Vízové povinnosti jiných státních příslušníků než EU

Toto nařízení uvádí seznam zemí mimo Evropskou unii (EU), jejichž státní příslušníci musí mít vízum nebo jsou osvobozeni od vízové povinnosti při přechodu vnějších hranic EU.

AKT

Nařízení Rady (ES) č. 539/2001ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni.

PŘEHLED

Nařízení (ES) č. 539/2001 stanoví vízovou povinnost a osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky zemí mimo EU, kteří vstupují do EU za účelem krátkodobého pobytu. Nařízení také uvádí výjimky z vízové povinnosti a osvobození od vízové povinnosti, které země EU mohou udělit zvláštním kategoriím osob.

POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ SEZNAM

Nařízení obsahuje společný seznam zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členského státu vízum (příloha I neboli negativní seznam). Nařízení také uvádí země, jejichž státní příslušníci jsou od vízové povinnosti osvobozeni (příloha II - pozitivní seznam).

Tyto seznamy jsou pravidelně aktualizovány postupnými změnami v nařízení (ES) č. 539/2001.

Rozhodnutí o změně seznamů se provádějí pro každý případ zvlášť provedeným vyhodnocením zemí mimo EU, na něž se použijí kritéria, jako je například nedovolené přistěhovalectví, veřejný pořádek a bezpečnost, hospodářský přínos (cestovní ruch a zahraniční obchod), vnější vztahy včetně ohledu na lidská práva a základní svobody a rovněž je brán zřetel na důsledky regionální spojitosti a vzájemnosti. Tato rozhodnutí jsou někdy důsledkem úspěšných rozhovorů o liberalizaci víz s příslušnými třetími zeměmi.

KRÁTKODOBÁ VÍZA

Obecně platí, že krátkodobé vízum vydané některou ze zemí v schengenském prostoru opravňuje držitele k cestování v 26 státech schengenského prostoru, přičemž pobyt nesmí překročit 90 dní v rámci období o délce 180 dní.

Víza pro návštěvy delší, než je toto období, nadále podléhají vnitrostátním postupům.

Kromě toho nařízení stanoví, že od vízové povinnosti jsou osvobozeni:

• státní příslušníci zemí mimo EU, kteří mají povolení pro malý pohraniční styk;
• žáci školy ze země mimo EU, kteří jsou rezidenty členského státu a cestují se školou v souvislosti se školním zájezdem;
• osoby s přiznaným postavením uprchlíka a osoby bez státní příslušnosti, které mají cestovní doklad z členského státu, v němž mají pobyt.

VÝJIMKY Z VÍZOVÉ POVINNOSTI

Členské státy mohou udělit výjimky z vízové povinnosti nebo osvobození od vízové povinnosti určitým skupinám osob, jako jsou například držitelé diplomatických, služebních a jiných úředních pasů, civilní vzdušné a námořní posádky nebo letecké posádky a obsluha nouzových nebo záchranných letů.

Nařízení dále uvádí další zvláštní případy výjimek.

MECHANISMUS VZÁJEMNOSTI

Je zaveden mechanismus, který se spustí, pokud nějaká země mimo EU na pozitivním seznamu zavede vízovou povinnost pro státní příslušníky jednoho členského státu (nebo více členských států). Takový členský stát by měl informovat Komisi a Radu a provést zvláštní postup s cílem obnovit bezvízový styk. Pokud tato země stále vyžaduje vízovou povinnost i po šesti měsících po zveřejnění oznámení o situaci spojené s neuplatňováním vzájemnosti, Komise může jako své opatření pro dosažení vzájemnosti navrhnout dočasné obnovení vízové povinnosti pro některé skupiny státních příslušníků této země mimo EU. Tento zvláštní mechanismus vzájemnosti se vztahuje na EU jako celek. Proto pokud taková země mimo EU zavede vízovou povinnost pro státní příslušníky některé země EU, může následovat společná reakce EU od všech členských států.

MECHANISMUS POZASTAVENÍ

Za přesně stanovených podmínek a po důkladném vyhodnocení ze strany Komise umožňuje jiný mechanismus dočasné obnovení vízové povinnosti pro občany zemí mimo EU, pokud nastane mimořádná situace způsobená zneužíváním bezvízového režimu ze strany státních příslušníků země mimo EU na pozitivním seznamu, přičemž tato situace povede k zásadnímu a náhlému zvýšení počtu:

• neopodstatněných žádostí o azyl;
• nelegálních migrantů; nebo
• zamítnutých žádostí o zpětné převzetí.

Poslední aktualizace: 12.08.2014