52009SC0316

ES

(...PICT...)|COMISIÓN DE LAS COMUNIDADES EUROPEAS|

Bruselas, 8.4.2009

SEC(2009) 316

DOCUMENTO DE TRABAJO DE LOS SERVICIOS DE LA COMISIÓN Documento que acompaña a la

Propuesta de DIRECTIVA DEL PARLAMENTO EUROPEO Y DEL CONSEJO por la que se establecen medidas de lucha contra la morosidad en las operaciones comerciales (refundición) RESUMEN DE LA EVALUACIÓN DE IMPACTO {COM(2009) 126 final} {SEC(2009) 315}

Referencia de la planificación de la agenda o del programa de trabajo: 2009/ENTR/006. Este documento compromete únicamente a los servicios de la Comisión que participaron en la preparación de la evaluación de impacto y no anticipa la forma final de la posible decisión que adopte la Comisión.

El Comité de Evaluación de Impacto emitió su dictamen sobre el proyecto de evaluación de impacto el 17 de diciembre de 2008 [D(2008) 10479]. Se tuvieron en cuenta todas las recomendaciones del Comité y la evaluación de impacto se modificó en consecuencia.

1. Definición del problema

La Directiva 2000/35/CE se adoptó para combatir la morosidad en las operaciones comerciales. Según esta Directiva, puede cobrarse un interés de demora cuando el pago no se efectúe en el plazo contractual o legal. La Directiva establece un tipo de interés legal pero permite a las partes llegar a otro tipo de acuerdo. El interés es pagadero el día siguiente a la fecha de pago o la fecha final del plazo de pago que se fije en el contrato, o treinta días después de la fecha en que el deudor haya recibido la factura o una solicitud de pago equivalente si no se ha fijado el plazo de pago.

A pesar de la Directiva, la morosidad en las operaciones comerciales sigue siendo una práctica extendida en la UE. No solo se da con frecuencia en las operaciones entre empresas: las encuestas muestran que, por lo general, los plazos de pago en el sector público son más amplios que los estipulados en los contratos del sector privado.

Las causas de la morosidad en las operaciones comerciales y la correspondiente pasividad de muchos acreedores son diversas:

1) La estructura del mercado: el nivel de competencia en un mercado, el poder de mercado de los participantes en el mismo y el correspondiente miedo a dañar las relaciones comerciales con los clientes son factores importantes que determinan si los acreedores aceptan o rechazan la morosidad y si los deudores buscan una ampliación del periodo de crédito comercial. La posición de un acreedor en un mercado específico influirá considerablemente en su actitud respecto a la morosidad y su temor a dañar la relación comercial con el cliente. A menudo, las principales razones que tienen los deudores para efectuar los pagos de operaciones comerciales en los plazos establecidos están relacionadas con la imagen comercial o profesional o la confianza mutua alcanzada tras largas relaciones comerciales.

2) El ciclo económico: el cambio de las condiciones macroeconómicas son otra causa de morosidad. Un ciclo económico negativo puede aumentar la morosidad porque las empresas retrasan el pago de sus facturas. Además, las empresas tienen menos capacidad para generar efectivo en sus operaciones y los bancos pueden reducirles el crédito. Sin embargo, la mejora de las condiciones económicas también puede causar un aumento de la morosidad de algunas empresas porque tienen más oportunidades de inversión y, en consecuencia, necesitan más financiación.

3) El acceso a la financiación y las restricciones presupuestarias: la disponibilidad de crédito, la política monetaria, la transmisión y la naturaleza de la información relativa al crédito, la situación de la empresa en cuanto a liquidez y la puesta a disposición de recursos financieros por parte de los bancos pueden influir también en la morosidad, especialmente de las empresas para las que el crédito es sustitutivo de la financiación por parte de los proveedores. Bastantes empresas y poderes públicos deudores consideran la morosidad una forma eficaz y barata de financiar sus propios negocios y actividades. Para los poderes públicos, la morosidad es también una forma fácil, pero sin justificación, de salvar las limitaciones presupuestarias retrasando algunos pagos hasta el ejercicio presupuestario siguiente.

4) La organización interna de los acreedores y los deudores: las prácticas de gestión financiera de los deudores (incluidos los poderes públicos) y las prácticas de gestión del crédito de los acreedores, así como la calidad de sus productos y servicios y de sus servicios de postventa, son factores importantes para (evitar) la morosidad. Los acreedores en operaciones comerciales y, de manera específica, las PYME, no tienen necesariamente sistemas adecuados de gestión del crédito para prevenir o gestionar los pagos con demora.

5) La ausencia de soluciones efectivas y eficientes: a pesar de la Directiva 2000/35/CE, muchas empresas, en particular las PYME, no cobran intereses cuando tienen derecho a hacerlo. Para algunos acreedores, actuar contra la morosidad tiene un coste que no se ve compensado por los beneficios financieros obtenidos. En muchos casos, no es posible recuperar los costes de los trámites adicionales. Las reclamaciones a los clientes morosos o el cobro de intereses por los pagos con demora generan gastos administrativos que muchas empresas prefieren evitar. Además, la cantidad final de los intereses legales que debe abonar un deudor solo se pueden calcular el día del pago real de la deuda, por lo que el acreedor debe esperar al pago antes de conocer exactamente el importe de los intereses que puede cobrar. Además, en la mayoría de los casos, el coste del cobro de intereses antes de la fecha de pago real no se vería compensado por los beneficios financieros. Por todos estos motivos, las consecuencias negativas a las que se expone el deudor en caso de morosidad son insuficientes para lograr una mejora tangible de la puntualidad en los pagos. La morosidad resulta especialmente deplorable en el caso de los poderes públicos, que no están expuestos a las mismas limitaciones financieras que las empresas. Además, varias disposiciones clave de la Directiva resultan confusas o difíciles de aplicar en la práctica. Por ejemplo, caben varias interpretaciones del cálculo del tipo de interés aplicable, la definición de «costes de cobro» y la posibilidad de aplicar un interés compuesto.

La morosidad en las operaciones comerciales tiene efectos importantes:

· La morosidad tiene un coste significativo para las empresas acreedoras. En general, la morosidad da lugar a problemas de tesorería, costes financieros adicionales y pérdidas de oportunidades de inversión y aumenta la incertidumbre en muchas empresas acreedoras, especialmente las PYME, sobre todo en momentos en que la financiación es cara y limitada. La consecuencia es que a menudo se ve comprometida su competitividad y solvencia.

· Las empresas deudoras y los poderes públicos que no pagan dentro de los plazos se benefician de un crédito comercial gratuito.

· La morosidad tiene un impacto negativo en el comercio intracomunitario. En la mayoría de los Estados miembros, las empresas consideran que la venta de bienes y servicios a empresas y administraciones en otros Estados miembros conlleva mayor riesgo de morosidad. Entre otros factores, este mayor riesgo de morosidad disuade a las empresas de vender productos y servicios en otros Estados miembros porque aumenta la incertidumbre y el coste de sus negocios. Los plazos de pago muy largos en los contratos públicos y la morosidad de los poderes públicos disuaden también a los agentes económicos de participar en los procedimientos de contratación pública. Ello, a su vez, reduce las posibilidades de que los poderes públicos obtengan la opción más rentable para el contribuyente.

2. Objetivos

En última instancia, cualquier iniciativa comunitaria para resolver el problema de la morosidad debe:

· conducir a la consecución de los grandes objetivos globales en materia de competitividad establecidos en la Asociación de Lisboa renovada para el crecimiento y el empleo Comunicación de la Comisión: Trabajando juntos por el crecimiento y el empleo. Relanzamiento de la estrategia de Lisboa, COM(2005) 24. ;[1]

Comunicación de la Comisión: Trabajando juntos por el crecimiento y el empleo. Relanzamiento de la estrategia de Lisboa, COM(2005) 24.

· reducir significativamente la carga administrativa de las empresas, mejorar su tesorería y ayudar a más personas a convertirse en empresarios, de acuerdo con los principios de la Small Business Act Según la Comunicación de la Comisión al Consejo, al Parlamento Europeo, al Comité Económico y Social Europeo y al Comité de las Regiones «Pensar primero a pequeña escala» «Small Business Act» para Europa: iniciativa en favor de las pequeñas empresas, COM(2008) 394 final, de 25 de junio de 2008, facilitar el acceso de las PYME a la financiación y desarrollar un marco jurídico y empresarial que propicie la puntualidad de los pagos en las transacciones comerciales constituyen uno de los diez principios por los que se rigen la elaboración y la aplicación de las políticas sobre las PYME, tanto a escala de la UE como de los Estados miembros. ;[2]

Según la Comunicación de la Comisión al Consejo, al Parlamento Europeo, al Comité Económico y Social Europeo y al Comité de las Regiones «Pensar primero a pequeña escala» «Small Business Act» para Europa: iniciativa en favor de las pequeñas empresas, COM(2008) 394 final, de 25 de junio de 2008, facilitar el acceso de las PYME a la financiación y desarrollar un marco jurídico y empresarial que propicie la puntualidad de los pagos en las transacciones comerciales constituyen uno de los diez principios por los que se rigen la elaboración y la aplicación de las políticas sobre las PYME, tanto a escala de la UE como de los Estados miembros.

· facilitar el buen funcionamiento y la realización del mercado interior mediante la eliminación de las barreras a las operaciones comerciales transfronterizas.

La iniciativa da también un impulso para superar la actual crisis económica contribuyendo a la aplicación del Plan Europeo de Recuperación Económica COM(2008) 800 de 26.11.2008. y mejorando la tesorería de las empresas para potenciar la competitividad de las empresas europeas a largo plazo.[3]

COM(2008) 800 de 26.11.2008.

Concretamente, ello se traduce en los siguientes objetivos operativos paralelos:

1) Confrontar a los deudores con medidas que los disuadan efectivamente de la morosidad; y

2) Ofrecer medidas a los acreedores que les permitan ejercer plena y eficazmente sus derechos cuando cobran con demora.

3. Opciones políticas

Además de la opción de base, se examinaron las siguientes:

– Opción 2a (no legislativa): la organización de actividades de sensibilización orientadas a las empresas;

– Opción 2b (no legislativa): la organización de actividades de sensibilización orientadas a organizaciones que representen a las PYME;

– Opción 2c (no legislativa): la publicación de información sobre los morosos;

– Opción 3a (legislativa): la armonización total de los periodos de pago;

– Opción 3b (legislativa): el aumento del «margen» del tipo de interés;

– Opción 3c (legislativa): la supresión del umbral de 5 EUR;

– Opción 3d (legislativa): la introducción de una «tasa por demora en el pago»;

– Opción 3e (legislativa): la introducción de una «compensación por demora en el pago»;

– Opción 3f (legislativa): el refuerzo del papel de las organizaciones representativas.

Varias opciones, como la derogación de la Directiva 2000/35/CE o la creación de un fondo europeo destinado a financiar a las PYME sin coste alguno y basado en cuentas por cobrar, se descartaron en una fase temprana del estudio de las opciones.

4. Análisis de impacto

Cabe señalar que, para algunos aspectos importantes de las tres primeras causas de este problema determinadas en la sección 1, la UE no tiene necesariamente facultad para actuar. Los Estados miembros deben tratar algunos problemas relacionados con la estructura de los mercados nacionales o regionales puesto que, en lo que respecta al ciclo económico, la mayoría de los instrumentos de política económica están en sus manos y no es posible encontrar a nivel de la UE una solución global para todas las causas del problema.

Por otra parte, la Directiva es un instrumento optativo para los agentes económicos en la medida en que no los obliga a reclamar intereses de demora. La Directiva se aplica también a un campo en el que muchos otros factores pueden influir en la puntualidad de los pagos en las operaciones entre empresas. Las nuevas normas de la UE que entraron en vigor recientemente o que se aplicarán próximamente reformarán el marco regulador aplicable al proceso de pago y las demandas judiciales destinadas a obtener el pago de operaciones comerciales transfronterizas dentro de la UE. Es difícil tener en cuenta los efectos de la interconexión y los efectos indirectos en la hipótesis de base. Por ello, solo es posible dar estimaciones cuantitativas aproximadas del posible impacto económico y social que tendrá cualquier opción concreta. En consecuencia, el análisis es principalmente cualitativo. Cabe señalar que ninguna de las opciones tendría un impacto en el medio ambiente ni consecuencias para terceros países.

Algunas causas de los problemas respecto de los cuales la UE no tiene capacidad de acción influirán, no obstante, en la aplicación de otras opciones. Por ejemplo, la estructura del mercado y la posición de un agente económico en un mercado determinarán en gran medida su disposición a actuar contra un deudor moroso y a correr el riesgo de dañar una relación profesional que puede representar miles de euros. Por tal motivo, si bien es posible hacer una estimación cuantitativa del impacto de las distintas opciones, es difícil hacer un pronóstico fiable del efecto económico global de la propuesta y, por tanto, es imposible hacer una evaluación cuantitativa de las consecuencias sociales directas.

Las opciones políticas se evalúan respecto a la opción de base en términos de eficacia, eficiencia y coherencia:

Comparación general de las opciones|

Opción|Eficacia|Eficiencia|Coherencia|

Opción 2a (no legislativa): organización de actividades de sensibilización orientadas a las empresas|No: no tiene ningún impacto en los deudores y tiene un impacto mínimo en los acreedores.|No: requiere excesivos recursos para un resultado muy incierto.|Sí : no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Opción 2b (no legislativa): organización de actividades de sensibilización orientadas a organizaciones que representen a las PYME|No: es poco probable que se alcancen los objetivos.|Sí : el coste presupuestario es bastante bajo para la UE. No hay ningún otro coste.|Sí : no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Opción 2c (no legislativa): publicación de información sobre los morosos|Dudoso: puede tener un efecto preventivo en los acreedores pero su puesta en práctica conlleva muchos inconvenientes prácticos.|No: tiene un coste administrativo muy elevado para las empresas.|Sí : no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Opción 3a/1 (legislativa): armonización de los periodos de pago entre las empresas|Sí : es probable que reduzca la morosidad al acortar los plazos de pago contractuales. |No: entraña considerables costes de cumplimiento y adaptación.|No: se pierde libertad contractual al quitar a las empresas la posibilidad de competir mediante los plazos de pago que conceden a sus clientes. Ello puede, a su vez, incrementar la presión en otros ámbitos de la negociación contractual en los que las grandes empresas pueden seguir influyendo de manera significativa en los pequeños proveedores|

Opción 3a/2 (legislativa): armonización de los plazos de pago de los poderes públicos a las empresas|Sí : no debe haber miedo a dañar la relación comercial con el cliente en los contratos celebrados con las autoridades nacionales que tienen que seguir procedimientos estándar y transparentes. Además, el plazo de pago no suele ser un aspecto negociable de un contrato concedido por los poderes públicos. No obstante, debe preverse una sanción suficientemente elevada en caso de morosidad.|Sí : un adelanto de los pagos por parte de las autoridades nacionales tendría para estas un impacto presupuestario bastante limitado en comparación con la liquidez adicional que generaría para las empresas. |Sí : no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Opción 3b (legislativa): aumento del «margen» del tipo de interés |Dudoso: los interesados parecen satisfechos con el actual «margen» del tipo de interés. Las empresas ya pueden negociar la aplicación de un tipo de interés más alto en el contrato o incluirlo en sus condiciones comerciales. Las normas actuales permiten a los Estados miembros establecer un «margen» del tipo de interés mínimo más alto en su legislación nacional.|Dudoso: esta opción podría reforzar la posición de las empresas más grandes o más fuertes puesto que reforzaría la posición negociadora de las empresas que piden un descuento por anticipar el pago.|Sí : no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Opción 3c (legislativa): supresión del umbral de 5 EUR|Sí: para las pequeñas transacciones si van acompañadas de otras medidas que hagan que sea económico cobrar las cantidades pendientes de pago.|Sí: especialmente para las PYME. No se han detectado costes presupuestarios, de transacción ni de cumplimiento.|Sí : no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Opción 3d (legislativa): la introducción de una «tasa por demora en el pago»|Sí : permitiría a las empresas recuperar los costes de transacción derivados de la reclamación de los pagos y cobrar intereses de demora en los pagos, con lo que los acreedores dejarían de cobrar intereses únicamente por motivos comerciales. |Sí: Los costes (principalmente costes de transacción) son redistributivos. No hay ningún coste presupuestario o de cumplimiento.|Sí : no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Opción 3e (legislativa): introducción de una «compensación por demora en el pago»|Sí : tiene un fuerte efecto de disuasión en los deudores, proporcional a la cuantía de la demanda, puesto que el coste afrontado por el deudor superaría al ahorro obtenido en forma de crédito comercial gratuito. También constituye un buen incentivo para que los acreedores reclamen el pago y el interés.|Sí: Los costes (principalmente costes de transacción) son redistributivos. El cumplimiento no entraña ningún coste. Los costes presupuestarios están justificados si tenemos en cuenta el daño causado a las empresas y son proporcionales al cumplimiento.|Sí : no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Opción 3f (legislativa): extensión del papel de las organizaciones representativas|Dudoso: estas organizaciones pueden no disponer de los recursos suficientes para hacer frente a las cargas administrativas y los riesgos financieros de la legislación en materia de morosidad. Cabe también la posibilidad de que no puedan interponer una demanda debido a un conflicto de intereses, por ejemplo si la organización tiene como miembros tanto al acreedor como al deudor. |Sí: si se adoptan medidas para reducir el coste de la interposición de una demanda y el correspondiente riesgo financiero (opciones 3c, 3d y 3e).|Sí: no se han detectado consecuencias negativas en otros ámbitos. |

Este análisis de impacto muestra que, en las transacciones entre empresas, las opciones 3a/2, 3c, 3d y 3e cumplen los criterios de eficacia, eficiencia y coherencia. Las otras opciones no cumplen al menos un criterio:

Valoración de las opciones |

Opción|Eficacia|Eficiencia|Coherencia|

OPCIÓN RECOMENDADA|

Opción 3a/2 (legislativa): armonización de los plazos de pago de los poderes públicos a las empresas|Sí|Sí|Sí|

Opción 3c (legislativa): supresión del umbral de 5 EUR|Sí|Sí|Sí|

Opción 3d (legislativa): introducción de una «tasa por demora en el pago»|Sí|Sí|Sí|

Opción 3e (legislativa): introducción de una «compensación por demora en el pago»|Sí|Sí|Sí|

OPCIONES QUE NO SE RECOMIENDAN|

Opción 3b (legislativa): aumento del «margen» del tipo de interés |Dudoso|Dudoso|Sí|

Opción 3f (legislativa): extensión del papel de las organizaciones representativas|Dudoso|Sí|Sí|

Opción 3a/1 (legislativa): armonización de los periodos de pago entre las empresas|Sí|No|No|

Opción 2a (no legislativa): organización de actividades de sensibilización orientadas a las empresas|No|No|Sí|

Opción 2b (no legislativa): organización de actividades de sensibilización orientadas a organizaciones que representen a las PYME|No|Sí|Sí|

Opción 2c (no legislativa): publicación de información sobre los morosos|Dudoso|No|Sí|

La poción 2c es la única que puede acarrear costes administrativos significativos para las empresas. Según un cálculo aproximado, los costes administrativos de dicha opción ascenderían a 25 300 millones EUR para las PYME y 86,1 millones EUR para las grandes empresas.

[1] Comunicación de la Comisión: Trabajando juntos por el crecimiento y el empleo. Relanzamiento de la estrategia de Lisboa, COM(2005) 24.

[2] Según la Comunicación de la Comisión al Consejo, al Parlamento Europeo, al Comité Económico y Social Europeo y al Comité de las Regiones «Pensar primero a pequeña escala» «Small Business Act» para Europa: iniciativa en favor de las pequeñas empresas, COM(2008) 394 final, de 25 de junio de 2008, facilitar el acceso de las PYME a la financiación y desarrollar un marco jurídico y empresarial que propicie la puntualidad de los pagos en las transacciones comerciales constituyen uno de los diez principios por los que se rigen la elaboración y la aplicación de las políticas sobre las PYME, tanto a escala de la UE como de los Estados miembros.

[3] COM(2008) 800 de 26.11.2008.

ET

(...PICT...)|EUROOPA ÜHENDUSTE KOMISJON|

Brüssel, 8.4.2009

SEK(2009) 316

KOMISJONI TALITUSTE TÖÖDOKUMENT, mis on lisatud dokumendile:

Ettepanek: EUROOPA PARLAMENDI JA NÕUKOGU DIREKTIIV hilinenud maksmisega võitlemise kohta äritehingute puhul (uuestisõnastamine) MÕJU HINDAMISE KOKKUVÕTE {KOM(2009) 126 lõplik} {SEK(2009) 315}

Tegevuskava või tööprogrammi viide: 2009/ENTR/006. Käesoleva kokkuvõttega võtavad kohustusi üksnes need komisjoni talitused, kes osalesid mõju hindamise ettevalmistamisel, ning see ei mõjuta komisjoni tehtava otsuse lõpliku vormi.

Mõjuhindamiskomitee esitas oma arvamuse mõjuhinnangu projekti kohta 17. detsembril 2008 [D(2008)10479]. Kõik komitee esitatud soovitused võeti arvesse ning mõjuhinnangut muudeti vastavalt.

1. Probleemi piiritlemine

Direktiiv 2000/35/EÜ võeti vastu, et võidelda maksete hilinemise vastu äritehingute puhul. Kui makset ei sooritata lepingus või seaduses ette nähtud tähtaja jooksul, võib vastavalt direktiivile nõuda viivist. Direktiivis nähakse ette õigusjärgne viivisemäär, kuid pooltel on lubatud kokku leppida teisiti. Viivis kuulub tasumisele alates lepingus märgitud maksetähtaja viimasele päevale järgnevast päevast või, kui makseperioodi ei ole sätestatud, siis 30 päeva möödumisel kuupäevast, mil võlgnik arve või samaväärse maksenõude kätte saab.

Vaatamata direktiivile on maksetega hilinemine äritehingute puhul ELis endiselt laialt levinud. Ning sagedane ei ole see mitte üksnes ettevõtetevahelistes tehingutes: küsitlustest ilmneb ka, et üldiselt on avalikus sektoris maksetähtajad pikemad kui erasektori lepingutes ette nähtud maksetähtajad.

Äritehingute puhul maksmisega hilinemise ja paljude võlausaldajate vastava passiivse hoiaku algpõhjused on mitmesugused:

(1) Turu struktuur: turu konkurentsitase, turuosalejate turuvõim ja sellest tulenev hirm kahjustada ärisuhteid klientidega on olulised tegurid, mis määravad ära, kas võlausaldajad lepivad maksete hilinemisega või mitte ning kas võlgnikud taotlevad ärilaenu tähtaja pikendust. Võlausaldaja seisund konkreetsel turul avaldab suurt mõju tema hoiakule maksete hilinemise suhtes ning tema kartusele kahjustada ärisuhteid kliendiga. Võlgnike puhul on peamised põhjused maksete õigeaegseks tasumiseks äritehingute puhul sageli seotud äri- või kutsealase mainega või pikaaegsete ärisuhete puhul vastastikuse usaldusega.

(2) Äritsükkel: muutuvad makromajanduslikud tingimused põhjustavad samuti maksetega hilinemist. Äritsükli aeglustumine põhjustab tõenäoliselt sagedasemat maksetega hilinemist, sest firmad viivitavad arvete tasumisega. Samuti vähenevad firmade tegevusest saadavad rahalaekumised ja pangad võivad vähendada firmadele antavat krediiti. Ent ka majandustingimuste paranemine võib põhjustada sagedasemat maksetega hilinemist, sest teatavatel firmadel avaneb rohkem investeerimisvõimalusi ja sellest tulenevalt tekib neil suurem vajadus leida rahalisi vahendeid.

(3) Juurdepääs rahastusele ja eelarvelised kitsendused: maksetega hilinemist võib mõjutada ka krediidi kättesaadavus, rahapoliitika, krediidiinfo liikumine ja laad, firma likviidsusseisund ja finantsvahendite kättesaadavus pankadest, eriti ettevõtete puhul, kelle jaoks pangakrediit asendab tarnijakrediiti. Paljud võlgnikest ettevõtted ja avalikud asutused peavad maksetega hilinemist tõhusaks ja odavaks võimaluseks oma ettevõtet ja tegevust finantseerida. Avalike asutuste puhul on võlausaldajale maksmisega viivitamine ühtlasi hõlbus, kuid õigustamatu võimalus vabaneda eelarvekitsikusest, lükates maksmise edasi järgmisse eelarveperioodi.

(4) Võlausaldajate ja võlgnike sisemine korraldus: võlgnike (sealhulgas avalike asutuste) finantsjuhtimistava ja võlausaldajate krediidihaldustava ning samuti nende toodete ja teenuste kvaliteet ning müügijärgse klienditoe olemasolu on maksetega hilinemise (või hilinemise vältimise) puhul olulised tegurid. Äritehingute võlausaldajatel ning eriti VKEdel ei pruugi olla asjakohast krediidihaldussüsteemi, et ennetada või hallata hilinenud makseid.

