Keywords
Summary

Keywords

1. Řízení – Provádění dokazování – Výslech svědků – Posuzovací pravomoc Soudu – Dopad obecné právní zásady Společenství spočívající v právu na spravedlivý proces

(Jednací řád Soudu, čl. 68 odst. 1)

2. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručný popis žalobních důvodů – Právní důvody neuvedené v žalobě – Odkaz na okolnosti uvedené v příloze – Nepřípustnost

(Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c))

3. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Podnik – Pojem

(Smlouva o ES, články 85 a 86 (nyní články 81 ES a 82 ES))

4. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Porušení, jehož se dopustil podnik – Přičitatelnost jinému podniku s ohledem na hospodářské a právní vazby, které je spojují – Podmínky – Chybějící jednotná kapitálová kontrola

(Smlouva o ES, čl. 85 odst. 1 (nyní čl. 81 odst. 1 ES))

5. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Účast podniku na protisoutěžní iniciativě – Dostatečnost mlčky učiněného schválení bez veřejného distancování nebo oznámení správním orgánům pro založení odpovědnosti podniku

(Smlouva o ES, čl. 85 odst. 1 (nyní čl. 81 odst. 1 ES))

6. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení – Protisoutěžní předmět – Dostatečné zjištění

(Smlouva o ES, čl. 85 odst. 1 (nyní čl. 81 odst. 1 ES))

7. Opravný prostředek – Důvody opravného prostředku – Důvod opravného prostředku předložený poprvé v rámci opravného prostředku – Nepřípustnost

(Statut ES Soudního dvora, článek 51)

8. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Porušení – Pokuty – Stanovování – Kritéria – Zvýšení obecné úrovně pokut – Přípustnost – Podmínky

[Smlouva o ES, čl. 85 odst. 1 a článek 86 (nyní čl. 81 odst. 1 ES a článek 82 ES); nařízení Rady č. 17]

9. Právo Společenství – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Meze – Ukládání sankcí za porušování pravidel hospodářské soutěže – Stanovování výše pokut – Metoda výpočtu pokut – Posuzovací pravomoc orgánů – Neexistence vlivu sdělení o spolupráci

(Sdělení Komise 96/C 207/04)

10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovování – Kritéria – Závažnost porušení – Polehčující okolnosti – Povinnost Komise držet se své předchozí rozhodovací praxe – Neexistence

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

11. Právo Společenství – Obecné právní zásady – Zásada zákazu zpětné účinnosti trestních předpisů – Rozsah působnosti – Pokuty za porušování pravidel hospodářské soutěže – Zahrnutí – Případné porušení z důvodu použití pokynů o metodě stanovování pokut pro výpočet pokut v případě porušení, k němuž došlo před jejich přijetím – Předvídatelnost změn zavedených pokyny – Neexistence porušení

(Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 7; nařízení Rady č. 17, článek 15; sdělení Komise 98/C 9/03)

12. Akty orgánů – Pokyny o metodě stanovování pokut ukládaných v případě porušení pravidel hospodářské soutěže – Obecně závazný akt – Účinky

(Sdělení Komise 98/C 9/03)

13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovování – Kritéria – Celkový obrat dotyčného podniku – Obrat dosažený zbožím, jež je předmětem porušení – Zohlednění – Meze

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

14. Opravný prostředek – Pravomoc Soudního dvora – Zpochybnění závěrů Soudu o výši pokut uložených podnikům z důvodů spravedlnosti – Vyloučení – Přezkum omezený na ověření, zda Soud zohlednil podstatné faktory pro posouzení závažnosti porušení a všechny argumenty uvedené proti uložené pokutě

[Smlouva o ES, článek 85 (nyní článek 81 ES)); statut ES Soudního dvora, článek 51; nařízení Rady č. 17, článek 15]

15. Hospodářská soutěž – Pokyny o metodě stanovování pokut – Metoda výpočtu zohledňující pružné prvky na úkor obratu podniku, jenž byl dříve upřednostňován – Soulad s čl. 15 odst. 2 nařízení č 17

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovování – Maximální výše – Výpočet – Rozlišování mezi konečnou a mezitímní částkou pokuty – Důsledky

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovování – Kritéria – Finanční situace dotyčného podniku – Zohlednění – Povinnost – Neexistence

