Věc C-121/07

Komise Evropských společenství

v.

Francouzská republika

„Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2001/18/ES — Záměrné uvolňování GMO do životního prostředí a uvádění GMO na trh — Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti — Nevyhovění rozsudku — Článek 228 ES — Vyhovění rozsudku v průběhu řízení — Peněžité sankce“

Stanovisko generálního advokáta J. Mazáka přednesené dne 5. června 2008   I ‐ 9163

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 9. prosince 2008   I ‐ 9192

Shrnutí rozsudku

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Lhůta k vyhovění rozsudku

   (Článek. 228 ES)

2. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce – Účel

   (Článek 228 odst. 2 ES)

3. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce – Uložení paušální částky

   (Článek 228 odst. 2 ES)

1.  Ačkoli článek 228 ES neupřesňuje lhůtu, v níž musí být rozsudku, kterým se určuje nesplnění povinnosti členským státem, vyhověno, zájem na okamžitém a jednotném uplatňování práva Společenství vyžaduje, aby toto plnění povinností vyplývajících z rozsudku bylo započato okamžitě a bylo završeno v co nejkratší možné lhůtě.

   (viz bod 21)

2.  Cílem řízení stanoveného v čl. 228 odst. 2 ES je přimět členský stát, který je v prodlení, aby vyhověl rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nesplnění povinnosti, a tím zajistit účinné používání práva Společenství. Obě opatření stanovená tímto ustanovením, totiž paušální částka a penále, směřují k tomuto samému cíli.

   V tomto ohledu Soudnímu dvoru přísluší v každé věci a v závislosti na okolnostech případu, který mu byl předložen, jakož i na stupni přesvědčování a odrazování, který se mu jeví jako potřebný, rozhodnout o peněžitých sankcích vhodných k zajištění co možná nejrychlejšího splnění povinností vyplývajících z rozsudku, kterým bylo dříve určeno nesplnění povinnosti, a k předejití tomu, aby se obdobná porušení práva Společenství opakovala.

   Zatímco se uložení penále jeví jako obzvláště vhodné, aby přimělo členský stát k tomu, aby co nejrychleji ustal v neplnění povinností, které by, nebýt takového opatření, mělo tendenci přetrvávat, uložení zaplacení paušální částky spočívá spíše na posouzení dopadů nesplnění povinností dotyčného členského státu na soukromé a veřejné zájmy, zejména pokud neplnění povinností trvalo po dlouhou dobu od rozsudku, jímž bylo původně určeno.

   Pokud uložení zaplacení penále, které má především donucovací povahu ve vztahu k trvajícímu nesplnění povinnosti, a které je tak v zásadě nutné, pouze pokud přetrvává nevyhovění rozsudku, kterým bylo toto nesplnění povinnosti původně určeno, neplatí to, pokud jde o uložení paušální částky.

   (viz body 27, 56–59)

3.  Případné uložení paušální částky není automatické, ale musí v každém jednotlivém případě záviset na všech relevantních skutečnostech souvisejících jak s charakteristikami zjištěného nesplnění povinnosti, tak s přístupem členského státu, jehož se řízení zahájené na základě článku 228 ES týká.

   V tomto ohledu mohou-li takové pokyny, jaké jsou obsaženy ve sdělení Komise v oblasti uložení paušálních částek, skutečně přispívat k zaručení transparentnosti, předvídatelnosti a právní jistoty ohledně kroků přijímaných Komisí, nic to nemění na tom, že Soudní dvůr není při výkonu pravomoci, která je mu svěřena čl. 228 odst. 2 ES, takovými pravidly vázán.

   Krom toho okolnost, že zaplacení paušální částky nebylo Soudním dvorem doposud uloženo v situacích, ve kterých bylo původnímu rozsudku vyhověno v plném rozsahu před ukončením řízení zahájeného na základě článku 228 ES, nemůže tvořit překážku tomu, aby o takovém uložení bylo rozhodnuto v rámci jiné věci, jeví-li se toto uložení nezbytným s ohledem na charakteristiky daného případu a na potřebný stupeň přesvědčování a odrazování.

   Rozhodne-li Soudní dvůr o uložení paušální částky, přísluší mu při výkonu jeho posuzovací pravomoci, aby stanovil tuto paušální částku takovým způsobem, aby byla jednak přizpůsobená okolnostem, a jednak přiměřená zjištěnému nesplnění povinností, jakož i platební schopnosti dotyčného členského státu.

   K relevantním faktorům pro účely takového rozhodnutí náleží zejména doba přetrvávání neplnění povinnosti od rozsudku, kterým bylo toto nesplnění povinnosti určeno, jakož i dotčené veřejné a soukromé zájmy.

   Může-li nevyhovění rozsudku Soudního dvora přivodit újmu životnímu prostředí a ohrozit lidské zdraví, jehož ochrana je součástí cílů politiky Společenství v oblasti životního prostředí, jak vyplývá z článku 174 ES, vykazuje takové nesplnění povinnosti zvláštní stupeň závažnosti. Totéž v zásadě platí, jestliže porušení práva Společenství nadále brání volnému pohybu zboží bez ohledu na rozsudek Soudního dvora, kterým bylo v tomto ohledu shledáno nesplnění povinnosti.

   Opakované protiprávní jednání členským státem ve specifické oblasti činnosti Společenství může ukazovat na to, že účinná prevence obdobných porušování práva Společenství v budoucnu může vyžadovat přijetí takového odrazujícího opatření, jako je uložení paušální částky.

   (viz body 60–64, 69, 77–78, 80)