(5) Tulemuslike ja tõhusate parandusmeetmete puudumine: vaatamata direktiivile 2000/35/EÜ ei nõua paljud ettevõtted, eriti VKEd, viivist, kui neil on selleks õigus. Mõnede võlausaldajate puhul on kohtumenetluse algatamine maksmisega hilinemise puhul rahalist kasu arvestades põhjendamatu. Paljudel juhtudel ei saa tagasi nõuda lisandunud paberitöö kulu. Maksmisega hilinevate klientide tagaotsimine ja viivise sissenõudmine hilinenud maksete eest tekitab halduskulusid, mida paljud ettevõtjad soovivad vältida. Lisaks saab võlgnikult õiguspäraselt sissenõudmisele kuuluva viivise lõpliku summa arvutada alles päeval, mil võlausaldajale tegelikult tasutakse, seega peab viimane ootama makse saamist, enne kui ta täpselt teab, millist viivisesummat ta võib nõuda. Lisaks kaaluksid enne tegelikku maksekuupäeva viivise sissenõudmisele tehtud kulutused enamikul juhtudel üles rahalise kasu. Kõigi nende põhjuste tõttu on makse tasumisega hilinemise korral võlgnikule osaks langevate negatiivsete tagajärgede oht liiga väike, et saavutada maksekäitumises nähtavat paranemist. See on iseäranis taunitav avalike haldusasutuste puhul, millel ei esine samasuguseid rahastuskitsendusi nagu ettevõtetel. Lisaks on direktiivi mitmed olulisemad sätted ebaselged või neid on raske praktikas rakendada. Näiteks on võimalik mitmeti tõlgendada kohaldatava viivisemäära arvutamist, mõiste „kaasnenud sissemõistmiskulud“ määratlust ja liitintressi võimalikkust.

Hilinenud maksetel on äritehingute puhul olulised tagajärjed:

· Hilinenud maksed põhjustavad märkimisväärseid kulusid võlausaldajast ettevõttele. Üldiselt põhjustab maksete hilinemine pingeid rahavoogudes, lisab finantskulusid, kitsendab investeerimisvõimalusi ja õhutab paljude võlausaldajatest ettevõtete ning eriti VKEde puhul ebakindlust, iseäranis ajal, mil finantseerimine on piiratud kättesaadavusega ja kallis. Selle tulemusena satub sageli ohtu nende konkurentsi- ja maksevõime.

· Võlgnikest äriühingud ja avalikud asutused, kes tasuvad makseid hilinemisega, saavad tasuta ärilaenu.

· Maksmisega hilinemine avaldab negatiivset mõju ühendusesisesele kaubandusele. Enamikus liikmesriikides leiavad ettevõtted, et kaupade ja teenuste müük teises liikmesriigis asuvale ettevõttele või asutusele toob kaasa suurema ohu, et makse tasumisega hilinetakse. Muude põhjuste hulgas heidutab maksmisega hilinemise oht ettevõtteid müümast tooteid ja teenuseid teise liikmesriiki, sest see suurendab ebakindlust ja äriajamise kulusid. Avalike hankelepingute väga pikad maksetähtajad ja avalike asutuste hilinemine maksete tasumisega peletavad ettevõtjaid avalikes hangetes osalemisest eemale. See kahandab võimalusi, et riigiasutused saavad maksumaksja raha eest soodsaima pakkumise.

2. Eesmärgid

Iga ühenduse algatus, mille eesmärk on tegelda maksete hilinemise probleemiga, peab lõppkokkuvõttes saavutama järgmist:

· aitama kaasa uuendatud Lissaboni majanduskasvu ja töökohtade partnerluses Komisjoni teatis „Koostöö majanduskasvu ja töökohtade loomise nimel. Lissaboni strateegia uus algus”, KOM(2005)24. sätestatud konkurentsivõime üldeesmärkide saavutamisele;[1]

Komisjoni teatis „Koostöö majanduskasvu ja töökohtade loomise nimel. Lissaboni strateegia uus algus”, KOM(2005)24.

· vähendama märkimisväärselt ettevõtete halduskoormust, soodustama nende rahavoogusid ja aitama suuremal hulgal inimestel hakata ettevõtjaks vastavalt väikeettevõtluse algatusele „ Small Business Act “ Vastavalt komisjoni poolt 25. juunil 2008 nõukogule, Euroopa Parlamendile, Euroopa Majandus- ja Sotsiaalkomiteele ning Regioonide Komiteele esitatud teatisele „Kõigepealt mõtle väikestele: Euroopa väikeettevõtlusalgatus „Small Business Act”“ (KOM(2008)394 lõplik) on VKEdele hõlpsama juurdepääsu andmine rahastusele ning äritehingutes õigeaegset maksete tasumist toetava õigus- ja ettevõtluskeskkonna loomine üks kümnest põhimõttest, millest lähtudes tuleb VKEde poliitikat nii ELi kui ka liikmesriigi tasandil välja töötada ja rakendada. ;[2]

Vastavalt komisjoni poolt 25. juunil 2008 nõukogule, Euroopa Parlamendile, Euroopa Majandus- ja Sotsiaalkomiteele ning Regioonide Komiteele esitatud teatisele „Kõigepealt mõtle väikestele: Euroopa väikeettevõtlusalgatus „Small Business Act”“ (KOM(2008)394 lõplik) on VKEdele hõlpsama juurdepääsu andmine rahastusele ning äritehingutes õigeaegset maksete tasumist toetava õigus- ja ettevõtluskeskkonna loomine üks kümnest põhimõttest, millest lähtudes tuleb VKEde poliitikat nii ELi kui ka liikmesriigi tasandil välja töötada ja rakendada.

· soodustama siseturu tõrgeteta toimimist ja lõpuleviimist vastavate piiriüleseid äritehinguid takistavate asjaolude kõrvaldamise kaudu.

Algatus annab ka olulise tõuke praegusest majanduskriisist ülesaamiseks, aidates kaasa Euroopa majanduse taastamise kava KOM(2008) 800, 26.11.2008. rakendamisele ning edendades ettevõtete rahavoogusid, et kindlustada pikemas perspektiivis Euroopa ettevõtete konkurentsivõimet.[3]

KOM(2008) 800, 26.11.2008.

Konkreetsemalt tähendab see kaht järgmist paralleelset tegevuseesmärki:

(1) vastata võlgnikele meetmetega, mis edukalt veenavad neid hoiduma maksete tasumisega hilinemast, ning

(2) pakkuda võlausaldajatele meetmeid, mis võimaldavad neil oma õigusi täielikult ja tulemuslikult kasutada, kui neile maksmisega hilinetakse.

3. Võimalikud poliitikavariandid

Peale senise olukorra jätkamise vaadeldi järgmisi variante:

– variant 2a (mitteseadusandlik): ettevõtetele suunatud teadvustusürituste korraldamine;

– variant 2b (mitteseadusandlik): VKEsid esindavatele organisatsioonidele suunatud teadvustusürituste korraldamine;

– variant 2c (mitteseadusandlik): teabe avaldamine maksmisest hoiduvate võlgnike kohta;

– variant 3a (seadusandlik): maksetähtaegade täielik ühtlustamine;

– variant 3b (seadusandlik): viivise „marginaali“ suurendamine;

– variant 3c (seadusandlik): 5 euro künnise kaotamine;

– variant 3d (seadusandlik): „viivitustasu“ kehtestamine;

– variant 3e (seadusandlik): „viivituskompensatsiooni“ kehtestamine;

– variant 3f (seadusandlik): esindusorganisatsioonide rolli tugevdamine.

Mitu varianti, nagu näiteks direktiivi 2000/35/EÜ kehtetuks tunnistamine, üleeuroopalise fondi loomine VKEde finantseerimiseks debitoorse võlgnevuse põhjal, ilma et nad peaksid selle eest maksma, heideti kõrvale juba variantide kaalumise algetapis.

4. Mõjuanalüüs

Tuleb märkida, et punktis 1 nimetatud probleemi kolme esimese põhjuse mõnes olulises aspektis ei pruugi ELil olla tegutsemispädevust. Teatavaid probleeme, mis on seotud liikmesriigi või piirkonna turu struktuuriga, peaksid lahendama liikmesriigid, ning äritsükli puhul on enamik majanduspoliitilisi hoobasid liikmesriikide käes, nii et ELi tasandil ei leidu üldist lahendust kõikidele probleemi põhjustele.

Lisaks sellele on direktiiv ettevõtjate jaoks vabatahtlik instrument, sest ta ei kohusta neid nõudma maksete hilinemise korral viivist. Ühtlasi toimib direktiiv valdkonnas, kus ettevõtetevahelistes tehingutes võivad maksekäitumist mõjutada paljud muud tegurid. Õigusnorme, mis kehtivad makseprotsesside ja kohtu teel tasumise nõudmise suhtes piiriüleste äritehingute puhul ELi piires, kujundatakse praegu ümber uute ELi eeskirjade abil, mis on hiljaaegu jõustunud või mida hakatakse peatselt kohaldama. Algstsenaariumi puhul on raske hinnata vastastikuseid seoseid ja tagajärgede edasikandumist. Seega on iga variandi majandusliku ja sotsiaalse mõju kohta võimalik esitada üksnes orienteerivaid kvantitatiivseid hinnanguid. Seetõttu on analüüs peamiselt kvalitatiivne. Tuleb märkida, et mitte ühelgi variandil ei oleks keskkonnamõju ega mõju kolmandatele riikidele.

Mõned probleemi põhjused, mille puhul ELil ei ole tegevuspädevust, mõjutavad siiski valmisolekut kasutada teatavaid variante. Näiteks turu struktuur ja ettevõtja turupositsioon määravad suures osas kindlaks tema valmisoleku võtta meetmeid maksete tasumisega hilinenud võlgnike suhtes ja riskida kahjustada ärisuhet, mis võib olla väärt mitu tuhat eurot. Seetõttu on küll võimalik hinnata eri variantide mõju kvalitatiivselt, aga raske on usaldusväärselt ennustada, millised oleksid ettepaneku üldised majanduslikud tagajärjed, ja sellest tulenevalt on võimatu hinnata otsest sotsiaalset mõju kvantitatiivselt.

Võimalike poliitikavariantide tulemuslikkust, tõhusust ja järjepidevust on hinnatud võrdluses algolukorraga:

Variantide üldine võrdlus|

Variant|Tulemuslikkus|Tõhusus|Järjepidevus|

Variant 2a (mitteseadusandlik): ettevõtetele suunatud teadvustusürituste korraldamine|Ei : puudub mõju võlgnikele; mõju võlausaldajatele on minimaalne.|Ei : nõuab liiga palju ressursse väga ebakindla tulemuse saavutamiseks.|Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Variant 2b (mitteseadusandlik): VKEsid esindavatele organisatsioonidele suunatud teadvustusürituste korraldamine|Ei : eesmärkide saavutamine on ebatõenäoline.|Jah : üsna madal eelarvekulu ELi jaoks. Muidu kulusid ei ole.|Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Variant 2c (mitteseadusandlik): teabe avaldamine maksmisest hoiduvate võlgnike kohta|Kahtlane : võimalik ennetav mõju võlausaldajatele, kuid rakendamisel palju praktilisi miinuseid.|Ei : väga kõrged halduskulud ettevõtete jaoks.|Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Variant 3a/1 (seadusandlik): maksetähtaegade ühtlustamine ettevõtete vahel|Jah : tõenäoliselt toob kaasa vähem hilinemist maksete tasumisel, kui lepingulisi makse tähtaegu lühendatakse. |Ei : märkimisväärsed eeskirjade järgimise ja kohanemisega seotud kulud.|Ei : kaob lepinguline vabadus, ettevõtted ei saa enam konkureerida klientidele pakutavates maksetähtaegades. See võib omakorda suurendada survet läbirääkimistel teiste lepinguaspektide üle, kus suurettevõtetel on endiselt märkimisväärne mõju väikeettevõtetest tarnijate üle.|

Variant 3a/2 (seadusandlik): avalike asutuste poolt ettevõtetele tehtavate maksete tähtaegade ühtlustamine|Jah : kliendiga ärisuhete kahjustamise hirmu ei tohiks esineda riigiasutustega sõlmitud lepingute puhul, sest need asutused peavad järgima standardseid läbipaistvaid menetlusi. Lisaks ei kuulu makse tähtaeg avaliku asutuse sõlmitud lepingu puhul harilikult läbirääkimisele. Siiski tuleb maksetega hilinemise puhuks ette näha piisavalt ranged sanktsioonid. |Jah : eelarvemõju riigiasutustele jääks üsna piiratuks, võrreldes täiendava likviidsusega, mida riigiasutustepoolne varasem maksete tasumine tooks kaasa ettevõtete jaoks. |Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Variant 3b (seadusandlik): viivise „marginaali“ suurendamine |Kahtlane : huvirühmad näikse olevat rahul praeguse intressi „marginaaliga“. Ettevõtetel on juba praegu õigus leppida lepingus kokku kõrgem intressimäär või lisada kõrgem intressimäär oma äritingimustesse. Kehtivad eeskirjad lubavad liikmes riiki del oma riiklikes õigusaktides ette näha kõrgema minimaalse „marginaali“.|Kahtlane : see variant võib tugevdada suuremate või võimsamate ettevõtete positsioone, sest see kindlustaks selliste firmade läbirääkimispositsioone, kes küsivad ennetähtaegse maksmise eest allahindlust. |Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Variant 3c (seadusandlik): 5 euro künnise kaotamine|Jah väiketehingute puhul, kui nendega kaasnevad muud meetmed, mis muudavad maksmata summade sissenõudmise majanduslikult kasulikuks.|Jah , eriti VKEde puhul. Ei ole tuvastatud eelarve- ega tehingukulusid ega eeskirjade järgimise kulusid.|Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Variant 3d (seadusandlik): „viivitustasu“ kehtestamine|Jah : see võimaldaks ettevõtetel makse sissenõudmise ja hiline nud maksete eest viivise nõudmise tehingu kulud tagasi saada, nii et ainult puhtärilised argumendid takistaksid võlausaldajaid viivist nõudmast. |Jah . Kulud (peamiselt tehingukulud) jaotataks ümber. Eelarvekulud ja eeskirjade järgimise kulud puuduvad.|Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Variant 3e (seadusandlik): „viivituskompensatsiooni“ kehtestamine|Jah : tuge hoiatav mõju võlgnikele, mis on proportsionaalne nõude suurusega, sest võlgniku kantavad kulud ületaksid kokkuhoiu, mida ta muidu saaks tasuta ärilaenust. Samuti stimuleerib see võlausaldajat makset ja viivist sisse nõudma.|Jah . Kulud (peamiselt tehingukulud) jaotataks ümber. Eeskirjade järgimise kulud puuduvad. Eelarvekulud on õigustatud, arvestades ettevõtetele tekitatud kahju, ning proportsionaalsed eeskirjade järgimisega.|Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Variant 3f (seadusandlik): esindusorganisatsioonide rolli suurendamine|Kahtlane : nendel organisatsioonidel ei pruugi olla ressursse, et tulla toime hilinenud maksete kohtulikust menetlemisest tulenevate haldustasude ja finantsriskidega. Samuti võib huvide konflikt takistada neil asja kohtusse andmast, näiteks kui nii võlausaldaja kui ka võlgnik on organisatsiooni liikmed. |Jah , kui võetakse meetmeid, et vähendada kohtumenetluse algatamise kulusid ja sellega seotud finantsriske (variandid 3c, 3d ja 3e).|Jah : vastuolusid eri valdkondade vahel ei tuvastatud.|

Eespool esitatud mõju analüüs näitab, et ettevõtete vahel toimuvate tehingute puhul vastavad tulemuslikkuse, tõhususe ja järjepidevuse kriteeriumidele variandid 3a/2, 3c, 3d ja 3e. Muud variandid ei vasta vähemalt ühele neist kriteeriumidest:

Variantide eelisjärjestus |

Variant|Tulemuslikkus|Tõhusus|Järjepidevus|

SOOVITATAVAD VARIANDID|

Variant 3a/2 (seadusandlik): avalike asutuste poolt ettevõtetele tehtavate maksete tähtaegade ühtlustamine|Jah|Jah|Jah|

Variant 3c (seadusandlik): 5 euro künnise kaotamine|Jah|Jah|Jah|

Variant 3d (seadusandlik): „viivitustasu“ kehtestamine|Jah|Jah|Jah|

Variant 3e (seadusandlik): „viivituskompensatsiooni“ kehtestamine|Jah|Jah|Jah|

VARIANDID, MIDA EI SOOVITATA|

Variant 3b (seadusandlik): viivise „marginaali“ suurendamine |Kahtlane|Kahtlane|Jah|

Variant 3f (seadusandlik): esindusorganisatsioonide rolli suurendamine|Kahtlane|Jah|Jah|

Variant 3a/1 (seadusandlik): maksetähtaegade ühtlustamine ettevõtete vahel|Jah|Ei|Ei|

Variant 2a (mitteseadusandlik): ettevõtetele suunatud teadvustusürituste korraldamine|Ei|Ei|Jah|

Variant 2b (mitteseadusandlik): VKEsid esindavatele organisatsioonidele suunatud teadvustusürituste korraldamine|Ei|Jah|Jah|

Variant 2c (mitteseadusandlik): teabe avaldamine maksmisest hoiduvate võlgnike kohta|Kahtlane|Ei|Jah|

Ainus variant, mis võib ettevõtetele kaasa tuua märkimisväärseid halduskulusid, on variant 2c. Umbkaudse hinnanguna ulatuvad need kulud selle variandi puhul VKEde jaoks 25,300 miljoni euroni ja suurettevõtete puhul 86,1 miljoni euroni.

[1] Komisjoni teatis „Koostöö majanduskasvu ja töökohtade loomise nimel. Lissaboni strateegia uus algus”, KOM(2005)24.

[2] Vastavalt komisjoni poolt 25. juunil 2008 nõukogule, Euroopa Parlamendile, Euroopa Majandus- ja Sotsiaalkomiteele ning Regioonide Komiteele esitatud teatisele „Kõigepealt mõtle väikestele: Euroopa väikeettevõtlusalgatus „Small Business Act”“ (KOM(2008)394 lõplik) on VKEdele hõlpsama juurdepääsu andmine rahastusele ning äritehingutes õigeaegset maksete tasumist toetava õigus- ja ettevõtluskeskkonna loomine üks kümnest põhimõttest, millest lähtudes tuleb VKEde poliitikat nii ELi kui ka liikmesriigi tasandil välja töötada ja rakendada.

[3] KOM(2008) 800, 26.11.2008.

FR

(...PICT...)|COMMISSION DES COMMUNAUTÉS EUROPÉENNES|

Bruxelles, le 8.4.2009

SEC(2009) 316

DOCUMENT DE TRAVAIL DES SERVICES DE LA COMMISSION accompagnant la

proposition de DIRECTIVE DU PARLEMENT EUROPÉEN ET DU CONSEIL concernant la lutte contre le retard de paiement dans les transactions commerciales (refonte) RÉSUMÉ DE L’ANALYSE D’IMPACT {COM(2009) 126 final} {SEC(2009) 315}

Référence de la planification des travaux ou du programme de travail: 2009/ENTR/006. Le présent document n’engage que les services de la Commission qui ont participé à l’élaboration de l’analyse d’impact et ne préjuge pas de la forme finale de la décision qui pourrait être prise par la Commission.

Le comité d’analyses d’impact s’est prononcé sur le projet d’analyse d’impact le 17 décembre 2008 [D (2008) 10479]. Toutes les recommandations du comité ont été prises en compte et l’analyse d’impact a été modifiée en conséquence.

1. Définition du problème

La directive 2000/35/CE a été adoptée dans le but de lutter contre le retard de paiement dans les transactions commerciales. Conformément à la directive, le versement d’intérêts pour retard de paiement peut être exigé lorsque le paiement n’est pas effectué dans les délais légaux ou contractuels. La directive établit un taux légal, mais permet aux parties de convenir d’un autre taux. Les intérêts sont exigibles dès le jour suivant la date de paiement ou l’expiration du délai de paiement fixé dans le contrat ou, si le délai de paiement n’est pas spécifié, trente jours après la date de réception, par le débiteur, de la facture ou d’une demande équivalente de paiement.

Malgré la directive, les retards de paiement dans les transactions commerciales sont toujours fréquents dans l’Union et ce, pas seulement dans les transactions entre entreprises: des études montrent également qu’en général, les délais de paiement pratiqués par le secteur public sont plus longs que ceux prévus dans les contrats du secteur privé.

Les causes des retards de paiement dans les transactions commerciales et de la passivité de bon nombre de créanciers en la matière sont diverses:

1) la structure du marché: l’intensité de la concurrence sur un marché, le poids des opérateurs et la crainte en découlant de nuire aux relations commerciales avec les clients sont autant de facteurs importants qui déterminent si les créanciers vont accepter ou non les retards de paiement ou si les débiteurs vont demander une prolongation du délai de crédit commercial. L’attitude des créanciers face au retard de paiement et leur crainte de nuire aux relations commerciales avec les clients dépendent fortement de leur situation sur un marché spécifique. Pour les débiteurs, respecter les délais de paiement dans les transactions commerciales est souvent une affaire de réputation professionnelle ou commerciale, voire de confiance mutuelle dans des relations à long terme avec les clients;

2) le cycle de l’activité économique: l’évolution des conditions macroéconomiques est une autre cause des retards de paiement. Le ralentissement de l’activité est susceptible d’entraîner un accroissement des retards de paiement, les entreprises préférant reporter le moment d’acquitter leurs factures. De même, les entreprises voient s’amenuiser leur capacité à générer des liquidités de leurs activités et les banques peuvent être plus réticentes à leur accorder des crédits. Toutefois, l’amélioration de la conjoncture peut également se traduire par une hausse des retards de paiement pour certaines entreprises qui, voyant leurs perspectives d’investissement augmenter, ont davantage besoin de dégager des fonds;

3) l’accès au financement et les contraintes budgétaires: la disponibilité du crédit, la politique monétaire, la circulation et la nature des informations sur le crédit, la situation de trésorerie de l’entreprise et la disponibilité de fonds par l’intermédiaire des banques sont également susceptibles d’influer sur les retards de paiement, en particulier dans les entreprises où le crédit bancaire remplace le crédit auprès des fournisseurs. Bon nombre d’entreprises et de pouvoirs publics débiteurs considèrent le retard de paiement comme une manière efficace et peu coûteuse de financer leurs propres activités et opérations. Pour les pouvoirs publics, il constitue également un moyen aisé, mais injustifié, de contourner les contraintes budgétaires en reportant les paiements à la période budgétaire suivante;

4) l’organisation interne des créanciers et des débiteurs: les pratiques de gestion financière des débiteurs (pouvoirs publics compris) et les pratiques de gestion du crédit des créanciers, de même que la qualité des produits et services qu’ils fournissent et leur service après-vente, sont autant de facteurs importants pour (éviter) les retards de paiement. Dans les transactions commerciales, les créanciers, notamment les PME, ne disposent pas forcément de systèmes de gestion de crédit appropriés pour prévenir ou traiter les retards de paiement;

5) l’absence de voies de recours efficaces et d’un coût raisonnable: malgré la directive 2000/35/CE, nombreuses sont les entreprises, notamment les PME, qui ne réclament pas d’intérêts de retards alors qu’elles en ont le droit. Pour certains créanciers, entreprendre des démarches en cas de retard de paiement entraîne des coûts qui ne se justifient pas au regard des avantages financiers à en retirer. Dans de nombreux cas, les frais des formalités administratives supplémentaires sont irrécupérables. Faire la chasse aux mauvais payeurs ou facturer des intérêts de retard, c’est s’exposer à des coûts administratifs que bon nombre d’entreprises préfèrent éviter. En outre, le montant définitif des intérêts légaux exigibles d’un débiteur ne peut être calculé que le jour où le créancier reçoit effectivement le paiement, de sorte que ce dernier doit attendre le règlement avant de connaître avec précision le montant des intérêts qu’il pourrait réclamer. Dans la plupart des cas également, les coûts encourus pour facturer des intérêts avant la date du paiement effectif dépassent les avantages financiers à en retirer. Pour toutes ces raisons, le risque de suites fâcheuses en cas de retard de paiement de la part du débiteur est trop faible pour susciter une amélioration notable des comportements en matière de paiements. Cela est particulièrement déplorable dans le cas des administrations publiques, qui ne sont pas confrontées aux mêmes contraintes de financement que les entreprises. Par ailleurs, plusieurs dispositions essentielles de la directive manquent de clarté ou sont difficilement applicables en pratique. Ainsi, plusieurs interprétations sont possibles concernant les modalités de calcul du taux d’intérêt applicable, la définition des frais de recouvrement et la possibilité d’intérêts composés.

Les retards de paiement dans les transactions commerciales ont des effets importants:

· ils représentent un coût significatif pour les entreprises créancières. En général, les retards de paiement sont néfastes pour la situation de trésorerie, sont synonymes de coûts financiers supplémentaires, réduisent les perspectives d’investissement et exacerbent l’incertitude pour de nombreuses entreprises créancières, les PME en particulier, surtout en période d’accès limité et onéreux au financement. La conséquence en est que la compétitivité et la solvabilité de ces entreprises sont souvent mises à mal;

· les entreprises et les pouvoirs publics débiteurs qui tardent à effectuer leurs paiements bénéficient de crédits commerciaux gratuits;

· les retards de paiement ont des répercussions négatives sur le commerce intracommunautaire. Dans la plupart des États membres, les entreprises pensent que le risque de retard de paiement est plus élevé dans le cas de ventes de biens et de services à des entreprises ou des pouvoirs publics d’autres États membres. Ce risque de retard de paiement est l’une des raisons qui découragent les entreprises de commercialiser des produits et des services dans d’autres États membres puisqu’il augmente les incertitudes et le coût des transactions commerciales. Les très longs délais de paiement dans les marchés publics et les paiements tardifs par les pouvoirs publics dissuadent également les opérateurs économiques de participer aux procédures d’appels d’offres, ce qui réduit la capacité des pouvoirs publics à assurer une utilisation optimale des deniers publics.

