| WYROK TRYBUNAŁU (dziewiąta izba) | ARRÊT DE LA COUR (neuvième chambre) | ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu) |
| z dnia 13 września 2018 r. ( *1 ) | 13 septembre 2018 ( *1 ) | 13. září 2018 ( *1 ) |
| Odesłanie prejudycjalne – Prawo spółek – Zwalczanie opóźnień w płatnościach w transakcjach handlowych – Dyrektywa 2011/7/UE – Artykuł 6 ust. 1 i 3 – Zwrot kosztów odzyskiwania wierzytelności – Koszty wynikające z wezwań kierowanych z powodu opóźnień w płatnościach dłużnika | « Renvoi préjudiciel – Droit des entreprises – Lutte contre le retard de paiement dans les transactions commerciales – Directive 2011/7/UE – Article 6, paragraphes 1 et 3 – Remboursement des frais de recouvrement d’une créance – Frais résultant des rappels adressés en raison du retard de paiement du débiteur » | „Řízení o předběžné otázce – Podnikové právo – Boj proti opožděným platbám v obchodních transakcích – Směrnice 2011/7/EU – Článek 6 odst. 1 a 3 – Náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky – Náklady na upomínky zaslané z důvodu prodlení dlužníka s platbou“ |
| W sprawie C‑287/17 | Dans l’affaire C‑287/17, | Ve věci C‑287/17, |
| mającej za przedmiot wniosek o wydanie, na podstawie art. 267 TFUE, orzeczenia w trybie prejudycjalnym, złożony przez Okresní soud v Českých Budějovicích (sąd rejonowy w Czeskich Budziejowicach, Republika Czeska) postanowieniem z dnia 10 marca 2017 r., które wpłynęło do Trybunału w dniu 19 maja 2017 r., w postępowaniu: | ayant pour objet une demande de décision préjudicielle au titre de l’article 267 TFUE, introduite par l’Okresní soud v Českých Budějovicích (tribunal de district de České Budějovice, République tchèque), par décision du 10 mars 2017, parvenue à la Cour le 19 mai 2017, dans la procédure | jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích (Česká republika) ze dne 10. března 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 19. května 2017, v řízení |
| Česká pojišťovna a.s. | Česká pojišťovna a.s. | Česká pojišťovna a.s. |
| przeciwko | contre | proti |
| WCZ, spol. s r.o., | WCZ, spol. s r.o., | WCZ, spol. s r.o., |
| TRYBUNAŁ (dziewiąta izba), | LA COUR (neuvième chambre), | SOUDNÍ DVŮR (devátý senát), |
| w składzie: E. Juhász, prezes izby, K. Jürimäe i C. Lycourgos (sprawozdawca), sędziowie, | composée de M. C. Vajda, président de chambre, Mme K. Jürimäe et M. C. Lycourgos (rapporteur), juges, | ve složení C. Vajda, předseda senátu, K. Jürimäe a C. Lycourgos (zpravodaj), soudci, |
| rzecznik generalny: M. Wathelet, | avocat général : M. M. Wathelet, | generální advokát: M. Wathelet, |
| sekretarz: A. Calot Escobar, | greffier : M. A. Calot Escobar, | vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar, |
| uwzględniając pisemny etap postępowania, | vu la procédure écrite, | s přihlédnutím k písemné části řízení, |
| rozważywszy uwagi przedstawione: | considérant les observations présentées : | s ohledem na vyjádření předložená: |
| – | w imieniu Komisji Europejskiej przez Z. Malůškovą, M. Patakię oraz D. Kukovca, działających w charakterze pełnomocników, | – | pour la Commission européenne, par Mmes Z. Malůšková et M. Patakia ainsi que par M. D. Kukovec, en qualité d’agents, | – | za Evropskou komisi Z. Malůškovou a M. Patakia, jakož i D. Kukovcem, jako zmocněnci, |
| po zapoznaniu się z opinią rzecznika generalnego na posiedzeniu w dniu 29 maja 2018 r., | ayant entendu l’avocat général en ses conclusions à l’audience du 29 mai 2018, | po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 29. května 2018, |
| wydaje następujący | rend le présent | vydává tento |
| Wyrok | Arrêt | Rozsudek |
| 1 | Wniosek o wydanie orzeczenia w trybie prejudycjalnym dotyczy wykładni art. 6 ust. 1 i 3 dyrektywy Parlamentu Europejskiego i Rady 2011/7/WE z dnia 16 lutego 2011 r. w sprawie zwalczania opóźnień w płatnościach w transakcjach handlowych (Dz.U. 2011, L 48, s. 1; sprostowanie Dz.U. 2012, L 233, s. 3). | 1 | La demande de décision préjudicielle porte sur l’interprétation de l’article 6, paragraphes 1 et 3, de la directive 2011/7/UE du Parlement européen et du Conseil, du 16 février 2011, concernant la lutte contre le retard de paiement dans les transactions commerciales (JO 2011, L 48, p. 1). | 1 | Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2011, L 48, s. 1). |
| 2 | Wniosek ten został złożony w ramach sporu pomiędzy Česká pojišťovna a.s. a WCZ, spol. s r.o. w przedmiocie zwrotu kosztów wynikających z wezwań skierowanych przez Česká pojišťovna do WCZ z powodu opóźnień w płatności składek ubezpieczeniowych należnych od tej spółki przed wniesieniem powództwa zmierzającego do uzyskania zapłaty tych składek. | 2 | Cette demande a été présentée dans le cadre d’un litige opposant Česká pojišťovna a.s. à WCZ, spol. s r.o. au sujet de l’indemnisation des frais résultant des rappels qu’elle a adressés à WCZ en raison du retard de paiement des primes d’assurance dues par cette dernière avant qu’elle introduise un recours destiné à obtenir le paiement de ces primes. | 2 | Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi Česká pojišťovna a.s. a WCZ, spol. s r.o. v otázce náhrady nákladů na upomínky, které Česká pojišťovna před podáním žaloby na zaplacení pojistného zaslala společnosti WCZ z důvodu jejího prodlení s platbou tohoto pojistného. |
| Ramy prawne | Le cadre juridique | Právní rámec |
| Prawo Unii | Le droit de l’Union | Unijní právo |
| 3 | Motywy 12, 19 i 20 dyrektywy 2011/7 stanowią: | „(12) | Opóźnienia w płatnościach stanowią naruszenie postanowień umowy, które stało się korzystne finansowo dla dłużników w większości państw członkowskich z uwagi na naliczanie niskich lub zerowych odsetek za opóźnienia w płatnościach lub powolne procedury ściągania należności. Konieczna jest więc zdecydowana zmiana w kierunku kultury szybkich płatności, w ramach której wszelkie zapisy uniemożliwiające naliczanie odsetek należy zawsze uznawać za rażąco nieuczciwy warunek umowy lub praktykę, [a to] w celu odwrócenia tej tendencji i zniechęcenia do przekraczania terminów płatności. Zmiana ta powinna również obejmować wprowadzenie szczegółowych przepisów dotyczących terminów płatności i rekompensaty dla wierzycieli za poniesione koszty oraz, między innymi, na zapisie, że wykluczenie prawa do rekompensaty za koszty odzyskiwania należności powinno być uważane za rażąco nieuczciwe. | […] | (19) | Konieczna jest uczciwa rekompensata za ponoszone przez wierzycieli koszty odzyskiwania należności w związku z opóźnieniami w płatnościach, aby zniechęcić do opóźnień w płatnościach. Koszty odzyskiwania należności powinny obejmować również odzyskiwanie kosztów administracyjnych oraz rekompensatę za koszty wewnętrzne poniesione z powodu opóźnień w płatnościach, w odniesieniu do których niniejsza dyrektywa powinna przewidzieć stałą minimalną kwotę, którą można połączyć z odsetkami za opóźnienia w płatnościach. Rekompensata w postaci stałej kwoty powinna mieć na celu ograniczenie kosztów administracyjnych i wewnętrznych związanych z odzyskiwaniem należności. Rekompensata za koszty odzyskiwania należności powinna zostać ustalona bez naruszania przepisów prawa krajowego, zgodnie z którymi sąd krajowy może przyznać wierzycielowi rekompensatę za każdą dodatkową szkodę powstałą w związku z opóźnieniem w płatnościach dłużnika. | (20) | Oprócz roszczenia o zapłatę stałej kwoty na pokrycie kosztów odzyskiwania należności wierzyciele powinni mieć również roszczenie o zwrot pozostałych kosztów odzyskiwania należności, które ponoszą z powodu opóźnień w płatnościach dłużnika. Do tych kosztów zalicza się w szczególności koszty poniesione