1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Norddeutsche Landesbank – Girozentrale, domáhá zrušení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) (dále jen „Jednotný výbor“ nebo „SRB“) SRB/ES/2021/22 ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 do Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „napadené rozhodnutí“) v rozsahu, v němž se jí týká jakožto právní nástupkyně společnosti Deutsche Hypothekenbank AG (dále jen „Deutsche Hypo“).

[omissis]

20

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

21

Jednotný výbor v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

22

Evropská komise navrhuje, aby Tribunál:

101

Žalobkyně namítá protiprávnost oddílu „Krok 2“ přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jelikož metoda „binning“, která je v něm upravena, je v rozporu se „zásadou orientace podle rizikového profilu“ vyplývající z čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59.

102

Žalobkyně konkrétně uvádí, že metoda „binning“ stanoví, že intervaly musí obsahovat, pokud je to možné, stejný počet institucí rozdělených podle hodnoty rizika každé z nich. Taková metoda přitom nesprávně odráží individuální rizikový profil dotyčných institucí. Tato metoda by totiž mohla vést k tomu, že budou do téhož intervalu seskupeny instituce s hodnotami daného ukazatele rizika, které svědčí o různých rizikových profilech. Například v případě společnosti Deutsche Hypo by to u ukazatele rizika [důvěrné] ( 2 ) vedlo k jejímu přiřazení do [důvěrné] intervalu, přestože vykázaná hodnota u tohoto ukazatele je nižší než průměrná hodnota všech institucí.

103

Jednotný výbor a Komise s touto argumentací nesouhlasí.

104

Podobně jako bylo konstatováno v bodě 66 výše, není nutné se vyjadřovat k otázce, zda v unijním právu existuje „zásada orientace podle rizikového profilu“. Žalobkyně totiž v rámci tohoto žalobního důvodu, jak bylo upřesněno na jednání, tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když stanovila metodu „binning“, neboť tato metoda brání Jednotnému výboru v tom, aby přiměřeným způsobem provedl úpravu základních ročních příspěvků podle skutečného rizikového profilu institucí.

105

V tomto ohledu z bodů 47 až 53 výše vyplývá, že Komise má, pokud jde o provádění čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59, široký prostor pro uvážení, takže je na žalobkyni, aby prokázala, že stanovením metody „binning“ je nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stiženo zjevně nesprávným posouzením.

106

Na základě této metody musí Jednotný výbor v první fázi vypočítat počet intervalů, aby porovnal instituce z hlediska jednotlivých ukazatelů a dílčích ukazatelů rizika. Ve druhé fázi musí Jednotný výbor přiřadit ke každému intervalu v zásadě stejný počet institucí, přičemž nejprve přiřadí do prvního intervalu instituce s nejnižšími hodnotami hrubého ukazatele. Ve třetí fázi přidělí Jednotný výbor všem institucím zahrnutým do daného intervalu stejné hodnocení, nazvané „diskretizovaný ukazatel“, který musí zohlednit při zbývajícím výpočtu jejich multiplikátoru pro úpravu příspěvku.

107

Není sice vyloučeno, jak vyplývá z přílohy II napadeného rozhodnutí, že použití této metody může fakticky vést k situacím, kdy instituce, které mají u daného ukazatele rizika hodnoty, které svědčí o tom, že mají u tohoto ukazatele méně rizikové profily, než je průměrná hodnota dotyčných institucí, jsou nicméně přiřazeny u dotčeného ukazatele do jednoho z intervalů, které sestávají z relativně rizikovějších institucí. Tento důsledek vyplývá zejména ze skutečnosti, jak vysvětlil Jednotný výbor, že některé instituce mají tzv. „extrémní“ hodnoty, tedy hodnoty s velkou odchylkou od průměru.

108

Stejně tak z důvodu existence těchto extrémních hodnot není vyloučeno, že použití metody „binning“ – a zejména použití pravidla stanoveného v bodě 3 oddílu „Krok 2“ přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, podle kterého Jednotný výbor v zásadě přidělí do každého intervalu stejný počet institucí – může fakticky vést k situacím, kdy jsou instituce s hodnotami u daného ukazatele rizika, které jsou blízké hodnotám institucí přiřazených do předchozího intervalu, přesto přiřazeny do následujícího intervalu, který obsahuje instituce s hodnotami u téhož ukazatele rizika, které mohou být někdy mnohem vyšší.