2. Objectifs

Toute initiative communautaire visant à lutter contre les retards de paiement doit en fin de compte:

· contribuer à réaliser les objectifs plus larges et prioritaires de compétitivité établis par le partenariat de Lisbonne renouvelé pour la croissance et l’emploi Communication de la Commission: «Travaillons ensemble pour la croissance et l’emploi. Un nouvel élan pour la stratégie de Lisbonne» [COM (2005) 24]. ;[1]

Communication de la Commission: «Travaillons ensemble pour la croissance et l’emploi. Un nouvel élan pour la stratégie de Lisbonne» [COM (2005) 24].

· réduire de manière significative les charges administratives pesant sur les entreprises, favoriser leur situation de trésorerie et aider davantage de personnes à fonder leur entreprise, conformément aux principes du Small Business Act Dans la communication de la Commission au Parlement européen, au Conseil, au Comité économique et social européen et au Comité des régions intitulé « Think Small First : Priorité aux PME – Un Small Business Act pour l’Europe» [COM (2008) 394 final du 25 juin 2008], les efforts visant à faciliter l’accès des PME au financement et à mettre en place un environnement juridique et commercial favorisant la ponctualité des paiements lors des transactions commerciales constituent l’un des dix principes devant présider à la conception et à la mise en œuvre des politiques en faveur des PME au niveau de l’UE et à celui des États membres. ;[2]

Dans la communication de la Commission au Parlement européen, au Conseil, au Comité économique et social européen et au Comité des régions intitulé « Think Small First : Priorité aux PME – Un Small Business Act pour l’Europe» [COM (2008) 394 final du 25 juin 2008], les efforts visant à faciliter l’accès des PME au financement et à mettre en place un environnement juridique et commercial favorisant la ponctualité des paiements lors des transactions commerciales constituent l’un des dix principes devant présider à la conception et à la mise en œuvre des politiques en faveur des PME au niveau de l’UE et à celui des États membres.

· favoriser le bon fonctionnement et l’accomplissement du marché intérieur par l’élimination des obstacles aux transactions commerciales transfrontières dus aux retards de paiement.

L’initiative imprime également un élan important aux efforts visant à remédier à la crise économique actuelle en contribuant à la mise en œuvre du plan européen pour la relance économique COM (2008) 800 du 26.11.2008. et en favorisant la situation de trésorerie des entreprises européennes en vue de renforcer leur compétitivité à long terme.[3]

COM (2008) 800 du 26.11.2008.

Concrètement, ces finalités générales se déclinent en deux objectifs opérationnels indissociables:

1) prévoir des mesures qui dissuadent efficacement les débiteurs de payer leurs factures en retard;

2) prévoir des mesures qui permettent aux créanciers de faire valoir pleinement et efficacement leurs droits en cas de retard de paiement.

3. Options d’action

Outre le scénario de référence, les options suivantes ont été examinées:

– option 2a (non législative): organisation d’activités de sensibilisation à l’intention des entreprises;

– option 2b (non législative): organisation d’activités de sensibilisation à l’intention des organisations représentatives des PME;

– option 2c (non législative): publication d’informations sur les mauvais payeurs;

– option 3a (législative): harmonisation totale des délais de paiement;

– option 3b (législative): augmentation de la «marge»;

– option 3c (législative): suppression du seuil de 5 EUR;

– option 3d (législative): introduction d’une «pénalité pour retard de paiement»;

– option 3e (législative): introduction d’un «dédommagement pour retard de paiement»;

– option 3f (législative): renforcement du rôle des organisations représentatives.

Plusieurs autres options, telles que l’abrogation de la directive 2000/35/CE et la création d’un fonds européen destiné à fournir des fonds aux PME sans frais et sur la base des comptes débiteurs, ont été abandonnées dès les premiers stades de l’examen des différentes solutions.

4. Analyse d’impact

Il convient de remarquer que, pour certains aspects importants des trois premières causes du problème évoquées au point 1, l’Union n’est pas nécessairement habilitée à agir. Certains problèmes liés à la structure des marchés nationaux ou régionaux relèvent de la compétence des États membres, tandis qu’en ce qui concerne le cycle conjoncturel, la plupart des leviers de politique économique sont aux mains des États membres, de sorte qu’aucune solution globale répondant à l’ensemble des causes du problème ne peut être trouvée au niveau de l’Union.

De plus, la directive est un instrument facultatif pour les opérateurs économiques en ce sens qu’elle ne les oblige pas à réclamer des intérêts pour retard de paiement. La directive s’applique en outre dans un domaine où de nombreux autres facteurs peuvent influencer les pratiques de paiement dans les transactions entre entreprises. L’environnement réglementaire qui s’applique au processus de paiement et aux voies de recours judiciaires pour obtenir le paiement dans le cas de transactions commerciales transfrontalières dans l’UE est en cours de modification, avec l’adoption de nouvelles règles communautaires qui sont récemment entrées en vigueur ou prendront bientôt effet. Il est difficile de rendre compte des répercussions et des corrélations dans le cadre du scénario de référence. Il n’est par conséquent possible que de donner, à titre indicatif, des estimations quantitatives des incidences économiques et sociales possibles des différentes options. L’analyse est dès lors essentiellement qualitative. Il convient de noter qu’aucune des options envisagées n’aura d’incidence sur l’environnement, ni de retombées sur des pays tiers.

Certaines causes du problème pour lesquelles l’Union n’est pas habilitée à agir auront néanmoins une influence sur l’application effective de certaines options. Par exemple, la structure du marché et la situation d’un opérateur économique sur le marché détermineront dans une large mesure sa volonté d’entreprendre des démarches contre les mauvais payeurs et de courir le risque de compromettre une relation commerciale pouvant peser plusieurs milliers d’euros. Pour cette raison, bien qu’il soit possible de donner une estimation qualitative de l’incidence des différentes options, il est en revanche difficile d’établir une prévision fiable de l’ensemble des effets économiques qu’aura la proposition, de sorte qu’il est impossible d’évaluer de manière quantitative ses incidences sociales directes.

Les options d’action sont évaluées ci-dessous par rapport au scénario de référence, d’après leur efficacité, leur rapport coût/efficacité et leur cohérence:

Comparatif général des différentes options|

Option|Efficacité|Rapport coût/efficacité|Cohérence|

Option 2a (non législative): organisation d’activités de sensibilisation à l’intention des entreprises|Non : incidence nulle sur les débiteurs et minime sur les créanciers|Non : trop de ressources nécessaires pour un résultat très incertain.|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

Option 2b (non législative): organisation d’activités de sensibilisation à l’intention des organisations représentatives des PME|Non : il est peu probable que les objectifs soient atteints.|Oui : coût budgétaire relativement faible pour l’UE. Pas d’autres coûts.|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

Option 2c (non législative): publication d’informations sur les mauvais payeurs|Pas garantie : effet préventif possible sur les créanciers, mais nombreux inconvénients pratiques pour l’application de cette option.|Non : coûts administratifs très élevés pour les entreprises.|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

Option 3a/1 (législative): harmonisation des délais de paiement entre les entreprises|Oui : possibilité de réduire les paiements tardifs en raccourcissant les délais de paiement contractuels.|Non : coûts d’adaptation et de mise en conformité considérables.|Non : perte de liberté contractuelle en ôtant aux entreprises la possibilité de se faire concurrence en jouant sur les délais de paiement proposés aux clients. Cela risquerait également d’accroître la pression sur d’autres aspects des négociations contractuelles pour lesquels les grandes entreprises seraient toujours en mesure d’exercer une influence importante sur les petits fournisseurs.|

Option 3a/2 (législative): harmonisation des délais de paiement entre les pouvoirs publics et les entreprises|Oui : la crainte de nuire à la relation commerciale avec le client n’est en principe pas pertinente dans les contrats conclus avec des autorités nationales, tenues de respecter des procédures standard transparentes. De plus, le délai de paiement n’est généralement pas négociable dans le cadre de contrats passés par des pouvoirs publics. Toutefois, une sanction suffisamment sévère doit être prévue en cas de retard de paiement.|Oui : l’incidence budgétaire pour les pouvoirs publics nationaux resterait relativement limitée par rapport au surcroît de liquidités que des paiements plus rapides par les pouvoirs publics généreraient dans les entreprises.|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

Option 3b (législative): augmentation de la «marge»|Pas garantie : les acteurs intéressés paraissent satisfaits de la «marge» actuelle. Les entreprises ont déjà la possibilité de négocier un taux plus élevé dans le contrat ou d’inclure un taux plus élevé dans leurs conditions commerciales. Les règles actuelles permettent aux États membres de fixer une marge minimale plus élevée dans leur législation nationale.|Pas garantie : cette option pourrait donner plus de poids aux grandes entreprises ou aux entreprises plus puissantes car elle renforcerait la position de négociation d’entreprises demandant une remise en cas de paiement plus rapide.|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

Option 3c (législative): suppression du seuil de 5 EUR|Oui dans le cas des petites transactions si cette mesure s’accompagne d’autres mesures rendant intéressant au plan économique de recouvrer les montants dus.|Oui , particulièrement pour les PME. Aucun coût budgétaire, de transaction ou de mise en conformité n’a été relevé.|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

Option 3d (législative): introduction d’une «pénalité pour retard de paiement»|Oui : cela permettrait aux entreprises de recouvrer les coûts de transaction encourus pour obtenir le paiement et facturer des intérêts pour retard de paiement, de sorte qu’il n’y aurait plus que des arguments purement commerciaux pour empêcher les créanciers de réclamer des intérêts.|Oui . Les coûts (principalement de transaction) sont de nature redistributive. Aucun coût budgétaire ou de mise en conformité.|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

Option 3e (législative): introduction d’un «dédommage-ment pour retard de paiement»|Oui : effet dissuasif important sur les débiteurs, proportionnel à l’importance des montants exigibles, dans la mesure où les coûts dus par le débiteur seraient supérieurs aux économies découlant d’un crédit commercial gratuit. Cela inciterait aussi fortement les créanciers à réclamer le paiement des sommes dues et des intérêts.|Oui . Les coûts (principalement de transaction) sont de nature redistributive. Aucun coût de mise en conformité. Les coûts budgétaires sont justifiés compte tenu du préjudice subi par les entreprises et proportionnels à l’application de la mesure.|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

Option 3f (législative): renforcement du rôle des organisations représentatives|Pas garantie : ces organisations ne disposent pas forcément des ressources nécessaires pour assumer les charges administratives et les risques financiers de procédures judiciaires dans des affaires de retards de paiement. Elles pourraient en outre être empêchées d’intenter une action en raison de conflits d’intérêts, par exemple si elles comptent parmi leurs membres tant le créancier que le débiteur.|Oui si des mesures sont prises pour réduire le coût des procédures de recours ainsi que les risques financiers s’y rapportant (options 3c, 3d et 3e).|Oui : des corrélations négatives dans d’autres domaines n’ont pas pu être déterminées.|

L’analyse d’impact ci-dessus montre qu’en ce qui concerne les transactions entre entreprises, les options 3a/2, 3c, 3d et 3e remplissent les critères d’efficacité, de rapport coût/efficacité et de cohérence. Les autres options ne satisfont pas à au moins un des critères.

Classement des options|

Option|Efficacité|Rapport coût/efficacité|Cohérence|

OPTIONS RECOMMANDÉES|

Option 3a/2 (législative): harmonisation des délais de paiement entre les pouvoirs publics et les entreprises|Oui|Oui|Oui|

Option 3c (législative): suppression du seuil de 5 EUR|Oui|Oui|Oui|

Option 3d (législative): introduction d’une «pénalité pour retard de paiement»|Oui|Oui|Oui|

Option 3e (législative): introduction d’un «dédommagement pour retard de paiement»|Oui|Oui|Oui|

OPTIONS NON RECOMMANDÉES|

Option 3b (législative): augmentation de la «marge»|Pas garantie|Pas garantie|Oui|

Option 3f (législative): renforcement du rôle des organisations représentatives|Pas garantie|Oui|Oui|

Option 3a/1 (législative): harmonisation des délais de paiement entre les entreprises|Oui|Non|Non|

Option 2a (non législative): organisation d’activités de sensibilisation à l’intention des entreprises|Non|Non|Oui|

Option 2b (non législative): organisation d’activités de sensibilisation à l’intention des organisations représentatives des PME|Non|Oui|Oui|

Option 2c (non législative): publication d’informations sur les mauvais payeurs|Pas garantie|Non|Oui|

La seule option susceptible d’entraîner des coûts administratifs importants pour les entreprises est l’option 2c. Ces coûts pour ladite option sont estimés approximativement à 25 300 millions d’EUR pour les PME et 86,1 millions d’EUR pour les grandes entreprises.

[1] Communication de la Commission: «Travaillons ensemble pour la croissance et l’emploi. Un nouvel élan pour la stratégie de Lisbonne» [COM (2005) 24].

[2] Dans la communication de la Commission au Parlement européen, au Conseil, au Comité économique et social européen et au Comité des régions intitulé « Think Small First : Priorité aux PME – Un Small Business Act pour l’Europe» [COM (2008) 394 final du 25 juin 2008], les efforts visant à faciliter l’accès des PME au financement et à mettre en place un environnement juridique et commercial favorisant la ponctualité des paiements lors des transactions commerciales constituent l’un des dix principes devant présider à la conception et à la mise en œuvre des politiques en faveur des PME au niveau de l’UE et à celui des États membres.

[3] COM (2008) 800 du 26.11.2008.

HU

(...PICT...)|AZ EURÓPAI KÖZÖSSÉGEK BIZOTTSÁGA|

Brüsszel, 8.4.2009

SEC(2009) 316

BIZOTTSÁGI SZOLGÁLATI MUNKADOKUMENTUM amely a következő dokumentumot kíséri:

Javaslat: AZ EURÓPAI PARLAMENT ÉS A TANÁCS IRÁNYELVE a kereskedelmi ügyletekhez kapcsolódó késedelmes fizetések elleni fellépésről (Átdolgozás) A HATÁSVIZSGÁLAT ÖSSZEFOGLALÁSA {COM(2009) 126 végleges} {SEC(2009) 315 }

A napirendtervezőben/munkaprogramban használt hivatkozás: 2009/ENTR/006. Ez a dokumentum csak a hatásvizsgálat összeállításában részt vevő bizottsági szolgálatokat köti, de nem kötelezi el a Bizottságot későbbi határozatainak végleges formája tekintetében.

A hatásvizsgálati testület 2008. december 17-én tette közzé véleményét a hatásvizsgálat tervezetéről [D(2008)10479]. A testület valamennyi ajánlását figyelembe vették, és a hatásvizsgálati jelentést ennek megfelelően módosították.

1. A probléma meghatározása

A 2000/35/EK irányelvet a kereskedelmi ügyletekhez kapcsolódó késedelmes fizetések elleni fellépés érdekében fogadták el. Az irányelv szerint késedelmi kamatot lehet felszámítani, amennyiben a fizetésre nem a szerződés vagy a törvény szerinti határidőn belül kerül sor. Az irányelv megállapítja a törvényes kamatlábat, de megengedi a feleknek, hogy másként állapodjanak meg. A kamat a szerződésben meghatározott fizetési határnap vagy határidő lejáratát követő naptól, vagy amennyiben nem állapodnak meg fizetési határidőben, a számla vagy az azzal egyenértékű fizetési felhívás adós általi kézhezvételét követő 30 nappal válik esedékessé.

Az irányelv ellenére az Unióban továbbra is általános gyakorlatnak számít a késedelmes fizetés a kereskedelmi ügyletekben. Nemcsak a vállalkozások között lebonyolított kereskedelmi ügyletekben fordul elő gyakran: a felmérések szerint az állami szektorban általában hosszabbak a fizetési határidők, mint a magánszektor szerződéseiben meghatározott határidők.

A kereskedelmi ügyletekben bekövetkező fizetési késedelem és számos hitelező ezzel kapcsolatos passzív hozzáállásának okai sokfélék:

(1) A piac szerkezete: a piacon érvényesülő verseny mértéke, a piaci résztvevők piaci ereje, valamint ezzel összefüggésben az ügyfelekkel ápolt üzleti kapcsolatok romlásától való félelem mind olyan fontos tényezők, amelyek meghatározzák, hogy a hitelezők elfogadják-e vagy elutasítják-e a késedelmes fizetést, illetve az adósok kérik-e a szállítóval szembeni kötelezettség határidejének meghosszabbítását. A hitelező helyzete egy adott piacon nagymértékben befolyásolja azt, hogy miként viszonyul a késedelmes fizetéshez, és mennyire tart az ügyféllel ápolt üzleti kapcsolatok romlásától. Az adósok esetében a kereskedelmi ügyletek keretében időben történő fizetés fő indokai gyakran az üzleti vagy szakmai hírnévvel vagy a kölcsönös bizalommal függnek össze a hosszú távú üzleti kapcsolatban.

(2) A gazdasági ciklus: a késedelmes fizetés további oka a makrogazdasági feltételek megváltozása. A gazdasági visszaesés valószínűvé teszi a fizetési késedelmek számának emelkedését, mivel a cégek elhalasztják a számláik kiegyenlítését. Emellett a vállalatokat hátrányosan érinti, hogy működésükkel kevesebb pénzt tudnak termelni, míg a bankok eközben csökkenthetik a vállalatok rendelkezésére álló hitellehetőségeket. Azonban a gazdasági feltételek javulása is előidézheti a késedelmes fizetések számának növekedését olyan vállalatok esetében, amelyeknek több beruházásra nyílik lehetőségük, és ennek következtében nagyobb szükségük van további pénzeszközökre.

(3) Finanszírozási forrásokhoz való hozzájutás és költségvetési megszorítások: A rendelkezésre álló hitel, a monetáris politika, a hitelinformációk áramlása és jellege, a cég likviditási helyzete, valamint a bankoktól igénybe vehető pénzügyi erőforrások mind kihathatnak a késedelmes fizetésre, különösen olyan vállalkozások esetében, amelyek számára a bankhitel jelenti a szállítókkal szembeni kötelezettségek alternatíváját. Számos adós vállalkozás és állami hatóság a késedelmes fizetést hatékony és olcsó módszernek tekinti saját üzleti tevékenysége finanszírozására. Az állami hatóságok számára a hitelezőknek történő késedelmes fizetés a költségvetési megszorítások megkerülésének egyszerű, ám jogtalan módja, mellyel a fizetéseket a következő költségvetési időszakra halasztják.

(4) A hitelezők és az adósok belső szervezete: Az adósok (köztük az állami hatóságok) pénzügyi gazdálkodási gyakorlata, a hitelezők hitelkezelési gyakorlata, valamint termékeik és szolgáltatásaik minősége és értékesítés utáni szolgáltatásaik mind fontos tényezők a késedelmes fizetések megelőzésében. A kereskedelmi ügyletek hitelezői – különösen a kkv-k – nem rendelkeznek szükségszerűen megfelelő hitelkezelési rendszerekkel, amelyekkel megelőzhetnék vagy kezelhetnék a késedelmes fizetéseket.

(5) Hatékony, eredményes megoldások hiánya: a 2000/35/EK irányelv ellenére sok vállalkozás – különösen a kkv-k – nem számít fel kamatot, amikor jogosult rá. Egyes hitelezők számára a késedelmes fizetés elleni fellépés költségét nem teszi elég kifizetődővé az elérhető pénzügyi előny. Az adminisztrációs többletteher költségeit sok esetben nem lehet behajtani. A késedelmesen fizető ügyfelekkel kapcsolatos utánajárás vagy a késedelmi kamat felszámítása olyan adminisztratív költségekkel jár, amelyeket sok vállalkozás inkább elkerül. Továbbá az adós által fizetendő törvényes kamat végleges összegét csak azon a napon lehet kiszámítani, amelyen ténylegesen fizetnek a hitelezőnek, így ez utóbbinak előbb meg kell várnia a fizetés megtörténtét ahhoz, hogy pontosan tudja a felszámítható kamat összegét. Emellett a kamatoknak a tényleges fizetés dátuma előtt történő felszámításával járó költségek a legtöbb esetben meghaladják az elérhető pénzügyi előnyöket. Mindezen okok miatt késedelmes fizetés esetén a negatív következmények kockázata túl alacsony az adósok számára ahhoz, hogy érezhető javulás következzen be a fizetési fegyelem tekintetében. Ez különösen az állami hatóságok esetében elítélendő, mert nekik nem kell ugyanolyan finanszírozási megszorításokkal szembenézniük, mint a vállalkozásoknak. Emellett az irányelv számos kulcsfontosságú rendelkezése homályos vagy a gyakorlatban nehezen megvalósítható. Többféleképpen értelmezhető például az alkalmazandó kamatláb számítása, az „indokolt behajtási költségek” meghatározása, valamint a kamatos kamat számításának lehetősége.

A kereskedelmi ügyletekben bekövetkező késedelmes fizetésnek jelentős hatása van:

· A késedelmes fizetés jelentős költséggel jár a hitelező vállalkozások számára. A késedelmes fizetés általában megterheli a pénzforgalmi helyzetet, növeli a pénzügyi költségeket, korlátozza a beruházási lehetőségeket, és bizonytalanságot szül számos hitelező vállalkozás, különösen a kkv-k számára, főleg olyankor, amikor a finanszírozási források korlátozott mértékben és drágán állnak rendelkezésre. Ennek eredményeként gyakran veszélybe kerül versenyképességük és fizetőképességük.

· A késedelmesen fizető adós vállalkozások és állami hatóságok ingyen jutnak kereskedelmi hitelhez.

· A fizetési késedelem negatív hatást gyakorol a Közösségen belüli kereskedelemre. A legtöbb tagállamban a vállalkozások úgy vélik, hogy az áruk és szolgáltatások más tagállamban működő vállalkozásoknak és hatóságoknak történő értékesítése esetén nagyobb a késedelmes fizetés kockázata. Egyéb okok mellett a késedelmes fizetés kockázata riasztja el a vállalkozásokat attól, hogy más tagállamokban értékesítsenek termékeket és szolgáltatásokat, mivel ez fokozza a bizonytalanságot, és növeli az üzletvitel költségeit. A közbeszerzési szerződésekben kikötött rendkívül hosszú fizetési határidők és az állami hatóságok késedelmes fizetése is eltántorítja a gazdasági szereplőket attól, hogy közbeszerzési eljárásokban vegyenek részt. Ez gátolja az állami hatóságokat abban, hogy a lehető legjobban használják fel az adófizetők pénzét.

2. Célkitűzések

Minden közösségi kezdeményezésnek, amely a késedelmes fizetés kérdésének megoldására törekszik, végső soron arra kell irányulnia, hogy:

· mozdítsa elő a növekedés és foglalkoztatás elősegítését célzó megújult lisszaboni partnerségben A Bizottság közleménye: Közös munkával a növekedésért és a munkahelyekért. A lisszaboni stratégia új kezdete - COM(2005) 24. foglalt szélesebb körű, átfogó versenyképességgel kapcsolatos célok elérését;[1]

A Bizottság közleménye: Közös munkával a növekedésért és a munkahelyekért. A lisszaboni stratégia új kezdete - COM(2005) 24.

· jelentősen csökkentse a vállalkozásokat sújtó adminisztratív terheket, javítsa pénzforgalmi helyzetüket, és segítsen abban, hogy minél többen váljanak vállalkozóvá a kisvállalkozói intézkedéscsomag (Small Business Act) A „Gondolkozz előbb kicsiben!” Európai kisvállalkozói intézkedéscsomag: „Small Business Act” című, 2008. június 25-i, a Tanácsnak, az Európai Parlamentnek, az Európai gazdasági és Szociális bizottságnak és a Régiók Bizottságának címzett COM(2008)394 végleges bizottsági közlemény szerint a kkv-k finanszírozáshoz jutásának megkönnyítése, továbbá a kereskedelmi tranzakciókhoz kapcsolódó fizetések időben történő teljesülését támogató jogi és üzleti környezet megteremtése azon tíz elv közé tartozik, amelyek mind közösségi, mind tagállami szinten segítik majd a politikák kidolgozását és végrehajtását. elveinek megfelelően;[2]

A „Gondolkozz előbb kicsiben!” Európai kisvállalkozói intézkedéscsomag: „Small Business Act” című, 2008. június 25-i, a Tanácsnak, az Európai Parlamentnek, az Európai gazdasági és Szociális bizottságnak és a Régiók Bizottságának címzett COM(2008)394 végleges bizottsági közlemény szerint a kkv-k finanszírozáshoz jutásának megkönnyítése, továbbá a kereskedelmi tranzakciókhoz kapcsolódó fizetések időben történő teljesülését támogató jogi és üzleti környezet megteremtése azon tíz elv közé tartozik, amelyek mind közösségi, mind tagállami szinten segítik majd a politikák kidolgozását és végrehajtását.

· segítse elő a belső piac zökkenőmentes működését és megvalósítását a határokon átnyúló ügyeleteket érintő korlátok felszámolásával.

A kezdeményezés a jelenlegi gazdasági válság leküzdéséhez is jelentős lökést ad azáltal, hogy hozzájárul az európai gazdaságélénkítési terv COM(2008) 800, 2008.11.26. megvalósításához, és támogatja a vállalkozások pénzforgalmi helyzetét annak érdekében, hogy hosszú távon megerősítse az európai vállalkozások versenyképességét.[3]

COM(2008) 800, 2008.11.26.

