Věc T‑689/21

Margrete Auken
a
Tilly Metz
a
Jutta Paulus
a
Emilie Mosnier, jako dědička Michèle Rivasi,
a
Kimberly van Sparrentak

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 17. července 2024

„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Předběžné kupní smlouvy a kupní smlouvy uzavřené mezi Komisí a farmaceutickými společnostmi na nákup očkovacích látek proti covidu-19 – Částečné odepření přístupu – Výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů třetí osoby – Povinnost uvést odůvodnění – Existence předvídatelného, a nikoliv ryze hypotetického rizika poškození dovolávaného zájmu – Zásada řádné správy – Svoboda projevu“

1. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů – Odepření přístupu – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka)

   (viz body 30, 31, 34–36, 42, 45, 68, 77–79, 81–83, 86, 87, 106, 107, 109, 111, 118, 119, 142, 143, 147–149, 160, 161, 165, 166, 168, 169, 176, 177, 183, 186, 200, 202, 210, 217)

2. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů – Rozsah působnosti – Informace o sídlech závodů na výrobu očkovacích látek proti covidu-19 – Zahrnutí – Zveřejnění interaktivní mapy zobrazující výrobní kapacity očkovacích látek v Unii – Neexistence vlivu

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka)

   (viz body 33, 59–61, 63–65, 67)

3. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů – Rozsah – Odepření přístupu k některým definicím, ujednáním o náhradě škody a o darování a dalším prodeji ve smlouvách o nákupu očkovacích látek proti covidu-19 – Nepřípustnost

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka)

   (viz body 46, 156–170, 187)

4. Žaloba na neplatnost – Přezkum legality – Kritéria – Zohlednění pouze skutkových okolností a informací dostupných ke dni přijetí sporného aktu

   (Článek 263 SFEU)

   (viz body 56, 117)

5. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů – Rozsah – Veřejné prostředky – Ujednání o zálohách a předběžných platbách – Zahrnutí – Nepovolené zpřístupnění informací o cenách očkovacích látek – Neexistence vlivu

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka)

   (viz body 112–115, 118)

6. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů – Rozsah – Zájem vyhnout se žalobám na náhradu škody – Vyloučení

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka)

   (viz bod 159)

7. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů – Rozsah – Možné poškození dobré pověsti podniku – Zahrnutí

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka)

   (viz bod 167)

8. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů – Převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dokumentů – Odkaz na zásadu transparentnosti – Nutnost uplatnit konkrétní tvrzení týkající se daného případu

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2)

   (viz body 212–214, 220–223, 229, 230)

9. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů – Rozsah působnosti – Smlouvy o nákupu očkovacích látek proti covidu-19 – Převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dokumentů – Neexistence – Uplatnění časově omezené výjimky

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 a 7)

   (viz bod 231)

Shrnutí

V tomto rozsudku Tribunál částečně vyhověl žalobě na neplatnost podané několika poslankyněmi Evropského parlamentu proti rozhodnutí Evropské komise, kterým byl přiznán pouze částečný přístup k předběžným kupním smlouvám a kupním smlouvám na nákup očkovacích látek proti covidu-19 ( 1 ).

Na začátku roku 2021 požádalo šest poslankyň Parlamentu o přístup ( 2 ) k různým smlouvám na nákup očkovacích látek proti covidu-19 uzavřeným mezi Komisí a farmaceutickými společnostmi, včetně těch, které měly být uzavřeny po datu podání žádosti o přístup (dále jen „původní žádost“). Komise poskytla částečný přístup k devíti dokumentům, přičemž uvedla, že redigované verze uvedených dokumentů byly zveřejněny na internetových stránkách Komise a některé jejich části byly skryty na základě výjimek týkajících se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce, ochrany obchodních zájmů a ochrany rozhodovacího procesu orgánů ( 3 ).

Uvedené poslankyně následně podaly potvrzující žádost o plné zpřístupnění devíti identifikovaných dokumentů, s výjimkou částí, na které se vztahuje ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce (dále jen „potvrzující žádost“).

V napadeném rozhodnutí Komise uvedla, že po novém přezkumu odpovědi na původní žádost bylo identifikováno třináct dokumentů spadajících do žádosti o přístup k dokumentům (dále společně jen „dotčené smlouvy“). Poskytla širší přístup k devíti původně identifikovaným dokumentům a částečný přístup ke čtyřem dalším dokumentům, které dosud nebyly veřejně zpřístupněny. Aby Komise odůvodnila pouze částečné zpřístupnění dotčených smluv, odkázala na výjimku týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce a výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů dotčených podniků.