przez wierzycieli w związku ze skorzystaniem z usług prawnika lub firmy windykacyjnej”. | 3 | Les considérants 12, 19 et 20 de la directive 2011/7 énoncent : | « (12) | Les retards de paiement constituent une violation du contrat qui est devenue financièrement intéressante pour les débiteurs dans la plupart des États membres, en raison du faible niveau ou de l’absence des intérêts pour retard de paiement facturés et/ou de la lenteur des procédures de recours. Un tournant décisif visant à instaurer une culture de paiement rapide, au sein de laquelle une clause contractuelle ou une pratique excluant le droit de réclamer des intérêts devrait toujours être considérée comme étant manifestement abusive, est nécessaire pour inverser cette tendance et pour décourager les retards de paiement. Ce tournant devrait aussi inclure l’introduction de dispositions particulières portant sur les délais de paiement et sur l’indemnisation des créanciers pour les frais encourus et devrait prévoir, notamment, que l’exclusion du droit à l’indemnisation pour les frais de recouvrement est présumée être un abus manifeste. | [...] | (19) | Il est nécessaire de prévoir une indemnisation équitable des créanciers pour les frais de recouvrement exposés en cas de retard de paiement de manière à décourager lesdits retards de paiement. Les frais de recouvrement devraient également inclure la récupération des coûts administratifs et l’indemnisation pour les coûts internes encourus du fait de retards de paiement, pour lesquels la présente directive devrait fixer un montant forfaitaire minimal susceptible d’être cumulé aux intérêts pour retard de paiement. L’indemnisation par un montant forfaitaire devrait tendre à limiter les coûts administratifs et internes liés au recouvrement. L’indemnisation pour les frais de recouvrement devrait être déterminée sans préjudice des dispositions nationales en vertu desquelles une juridiction nationale peut accorder au créancier une indemnisation pour des dommages et intérêts supplémentaires en raison du retard de paiement du débiteur. | (20) | Outre le droit au paiement d’un montant forfaitaire pour les frais internes de recouvrement, le créancier devrait également avoir droit au remboursement des autres frais de recouvrement encourus du fait du retard de paiement du débiteur. Ces frais devraient inclure, en particulier, les frais exposés par le créancier pour faire appel à un avocat ou à une société de recouvrement de créances. » | 3 | Body 12, 19 a 20 odůvodnění směrnice 2011/7 uvádějí: | „(12) | Opožděná platba představuje porušení smlouvy, které je v mnoha členských státech pro dlužníky finančně přitažlivé vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům z prodlení nebo pomalému řízení k dosažení nápravy. Je nezbytné změnit tento trend a od opožděných plateb odrazovat, a proto je nezbytná rozhodná změna ve prospěch kultury včasné platby včetně ustanovení, že vyloučení nároku na účtování úroků by mělo být vždy považováno za hrubě nespravedlivou smluvní podmínku nebo praxi. Součástí této změny by mělo být rovněž zavedení konkrétních ustanovení o lhůtách splatnosti a o náhradách věřitelům za vzniklé náklady a mimo jiné ustanovení o tom, že vyloučení nároku na náhradu nákladů spojených s vymáháním by mělo být považováno za hrubě nespravedlivé, neprokáže-li se něco jiného. | [...] | (19) | K odrazení od opožděných plateb je nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka. | (20) | Kromě nároku na zaplacení pevné částky pokrývající interní náklady spojené s vymáháním by měl mít věřitel rovněž nárok na náhradu zbývajících nákladů spojených s vymáháním, které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. K těmto nákladům patří zejména náklady, které věřiteli vzniknou pověřením advokáta nebo využitím služeb společnosti vymáhající pohledávky.“ |
| 4 | Artykuł 6 tej dyrektywy, zatytułowany „Rekompensata za koszty odzyskiwania należności”, stanowi: | „1. Państwa członkowskie zapewniają, aby wierzyciel był uprawniony do uzyskania od dłużnika co najmniej stałej kwoty 40 [EUR], w przypadku gdy odsetki za opóźnienia w płatnościach stają się wymagalne w ramach transakcji handlowych zgodnie z art. 3 lub 4. | 2. Państwa członkowskie zapewniają, aby stała kwota, o której mowa w ust. 1, była płacona bez konieczności przypomnienia jako rekompensata za koszty odzyskiwania należności poniesione przez wierzyciela. | 3. Oprócz stałej kwoty, o której mowa w ust. 1, wierzyciel jest uprawniony do uzyskania od dłużnika rozsądnej rekompensaty za wszelkie koszty odzyskiwania należności przekraczające tę stałą kwotę poniesione z powodu opóźnień w płatnościach dłużnika. Mogłoby to obejmować koszty poniesione między innymi w związku ze skorzystaniem z usług prawnika lub firmy windykacyjnej”. | 4 | L’article 6 de cette directive, intitulé « Indemnisation pour les frais de recouvrement », prévoit : | « 1. Les États membres veillent à ce que, lorsque des intérêts pour retard de paiement sont exigibles dans des transactions commerciales conformément à l’article 3 ou à l’article 4, le créancier soit en droit d’obtenir du débiteur, comme minimum, le paiement d’un montant forfaitaire de 40 [euros]. | 2. Les États membres veillent à ce que le montant forfaitaire visé au paragraphe 1 soit exigible sans qu’un rappel soit nécessaire et vise à indemniser le créancier pour les frais de recouvrement qu’il a encourus. | 3. Le créancier est en droit de réclamer au débiteur, outre le montant forfaitaire visé au paragraphe 1, une indemnisation raisonnable pour tous les autres frais de recouvrement venant en sus dudit montant forfaitaire et encourus par suite d’un retard de paiement du débiteur. Ces frais peuvent comprendre, notamment, les dépenses engagées pour faire appel à un avocat ou à une société de recouvrement de créances. » | 4 | Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Náhrada nákladů spojených s vymáháním“, stanoví: | „1. Členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 [eur]. | 2. Členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. | 3. Věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“ |
| Prawo czeskie | Le droit tchèque | Česká právní úprava |
| 5 | Paragraf 369 ust. 1 ostatnie zdanie ustawy nr 513/1991 dotyczącej kodeksu handlowego, zmienionej ustawą nr 179/2013, stanowi: | „Oprócz odsetek za zwłokę wierzyciel ma prawo do zwrotu minimalnej kwoty kosztów odzyskiwania wierzytelności, której poziom i warunki są ustalone w dekrecie rządowym”. | 5 | L’article 369, paragraphe 1, dernière phrase, de la loi no 513/1991 portant code de commerce, telle que modifiée par la loi no 179/2013, prévoit : | « Outre les intérêts de retard, le créancier a droit au remboursement d’un montant minimal des frais de recouvrement de la créance dont le niveau et les conditions sont fixés par un décret du gouvernement. » | 5 | Ustanovení § 369 odst. 1 poslední věty zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 179/2013 Sb., stanoví: | „Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.“ |
