, než bude možné vydat evropský příkaz k zajištění podle nařízení (EU) 2018/1805.

(24)

Jelikož příkazy k zajištění představují zásah do práva na vlastnictví, měla by tato předběžná opatření platit jen po dobu nezbytně nutnou pro zachování dostupnosti majetku za účelem jeho případné pozdější konfiskace. Ponechání takových předběžných opatření v platnosti může vyžadovat přezkum vnitrostátním soudem, aby bylo zaručeno, že jejich účel spočívající v zabránění mizení majetku je stále odůvodněný.

(25)

Opatřeními k zajištění majetku by neměla být dotčena možnost, aby byl v průběhu řízení konkrétní majetek považován za důkazní prostředek, za předpokladu, že bude poté k dispozici pro účinný výkon příkazu ke konfiskaci. Majetek lze v rámci trestního řízení zajistit i za účelem jeho případného pozdějšího navrácení nebo jako záruku náhrady škody způsobené trestným činem.

(26)

Kromě konfiskačních opatření, která orgánům umožňují připravit pachatele trestné činnosti o nástroje nebo výnosy v návaznosti na pravomocné odsouzení, je nezbytné umožnit konfiskaci majetku v hodnotě rovnocenné těmto nástrojům nebo výnosům, aby bylo možné zachytit majetek v hodnotě odpovídající nástrojům a výnosům trestné činnosti vždy, když není možné tyto nástroje a výnosy konfiskovat. Členské státy mohou stanovit konfiskaci majetku odpovídající hodnoty jako podpůrné nebo alternativní řešení ke konfiskaci nástrojů a výnosů v souladu s vnitrostátním právem.

(27)

Při provádění ustanovení této směrnice ohledně konfiskace majetku, jehož hodnota odpovídá nástrojům, by se příslušná ustanovení měla uplatnit, pokud je takové opatření s ohledem na zvláštní okolnosti daného případu přiměřené, zejména ve vztahu k hodnotě dotčených nástrojů. Členské státy mohou rovněž zohlednit, zda a do jaké míry je odsouzená osoba odpovědná za znemožnění konfiskace nástrojů.

(28)

Převedení majetku nebo výnosů podezřelé či obviněné osoby informované třetí osobě s cílem vyhnout se konfiskaci je běžnou a častou praxí. Nabytím majetku třetí osobou se míní situace, kdy byl majetek získán, přímo či nepřímo, například prostřednictvím zprostředkovatele, třetí osobou odlišnou od podezřelé či obviněné osoby, včetně případů, kdy byl trestný čin spáchán jejím jménem nebo v její prospěch a kdy obviněná osoba nemá majetek, který může být konfiskován. Tato konfiskace by měla být možná alespoň v případech, kdy bylo zjištěno, že dotčené třetí osoby věděly nebo měly vědět, že účelem převodu nebo nabytí bylo vyhnout se konfiskaci. Zda dotčená třetí osoba toto věděla nebo měla vědět, by mělo být posuzováno na základě konkrétních skutečností a okolností, včetně toho, že převod byl proveden bezúplatně nebo výměnou za částku výrazně nepřiměřenou tržní hodnotě, že byl majetek převeden úzce spřízněným osobám nebo že zůstal pod účinnou kontrolou podezřelé nebo obviněné osoby. Převedení na osoby úzce spřízněné s podezřelou nebo obviněnou osobou by mohlo zahrnovat převedení na rodinné příslušníky nebo na fyzické osoby, které mají právní ujednání nebo jiné úzké obchodní vztahy s podezřelou nebo obviněnou osobou, nebo na právnické osoby, v nichž podezřelá nebo obviněná osoba nebo její rodinný příslušník zasedá ve správních, řídících nebo dozorčích orgánech. Pravidla týkající se konfiskace majetku třetích osob by se měla vztahovat jak na fyzické, tak na právnické osoby, aniž by bylo dotčeno právo třetích stran být vyslechnuty, včetně práva nárokovat vlastnictví dotčeného majetku. Práva třetích osob jednajících v dobré víře by v každém případě měla být chráněna v souladu s vnitrostátním právem.