Závěry Tribunálu

V prvé řadě Tribunál částečně vyhověl žalobnímu důvodu vycházejícímu z toho, že Komise nesprávně použila výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů dotčených podniků, pokud jde o skrytí definic výrazů „úmyslné pochybení“ a „veškeré přiměřené úsilí“ ve třech dotčených smlouvách. V tomto ohledu uvedl, že z pouhého znění dotčených smluv vyplývá, že zatímco jsou některé definice totožné, jiné byly předmětem individuálních a podrobných jednání. Jejich konkrétní znění tudíž nelze ve všech případech považovat za obecné a obvyklé.

Tribunál dále konstatoval, že z napadeného rozhodnutí výslovně nevyplývají, byť jen stručně, důvody, proč byly definice uvedených výrazů skryty. I když Komise poskytla vysvětlení ve svých písemnostech a na jednání, tato vysvětlení nebyla uvedena v napadeném rozhodnutí a nelze je z něj vyvodit. Unijní soud přitom nemá povinnost zohlednit doplňující vysvětlení poskytnutá až během soudního řízení autorem dotčeného aktu za účelem posouzení dodržení povinnosti uvést odůvodnění.

Tribunál tak dospěl k závěru, že odůvodnění napadeného rozhodnutí neumožňuje, aby žalobkyně pochopily konkrétní důvody, které vedly ke skrytí těchto definic, ani aby unijní soud vykonal přezkum legality uvedených skrytých definic. Komise tím, že neposkytla dostatečná vysvětlení, která by umožnila zjistit, jak by přístup k uvedeným definicím mohl vést ke konkrétnímu a skutečnému poškození obchodních zájmů dotčených podniků, porušila čl. 4 odst. 2 první odrážku nařízení č. 1049/2001.

Ve druhé řadě Tribunál částečně vyhověl žalobnímu důvodu, ve kterém je kritizován způsob, jakým Komise uplatnila výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů, aby v dotčených smlouvách skryla některé informace.

Odmítl jako irelevantní argumentaci žalobkyň, podle níž zpřístupnění informací o sídlech výrobních závodů a subdodavatelů dotčených podniků nemůže vést k poškození jejich současných obchodních zájmů. V tomto ohledu připomněl, že posouzení odůvodněnosti použití některé z výjimek stanovených v článku 4 nařízení č. 1049/2001 musí být prováděno s ohledem na dostupné informace a skutečnosti existující ke dni přijetí rozhodnutí o odepření přístupu. Kromě toho konstatoval, že Komise měla správně za to, že se skryté informace týkají obchodních vztahů a průmyslové a obchodní strategie dotčených podniků.

Pokud jde o ujednání z oblasti práva duševního vlastnictví a ujednání o zálohách nebo předběžných platbách a o smluvní odpovědnosti, jakož i o harmonogramy dodávek, dospěl Tribunál k závěru, že vysvětlení poskytnutá Komisí v napadeném rozhodnutí týkající se existence přiměřeně předvídatelného, a nikoliv čistě hypotetického rizika porušení ochrany obchodních zájmů dotčených podniků v souvislosti s jejich plným zpřístupněním, jsou opodstatněná.

Tribunál se neztotožnil s postojem Komise, pokud jde o odepření širšího přístupu k ujednáním o náhradě škody. V této souvislosti poznamenal, že mechanismus odškodnění dotčených podniků ze strany členských států stanovený dotčenými smlouvami se nijak nedotýká režimu právní odpovědnosti uvedených podniků na základě směrnice 85/374 ( 4 ). Podle této směrnice je totiž výrobce odpovědný za škodu způsobenou vadou jeho výrobku a jeho odpovědnost nemůže být ve vztahu k poškozené osobě omezena nebo vyloučena opatřením omezujícím jeho odpovědnost nebo vyjímajícím jej z odpovědnosti. Dále poznamenal, že informace o mechanismu odškodnění již byla veřejně dostupná v době podání původní žádosti i v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí ( 5 ).

Tribunál konstatoval, že i když všechny dotčené smlouvy obsahují ujednání o náhradě škody, podrobný obsah uvedených ujednání není totožný.

Tribunál nicméně uvedl, že tři důvody uplatněné Komisí za účelem odepření širšího přístupu k uvedeným ujednáním neprokazují existenci předvídatelného, a nikoli čistě hypotetického rizika pro obchodní zájmy dotčených podniků.