Ez konkrétan az alábbi két operatív célkitűzésben testesül meg:

(1) Olyan intézkedésekkel szembesíteni az adósokat, amelyek eredményesen visszatartják őket a késedelmes fizetéstől; valamint

(2) Olyan intézkedéseket biztosítani a hitelezők számára, amelyekkel késedelmes fizetés esetén hiánytalanul és hatékonyan tudják jogaikat érvényesíteni.

3. Szakpolitikai lehetőségek

A kiindulási lehetőségen túl a következő szakpolitikai lehetőségeket vizsgálták:

– 2a. szakpolitikai lehetőség (nem jár jogalkotással): a vállalkozások tájékozottságának növelését célzó tevékenységek szervezése;

– 2b. szakpolitikai lehetőség (nem jár jogalkotással): a kkv-k képviseletét ellátó szervezetek tájékozottságának növelését célzó tevékenységek szervezése;

– 2c. szakpolitikai lehetőség (nem jár jogalkotással): a rossz adósokra vonatkozó adatok közzététele;

– 3a. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a fizetési határidők teljes körű összehangolása;

– 3b. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „marginális” kamatláb növelése;

– 3c. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): az 5 EUR-s küszöb eltörlése;

– 3d. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „késedelmi díj” bevezetése;

– 3e. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „késedelmes fizetésért járó kártérítés” bevezetése;

– 3f. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): az érdekképviseleti szervezetek szerepének megszilárdítása.

A szakpolitikai lehetőségek értékelésének korai szakaszában több lehetőséget elvetettek, például a 2000/35/EK irányelv hatályon kívül helyezését, illetve egy, a kkv-k számára követeléseik alapján költségmentesen finanszírozási források biztosítását célzó európai alap létrehozását.

4. Hatáselemzés

Meg kell jegyezni, hogy a probléma 1. szakaszban felvázolt okai közül az első három problematikus területen vonatkozásában az Unió csak korlátozottan jogosult fellépni. A nemzeti vagy regionális piacok szerkezetével összefüggő bizonyos problémákkal a tagállamoknak kell foglalkozniuk, míg a konjunktúraciklust illetően a legtöbb gazdaságpolitikai eszköz a tagállamok kezében van, így a probléma valamennyi okára nem lelhető átfogó megoldás az Unió szintjén.

Emellett az irányelv csupán választható eszköz a gazdasági szereplők számára, amennyiben nem kötelezi őket arra, hogy késedelmi kamatot követeljenek. Az irányelv ezenkívül olyan területre vonatkozik, ahol sok más tényező is befolyásolhatja a fizetési fegyelmet a vállalkozások közötti ügyeletekben. A közelmúltban hatályba lépett vagy hamarosan hatályba lépő új közösségi szabályok átalakítják az Unión belül a határokon átnyúló kereskedelmi ügyletekben a fizetési eljárásra és a fizetés érdekében indított bírósági perekre vonatkozó szabályozói környezetet. Az alapforgatókönyvben nehéz számításba venni az összefüggéseket és a továbbgyűrűző hatásokat. Így bármelyik szakpolitikai lehetőség lehetséges gazdasági és társadalmi hatásairól csak tájékoztató jellegű mennyiségi becsléseket lehet készíteni. Ezért az elemzés elsősorban minőségi elemzés. Meg kell jegyezni, hogy egyik szakpolitikai lehetőségnek sincs hatása a környezetre vagy kihatása harmadik országra.

A problémák egyes okai, amelyek tekintetében az Unió nem jogosult arra, hogy eljárjon, mindazonáltal befolyásolják bizonyos szakpolitikai lehetőségek választását. Például a piac szerkezete és a gazdasági szereplő piaci pozíciója nagy mértékben meghatározza, hogy mennyire hajlandó fellépni egy késedelmesen fizető adós ellen, és vállalni azt a kockázatot, hogy ezzel megromlik egy esetleg több ezer euró értékű üzleti kapcsolat. Emiatt – noha a különböző szakpolitikai lehetőségek hatása minőségileg megbecsülhető – nehezen lehet megbízható előrejelzést készíteni a javaslat átfogó gazdasági hatásáról, ennélfogva lehetetlen mennyiségileg felmérni a közvetlen társadalmi hatásokat.

A szakpolitikai lehetőségek eredményességének, hatékonyságának és koherenciájának értékelése a kiindulási lehetőség fényében történik:

A szakpolitikai lehetőségek általános összehasonlítása|

Szakpolitikai lehetőség|Eredményesség|Hatékonyság|Koherencia|

2a. szakpoliti-kai lehetőség (nem jár jogalkotással): A vállalkoások tájékozottságának növelését célzó tevékenységek szervezése|Nem : az adósokra semmilyen, a hitelezőkre minimális hatást gyakorol|Nem : túl sok erőforrást igényel egy nagyon bizonytalan eredmény eléréséhez.|Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani.|

2b. szakpoliti-kai lehetőség (nem jár jogalkotással): A kkv-k képviseletét ellátó szervezetek tájékozottságá-nak növelését célzó tevékenységek szervezése|Nem : a célokat valószínűleg nem lehet elérni.|Igen : meglehetősen alacsony költséggel jár az Unió költségvetése szempontjából. Egyéb költséggel nem jár.|Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani.|

2c. szakpoliti-kai lehetőség (nem jár jogalkotással): A rossz adósokra vonatkozó adatok közzététele|Kétséges : lehetséges visszatartó erő a hitelezőkre nézve, de a megvalósítása sok gyakorlati hátránnyal jár|Nem : nagyon magas adminisztratív költségekkel jár a vállalkozások számára.|Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani.|

3a/1. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a vállalkozások között fennálló fizetési kötelezettségekre vonatkozó fizetési határidők összehangolása|Igen : a szerződéses fizetési határidők lerövidítésével valószínűleg kevesebb fizetési késedelemhez vezet. |Nem : jelentős megfelelési és kiigazítási költségekkel jár.|Nem : csorbul a szerződéskötési szabadság, ha megszűnik a vállalkozások azon lehetősége, hogy az ügyfeleknek kínált fizetési határidőkkel versenyezzenek. Ez pedig nagyobb nyomást gyakorolhat a szerződéses tárgyalások egyéb vonatkozásaira, amelyek során a nagyvállalatok továbbra is jelentős befolyást gyakorolhatnak a beszállító kisvállalatokra|

3a/2. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): az állami hatóságok vállalkozásokkal szemben fennálló fizetési kötelezettségére vonatkozó fizetési határidők összehangolása|Igen : a szabályos és átlátható eljárások követésére kötelezett nemzeti hatóságokkal kötött szerződésekben nem szabad érvényesülnie az ügyféllel ápolt üzleti kapcsolat megromlásától való félelemnek. Ráadásul az állami hatóságok által odaítélt szerződésekben a fizetési határidő általában nem képezi tárgyalás alapját. Rendelkezni kell azonban egy kellően nagy mértékű, késedelmes fizetés esetén alkalmazandó szankcióról. |Igen : a nemzeti hatóságok költségvetésére gyakorolt hatás meglehetősen korlátozott lenne ahhoz képest, hogy mennyivel megnövelné a vállalkozások likviditását, ha az állami hatóságok korábban fizetnének. |Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani.|

3b. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „marginális” kamatláb növelése|Kétséges : úgy tűnik, hogy az érintettek elégedettek a jelenlegi „marginális” kamatlábbal. A vállalkozásoknak már jelenleg is joguk van magasabb kamatlábat kikötni a szerződésben vagy a kereskedelmi feltételeikben. A jelenlegi szabályok lehetővé teszik, hogy nemzeti jogszabályaikban a tagállamok magasabb minimális „marginális” kamatlábat írjanak elő.|Kétséges : ez a lehetőség megerősítheti a nagyobb vagy erősebb vállalkozások helyzetét, mivel azoknak a vállalatoknak a tárgyalási pozícióját erősíti, amelyek kedvezményt kérnek a korai fizetésért.|Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani.|

3c. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): az 5 EUR-s küszöb eltörlése|Igen , a kis értékű ügyletek esetében, amennyiben egyéb olyan intézkedésekkel társítják őket, amelyek gazdaságossá teszik a kinnlevő összegek beszedését.|Igen , különösen a kkv-k számára. Nem lehetett költségvetési, tranzakciós, illetve megfelelési költségeket azonosítani.|Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani .|

3d. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „késedelmi díj” bevezetése|Igen : lehetővé tenné a vállalkozásoknak, hogy megtéríttessék a fizetés teljesítésének követelésével és a késedelmi kamatok kiterhelésével járó tranzakciós költségeket, hogy a hitelezők pusztán üzleti okokból döntsenek úgy, hogy nem számítanak fel kamatot.|Igen : a költségek (főként tranzakciós költségek) újraelosztásra kerülnek. Költségvetési vagy megfelelési költségek nem merülnek fel.|Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani.|

3e. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „késedelmes fizetésért járó kártérítés” bevezetése|Igen : a követeléssel arányos nagy visszatartó erő az adósokra nézve, mivel az adós számára felmerülő költségek meghaladnák azt a megtakarítást, amelyet az ingyenes kereskedelmi hitellel egyébként el tudna érni. A hitelezőket is erősen arra ösztönzi, hogy a fizetés teljesítését és kamatokat követeljenek.|Igen : a költségek (főként tranzakciós költségek) újraelosztásra kerülnek. Megfelelési költségek nem merülnek fel. A vállalkozásoknak okozott kárra tekintettel a költségvetési kiadások indokoltak és arányosak a szabályoknak történő megfeleléssel.|Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani.|

3f. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): az érdekképviseleti szervezetek szerepének kibővítése|Kétséges : nem biztos, hogy ezek a szervezetek elegendő erőforrással rendelkeznek ahhoz, hogy vállalni tudják a lejárt követelések peresítésével járó adminisztratív költségeket és pénzügyi kockázatokat. Érdekellentét miatt is elállhatnak a per indításától, ha például mind a hitelezők, mind az adós tagjai a szervezetnek. |Igen , ha intézkedéseket hoznak a perindítás költségének és a hozzá kapcsolódó pénzügyi kockázatoknak a csökkentésére (3c., 3d. és 3e. lehetőség).|Igen : más területeket is érintő kompromisszumokat nem lehetett azonosítani.|

A fenti hatáselemzés azt mutatja, hogy a vállalkozások közötti ügyletek tekintetében a 3a/2., a 3c., a 3d. és a 3e. szakpolitikai lehetőség felel meg a hatékonyság, eredményesség és koherencia kritériumának. A többi szakpolitikai lehetőség legalább egy kritériumnak nem felel meg:

A szakpolitikai lehetőségek rangsorolása|

Szakpolitikai lehetőség|Eredményesség|Hatékonyság|Koherencia|

JAVASOLT LEHETŐSÉG|

3a/2. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): az állami hatóságok vállalkozásokkal szemben fennálló fizetési kötelezettségére vonatkozó fizetési határidők összehangolása|Igen|Igen|Igen|

3c. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): az 5 EUR-s küszöb eltörlése|Igen|Igen|Igen|

3d. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „késedelmi díj” bevezetése|Igen|Igen|Igen|

3e. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „késedelmes fizetésért járó kártérítés” bevezetése|Igen|Igen|Igen|

NEM JAVASOLT LEHETŐSÉGEK|

3b. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a „marginális” kamatláb növelése|Kétséges|Kétséges|Igen|

3f. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): az érdekképviseleti szervezetek szerepének kibővítése|Kétséges|Igen|Igen|

3a/1. szakpolitikai lehetőség (jogalkotással jár): a vállalkozások között fennálló fizetési kötelezettségekre vonatkozó fizetési határidők összehangolása|Igen|Nem|Nem|

2a. szakpolitikai lehetőség (nem jár jogalkotással): A vállalkozások tájékozottságának növelését célzó tevékenységek szervezése|Nem|Nem|Igen|

2b. szakpolitikai lehetőség (nem jár jogalkotással): A kkv-k képviseletét ellátó szervezetek tájékozottságának növelését célzó tevékenységek szervezése|Nem|Igen|Igen|

2c. szakpolitikai lehetőség (nem jár jogalkotással): A rossz adósokra vonatkozó adatok közzététele|Kétséges|Nem|Igen|

Csak a 2c. szakpolitikai lehetőség terhelné meg valószínűleg jelentős költségekkel a vállalkozásokat. Ennek a szakpolitikai lehetőségnek az esetében ezek a költségek a kkv-k tekintetében 25 300 millió EUR-ra, a nagyvállalatok tekintetében 86,1 millió EUR-ra rúgnának.

[1] A Bizottság közleménye: Közös munkával a növekedésért és a munkahelyekért. A lisszaboni stratégia új kezdete - COM(2005) 24.

[2] A „Gondolkozz előbb kicsiben!” Európai kisvállalkozói intézkedéscsomag: „Small Business Act” című, 2008. június 25-i, a Tanácsnak, az Európai Parlamentnek, az Európai gazdasági és Szociális bizottságnak és a Régiók Bizottságának címzett COM(2008)394 végleges bizottsági közlemény szerint a kkv-k finanszírozáshoz jutásának megkönnyítése, továbbá a kereskedelmi tranzakciókhoz kapcsolódó fizetések időben történő teljesülését támogató jogi és üzleti környezet megteremtése azon tíz elv közé tartozik, amelyek mind közösségi, mind tagállami szinten segítik majd a politikák kidolgozását és végrehajtását.

[3] COM(2008) 800, 2008.11.26.

IT

(...PICT...)|COMMISSIONE DELLE COMUNITÀ EUROPEE|

Bruxelles, 8.4.2009

SEC(2009) 316

DOCUMENTO DI LAVORO DEI SERVIZI DELLA COMMISSIONE Documento di accompagnamento della

Proposta di DIRETTIVA DEL PARLAMENTO EUROPEO E DEL CONSIGLIO relativa alla lotta contro i ritardi di pagamento nelle transazioni commerciali (rifusione) SINTESI DELLA VALUTAZIONE DELL'IMPATTO {COM(2009) 126 definitivo} {SEC(2009) 315}

Programmazione in agenda o riferimento al programma di lavoro: 2009/ENTR/006. Il presente documento impegna unicamente i servizi della Commissione che hanno partecipato all'elaborazione della valutazione dell'impatto e non pregiudica la forma definitiva che assumeranno eventuali decisioni assunte dalla Commissione.

Il comitato per la valutazione dell'impatto ha espresso il suo parere sul progetto di valutazione dell'impatto in data 17 dicembre 2008 [D(2008)10479]. Tutte le raccomandazioni formulate dal comitato sono state prese in considerazione e la valutazione dell'impatto è stata modificata di conseguenza.

1. Definizione del problema

La direttiva 2000/35/CE è stata adottata per lottare contro i ritardi di pagamento nelle transazioni commerciali. A norma di tale direttiva, in caso di mancato pagamento entro i termini contrattuali o legali, è possibile applicare interessi di mora. La direttiva stabilisce un tasso legale, ma consente alle parti di disporre altrimenti. Gli interessi cominciano a decorrere dal giorno successivo alla data di scadenza o alla fine del periodo di pagamento stabiliti nel contratto, o trascorsi 30 giorni dal ricevimento della fattura da parte del debitore o di una richiesta equivalente di pagamento se il periodo di pagamento non è stabilito.

Nonostante la direttiva i ritardi di pagamento nelle transazioni commerciali costituiscono ancora una pratica diffusa all'interno dell'UE. Non sono frequenti solamente nelle transazioni fra imprese: dalle inchieste emerge fra l'altro che, in linea di massima, nel settore pubblico i periodi di pagamento sono più lunghi che per i contratti del settore privato.

Vari sono i motivi dei ritardi di pagamento nelle transazioni commerciali come pure dell'atteggiamento passivo di molti creditori:

(1) la struttura del mercato: il livello di concorrenza all'interno di un mercato, il potere di mercato degli operatori e la paura di compromettere i rapporti commerciali con i clienti sono importanti fattori i quali determinano il fatto che i creditori accettino o meno i ritardi di pagamento e che i debitori chiedano una proroga del periodo di credito commerciale. L'atteggiamento dei creditori nei confronti dei ritardi di pagamento e la loro paura di compromettere i rapporti commerciali con i propri clienti dipendono in larga misura dalla posizione che tali creditori occupano in un mercato specifico. Quanto ai debitori, il rispetto dei termini di pagamento nelle transazioni commerciali è spesso legato a motivi di onorabilità professionale o commerciale o alla fiducia reciproca in rapporti commerciali di lunga data;

(2) il ciclo economico: i mutamenti delle condizioni macroeconomiche sono un'altra causa dei ritardi di pagamento. Una congiuntura sfavorevole comporterà probabilmente un aumento dei ritardi di pagamento in quanto le imprese ritarderanno il momento in cui saldare le proprie fatture. Le imprese subiranno inoltre una diminuzione della capacità di generare liquidità dalle proprie operazioni e le banche potrebbero ridurre i crediti alle imprese. Anche un miglioramento delle condizioni economiche potrebbe tuttavia comportare un aumento dei ritardi di pagamento per alcune imprese che, di fronte a maggiori possibilità di investimento, avrebbero maggiormente bisogno di finanziamenti;

(3) accesso ai finanziamenti e vincoli di bilancio: anche la disponibilità del credito, la politica monetaria, la diffusione e la natura delle informazioni sul credito, la posizione di liquidità dell'impresa e la disponibilità di risorse finanziarie provenienti dalle banche possono influire sui ritardi di pagamento, soprattutto per le imprese per le quali il credito bancario sostituisce il credito da parte dei fornitori. Molte imprese e amministrazioni pubbliche debitrici considerano i ritardi di pagamento un mezzo efficace e poco oneroso di finanziare le proprie operazioni e attività. Per le amministrazioni pubbliche i ritardi di pagamento ai creditori costituiscono inoltre un mezzo pratico, benché ingiustificato, per aggirare i vincoli di bilancio in quanto i pagamenti vengono rimandati all'esercizio finanziario successivo;

(4) l'organizzazione interna dei creditori e dei debitori: le pratiche di gestione finanziaria dei debitori (comprese le amministrazioni pubbliche), le pratiche di gestione del credito dei creditori nonché la qualità dei prodotti e dei servizi da essi offerti e il loro servizio di assistenza post-vendita sono importanti fattori per (evitare) i ritardi di pagamento. Nelle transazioni commerciali i creditori, in particolar modo le PMI, non sempre dispongono di sistemi adeguati di gestione del credito per impedire o gestire i ritardi di pagamento;

(5) la mancanza di mezzi di ricorso efficaci ed efficienti: nonostante la direttiva 2000/35/CE, molte imprese, soprattutto fra le PMI, non esigono interessi di mora anche quando ne avrebbero diritto. Per alcuni creditori intervenire contro i ritardi di pagamento comporta costi che non vengono compensati dai possibili vantaggi economici. In numerosi casi non è possibile recuperare le spese delle formalità amministrative supplementari. Perseguire i clienti morosi o esigere interessi di mora genera costi amministrativi che molte imprese desiderano evitare. Inoltre, l'importo definitivo degli interessi legali dovuti da un debitore può essere calcolato solo il giorno in cui il creditore viene effettivamente pagato: quest'ultimo deve pertanto attendere il pagamento prima di poter conoscere l'importo esatto degli interessi che è autorizzato ad esigere. Nella maggior parte dei casi, del resto, i costi per applicare gli interessi prima della data effettiva di pagamento supererebbero i possibili vantaggi economici. Per tutti questi motivi le conseguenze negative cui si espongono i debitori in caso di ritardi di pagamento sono troppo limitate per ottenere un effettivo miglioramento della puntualità dei pagamenti. I ritardi sono tanto più deplorevoli nel caso delle amministrazioni pubbliche, che non devono far fronte agli stessi vincoli di finanziamento delle imprese. Varie disposizioni chiave della direttiva risultano inoltre poco chiare o sono di difficile applicazione pratica. Ad esempio, sono possibili varie interpretazioni per il calcolo del tasso di interesse applicabile, per la definizione dei costi di recupero e la possibilità di applicare interessi composti.

I ritardi di pagamento nelle transazioni commerciali hanno effetti considerevoli:

· comportano costi importanti per le imprese creditrici. In generale i ritardi di pagamento pregiudicano i flussi di cassa, generano costi finanziari aggiuntivi, riducono le possibilità di investimento e alimentano l'incertezza di molte imprese creditrici, soprattutto delle PMI, in particolare in periodi in cui l'accesso ai finanziamenti è limitato e costoso. La loro competitività e la loro solvibilità vengono pertanto spesso compromesse;

· le società e le amministrazioni pubbliche debitrici che tardano a effettuare i propri pagamenti beneficiano di crediti commerciali gratuiti;

· i ritardi di pagamento si ripercuotono negativamente sugli scambi intracomunitari. Nella maggior parte degli Stati membri le imprese ritengono che la vendita di beni e servizi a imprese ed enti di un altro Stato membro comporti un maggiore rischio di ritardi nei pagamenti. Tale rischio, che aumenta l'incertezza e i costi delle transazioni, è uno dei motivi che scoraggiano le imprese dal vendere prodotti e servizi negli altri Stati membri. Anche i periodi di pagamento troppo lunghi negli appalti pubblici e i ritardi di pagamento da parte delle amministrazioni scoraggiano gli operatori economici dal partecipare alle gare per appalti pubblici. Ciò riduce le possibilità delle amministrazioni pubbliche di utilizzare nella maniera più efficace il denaro dei contribuenti.

2. Obiettivi

In definitiva, qualsiasi iniziativa comunitaria intesa ad affrontare il problema dei ritardi di pagamento deve:

· contribuire alla realizzazione degli obiettivi più ampi e globali di competitività stabiliti nel rinnovato partenariato di Lisbona per la crescita e l'occupazione Comunicazione della Commissione: Lavorare insieme per la crescita e l'occupazione. Il rilancio della strategia di Lisbona, COM(2005)24. ;[1]

Comunicazione della Commissione: Lavorare insieme per la crescita e l'occupazione. Il rilancio della strategia di Lisbona, COM(2005)24.

· ridurre considerevolmente l'onere amministrativo a carico delle imprese, favorire il loro flusso di cassa e aiutare un maggior numero di persone a costituire la propria impresa, conformemente al principio dello Small Business Act; In base alla comunicazione della Commissione al Consiglio, al Parlamento europeo, al Comitato economico e sociale europeo e al Comitato delle Regioni, "Pensare anzitutto in piccolo" (Think Small First) - Uno "Small Business Act" per l'Europa, COM (2008) 394 def, del 30 settembre 2008, agevolare l'accesso delle PMI al credito e sviluppare un contesto giuridico ed economico che favorisca la puntualità dei pagamenti nelle transazioni commerciali è uno dei dieci principi che guidano la formulazione e l'attuazione delle politiche per le PMI a livello sia dell'UE che degli Stati membri.[2]

In base alla comunicazione della Commissione al Consiglio, al Parlamento europeo, al Comitato economico e sociale europeo e al Comitato delle Regioni, "Pensare anzitutto in piccolo" (Think Small First) - Uno "Small Business Act" per l'Europa, COM (2008) 394 def, del 30 settembre 2008, agevolare l'accesso delle PMI al credito e sviluppare un contesto giuridico ed economico che favorisca la puntualità dei pagamenti nelle transazioni commerciali è uno dei dieci principi che guidano la formulazione e l'attuazione delle politiche per le PMI a livello sia dell'UE che degli Stati membri.

· favorire il buon funzionamento e il completamento del mercato interno grazie all'eliminazione degli ostacoli alle transazioni commerciali transfrontaliere derivanti dai ritardi di pagamento.

L'iniziativa deve inoltre fornire un notevole impulso al superamento dell'attuale crisi economica contribuendo all'attuazione del piano europeo di ripresa economica COM(2008)800 del 26.11.2008. e favorendo i flussi di cassa delle imprese al fine di rafforzare a lungo termine la competitività delle imprese europee.[3]

COM(2008)800 del 26.11.2008.

In concreto, ciò si traduce nei seguenti obiettivi operativi paralleli:

(1) prevedere misure che scoraggino efficacemente i debitori dal pagare in ritardo nonché

(2) prevedere misure che consentano ai creditori di esercitare pienamente ed efficacemente i propri diritti in caso di ritardi di pagamento.

3. Opzioni di intervento

Oltre all'opzione di base, sono state esaminate le seguenti opzioni:

– opzione 2a (non legislativa): organizzazione di attività di sensibilizzazione destinate alle imprese;

– opzione 2b (non legislativa): organizzazione di attività di sensibilizzazione destinate alle organizzazioni che rappresentano le PMI;

– opzione 2c (non legislativa): pubblicazione di informazioni sui "cattivi debitori";

– opzione 3a (legislativa): armonizzazione completa dei termini di pagamento;

– opzione 3b (legislativa): aumento del "margine";

– opzione 3c (legislativa): abolizione della soglia dei 5 EUR;

– opzione 3d (legislativa): introduzione di una "commissione per i ritardi di pagamento";

– opzione 3e (legislativa): introduzione di un "risarcimento per i ritardi di pagamento";

– opzione 3f (legislativa): rafforzamento del ruolo delle organizzazioni rappresentative.

Varie opzioni, come l'abrogazione della direttiva 2000/35/CE o la creazione di un Fondo europeo destinato a finanziare le PMI a costo zero e in base al conto debitori, sono state scartate nelle prime fasi dell'analisi delle diverse soluzioni.