109

Výskyt jevů popsaných v bodech 107 a 108 výše však neznamená, že metoda „binning“ je stižena zjevně nesprávným posouzením.

110

V tomto ohledu je třeba v první řadě připomenout, že nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanovilo v souladu s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59 metodu úpravy příspěvků předem podle rizikového profilu institucí, která je založena na porovnání jejich rizikových profilů. Je nesporné, že taková metoda zahrnuje porovnání značného počtu údajů od dotyčných institucí na základě hodnot, které tyto instituce obdrží u řady ukazatelů rizika, a dále že tyto údaje mohou pro některé instituce zahrnovat extrémní hodnoty.

111

Jak přitom vyplývá z empirické studie provedené před přijetím nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jejíž výsledky byly shrnuty v technické studii JRC, metoda „binning“ patří mezi metody, které mohou umožnit takové porovnání, a je dokonce považována za metodu k tomuto účelu nejvhodnější.

112

Metoda „binning“ je totiž uznávanou statistickou metodou pro účely zpracování extrémních hodnot, jelikož v co největším možném rozsahu brání tomu, aby přítomnost těchto hodnot vedla k porovnáním, která by byla zkreslená. V projednávaném případě uvedená metoda umožňuje, jak vyplývá z technické studie JRC, zabránit tomu, aby instituce s vysokými hodnotami u některých ukazatelů rizika přesto dosáhly výsledku, který u těchto ukazatelů vypovídá o nízkém rizikovém profilu, neboť existují některé instituce s extrémními hodnotami.

113

V druhé řadě je metoda „binning“ snadnou metodou pro porovnání velkého počtu údajů vykázaných institucemi, jejichž příspěvek předem je upraven podle jejich rizikového profilu.

114

V tomto ohledu je třeba upřesnit, že bod 2 oddílu „Krok 2“ přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví pravidlo, podle něhož se počet intervalů vypočítá na základě vzorce, který je v něm uveden. Následně bod 3 oddílu „Krok 2“ přílohy I tohoto nařízení v přenesené pravomoci stanoví pravidlo, podle něhož Jednotný výbor v zásadě přidělí do každého intervalu stejný počet institucí, počínaje tím, že do prvního intervalu přiřadí instituce s nejnižšími hodnotami hrubého ukazatele.

115

Z toho vyplývá, že metoda „binning“ stanoví objektivní pravidla, která může Jednotný výbor snadno použít, což ostatně představuje cíl, který lze legitimně sledovat unijní právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. února 2015, Sopora, C‑512/13, EU:C:2015:108, bod 33, a ze dne 7. března 2017, RPO, C‑390/15, EU:C:2017:174, bod 60).

116

V třetí řadě důsledky výskytu jevů popsaných v bodech 107 a 108 výše jsou relativizovány následujícími čtyřmi okolnostmi. Zaprvé úpravu příspěvků předem lze podle čl. 9 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 provést pouze v rámci rozpětí určitého koeficientu mezi 0,8 a 1,5. Základní roční příspěvek tak zůstává klíčovým prvkem pro stanovení příspěvku předem z hlediska rizikového profilu institucí.

117

Zadruhé, jak v podstatě vyplývá z technické studie JRC, jsou tyto jevy omezeny tím, že se spíše objevují především v posledních intervalech, a nikoli v převážné většině intervalů.

118

Zatřetí je nesporné, že instituce nacházející se v těchto posledních intervalech mají u dotčeného ukazatele rizika vyšší hodnoty než instituce přidělené do nižších intervalů.

119

Začtvrté metoda úpravy příspěvků předem podle rizikového profilu zohledňuje řadu ukazatelů rizika, jak vyplývá z článku 6 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63. Určitá instituce je tedy v závislosti na vlastních hodnotách a hodnotách ostatních institucí u každého ukazatele rizika přiřazena jako celek do více intervalů.

120

Jak přitom vyplývá z technické studie JRC, instituce se u různých ukazatelů rizika nacházejí spíše v rozdílných intervalech. Pokud se tedy instituce nachází u určitého ukazatele rizika v posledním intervalu a je tak postavena na roveň institucím s výrazně vyššími hodnotami, je tomu zpravidla jinak u ostatních ukazatelů rizika, což umožňuje provést celkové srovnání dotyčných institucí.

