Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Nesplnění povinnosti vrátit protiprávní podpory – Prostředky obrany – Absolutní nemožnost splnění povinností – Kritéria pro posouzení

(Článek 10 ES, čl. 88 odst. 2 ES a čl. 228 odst. 2 ES)

2. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce – Účel – Volba vhodné sankce

(Článek 228 odst. 2 ES)

3. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce – Penále – Uložení platební povinnosti – Podmínka – Přetrvávající neplnění povinností až do posouzení skutkového stavu Soudním dvorem

(Článek 228 odst. 2 ES; nařízení Rady č. 659/1999, třináctý bod odůvodnění)

4. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce – Penále – Forma penále – Určení výše částky – Kritéria

(Článek 228 odst. 2 ES)

5. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce – Penále – Určení výše částky – Povinnost dotyčného členského státu prokázat pokrok při plnění povinností

(Článek 228 odst. 2 ES)

6. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost podpory se společným trhem a nařizuje její zrušení – Určení povinností členského státu – Povinnost navrácení – Rozsah

(Článek 88 odst. 2 ES; čl. 3 odst. 3 EU a článek 51 EU; protokol č. 27 o vnitřním trhu a hospodářské soutěži)

7. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Podpory poskytované státy – Peněžité sankce – Penále – Podmínky ukončení penále – Příjemci podpory v obtížích nebo v úpadku – Absence vlivu

(Článek 228 odst. 2 ES)

8. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Podpory poskytované státy – Peněžité sankce – Penále – Podmínky ukončení penále – Příkazy k navrácení podpor, které byly napadeny u vnitrostátních soudů – Povinnost vnitrostátních orgánů napadnout vnitrostátní rozhodnutí, která zbavují účinku rozhodnutí Komise

(Článek 228 odst. 2 ES)

9. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce – Penále – Paušální částka – Kumulace obou sankcí – Přípustnost – Podmínky

(Článek 228 odst. 2 ES)

10. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Povinnost – Povinnost okamžitého a účinného splnění povinností plynoucích z rozhodnutí Komise

(Článek 88 odst. 2 ES)

Summary

1. Pokud rozhodnutí Komise, které požaduje zrušení státní podpory neslučitelné se společným trhem, nebylo předmětem přímé žaloby nebo pokud byla tato žaloba zamítnuta, je jediným prostředkem obrany, jehož se může členský stát proti žalobě pro nesplnění povinností dovolávat, ten, který vychází z absolutní nemožnosti vykonat řádně uvedené rozhodnutí. Ani obavy z interních obtíží, byť i nepřekonatelných, ani skutečnost, že dotčený členský stát potřebuje ověřit individuální situaci každého dotyčného podniku, nemohou odůvodnit, že tento stát neplní své povinnosti vyplývající z unijního práva.

Prodlení dotyčného členského státu s plněním povinností plynoucích z rozhodnutí Komise, v návaznosti na první rozsudek, kterým se určuje nesplnění povinnosti, které je z velké části přičitatelné opožděnosti jeho intervence k nápravě obtíží s identifikací a vrácením protiprávních podpor, tak nemůže představovat platné odůvodnění z hlediska splnění podmínek absolutní nemožnosti dočasné povahy. V této souvislosti není rozhodná skutečnost, že dotyčný členský stát informoval Komisi o obtížích, se kterými se potýká v souvislosti se zajištěním navrácení uvedených podpor, a o řešeních přijatých k jejich překonání.