Pokud jde zaprvé o důvod, podle něhož by přesná znalost míry odpovědnosti dotčeného podniku mohla tento podnik vystavit několika žalobám na náhradu škody, uvedl Tribunál, že právo třetích osob případně poškozených vadnou očkovací látkou podat žaloby na náhradu škody vychází z vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí směrnice 85/374. Toto právo na podání žaloby je tedy nezávislé na existenci a obsahu ujednání o náhradě škody. Kromě toho zájem dotčených podniků na tom, aby se vyhnuly takovým žalobám na náhradu škody a nákladům spojeným s těmito řízeními, nelze považovat za obchodní zájem a nepředstavuje zájem hodný ochrany na základě nařízení č. 1049/2001. Napadené rozhodnutí mimoto neobsahuje žádnou skutečnost umožňující dospět k závěru, že širší zpřístupnění uvedených ujednání by mohlo vést k podání takových žalob.

Pokud jde zadruhé o důvod, podle něhož by úplné zpřístupnění ujednání o náhradě škody nevyhnutelně odhalilo konkurentům dotčeného podniku „slabá místa“ v krytí odpovědnosti tohoto podniku a tím by jim byla poskytnuta konkurenční výhoda, které by mohli využít například v reklamách, připomněl Tribunál, že důvod, proč byla tato ujednání začleněna do dotčených smluv, totiž kompenzace rizik v souvislosti se zkrácením lhůty pro vývoj očkovacích látek, byl veřejně přístupný ještě před přijetím napadeného rozhodnutí. Všechny dotčené podniky navíc disponovaly ujednáním o náhradě škody.

Zatřetí Tribunál ze stejných důvodů odmítl důvod, podle něhož by úplné zpřístupnění mělo dopad na dobrou pověst dotčených podniků.

Tribunál stejně tak přijal argumentaci žalobkyň týkající se skrytí ujednání o darování a dalším prodeji. Poznamenal, že z napadeného rozhodnutí výslovně nevyplývají, byť jen stručně, důvody pro skrytí těchto ujednání. Komise tím, že neposkytla dostatečná vysvětlení, která by umožnila zjistit, jak by přístup k těmto ujednáním mohl vést ke konkrétnímu a skutečnému poškození obchodních zájmů podniků, porušila čl. 4 odst. 2 první odrážku nařízení č. 1049/2001.

Ve třetí řadě zamítl Tribunál žalobní důvod, kterým žalobkyně Komisi vytýkají, že některá ujednání a informace téže povahy, či dokonce stejného znění v některých dotčených smlouvách skryla nekonzistentně. Připomněl, že ačkoli je v případě dokumentů pocházejících od třetí osoby konzultace této třetí osoby povinná, je věcí Komise, aby posoudila rizika, která mohou ze zpřístupnění těchto dokumentů vyplývat. V projednávané věci představovala každá ze smluv samostatný dokument a žalobkyně neposkytly žádnou indicii, která by mohla vyvrátit vysvětlení Komise obsažená v napadeném rozhodnutí, podle kterých vycházela z analýzy konkrétního obsahu každé dotčené smlouvy a individuálního postavení každého dotčeného podniku.

Nakonec Tribunál zamítl žalobní důvod, kterým žalobkyně Komisi vytýkají, že nezohlednila převažující veřejný zájem, jenž odůvodňuje zpřístupnění požadovaných informací. Konstatoval, že obecná tvrzení, jichž se dovolávají žalobkyně, a sice nutnost získat důvěru veřejnosti v činnost Komise související s nákupem očkovacích látek proti covidu-19 a v samotné očkovací látky, nemohou prokázat, že zájem na transparentnosti měl zvláštní význam, který mohl převážit nad závěry odůvodňujícími odepření přístupu ke skrytým částem dotčených smluv. Tribunál rovněž připomněl, že dotčené smlouvy spadají do správní, a nikoliv legislativní činnosti.

( 1 ) – Rozhodnutí Evropské komise C(2022) 1038 final ze dne 15. února 2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

( 2 ) – Na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

( 3 ) – Výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 4 odst. 2 první odrážce, jakož i v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001.

( 4 ) – Podle článků 1 a 12 směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. 1985, L 210, s. 29; Zvl. vyd. 15/01, s. 257).

( 5 ) – Viz zejména čl. 6 třetí pododstavec dohody ze dne 16. června 2020 o nákupu očkovacích látek proti covidu-19 uzavřené mezi Komisí a členskými státy a sdělení Komise ze dne 17. června 2020 nazvané „Strategie EU pro očkovací látky proti COVID-19“ [COM(2020) 245 final].