121

Jev popsaný v bodech 119 a 120 výše je ostatně znázorněn výpočtem příspěvku předem, který má zaplatit společnost Deutsche Hypo na příspěvkové období 2021, jak o tom svědčí její individuální výkaz. Pokud jde totiž o část jejího příspěvku předem vypočítanou na vnitrostátním základě, nachází se společnost Deutsche Hypo ohledně [důvěrné] v [důvěrné] intervalu. Naproti tomu se u žádného z ukazatelů [důvěrné] nenachází v [důvěrné] intervalu, ačkoli [důvěrné]. Navíc se nachází ohledně [důvěrné] v [důvěrné] intervalu.

122

Za těchto podmínek žalobkyně nemůže tvrdit, že je nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 tím, že zavedlo metodu „binning“, stiženo zjevně nesprávným posouzením.

123

Tento závěr není zpochybněn argumenty žalobkyně, že nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 mělo stanovit tři opravy metody „binning“. Zaprvé mělo Jednotnému výboru ponechat možnost stanovit dodatečné, a tedy omezenější intervaly, nebo mu umožnit přiřadit ke každému intervalu různý počet institucí. Zadruhé v rámci metody „binning“ bylo třeba u souboru ukazatelů rizik III zohlednit další ukazatele rizika, jako je velikost instituce, její bilanční suma nebo její individuální obchodní model. Zatřetí vzhledem k tomu, že je obchodní model institucí rozhodujícím způsobem ovlivněn vnitrostátním právním rámcem, bylo třeba rozlišovat mezi jednotlivými členskými státy v rámci souboru ukazatelů rizik „stabilita a různorodost finančních zdrojů“ stanoveného v čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 (dále jen „soubor ukazatelů rizik II“) a v rámci souboru ukazatelů rizik IV.

124

Prostřednictvím argumentů uvedených v bodě 123 výše žalobkyně ve skutečnosti tvrdí, že k metodě „binning“, stanovené v nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, existují alternativní metody, které jsou vhodnější než tato metoda, namísto toho, aby prokázala, že je tato metoda stižena zjevně nesprávným posouzením. I kdyby takové alternativní metody existovaly, z judikatury vyplývá, že Tribunálu nepřísluší rozhodovat, zda je metoda „binning“ stanovená v nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jedinou nebo nejlepší možnou metodou, ale zda je stižena zjevně nesprávným posouzením (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. července 2001, Jippes a další, C‑189/01, EU:C:2001:420, bod 83).

125

Mimoto a v každém případě žalobkyně neprokázala, že by skutečnosti uvedené v bodě 123 výše umožnily lépe zohlednit skutečný rizikový profil institucí v rámci metody „binning“.

126

Pokud jde zaprvé o argument vycházející ze stanovení dodatečných intervalů, stačí uvést, že bod 2 oddílu „Krok 2“ přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví počet intervalů na základě matematického vzorce, který se použije objektivně a bez rozdílu a který se opírá, jak vyplývá z technické studie JRC, o vědecké údaje v oblasti statistiky, jejichž cílem je předem stanovit vhodný počet intervalů. Žalobkyně přitom vůči tomuto vzorci nevznesla žádnou konkrétní výtku. Neprokázala ani, že by stanovení dodatečných intervalů v každém jednotlivém případě bylo zjevně vhodnější než použitá metoda.

127

Pokud jde zadruhé o argument žalobkyně týkající se údajné nutnosti zohlednit některé dodatečné ukazatele rizika, v bodě 116 výše již bylo uvedeno, že metoda výpočtu příspěvků předem přikládá značný význam základnímu ročnímu příspěvku, přičemž tento příspěvek odráží rovněž velikost institucí.

128

Stejně tak žalobkyně neprávem tvrdí, že Komise měla více zohlednit individuální obchodní model institucí. V tomto ohledu z čl. 6 odst. 6 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 vyplývá, že je ho Jednotný výbor povinen zohlednit prostřednictvím ukazatele rizika „obchodní činnosti a podrozvahové expozice, deriváty, složitost a způsobilost k řešení krize“. Žalobkyně přitom nepředkládá žádný konkrétní důkaz týkající se individuálního obchodního modelu institucí, který měla Komise zohlednit.