(viz body 30–31)

2. V rámci řízení upraveného v čl. 228 odst. 2 ES přísluší Soudnímu dvoru v každé věci a v závislosti na okolnostech případu, který mu byl předložen, jakož i na stupni přesvědčovací a odrazovací síly, který se mu jeví jako potřebný, rozhodnout o peněžitých sankcích vhodných k zajištění co možná nejrychlejšího splnění povinností vyplývajících z rozsudku, kterým bylo dříve určeno nesplnění povinnosti, a k předejití tomu, aby se obdobná porušení unijního práva opakovala. V této souvislosti tedy není Soudní dvůr vázán návrhy Komise, které jsou pouze užitečným referenčním základem. Stejně tak platí, že takové pokyny, jako jsou pokyny obsažené ve sděleních Komise, nejsou pro Soudní dvůr závazné, ale přispívají k zajištění transparentnosti, předvídatelnosti a právní jistoty ohledně úkonů tohoto orgánu.

Kromě toho může být právní a skutkový kontext konstatovaného neplnění povinností ukazatelem toho, že účinná prevence opakování obdobných porušování unijního práva v budoucnu vyžaduje přijetí odrazujícího opatření.

(viz body 35–37, 89)

3. Uložení penále je v zásadě odůvodněno pouze potud, pokud neplnění povinnosti spočívající v tom, že nebylo vyhověno předchozímu rozsudku, trvá až do posouzení skutkového stavu Soudním dvorem.

Tak je tomu v případě, když v rámci řízení, jehož předmětem je splnění povinností plynoucích z rozhodnutí Komise, které ukládá povinnost vrácení protiprávních podpor, členský stát, který poskytuje uvedené podpory, dosud nezajistil ke dni ukončení ústní části řízení navrácení podstatné části uvedených podpor a vytvořil tak překážku obnovení účinné hospodářské soutěže ve smyslu třináctého bodu odůvodnění nařízení č. 659/1999 týkajícího se použití článku 88 ES.

Uložení povinnosti tomuto členskému státu zaplatit penále je tedy vhodným finančním prostředkem, který jej má přimět k přijetí nezbytných opatření za účelem ukončení konstatovaného neplnění povinností a splnění veškerých povinností vyplývajících z rozhodnutí Komise, jakož i z předchozího rozsudku, kterým bylo určeno nesplnění povinnosti tímto státem.

(viz body 42, 44–45)

4. Při výkonu své posuzovací pravomoci v dané oblasti musí Soudní dvůr stanovit penále takovým způsobem, aby bylo jednak přizpůsobené okolnostem a jednak přiměřené konstatovanému nesplnění povinností, jakož i platební schopnosti dotyčného členského státu.

V rámci posouzení prováděného Soudním dvorem jsou tedy základními kritérii, která musí být zohledněna pro zajištění donucující povahy penále za účelem jednotného a účinného používání unijního práva, v zásadě doba trvání porušování práva, stupeň jeho závažnosti a platební schopnost dotčeného členského státu. Při používání těchto kritérií musí Soudní dvůr přihlédnout zvláště k důsledkům nevyhovění rozsudku pro soukromé a veřejné zájmy, jakož i k naléhavosti, s níž je třeba přimět dotyčný členský stát k tomu, aby dostál svým povinnostem.

Pokud jde o spor, jehož předmětem je nesplnění povinností vyplývajících z rozhodnutí Komise, které ukládá povinnost vrácení podpor poskytnutých na základě režimu protiprávních podpor, je třeba pro účely stanovení formy penále zohlednit specifičnost úkonů provedených k navrácení uvedených podpor, které se dovolává členský stát, jenž podporu poskytl.

Ačkoli se zdá se, že pro tento členský stát bude mimořádně obtížné v krátké lhůtě zcela splnit povinnosti plynoucí z rozhodnutí Komise, a tedy zcela vyhovět předchozímu rozsudku, kterým se určuje nesplnění povinnosti, jenž byl vydán proti tomuto státu, a to proto, že se úkony, které jsou součástí tohoto splnění povinnosti, týkají značného počtu podniků, jeví se stanovení penále, které není konstantní, nýbrž zohledňuje pokrok, jehož členský stát případně dosáhne při plnění svých povinností, jako přiměřené zvláštním okolnostem případu, a tedy i konstatovanému nesplnění povinností.