4. Analisi degli impatti

Va osservato che per alcuni importanti aspetti relativi alle prime tre cause del problema illustrate nella sezione 1, l'UE non ha necessariamente la facoltà di intervenire. Determinati problemi connessi alla struttura dei mercati nazionali o regionali sono di competenza degli Stati membri e, per quanto riguarda il ciclo economico, la maggior parte degli strumenti della politica economica è in mano agli Stati membri; non è pertanto possibile trovare a livello comunitario una soluzione globale a tutte le cause del problema.

La direttiva è inoltre uno strumento facoltativo per gli operatori economici dal momento che non impone loro l'obbligo di esigere interessi di mora. La direttiva si applica inoltre a un campo in cui molti altri fattori potrebbero influire sui pagamenti nelle transazioni fra imprese. Il contesto normativo applicabile al processo di pagamento e ai mezzi di ricorso per ottenere il pagamento nelle transazioni commerciali transfrontaliere all'interno dell'UE è oggetto di modifiche grazie all'introduzione di nuove norme UE, recentemente entrate in vigore o di prossima applicazione. È difficile rendere conto delle correlazioni e degli effetti di ricaduta nello scenario di base. È solamente possibile, pertanto, fornire stime quantitative indicative delle possibili ripercussioni economiche e sociali di ciascuna opzione. L'analisi è quindi principalmente di tipo qualitativo. È utile osservare che nessuna delle opzioni prese in considerazione avrebbe un impatto sull'ambiente o conseguenze per i paesi terzi.

Alcune cause del problema per le quali l'UE non ha la facoltà di intervenire influenzeranno tuttavia l'applicazione di determinate opzioni. La struttura del mercato e la posizione di un operatore economico in un dato mercato, ad esempio, determineranno in larga misura la sua decisione di prendere provvedimenti contro un debitore moroso e di rischiare di compromettere un rapporto commerciale che potrebbe valere varie migliaia di euro. Di conseguenza, benché sia possibile elaborare una stima qualitativa dell'impatto delle varie opzioni, risulta difficile stabilire una previsione attendibile degli effetti economici complessivi della proposta, il che rende impossibile valutarne quantitativamente gli effetti sociali diretti.

Le opzioni di intervento sono valutate rispetto all'opzione di base in termini di efficacia, efficienza e coerenza.

Confronto generale delle opzioni|

Opzione|Efficacia|Efficienza|Coerenza|

Opzione 2a (non legislativa): organizzazione di attività di sensibilizzazione destinate alle imprese|No: nessun impatto sui debitori e impatto minimo sui creditori.|No: sono necessarie troppe risorse per un risultato incerto.|Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Opzione 2b (non legislativa): organizzazione di attività di sensibilizzazione destinate alle organizzazioni che rappresentano le PMI|No: è poco probabile che gli obiettivi vengano raggiunti.|Sì: costi di bilancio relativamente bassi per l'UE. Nessun altro costo.|Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Opzione 2c (non legislativa): pubblicazione di informazioni sui "cattivi debitori"|Dubbia: possibile effetto preventivo sui creditori, ma numerosi inconvenienti pratici per la sua attuazione.|No: costi amministrativi assai elevati per le imprese.|Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Opzione 3a/1 (legislativa): armonizzazione dei termini di pagamento fra le imprese|Sì: è probabile che riduca i ritardi di pagamento grazie a termini contrattuali di pagamento più brevi. |No: notevoli costi di adeguamento e di adempimento.|No: perdita di libertà contrattuale poiché si toglierebbe alle imprese la possibilità di farsi concorrenza mediante i termini di pagamento offerti ai clienti. Rischio di maggiore pressione su altri aspetti della negoziazione dei contratti poiché le grandi imprese possono ancora esercitare una forte influenza sui fornitori delle piccole imprese.|

Opzione 3a/2 (legislativa): armonizzazione dei termini di pagamento tra amministrazioni pubbliche e imprese|Sì: la paura di compromettere il rapporto commerciale con il cliente non dovrebbe esistere nei contratti conclusi con le autorità nazionali che sono tenute a rispettare procedure standard e trasparenti. I termini di pagamento, inoltre, non sono di norma oggetto di negoziazione nel quadro degli appalti pubblici. Occorre tuttavia prevedere una sanzione sufficientemente severa in caso di ritardo di pagamento. |Sì: l'impatto sul bilancio delle autorità nazionali sarebbe relativamente limitato rispetto alla maggiore liquidità che pagamenti tempestivi da parte delle amministrazioni pubbliche garantirebbero per le imprese. |Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Opzione 3b (legislativa): aumento del "margine" |Dubbia: le parti interessate sembrano soddisfatte dell'attuale "margine". Le imprese possono già negoziare un tasso di interesse più elevato nei contratti o inserire un tasso più elevato nelle condizioni commerciali. La normativa attuale consente agli Stati membri di fissare un "margine" minimo più elevato nella legislazione nazionale.|Dubbia: questa opzione potrebbe conferire maggior peso alle imprese più grandi o più potenti poiché rafforzerebbe il potere negoziale delle imprese che chiedono uno sconto per anticipare il pagamento.|Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Opzione 3c (legislativa): abolizione della soglia dei 5 EUR|Sì: in caso di piccole transazioni se accompagnate da altre misure che rendano economicamente vantaggioso recuperare gli importi dovuti.|Sì, soprattutto per le PMI. Non sono stati identificati costi di bilancio, di transazione o di adempimento.|Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Opzione 3d (legislativa): introduzione di una "commissione per i ritardi di pagamento"|Sì: consentirebbe alle imprese di recuperare i costi di transazione sostenuti per reclamare il pagamento e applicare interessi di mora di modo che solo considerazioni puramente commerciali dissuaderebbero i creditori dall'applicare interessi. |Sì: i costi (principalmente costi di transazione) sono di tipo ridistributivo. Nessun costo di bilancio o di adempimento.|Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Opzione 3e (legislativa): introduzione di un "risarcimento per i ritardi di pagamento"|Sì: forte effetto deterrente sui debitori, proporzionale agli importi dovuti poiché i costi sostenuti dal debitore sarebbero superiori ai risparmi che potrebbe ottenere grazie a un credito commerciale gratuito. Incentiverebbe inoltre i creditori a esigere il pagamento e gli interessi.|Sì: i costi (principalmente costi di transazione) sono di tipo ridistributivo. Nessun costo di adempimento. I costi di bilancio sono giustificati alla luce del danno subito dalle imprese e proporzionali all'applicazione.|Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Opzione 3f (legislativa): ampliamento del ruolo delle organizzazioni rappresentative|Dubbia : queste organizzazioni non dispongono necessariamente delle risorse per sostenere gli oneri amministrativi e i rischi finanziari di un procedimento per ritardo di pagamento. È anche possibile che non possano intentare un'azione a causa di un conflitto di interessi, ad esempio quando fanno parte dell'organizzazione tanto il creditore quanto il debitore. |Sì se vengono adottate misure intese a ridurre i costi di un procedimento e i rischi finanziari connessi (opzioni 3c, 3d e 3e).|Sì: non sono state identificate conseguenze negative in altri settori.|

Dalla suddetta analisi degli impatti emerge che, per quanto riguarda le transazioni fra imprese, le opzioni 3a/2, 3c, 3d e 3e soddisfano i criteri di efficacia, efficienza e coerenza . Le altre opzioni non soddisfano almeno un criterio.

Classifica delle opzioni |

Opzione|Efficacia|Efficienza|Coerenza|

SCELTA RACCOMANDATA|

Opzione 3a/2 (legislativa): armonizzazione dei termini di pagamento tra amministrazioni pubbliche e imprese|Sì|Sì|Sì|

Opzione 3c (legislativa): abolizione della soglia dei 5 EUR|Sì|Sì|Sì|

Opzione 3d (legislativa): introduzione di una "commissione per i ritardi di pagamento"|Sì|Sì|Sì|

Opzione 3e (legislativa): introduzione di un "risarcimento per i ritardi di pagamento"|Sì|Sì|Sì|

OPZIONI NON RACCOMANDATE|

Opzione 3b (legislativa): aumento del "margine" |Dubbia|Dubbia|Sì|

Opzione 3f (legislativa): ampliamento del ruolo delle organizzazioni rappresentative|Dubbia|Sì|Sì|

Opzione 3a/1 (legislativa): armonizzazione dei periodi di pagamento fra le imprese|Sì|No|No|

Opzione 2a (non legislativa): organizzazione di attività di sensibilizzazione destinate alle imprese|No|No|Sì|

Opzione 2b (non legislativa): organizzazione di attività di sensibilizzazione destinate alle organizzazioni che rappresentano le PMI|No|Sì|Sì|

Opzione 2c (non legislativa): pubblicazione di informazioni sui "cattivi debitori"|Dubbia|No|Sì|

La sola opzione che comporterebbe probabilmente notevoli costi amministrativi per le imprese è l'opzione 2c. Secondo un calcolo approssimativo i costi di quest'opzione sarebbero pari a 25 300 milioni di euro per le PMI e a 86,1 milioni di euro per le grandi imprese.

[1] Comunicazione della Commissione: Lavorare insieme per la crescita e l'occupazione. Il rilancio della strategia di Lisbona, COM(2005)24.

[2] In base alla comunicazione della Commissione al Consiglio, al Parlamento europeo, al Comitato economico e sociale europeo e al Comitato delle Regioni, "Pensare anzitutto in piccolo" (Think Small First) - Uno "Small Business Act" per l'Europa, COM (2008) 394 def, del 30 settembre 2008, agevolare l'accesso delle PMI al credito e sviluppare un contesto giuridico ed economico che favorisca la puntualità dei pagamenti nelle transazioni commerciali è uno dei dieci principi che guidano la formulazione e l'attuazione delle politiche per le PMI a livello sia dell'UE che degli Stati membri.

[3] COM(2008)800 del 26.11.2008.

NL

(...PICT...)|COMMISSIE VAN DE EUROPESE GEMEENSCHAPPEN|

Brussel, 8.4.2009

SEC(2009) 316

WERKDOCUMENT VAN DE DIENSTEN VAN DE COMMISSIE Begeleidend document bij het

Voorstel voor een RICHTLIJN VAN HET EUROPEES PARLEMENT EN DE RAAD betreffende bestrijding van betalingsachterstand bij handelstransacties (herschikking) SAMENVATTING VAN DE EFFECTBEOORDELING {COM(2009) 126 definitief} {SEC(2009) 315}

Referentie agendaplanning of werkprogramma: 2009/ENTR/006. Dit document verbindt uitsluitend de diensten van de Commissie die bij de opstelling van de effectbeoordeling betrokken waren en loopt niet vooruit op de uiteindelijke vorm van een mogelijke beslissing van de Commissie.

De Raad voor effectbeoordeling heeft op 17 december 2008 advies over de ontwerpeffectbeoordeling uitgebracht [D(2008)10479]. Met alle aanbevelingen van de Raad voor effectbeoordeling werd rekening gehouden en de effectbeoordeling is dienovereenkomstig gewijzigd.

1. Probleemstelling

Richtlijn 2000/35/EG was bedoeld om betalingsachterstanden bij handelstransacties tegen te gaan. Volgens de richtlijn mag achterstandsrente in rekening worden gebracht wanneer een betaling niet binnen de contractuele of wettelijke termijn is verricht. De richtlijn bevat een wettelijke interestvoet, maar de partijen mogen ook een ander interestpercentage overeenkomen. De interest is verschuldigd vanaf de dag volgend op de datum voor betaling of op het verstrijken van de termijn voor betaling, zoals vastgelegd in het contract, dan wel, indien geen termijn voor betaling is vastgesteld, 30 dagen na de ontvangst door de schuldenaar van de factuur of een gelijkwaardig verzoek tot betaling.

De richtlijn heeft niet kunnen voorkomen dat betalingsachterstanden bij handelstransacties in de EU nog steeds aan de orde van de dag zijn. En dit niet alleen bij transacties tussen ondernemingen: uit onderzoek blijkt dat de betalingstermijnen in de overheidssector meestal langer zijn dan in de particuliere sector.

De betalingsachterstanden bij handelstransacties en de passieve opstelling van veel schuldeisers in dit verband hebben verschillende oorzaken:

1) de marktstructuur: de mate van concurrentie op een markt, de marktpositie van marktdeelnemers en de daarmee verbonden angst om de handelsrelaties met afnemers te schaden, zijn belangrijke factoren die bepalen of schuldeisers betalingsachterstanden al dan niet dulden en of schuldenaren proberen de handelskrediettermijn te rekken. De positie van een schuldeiser op een specifieke markt is in grote mate bepalend voor zijn houding ten opzichte van betalingsachterstanden en voor zijn angst om handelsrelaties met afnemers te schaden. De belangrijkste redenen voor schuldenaren om bij handelstransacties op tijd te betalen, houden vaak verband met hun handels- of bedrijfsreputatie of met het wederzijdse vertrouwen in langdurige handelsrelaties;

2) de conjunctuur: veranderende macro-economische omstandigheden zijn een andere oorzaak van betalingsachterstanden. Een conjuncturele neergang zal waarschijnlijk leiden tot meer betalingsachterstanden doordat bedrijven hun rekeningen trager betalen. Ook hebben bedrijven minder mogelijkheden om middelen uit hun transacties te genereren en wordt door banken soms minder gemakkelijk krediet aan bedrijven verleend. Ook een opleving van de economie kan echter tot gevolg hebben dat bepaalde bedrijven hun betalingsachterstanden laten groeien, omdat zij meer investeringsmogelijkheden krijgen, waarvoor zij extra middelen nodig hebben;

3) toegang tot financiering en budgettaire beperkingen: ook de beschikbaarheid van krediet, het monetaire beleid, de aanlevering en de aard van kredietinformatie, de kaspositie van het bedrijf en de beschikbaarheid van financiële middelen van banken kunnen van invloed zijn op betalingsachterstanden, met name voor bedrijven die bankkredieten gebruiken als substituut voor leverancierskrediet. Veel bedrijven en overheidsinstanties beschouwen betalingsachterstanden als een efficiënte en goedkope manier om hun eigen transacties en activiteiten te financieren. Voor overheidsinstanties vormt het te laat betalen van schuldeisers bovendien een gemakkelijke, maar ongeoorloofde, manier om budgettaire problemen op te lossen door betalingen naar de volgende begrotingsperiode over te hevelen;

4) de interne organisatie van schuldeisers en schuldenaren: het financiële beheer van schuldenaren (waaronder overheidsinstanties) en het kredietbeheer van schuldeisers, alsook de kwaliteit van hun producten en diensten en hun service na verkoop spelen een belangrijke rol bij (het voorkomen van) betalingsachterstanden. Schuldeisers bij handelstransacties beschikken niet altijd over toereikende kredietbeheersystemen om betalingsachterstanden te voorkomen of in de hand te houden; dit geldt met name voor het mkb;

5) het ontbreken van doeltreffende en doelmatige rechtsmiddelen: ondanks Richtlijn 2000/35/EG brengen veel bedrijven, met name in het mkb, nog altijd geen interest in rekening wanneer zij daar recht op hebben. Voor sommige schuldeisers wegen de financiële voordelen die het optreden tegen betalingsachterstanden kan opleveren, niet op tegen de kosten ervan. De uitgaven voor het extra administratieve werk dat hiermee gemoeid is, kunnen in veel gevallen niet worden teruggevorderd. De administratieve kosten weerhouden veel ondernemingen ervan achter wanbetalers aan te gaan of interest bij betalingsachterstand in rekening te brengen. Bovendien kan het uiteindelijke bedrag aan interest dat een schuldenaar verschuldigd is, pas worden berekend op het moment dat de schuldeiser daadwerkelijk wordt betaald, waardoor de schuldeiser pas bij betaling precies weet hoeveel interest hij in rekening kan brengen. En als voor de feitelijke betaaldatum interest wordt aangerekend, wegen de baten in de meeste gevallen niet op tegen de kosten daarvan. Om al deze redenen zijn de mogelijke negatieve gevolgen van betalingsachterstanden voor schuldenaren te gering om hen ertoe te bewegen hun betalingsgedrag wezenlijk te verbeteren. Dit is met name kwalijk wanneer het gaat om overheidsinstanties, die niet dezelfde financieringsproblemen hebben als bedrijven. Bovendien zijn enkele belangrijke bepalingen van de richtlijn onduidelijk of in de praktijk moeilijk toe te passen. Zo zijn verschillende interpretaties mogelijk voor de berekening van de toepasselijke interestvoet, voor de definitie van “relevante invorderingskosten” en voor de mogelijkheid van samengestelde interest.

Betalingsachterstanden bij handelstransacties hebben grote gevolgen:

· betalingsachterstanden jagen schuldeisende bedrijven op hoge kosten. Over het algemeen wordt de kasstroom geremd, stijgen de financiële kosten, komen investeringskansen in gevaar en neemt de onzekerheid voor veel schuldeisende bedrijven, zeker in het mkb, toe, met name wanneer de toegang tot financiering beperkt en kostbaar is. Hierdoor komen hun concurrentievermogen en solvabiliteit veelal onder druk te staan;

· wanbetalers in de particuliere en publieke sector krijgen gratis handelskrediet;

· betalingsachterstanden schaden de intracommunautaire handel. In de meeste lidstaten geloven bedrijven dat aan de levering van goederen en de verlening van diensten aan bedrijven en overheden in andere lidstaten een groter risico van wanbetaling verbonden is. Het risico van wanbetaling is een van de factoren die bedrijven ervan weerhouden producten en diensten in andere lidstaten aan te bieden, omdat de onzekerheid en de transactiekosten erdoor toenemen. Ook zeer lange betalingstermijnen bij overheidsopdrachten en betalingsachterstanden van overheidsinstanties weerhouden marktdeelnemers ervan aan overheidsaanbestedingen deel te nemen. Hierdoor worden overheidsinstanties beperkt in hun mogelijkheden om zo zuinig mogelijk om te gaan met belastinggeld.

2. Doelstellingen

Een communautair initiatief betreffende betalingsachterstanden moet:

· bijdragen tot de verwezenlijking van de bredere en overkoepelende doelstellingen op het gebied van concurrentievermogen in de vernieuwde Lissabonagenda voor groei en werkgelegenheid Mededeling van de Commissie: Samen werken aan werkgelegenheid en groei. Een nieuwe start voor de Lissabon-strategie, COM(2005) 24. ;[1]

Mededeling van de Commissie: Samen werken aan werkgelegenheid en groei. Een nieuwe start voor de Lissabon-strategie, COM(2005) 24.

· overeenkomstig de beginselen van de Small Business Act Volgens de mededeling van de Commissie aan de Raad, het Europees Parlement, het Europees Economisch en Sociaal Comité en het Comité van de Regio’s “Denk eerst klein” - Een “Small Business Act” voor Europa, COM(2008) 394 definitief van 25 juni 2008, is het vergemakkelijken van de toegang van het mkb tot financiering en het scheppen van een juridisch en commercieel klimaat dat tijdige betaling bij handelstransacties bevordert, een van de tien basisbeginselen voor het opstellen en uitvoeren van mkb-beleid, zowel op communautair als op nationaal niveau. de administratieve belasting van bedrijven aanzienlijk verminderen, hun kasstroom bevorderen en meer mensen aanmoedigen ondernemer te worden;[2]

Volgens de mededeling van de Commissie aan de Raad, het Europees Parlement, het Europees Economisch en Sociaal Comité en het Comité van de Regio’s “Denk eerst klein” - Een “Small Business Act” voor Europa, COM(2008) 394 definitief van 25 juni 2008, is het vergemakkelijken van de toegang van het mkb tot financiering en het scheppen van een juridisch en commercieel klimaat dat tijdige betaling bij handelstransacties bevordert, een van de tien basisbeginselen voor het opstellen en uitvoeren van mkb-beleid, zowel op communautair als op nationaal niveau.

· de soepele werking en voltooiing van de interne markt bevorderen door belemmeringen voor grensoverschrijdende handelstransacties die tot betalingsachterstanden leiden, weg te nemen.

Het initiatief geeft bovendien een belangrijke impuls om de huidige economische crisis te overwinnen doordat het bijdraagt tot de tenuitvoerlegging van het Europees economisch herstelplan COM(2008) 800 van 26.11.2008. en de kasstroom van bedrijven stimuleert, waardoor het concurrentievermogen van Europese bedrijven op lange termijn wordt vergroot.[3]

COM(2008) 800 van 26.11.2008.

Concreet laat dit zich in de volgende twee operationele doelstellingen vertalen:

1) schuldenaren maatregelen in het vooruitzicht stellen die hen ervan weerhouden te laat te betalen; en

2) schuldeisers middelen in handen geven waarmee zij hun rechten bij wanbetaling volledig en met succes kunnen uitoefenen.

3. Beleidsopties

Naast het referentiescenario zijn de volgende opties onderzocht:

– optie 2a (geen wetgeving): bewustmakingsactiviteiten voor bedrijven;

– optie 2b (geen wetgeving): bewustmakingsactiviteiten voor organisaties die het mkb vertegenwoordigen;

– optie 2c (geen wetgeving): publicatie van informatie over wanbetalers;

– optie 3a (wetgeving): volledige harmonisatie van betalingstermijnen;

– optie 3b (wetgeving): verhoging van de marge voor de interestvoet;

– optie 3c (wetgeving): afschaffing van de drempel van 5 euro;

– optie 3d (wetgeving): invoering van een boete voor te late betaling;

– optie 3e (wetgeving): invoering van een vergoeding voor te late betaling;

– optie 3f (wetgeving): vergroting van de rol van vertegenwoordigende organisaties.

Bij een eerste schifting vielen al verschillende opties af, zoals intrekking van Richtlijn 2000/35/EG en oprichting van een Europees fonds dat gratis financiering aan het mkb verstrekt op basis van de openstaande rekeningen.

4. Effectanalyse

Er moet op worden gewezen dat de EU wellicht onvoldoende bevoegdheden heeft om alle belangrijke aspecten van de eerste drie van de in punt 1 vermelde oorzaken van het probleem aan te pakken. Bepaalde problemen in verband met de structuur van de nationale of regionale markten moeten door de lidstaten worden opgelost en zij beschikken ook over de meeste economische beleidsinstrumenten om de conjunctuur aan te zwengelen, zodat op EU-niveau niet alle oorzaken van het probleem kunnen worden aangepakt.

Bovendien is de richtlijn in zoverre een facultatief instrument voor marktdeelnemers dat zij niet verplicht zijn interest aan wanbetalers in rekening te brengen. Daarnaast zijn er op het door de richtlijn bestreken gebied vele andere factoren die het betalingsgedrag bij B2B-transacties kunnen beïnvloeden. Als gevolg van nieuwe EU-voorschriften die onlangs van kracht zijn geworden of binnenkort van toepassing zullen zijn, ondergaat het regelgevingskader voor het betalingsproces en voor rechtsvorderingen tot betaling voor grensoverschrijdende handelstransacties in de EU de nodige veranderingen. Het is lastig om in het referentiescenario rekening te houden met de onderlinge beïnvloeding en met de neveneffecten van deze andere ontwikkelingen. Daardoor kunnen de mogelijke kwantitatieve economische en sociale gevolgen van de verschillende opties slechts bij benadering worden geschat. De analyse is dan ook voornamelijk kwalitatief. Overigens heeft geen van de opties gevolgen voor het milieu of voor derde landen.

Sommige oorzaken van problemen die de EU niet kan wegnemen omdat zij daarvoor niet bevoegd is, zullen toch van invloed zijn op het succes van bepaalde opties. Zo zullen de marktstructuur en de marktpositie van een marktdeelnemer in grote mate bepalen of hij bereid is tegen een wanbetaler op te treden en het risico te lopen een zakenrelatie te beschadigen die duizenden euro’s waard kan zijn. Daarom kan wel een kwalitatieve inschatting van de effecten van de verschillende opties worden gemaakt, maar is het moeilijk om een betrouwbare voorspelling van de totale economische effecten van het voorstel te maken, waardoor het onmogelijk is om een kwantitatieve beoordeling van de directe sociale effecten te maken.