| 6 | Paragraf 3 dekretu rządowego nr 351/2013, ustalający kwotę odsetek za zwłokę i kosztów odzyskiwania wierzytelności, ustawiający wynagrodzenie likwidatorów i członków organów administracyjnych osoby prawnej ustanowionych przez sąd i określający kwestie dotyczące Dziennika urzędowego publikacji cywilnych i handlowych oraz publicznego rejestru osób prawnych i fizycznych, funduszy powierniczych i informacji o prawach rzeczowych, stanowi: | „W przypadku zobowiązań wzajemnych przedsiębiorców […] minimalna kwota kosztów związanych z przedstawieniem każdej wierzytelności wynosi 1200 [koron czeskich (CZK) (około 46 EUR)] […]”. | 6 | L’article 3 du décret gouvernemental no 351/2013 fixant le montant des intérêts de retard et des frais de recouvrement d’une créance, établissant la rémunération des liquidateurs et des membres de l’organe d’administration de la personne morale nommés par le juge, et précisant certaines questions touchant au Bulletin officiel des annonces civiles et commerciales et aux registres publics de personnes morales et physiques, des fonds fiduciaires et de l’information sur les propriétaires réels, énonce : | « En cas d’obligation réciproque des entrepreneurs [...], le montant minimal des frais liés à la présentation de chaque créance s’élève à 1200 [couronnes tchèques (CZK) (environ 46 euros)] [...] » | 6 | Ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, stanoví: | „Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů […], činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč [přibližně 46 eur].“ |
| 7 | Paragraf 121 ust. 3 ustawy nr 40/1964 ustanawiającej kodeks cywilny stanowi: | „Roszczeniami związanymi z wierzytelnością są roszczenie o odsetki, odsetki za zwłokę, kary za opóźnienie i koszty odzyskiwania”. | 7 | L’article 121, paragraphe 3, de la loi no 40/1964 établissant le code civil dispose : | « Les accessoires d’une créance sont les intérêts, les intérêts de retard, les pénalités de retard et les frais de recouvrement. » | 7 | Ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, stanoví: | „Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“ |
| 8 | Paragraf 142 ust. 1 ustawy nr 99/1963 ustanawiającej kodeks postępowania cywilnego stanowi: | „Na rzecz strony, która wygrała sprawę, sąd zasądza od strony, która sprawę przegrała, zwrot kosztów koniecznych do skutecznego dochodzenia lub obrony danego prawa”. | 8 | L’article 142, paragraphe 1, de la loi no 99/1963 établissant le code de procédure civile prévoit : | « Le juge reconnaît à la partie à laquelle il a été pleinement fait droit, aux dépens de la partie qui a succombé, le remboursement des frais nécessaires à l’exercice ou à la défense utiles d’un droit. » | 8 | Ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, stanoví: | „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ |
| 9 | Zgodnie z § 142a ust. 1 wspomnianego kodeksu: | „Powodowi, który wygrał postępowanie o wykonanie zobowiązania, przysługuje prawo do zwrotu kosztów postępowania od pozwanego jedynie wówczas, gdy co najmniej 7 dni przed wystąpieniem z powództwem wysłał do pozwanego na adres siedziby lub miejsca zamieszkania lub na ostatni znany adres wezwanie do wykonania zobowiązania”. | 9 | Aux termes de l’article 142a, paragraphe 1, dudit code : | « Le requérant qui a obtenu gain de cause dans une procédure relative à l’exécution d’une obligation a droit au remboursement des frais de procédure aux dépens du défendeur uniquement si, dans un délai d’au moins 7 jours avant le dépôt de l’acte introductif d’instance, il a envoyé au défendeur, à l’adresse où ce dernier a élu domicile, le cas échéant à la dernière adresse connue, une mise en demeure. » | 9 | Ustanovení § 142a odst. 1 uvedeného soudního řádu stanoví: | „Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.“ |
| Okoliczności faktyczne w postępowaniu głównym i pytanie prejudycjalne | Les faits au principal et la question préjudicielle | Skutkový stav v původním řízení a předběžná otázka |
| 10 | Česká pojišťovna i WCZ zawarły w dniu 7 listopada 2012 r. umowę ubezpieczeniową ze skutkiem na ten sam dzień. | 10 | Česká pojišťovna et WCZ ont conclu, le 7 novembre 2012, un contrat d’assurance prenant effet à la même date. | 10 | Česká pojišťovna a WCZ uzavřely dne 7. listopadu 2012 pojistnou smlouvu s účinností od téhož data. |
| 11 | Pismem z dnia 10 marca 2015 r. Česká pojišťovna poinformowała WCZ o rozwiązaniu wspomnianej umowy z dniem 25 lutego 2015 r. z powodu braku zapłaty składek ubezpieczeniowych i zażądała od niej zapłaty zaległych składek za okres od 7 listopada 2014 r. do 25 lutego 2015 r. w wysokości 1160 CZK (około 44 EUR). Česká pojišťovna skierowała do WCZ łącznie cztery wezwania przed wystąpieniem do sądu odsyłającego. | 11 | Par lettre du 10 mars 2015, Česká pojišťovna a informé WCZ de la résiliation dudit contrat au 25 février 2015, en raison du défaut de paiement des primes d’assurance, et lui a réclamé le remboursement des primes dues, pour la période allant du 7 novembre 2014 au 25 février 2015, pour un montant de 1160 CZK (environ 44 euros). Au total, Česká pojišťovna a adressé quatre rappels à WCZ avant de saisir la juridiction de renvoi. | 11 | Dopisem ze dne 10. března 2015 upozornila Česká pojišťovna společnost WCZ na zánik uvedené smlouvy ke dni 25. února 2015 z důvodu, že nebylo zaplaceno pojistné, a požadovala úhradu dlužného pojistného ve výši 1160 Kč (přibližně 44 eur) za období od 7. listopadu 2014 do 25. února 2015. Česká pojišťovna zaslala společnosti WCZ před podáním žaloby k předkládajícímu soudu celkem čtyři upomínky. |
| 12 | Česká pojišťovna wnosi do wspomnianego sądu o nakazanie WCZ, po pierwsze, zapłaty kwoty 1160 CZK (około 44 EUR), powiększonej o ustawowe odsetki za zwłokę za okres od 25 lutego 2015 r. do daty zapłaty należnych składek, oraz po drugie, o zwrot kosztów związanych z odzyskiwaniem wierzytelności, w wysokości 1200 CZK (ok. 46 EUR). Ponadto Česká pojišťovna dochodzi od WCZ zwrotu kosztów postępowania. | 12 | Česká pojišťovna sollicite de ladite juridiction la condamnation de WCZ, d’une part, au paiement de ladite somme de 1160 CZK (environ 44 euros), augmentée des intérêts de retard légaux, pour la période allant du 25 février 2015 à la date de paiement des primes dues, et, d’autre part, au remboursement des frais liés au recouvrement de sa créance, à concurrence de 1200 CZK (environ 46 euros). De plus, Česká pojišťovna réclame à WCZ le remboursement des frais de procédure. | 12 | Česká pojišťovna se u uvedeného soudu domáhá, aby společnosti WCZ uložil povinnost zaplatit uvedenou částku ve výši 1160 Kč (přibližně 44 eur) navýšenou o zákonné úroky z prodlení za období od 25. února 2015 do zaplacení dlužného pojistného a dále povinnost zaplatit náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1200 Kč (přibližně 46 eur). Česká pojišťovna navíc požaduje, aby jí WCZ nahradila náklady soudního řízení. |
| 13 | Sąd odsyłający podkreśla, że art. 6 dyrektywy 2011/7 został transponowany przez art. 3 dekretu rządowego nr 351/2013 oraz że w prawie czeskim roszczeniami związanymi z wierzytelnością są odsetki, odsetki za zwłokę oraz koszty związane z dochodzeniem tej wierzytelności. | 13 | La juridiction de renvoi souligne que l’article 6 de la directive 2011/7 a été transposé par l’article 3 du décret gouvernemental no 351/2013 et que, en droit tchèque, les accessoires d’une créance sont constitués par les intérêts, les intérêts de retard et les frais liés à la présentation de celle-ci. | 13 | Předkládající soud zdůrazňuje, že článek 6 směrnice 2011/7 byl proveden § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a že podle české právní úpravy jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. |