(29)

Zločinná spolčení bývají zapojena do mnoha různých trestných činností. Pro účinný boj s organizovanou trestnou činností může být v některých situacích vhodné, aby po vydání odsuzujícího rozsudku za trestný čin, který může vést k hospodářskému prospěchu, následovala nejen konfiskace majetku spojeného s určitým trestným činem, včetně výnosů z trestného činu nebo jeho nástrojů, ale i konfiskace dalšího majetku, který soud určí jako majetek pocházející z trestné činnosti. Takto rozšířená konfiskace by měla být možná, pokud je soud přesvědčen, že daný majetek pochází z trestné činnosti, aniž by bylo vyžadováno, že byl za danou trestnou činnost vydán odsuzující rozsudek. Dotčené trestné jednání může představovat jakýkoli druh trestného činu. Jednotlivé trestné činy nemusí být prokázány, ale soud musí být přesvědčen, že daný majetek pochází z takového trestného jednání. V této souvislosti musí soud zvážit zvláštní okolnosti případu včetně skutečností a dostupných důkazů, na jejichž základě by mohlo být vydáno rozhodnutí o rozšířené konfiskaci. Skutečnost, že majetek určité osoby je neúměrný jejímu zákonnému příjmu, by mohla patřit mezi skutečnosti umožňující soudu učinit závěr, že majetek pochází z trestné činnosti. Členské státy by rovněž mohly stanovit podmínku určitého časového období, během něhož by se o majetku mohlo předpokládat, že pochází z trestné činnosti.

(30)

Konfiskace by měla být možná v případech, kdy pravomocné odsouzení není možné z důvodu nemoci, útěku nebo smrti podezřelé či obviněné osoby . Konfiskace by měla být rovněž možná v případě, že promlčecí doby stanovené vnitrostátním právem pro dotčené trestné činy jsou kratší než 15 let a uplynuly po zahájení trestního řízení. Konfiskace by v takových případech měla být povolena pouze tehdy, pokud by trestní řízení mohlo vést k pravomocnému odsouzení za trestný čin, kdyby výše uvedené okolnosti neexistovaly, alespoň u trestných činů, které by mohly přímo či nepřímo vést k podstatnému hospodářskému prospěchu, a pokud je soud přesvědčen, že nástroje, výnosy nebo majetek, které mají být konfiskovány, pocházejí z trestného činu nebo s ním přímo či nepřímo souvisejí. Pokud mají členské státy možnost použít pro případy nemoci nebo útěku řízení v nepřítomnosti, je to dostatečné ke splnění povinnosti umožnit konfiskaci. Je důležité připomenout, že mezinárodní orgány poukázaly na potenciál konfiskace k řešení překážek bránících konfiskaci nezákonných zisků v důsledku imunity a amnestie v případech, kdy nebyl vydán odsuzující rozsudek.

(31)

Pro účely této směrnice by se nemocí měla rozumět neschopnost podezřelé nebo obviněné osoby k účasti v trestním řízení po delší dobu, v důsledku čehož hrozí, že lhůty stanovené vnitrostátním právem pro trestní odpovědnost uplynou a řízení nebude moci pokračovat.

(32)

V situacích, kdy se konfiskační opatření uvedená v článcích 12 až 15 nepoužijí z právních nebo věcných důvodů stanovených vnitrostátním právem, by mělo být i nadále možné konfiskovat majetek který byl identifikován nebo, pokud to vnitrostátní právní systém vyžaduje, zajištěn v souvislosti s vyšetřováním trestného činu na základě indicií, že by mohl pocházet z trestné činnosti. Tento majetek by měl být konfiskován, pokud je soud přesvědčen, že majetek pochází z trestné činnosti spáchané v rámci zločinného spolčení, a pokud toto jednání může přímo či nepřímo vést k podstatnému hospodářskému prospěchu. Při rozhodování o tom, zda je možné, aby určitá trestná činnost vedla k podstatnému hospodářskému prospěchu, mohou členské státy zohlednit veškeré relevantní okolnosti, včetně způsobu provedení, například zda byl trestný čin spáchán v rámci organizovaného zločinu nebo s úmyslem vytvářet pravidelný výnos z trestných činů. Členské státy by měly umožnit konfiskaci tohoto nevysvětlitelného bohatství, pokud se vyšetřování, v němž byl majetek identifikován, týká trestného činu spadajícího do oblasti působnosti této směrnice, za který lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně čtyři roky. Tato podmínka zajišťuje, že možnost konfiskace nevysvětlitelného bohatství vzniká při vyšetřování trestných činů, které splňují určitou míru závažnosti.