Van alle beleidsopties is de doeltreffendheid, doelmatigheid, en consistentie vergeleken met het referentiescenario:

Algemene vergelijking van de opties|

Optie|Doeltreffendheid|Doelmatigheid|Consistentie|

Optie 2a (geen wetgeving): bewustmakingsactiviteiten voor bedrijven|Nee : geen effect op schuldenaren, minimaal effect op schuldeisers.|Nee : vergt te veel middelen voor een hoogst onzeker resultaat.|Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Optie 2b (geen wetgeving): bewustmakingsactiviteiten voor organisaties die het mkb vertegenwoordigen|Nee : verwezenlijking van de doelstellingen is onwaarschijnlijk.|Ja : betrekkelijk lage kosten voor de EU-begroting. Geen overige kosten.|Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Optie 2c (geen wetgeving): publicatie van informatie over wanbetalers|Twijfelachtig : mogelijk preventief effect op schuldeisers, maar aan toepassing kleven veel praktische nadelen.|Nee : zeer hoge administratieve kosten voor bedrijven.|Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Optie 3a/1 (wetgeving): harmonisatie van betalingstermijnen tussen bedrijven|Ja : zal waarschijnlijk leiden tot minder betalingsachterstanden doordat de contractuele betalingstermijnen worden verkort. |Nee : aanzienlijke nalevings- en aanpassingskosten.|Nee : verlies van contractuele vrijheid doordat bedrijven niet meer kunnen concurreren op grond van de aan afnemers aangeboden betalingstermijn. Bij onderhandelingen over contracten kan hierdoor meer de nadruk komen te liggen op andere aspecten, waarbij grotere ondernemingen aanzienlijke invloed op kleine toeleveranciers van bedrijven houden.|

Optie 3a/2 (wetgeving): harmonisatie van termijnen voor betalingen door overheidsinstanties aan ondernemingen|Ja : bij contracten met nationale overheden, die transparante standaardprocedures moeten volgen, bestaat er geen vrees om de handelsrelatie met afnemers te schaden. Bovendien kan bij een opdracht van een overheidsinstantie gewoonlijk niet over de betalingstermijn worden onderhandeld. Niettemin moet er een voldoende hoge sanctie voor betalingsachterstanden zijn. |Ja : de budgettaire gevolgen voor overheidsinstanties zijn vrij klein in verhouding tot de extra liquide middelen waarover bedrijven bij de snellere betaling door overheidsinstanties kunnen beschikken. |Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Optie 3b (wetgeving): verhoging van de marge voor de interestvoet |Twijfelachtig : de belanghebbenden lijken tevreden met de huidige marge. Bedrijven mogen nu al een hogere interestvoet in hun contracten of handelsvoorwaarden opnemen. De huidige voorschriften staan toe dat lidstaten in hun nationale wetgeving een hogere minimummarge vaststellen.|Twijfelachtig : deze optie kan de positie van grotere of machtigere bedrijven versterken, omdat de onderhandelingspositie van bedrijven die korting vragen voor snelle betaling wordt versterkt.|Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Optie 3c (wetgeving): afschaffing van de drempel van 5 euro|Ja : voor kleine transacties, mits geflankeerd door andere maatregelen waardoor het rendabel wordt de uitstaande bedragen te innen.|Ja : in het bijzonder voor het mkb. Er zijn geen budgettaire, transactie- of nalevingskosten vastgesteld.|Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Optie 3d (wetgeving): invoering van een boete voor te late betaling|Ja : hierdoor kunnen bedrijven de transactiekosten vergoed krijgen die zij voor een vordering tot betaling en voor het in rekening brengen van interest moeten maken, zodat alleen strikt commerciële argumenten schuldeisers ervan kunnen weerhouden interest in rekening te brengen. |Ja : de kosten (voornamelijk transactiekosten) worden herverdeeld. Geen budgettaire of nalevingskosten.|Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Optie 3e (wetgeving): invoering van een vergoeding voor te late betaling|Ja : werkt sterk ontmoedigend voor schuldenaren, evenredig aan de omvang van de vordering; de kosten voor de schuldenaar zijn hoger dan de besparingen als gevolg van het gratis handelskrediet. Geeft bovendien schuldeisers een sterke impuls om een vordering tot betaling van de hoofdsom en interest in te stellen.|Ja : de kosten (voornamelijk transactiekosten) worden herverdeeld. Geen nalevingskosten. De budgettaire kosten zijn gezien de schade voor bedrijven gerechtvaardigd en staan in verhouding tot de naleving.|Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Optie 3f (wetgeving): vergroting van de rol van vertegenwoordigende organisaties|Twijfelachtig : deze organisaties hebben wellicht onvoldoende middelen om de administratieve lasten en financiële risico’s van procesvoering tegen wanbetalers te dragen. Ook is het mogelijk dat zij vanwege belangenconflicten afzien van procesvoering, bijvoorbeeld wanneer zowel de schuldeiser als de schuldenaar lid van de organisatie is. |Ja : als maatregelen worden genomen om de proceskosten en de bijbehorende financiële risico’s te verminderen (opties 3c, 3d en 3e).|Ja : er zijn geen conflicten met andere gebieden vastgesteld.|

Bovenstaande effectanalyse wijst uit dat de opties 3a/2, 3c, 3d en 3e voor B2B-transacties aan de criteria van doeltreffendheid, doelmatigheid en consistentie voldoen. Voor de andere opties geldt dat zij niet voldoen aan ten minste een van criteria.

Rangschikking van de opties |

Optie|Doeltreffendheid|Doelmatigheid|Consistentie|

AANBEVOLEN KEUZE|

Optie 3a/2 (wetgeving): harmonisatie van termijnen voor betalingen door overheidsinstanties aan ondernemingen|Ja|Ja|Ja|

Optie 3c (wetgeving): afschaffing van de drempel van 5 euro|Ja|Ja|Ja|

Optie 3d (wetgeving): invoering van een boete voor te late betaling|Ja|Ja|Ja|

Optie 3e (wetgeving): invoering van een vergoeding voor te late betaling|Ja|Ja|Ja|

OPTIES DIE NIET WORDEN AANBEVOLEN|

Optie 3b (wetgeving): verhoging van de marge voor de interestvoet |Twijfelachtig|Twijfelachtig|Ja|

Optie 3f (wetgeving): vergroting van de rol van vertegenwoordigende organisaties|Twijfelachtig|Ja|Ja|

Optie 3a/1 (wetgeving): harmonisatie van betalingstermijnen tussen bedrijven|Ja|Nee|Nee|

Optie 2a (geen wetgeving): bewustmakingsactiviteiten voor bedrijven|Nee|Nee|Ja|

Optie 2b (geen wetgeving): bewustmakingsactiviteiten voor organisaties die het mkb vertegenwoordigen|Nee|Ja|Ja|

Optie 2c (geen wetgeving): publicatie van informatie over wanbetalers|Twijfelachtig|Nee|Ja|

Optie 2c is de enige optie die waarschijnlijk aanzienlijke administratieve kosten voor bedrijven met zich meebrengt. De kosten van deze optie bedragen ruwweg 25 300 miljoen euro voor het mkb en 86,1 miljoen euro voor grote ondernemingen.

[1] Mededeling van de Commissie: Samen werken aan werkgelegenheid en groei. Een nieuwe start voor de Lissabon-strategie, COM(2005) 24.

[2] Volgens de mededeling van de Commissie aan de Raad, het Europees Parlement, het Europees Economisch en Sociaal Comité en het Comité van de Regio’s “Denk eerst klein” - Een “Small Business Act” voor Europa, COM(2008) 394 definitief van 25 juni 2008, is het vergemakkelijken van de toegang van het mkb tot financiering en het scheppen van een juridisch en commercieel klimaat dat tijdige betaling bij handelstransacties bevordert, een van de tien basisbeginselen voor het opstellen en uitvoeren van mkb-beleid, zowel op communautair als op nationaal niveau.

[3] COM(2008) 800 van 26.11.2008.

DA

(...PICT...)|KOMMISSIONEN FOR DE EUROPÆISKE FÆLLESSKABER|

Bruxelles, den 8.4.2009

SEK(2009) 316

ARBEJDSDOKUMENT FRA KOMMISSIONENS TJENESTEGRENE Ledsagedokument til

Forslag til EUROPA-PARLAMENTETS OG RÅDETS DIREKTIV om bekæmpelse af forsinket betaling i handelstransaktioner (omarbejdning) RESUMÉ AF KONSEKVENSANALYSEN {KOM(2009) 126 endelig} {SEK(2009) 315}

Referencenummer eller reference til arbejdsprogram: 2009/ENTR/006. Dette dokument forpligter kun de tjenestegrene i Kommissionen, der har været involveret i udarbejdelsen af konsekvensanalysen, og foregriber på ingen måde en eventuel senere afgørelse truffet af Kommissionen.

Udvalget for konsekvensanalyse afgav sin udtalelse om udkastet til konsekvensanalyse den 17. december 2008 [D(2008)10479]. Alle udvalgets anbefalinger blev fulgt, og konsekvensanalysen blev ændret i overensstemmelse hermed.

1. Problemstillingen

Direktiv 2000/35/EF blev vedtaget for at bekæmpe forsinket betaling i handelstransaktioner. I henhold til direktivet kan der opkræves morarenter, når betaling ikke finder sted inden for den kontraktmæssige eller lovbestemte tidsfrist. Direktivet fastsætter en lovbestemt sats, men giver parterne mulighed for at aftale andre vilkår. Morarenter betales fra dagen efter sidste rettidige betalingsdag eller efter udløbet af betalingsfristen som fastsat i aftalen eller fra 30 dage efter skyldnerens modtagelse af en faktura, eller en tilsvarende betalingsanmodning, hvis betalingsfristen ikke er fastsat.

På trods af direktivet er der i EU stadig udbredt praksis for forsinket betaling i handelstransaktioner. Ikke alene forekommer forsinkelser ofte i transaktioner mellem virksomheder: Undersøgelser viser også, at betalingsperioderne i den offentlige sektor generelt er længere end betalingsperioderne i kontrakter, der er indgået i den private sektor.

Årsagerne til forsinket betaling i handelstransaktioner og den tilsvarende passive holdning blandt mange kreditorer er forskellige:

1) Markedsstrukturen: Konkurrenceniveauet på markedet, de involveredes markedsstyrke og den tilsvarende frygt for at skade forretningsforbindelserne med kunderne er vigtige faktorer for, hvorvidt kreditorerne accepterer forsinket betaling eller ej, og for, hvorvidt skyldnere søger en udvidelse af handelskreditperioden. Den position, som en kreditor har på et specifikt marked, påvirker i høj grad hans holdning til forsinket betaling og hans frygt for at skade forretningsforbindelserne med kunden. For skyldnere er de væsentligste årsager til rettidig betaling i handelstransaktioner ofte deres forretningsmæssige omdømme eller den gensidige tillid i langsigtede forretningsforhold.

2) Konjunkturcyklus: Forandrede makroøkonomiske forhold er en anden årsag til forsinket betaling. Lavkonjunkturer medfører normalt flere forsinkede betalinger, fordi virksomhederne udskyder betalingen af deres fakturaer. Desuden mindskes virksomhedernes evne til at generere likviditet gennem driften, og bankerne indskrænker måske kreditterne til virksomhederne. Imidlertid kan en forbedring af de økonomiske forhold også fremkalde en stigning i de forsinkede betalinger for visse virksomheder, som får flere investeringsmuligheder og således et større behov for at finde finansiering.

3) Adgang til finansiering og budgetmæssige begrænsninger: Kredittilgængelighed, pengepolitik, kreditoplysningernes tilgængelighed og art, virksomhedens likviditetssituation og tilgængeligheden af finansielle ressourcer fra banker kan også påvirke omfanget af forsinket betaling, navnlig for virksomheder, som ser bankkredit som et alternativ til leverandørfinansiering. Mange skyldnervirksomheder og offentlige myndigheder betragter forsinket betaling som en effektiv og billig metode til finansiering af deres egen virksomhed og egne aktiviteter. For offentlige myndigheder er forsinket betaling af kreditorer også en let, men uberettiget metode til at tackle budgetmæssige begrænsninger ved at udskyde betalingerne til næste budgetperiode.

4) Kreditorers og skyldneres interne organisation: Skyldneres (herunder offentlige myndigheders) finansielle forvaltningspraksis og kreditorers kreditforvaltningspraksis samt deres produkt og tjenesteydelseskvalitet og tekniske bistand er vigtige faktorer, når det drejer sig om (at undgå) forsinket betaling. Kreditorer i handelstransaktioner, især små og mellemstore virksomheder, råder ikke nødvendigvis over hensigtsmæssige kreditforvaltningssystemer til forebyggelse eller håndtering af forsinket betaling.

5) Manglen på effektive retsmidler: På trods af direktiv 2000/35/EF opkræver mange (især små og mellemstore) virksomheder ikke renter, selv om de er berettiget til det. For nogle kreditorer står de finansielle fordele ved inddrivelse i forbindelse med forsinket betaling ikke mål omkostningerne herved. I mange tilfælde kan udgifterne til det ekstra papirarbejde ikke inddrives. En opfølgende indsats over for kunder, der betaler for sent, eller opkrævning af morarenter er forbundet med administrationsomkostninger, som mange virksomheder ønsker at undgå. Desuden kan det beløb, som de skyldige lovbestemte renter udgør, først beregnes, når kreditor faktisk har modtaget sin betaling. Altså må kreditor afvente betaling, før han ved præcist, hvilket rentebeløb han kan opkræve. Hertil kommer, at omkostningerne til opkrævning af morarente før den faktiske betalingsdag i de fleste tilfælde ville overstige de finansielle fordele. Af alle disse årsager er skyldnerens risiko for negative følger ved forsinket betaling for lav til, at frembringe håndgribelige forbedringer i betalingsadfærden. Dette er navnlig beklageligt i forbindelse med offentlige myndigheder, som ikke har samme finansielle begrænsninger som virksomheder. Hertil kommer, at mange af de vigtigste bestemmelser i direktivet er uklare eller vanskelige at gennemføre i praksis. F.eks. kan der anlægges forskellige fortolkninger ved beregningen af den gældende rentesats, ved definitionen af relevante "inddrivelsesomkostninger" og muligheden for rentes rente.

Forsinket betaling i handelstransaktioner har betydelige følger:

· Forsinket betaling udgør en betydelig omkostning for kreditorvirksomheder. Generelt begrænser forsinket betaling likviditeten, medfører finansielle omkostninger, reducerer investeringsmulighederne og skaber usikkerhed for mange kreditorvirksomheder og især for små og mellemstore virksomheder, særligt i tider med begrænset eller dyr adgang til finansiering. Resultatet er, at deres konkurrenceevne og solvens ofte forværres.

· Skyldnervirksomheder og offentlige myndigheder, som betaler for sent, opnår gratis handelskredit.

· Forsinket betaling indvirker negativt på samhandelen inden for Fællesskabet. I de fleste medlemsstater opfatter virksomhederne det at sælge varer og tjenesteydelser til virksomheder og myndigheder i andre medlemsstater som værende forbundet med en højere risiko for forsinket betaling. Risikoen for forsinket betaling er en af grundene til, at virksomheder er tilbageholdende med at sælge varer og tjenesteydelser i andre medlemsstater, fordi det øger usikkerheden og omkostningerne ved en sådan aktivitet. Meget lange betalingsfrister i forbindelse med offentlige kontrakter og offentlige myndigheders forsinkede betalinger gør ligeledes de økonomiske aktører tilbageholdende med at deltage i offentlige udbud. Denne tilbageholdenhed mindsker de offentlige myndigheders muligheder for at sikre sig det mest fordelagtige tilbud for skatteborgernes penge.

2. Mål

Ethvert fællesskabsinitiativ, der sigter mod at tackle problemet med forsinket betaling, skal i sidste ende:

· fremme opnåelsen af de bredere og overordnede mål for konkurrenceevnen, som er fastsat i det fornyede Lissabonpartnerskab for vækst og beskæftigelse Kommissionens meddelelse: Vækst og beskæftigelse: en fælles opgave. Et nyt afsæt for Lissabon-strategien, KOM(2005) 24.[1]

Kommissionens meddelelse: Vækst og beskæftigelse: en fælles opgave. Et nyt afsæt for Lissabon-strategien, KOM(2005) 24.

· mindske virksomhedernes administrative byrde betydeligt, fremme deres likviditet og hjælpe flere til at blive iværksættere, i overensstemmelse med principperne i Small Business Act I henhold til Kommissionens meddelelse til Rådet, Europa-Parlamentet, Det Europæiske Økonomiske og Sociale Råd og Regionsudvalget - "Tænk småt først" - En "Small Business Act" for Europa, KOM(2008) 394 af 25. juni 2008, er fremme af små og mellemstore virksomheders (SMV) adgang til finansiering og udviklingen af et lovgivnings- og erhvervsmiljø, som fremmer rettidig betaling i handelstransaktioner, et af de 10 principper, som skal være styrende for udformning og gennemførelse af SMV-politikker både på EU-plan og nationalt plan.[2]

I henhold til Kommissionens meddelelse til Rådet, Europa-Parlamentet, Det Europæiske Økonomiske og Sociale Råd og Regionsudvalget - "Tænk småt først" - En "Small Business Act" for Europa, KOM(2008) 394 af 25. juni 2008, er fremme af små og mellemstore virksomheders (SMV) adgang til finansiering og udviklingen af et lovgivnings- og erhvervsmiljø, som fremmer rettidig betaling i handelstransaktioner, et af de 10 principper, som skal være styrende for udformning og gennemførelse af SMV-politikker både på EU-plan og nationalt plan.

· fremme et mere velfungerende indre marked ved at fjerne hindringerne for grænseoverskridende handelstransaktioner.

Initiativet skaber også en væsentlig fremdrift midt i den nuværende økonomiske krise ved at bidrage til gennemførelsen af den europæiske økonomiske genopretningsplan KOM(2008) 800 endelig, af 26.11.2008. og fremme virksomhedernes likviditet for at styrke europæiske virksomheders konkurrenceevne på lang sigt.[3]

KOM(2008) 800 endelig, af 26.11.2008.

Dette kan konkret formuleres som følgende to målsætninger:

1) Der skal træffes foranstaltninger over for skyldnere, så incitamentet til at betale for sent forsvinder og

2) Det skal sikres, at kreditorer råder over instrumenter, som sætter dem i stand til effektivt og i fuldt omfang at udøve deres rettigheder ved forsinket betaling.

3. Politiske løsningsmodeller

Ud over referencemodellen, blev følgende løsningsmodeller undersøgt:

– Løsningsmodel 2a (ingen lovgivning): afholdelse af informationskampagner rettet mod virksomheder

– Løsningsmodel 2b (ingen lovgivning): afholdelse af informationskampagner rettet mod organisationer, der repræsenterer små og mellemstore virksomheder

– Løsningsmodel 2c (ingen lovgivning): offentliggørelse af oplysninger om dårlige betalere

– Løsningsmodel 3a (lovgivning): fuld harmonisering af betalingsfrister

– Løsningsmodel 3b (lovgivning): forhøjelse af den "marginale" rentesats

– Løsningsmodel 3c (lovgivning): afskaffelse af tærskelværdien på 5 EUR

– Løsningsmodel 3d (lovgivning): indførelse af et gebyr ved forsinket betaling

– Løsningsmodel 3e (lovgivning): indførelse af en kompensation for forsinket betaling

– Løsningsmodel 3f (lovgivning): styrkelse af de repræsentative organisationers rolle.

Flere løsningsmodeller, bl.a. ophævelse af direktiv 2000/35/EF eller oprettelse af en europæisk fond, som omkostningsfrit yder finansiering til små og mellemstore virksomheder på baggrund af deres tilgodehavender, blev forkastet i den tidlige fase, hvor løsningsmulighederne blev gennemgået.

4. Konsekvensanalyse

Det bør bemærkes, at EU i forbindelse med visse vigtige aspekter ved de første tre problemårsager ikke nødvendigvis har bemyndigelse til at handle. Visse problemer vedrørende nationale eller regionale markeders struktur bør løses af medlemsstaterne, samtidig med at de fleste økonomiske politiske virkemidler til påvirkning af konjunkturerne er i medlemsstaternes hænder, så der kan ikke findes en overordnet løsning på alle problemets årsager på EU-plan.

Desuden er direktivet et frivilligt instrument for de økonomiske aktører, for så vidt det ikke forpligter dem til at opkræve morarenter. Direktivet dækker også et område, hvor mange andre faktorer kan påvirke betalingssituationen ved transaktioner mellem virksomheder. De lovgivningsmæssige rammer for betalingsprocessen og retskrav på betaling ved handelstransaktioner på tværs af grænserne i EU er under forandring, idet nye EU-regler for nyligt er tråd i kraft eller snart vil finde anvendelse. Det er vanskeligt at redegøre for, hvilket samspil og hvilke afsmittende virkninger der vil være i forbindelse med referencemodellen. Der kan således kun gives et kvantitativt overslag over de eventuelle økonomiske og samfundsøkonomiske virkninger ved en given model. Derfor er denne analyse hovedsageligt kvalitativ. Det skal bemærkes, at ingen af løsningsmodellerne vil have miljømæssige virkninger eller betydning over for tredjelande.

Nogle årsager til problemer på områder, hvor EU ikke har bemyndigelse til at handle, vil dog påvirke visse løsningsmodellers gennemslagskraft. For eksempel vil markedsstrukturen og en økonomisk aktørs markedsposition i vid udstrækning være afgørende for, hvorvidt han er villig til at inddrive et udestående beløb fra en skyldner og dermed løbe risikoen for at skade et forretningsforhold til en værdi af flere tusinde euro. Selv om det er muligt at anslå virkningen af de forskellige modeller kvalitativt, er det altså vanskeligt at foretage en pålidelig prognose af forslagets samlede økonomiske virkning, hvilket umuliggør en kvantitativ vurdering af de direkte samfundsmæssige konsekvenser.

De politiske løsningsmodeller vurderes i forhold til referencemodellen for så vidt angår virkning, effektivitet og sammenhæng:

Generel sammenligning af løsningsmodellerne|

Løsningsmodel|Virkning|Effektivitet|Sammenhæng|

Løsningsmodel 2a (ingen lovgivning): Afholdelse af informationskampagner rettet mod virksomheder|Nej: Ingen indvirkning på skyldnere og minimal indvirkning på kreditorer|Nej: Kræver for mange ressourcer til et meget begrænset resultat|Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Løsningsmodel 2b (ingen lovgivning): Afholdelse af informationskampagner rettet mod organisationer, der repræsenterer små og mellemstore virksomheder|Nej: Usandsynligt, at målene nås|Ja: Ret lave budgetmæssige omkostninger for EU Ingen andre omkostninger|Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Løsningsmodel 2c (ingen lovgivning): Offentliggørelse af oplysninger om dårlige betalere|Tvivlsom: Mulige forebyggende virkninger for kreditorer, men mange praktiske ulemper for gennemførelsen|Nej: Meget høje administrative omkostninger for virksomhederne.|Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Løsningsmodel 3a/1 (lovgivning): Harmonisering af virksomhedernes betalingsfrister|Ja: Vil sandsynligvis medføre færre forsinkede betalinger ved at afkorte de kontraktmæssige betalingsfrister |Nej: Betydelige omkostninger vedrørende overholdelse og tilpasning.|Nej: Indskrænket aftalefrihed, idet virksomhederne mister muligheden for at konkurrere gennem de betalingsfrister, kunderne tilbydes. Dette kan føre til øget pres på andre aspekter af aftaleforhandlingen, hvor større virksomheder stadig kan påvirke små leverandører betydeligt.|

Løsningsmodel 3a/2 (lovgivning): Harmonisering af offentlige myndigheders betalingsfrister hos virksomheder|Ja: Frygt for at skade forretningsforholdet med kunden bør ikke forekomme ved kontrakter indgået med nationale myndigheder, som skal følge almindelige og gennemskuelige procedurer. Desuden kan betalingsfristen normalt ikke forhandles ved kontrakter, der tildeles af en offentlig myndighed. Der er imidlertid behov for at sikre en tilstrækkelig alvorlig sanktion i tilfælde af forsinket betaling. |Ja : De budgetmæssige følger for de nationale myndigheder ville fortsat være begrænsede i forhold til den yderligere likviditet, som de offentlige myndigheders tidligere betaling ville generere for virksomhederne. |Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Løsningsmodel 3b (lovgivning): Forhøjelse af den "marginale" rentesats |Tvivlsom: De berørte parter synes tilfredse med den gældende "marginale" rentesats. Virksomhederne har allerede ret til at forhandle en højere rentesats i kontrakten eller at fastsætte en højere sats i deres forretningsbetingelser. I henhold til de nuværende regler kan medlemsstaterne i deres nationale lovgivning fastsætte en højere minimums marginalsats.|Tvivlsom: Denne løsningsmodel vil kunne styrke større eller stærke virksomheders position, eftersom den vil give virksomheder, der beder om rabat ved hurtig betaling en styrket forhandlingsposition.|Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Løsningsmodel 3c (lovgivning): Afskaffelse af tærskelværdien på 5 EUR|Ja : For små transaktioner, som ledsages af andre foranstaltninger, som vil kunne få det til at betale sig at opkræve udestående beløb.|Ja, især for små og mellemstore virksomheder. Der kunne ikke konstateres omkostninger relateret til budget, transaktioner og overholdelse|Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Løsningsmodel 3d (lovgivning): Indførelse af et gebyr ved forsinket betaling|Ja: Den vil gøre det muligt for virksomheder at inddrive transaktions omkostningerne ved at opkræve betaling og morarenter ved forsinket betaling, således at kun rent handelsmæssige årsager kan forhindre kreditor i at opkræve renter. |Ja. Omkostningerne (hovedsageligt transaktions omkostninger) kan omfordeles. Ingen budgetmæssige omkostninger eller overholdelses omkostninger|Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Løsningsmodel 3e (lovgivning): Indførelse af en kompensation for forsinket betaling|Ja: Kraftigt afskrækkende virkning for skyldnere, som står i forhold til kravets størrelse, idet de omkostninger skyldneren pådrager sig vil overstige de besparelser han eller opnår fra gratis handelskredit. Den giver også kreditorerne et kraftigt incitament for at opkræve betaling og morarenter.|Ja. Omkostningerne (hovedsageligt transaktions omkostninger) kan omfordeles. Ingen overholdelsesom-kostninger. De budgetmæssige omkostninger er berettiget i forhold til den skade virksomheder påføres og står i forhold til efterlevelses omkostningerne.|Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Løsningsmodel 3f (lovgivning): Udvidelse af de repræsentative organisationers rolle.|Tvivlsom : Disse organisationer har muligvis ikke ressourcer til at klare de administrative udgifter og de finansielle risici ved retssager vedr. forsinket betaling. Der kan være hindringer for deres håndtering af sagerne, f.eks. interessekonflikter, hvis både kreditor og skyldner er medlem af organisationen. |Ja, hvis der tages skridt til at mindske sagsomkostningerne og de dermed forbundne finansielle risici (løsningsmodel 3c, 3d og 3e).|Ja: Der kunne ikke konstateres konflikter med andre områder|

Af ovenstående konsekvensanalyse fremgår det, at løsningsmodellerne 3a/2, 3c, 3d og 3e opfylder kriterierne for virkning, effektivitet og sammenhæng for så vidt angår transaktioner mellem virksomheder. De andre løsningsmodeller mangler at opfylde mindst et kriterium:

Rangordning af løsningsmuligheder |

Løsningsmodel|Virkning|Effektivitet|Sammenhæng|

ANBEFALEDE LØSNINGSMULIGHEDER|

Løsningsmodel 3a/2 (lovgivning): Harmonisering af offentlige myndigheders betalingsfrister hos virksomheder|Ja|Ja|Ja|

Løsningsmodel 3c (lovgivning): Afskaffelse af tærskelværdien på 5 EUR|Ja|Ja|Ja|

Løsningsmodel 3d (lovgivning): Indførelse af et gebyr ved forsinket betaling|Ja|Ja|Ja|

Løsningsmodel 3e (lovgivning): Indførelse af en kompensation for forsinket betaling|Ja|Ja|Ja|

LØSNINGSMODELLER, DER IKKE KAN ANBEFALES|

Løsningsmodel 3b (lovgivning): Forhøjelse af den "marginale" rentesats |Tvivlsom|Tvivlsom|Ja|

Løsningsmodel 3f (lovgivning): Udvidelse af de repræsentative organisationers rolle.|Tvivlsom|Ja|Ja|

Løsningsmodel 3a/1 (lovgivning): Harmonisering af virksomhedernes betalingsfrister|Ja|Nej|Nej|

Løsningsmodel 2a (ingen lovgivning): Afholdelse af informationskampagner rettet mod virksomheder|Nej|Nej|Ja|

Løsningsmodel 2b (ingen lovgivning): Afholdelse af informationskampagner rettet mod organisationer, der repræsenterer små og mellemstore virksomheder|Nej|Ja|Ja|

Løsningsmodel 2c (ingen lovgivning): Offentliggørelse af oplysninger om dårlige betalere|Tvivlsom|Nej|Ja|

Den eneste model, der kan forventes at påføre virksomhederne betydelige administrative omkostninger er løsningsmodel 2c. Omkostningerne ved denne model anslås at beløbe sig til ca. 25 300 mio. EUR for små og mellemstore virksomheder og 86,1 mio. EUR for store virksomheder.