Pravidelné placení částky vypočtené vynásobením základní částky procentním podílem protiprávních podpor, které ještě nebyly vráceny, nebo toto vrácení nebylo prokázáno, v poměru k celkové částce, která nebyla dosud vrácena k datu vyhlášení rozsudku, musí být proto považováno za přiměřené.

(viz body 47–49, 52-53, 56–57, 93)

5. Pro účely výpočtu penále uloženého členskému státu, který nevyhověl rozsudku Soudního dvora, jímž mu byla uložena povinnost vrácení protiprávně poskytnutých podpor, musí být uvedené vrácení zohledněno pouze za podmínky, že Komise je o tom informována a může posoudit vhodnost důkazu, který byl v tomto ohledu předložen.

Ve věci navrácení protiprávních podpor je totiž na dotyčném členském státu, aby v souladu se zásadou loajální spolupráce předložil Komisi důkaz o vrácení uvedených podpor za účelem zajištění plného dodržení ustanovení Smlouvy.

Krom toho mimo případy, kdy podnik, jemuž byla poskytnuta podpora, vrátí protiprávní podpory, musí být povaha požadovaného důkazu přizpůsobena specifickým skutkovým okolnostem, na něž dotčený členský stát naráží v rámci provádění úkonů k navracení podpor.

(viz body 50, 53, 71)

6. Ustanovení Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže a především v oblasti státních podpor, které jsou výrazem jednoho ze základních poslání svěřených Evropské unii, mají zásadní význam, jak vyplývá z čl. 3 odst. 3 SEU, a sice vytvoření vnitřního trhu, jakož i z protokolu č. 27 o vnitřním trhu a hospodářské soutěži, který podle článku 51 SEU tvoří nedílnou součást Smluv a podle něhož vnitřní trh zahrnuje systém zajišťující, aby hospodářská soutěž nebyla narušována.

V této souvislosti má být cílem navrácení podpor neslučitelných se společným trhem odstranění narušení hospodářské soutěže způsobeného konkurenční výhodou, ze které měl na trhu prospěch příjemce této podpory na úkor svých konkurentů, a nastolení situace, která předcházela poskytnutí uvedené podpory.

Vrácení podpory navíc sankcionuje nejen neslučitelnost dotčené podpory, ale i dvojí nesplnění povinnosti členského státu uvedené v čl. 108 odst. 3 SFEU, na jehož základě musí tento stát informovat Komisi o záměrech poskytnout nebo upravit podpory a současně nesmí provést zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí.

(viz body 60–62)

7. Pro účely výpočtu penále v oblasti vrácení protiprávních podpor musí být povaha požadovaného důkazu přizpůsobena specifickým skutkovým okolnostem, na něž dotčený členský stát naráží v rámci provádění úkonů při navracení podpor.

V případech, kdy musí dotčené podpory vrátit podniky, které jsou v úpadku nebo ohledně nichž probíhá úpadkové řízení, jehož cílem je prodej majetku a vyrovnání pohledávek, nemá skutečnost, že jsou podniky v obtížích nebo v úpadku, vliv na povinnost vrácení podpor. Obnovení předchozí situace a odstranění narušení hospodářské soutěže vyplývajícího z protiprávně poskytnutých podpor lze v zásadě dosáhnout zapsáním pohledávky týkající se vrácení dotyčných podpor na seznam pohledávek.

V této souvislosti musí dotyčný členský stát předložit Komisi důkaz o přihlášení dotčených pohledávek v úpadkovém řízení. Pokud toho nelze dosáhnout, je na tomto členském státě, aby uvedl jakoukoli skutečnost, která je způsobilá prokázat, že za tímto účelem jednal s nezbytnou řádnou péčí. Především pak v případě, kdy by byl návrh na přihlášení pohledávky zamítnut, musí předložit důkaz, že zahájil na základě vnitrostátního práva jakékoli řízení, které by mohlo uvedené zamítnutí zpochybnit.