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

18. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovování – Kritéria – Snížení částky pokuty v důsledku spolupráce dotčeného podniku – Podmínky – Posuzovací pravomoc Komise

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04, kapitola D, body 1 a 2)

19. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby – Sdělení výhrad – Nezbytný obsah – Uvedení kritérií pro výpočet zamýšlené pokuty – Předčasné uvedení – Neexistence povinnosti uvést případnou změnu politiky týkající se úrovně výše pokut

(Nařízení Rady č. 17)

20. Opravný prostředek – Důvody – Nedostatečné odůvodnění – Pravomoc Soudního dvora – Zohlednění skutečností zjištěných Soudem – Zahrnutí

(Smlouva o ES, článek 190 (nyní článek 253 ES))

21. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí – Zhojení chybějícího odůvodnění v průběhu soudního řízení – Nepřípustnost

[Smlouva o ES, článek 190 (nyní článek 253 ES)]

Summary

1. I když návrh na výslech svědků formulovaný v žalobě přesně uvádí, kterých skutečností se má výslech svědka nebo svědků týkat a z jakých důvodů mají být svědci vyslechnuti, přísluší Soudu, aby posoudil relevantnost návrhu ve vztahu k předmětu sporu a nezbytnosti výslechu uvedených svědků.

Existence posuzovací pravomoci Soudu nemůže být v tomto ohledu zpochybněna dovoláním se obecné právní zásady Společenství, která se inspiruje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle nějž má každá osoba právo na spravedlivý proces, a konkrétněji zásady vyplývající z odst. 3 písm. d) téhož článku, podle níž má každý, kdo je obviněn z trestného činu, právo zejména vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě, přičemž tato zásada představuje zvláštní aspekt práva na spravedlivý proces.

Toto posledně uvedené ustanovení totiž nepřiznává obviněnému absolutní právo na předvolání svědků k soudu a v zásadě přísluší vnitrostátnímu soudu, aby rozhodl o nezbytnosti nebo účelnosti předvolání svědka.

Výše uvedený čl. 6 odst. 3 tedy neukládá předvolání každého svědka, ale směřuje k úplné rovnosti zbraní zajišťující, aby sporné řízení jako celek poskytlo obviněnému odpovídající a dostatečnou možnost zpochybnit podezření, která na něm spočívají.

(viz body 68–71)

2. Z článku 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu vyplývá, že skutkové a právní okolnosti, o něž se žaloba opírá, musejí alespoň shrnujícím způsobem vycházet z textu samotné žaloby, a že tedy nedostačuje odkaz v žalobě na takové okolnosti uvedené v její příloze.

Soudu rovněž nepřísluší vyhledávat a určovat žalobní důvody v přílohách, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť tyto přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci.

(viz body 94, 97, 100)

3. Podnikem se v kontextu soutěžního práva rozumí jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování. Tento pojem nevyžaduje, aby dotyčná hospodářská jednotka měla právní subjektivitu.

(viz body 112–113)

4. Protisoutěžní jednání podniku může být přičteno jinému podniku, pokud neurčoval své jednání na trhu samostatně, ale v zásadě uplatňoval pokyny vydané posledně uvedeným podnikem, zejména s ohledem na hospodářské a právní vazby, které je spojují.

V tomto ohledu není okolnost, že základní kapitál dvou různých obchodních společností patří téže osobě nebo téže rodině, sama o sobě dostačující k doložení existence hospodářské jednotky mezi těmito dvěma společnostmi s důsledkem podle soutěžního práva Společenství, že jednání jedné společnosti mohou být přičtena druhé společnosti a že jedna společnost může být povinna zaplatit pokutu za jinou společnost.

(viz body 117–118)

5. K dostatečnému prokázání účasti dotyčného podniku na kartelové dohodě postačí, aby Komise prokázala, že se podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny dohody protisoutěžní povahy, aniž by jim zjevně odporoval. Pokud je účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil indicie, které prokáží, že jeho účast na uvedených schůzkách postrádala jakéhokoli protisoutěžního ducha, a prokázal, že svým konkurentům sdělil, že se těchto schůzek účastnil s jiným cílem nežli oni.