[1] Kommissionens meddelelse: Vækst og beskæftigelse: en fælles opgave. Et nyt afsæt for Lissabon-strategien, KOM(2005) 24.

[2] I henhold til Kommissionens meddelelse til Rådet, Europa-Parlamentet, Det Europæiske Økonomiske og Sociale Råd og Regionsudvalget - "Tænk småt først" - En "Small Business Act" for Europa, KOM(2008) 394 af 25. juni 2008, er fremme af små og mellemstore virksomheders (SMV) adgang til finansiering og udviklingen af et lovgivnings- og erhvervsmiljø, som fremmer rettidig betaling i handelstransaktioner, et af de 10 principper, som skal være styrende for udformning og gennemførelse af SMV-politikker både på EU-plan og nationalt plan.

[3] KOM(2008) 800 endelig, af 26.11.2008.

BG

(...PICT...)|КОМИСИЯ НА ЕВРОПЕЙСКИТЕ ОБЩНОСТИ|

Брюксел, 8.4.2009

SEC(2009) 316

РАБОТЕН ДОКУМЕНТ НА СЛУЖБИТЕ НА КОМИСИЯТА Придружителен документ към

Предложение за ДИРЕКТИВА НА ЕВРОПЕЙСКИЯ ПАРЛАМЕНТ И СЪВЕТА относно борбата със забавяне на плащане по търговските сделки (Преработване) РЕЗЮМЕ НА ОЦЕНКАТА НА ВЪЗДЕЙСТВИЕТО {COM(2009) 126 окончателен } {SEC(2009) 315}

Референтен номер на планирания дневен ред или на работната програма: 2009/ENTR/006. Настоящият документ е обвързващ само за службите на Комисията, участвали в изготвянето на оценката на въздействието, и не предопределя окончателния вид на което и да е от решенията, които Комисията ще вземе.

На 17 декември 2008 г. комитетът за оценка на въздействието предостави становището си по проекта на оценката на въздействието [D(2008)10479]. Всички препоръки на комитета бяха взети предвид и оценката на въздействието беше съответно изменена.

1. Формулиране на проблема

Директива 2000/35/ЕО беше приета с цел провеждане на борба със забавата за плащане по търговските сделки. Според директивата лихва за забава на плащане може да се начисли, когато плащането не е извършено в (рамките на) срока, указан в договора, или в законоустановения срок. В директивата се предвижда „законен процент“, но на страните се дава възможност да постигнат и друга договореност. Той става дължим от деня, следващ датата за плащане или след изтичането на срока за плащане, определен в договора, или 30 дни след датата на получаване от длъжника на фактурата или на равностойно искане за плащане, ако срокът за плащане не е определен.

Въпреки директивата случаите на забава на плащане по търговските сделки са широкоразпространена практика в ЕС . Те са честа практика не само при търговските сделки: според проведени проучвания в общия случай сроковете на плащане в държавния сектор надвишават сроковете за плащане по договори в частния сектор.

Причините за забавата на плащането по търговските сделки и съответното пасивно отношение от страна на редица кредитори са най-различни:

(1) структурата на пазара: нивото на конкурентоспособност в рамките на пазара, пазарната сила на участниците на пазара и съответстващият страх от увреждане на търговските отношения с клиентите са важни фактори при определянето на това дали кредиторите приемат или отказват забавата на плащането и на това дали длъжниците проучват възможността за удължаване на срока на търговския кредит. Позицията на кредитора на даден пазар ще има голямо отражение върху отношението му към забавата на плащането и върху опасенията му от увреждане на търговските му отношения с клиента. За длъжниците основните причини за навременното плащане по търговските сделки често са свързани с търговската или професионалната им репутация или взаимното (им) доверие при дългосрочните търговски отношения;

(2) икономическият цикъл: променящите се макроикономически условия са друга причина за забавата на плащанията. Наличието на икономически спад е вероятно да доведе до повече случаи на забава на плащането, тъй като фирмите забавят изплащането на фактурите си. Освен това капацитетът на фирмите за генериране на пари в брой от операциите им е занижен, а банките може да намалят кредитите за фирмите. Подобряването на икономическите условия обаче може да доведе до увеличаване на случаите на забава за плащане от страна на някои фирми, на които са предоставени повече инвестиционни възможности, а и следователно по-голяма нужда от набиране на средства;

(3) достъпът до финансови средства и бюджетни ограничения: наличието на кредит, паричната политика, потокът и естеството на кредитната информация, ликвидността на фирмата и наличието на финансови средства от банките също могат да окажат влияние върху забавата на плащането, най-вече за стопански субекти, за които банковият кредит е алтернатива на финансирането от доставчика. Редица предприятия и държавни органи длъжници смятат забавата на плащането за ефикасен и евтин начин за финансиране на собствените си сделки и дейности. За държавните органи забавата за плащане на кредитори е лесен, но необоснован начин за преодоляване на бюджетните ограничения, като се отлагат плащания за следващия бюджетен период;

(4) вътрешната организация на кредиторите и длъжниците: практиките по отношение на финансово управление на длъжниците (в това число и държавни органи) и практиките по отношение на управлението на кредити на кредиторите, както и качеството на продуктите и услугите им, както и предлаганите след продажбата услуги са важни фактори при (избягването на) забавата за плащане. Кредиторите по търговските сделки, най-вече МСП (малките и средните предприятия), невинаги имат съответните системи за управление на кредитите с цел предотвратяване или управление на забавените плащания;

(5) липсата на ефективни и ефикасни средства: въпреки съществуването на Директива 2000/35/ЕО много предприятия, най-вече МСП, не начисляват лихва, когато имат право на това. За някои кредитори цената на това да се предприемат действия срещу забавата на плащане не е оправдано от гледна точка на финансовите ползи. В много случаи разходите за допълнителната административна работа не могат да бъдат възстановени. Преследването на клиенти, които бавят своите плащания, или начисляването на лихва за забава за плащане генерира административни разходи, които много предприятия предпочитат да избегнат. Освен това окончателната сума на законния процент, дължим от длъжник, може да бъде изчислен в деня, в който на кредитора е платено, така че той трябва да изчака плащането, преди да е в състояние да определи стойността на лихвата, която може да начисли. Освен това цената на това да се начисли лихва преди действителната дата на плащане в повечето случаи е по-голяма от финансовите ползи. Предвид изброените причини рискът от негативни последствия при забава на плащането от страна на длъжниците е твърде нисък, за да се очаква постигане на чувствително подобрение при извършването на плащане. Положението е особено тежко в случаите с държавната администрация, където няма същите финансови ограничения като при предприятията. Освен това някои от основните разпоредби на директивата са неясни или е трудно да се прилагат на практика. Например възможни са различни тълкувания при изчисляването на приложимата лихва, определението на „разноски по събиране“ и възможността за сложна лихва.

Случаите на забава за плащане по търговските сделки имат важно въздействие:

· Забавата за плащане представлява значителен разход за предприятието на кредитора. Като цяло забавата за плащане възпрепятства паричния поток, внася допълнителни разходи, свива инвестиционните възможности и допринася за усещането за несигурност за редица кредитори и най-вече за МСП, особено в периоди на ограничен и скъпоструващ достъп до финансови средства. В резултат на това конкурентоспособността и платежоспособността им често са застрашени.

· Дружествата длъжници и държавните органи, които извършват забава за плащане, получават безлихвен търговски кредит.

· Случаите на забава за плащане оказват отрицателно въздействие върху търговията в Общността. В повечето държави-членки предприятията гледат на продажбата на стоки и услуги на предприятия и органи в друга държава-членка като на предполагащи по-висок риск от забава за плащане. Сред причините, които действат обезсърчаващо на предприятията да продават продуктите и услугите си в други държави-членки, е и рискът от забава за плащане, тъй като това увеличава несигурността и цената на извършване на търговска дейност. Много големите срокове за плащане по договорите за обществени поръчки и забавата за плащане от страна на държавните органи също действа обезсърчаващо на стопанските субекти да участват в процедури по обществени поръчки. Това обезсърчаване намалява възможността на държавните органи да получат най-доброто за парите на данъкоплатеца.

2. Цели

Всяка инициатива на Общността за справяне с проблема със забавата за плащане в крайна сметка трябва да:

· допринася за постигането на по-широките и всеобхватни цели по отношение на конкурентоспособността, залегнали в обновеното Лисабонското партньорство за растеж и заетост Съобщение на Комисията: Да работим заедно за растеж и заетост. Нов старт за Лисабонската стратегия, COM(2005)24. ;[1]

Съобщение на Комисията: Да работим заедно за растеж и заетост. Нов старт за Лисабонската стратегия, COM(2005)24.

· намалява значително административната тежест за предприятията, насърчава паричния им поток и спомага за това повече хора да станат предприемачи в съответствие с принципите на Small Business Act ( Акта за малките предприятия) Според съобщението на Комисията до Съвета, Европейския парламент и Европейския икономически и социален комитет и Комитета на регионите — „Мисли първо за малките“ - „Small Business Act“ за Европа, COM(2008)394 окончателен от 25 юни 2008 г., улесняването на достъпа на МСП до финансиране и разработването на правна и икономическа среда, която спомага навременните плащания по търговските сделки, е един от 10-те ръководни принципа за планирането и прилагането на политиките за МСП както на равнище ЕС, така и на равнището на държавите-членки. ;[2]

Според съобщението на Комисията до Съвета, Европейския парламент и Европейския икономически и социален комитет и Комитета на регионите — „Мисли първо за малките“ - „Small Business Act“ за Европа, COM(2008)394 окончателен от 25 юни 2008 г., улесняването на достъпа на МСП до финансиране и разработването на правна и икономическа среда, която спомага навременните плащания по търговските сделки, е един от 10-те ръководни принципа за планирането и прилагането на политиките за МСП както на равнище ЕС, така и на равнището на държавите-членки.

· спомага за гладкото функциониране и изграждане на вътрешния пазар посредством премахването на съответните пречки пред трансграничните търговски сделки.

Инициативата предлага силен тласък на усилията за преодоляване на настоящата икономическа криза, като допринася за изпълнението на Европейския план за икономическо възстановяване СОМ (2008) 800, 26.11.2008 г. и насърчава паричните потоци на предприятията с цел укрепване в дългосрочен план на конкурентоспособността на европейските предприятия.[3]

СОМ (2008) 800, 26.11.2008 г.

И по-конкретно, това засяга следните взаимосвързани оперативни цели:

(1) изправяне на длъжниците пред мерки, които успешно ги обезкуражават да извършват забава на плащане; и

(2) предлагане на кредиторите на мерки, които им позволяват пълноценно и ефективно да упражняват правата си в случай на забава за плащане.

3. Варианти за политика

Освен основния вариант бяха разгледани и следните други варианти:

– Вариант 2а (незаконодателен): организирането на дейности за повишаване на информираността, насочени към предприятията;

– Вариант 2б (незаконодателен): организирането на дейности за повишаване на информираността, насочени към организации, представляващи МСП;

– Вариант 2в (незаконодателен): публикуване на информация за лоши длъжници;

– Вариант 3а (законодателен): цялостно хармонизиране на сроковете за плащане;

– Вариант 3б (законодателен): увеличаване на „маржа“ към лихвения процент;

– Вариант 3в (законодателен): премахване на прага от 5 евро;

– Вариант 3г (законодателен): въвеждане на такса за забава на плащане;

– Вариант 3д (законодателен): въвеждане на обезщетение за забава на плащане;

– Вариант 3е (законодателен): укрепване на ролята на представителните организации.

Няколко от вариантите като отмяна на Директива 2000/35/ЕО, създаването на Европейски фонд, целящ предоставянето на финансиране на МСП без такси и въз основа на разчетните сметки бяха отхвърлени на по-ранен етап на прегледа на вариантите.

4. Анализ на въздействието

Следва да се отбележи, че при някои важни аспекти на трите първи причини за проблема, описани в раздел 1, ЕС няма непременно пълномощия за действие. С някои от проблемите, свързани със структурата на националните и регионалните пазари, следва да се заемат държавите-членки, докато по отношение на бизнес цикъла повечето от лостовете, свързани с политиките от областта на икономиката, са в ръцете на държавите-членки, затова на равнището на ЕС не може да се намери цялостно решение за всички причини на проблема.

Освен това директивата представлява доброволен инструмент за стопанските субекти дотолкова, доколкото тя не ги задължава за изискват лихва при забава за плащане. С директивата също така се действа в област, където редица други фактори могат да повлияят върху извършването на плащане по търговските сделки между предприятията. Нормативната рамка, приложима за процесите на плащане и съдебните искове за получаване на плащане по търговски сделки в транснационални дела в рамките на ЕС, се преработва с въвеждането на нови правила на равнище ЕС, които влязоха в сила наскоро или които скоро ще влязат в сила. Трудно е да се предвиди взаимосвързаността и косвените последствия на основния вариант. Затова е възможно само да се предвидят примерни количествени прогнози на възможното икономическо и социално въздействие на който и да е от вариантите. Следователно в основата си анализът е качествен. Следва да се отбележи, че нито един от вариантите няма да има въздействие върху околната среда или върху трета държава.

Някои от причините за проблемите, при които ЕС няма правомощия за действие, все пак ще повлияят при избора на някои от вариантите. Например структурата на пазара и положението на икономическия субект на пазара до голяма степен ще предопределят желанието му за предприемане на действие спрямо длъжник, извършващ забава за плащане, и за увреждане на търговски взаимоотношения, които може да са на стойност няколко хиляди евро. Поради това, макар да е възможно да се направи качествена оценка на въздействието при различните варианти, е трудно да се направи надеждна прогноза за цялостното икономическо въздействие на предложението, а следователно и невъзможно да се направи количествена оценка на прякото социално въздействие.

Вариантите за политика се оценяват в светлината на основния вариант по отношение на ефективността, ефикасността и съгласуваността им:

Обща съпоставка на вариантите|

Вариант|Ефективност|Ефикасност|Съгласуваност|

Вариант 2а (незаконодателен): организирането на дейности за повишаване на информираността, насочени към предприятията|Не: няма ефект върху длъжниците, а ефектът върху кредиторите е минимален|Не: изисква твърде много ресурси и е с много несигурен резултат.|Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Вариант 2б (незаконодателен): организирането на дейности за повишаване на информираността, насочени към организации, представляващи МСП|Не: не е реалистично постигането на целите|Да: сравнително ниски бюджетни разходи за ЕС. Няма други разходи.|Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Вариант 2в (незаконодателен): публикуване на информация за лоши длъжници|Под съмнение: евентуална превантивна функция по отношение на кредиторите, но наличие на редица практически недостатъци при изпълнението|Не: много големи административни разходи за предприятията.|Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Вариант 3a/1 (законодателен): хармонизиране на сроковете за плащане между отделните предприятията|Да: има вероятност да доведе до по-малко случаи на забава на плащане посредством намаляване на сроковете за плащане, предвидени в договорите. |Не: значителни разходи за съответствие и уеднаквяване.|Не: известна загуба на свобода при договарянето посредством премахване на възможността на дружествата да се конкурират при предлаганите на клиентите срокове за плащане. Това от своя страна може да доведе до по-голямо напрежение при други аспекти на преговорите по договорите, където по-големите дружества могат да упражнят значително влияние над по-малките.|

Вариант 3a/2 (законодателен): хармонизиране на сроковете за плащане от държавните органи на предприятията|Да: страхът от увреждане на търговските взаимоотношения с клиента не бива да съществува в договори, сключени с държавни органи, от които се изисква да следват стандартни и прозрачни процедури. Още повече че сроковете за плащане обикновено не подлежат на договаряне при договори, сключени с държавен орган. Трябва да бъде предвидена обаче достатъчно голяма наказателна мярка за случаите на забава за плащане. |Да: въздействието върху бюджета за националните органи ще остане сравнително ограничено в сравнение с допълнителната ликвидност за предприятията, която ще донесе по-ранното плащане от държавните органи. |Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Вариант 3б (законодателен): увеличаване на лихвения процент „марж“ |Под съмнение: заинтересованите страни изглеждат доволни с настоящия лихвен процент „марж“. Предприятията вече имат право да договарят по-високи лихвени проценти по договора или да включат по-висока ставка в търговските си условия. Условията понастоящем позволяват на държавите-членки да предлагат по-висок минимален „марж“ към лихвения процент в националното си законодателство.|Под съмнение: с този вариант може да се затвърди положението на по-големите и по-силни предприятия, тъй като така ще се утвърди позицията за преговаряне на фирми, които искат намаление при плащане по-рано.|Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Вариант 3в (законодателен): премахване на прага от 5 евро|Да: за малки сделки, ако са придружени от други мерки, с които ще стане по-изгодно да се събират неизплатени суми.|Да, особено за МСП. Не беше отбелязано наличие на разходи по отношение на бюджета, сделките или уеднаквяването.|Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Вариант 3г (законодателен): въвеждане на „такса за забава на плащане“|Да: това ще позволи на предприятията да възстановят разходите си по сделките при изискване на плащането и начисляването на лихва за забава на плащане, така че само чисто търговски основания ще пречат на кредиторите да начисляват лихви. |Да. Разходите (най-вече по сделките) се преразпределят. Няма разходи за бюджета или за съответствие.|Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Вариант 3д (законодателен): въвеждане на компенсация за забава на плащане|Да: Силно възпрепятстващо въздействие върху длъжниците, пропорционално на размера на вземането, тъй като понесените от длъжника разходи превишават спестяванията, които той иначе би имал от безлихвен търговски кредит. Това представлява и силен мотив за кредиторите да изискат плащането и лихвата.|Да. Разходите (най-вече по сделките) се преразпределят. Няма разходи за съответствие. Бюджетните разходи са обосновани предвид вредата, нанесена на предприятията и пропорционална на съответствието.|Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Вариант 3е (законодателен): Увеличаване на ролята на представителните организации|Под съмнение: Тези организации може да нямат ресурсите за справяне с административните разходи и финансовия риск от съдебен процес при забава за плащане. Освен това може да не е възможно повдигането на обвинение поради конфликт на интереси, например ако в организацията членуват и кредиторите, и длъжниците. |Да: ако мерките са взети за намаляване на разходите за започване на съдебен процес и свързаните с това финансови рискове (варианти 3в, 3 г и 3д).|Да: не бяха набелязани конфликти в други сфери|

Горният анализ на въздействието показва, че по отношение на сделките между предприятия варианти 3а/2, 3в, 3г и 3д отговарят на критериите за ефективност, ефикасност и съгласуваност. Другите варианти отпадат по отношение на поне един от критериите:

Подредба на вариантите |

Вариант|Ефективност|Ефикасност|Съгласуваност|

ПРЕПОРЪЧАН ИЗБОР|

Вариант 3a/2 (законодателен): хармонизиране на сроковете за плащане от държавните органи на предприятията|Да|Да|Да|

Вариант 3в (законодателен): премахване на прага от 5 евро|Да|Да|Да|

Вариант 3г (законодателен): въвеждане на „такса за забава на плащане“|Да|Да|Да|

Вариант 3д (законодателен): въвеждане на компенсация за забава за плащане|Да|Да|Да|

ВАРИАНТИ, КОИТО НЕ СЕ ПРЕПОРЪЧВАТ|

Вариант 3б (законодателен): увеличаване на „маржа“ към лихвения процент |Под съмнение|Под съмнение|Да|

Вариант 3е (законодателен): Увеличаване на ролята на представителните организации|Под съмнение|Да|Да|

Вариант 3a/1 (законодателен): хармонизиране на сроковете за плащане между отделните предприятия|Да|Не|Не|

Вариант 2а (не законодателен): организирането на дейности за повишаване на информираността, насочени към предприятия(та)|Не|Не|Да|

Вариант 2б (не законодателен): организирането на дейности за повишаване на информираността, насочени към организации, представляващи МСП|Не|Да|Да|

Вариант 2в (не законодателен): публикуване на информация за лоши длъжници|Под съмнение|Не|Да|

Единственият вариант, който най-вероятно ще доведе до значителни административни разходи за предприятията, е вариант 2в. Предварителен разчет за тези разходи за посочения вариант показва 25 300 милиона евро за МСП и 86,1 милиона евро за големи предприятия.

[1] Съобщение на Комисията: Да работим заедно за растеж и заетост. Нов старт за Лисабонската стратегия, COM(2005)24.

[2] Според съобщението на Комисията до Съвета, Европейския парламент и Европейския икономически и социален комитет и Комитета на регионите — „Мисли първо за малките“ - „Small Business Act“ за Европа, COM(2008)394 окончателен от 25 юни 2008 г., улесняването на достъпа на МСП до финансиране и разработването на правна и икономическа среда, която спомага навременните плащания по търговските сделки, е един от 10-те ръководни принципа за планирането и прилагането на политиките за МСП както на равнище ЕС, така и на равнището на държавите-членки.

[3] СОМ (2008) 800, 26.11.2008 г.

PL

(...PICT...)|KOMISJA WSPÓLNOT EUROPEJSKICH|

Bruksela, dnia 8.4.2009

SEK(2009) 316

DOKUMENT ROBOCZY SŁUŻB KOMISJI Dokument uzupełniający

Wniosek DYREKTYWA PARLAMENTU EUROPEJSKIEGO I RADY w sprawie zwalczania opóźnień w płatnościach w transakcjach handlowych (wersja przekształcona) PODSUMOWANIE OCENY WPŁYWU {KOM(2009) 126 wersja ostateczna} {SEK(2009) 315}

Oznaczenie w harmonogramie lub programie prac: 2009/ENTR/006. Niniejsza ocena skutków zobowiązuje wyłącznie służby Komisji zaangażowane w jej opracowanie i nie przesądza o ostatecznej formie jakiejkolwiek decyzji podjętej przez Komisję.

Rada ds. Ocen Skutków wydała opinię na temat projektu oceny skutków w dniu 17 grudnia 2008 r. [D(2008)10479]. Wszystkie zalecenia Rady zostały uwzględnione i ocena skutków została odpowiednio zmieniona.

1. Opis problemu

Dyrektywę 2000/35/WE przyjęto w celu zwalczania opóźnień w płatnościach w transakcjach handlowych. Zgodnie z dyrektywą odsetki za zwłokę mogą być naliczane w przypadku niedokonania płatności w terminie umownym lub ustawowym. W dyrektywie określono wysokość stopy ustawowej, przewidziano jednak możliwość dokonania przez strony innych ustaleń. Odsetki są należne od dnia następującego po terminie płatności określonym w umowie lub, jeżeli termin płatności nie został ustalony w umowie, 30 dni od daty otrzymania przez dłużnika faktury lub równoważnego wezwania do zapłaty.

Pomimo obowiązywania dyrektywy opóźnienia w płatnościach w transakcjach handlowych są w UE nadal powszechnym zjawiskiem. Występują one często nie tylko w transakcjach między przedsiębiorstwami, z badań wynika bowiem, że terminy płatności w umowach dotyczących sektora publicznego są z zasady dłuższe niż terminy płatności w umowach sektora prywatnego.