129

Pokud jde zatřetí o argument vycházející z údajné nutnosti rozlišovat mezi jednotlivými členskými státy v rámci souborů ukazatelů rizik II a IV, z judikatury vyplývá, že přijetí právní úpravy v konkrétní oblasti činnosti může mít, aniž je diskriminační, odlišné dopady na některé hospodářské subjekty s ohledem na jejich individuální situaci nebo na vnitrostátní pravidla, kterým podléhají, za předpokladu, že je tato právní úprava založena na objektivních kritériích, která jsou přizpůsobena cílům sledovaným touto právní úpravou (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 19. září 2013, Panellinios Syndesmos Viomichanion Metapoiisis Kapnou, C‑373/11, EU:C:2013:567, bod 34 a citovaná judikatura).

130

V projednávané věci žalobkyně nepředložila Tribunálu žádnou skutečnost, která by umožnila konstatovat, že ukazatele rizika spadající do souborů ukazatelů rizik II a IV nejsou založeny na takových objektivních kritériích nebo nejsou přizpůsobeny cílům sledovaným nařízením v přenesené pravomoci 2015/63. Za těchto podmínek se žalobkyně nemůže opírat o údajné rozdíly mezi členskými státy, aby prokázala zjevně nesprávné posouzení týkající se uvedených souborů ukazatelů rizik.

131

S ohledem na výše uvedené musí být jedenáctý žalobní důvod zamítnut.

132

Úvodem je třeba připomenout, že neexistence či nedostatek odůvodnění představuje nepominutelný důvod, který unijní soud může, nebo dokonce musí zkoumat i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 34 a citovaná judikatura).

133

Organizačním procesním opatřením a na jednání se Tribunál z vlastního podnětu dotázal účastníků řízení na případné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o stanovení roční cílové úrovně.

134

Za účelem posouzení, zda je napadené rozhodnutí stiženo takovou vadou, je třeba připomenout, že podle čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 musí finanční prostředky dostupné v Jednotném fondu pro řešení krizí dosáhnout do konce osmiletého počátečního období, které počíná dnem 1. ledna 2016 (dále jen „počáteční období“), konečné cílové úrovně, která odpovídá alespoň 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států (dále jen „konečná cílová úroveň“).

135

Podle čl. 69 odst. 2 nařízení č. 806/2014 se příspěvky předem musí během počátečního období rozdělit co nejrovnoměrněji v čase, dokud není dosaženo konečné cílové úrovně uvedené v bodě 134 výše, přitom se však náležitě zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky na finanční situaci institucí.

136

Článek 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 upřesňuje, že příspěvky, které mají každoročně uhradit všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států, nepřekročí 12,5 % konečné cílové úrovně.

137

Pokud jde o způsob výpočtu příspěvků předem, čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví, že Jednotný výbor stanoví jejich výši na základě roční cílové úrovně, přičemž zohlední konečnou cílovou úroveň, a na základě čtvrtletně počítané průměrné hodnoty vkladů pojištěných v předchozím roce všemi institucemi povolenými na území všech zúčastněných členských států.

138

V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí, stanovil Jednotný výbor pro příspěvkové období 2021 roční cílovou úroveň ve výši 11287677212,56 eura.

139

V bodech 36 a 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor v podstatě vysvětlil, že roční cílová úroveň musí být určena na základě analýzy vývoje pojištěných vkladů v předchozích letech, veškerého relevantního vývoje hospodářské situace, jakož i na základě analýzy ukazatelů týkajících se fáze hospodářského cyklu a dopadů procyklických příspěvků na finanční situaci institucí. Následně Jednotný výbor považoval za vhodné stanovit koeficient, který vycházel z této analýzy a z finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí (dále jen „koeficient“). Tento koeficient pak použil na jednu osminu průměrné hodnoty vkladů pojištěných v roce 2020, aby získal roční cílovou úroveň.

140

Jednotný výbor popsal postup pro stanovení koeficientu v bodech 38 až 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

141

V bodě 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor konstatoval nepřetržitý vzestupný trend pojištěných vkladů u všech institucí zúčastněných členských států. Konkrétně činila čtvrtletně vypočtená průměrná výše těchto vkladů pro rok 2020 6,689 bilionu eur.