Pokud jde o případy, kdy dotčené protiprávní podpory musí být vybrány od podniků, proti kterým byla neúspěšně přijata individuální předběžná a vykonávací opatření, je na dotyčném členském státě, aby přijal a poté Komisi oznámil veškerá opatření, která umožňují získat zpět protiprávní podpory, jakož i v případě potřeby opatření, jejichž cílem je vyvolat v této souvislosti konkurz, tak aby tento stát mohl uplatnit své pohledávky za majetkem těchto podniků. Členský stát proto musí předložit v první řadě důkaz, že bylo proti dotyčným podnikům iniciováno úpadkové řízení, a zadruhé, že došlo k zápisu pohledávek na seznam přihlášených pohledávek.

V případech, kdy dotčené protiprávní podpory musí vrátit podniky, které zanikly, postačí k prokázání jejich neexistence, a tudíž nemožnosti vrácení těchto podpor, důkaz o jejich výmazu z rejstříků.

(viz body 71–74, 76-77)

8. V souvislosti s výpočtem penále v oblasti vrácení protiprávních podpor je v případě, v němž jsou příkazy k navrácení podpor protiprávně poskytnutých členským státem napadeny u vnitrostátních soudů, na dotyčném členském státě, aby v souladu s požadavkem účinného vymáhání podpor neslučitelných se společným trhem napadl každé vnitrostátní rozhodnutí, které brání účinkům rozhodnutí Komise, a to především z důvodů, které spočívají, tak jako v projednávaném případě, v uplatnění pravidel o promlčení či důkazech.

(viz bod 78)

9. Vzhledem k cílům řízení upraveného v čl. 228 odst. 2 ES je Soudní dvůr při výkonu posuzovací pravomoci, která je mu v rámci uvedeného článku svěřena, oprávněn uložit současně penále a paušální částku.

Rozhodnutí o uložení či neuložení paušální částky musí v každém jednotlivém případě záviset na všech relevantních skutečnostech souvisejících jak s charakteristikami zjištěného nesplnění povinnosti, tak s přístupem členského státu, jehož se řízení zahájené na základě článku 228 ES týká. V této souvislosti je Soudní dvůr na základě uvedeného ustanovení nadán širokou posuzovací pravomocí při rozhodování o uložení či neuložení takové sankce.

Rozhodne-li Soudní dvůr o uložení takové paušální částky, přísluší mu při výkonu jeho posuzovací pravomoci, aby ji stanovil takovým způsobem, aby byla jednak přizpůsobená okolnostem a jednak přiměřená konstatovanému nesplnění povinností, jakož i platební schopnosti dotyčného členského státu. Mezi faktory, které jsou v tomto ohledu relevantní, patří zejména takové skutečnosti, jako je doba přetrvávání neplnění povinností od vydání rozsudku, kterým bylo toto neplnění povinností určeno, a závažnost porušení práva. Účinná prevence opakování obdobných porušování unijního práva v budoucnu navíc vyžaduje přijetí odrazujícího opatření.

(viz body 82-83, 89, 93–94)

10. V oblasti vrácení protiprávních podpor musí členský stát dosáhnout účinného navrácení dlužných částek, přičemž opožděné navrácení, tedy navrácení po uplynutí stanovených lhůt, nesplňuje požadavky Smlouvy. Členský stát se nemůže dovolávat ustanovení, praxe nebo situací svého vnitrostátního právního řádu coby důvodu, proč nesplnil povinnosti vyplývající z unijního práva.

V této souvislosti nelze přijmout odůvodnění tohoto členského státu, týkající se obtíží na vnitrostátní úrovni souvisejících se složitostí opatření, která je třeba přijmout k identifikaci příjemců dotčených protiprávních podpor a k zajištění toho, aby tito příjemci tyto podpory vrátili.

(viz body 86–87)