V tomto ohledu má mlčky učiněné schválení takovéto protiprávní iniciativy bez veřejného distancování se od jejího obsahu nebo jejího oznámení správním orgánům za následek, že je podníceno pokračování v porušení a ohroženo jeho odhalení. Toto účastenství představuje pasivní způsob účasti na porušení, který tedy může založit odpovědnost podniku v rámci jednotné dohody.

Navíc okolnost, že podnik neplní výsledky schůzky s protisoutěžním předmětem, ho nemůže zprostit jeho odpovědnosti z důvodu jeho účasti na kartelové dohodě, ledaže by se veřejně distancoval od jejího obsahu.

(viz body 142–144)

6. Pro účely použití čl. 85 odst. 1 Smlouvy (nyní čl. 81 odst. 1 ES) stačí, aby cílem dohody bylo omezení, zabránění nebo narušení chodu hospodářské soutěže bez ohledu na její konkrétní účinky. Pokud tedy ze schůzek konkurujících si podniků vzejdou dohody, dochází k porušení tohoto ustanovení, pokud tyto schůzky mají takový cíl, a směřují tak k umělému organizování fungování trhu. V takovém případě je odpovědnost konkrétního podniku za porušení platně dána, pokud se účastnil těchto schůzek a znal jejich cíl, i když poté neprovedl některá opatření, která na nich byla sjednána.

Okolnost, že se kartelové dohody účastní dominantní nebo obzvláště silné podniky, které jsou schopny přijmout odvetná opatření vůči ostatním, podstatně slabším účastníkům, v případě, že se tyto podniky veřejně distancují od obsahu schůzek s protisoutěžním předmětem, větší či menší aktivita podniku na uvedených schůzkách, jakož i více či méně úplné provedení sjednaných opatření mají důsledky nejen pro existenci jeho odpovědnosti, ale pro její rozsah, a tedy i na úroveň sankcí.

(viz body 145, 150)

7. Umožnit účastníku řízení vznést poprvé před Soudním dvorem důvod opravného prostředku, který nevznesl před Soudem, by znamenalo umožnit mu předložit Soudnímu dvoru, jehož pravomoc je v oblasti opravného prostředku omezená, širší spor, než jak s ním byl seznámen Soud. V rámci opravného prostředku je tedy pravomoc Soudního dvora omezena na přezkum posouzení žalobních důvodů Soudem, které byly předmětem diskuse před tímto Soudem

(viz bod 165)

8. Skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty na určité úrovni na některé typy porušení, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 17, pokud je to nezbytné, aby bylo zajištěno provádění soutěžní politiky Společenství; naopak účinné použití soutěžních pravidel Společenství vyžaduje, aby Komise mohla kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.

Poslání dohledu, které Komisi svěřují čl. 85 odst. 1 a článek 86 Smlouvy ES (nyní čl. 81 odst. 1 ES a článek 82 ES), totiž nezahrnuje pouze úkol vyšetřovat a potlačovat individuální porušení, ale obsahuje rovněž povinnost sledovat obecnou politiku směřující k uplatňování zásad stanovených ve Smlouvě v oblasti hospodářské soutěže a orientovat v tomto smyslu jednání podniků.

(viz body 169–170, 227)

9. Hospodářské subjekty nemohou vložit legitimní očekávání v zachování existující situace, neboť ta může být Komisí v rámci její posuzovací pravomoci změněna. Tato zásada se jednoznačně uplatňuje v rámci soutěžní politiky, která je charakterizována širokou posuzovací pravomocí Komise, zejména pokud se jedná o stanovování výše pokut.

Podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, tedy nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí úroveň pokut, jež byla uplatňována dříve. Z toho plyne, že legitimní očekávání nemůže být založeno na metodě výpočtu pokut.

Legitimní očekávání, které mohou subjekty vyvozovat ze sdělení o spolupráci, se krom toho omezuje na ujištění o možnosti získat určité procento snížení, ale nevztahuje se na metodu výpočtu pokut a tím spíše ani na danou úroveň pokuty, již lze vypočítat v době, kdy subjekt rozhodne o konkretizaci svého úmyslu spolupracovat s Komisí.