142

V bodech 40 a 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor předložil prognózu vývoje pojištěných vkladů pro zbývající tři roky počátečního období, tedy od roku 2021 do roku 2023. Odhadoval, že roční míry nárůstu pojištěných vkladů do konce počátečního období se budou pohybovat mezi 4 % a 7 %.

143

V bodech 42 až 45 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor předložil vyhodnocení fáze hospodářského cyklu a potenciálního procyklického účinku, který by příspěvky předem mohly mít na finanční situaci institucí. Za tímto účelem uvedl, že zohlednil několik ukazatelů, jako je prognóza Komise týkající se růstu hrubého domácího produktu a prognózy ECB v tomto ohledu nebo úvěrový tok soukromého sektoru vyjádřený jako procentní podíl hrubého domácího produktu.

144

V bodě 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl Jednotný výbor k závěru, že i když lze důvodně očekávat další růst pojištěných vkladů v bankovní unii, tempo tohoto růstu bude nižší než v roce 2020. V tomto ohledu Jednotný výbor v bodě 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ve věci míry růstu pojištěných vkladů v nadcházejícím období až do roku 2023 zaujal „konzervativní přístup“.

145

S ohledem na tyto úvahy stanovil Jednotný výbor v bodě 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnotu koeficientu na 1,35 %. Poté vypočítal výši roční cílové úrovně vynásobením průměrné výše vkladů pojištěných v roce 2020 tímto koeficientem a výsledek tohoto výpočtu vydělil osmi podle následujícího matematického vzorce stanoveného v bodě 48 odůvodnění uvedeného rozhodnutí:

„Úroveň0 [výše roční cílové úrovně] = Celková výše pojištěných vkladů2020 * 0,0135 * ⅛ = 11287677212,56 eura“.

146

Na jednání však Jednotný výbor uvedl, že roční cílovou úroveň pro příspěvkové období 2021 stanovil následovně.

147

Zaprvé Jednotný výbor stanovil na základě výhledové analýzy výši pojištěných vkladů všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států, předpokládanou ke konci počátečního období, na přibližně 7,5 bilionu eur. K této částce dospěl na základě zohlednění průměrné hodnoty pojištěných vkladů v roce 2020, a sice 6,689 bilionu eur, roční míry růstu pojištěných vkladů ve výši 4 %, jakož i počtu příspěvkových období zbývajících do konce počátečního období, v daném případě tří příspěvkových období.

148

Zadruhé v souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 vypočetl Jednotný výbor 1 % z těchto 7,5 bilionu eur, aby získal odhadovanou výši konečné cílové úrovně, které má být dosaženo k 31. prosinci 2023, tedy přibližně 75 miliard eur.

149

Zatřetí Jednotný výbor od této částky odečetl finanční zdroje, které byly v Jednotném fondu pro řešení krizí již k dispozici v roce 2021, tj. přibližně 42 miliard eur, a získal tak částku, kterou zbývalo vybrat během zbývajících příspěvkových období do konce počátečního období, tedy od roku 2021 do roku 2023. Tato částka činila přibližně 33 miliard eur.

150

Začtvrté tuto posledně uvedenou částku vydělil třemi, aby ji rovnoměrně rozdělil mezi uvedená tři zbývající příspěvková období. Roční cílová úroveň pro příspěvkové období 2021 byla tedy stanovena ve výši uvedené v bodě 138 výše, tj. přibližně 11,287 miliardy eur.

151

Jednotný výbor na jednání rovněž uvedl, že zveřejnil informace, z nichž vycházela metoda popsaná v bodech 147 až 150 výše a které žalobkyni umožnily pochopit metodu, na základě které byla stanovena roční cílová úroveň. Konkrétně upřesnil, že v květnu roku 2021, tedy po přijetí napadeného rozhodnutí, ale před podáním projednávané žaloby, zveřejnil na svých internetových stránkách informativní přehled nazvaný Fact Sheet 2021 (dále jen „informativní přehled“), který uváděl odhadovanou výši konečné cílové úrovně. Jednotný výbor rovněž uvedl, že výši finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí bylo možné zjistit i z jeho internetových stránek, jakož i z dalších veřejných zdrojů, a to již před přijetím napadeného rozhodnutí.