| 14 | Po stwierdzeniu, że prawo krajowe nakazuje sądom uznanie z tytułu kosztów postępowania kosztów związane z jedynym wezwaniem skierowanym do pozwanego przed wniesieniem powództwa do sądu, sąd odsyłający zastanawia się nad tym, czy należy uznać obok prawa do ryczałtowego zwrotu kosztów odzyskiwania wynikającego z art. 6 dyrektywy 2011/7 prawo do zwrotu kosztów wezwania na podstawie krajowych przepisów proceduralnych. Wspomniany sąd twierdzi bowiem, że zgodnie z motywem 19 tej dyrektywy ryczałtowa rekompensata na podstawie jej art. 6 powinna pokryć w szczególności koszty wezwań poniesione przez wierzyciela. Z powyższego zdaniem tego sądu miałoby wynikać, że uznanie prawa do zwrotu w sposób kumulatywny na podstawie wspomnianego art. 6 i na podstawie krajowych przepisów proceduralnych pozwalałoby powodowi uzyskać dwa razy ten sam zwrot. | 14 | Après avoir constaté que le droit national impose aux juridictions de reconnaître, au titre des frais de justice, les frais liés à un unique rappel envoyé au défendeur avant l’introduction d’un recours juridictionnel, la juridiction de renvoi s’interroge sur le point de savoir s’il convient de reconnaître, outre le droit à une indemnisation forfaitaire des frais de recouvrement découlant de l’article 6 de la directive 2011/7, le droit à une indemnisation des frais de rappel en application des règles de procédure nationales. Ladite juridiction relève en effet que, selon le considérant 19 de cette directive, l’indemnisation forfaitaire au titre de l’article 6 de celle-ci doit couvrir précisément les frais de rappel encourus par le créancier. Il s’ensuivrait, selon elle, que reconnaître le droit à une indemnisation de manière cumulative sur la base dudit article 6 et sur celle des règles procédurales nationales permettrait au requérant d’obtenir deux fois la même indemnisation. | 14 | Předkládající soud nejprve konstatoval, že vnitrostátní právo ukládá soudům, aby jako součást nákladů řízení přiznávaly i náklady spojené s jednou upomínkou, kterou žalobce zašle žalovanému před podáním žaloby, a poté si kladl otázku, zda má být vedle paušální náhrady nákladů na vymáhání pohledávky podle článku 6 směrnice 2011/7 přiznána ještě náhrada nákladů na upomínání podle vnitrostátních procesních předpisů. Uvedený soud totiž uvádí, že podle bodu 19 odůvodnění této směrnice má paušální náhrada podle jejího článku 6 krýt právě náklady věřitele spojené s upomínáním. Podle předkládajícího soudu z toho vyplývá, že kumulativním přiznáním náhrady podle uvedeného článku 6 i podle vnitrostátních procesních předpisů by mohl žalobce obdržet dvakrát totéž. |
| 15 | Kwestia ta jest fundamentalna w sprawie zawisłej przed sądem odsyłającym, ponieważ Česká pojišťovna dochodzi ryczałtowego zwrotu w wysokości 1200 CZK (ok. 46 EUR) na podstawie § 3 dekretu rządowego nr 351/2013 oraz art. 6 dyrektywy 2011/7, a także zwrotu kosztów przedstawicielstwa, w tym kosztów wezwań przed wniesieniem powództwa, wynikających z prawa krajowego. | 15 | Une telle question serait fondamentale dans le cadre de l’affaire pendante devant la juridiction de renvoi puisque Česká pojišťovna réclame une indemnisation forfaitaire à hauteur de 1200 CZK (environ 46 euros), en application de l’article 3 du décret gouvernemental no 351/2013 et de l’article 6 de la directive 2011/7, ainsi que l’indemnisation des frais de représentation, en ce compris les frais de rappel avant l’introduction du recours, découlant du droit national. | 15 | Taková otázka je podle něj ve věci probíhající u předkládajícího soudu klíčová, neboť Česká pojišťovna požaduje paušální náhradu ve výši 1200 Kč (přibližně 46 eur) podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a článku 6 směrnice 2011/7, jakož i náhradu nákladů právního zastoupení včetně náhrady nákladů na upomínky před podáním žaloby vyplývající z vnitrostátního práva. |
| 16 | W tych okolicznościach Okresní soud v Českých Budějovicích (sąd rejonowy w Czeskich Budziejowicach, Republika Czeska) postanowił zawiesić postępowanie i zwrócić się do Trybunału z następującym pytaniem prejudycjalnym: | „Czy art. 6 ust. 1 i 3 dyrektywy 2011/7 […] należy interpretować w ten sposób, że zobowiązuje on sąd do przyznania powodowi wygrywającemu spór o zapłatę należności z transakcji handlowej określonej w art. 3 lub 4 wspomnianej dyrektywy kwoty 40 EUR (lub ekwiwalentu w walucie krajowej) i oprócz tego zwrotu kosztów postępowania sądowego, w tym kosztów wezwań skierowanych do pozwanego przed wniesieniem powództwa w wysokości ustalonej w przepisach proceduralnych państwa członkowskiego?”. | 16 | Dans ces conditions, l’Okresní soud v Českých Budějovicích (tribunal de district de České Budějovice, République tchèque) a décidé de surseoir à statuer et de poser à la Cour la question préjudicielle suivante : | « L’article 6, paragraphes 1 et 3, de la directive 2011/7 [...] doit-il être interprété en ce sens qu’il oblige le juge à octroyer, au requérant qui a obtenu gain de cause dans un litige portant sur le remboursement d’une créance découlant d’une transaction commerciale au sens de l’article 3 ou de l’article 4 de ladite directive, une somme de 40 euros (ou l’équivalent dans la monnaie nationale), et en sus le remboursement des frais de la procédure judiciaire, en ce compris le remboursement des frais de rappel à l’adresse du défendeur avant l’introduction du recours, à concurrence du montant fixé par les dispositions procédurales de l’État membre ? » | 16 | Za těchto podmínek se Okresní soud v Českých Budějovicích (Česká republika) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: | „Má čl. 6 odst. 1 a 3 směrnice [2011/7] být vykládán tak, že ukládá soudu přiznat úspěšnému žalobci ve sporu o úhradu pohledávky z obchodní transakce vymezené v čl. 3 nebo 4 uvedené směrnice částku 40 [eur] (nebo ekvivalent v národní měně) a vedle toho náhradu nákladů soudního řízení, a to včetně náhrady nákladů na upomínání žalovaného před podáním žaloby ve výši stanovené procesními předpisy členského státu?“ |
| W przedmiocie pytania prejudycjalnego | Sur la question préjudicielle | K předběžné otázce |
| 17 | Poprzez swoje pytanie sąd odsyłający zmierza zasadniczo do ustalenia, czy art. 6 dyrektywy 2011/7 należy interpretować w ten sposób, że przyznaje on wierzycielowi dochodzącemu zwrotu kosztów wynikających z wezwań kierowanych do dłużnika z powodu jego opóźnienia w zapłacie prawo do uzyskania z tego tytułu oprócz ryczałtowej kwoty 40 EUR przewidzianej w art. 1 tego artykułu również rozsądnej rekompensaty w rozumieniu ust. 3 tego artykułu. | 17 | Par sa question, la juridiction de renvoi demande, en substance, si l’article 6 de la directive 2011/7 doit être interprété en ce sens qu’il reconnaît au créancier réclamant l’indemnisation des frais résultant des rappels adressés au débiteur en raison du retard de paiement de ce dernier le droit d’obtenir, à ce titre, outre le montant forfaitaire de 40 euros, prévu au paragraphe 1 de cet article, une indemnisation raisonnable, au sens du paragraphe 3 du même article. | 17 | Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 6 směrnice 2011/7 vykládán v tom smyslu, že přiznává věřiteli požadujícímu náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku dlužníkova prodlení s platbou kromě pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku i nárok na přiměřenou náhradu ve smyslu odstavce 3 téhož článku. |
| 18 | Tytułem wstępu należy zauważyć, że art. 6 dyrektywy 2011/7 ma na celu zapewnienie zwrotu kosztów odzyskiwania poniesionych przez wierzyciela wówczas, gdy na podstawie tej dyrektywy wymagalne są odsetki za zwłokę w zapłacie. Ponadto z postanowienia odsyłającego wynika, że art. 6 dyrektywy 2011/7 został transponowany do prawa czeskiego przez § 3 dekretu rządowego nr 351/2013, ustalający na 1200 CZK (ok. 46 EUR) ryczałtową kwotę przewidzianą w art. 6 ust. 1 tej dyrektywy. | 18 | À titre liminaire, il y a lieu de noter que l’article 6 de la directive 2011/7 vise à assurer une indemnisation pour les frais de recouvrement consentis par le créancier lorsque des intérêts pour retard de paiement sont exigibles en vertu de cette directive. Il ressort, par ailleurs, de la décision de renvoi que l’article 6 de la directive 2011/7 a été transposé en droit tchèque par l’article 3 du décret gouvernemental no 351/2013 fixant à 1200 CZK (environ 46 euros) la somme forfaitaire prévue à l’article 6, paragraphe 1, de cette directive. | 18 | Úvodem je třeba poznamenat, že článek 6 směrnice 2011/7 usiluje o zajištění náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky věřitele v případech, kdy se úrok z prodlení stane splatným podle této směrnice. Z předkládacího rozhodnutí kromě toho vyplývá, že článek 6 směrnice 2011/7 byl do českého práva proveden § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se pevná částka ve smyslu čl. 6 odst. 1 této směrnice stanoví na 1200 Kč (přibližně 46 eur). |
| 19 | W pierwszej kolejności należy podnieść, że z treści art. 6 dyrektywy 2011/7 nie wynika, by koszty wezwań poniesione przez wierzyciela w celu uzyskania spłaty swojej wierzytelności nie mogły zostać zwrócone w kwocie przekraczającej ryczałtową kwotę 40 EUR, o której mowa w ust. 1 tego artykułu 6. | 19 | Il convient de relever, en premier lieu, qu’il ne ressort pas du libellé de l’article 6 de la directive 2011/7 que les frais de rappel consentis par le créancier afin d’obtenir le paiement de sa créance ne pourraient pas être indemnisés au-delà du montant forfaitaire de 40 euros prévu au paragraphe 1de cet article 6. | 19 | Zaprvé je třeba uvést, že ze znění článku 6 směrnice 2011/7 nevyplývá, že náklady věřitele na upomínky, jež zaslal, aby se domohl splacení své pohledávky, nemohou být nahrazeny nad rámec pevné částky ve výši 40 eur stanovené v odstavci 1 tohoto článku 6. |
| 20 | W rzeczywistości bowiem wspomniany ust. 1 mówi jedynie o prawie wierzyciela do uzyskania jako minimum zapłaty kwoty ryczałtowej 40 EUR. Ponadto ust. 2 rzeczonego art. 6 nakłada na państwa członkowskie obowiązek czuwania nad tym, aby owa ryczałtowa kwota była należna automatycznie, nawet w braku wezwania dłużnika, oraz po drugie, aby zmierzała ona do zwrotu wierzycielowi poniesionych przez niego kosztów odzyskania wierzytelności. Oprócz tego przepisy te nie ustanawiają żadnego rozróżnienia pomiędzy tymi kosztami. | 20 | En effet, ledit paragraphe 1 évoque uniquement le droit du créancier d’obtenir, comme minimum, le paiement d’un montant forfaitaire de 40 euros. En outre, le paragraphe 2 dudit article 6 impose aux États membres de veiller, d’une part, à ce que ce montant forfaitaire soit dû automatiquement, même en l’absence d’un rappel au débiteur, et, d’autre part, à ce qu’il vise à indemniser le créancier pour les frais de recouvrement qu’il a encourus. En cela, ces dispositions n’établissent aucune distinction parmi ces frais. | 20 | Uvedený odstavec 1 totiž zmiňuje pouze nárok věřitele na to, aby získal alespoň pevnou částku ve výši 40 eur. Odstavec 2 uvedeného článku 6 dále stanoví, že členské státy zajistí, aby tato pevná částka byla splatná automaticky i bez nutnosti upomínky dlužníkovi a představovala náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. Tato ustanovení tak mezi těmito náklady nečiní rozdíl. |
| 21 | Jeżeli chodzi o ust. 3 wspomnianego art. 6, to przewiduje on, że wierzyciel ma prawo dochodzić od dłużnika poza ryczałtową kwotą, o której mowa w ust. 1 tego artykułu, również rozsądnej rekompensaty za wszystkie inne koszty odzyskiwania przekraczające rzeczoną kwotę. | 21 | Quant au paragraphe 3 du même article 6, il prévoit que le créancier a le droit de réclamer au débiteur, outre le montant forfaitaire visé au paragraphe 1 de cet article, une indemnisation raisonnable pour tous les autres frais de recouvrement venant en sus dudit montant. | 21 | Článek 6 odst. 3 směrnice 2011/7 pak stanoví, že věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 téhož článku přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které přesahují uvedenou částku. |
| 22 | W tym zakresie należy zauważyć, po pierwsze, że posługując się w art. 6 ust. 3 dyrektywy 2011/7 wyrażeniem „przekraczające tę stałą kwotę”, prawodawca Unii miał zamiar podkreślić, że rozsądnemu zwrotowi mogą podlegać w ten sposób również inne koszty odzyskiwania wierzytelności, niezależnie od ich charakteru, które przekraczają kwotę 40 EUR. | 22 | À cet égard, il y a lieu de relever, d’une part, que, en utilisant, à l’article 6, paragraphe 3, de la directive 2011/7, l’expression « en sus dudit montant », le législateur de l’Union a entendu souligner que peuvent ainsi faire l’objet d’une indemnisation raisonnable les frais de recouvrement, quels qu’ils soient, qui dépassent la somme de 40 euros. | 22 | V tomto ohledu je třeba na jedné straně uvést, že unijní normotvůrce použil v čl. 6 odst. 3 směrnice 2011/7 výraz „které tuto […] částku přesahují“, čímž chtěl zdůraznit, že v přiměřené výši lze nahradit jakékoli náklady spojené s vymáháním, které převyšují částku 40 eur. |
| 23 | Po drugie, o ile prawdą jest, że francuska wersja art. 6 ust. 3 dyrektywy 2011/7 obejmuje inne („autres”) koszty odzyskiwania wierzytelności, co pozwalałoby myśleć, że chodzi o koszty odzyskiwania wierzytelności inne niż przewidziane w ust. 1 tego artykułu, to jednak należy zauważyć, że w szczególności wersje: grecka, angielska, włoska i niderlandzka tego przepisu nie potwierdzają takiej wykładni, ponieważ posługują się one w miejsce wyrażenia „autres” odpowiednio wyrażeniami: „opoiadipote schetika ypoloipomena”, „any”, „ogni” i „alle”. | 23 | D’autre part, s’il est vrai que la version en langue française de l’article 6, paragraphe 3, de la directive 2011/7 vise les « autres » frais de recouvrement, une telle précision pouvant laisser à penser qu’il s’agit de frais de recouvrement d’une autre nature que ceux visés au paragraphe 1 de cet article, il convient toutefois de relever que, notamment, les versions en languesgrecque, anglaise, italienne et néerlandaise de cette disposition ne corroborent pas cette interprétation puisqu’elles utilisent respectivement les termes « opoiadipote schetika ypoloipomena », « any », « ogni » et « alle », en lieu et place du terme « autres ». | 23 | Ačkoli na straně druhé francouzské znění čl. 6 odst. 3 směrnice 2011/7 hovoří o „jiných“ nákladech spojených s vymáháním a na základě takového upřesnění by se mohlo jevit, že jde o jiný druh nákladů spojených s vymáháním, než jsou náklady uvedené v odstavci 1 tohoto článku, je třeba uvést, že zejména řecké, anglické, italské a nizozemské znění tohoto ustanovení tento výklad nepodporují, jelikož namísto výrazu „jiné“ používají výrazy „opoiadipote schetika ypoloipomena“, „any“, „ogni“ a „alle“. |
| 24 | Otóż zgodnie z utrwalonym orzecznictwem sformułowania użytego w jednej z wersji językowych przepisu prawa Unii nie można traktować jako jedynej podstawy jego wykładni lub przyznawać mu w tym zakresie pierwszeństwa względem innych wersji językowych. Przepisy prawa Unii należy interpretować i stosować w sposób jednolity w świetle wersji sporządzonych we wszystkich językach urzędowych Unii Europejskiej (wyrok z dnia 6 czerwca 2018 r., Tarragó da Silveira, C‑250/17, EU:C:2018:398, pkt 20). | 24 | Or, selon une jurisprudence constante, la formulation utilisée dans l’une des versions linguistiques d’une disposition du droit de l’Union ne saurait servir de base unique à l’interprétation de cette disposition ou se voir attribuer un caractère prioritaire par rapport aux autres versions linguistiques. Les dispositions du droit de l’Union doivent, en effet, être interprétées et appliquées de manière uniforme, à la lumière des versions établies dans toutes les langues de l’Union européenne (arrêt du 6 juin 2018, Tarragó da Silveira, C‑250/17, EU:C:2018:398, point 20). | 24 | Podle ustálené judikatury přitom formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva nemůže sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být přiznána přednost před jinými jazykovými verzemi. Ustanovení unijního práva musí být totiž vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Evropské unie (rozsudek ze dne 6. června 2018, Tarragó da Silveira, C‑250/17, EU:C:2018:398, bod 20). |
| 25 | Po drugie, należy podkreślić, że jeżeli chodzi o cel dyrektywy 2011/7, to zmierza ona do zwalczania opóźnień w płatnościach w transakcjach handlowych, ponieważ, zgodnie z motywem 12 tej dyrektywy, owo opóźnienie stanowi naruszenie umowy, które stało się korzystne finansowo dla dłużnika w szczególności ze względu na niski poziom lub brak odsetek za opóźnienia w zapłacie faktur (wyrok z dnia 16 lutego 2017 r., IOS Finance EFC, C‑555/14, EU:C:2017:121, pkt 24). | 25 | Il convient de souligner, en deuxième lieu, en ce qui concerne l’objectif de la directive 2011/7, que cette dernière vise à lutter contre le retard de paiement dans les transactions commerciales, ce retard constituant, selon le considérant 12 de cette directive, une violation du contrat devenue financièrement intéressante pour les débiteurs en raison notamment du faible niveau ou de l’absence des intérêts pour retard de paiement facturés (arrêt du 16 février 2017, IOS Finance EFC, C‑555/14, EU:C:2017:121, point 24). | 25 | Zadruhé je třeba zdůraznit, pokud jde o cíl směrnice 2011/7, že tato směrnice bojuje proti opožděným platbám v obchodních transakcích, přičemž podle bodu 12 odůvodnění této směrnice opožděná platba představuje porušení smlouvy, které je pro dlužníky finančně přitažlivé, mimo jiné vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům z prodlení účtovaným za opožděné platby (rozsudek ze dne 16. února 2017, společnost IOS Finance EFC, C‑555/14, EU:C:2017:121, bod 24). |
| 26 | Z powyższego wynika, że wspomniana dyrektywa ma na celu skuteczną ochronę wierzyciela przed opóźnieniami w płatności (zob. podobnie wyrok z dnia 15 grudnia 2016 r., Nemec, C‑256/15, EU:C:2016:954, pkt 50). Taka ochrona oznacza umożliwienie takiemu wierzycielowi uzyskania jak najpełniejszej rekompensaty za poniesione przez niego koszty odzyskiwania wierzytelności, tak aby zniechęcić do takich opóźnień w płatności. | 26 | Il s’ensuit que ladite directive a pour objectif la protection efficace du créancier contre les retards de paiement (voir, en ce sens, arrêt du 15 décembre 2016, Nemec, C‑256/15, EU:C:2016:954, point 50). Une telle protection implique d’offrir audit créancier une indemnisation la plus complète possible des frais de recouvrement qu’il a exposés de manière à décourager de tels retards de paiement. | 26 | Z toho vyplývá, že uvedená směrnice usiluje o účinnou ochranu věřitele proti opožděným platbám (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Nemec, C‑256/15, EU:C:2016:954, bod 50). Taková ochrana s sebou nese i to, že uvedenému věřiteli bude nabídnuta co nejúplnější náhrada jemu vzniklých nákladů spojených s vymáháním, aby tak odrazovala od takových opožděných plateb. |
| 27 | W związku z tym sprzeczna z tym celem byłaby wykładnia art. 6 dyrektywy 2011/7, zgodnie z którą artykuł ten sprzeciwiałby się temu, aby koszty wynikające z wezwań skierowanych do dłużnika z powodu jego opóźnień w płatności mogły prowadzić do rekompensaty przekraczającej 40 EUR, nawet wówczas, gdy wysokość tych kosztów przekracza taką ryczałtową kwotę. | 27 | Il serait, dès lors, contraire à un tel objectif d’interpréter l’article 6 de la directive 2011/7 comme s’opposant à ce que des frais résultant des rappels adressés au débiteur en raison du retard de paiement de ce dernier puissent donner lieu à une indemnisation supérieure à 40 euros, même lorsque le montant de ces frais dépasse une telle somme forfaitaire. | 27 | Bylo by tedy v rozporu s takovým cílem vykládat článek 6 směrnice 2011/7 v tom smyslu, že brání tomu, aby náklady na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku jeho prodlení s platbou mohly být nahrazovány ve výši přesahující 40 eur, i když tyto náklady překročí takovou pevně stanovenou částku. |
| 28 | Należy jeszcze przypomnieć, że dyrektywa 2011/7 zastępuje dyrektywę 2000/35/WE Parlamentu Europejskiego i Rady z dnia 29 czerwca 2000 r. w sprawie zwalczania opóźnień w płatnościach w transakcjach handlowych (Dz.U. 2000, L 200, s. 35), której art. 3 ust. 1 lit. e) stanowił, że wierzyciel ma prawo do rozsądnej rekompensaty za wszystkie koszty odzyskiwania wierzytelności poniesione z powodu opóźnień w płatnościach dłużnika. | 28 | Il convient encore de rappeler que la directive 2011/7 remplace la directive 2000/35/CE du Parlement européen et du Conseil, du 29 juin 2000, concernant la lutte contre le retard de paiement dans les transactions commerciales (JO 2000, L 200, p. 35), dont l’article 3, paragraphe 1, sous e), prévoyait que le créancier avait droit à un dédommagement raisonnable pour tous les frais de recouvrement encourus par suite d’un retard de paiement du débiteur. | 28 | Dále je třeba připomenout, že směrnice 2011/7 nahrazuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2000, L 200, s. 35; Zvl. vyd. 17/01, s. 226), jejíž čl. 3 odst. 1 písm. e) stanovil, že věřitel je oprávněn požadovat přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které mu v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka vznikly. |
| 29 | Ponieważ nic nie wskazuje na to, że prawodawca Unii miał zamiar w drodze przyjęcia dyrektywy 2011/7 zmniejszyć ochronę oferowaną wierzycielowi przez dyrektywę 2000/35, niespójne byłoby uznanie, że na mocy dyrektywy 2011/7 wierzyciel mógłby uzyskać jedynie zwrot kosztów wynikających z wezwań skierowanych do dłużnika z powodu jego opóźnień w płatnościach ograniczony do 40 EUR, nawet jeżeli koszty te byłyby wyższe, podczas gdy mógł on uzyskać rozsądną rekompensatę, i w odpowiednim przypadku wyższą od tej kwoty, na podstawie dyrektywy 2000/35. | 29 | Dans la mesure où rien n’indique que le législateur de l’Union a entendu, par l’adoption de la directive 2011/7, diminuer la protection offerte au créancier par la directive 2000/35, il serait incohérent de considérer que, sous l’empire de la directive 2011/7, le créancier ne pourrait obtenir qu’une indemnisation des frais résultant des rappels adressés au débiteur en raison du retard de paiement de ce dernier limitée à 40 euros, même lorsque ces frais sont d’un montant supérieur, alors qu’il aurait pu en obtenir un dédommagement raisonnable et, le cas échéant, supérieur à ce montant, sous l’empire de la directive 2000/35. | 29 | Jelikož nic nenasvědčuje tomu, že unijní normotvůrce hodlal přijetím směrnice 2011/7 zmenšit ochranu věřitele, kterou měl podle směrnice 2000/35, bylo by nelogické se domnívat, že podle směrnice 2011/7 může věřitel získat pouze náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku jeho prodlení omezenou na 40 eur, i když jsou tyto náklady vyšší, kdežto za účinnosti směrnice 2000/35 za ně mohl získat přiměřenou náhradu, která tuto částku mohla případně převyšovat. |