(viz body 171–173, 187–188, 228)

10. Při stanovení výše pokuty, jež má být uložena za porušení pravidel hospodářské soutěže, pouhá skutečnost, že Komise ve své předchozí rozhodovací praxi poskytovala určitou sazbu snížení za určité jednání, neznamená, že je povinna poskytnout stejné poměrné snížení při posouzení obdobného jednání v rámci pozdějšího správního řízení.

(viz bod 192)

11. Zásada zákazu zpětné účinnosti trestních zákonů, zakotvená v článku 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jako základní právo, představuje obecnou právní zásadu Společenství, jejíž dodržování je nutné, jsou-li ukládány pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže, a vyžaduje, aby vyslovené sankce odpovídaly sankcím, jež byly stanoveny v době, kdy k porušení došlo.

Pojem „právo“ ve smyslu uvedeného čl. 7 odst. 1 je totožný s pojmem „zákon“ používaným v ostatních ustanoveních výše uvedené úmluvy a zahrnuje jak právo mající původ v právních předpisech, tak právo mající původ v judikatuře. Toto ustanovení, které zakotvuje zejména zásadu legality trestných činů a trestů ( nullum crimen, nulla poena sine lege ), sice nemůže být vykládáno tak, že zakazuje postupné vyjasňování pravidel trestní odpovědnosti, může však podle uvedené judikatury bránit zpětnému použití nového výkladu normy stanovující trestný čin. Tak je tomu, pokud se jedná o soudní výklad, jehož výsledek nebyl v době, kdy byl trestný čin spáchán, rozumně předvídatelný, zejména s ohledem na výklad zastávaný v této době v judikatuře týkající se dotčeného právního předpisu.

Podobně jako v případě této judikatury týkající se nového vývoje soudních rozhodnutí může mít změna represivní politiky, v projednávaném případě obecné soutěžní politiky Komise v oblasti pokut, zvláště je-li prováděna přijímáním pravidel chování, jako jsou pokyny Komise o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, dopady vzhledem k zásadě zákazu zpětné účinnosti. S ohledem zejména na své právní účinky a svůj obecný dosah spadají totiž taková pravidla chování v podstatě pod pojem „právo“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 výše uvedené úmluvy.

Za účelem přezkumu dodržování zásady zákazu zpětné účinnosti je namístě ověřit, zda dotčená změna byla rozumně předvídatelná v době, kdy byla dotyčná porušení spáchána. V tomto ohledu závisí dosah pojmu „předvídatelnost“ do značné míry na obsahu textu, o nějž se jedná, oblasti, kterou pokrývá, jakož i na množství a postavení jeho adresátů. Předvídatelnost zákona nebrání tomu, aby dotyčná osoba byla přinucena obstarat si odbornou radu pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného jednání vyplývat. To platí zvláště pro profesionály, kteří musejí při výkonu svého povolání prokazovat značnou obezřetnost. Lze od nich tedy očekávat, že pečlivě posoudí rizika, která toto povolání zahrnuje.

S ohledem na skutečnost, že účinné použití soutěžních pravidel Společenství vyžaduje, aby Komise v mezích uvedených v nařízení č. 17 měla možnost kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám provádění soutěžní politiky Společenství, a tudíž zvýšit úroveň výše pokut ve srovnání s úrovní používanou v minulosti, nejen zvýšením úrovně uvedené výše při jejich uložení v individuálních rozhodnutích, ale rovněž, v projednávaných případech použitím obecně závazných pravidel chování, jako jsou pokyny, z toho plyne, že tyto pokyny a zvláště nová metoda výpočtu pokut, již tyto pokyny obsahují, za předpokladu, že má přitěžující účinek, pokud jde o úroveň ukládaných pokut, byly rozumně předvídatelné pro podniky v době, kdy se dopustily svých porušení, ke kterým došlo před přijetím pokynů.

(viz body 202, 216–219, 222–224, 227–231)

12. Přijetím pravidel chování, jež mají mít externí účinky, jak je tomu v případě pokynů, které se vztahují na hospodářské subjekty, a zveřejněním oznámení, že je napříště použije na případy jimi dotčené, se dotčený orgán omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit, aniž by byl případně sankcionován z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání. Nemůže tedy být vyloučeno, že taková obecně závazná pravidla chování mohou za určitých podmínek a v závislosti na jejich obsahu způsobovat právní následky.