152

Za účelem posouzení, zda Jednotný výbor splnil povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně, je nejprve třeba připomenout, že neexistence či nedostatek odůvodnění představuje nepominutelný důvod, který unijní soud může, nebo dokonce musí zkoumat i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 34 a citovaná judikatura). Tribunál tedy může, ba dokonce musí zohlednit i jiné nedostatky odůvodnění než ty, na které poukazuje žalobkyně, a to zejména tehdy, když jsou odhaleny v průběhu řízení.

153

Za tímto účelem byli účastníci řízení během ústní části řízení vyslechnuti ohledně všech případných nedostatků odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o určení roční cílové úrovně. Na základě celé řady výslovných dotazů Jednotný výbor především popsal metodu, kterou skutečně použil pro určení roční cílové úrovně na příspěvkové období 2021, jež byla popsána v bodech 147 až 150 výše

154

Následně je třeba připomenout, že odůvodnění rozhodnutí orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie má mimořádný význam, jelikož dotčené osobě umožňuje rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda podat opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí, a příslušnému soudu provést soudní přezkum, takže představuje jednu z podmínek účinnosti soudní kontroly zaručené článkem 47 Listiny (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 103 a citovaná judikatura).

155

Takové odůvodnění musí být přizpůsobeno povaze daného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. V tomto ohledu není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast, a zejména na zájem, jejž mohou mít osoby, kterým je akt určen, na poskytnutí vysvětlení. Akt nepříznivě zasahující do právního postavení je tudíž dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou dotčené osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 104 a citovaná judikatura).

156

Kromě toho musí být toto odůvodnění mimo jiné bez vnitřních rozporů, aby se zúčastněné strany mohly seznámit se skutečnými důvody tohoto rozhodnutí za účelem obrany svých práv před příslušným soudem a aby tento soud mohl provést přezkum (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 169 a citovaná judikatura; ze dne 22. září 2005, Suproco v. Komise, T‑101/03, EU:T:2005:336, body 20 a 45 až 47, a ze dne 16. prosince 2015, Řecko v. Komise, T‑241/13, EU:T:2015:982, bod 56).

157

Stejně tak, pokud autor napadeného rozhodnutí poskytne v průběhu řízení před unijním soudem určitá vysvětlení důvodů tohoto rozhodnutí, musí být tato vysvětlení soudržná s úvahami uvedenými v tomto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. září 2005, Suproco v. Komise, T‑101/03, EU:T:2005:336, body 45 až 47, a ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, body 54 a 55).

158

Pokud totiž úvahy uvedené v napadeném rozhodnutí nejsou soudržné s vysvětleními podanými během soudního řízení, neplní odůvodnění dotčeného rozhodnutí funkce připomenuté v bodech 154 a 155 výše. Taková nesoudržnost konkrétně brání zaprvé zúčastněným stranám seznámit se před podáním žaloby se skutečnými důvody napadeného rozhodnutí a připravit si ve vztahu k těmto důvodům obhajobu a zadruhé unijnímu soudu zjistit důvody, které sloužily jako skutečný právní podklad pro toto rozhodnutí, a přezkoumat jejich soulad s použitelnými pravidly.

159

Konečně je třeba připomenout, že pokud Jednotný výbor přijme rozhodnutí, kterým se stanoví příspěvky předem, musí dotyčným institucím sdělit metodu výpočtu těchto příspěvků (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 122).

160

Totéž musí platit pro metodu určení roční cílové úrovně, jelikož tato výše má v systematice takového rozhodnutí zásadní význam. Jak totiž plyne z bodu 16 níže, způsob výpočtu příspěvků předem spočívá v rozdělení uvedené částky mezi všechny dotyčné instituce, takže její zvýšení nebo snížení vede k odpovídajícímu zvýšení nebo snížení příspěvku každé z těchto institucí.

161

Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoli je Jednotný výbor povinen vysvětlit institucím prostřednictvím napadeného rozhodnutí metodu určení roční cílové úrovně, musí být tato vysvětlení soudržná s vysvětleními poskytnutými Jednotným výborem v průběhu soudního řízení a týkat se skutečně použité metody.

162

V projednávané věci tomu tak ovšem není.