| 30 | Należy jednak wyjaśnić, że ponieważ rekompensata przewidziana w art. 6 ust. 3 dyrektywy 2011/7 musi być rozsądna, rekompensata ta nie może pokrywać części wspomnianych kosztów, które zostały już uwzględnione w ryczałtowej kwocie 40 EUR przewidzianej w ust. 1 tego artykułu, ani kosztów, które okazują się nadmiernie wygórowane w świetle ogółu okoliczności danej sprawy. | 30 | Il convient toutefois de préciser que, l’indemnisation prévue à l’article 6, paragraphe 3, de la directive 2011/7 devant être raisonnable, cette indemnisation ne peut couvrir ni la partie desdits frais qui est déjà prise en charge par la somme forfaitaire de 40 euros prévue au paragraphe 1 de cet article ni des frais apparaissant comme excessifs au vu de l’ensemble des circonstances de l’espèce. | 30 | Je třeba nicméně upřesnit, že náhrada podle čl. 6 odst. 3 směrnice 2011/7 musí být přiměřená, takže nemůže zahrnovat tu část uvedených nákladů, která již je hrazena v rámci pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku, ani náklady, které se jeví jako nadměrné s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci. |
| 31 | W związku z tym zarówno z treści art. 6 dyrektywy 2011/7, jak i z celu tej dyrektywy wynika, że przepis ten należy interpretować jako umożliwiający wierzycielowi dochodzącemu zwrotu kosztów wynikających z wezwań skierowanych do dłużnika z powodu jego opóźnień w płatnościach uzyskanie, oprócz ryczałtowej kwoty 40 EUR, rozsądnej rekompensaty tej części koszów, która przekracza ową ryczałtową kwotę. | 31 | Il résulte, dès lors, tant du libellé de l’article 6 de la directive 2011/7 que de la finalité de cette directive que cette disposition doit être interprétée comme permettant à un créancier réclamant le remboursement des frais résultant des rappels adressés au débiteur en raison du retard de paiement de ce dernier, d’obtenir, outre la somme forfaitaire de 40 euros, une indemnisation raisonnable de la partie de ces frais dont le montant dépasse cette somme forfaitaire. | 31 | Ze znění článku 6 směrnice 2011/7 i z účelu této směrnice tedy vyplývá, že toto ustanovení musí být vykládáno tak, že umožňuje věřiteli, který požaduje náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku dlužníkova prodlení s platbou, získat navíc k paušální částce ve výši 40 eur i přiměřenou náhradu té části těchto nákladů, která překračuje výši této paušální částky. |
| 32 | Wniosku tego nie może podważyć uwzględnienie motywów 19 i 20 dyrektywy 2011/7. | 32 | Cette conclusion n’est pas susceptible d’être remise en cause par la prise en compte des considérants 19 et 20 de la directive 2011/7. | 32 | Tento závěr nemůže být zpochybněn poukazem na body 19 a 20 odůvodnění směrnice 2011/7. |
| 33 | W rzeczywistości należy bowiem zauważyć, że preambuła do aktu prawa Unii nie ma wiążącej mocy prawnej i nie można się na nią powoływać w celu odstąpienia od przepisów danego aktu ani w celu interpretowania jego przepisów w sposób oczywiście sprzeczny z ich treścią (wyrok z dnia 19 czerwca 2014 r., Karen Millen Fashions, C‑345/13, EU:C:2014:2013, pkt 31). | 33 | En effet, il convient de relever que le préambule d’un acte de droit de l’Union n’a pas de valeur juridique contraignante et ne saurait être invoqué ni pour déroger aux dispositions mêmes de l’acte concerné ni pour interpréter ces dispositions dans un sens manifestement contraire à leur libellé (arrêt du 19 juin 2014, Karen Millen Fashions, C‑345/13, EU:C:2014:2013, point 31). | 33 | Je totiž třeba uvést, že odůvodnění aktu unijního práva není právně závazné a nelze se jej dovolávat za účelem odchýlení se od samotných ustanovení dotyčného aktu ani za účelem výkladu těchto ustanovení ve smyslu zjevně odporujícím jejich znění (rozsudek ze dne 19. června 2014, Karen Millen Fashions, C‑345/13, EU:C:2014:2013, bod 31). |
| 34 | Ponadto w żadnym razie ani z treści motywu 19, ani z treści motywu 20 dyrektywy 2011/7 nie wynika, by ryczałtowa kwota, o której mowa w art. 6 ust. 1 tej dyrektywy, powinna była być uznawana za maksymalną kwotę, jaką można przyznać wierzycielowi w celu zwrócenia mu kosztów wynikających z wezwań skierowanych do dłużnika z powodu jego opóźnień w płatnościach lub ogólniej – wewnętrznych i administracyjnych kosztów odzyskiwania wierzytelności. | 34 | Par ailleurs, et en tout état de cause, il ne ressort ni du considérant 19 ni du considérant 20 de la directive 2011/7 que le montant forfaitaire dont il est question à l’article 6, paragraphe 1, de cette directive doit être considéré comme la somme maximale qui peut être allouée au créancier afin de l’indemniser des frais résultant des rappels adressés au débiteur en raison du retard de paiement de ce dernier ou, plus généralement, des frais de recouvrement internes ou administratifs. | 34 | Z bodu 19 odůvodnění ani z bodu 20 odůvodnění směrnice 2011/7 dále každopádně nevyplývá, že pevná částka uvedená v čl. 6 odst. 1 této směrnice musí být považována za maximální částku, kterou lze přiznat věřiteli jako náhradu nákladů spojených se zasíláním upomínek dlužníkovi z důvodu jeho prodlení s platbou či obecněji jako náhradu interních či administrativních nákladů spojených s vymáháním pohledávky. |
| 35 | W szczególności należy w tym zakresie zauważyć, jak uczynił to rzecznik generalny w pkt 40 opinii, że o ile wersje angielska i francuska motywu 20 dyrektywy 2011/7 wydają się ograniczać prawo do ryczałtowego zwrotu jedynie do wewnętrznych kosztów odzyskiwania wierzytelności („fixed sum to cover internal recovery costs”) przez kontrast do innych kosztów odzyskiwania („other recovery costs they incur”), to jednak takie formalne rozróżnienie pomiędzy kosztami wewnętrznymi i innymi („autres”) kosztami odzyskiwania wierzytelności nie istnieje w pozostałych wersjach językowych tego motywu, tak jak w wersji włoskiej („diritto al pagamento di un importo forfettario per coprire i costi interni […] esigere anche il risarcimento delle restanti spese di recupero sostenute”) lub niderlandzkiej („het recht op betaling van een vast bedrag ter dekking van interne invorderingskosten […] recht hebben op terugbetaling van de overige invorderingskosten die ontstaan”). | 35 | Il convient de relever, plus particulièrement, à cet égard, que, comme M. l’avocat général l’a relevé au point 40 de ses conclusions, si les versions en langues anglaise et française du considérant 20 de la directive 2011/7 paraissent réserver le droit à un remboursement forfaitaire pour les seuls frais internes de recouvrement (fixed sum to cover internal recovery costs) par opposition au remboursement des « autres » frais de recouvrement (other recovery costs they incur), une telle distinction formelle entre les frais internes et les « autres » frais de recouvrement n’apparaît pas dans d’autres versions linguistiques du même considérant, comme les versions en langues italienne (diritto al pagamento di un importo forfettario per coprire i costi interni [...] esigere anche il risarcimento delle restanti spese di recupero sostenute) ou néerlandaise (het recht op betaling van een vast bedrag ter dekking van interne invorderingskosten [...] recht hebben op terugbetaling van de overige invorderingskosten die ontstaan). | 35 | V tomto ohledu je třeba konkrétně uvést, jak poukázal generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, že z anglického a francouzského znění bodu 20 odůvodnění směrnice 2011/7 by se sice jevilo, že paušální náhrada nákladů je vyhrazena pouze na interní náklady spojené s vymáháním (fixed sum to cover internal recovery costs) v protikladu k náhradě „zbývajících“ nákladů na vymáhání (other recovery costs they incur), nicméně takové formální rozlišování interních a „zbývajících“ nákladů na vymáhání se neobjevuje v jiných jazykových verzích téhož bodu odůvodnění, jako jsou verze ve znění italském (diritto al pagamento di un importo forfettario per coprire i costi intern [...] esigere anche il risarcimento delle restanti spese di recupero sostenute) či nizozemském (het recht op betaling van een vast bedrag ter dekking van interne invorderingskosten [...] recht hebben op terugbetaling van de overige invorderingskosten die ontstaan). |