(33)

Při uplatňování vnitrostátních pravidel, kterými se provádí tato směrnice, se příslušné vnitrostátní orgány mohou rozhodnout, že nenařídí nebo nevykonají konfiskaci nevysvětlitelného bohatství, pokud by v daném případě bylo použití pravidel stanovených v této směrnici zcela neopodstatněné nebo nepřiměřené. Členské státy mohou rovněž stanovit podmínku určitého časového období, během něhož by se o majetku mohlo předpokládat, že pochází z takové trestné činnosti. Členské státy by měly zajistit, aby byla dodržována příslušná procesní práva dotčené osoby. Práva třetích osob jednajících v dobré víře by měla být chráněna v souladu s vnitrostátním právem.

(34)

Přestože by nutným předpokladem pro konfiskaci nevysvětlitelného bohatství nemělo být, že byly prokázány jednotlivé trestné činy, musí být soud na základě dostatečně průkazných skutečností a okolností přesvědčen, že daný majetek pochází z trestné činnosti. Dotčené trestné jednání může spočívat v jakémkoli druhu trestného činu spáchaného v rámci zločinného spolčení, který by mohl vést k podstatnému hospodářskému prospěchu, a mohlo by tedy být závažné povahy. Při určování toho, zda by daný majetek měl být konfiskován, by vnitrostátní soudy měly vzít v úvahu všechny relevantní okolnosti daného případu, včetně dostupných důkazů a konkrétních skutečností, jako například to, že hodnota majetku je výrazně neúměrná zákonnému příjmu dané osoby. Další relevantní okolností by mohla být skutečnost, že neexistuje žádný věrohodný zákonný zdroj daného majetku, neboť původ zákonně nabytého majetku lze obvykle prokázat. Důležitá by mohla být i vazba dané osoby na činnosti zločinného spolčení, jakož i jiné okolnosti, jako je situace, za níž byl majetek nalezen, nebo náznaky účasti na trestné činnosti. Posouzení by se mělo provádět případ od případu v závislosti na okolnostech daného případu. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že umožní konfiskaci nevysvětlitelného bohatství, pokud je trestní řízení ukončeno, nebo umožní její nařízení odděleně od trestního řízení o trestném činu.

(35)

Tato směrnice nebrání členským státům přijmout opatření umožňující konfiskaci nevysvětlitelného bohatství pro jiné trestné činy nebo okolnosti. Předmět této směrnice je omezen na řízení v trestních věcech; a proto se tato směrnice nevztahuje na konfiskační opatření v řízeních v občanskoprávních věcech, která členské státy případně provedly.

(36)

Vysledování a identifikace majetku, který má být zajištěn a konfiskován, by měly být možné i po pravomocném odsouzení za trestný čin nebo v návaznosti na řízení týkající se konfiskace, jež není založena na odsuzujícím rozsudku. To nebrání členským státům v tom, aby stanovily přiměřené lhůty od vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku nebo pravomocného rozhodnutí v řízení o konfiskaci, která není založena na odsuzujícím rozsudku, po jejichž uplynutí by již vysledování a identifikace majetku nebyly možné.

(37)

Vzhledem k tomu, že trestná činnost může obětem způsobit velkou újmu, je nezbytné chránit jejich práva, včetně práva na náhradu újmy a navrácení. Členské státy by proto měly přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby nároky obětí na navrácení a odškodnění vůči osobě, na niž se vztahuje konfiskační opatření v důsledku trestného činu, byly zohledněny v řízení o vysledování, zajištění a konfiskaci majetku, a to i v přeshraničních případech. Kromě toho je pro usnadnění odškodnění a navrácení majetku obětem nezbytné zjednodušit vysledování majetku, který se může stát předmětem takových nároků, jakož i výměnu informací mezi orgány příslušnými pro vysledování majetku a orgány příslušnými pro rozhodování o nárocích obětí nebo k výkonu těchto rozhodnutí.