163

Nejprve je totiž třeba poukázat na to, že napadené rozhodnutí v bodě 48 odůvodnění uvedlo matematický vzorec, který údajně sloužil jako základ pro určení roční cílové úrovně. Je však zřejmé, že tento vzorec nezahrnuje prvky metody, kterou Jednotný výbor skutečně použil a která byla podrobněji popsána na jednání. Jak totiž vyplývá z bodů 147 až 150 výše, Jednotný výbor dospěl na základě této metody k roční cílové úrovni tím, že od konečné cílové úrovně odečetl finanční prostředky dostupné v Jednotném fondu pro řešení krizí, aby vypočetl částku, kterou zbývalo vybrat do konce počátečního období, a tuto částku vydělil třemi. Tyto dvě fáze výpočtu nejsou přitom v uvedeném matematickém vzorci vyjádřeny.

164

Tento závěr kromě toho nemůže být zpochybněn tvrzením Jednotného výboru, že v květnu 2021 zveřejnil informativní přehled, který obsahoval rozpětí uvádějící případné částky konečné cílové úrovně, a na svých internetových stránkách výši finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí. Nezávisle na otázce, zda žalobkyně o těchto částkách skutečně věděla, nemohla totiž na základě těchto samotných částek rozpoznat, že Jednotný výbor obě operace uvedené v bodě 163 výše skutečně použil, zvláště když se o nich nezmiňuje ani matematický vzorec stanovený v bodě 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

165

Podobnými nesoudržnostmi je stižen i způsob, jakým byl stanoven koeficient ve výši 1,35 %, přestože mu v matematickém vzorci zmíněném v bodě 164 výše náleží prvořadá úloha. Tento koeficient by totiž mohl být chápán v tom smyslu, že je kromě jiných parametrů založen na předpokládaném růstu pojištěných vkladů během zbývajících let počátečního období. To však není v souladu s vysvětleními poskytnutými Jednotným výborem na jednání, z nichž vyplývá, že tento koeficient byl stanoven tak, aby mohl odůvodnit výsledek výpočtu výše roční cílové úrovně, tedy poté, co Jednotný výbor tuto částku vypočítal ve čtyřech etapách uvedených v bodech 147 až 150 výše, zejména vydělením částky vyplývající z odečtení finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí od konečné cílové úrovně třemi. Tento postup však z napadeného rozhodnutí vůbec nevyplývá.

166

Navíc je třeba připomenout, že podle informativního přehledu se výše odhadované konečné cílové úrovně pohybovala v rozpětí mezi 70 a 75 miliardami eur. Toto rozpětí přitom zjevně nesouhlasí s mírou růstu pojištěných vkladů mezi 4 % a 7 %, uvedenou v bodě 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jednotný výbor totiž na jednání uvedl, že pro účely určení roční cílové úrovně zohlednil míru růstu pojištěných vkladů ve výši 4 % – což byla nejnižší hodnota posledně uvedeného rozpětí – a tak dospěl k odhadované konečné cílové úrovni 75 miliard eur, která představuje nejvyšší hodnotu prvně uvedeného rozpětí. Ukazuje se tak, že mezi těmito dvěma rozpětími existuje nesoulad. Rozpětí míry vývoje pojištěných vkladů totiž zahrnuje i hodnoty vyšší než 4 %, jejichž použití by však vedlo k vyšší odhadované konečné cílové úrovni, než jsou hodnoty zahrnuté v rozpětí týkajícím se této cílové úrovně. A dále je pro žalobkyni nemožné pochopit, proč Jednotný výbor zahrnul do rozpětí uvedené cílové úrovně částky, které jsou nižší než 75 miliard eur. K jejich dosažení by totiž bylo nezbytné použít sazbu, která je nižší než 4 %, avšak není zahrnuta v rozpětí týkajícím se míry růstu pojištěných vkladů. Za těchto podmínek nebyla žalobkyně schopna určit způsob, jakým Jednotný výbor použil rozpětí týkající se míry vývoje těchto vkladů, aby vypočetl odhadovanou konečnou cílovou úroveň.

167

Z toho vyplývá, že pokud jde o určení roční cílové úrovně, metoda skutečně použitá Jednotným výborem, kterou popsal na jednání, neodpovídá metodě popsané v napadeném rozhodnutí, takže ani instituce, ani Tribunál nemohly na základě napadeného rozhodnutí identifikovat skutečné důvody pro stanovení této cílové úrovně.

168

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí je stiženo vadami odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně.

169

S ohledem na právní a hospodářský význam projednávané věci je však v zájmu řádného výkonu spravedlnosti pokračovat v posouzení ostatních žalobních důvodů.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)

rozhodl takto: