(1)

V oblasti autorského práva je právo na opětný prodej nepřevoditelným a nezcizitelným právem, které požívá autor originálu výtvarného díla či plastiky, na hospodářskou účast při opětných prodejích daného díla.

(2)

Právo na opětný prodej je právem tvůrčí povahy, které autoru/umělci umožňuje získat úhradu za opětné převody díla. Předmětem práva na opětný prodej je hmotné dílo, a to nosič, ve kterém je chráněné dílo vyjádřeno.

(3)

Právo na opětný prodej má za cíl zajistit autorům výtvarných děl a plastik podíl na hospodářském úspěchu originálu jejich uměleckých děl. To pomáhá obnovit rovnováhu mezi hospodářskou situací autorů originálů výtvarných děl a plastik a dalších tvůrců, kteří těží z úspěšného využívání svých děl.

(4)

Právo na opětný prodej je nedílnou součástí autorského práva a představuje základní výsadu autorů. Zavedení takového práva ve všech členských státech uspokojuje potřebu poskytnout tvůrcům přiměřenou a jednotnou úroveň ochrany.

(5)

Podle čl. 151 odst. 4 Smlouvy přihlíží Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení Smlouvy ke kulturním hlediskům.

(6)

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl stanoví, že právo na opětný prodej lze získat pouze tehdy, dovolují-li to právní předpisy země, jejíž je autor státním příslušníkem. Toto právo je proto nepovinné a podléhá pravidlu vzájemnosti. Z judikatury Soudního dvora Evropských společenství o uplatnění zásady nediskriminace stanovené článkem 12 Smlouvy, viz rozsudek ze dne 20. října 1993 ve spojených věcech C — 92/92 a C — 326/92 Phil Collins a ostatní ( 4 ), vyplývá, že vnitrostátní předpisy obsahující doložku o vzájemnosti nemohou sloužit k odpírání práv, která se vztahují na místní autory, státním příslušníkům jiného členského státu. Používání takových ustanovení v rámci Společenství odporuje zásadě rovného zacházení vyplývající ze zákazu jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti.

(7)

Proces internacionalizace trhu Společenství v oblasti moderního a současného umění, který se nyní urychluje v důsledku působení nové ekonomiky v právním rámci, kdy jen málo zemí mimo Evropskou unii uznává práva na opětný prodej, činí pro Evropskou unii nezbytným, aby v rámci své mezinárodní politiky zahájila vyjednávání o povinné platnosti čl. 14b Bernské úmluvy.

(8)

Skutečnost, že tento mezinárodní trh existuje, spolu se skutečností, že právo na opětný prodej chybí v několika členských státech a že pravidla jednotlivých států, kde právo na opětný prodej existuje, se značně liší, činí pro Evropské společenství nezbytným, aby stanovilo dočasná opatření jak pro vstup tohoto práva v platnost, tak pro jeho podstatné obsahové úpravy, což zachová konkurenceschopnost evropského trhu.

(9)

V současné době vnitrostátní právní předpisy většiny členských států právo na opětný prodej stanovují. Takové právní předpisy, pokud existují, vykazují určité rozdíly, zejména pokud jde o umělecká díla, na která se vztahují, za která se vyplácejí autorské odměny a uplatňují sazby, o transakce spojené s výplatou autorských odměn a o základ pro jejich výpočet. Používání nebo nepoužívání takových práv má významný dopad na soutěžní prostředí ve vnitřním trhu, protože placení nebo neplacení autorských odměn na základě práva na opětný prodej musí brát v úvahu každý, kdo chce prodat umělecké dílo. Toto právo je tedy faktorem, který přispívá k narušení hospodářské soutěže a k přesunům prodejů v rámci Společenství.

(10)

Takové rozdíly v existenci a používání práva na opětný prodej členskými státy mají přímý negativní dopad na řádné fungování vnitřního trhu s uměleckými díly ve smyslu článku 14 Smlouvy. V těchto případech představuje vhodný právní základ článek 95 Smlouvy.

(11)

Cíle Společenství stanovené Smlouvou zahrnují položení základů stále těsnějšího spojení národů v Evropě, podporují těsnější spolupráci členských států náležejících ke Společenství a zajišťují hospodářský a společenský pokrok společnými akcemi k odstraňování hranic, které Evropu rozdělují. K tomuto cíli Smlouva stanoví zřízení vnitřního trhu, který předpokládá zrušení překážek volného pohybu zboží, volný pohyb služeb a svobodu usazování, předpokládá zavedení takového systému, který zajistí, že se hospodářská soutěž na společném trhu nenaruší. Harmonizace právních předpisů členských států, pokud jde o právo na opětný prodej, přispívá k dosažení těchto cílů.

(12)

Šestá směrnice Rady (77/388/EHS) ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně ( 5 ) zavádí postupně systém zdaňování ve Společenství, který platí mimo jiné i pro umělecká díla. Opatření omezená na oblast daní nejsou dostatečná k zabezpečení harmonického fungování trhu s uměleckými díly. Tohoto cíle není možné dosáhnout bez harmonizace v oblasti práva na opětný prodej.

(13)

Stávající rozdíly v právních předpisech by měly být odstraněny, pokud narušují fungování vnitřního trhu, a mělo by být zabráněno vzniku nových rozdílů tohoto druhu. Není potřeba bránit vzniku rozdílů nebo mu předcházet, pokud se neočekává, že ovlivní fungování vnitřního trhu.

(14)

Předpokladem řádného fungování vnitřního trhu je existence podmínek hospodářské soutěže, které nejsou narušeny. Existence rozdílů mezi vnitrostátními předpisy v právu na opětný prodej vytváří narušení hospodářské soutěže a přemísťování prodejů uvnitř Společenství a vede k nerovnému zacházení s umělci podle toho, kde jsou jejich díla prodávána. Zkoumaná záležitost proto vykazuje nadnárodní aspekty, které nemohou být uspokojivě zvládnuty opatřeními jednotlivých členských států. Nedostatek opatření Společenství by byl v rozporu s požadavkem Smlouvy napravovat narušení hospodářské soutěže a nerovného zacházení.

(15)

S ohledem na rozsah rozdílů mezi vnitrostátními předpisy je nutné přijmout harmonizační opatření k odstranění rozdílů mezi právními předpisy jednotlivých členských států v oblastech, kde by tyto rozdíly mohly vytvářet nebo udržovat narušení hospodářské soutěže. Není však nutné harmonizovat každé ustanovení právních předpisů členských států v oblasti práva na opětný prodej, a pro ponechání největšího možného prostoru pro vnitrostátní rozhodování stačí, bude-li harmonizace omezena na ta vnitrostátní ustanovení, která mají nejpřímější dopad na fungování vnitřního trhu.

(16)

Tato směrnice tedy plně odpovídá zásadám subsidiarity a proporcionality ve smyslu článku 5 Smlouvy.

(17)

Podle směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících ( 6 ) běží doba ochrany autorských práv 70 let od autorovy smrti. Stejné období by mělo být stanoveno pro ochranu práv na opětný prodej. V důsledku toho mohou do rozsahu práv na opětný prodej spadat pouze originály děl moderního a současného umění. Avšak z toho důvodu, aby se členským státům, které v době přijetí této směrnice zatím neuplatňují právo na opětný prodej ve prospěch umělců, umožnilo zařazení tohoto práva do jejich právních systémů a aby se rovněž umožnilo ziskově orientovaným provozovatelům v těchto členských státech přizpůsobit se postupně těmto právním úpravám při udržení životaschopnosti jejich podnikání, mělo by být dotyčným členským státům povoleno omezené přechodné období, během kterého se mohou rozhodnout nepoužívat právo na opětný prodej ve prospěch nabyvatelů práv po autorově smrti.

(18)

Obsah práva na opětný prodej by měl být rozšířen na všech ny úkony opětného prodeje s výjimkou těch, které se uskutečňují přímo mezi osobami jednajícími jako soukromé osoby bez účasti profesionálního zástupce trhu s uměleckými díly. Toto právo by nemělo být rozšířeno na úkony opětného prodeje soukromými osobami muzeím, která nemají výdělečnou povahu a jsou přístupná veřejnosti. S ohledem na zvláštní postavení uměleckých galerií, které získávají umělecká díla přímo od autorů, by členské státy měly mít možnost vyjmout z práva na opětný prodej takový prodej děl, který se uskuteční do tří let od jejich získání. Při omezování těchto výjimek u opětného prodeje, při kterých prodejní cena nepřesáhne 10 000 EUR, by měly být brány v úvahu také zájmy umělce.

(19)

Mělo by být jasné, že harmonizace podle této směrnice se netýká originálů rukopisů spisovatelů a skladatelů.

(20)

Účinná pravidla by měla být založena na již získaných zkušenostech s právem na opětný prodej na vnitrostátní úrovni. Je vhodné vypočítávat autorské odměny jako procentní podíl z prodejní ceny a ne jako přirážku, kterou se zvyšuje původní hodnota díla.

(21)

Kategorie uměleckých děl podléhajících právu na opětný prodej by měly být harmonizovány.

(22)

Nepoužití odměny pod minimální spodní hranicí umožní vyhnout se ve srovnání se ziskem autora neúměrně vysokým nákladům na vybírání poplatků a na správu. V souladu se zásadou subsidiarity mohou členské státy stanovit nižší vnitrostátní spodní hranici, než je hranice Společenství, aby tak podpořily neznámé umělce. Vzhledem k nízkým částkám by tyto odchylky pravděpodobně neměly výrazný vliv na řádné fungování vnitřního trhu.

(23)

Sazby stanovené různými členskými státy pro používání práva na opětný prodej se v současnosti značně liší. Účinné fungování vnitřního trhu s díly moderního a současného umění vyžaduje stanovit jednotné sazby v nejširší možné míře.

(24)

Je žádoucí zavést systém postupného snižování sazeb pro jistá cenová pásma, s úmyslem uspokojit různé zájmy střetávající se na trhu s originály uměleckých děl. Je důležité snižovat riziko přesunů prodeje a obcházení pravidel Společenství v oblasti práva na opětný prodej.

(25)

V zásadě by osobou, která má autorskou odměnu platit, měl být prodejce. Členské státy by měly mít možnost odchýlit se od této zásady, pokud se týká odpovědnosti za platby. Prodejcem je osoba nebo podnik, jehož jménem se obchod uzavírá.

(26)

Mělo by být přijato ustanovení pro pravidelnou úpravu spodní hranice a sazeb. K tomuto účelu je vhodné pověřit Komisi úkolem podávat pravidelné zprávy o skutečném uplatňování práva na opětný prodej v členských státech a o dopadech na trh s uměleckými díly ve Společenství a popřípadě připravit návrhy na změnu této směrnice.

(27)

Osoby, které jsou příjemci autorské odměny, musí být při respektování zásady subsidiarity přesně určeny. Není vhodné zasahovat prostřednictvím této směrnice do oblasti dědického práva členských zemí. Nabyvatelé práv po autorovi však musí plně požívat výhod z práva na opětný prodej po jeho smrti, přinejmenším do doby uplynutí výše uvedeného přechodného období.

(28)

Členské státy jsou odpovědné za úpravu výkonu práva na opětný prodej, zejména s přihlédnutím ke způsobu jakým je spravován. V tomto směru je jednou z možností správa prostřednictvím organizace pro kolektivní správu práv. Členské státy musí zajistit, aby tyto organizace pro správu kolektivních práv jednaly průhledným a účelným způsobem. Členské státy musí také zajistit, aby částky připadající autorům, kteří jsou státními příslušníky jiných členských zemí, byly skutečně vybírány a rozdělovány. Touto směrnicí nejsou dotčeny úpravy členských států v oblasti vybírání a rozdělování poplatků.

(29)

Požívání práva na opětný prodej by mělo být omezeno na státní příslušníky Společenství stejně jako na zahraniční autory, jejichž země poskytují takovou ochranu autorům, kteří jsou státními příslušníky členských států. Členský stát by měl mít možnost rozšíření požívání tohoto práva i na zahraniční autory, kteří mají obvyklé místo pobytu v daném členském státě.

(30)

Pro praktické zajištění účinného používání práva na opětný prodej v členských státech je třeba zavést vhodné postupy sledování obchodních transakcí. To zahrnuje také právo autora nebo jeho zplnomocněného zástupce obdržet všechny nezbytné informace od fyzické nebo právnické osoby odpovědné za vyplácení autorské odměny. Členské státy, které stanoví společnou správu práva na opětný prodej, mohou rovněž stanovit, aby k získávání informací byly oprávněny pouze subjekty odpovědné za tuto kolektivní správu,