V tomto ohledu pokyny Komise o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO sice nepředstavují právní základ rozhodnutí o uložení pokuty hospodářskému subjektu, neboť to je založeno na článku 3 a čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, avšak stanoví obecným a abstraktním způsobem metodologii, kterou si Komise uložila za účelem stanovení výše pokut uložených tímto rozhodnutím, a v důsledku toho zajišťují právní jistotu podniků.

(viz body 210–213)

13. Závažnost porušení musí být zjištěna v závislosti na řadě faktorů, jako jsou konkrétní okolnosti případu, jeho kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž by byl vytvořen závazný nebo taxativní výčet kritérií, jež musejí být nutně zohledněna.

K faktorům, které mají být zohledněny při posuzování závažnosti porušení, patří jednání každého podniku, jeho role při zavádění jednání ve vzájemné shodě, zisk, který může z těchto jednání vytěžit, jeho velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i nebezpečí, které představují porušení tohoto druhu pro cíle Společenství.

Z toho jednak plyne, že za účelem stanovení výše pokuty je možné rovněž přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který představuje údaj, byť jen přibližný a nedokonalý, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak k části tohoto obratu, jehož bylo dosaženo zbožím, které je předmětem porušení, a který tedy může poskytnout údaj o jeho rozsahu. Krom toho z toho plyne, že jednomu ani druhému z těchto obratů nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s jinými posuzovanými faktory, a že tedy stanovení přiměřené pokuty nemůže být výsledkem pouhého výpočtu založeného na celkovém obratu. To platí zejména v případě, že dotyčné zboží představuje pouze malý zlomek tohoto obratu.

(viz body 241–243, 257, 292, 312)

14. V rámci opravného prostředku je předmětem přezkumu Soudního dvora jednak zkoumat, v jakém rozsahu Soud z právního hlediska správně zohlednil všechny podstatné faktory pro posouzení závažnosti daného jednání ve světle článku 85 Smlouvy (nyní článku 81 ES) a článku 15 nařízení č. 17, a jednak ověřit, zda Soud z právního hlediska dostatečně odpověděl na všechny argumenty, jichž se navrhovatelka dovolává za účelem zrušení nebo snížení pokuty.

Naproti tomu Soudnímu dvoru nepřísluší, pokud se vyslovuje k právním otázkám v rámci opravného prostředku, aby z důvodů spravedlnosti svými závěry nahrazoval závěry Soudu, který při výkonu svého přezkumu v plné jurisdikci rozhodl o výši pokut uložených podnikům z důvodu porušení práva Společenství těmito podniky.

(viz body 244–245, 303)

15. Komise tím, že v pokynech oznámila metodu, která má být použita pro výpočet pokut ukládaných podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, zůstala v právním rámci uloženém tímto ustanovením a nijak nepřekročila posuzovací pravomoc, kterou jí zákonodárce svěřil.

Tato metoda, byť se odklání od předchozí praxe Komise, která přikládala velký význam obratu sankcionovaných podniků, není nijak v rozporu s ustanoveními uvedeného článku, jak byla vyložena judikaturou, která nestanoví, aby pokuty byly vypočítávány z částek založených na obratu dotyčných podniků. Naopak tím, že stanoví, že má být zohledněno velké množství faktorů, mezi něž patří zejména výnosy získané protiprávním jednáním nebo potřeba zajistit odrazující účinek pokut, při posuzování závažnosti porušení při stanovení výše pokuty, aniž by bylo vyloučeno zohlednění obratu, a tedy zavádí pružné prvky, umožňuje Komisi výkon její posuzovací pravomoci zcela v souladu s uvedenými ustanoveními.

(viz body 252, 254, 258, 260–261, 267)

16. Horní mez výše pokuty uvedená v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 musí být chápána v tom smyslu, že konečná výše pokuty uložené podniku nemůže tuto mez překročit. Toto ustanovení tedy Komisi nezakazuje, aby se při výpočtu odvolávala na mezitímní částku, která tuto mez překračuje. Nebrání ani tomu, aby tyto mezitímní výpočty zohledňující závažnost a délku trvání porušení byly provedeny z částky převyšující uvedenou mez. Pokud se ukáže, že na konci výpočtu musí být konečná výše pokuty snížena o částku převyšující uvedenou horní mez, je skutečnost, že některé faktory, jako je závažnost a délka trvání porušení, skutečně nemají vliv na výši uložené pokuty, pouhým důsledkem použití této horní meze na konečnou částku.

Uvedená horní mez má zabránit ukládání pokut, u nichž lze předvídat, že je podniky s ohledem na svou velikost, tak jak je, byť jen přibližně a nedokonale, určena celkovým obratem, nebudou moci zaplatit. Jedná se tedy o mez, která je jednotně použitelná na všechny podniky a která závisí na velikosti každého z nich a jež má zabránit pokutám na příliš vysoké nebo nepřiměřené úrovni. Tato horní mez má tak odlišný a samostatný účel ve srovnání s účelem kritérií závažnosti a délky trvání porušení. Jejím jediným možným důsledkem je, že výše pokuty vypočtená na základě těchto kritérií je snížena až na maximálně povolenou úroveň. Její použití znamená, že dotyčný podnik neplatí pokutu, která by v zásadě musela být zaplacena na základě posouzení opírajícího se o uvedená kritéria.

(viz body 277–283, 323)

17. Komise není při stanovení výše pokuty povinna zohlednit ztrátovou finanční situaci podniku, neboť uznání takové povinnosti by znamenalo poskytnout neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které se nejméně přizpůsobily tržním podmínkám.

(viz bod 327)

18. Komise má pravomoc posoudit, že informace poskytnuté podnikem, které v zásadě mohou spadat pod situace, jež umožňují snížení částky pokuty na základě kapitoly D bodu 2 sdělení o spolupráci, ji nemusí nutně vést k tomu, aby z titulu uvedeného sdělení přiznala tomuto podniku snížení pokuty.

Navíc může být snížení na základě sdělení o spolupráci odůvodněné pouze tehdy, pokud poskytnuté informace a obecněji jednání dotčeného podniku mohou být považovány v tomto ohledu za prokazující skutečnou spolupráci z jeho strany. Jak vyplývá ze samotného pojmu spolupráce, jak je používán v textu sdělení o spolupráci, a zejména v úvodu a v kapitole D bodě 1 tohoto sdělení, může být totiž snížení pokuty na základě uvedeného sdělení poskytnuto pouze tehdy, svědčí-li jednání dotčeného podniku o takovém duchu spolupráce.

Podnik, který poskytl neúplné a částečně nesprávné informace, se tedy nemůže na takové jednání odvolávat.

(viz body 393–397)

19. Komise splní svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud ve svém sdělení výhrad výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného porušení a skutečnost, že k němu došlo „úmyslně nebo z nedbalosti“. Poskytuje jim tak údaje, které jsou nezbytné pro jejich obranu nejen proti zjištění porušení, ale i proti uložení pokuty.

Uvedení údajů ohledně úrovně zamýšlených pokut, dokud nebyla podnikům dána možnost uplatnit jejich vyjádření k jim vytýkaným skutečnostem, by však znamenalo nepřiměřeně předjímat rozhodnutí Komise.

Komise stejně tak není povinna ve sdělení výhrad uvést možnost případné změny své politiky, pokud jde o úroveň výše pokut, jelikož tato možnost závisí na obecných úvahách soutěžní politiky bez přímé souvislosti s konkrétními okolnostmi dotčených věcí.

(viz body 428, 434–435)

20. Otázka dosahu povinnosti uvést odůvodnění představuje právní otázku, která podléhá přezkumu Soudního dvora v rámci opravného prostředku, neboť přezkum legality rozhodnutí, který je v tomto rámci vykonáván, musí nutně vzít v úvahu skutečnosti, o které se Soud opřel, aby dospěl k závěru, že odůvodnění je, nebo není dostatečné.

(viz bod 453)

21. Cílem povinnosti odůvodnit individuální rozhodnutí je umožnit Soudnímu dvoru výkon jeho přezkumu legality rozhodnutí a poskytnout dotyčné osobě dostatek údajů, aby věděla, zda je rozhodnutí opodstatněné, nebo zda je případně postiženo vadou, která umožňuje zpochybnit jeho platnost.

Odůvodnění tedy musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s rozhodnutím, jímž je zkrácena na svých právech. Chybějící odůvodnění nemůže být zhojeno skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody rozhodnutí v průběhu řízení před Soudním dvorem.

(viz body 462–463)