(38)

Opětovné sociální využití konfiskovaného majetku dává obecně společnosti jasně najevo, že hodnoty jako spravedlnost a zákonnost mají význam, zdůrazňuje zásady právního státu v komunitách, na něž má organizovaná trestná činnost větší dopad, a posiluje odolnost těchto komunit vůči pronikání trestné činnosti do sociální a hospodářské struktury, jak bylo zjištěno v členských státech, které taková opatření opětovného sociálního využití již zavedly. Členské státy se proto vyzývají, aby přijaly nezbytná opatření, která umožní, aby konfiskovaný majetek mohl být použit ve veřejném zájmu nebo pro sociální účely, aby mohl být zachován jako státní majetek pro účely spravedlnosti, vymáhání práva, veřejné služby či pro sociální nebo hospodářské účely nebo aby mohl být takový majetek převeden na orgány v obci nebo regionu, kde se nachází, aby jej tyto orgány mohly použít k uvedeným účelům, včetně postoupení organizacím, které vykonávají činnost sociálního zájmu. Použitím konfiskovaného majetku k těmto účelům není dotčena rozpočtová autonomie členských států.

(39)

Členské státy by rovněž měly mít možnost využít konfiskovaný majetek k tomu, aby přispěly k mechanismům na podporu třetích zemí postižených situacemi, v reakci na něž byla přijata omezující opatření Unie, pokud je spáchaný trestný čin s takovou situací přímo či nepřímo spojen. Komise by měla usnadnit spolupráci mezi členskými státy a se třetími zeměmi a mohla by poskytnout pokyny ohledně nejúčinnějších postupů a finančních mechanismů, které jsou k dispozici na podporu těchto třetích zemí s cílem podpořit využívání konfiskovaných nástrojů, výnosů nebo majetku k tomuto účelu.

(40)

Členské státy se vyzývají, aby přijaly vhodná opatření, která zabrání tomu, aby osoby odsouzené v trestním řízení, v němž byl majetek zajištěn, přímo či nepřímo nabyly daný majetek v době, kdy je s ním nakládáno na základě příkazu ke konfiskaci. Tato opatření se mohou omezovat na majetek přesahující určitou hodnotu a mohou zahrnovat vyloučení určitých typů subjektů z účasti na prodeji majetku, požadavek na dokumentaci od kupujícího nebo posouzení případných vazeb kupujícího na odsouzenou osobu. Členské státy mohou taková opatření uplatnit i na prodej zajištěného majetku.

(41)

Aby se zajistilo, že majetek, který je nebo se může stát předmětem příkazu k zajištění nebo konfiskaci, si zachová svou hospodářskou hodnotu, měly by členské státy zavést účinná opatření správy. Tato opatření zahrnují účinné řízení subjektů, jako jsou podniky, jejichž fungování by mělo být zachováno, přičemž je třeba přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby podezřelá nebo obviněná osoba neměla z pokračující činnosti daného subjektu přímý ani nepřímý prospěch, nebo případně opatření dohledu týkající se kontroly nad daným subjektem.

(42)

Je-li to odůvodněno povahou majetku, včetně jeho hodnoty nebo potřeby zvláštních podmínek správy, mělo by být v rámci přípravy příkazu k zajištění nebo nejpozději bez zbytečného odkladu po jeho výkonu provedeno posouzení toho, jak minimalizovat náklady na správu a zachovat hodnotu daného majetku. Cílem posouzení je poskytnout příslušným orgánům informace o relevantních aspektech, které je třeba vzít v úvahu před vydáním nebo výkonem příkazu k zajištění, během něj nebo po něm. Členské státy mohou přijmout pokyny upřesňující, jak má být toto posouzení prováděno, přičemž zohlední okolnosti týkající se majetku, který má být zajištěn, a zajistí, aby posouzení neohrozilo včasný výkon příkazu k zajištění.

(43)

V situacích, kdy lze důvodně předpokládat, že zajištěný majetek podléhá zkáze, či rychle klesá jeho hodnota, že náklady na jeho údržbu jsou neúměrné jeho očekávané hodnotě v době konfiskace, že správa je příliš obtížně proveditelná nebo že je majetek snadno nahraditelný, by členské státy měly umožnit prodej tohoto majetku před vydáním pravomocného příkazu ke konfiskaci. V souladu s vnitrostátním právem může rozhodnutí o prodeji majetku zvláštní povahy podléhat předchozímu schválení příslušným vnitrostátním orgánem. Před přijetím takového rozhodnutí by členské státy měly zajistit, aby dotčená osoba, s výjimkou případů, kdy uprchla nebo nemůže být lokalizována, byla informována a s výjimkou naléhavých případů jí byla poskytnuta příležitost být před prodejem vyslechnuta. Členské státy by měly stanovit možnost podat opravný prostředek proti příkazu k předběžnému prodeji. Členské státy by měly stanovit možnost, aby soud pozastavil výkon takového příkazu, například pokud je to nezbytné k ochraně oprávněných zájmů dotčené osoby, zejména existuje-li riziko vzniku nenapravitelné újmy. Členské státy mohou rovněž stanovit, že takový opravný prostředek má ze zákona odkladný účinek. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby náklady na správu zajištěného majetku byly účtovány vlastníkovi nebo skutečnému majiteli, například jako alternativu k nařízení předběžného prodeje a v případě pravomocného odsouzení.