| 36 | Ponadto okoliczność, że motyw 19 dyrektywy 2011/7 stanowi, iż dyrektywa ta powinna ustalić minimalną ryczałtową kwotę zwrotu kosztów administracyjnych i rekompensatę kosztów wewnętrznych poniesionych w związku z opóźnieniami w płatnościach, nie wyklucza ponadto, by rozsądna rekompensata tych kosztów mogła zostać przyznana wierzycielowi w zakresie, w jakim owa minimalna ryczałtowa kwota jest niewystarczająca. | 36 | Par ailleurs, la circonstance que le considérant 19 de la directive 2011/7 énonce que cette directive devrait fixer un montant forfaitaire minimal pour la récupération des coûts administratifs et l’indemnisation des coûts internes encourus du fait de retards de paiement n’exclut pas davantage qu’une indemnisation raisonnable de ces coûts puisse être octroyée au créancier dans la mesure où ce montant forfaitaire minimal est insuffisant. | 36 | Dále ani to, že bod 19 odůvodnění směrnice 2011/7 uvádí, že tato směrnice by měla stanovit pevnou minimální částku na náhradu administrativních a interních nákladů spojených s vymáháním opožděných plateb, nevylučuje, že by věřiteli mohla být přiznána přiměřená náhrada těchto nákladů, pokud by tato pevná minimální částka nepostačovala na jejich pokrytí. |
| 37 | Ponadto o ile prawdą jest, że wspomniany motyw stanowi, iż rekompensata w drodze ryczałtowej kwoty powinna ograniczać się do kosztów administracyjnych i wewnętrznych związanych z odzyskiwaniem wierzytelności, to jednak stwierdzenie to należy interpretować w świetle tego całego motywu. Z powyższego wynika, że poprzez to twierdzenie prawodawca Unii jedynie podkreślił, że automatyczny charakter ryczałtowego zwrotu 40 EUR stanowi dla wierzyciela zachętę do ograniczenia swoich kosztów dochodzenia do tej kwoty, bez wykluczenia jednak, by ów wierzyciel mógł uzyskać w odpowiednim przypadku rozsądną rekompensatę w wyższej wysokości, jednakże pozbawioną automatyzmu. | 37 | En outre, s’il est vrai que ledit considérant précise que l’indemnisation par un montant forfaitaire devrait tendre à limiter les coûts administratifs et internes liés au recouvrement, cette affirmation doit toutefois être lue à la lumière de l’ensemble du même considérant. Il s’ensuit que, par cette précision, le législateur de l’Union n’a fait que souligner que le caractère automatique de l’indemnisation forfaitaire de 40 euros constitue une incitation pour le créancier à limiter ses frais de recouvrement à cette somme, sans pour autant exclure que ce créancier puisse obtenir, le cas échéant, un dédommagement raisonnable plus important, mais dépourvu d’automaticité. | 37 | I když je pravda, že uvedený bod odůvodnění upřesňuje, že náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním, toto tvrzení musí být vykládáno ve světle tohoto bodu odůvodnění jako celku. Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce tímto pouze zdůraznil, že automatická povaha paušální náhrady ve výši 40 eur má věřitele motivovat, aby omezil náklady na vymáhání na tuto částku, avšak nevylučuje, že by věřitel mohl v případě potřeby získat větší přiměřenou náhradu, která však není automatická. |
| 38 | Z powyższego wynika, że na przedstawione pytanie trzeba odpowiedzieć, iż art. 6 dyrektywy 2011/7 należy interpretować w ten sposób, że przyznaje on wierzycielowi dochodzącemu zwrotu kosztów wynikających z wezwań skierowanych do dłużnika z powodu opóźnień w płatnościach prawo do uzyskania z tego tytułu oprócz ryczałtowej kwoty 40 EUR przewidzianej w ust. 1 tego artykułu również rozsądnej rekompensaty w rozumieniu ust. 3 tego artykułu za tę część kosztów, która przekracza kwotę ryczałtową. | 38 | Il résulte de ce qui précède qu’il convient de répondre à la question posée que l’article 6 de la directive 2011/7 doit être interprété en ce sens qu’il reconnaît au créancier réclamant l’indemnisation des frais résultant des rappels adressés au débiteur en raison du retard de paiement de ce dernier le droit d’obtenir, à ce titre, outre le montant forfaitaire de 40 euros, prévu au paragraphe 1 de cet article, une indemnisation raisonnable, au sens du paragraphe 3 du même article, pour la partie de ces frais qui dépasse ce montant forfaitaire. | 38 | Z výše uvedeného vyplývá, že na položenou otázku je třeba odpovědět tak, že článek 6 směrnice 2011/7 musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává věřiteli požadujícímu náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku dlužníkova prodlení s platbou kromě pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku i nárok na přiměřenou náhradu ve smyslu odstavce 3 téhož článku za část těchto nákladů přesahující tuto pevnou částku. |
| W przedmiocie kosztów | Sur les dépens | K nákladům řízení |
| 39 | Dla stron w postępowaniu głównym niniejsze postępowanie ma charakter incydentalny, dotyczy bowiem kwestii podniesionej przed sądem odsyłającym, do niego zatem należy rozstrzygnięcie o kosztach. Koszty poniesione w związku z przedstawieniem uwag Trybunałowi, inne niż koszty stron w postępowaniu głównym, nie podlegają zwrotowi. | 39 | La procédure revêtant, à l’égard des parties au principal, le caractère d’un incident soulevé devant la juridiction de renvoi, il appartient à celle-ci de statuer sur les dépens. Les frais exposés pour soumettre des observations à la Cour, autres que ceux desdites parties, ne peuvent faire l’objet d’un remboursement. | 39 | Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
| | Z powyższych względów Trybunał (dziewiąta izba) orzeka, co następuje: | | Par ces motifs, la Cour (neuvième chambre) dit pour droit : | | Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: |
| | Artykuł 6 dyrektywy Parlamentu Europejskiego i Rady 2011/7/WE z dnia 16 lutego 2011 r. w sprawie zwalczania opóźnień w płatnościach w transakcjach handlowych należy interpretować w ten sposób, że przyznaje on wierzycielowi dochodzącemu zwrotu kosztów wynikających z wezwań skierowanych do dłużnika z powodu opóźnień w płatnościach prawo do uzyskania z tego tytułu oprócz ryczałtowej kwoty 40 EUR przewidzianej w ust. 1 tego artykułu również rozsądnej rekompensaty w rozumieniu ust. 3 tego artykułu za tę część kosztów, która przekracza kwotę ryczałtową. | | L’article 6 de la directive 2011/7/UE du Parlement européen et du Conseil, du 16 février 2011, concernant la lutte contre le retard de paiement dans les transactions commerciales, doit être interprété en ce sens qu’il reconnaît au créancier réclamant l’indemnisation des frais résultant des rappels adressés au débiteur en raison du retard de paiement de ce dernier le droit d’obtenir, à ce titre, outre le montant forfaitaire de 40 euros, prévu au paragraphe 1 de cet article, une indemnisation raisonnable, au sens du paragraphe 3 du même article, pour la partie de ces frais qui dépasse ce montant forfaitaire. | | Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává věřiteli požadujícímu náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku dlužníkova prodlení s platbou kromě pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku i nárok na přiměřenou náhradu ve smyslu odstavce 3 téhož článku za část těchto nákladů přesahující tuto pevnou částku. |
| | Podpisy | | Signatures | | Vajda | Jürimäe | Lycourgos | Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. září 2018. | Vedoucí soudní kanceláře | A. Calot Escobar | Předseda devátého senátu | C. Vajda |
| ( *1 ) Język postępowania: czeski. | ( *1 ) Langue de procédure : le tchèque. | ( *1 ) – Jednací jazyk: čeština. |