(44)

Členské státy by měly zřídit nebo určit jeden nebo více příslušných orgánů, které budou působit jako úřady pro správu majetku za účelem zřízení specializovaných orgánů pověřených správou zajištěného a konfiskovaného majetku s cílem účinně spravovat majetek zajištěný před konfiskací a zachovat jeho hodnotu až do vydání pravomocného rozhodnutí o konfiskaci a nakládání s majetkem na základě takového rozhodnutí. Aniž jsou dotčeny vnitřní správní struktury členských států, úřady pro správu majetku by buď měly být jediným orgánem spravujícím zajištěný a konfiskovaný majetek, nebo by měly poskytovat podporu decentralizovaným subjektům v souladu s vnitrostátními strukturami řízení a podporovat příslušné orgány při plánování . Tato směrnice nestanoví právní nebo institucionální povahu úřadů pro správu majetku a nejsou jí dotčeny institucionální systémy v členských státech.

(45)

Tato směrnice respektuje základní práva a řídí se zásadami uznanými Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod v souladu s tím, jak je vykládá judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Tato směrnice by měla být prováděna v souladu s těmito právy a zásadami.

(46)

Příkazy k zajištění a konfiskaci podstatně ovlivňují práva podezřelých a obviněných osob a v určitých případech práva třetích stran nebo jiných osob, které nejsou stíhány. Tato směrnice by měla stanovit zvláštní záruky a soudní prostředky nápravy, aby byla při provádění této směrnice zaručena ochrana základních práv těchto osob v souladu s právem na spravedlivý proces, právem na účinnou právní ochranu a presumpci neviny, jak je zakotveno v článcích 47 a 48 Listiny.

(47)

Příkazy k zajištění, konfiskaci a předběžnému prodeji by se měly bez zbytečného odkladu sdělit dotčené osobě. Členské státy by však měly mít možnost stanovit, aby příslušné orgány měly právo odložit sdělení příkazů k zajištění dotčené osobě z důvodu potřeb vyšetřování. Účelem sdělení těchto příkazů je mimo jiné poskytnout dotčené osobě možnost tyto příkazy napadnout . V těchto sděleních by proto měl být zpravidla uveden důvod nebo důvody dotyčného příkazu. Není-li dotčená osoba známa nebo není-li známo místo pobytu dotčené osoby nebo pokud by sdělení každé z dotčených osob znamenalo nepřiměřenou zátěž pro příslušné orgány, mělo by být možné jej provést formou veřejného oznámení.

(48)

Dotčená osoba by měla mít možnost účinně napadnout příkazy k zajištění, konfiskaci a předběžnému prodeji. V případě příkazů ke konfiskaci, kde jsou přítomny všechny znaky protiprávního činu, ale odsouzení v trestním řízení není možné, by měl mít obžalovaný možnost být před vydáním příkazu vyslechnut, je-li to možné. V případě příkazů ke konfiskaci podle ustanovení o rozšířené konfiskaci a konfiskaci nevysvětlitelného bohatství by okolnosti, které by mohla dotčená osoba při napadení příkazu ke konfiskaci u soudu napadnout, měly rovněž zahrnovat konkrétní skutečnosti a dostupné důkazy, na jejichž základě je daný majetek považován za majetek pocházející z trestné činnosti.

(49)

Při provádění této směrnice mohou členské státy stanovit, že za výjimečných okolností by konfiskace neměla být nařízena nebo vykonána, pokud by to v souladu s vnitrostátním právem představovalo nepřiměřenou zátěž pro dotčenou osobu, na základě okolností příslušného konkrétního případu.

(50)

Členské státy jsou sice povinny zajistit, aby osoby, jejichž majetek je dotčen opatřeními stanovenými v této směrnici, měly právo na přístup k právníkovi po celou dobu řízení o zajištění a konfiskaci, avšak touto směrnicí nejsou dotčena pravidla pro bezplatnou právní pomoc.

(51)

Tato směrnice by měla být provedena, aniž by jsou dotčeny směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (15), 2012/13/EU (16), 2012/29/EU (17), Rady 2013/48/EU (18), 2014/60/EU (19), (EU) 2016/343 (20), (EU) 2016/800 (21) a (EU) 2016/1919 (22).

(52)

Je obzvláště důležité, aby byla v souladu s právem Unie zajištěna ochrana osobních údajů v souvislosti se zpracováním údajů podle této směrnice. Ustanovení této směrnice by měla být proto sladěna se směrnicí (EU) 2016/680. Zejména je třeba upřesnit, že veškeré osobní údaje vyměňované úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti mají zůstat omezeny na kategorie údajů uvedené v oddíle B bodě 2 přílohy II nařízení (EU) 2016/794. Na zpracování osobních údajů pro účely této směrnice příslušnými vnitrostátními orgány, zejména úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, se použije směrnice (EU) 2016/680.

(53)

Je obzvláště důležité, aby byla v souladu s právem Unie zajištěna ochrana osobních údajů v souvislosti se všemi výměnami informací podle této směrnice. Za tímto účelem, pokud jde o zpracování osobních údajů za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestu, se na opatření přijatá podle této směrnice použijí pravidla ochrany údajů stanovená ve směrnici (EU) 2016/680. Směrnice (EU) 2016/680stanoví pravidla týkající se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkon trestů v souladu se souborem zásad týkajících se zpracování osobních údajů, zejména zákonnosti, korektnosti a transparentnosti, omezení účelu, minimalizace údajů, přesnosti, omezení uchovávání, neporušenosti a důvěrnosti a odpovědnosti. V příslušných případech, zejména s ohledem na zpracování osobních údajů úřady pro správu majetku za účelem správy majetku, se použijí pravidla pro ochranu údajů stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (23).

(54)

Účinný systém vymáhání vyžaduje společné úsilí široké škály orgánů, a to i donucovacích orgánů, včetně celních orgánů, daňových orgánů a orgánů pro vymáhání daní, pokud jsou příslušné pro vymáhání majetku, po úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, justiční orgány a orgány pro správu majetku, včetně úřadů pro správu majetku. S cílem zajistit koordinovaný postup všech příslušných orgánů je nezbytné při vymáhání majetku z trestné činnosti zavést strategičtější přístup, podpořit větší spolupráci mezi příslušnými orgány a získat jasný přehled o výsledcích vymáhání majetku. Je rovněž nezbytné zajistit užší a účinnější spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a úřady pro správu majetku a jejich protějšky v jiných členských státech. Za tímto účelem by členské státy měly přijmout a pravidelně přezkoumávat národní strategii pro vymáhání majetku, která bude vodítkem pro opatření v souvislosti s finančním šetřením, zajištěním a konfiskací příslušných nástrojů, výnosů nebo majetku, jejich správou i konečným naložením s nimi. Členské státy mohou rozhodnout o vhodném formátu této strategie a zohlednit své ústavní rámce. Tato směrnice by měla stanovit prvky, které mají být do této strategie zahrnuty, jako je popis úloh a povinností všech příslušných orgánů zapojených do vymáhání majetku, a opatření pro koordinaci a spolupráci mezi nimi, aniž by stanovila konkrétní druh informací, které mají být do uvedené strategie zahrnuty. Kromě toho by členské státy měly příslušným orgánům poskytnout nezbytné zdroje, aby mohly účinně plnit své úkoly. Příslušnými orgány by se měly rozumět orgány pověřené plněním úkolů uvedených v této směrnici a v souladu s vnitrostátními rámci.

(55)

Členské státy by měly zajistit, aby úřady pro správu majetku a podle okolností úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a další příslušné orgány plnící úkoly podle této směrnice mohly rychle získat informace potřebné za účelem účinné správy zajištěného a konfiskovaného majetku. Za tímto účelem by členské státy měly zavést účinné nástroje, jako je jeden nebo více registrů majetku zajištěného a konfiskovaného podle této směrnice.

(56)

Za účelem vyhodnocení účinnosti a účelnosti rámce pro vymáhání, správu a konfiskaci majetku je nezbytné shromažďovat a zveřejňovat srovnatelný minimální soubor příslušných statistických údajů o zajišťování, správě a konfiskaci majetku.

(57)

Za účelem podpory Komise v souvislosti s prováděním této směrnice a usnadnění spolupráce mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a úřady pro správu majetku, jakož i za účelem výměny osvědčených postupů by měla být zřízena síť pro spolupráci při vymáhání a konfiskaci majetku. Tato síť by se měla skládat ze zástupců úřadů pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a úřadů pro správu majetku a měla by jí předsedat Komise a případně Europol. Komise by mohla přizvat zástupce Eurojustu, Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „EPPO“) a případně Úřadu pro boj proti praní špinavých peněz, aby se účastnili zasedání této sítě.

(58)

Organizované zločinecké skupiny operují přeshraničně a ve stále větší míře získávají majetek i v členských státech, kde nemají svou základnu, a ve třetích zemích. Vzhledem k nadnárodnímu rozměru organizované trestné činnosti má mezinárodní spolupráce zásadní význam pro vymáhání zisků a konfiskaci finančního majetku, který pachatelům trestné činnosti umožňuje provádět jejich činnost. Členské státy by proto měly zajistit, aby úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti i úřady pro správu majetku v nejvyšší možné míře spolupracovaly se svými protějšky ve třetích zemích s cílem vysledovat, identifikovat a spravovat nástroje, výnosy nebo majetek, který je nebo se může stát předmětem příkazu k zajištění nebo ke konfiskaci v rámci řízení v trestních věcech. Je důležité, aby členské státy využívaly stávající rámce pro spolupráci, a vybízejí se, aby rozpracovaly nebo upravily stávající dvoustranné dohody nebo přistoupily ke stávajícím mnohostranným úmluvám nebo, neexistuje-li žádné jiné ujednání, uzavřely nové dvoustranné dohody. Na opatření přijatá v tomto ohledu se vztahují pravidla pro ochranu údajů stanovená ve směrnici (EU) 2016/680 a případně v nařízení (EU) 2016/679.

(59)

Úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a úřady pro správu majetku by rovněž měly úzce spolupracovat s institucemi a agenturami Unie, včetně Europolu, Eurojustu a EPPO, v rámci jejich příslušných pravomocí a v souladu s použitelným právním rámcem, pokud je to nezbytné k vysledování a identifikaci majetku v rámci přeshraničních vyšetřování podporovaných Europolem a Eurojustem nebo v rámci vyšetřování vedených EPPO. Členské státy by měly v souladu se svými příslušnými povinnostmi podle nařízení Rady (EU) 2017/1939 (24) zajistit, aby jejich úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti plnily příslušné povinnosti stanovené v nařízení (EU) 2017/1939.

(60)

Aby bylo zajištěno, že bude existovat obecná shoda a minimální standardy pro vysledování a identifikaci, zajištění, konfiskaci a správu majetku, měla by tato směrnice stanovit minimální pravidla pro příslušná opatření a související záruky. Přijetí minimálních pravidel nebrání členským státům v tom, aby úřadům pro vyhledávání majetku z trestné činnosti nebo úřadům pro správu majetku udělily rozsáhlejší pravomoci, aby stanovily rozsáhlejší pravidla týkající se zajištění a konfiskace nebo aby stanovily další záruky podle vnitrostátního práva za předpokladu, že tato vnitrostátní opatření a ustanovení neohrožují cíl této směrnice.

(61)

Jelikož cíle této směrnice, totiž usnadnit konfiskaci majetku v řízeních v trestních věcech, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(62)

Vzhledem k tomu, že tato směrnice stanoví rozsáhlý soubor pravidel, která se budou překrývat s již existujícími právními nástroji, měla by nahradit společnou akci Rady 98/699/SVV (25), rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV (26), rámcové rozhodnutí 2005/212/SVV, rozhodnutí 2007/845/SVV a směrnici 2014/42/EU ve vztahu k členským státům vázaným touto směrnicí.

(63)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(64)

V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(65)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (27) a dne 19. července 2022 (28) vydal své stanovisko,