Przyczyny występowania opóźnień w płatnościach w transakcjach handlowych i przyjmowania przez wierzycieli biernych postaw wobec takich opóźnień są różnorodne:

(1) Struktura rynku: stopień konkurencyjności w obrębie rynku, pozycja rynkowa uczestników rynku oraz związana z nią obawa przed narażeniem na szwank stosunków handlowych z klientami to ważne czynniki, od których zależy, czy wierzyciel zaakceptuje czy odrzuci opóźnienie w płatności oraz czy dłużnik ubiegać się będzie o przedłużenie terminu spłaty kredytu handlowego. Pozycja wierzyciela na konkretnym rynku będzie w znaczącym stopniu warunkowała jego nastawienie do opóźnień w płatnościach i jego ewentualne obawy co do zaszkodzenia stosunkom handlowym z klientem. Z punktu widzenia dłużników terminowe dokonywanie płatności w transakcjach handlowych wynika z troski o dobrą reputacją handlową lub zawodową lub z wzajemnego zaufania w długoterminowych stosunkach handlowych.

(2) Cykl koniunkturalny: zmieniające się warunki makroekonomiczne stanowią jedną z przyczyn opóźnień w płatnościach. Faza spowolnienia w cyklu koniunkturalnym prawdopodobnie pociągnie za sobą jeszcze więcej opóźnień w płatnościach, ponieważ przedsiębiorstwa odraczają regulowanie swoich należności. Co więcej, przedsiębiorstwa mają mniejszą zdolność generowania środków pieniężnych poprzez swoje operacje, a banki mogą ograniczyć kredyty przyznawane przedsiębiorstwom. Jednakże poprawa warunków gospodarczych może również pociągnąć za sobą więcej opóźnień w płatnościach w przypadku niektórych przedsiębiorstw mających większe możliwości inwestycyjne i, w związku z tym, również większe potrzeby pozyskiwania funduszy.

(3) Dostęp do finansowania i ograniczenia budżetowe: dostępność kredytów, polityka pieniężna, przepływ i charakter informacji dotyczących kredytu, stan płynności danego przedsiębiorstwa oraz udostępnianie środków finansowych przez banki może również mieć wpływ na opóźnienia w płatnościach, zwłaszcza dla przedsiębiorstw, dla których kredyt bankowy stanowi substytut kredytu dostawczego. Wiele przedsiębiorstw i władz publicznych będących dłużnikami uważa opóźnienia w płatnościach za skuteczny i tani sposób finansowania swoich przedsięwzięć i działalności. Dla władz publicznych opóźnienia w płatnościach dla wierzycieli są również łatwym, choć bezpodstawnym rozwiązaniem pozwalającym na pokonanie ograniczeń budżetowych poprzez przesunięcie płatności na kolejny okres budżetowy.

(4) Wewnętrzna organizacja wierzycieli i dłużników: ważnymi czynnikami w kontekście (unikania) opóźnień w płatnościach są: praktyka zarządzania finansami dłużników (w tym władz publicznych) oraz praktyka zarządzania kredytami wierzycieli, jak również jakość ich produktów, usług i obsługi posprzedażnej. Wierzyciele w transakcjach handlowych, a zwłaszcza MŚP, nie zawsze dysponują odpowiednimi systemami zarządzania kredytami pozwalającymi zarządzać opóźnieniami w płatnościach lub im zapobiegać.

(5) Brak skutecznych i efektywnych środków zaradczych: niezależnie od przepisów dyrektywy 2000/35/WE, wiele przedsiębiorstw, a zwłaszcza MŚP, nie nalicza odsetek, choć przysługuje im takie prawo. Dla niektórych wierzycieli koszt podjęcia działań wobec opóźnień w płatnościach nie jest uzasadniony korzyścią finansową. W wielu przypadkach kosztów dodatkowych czynności administracyjnych nie można odzyskać. Ściganie klientów spóźniających się z płatnościami lub naliczanie odsetek za zwłokę wiąże się z kosztami administracyjnymi, których wiele przedsiębiorstw woli unikać. Co więcej, końcowa suma należnych odsetek ustawowych może zostać obliczona wyłącznie w dniu faktycznego dokonania przez dłużnika płatności na rzecz wierzyciela, co sprawia, że wierzyciel dopiero po otrzymaniu płatności może dokładnie określić sumę odsetek, które ma prawo naliczyć. Ponadto koszt naliczenia odsetek przed datą faktycznego dokonania płatności w większości przypadków przekracza korzyść finansową. Wszystko to sprawia, że ryzyko poniesienia przez dłużnika konsekwencji opóźnienia w płatnościach jest zbyt niskie, by znacząco wpłynąć na jego zachowania płatnicze. Szczególnie niepokojące są w tym kontekście przypadki dotyczące organów administracji publicznej, które nie mają do czynienia z tymi samymi ograniczeniami w zakresie finansowania co przedsiębiorstwa. Dodatkową przeszkodę stanowi fakt, że niektóre z podstawowych przepisów dyrektywy są niejasne lub trudne do wdrożenia. I tak na przykład dyrektywa dopuszcza różne interpretacje co do obowiązującej stopy procentowej, definicji właściwych kosztów odzyskiwania należności oraz możliwości stosowania odsetek składanych.

Opóźnienia w płatnościach w transakcjach handlowych mają daleko idące skutki:

· Z powodu opóźnień w płatnościach przedsiębiorstwa będące wierzycielami ponoszą istotne koszty. Z zasady opóźnienia w płatnościach powodują zakłócenia w przepływach środków pieniężnych, podnoszą koszty, ograniczają możliwości inwestycyjne i podsycają nieufność w stosunku do wielu przedsiębiorstw będących wierzycielami, a przede wszystkim w odniesieniu do MŚP, zwłaszcza w obecnej sytuacji, gdy uzyskanie dostępu do źródeł finansowania jest trudne i kosztowne. W rezultacie cierpi na tym konkurencyjność i wypłacalność takich przedsiębiorstw.

· Dłużnicy – czy to przedsiębiorstwa czy władze publiczne – odpowiedzialni za opóźnienia w płatnościach korzystają z bezpłatnego kredytu handlowego.

· Opóźnienia w płatnościach wywierają również niekorzystny wpływ na handel wewnątrzwspólnotowy. W większości państw członkowskich przedsiębiorstwa sprzedające towary lub usługi przedsiębiorstwom bądź organom władzy z innego państwa członkowskiego postrzegają takie transakcje jako wiążące się z większym ryzykiem opóźnień w płatnościach. Jedną z konsekwencji tego stanu rzeczy jest fakt, że ryzyko wystąpienia opóźnień w płatnościach zniechęca przedsiębiorstwa do sprzedawania produktów i usług do innych państw członkowskich, ponieważ zwiększa to niepewność i koszty związane z prowadzeniem działalności gospodarczej. Bardzo długie terminy płatności w umowach dotyczących zamówień publicznych oraz opóźnienia w płatnościach, za które odpowiadają władze publiczne, zniechęcają również podmioty gospodarcze do udziału w procedurach udzielania zamówień publicznych. Zniechęcenie to sprawia, że władze publiczne mają bardziej ograniczone możliwości optymalnego wykorzystania pieniędzy podatników.

2. Cele

Aby rozwiązać problem opóźnień w płatnościach, rozważana inicjatywa Wspólnoty w tej dziedzinie powinna ostatecznie:

· przyczynić się do osiągnięcia szerszych i nadrzędnych celów zawartych w odnowionym partnerstwie lizbońskim na rzecz wzrostu gospodarczego i zatrudnienia Komunikat Komisji: „Wspólne działania na rzecz wzrostu gospodarczego i zatrudnienia. Nowy początek strategii lizbońskiej” - COM(2005) 24. ;[1]

Komunikat Komisji: „Wspólne działania na rzecz wzrostu gospodarczego i zatrudnienia. Nowy początek strategii lizbońskiej” - COM(2005) 24.

· znacząco zmniejszyć obciążenia administracyjne spoczywające na przedsiębiorstwach, wspomagać przepływy środków pieniężnych oraz zachęcić większą liczbę osób do rozpoczynania działalności gospodarczej – to wszystko w oparciu o zasady programu Small Business Act Zgodnie z Komunikatem Komisji do Rady, Parlamentu Europejskiego, Europejskiego Komitetu Ekonomiczno-Społecznego i Komitetu Regionów – „Najpierw myśl na małą skalę” Program „Small Business Act” dla Europy, COM(2008)394 wersja ostateczna z dnia 25 czerwca 2008 r., ułatwianie MŚP dostępu do finansowania i rozwijanie otoczenia prawnego i biznesowego sprzyjającego terminowym płatnościom w transakcjach handlowych stanowi jedną z 10 zasad służących za wytyczne przy opracowywaniu i realizacji polityki w zakresie MŚP na szczeblu UE i państw członkowskich. ;[2]

Zgodnie z Komunikatem Komisji do Rady, Parlamentu Europejskiego, Europejskiego Komitetu Ekonomiczno-Społecznego i Komitetu Regionów – „Najpierw myśl na małą skalę” Program „Small Business Act” dla Europy, COM(2008)394 wersja ostateczna z dnia 25 czerwca 2008 r., ułatwianie MŚP dostępu do finansowania i rozwijanie otoczenia prawnego i biznesowego sprzyjającego terminowym płatnościom w transakcjach handlowych stanowi jedną z 10 zasad służących za wytyczne przy opracowywaniu i realizacji polityki w zakresie MŚP na szczeblu UE i państw członkowskich.

· ułatwić usprawnienie i urzeczywistnienie rynku wewnętrznego poprzez zniesienie barier dla transgranicznych transakcji handlowych.

Inicjatywa ta stanowi również istotny impuls do przezwyciężenia obecnego kryzysu gospodarczego poprzez przyczynienie się do realizacji europejskiego planu naprawy gospodarczej COM(2008) 800 z 26.11.2008 r.. oraz wspomaganie przepływów środków pieniężnych w przedsiębiorstwach w celu wzmocnienia długoterminowej konkurencyjności europejskich przedsiębiorstw.[3]

COM(2008) 800 z 26.11.2008 r..

W praktyce przekłada się to na dwa następujące cele operacyjne:

(1) przyjęcie środków, które skutecznie zniechęcałyby dłużników do przekraczania terminów płatności; oraz

(2) przyjęcie środków, które pozwoliłyby wierzycielom na pełne i skuteczne egzekwowanie ich praw w przypadku opóźnień w płatnościach.

3. Warianty strategiczne

Oprócz wariantu podstawowego, ocenie poddano również następujące warianty rozwiązań:

– Wariant 2a (nielegislacyjny): Organizacja działań w zakresie podnoszenia świadomości wśród przedsiębiorstw;

– Wariant 2b (nielegislacyjny): Organizacja działań w zakresie podnoszenia świadomości wśród organizacji reprezentujących interesy MŚP;

– Wariant 2c (nielegislacyjny): Publikacja informacji o niewypłacalnych dłużnikach;

– Wariant 3a (legislacyjny): Pełna harmonizacja terminów płatności;

– Wariant 3b (legislacyjny): podniesienie wysokości „marży”;

– Wariant 3c (legislacyjny): zniesienie progu 5 EUR;

– Wariant 3d (legislacyjny): wprowadzenie „opłaty za opóźnienie w płatnościach”;

– Wariant 3e (legislacyjny): wprowadzenie „odszkodowania za opóźnienie w płatnościach”;

– Wariant 3f (legislacyjny): wzmocnienie roli organizacji reprezentujących zainteresowane strony.

Niektóre warianty, takie jak uchylenie dyrektywy 2000/35/WE, utworzenie europejskiego funduszu zapewniającego bezpłatne źródła finansowania dla MŚP w oparciu o należności, zostały wykluczone na wczesnym etapie rozpatrywania wariantów.

4. Ocena skutków

Należy zaznaczyć, że w odniesieniu do niektórych ważnych aspektów trzech pierwszych przyczyn problemu wymienionych w pkt. 1, Unia Europejska może nie być uprawniona do podejmowania działań. Niektóre problemy związane ze strukturą rynków krajowych lub regionalnych powinny zostać rozwiązane przez państwa członkowskie, podobnie w odniesieniu do cyklu koniunkturalnego, większość narzędzi polityki gospodarczej należy do państw członkowskich, w związku z czym na poziomie UE niemożliwe jest znalezienie ogólnego rozwiązania dla wszystkich problemów.

Co więcej, dyrektywa jest dla podmiotów gospodarczych narzędziem opcjonalnym, biorąc pod uwagę, że nie zobowiązuje ich do egzekwowania odsetek za zwłokę. Ponadto dyrektywa ma zastosowanie do obszaru, na którym wiele innych czynników może wpływać na terminowość płatności w transakcjach między przedsiębiorstwami (B2B). Otoczenie regulacyjne procesów płatności i roszczeń wnoszonych na drodze sądowej w celu uzyskania zapłaty za transgraniczne transakcje handlowe w obrębie UE zmienia się w związku z nowymi wspólnotowymi przepisami, które już weszły w życie lub zaczną wkrótce obowiązywać. W scenariuszu podstawowym trudno jest przewidzieć wzajemne połączenia i skutki uboczne dla innych rynków. Dlatego też możliwe jest dostarczenie wyłącznie orientacyjnych ilościowych danych szacunkowych w odniesieniu do potencjalnych skutków gospodarczych i społecznych poszczególnych wariantów. W związku z tym analiza ma w głównej mierze charakter jakościowy. Należy zauważyć, że żaden z wariantów nie ma wpływu na środowisko naturalne ani na stosunki z krajami trzecimi.

Niektóre z przyczyn problemu, w odniesieniu do których UE nie ma uprawnień do podjęcia działań, mogą jednak mieć wpływ na przyjęcie niektórych wariantów. I tak na przykład struktura rynku i pozycja danego podmiotu gospodarczego na danym rynku w dużym stopniu wpływają na to, czy zdecyduje się on na przedsięwzięcie działań w stosunku do dłużnika odpowiedzialnego za opóźnienie w płatności i czy podejmie ryzyko narażenia na szwank swoich stosunków handlowych z klientem, które mogą mieć wartość wielu tysięcy euro. Z tego względu, choć możliwe jest jakościowe oszacowanie skutków poszczególnych wariantów, trudno jest dokonać rzetelnej prognozy co do ogólnego wpływu wniosku na gospodarkę, a tym samym niemożliwe jest dokonanie ilościowej oceny bezpośrednich skutków społecznych.

Warianty strategiczne ocenione zostały w świetle wariantu podstawowego pod względem ich skuteczności, efektywności i spójności:

Ogólne zestawienie wariantów|

Wariant|Skuteczność|Efektywność|Spójność|

Wariant 2a (nielegislacyjny): Organizacja działań w zakresie podnoszenia świadomości wśród przedsiębiorstw|Brak : żadnych skutków dla dłużników i minimalne skutki dla wierzycieli|Brak : wymaga zbyt wielu środków, podczas gdy wynik jest bardzo niepewny.|Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Wariant 2b (nielegislacyjny): Organizacja działań w zakresie podnoszenia świadomości wśród organizacji reprezentujących interesy MŚP|Brak : cele prawdopodobnie nie zostaną osiągnięte.|Tak : stosunkowo niskie koszty budżetowe dla UE. Innych kosztów nie ma.|Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Wariant 2c (nielegislacyjny): Publikacja informacji o niewypłacalnych dłużnikach|Wątpliwa : potencjalnie zapobiegawczy wpływ na wierzycieli, ale realizacja tego wariantu może napotkać wiele trudności.|Brak : bardzo wysokie koszty administracyjne dla przedsiębiorstw.|Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Wariant 3a/1 (legislacyjny): Harmonizacja terminów płatności w transakcjach między przedsiębiorstwami|Tak : prawdopodobnie ograniczy liczbę opóźnień w płatnościach poprzez skrócenie umownych terminów płatności. |Brak : znaczące koszty w zakresie przestrzegania przepisów i dostosowania.|Brak : utrata swobody określania warunków umowy wynikająca z pozbawienia przedsiębiorstw prawa do konkurencji poprzez oferowanie klientom różnych terminów płatności. To może z kolei położyć dodatkowy nacisk na inne aspekty negocjacji umów, biorąc pod uwagę, że duże przedsiębiorstwa wciąż mogą wywierać znaczącą presję na małe przedsiębiorstwa będące ich dostawcami|

Wariant 3a/2 (legislacyjny): Harmonizacja terminów płatności dokonywanych przez władze publiczne przedsiębiorstwom|Tak : obawa narażenia na szwank stosunków handlowych z klientem nie powinna zachodzić w przypadku umów zawieranych z władzami krajowymi, które zobowiązane są do przestrzegania znormalizowanych i przejrzystych procedur. Co więcej, w przypadku zamówień udzielanych przez władze publiczne terminy płatności z zasady nie podlegają negocjacjom. Należy jednak przewidzieć odpowiednio wysokie kary za opóźnienia w płatnościach. |Tak : wpływ na budżet władz krajowych byłby znikomy wobec dodatkowej płynności, jaką zyskałyby przedsiębiorstwa dzięki terminowym płatnościom władz publicznych. |Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Wariant 3b (legislacyjny): podniesienie wysokości „marży” |Wątpliwa : zainteresowane strony wydają się być usatysfakcjonowane obecną stopą procentową „marży”. Przedsiębiorstwa mają już prawo negocjowania wyższej stopy procentowej w umowach lub określania wyższej stopy procentowej w swoich warunkach handlowych. Obecne zasady dopuszczają możliwość ustanawiania przez państwa członkowskie wyższych stóp procentowych „marży” w ustawodawstwie krajowym.|Wątpliwa : ten wariant mógłby wzmocnić pozycję większych lub bardziej wpływowych przedsiębiorstw, ponieważ wzmocniłby pozycję przetargową przedsiębiorstw starających się o zniżkę z tytułu wczesnej płatności.|Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Wariant 3c (legislacyjny): zniesienie progu 5 EUR|Tak : w przypadku niewielkich transakcji, jeśli zniesieniu progu towarzyszą inne środki zapewniające opłacalność ściągania należności.|Tak : zwłaszcza dla MŚP. Brak wpływu na budżet, określono koszty przestrzegania przepisów i koszty transakcji.|Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Wariant 3d (legislacyjny): wprowadzenie „opłaty za opóźnienie w płatnościach”|Tak : pozwoliłoby to przedsiębiorstwom odzyskiwać koszty transakcji związane z żądaniem zapłaty i naliczeniem odsetek za zwłokę, w wyniku czego tylko względy handlowe powstrzymywałyby przedsiębiorstwa przed naliczaniem odsetek. |Tak : koszty (głównie koszty transakcji) mają charakter redystrybucyjny. Brak kosztów dla budżetu lub kosztów przestrzegania prawa.|Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Wariant 3e (legislacyjny): wprowadzenie „odszkodowania za opóźnienie w płatnościach”|Tak : silnie odstraszający wpływ na dłużników, proporcjonalny do wartości roszczenia, biorąc pod uwagę, że koszty poniesione przez dłużnika mogą przewyższyć oszczędności poczynione dzięki bezpłatnemu kredytowi handlowemu. Jest to również zachęta dla wierzycieli do żądania dokonania płatności i zapłaty odsetek.|Tak : koszty (głównie koszty transakcji) maja charakter redystrybucyjny. Brak kosztów przestrzegania prawa. Koszty dla budżetu są uzasadnione, biorąc pod uwagę szkody dla przedsiębiorstw i proporcjonalne w stosunku do przestrzegania prawa.|Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Wariant 3f (legislacyjny): Poszerzenie roli organizacji reprezentujących zainteresowane strony|Wątpliwa : organizacja te mogą nie dysponować zasobami na pokrycie opłat administracyjnych oraz umożliwiającymi podjęcie ryzyka wyniknięcia sporu w sprawie opóźnień w płatnościach. W przypadkach konfliktu interesów, gdy zarówno wierzyciele, jak i dłużnicy są członkami danej organizacji, może ją to również powstrzymywać przed podejmowaniem działań. |Tak : jeśli zostaną podjęte środki w celu ograniczenia kosztów dochodzenia roszczeń i zmniejszenia związanego z tym ryzyka finansowego (warianty 3c, 3d i 3e).|Tak : nie stwierdzono powiązań z innymi dziedzinami.|

Z powyższej oceny skutków wynika, że w odniesieniu transakcji B2B, warianty 3a/2, 3c, 3d i 3e spełniają kryteria skuteczności, efektywności i spójności. Pozostałe warianty nie spełniają przynajmniej jednego z tych kryteriów:

Ocena wariantów |

Wariant|Skuteczność|Efektywność|Spójność|

ZALECANE WARIANTY|

Wariant 3a/2 (legislacyjny): Harmonizacja terminów płatności dokonywanych przez władze publiczne przedsiębiorstwom|Tak|Tak|Tak|

Wariant 3c (legislacyjny): zniesienie progu 5 EUR|Tak|Tak|Tak|

Wariant 3d (legislacyjny): wprowadzenie „opłaty za opóźnienie w płatnościach”|Tak|Tak|Tak|

Wariant 3e (legislacyjny): wprowadzenie „odszkodowania za opóźnienie w płatnościach”|Tak|Tak|Tak|

NIEZALECANE WARIANTY|

Wariant 3b (legislacyjny): podniesienie stopy wysokości „marży” |Wątpliwa|Wątpliwa|Tak|

Wariant 3f (legislacyjny): Poszerzenie roli organizacji reprezentujących zainteresowane strony|Wątpliwa|Tak|Tak|

Wariant 3a/1 (legislacyjny): Harmonizacja terminów płatności w transakcjach między przedsiębiorstwami|Tak|Brak|Brak|

Wariant 2a (nielegislacyjny): Organizacja działań w zakresie podnoszenia świadomości wśród przedsiębiorstw|Brak|Brak|Tak|

Wariant 2b (nielegislacyjny): Organizacja działań w zakresie podnoszenia świadomości wśród organizacji reprezentujących interesy MŚP|Brak|Tak|Tak|

Wariant 2c (nielegislacyjny): Publikacja informacji o niewypłacalnych dłużnikach|Wątpliwa|Brak|Tak|

Jedynym wariantem nakładającym na przedsiębiorstwa znaczne koszty administracyjne jest wariant 2c. Szacunkowe koszty związane z tym wariantem wynoszą 25 300 mln EUR dla MŚP i 86,1 mln EUR dla dużych przedsiębiorstw.

[1] Komunikat Komisji: „Wspólne działania na rzecz wzrostu gospodarczego i zatrudnienia. Nowy początek strategii lizbońskiej” - COM(2005) 24.

[2] Zgodnie z Komunikatem Komisji do Rady, Parlamentu Europejskiego, Europejskiego Komitetu Ekonomiczno-Społecznego i Komitetu Regionów – „Najpierw myśl na małą skalę” Program „Small Business Act” dla Europy, COM(2008)394 wersja ostateczna z dnia 25 czerwca 2008 r., ułatwianie MŚP dostępu do finansowania i rozwijanie otoczenia prawnego i biznesowego sprzyjającego terminowym płatnościom w transakcjach handlowych stanowi jedną z 10 zasad służących za wytyczne przy opracowywaniu i realizacji polityki w zakresie MŚP na szczeblu UE i państw członkowskich.

[3] COM(2008) 800 z 26.11.2008 r..

DE

(...PICT...)|KOMMISSION DER EUROPÄISCHEN GEMEINSCHAFTEN|

Brüssel, den 8.4.2009

SEK(2009) 316

ARBEITSDOKUMENT DER KOMMISSIONSDIENSTSTELLEN Begleitdokument zum

Vorschlag für eine RICHTLINIE DES EUROPÄISCHEN PARLAMENTS UND DES RATES zur Bekämpfung von Zahlungsverzug im Geschäftsverkehr (Neufassung) ZUSAMMENFASSUNG DER FOLGENABSCHÄTZUNG {KOM(2009) 126 endgültig} {SEK(2009) 315}

Bezugsnummer der Agendaplanung bzw. des Arbeitsprogramms: 2009/ENTR/006. Dieses Dokument bindet ausschließlich die an der Ausarbeitung der Folgenabschätzung beteiligten Kommissionsdienststellen und greift etwaigen späteren Entscheidungen der Kommission in keiner Weise vor.

Der Ausschuss für Folgenabschätzung gab am 17. Dezember 2008 seine Stellungnahme zum Entwurf einer Folgenabschätzung ab [D(2008)10479]. Alle Empfehlungen des Ausschusses wurden berücksichtigt und die Folgenabschätzung ist entsprechend geändert worden.

1. Beschreibung des problems

Die Richtlinie 2000/35/EG wurde erlassen, um den Zahlungsverzug im Geschäftsverkehr zu bekämpfen. Gemäß der Richtlinie können Verzugszinsen erhoben werden, wenn die Zahlung nicht innerhalb der vertraglichen oder gesetzlichen Frist vorgenommen wird. Die Richtlinie sieht einen gesetzlichen Zinssatz vor, ermöglicht es den Vertragsparteien aber auch, andere Vereinbarungen zu treffen. Zinsen sind ab dem Tag zu zahlen, der auf den vertraglich festgelegten Zahlungstermin oder das vertraglich festgelegte Ende der Zahlungsfrist folgt, oder – falls die Zahlungsfrist nicht festgelegt ist – 30 Tage nach dem Zeitpunkt des Eingangs der Rechnung oder einer gleichwertigen Zahlungsaufforderung beim Schuldner.

Trotz der Richtlinie ist Zahlungsverzug im Geschäftsverkehr in der EU noch immer ein weit verbreitetes Phänomen, das nicht nur bei Geschäften zwischen Unternehmen häufig zu beobachten ist: Aus Umfragen geht auch hervor, dass im Allgemeinen die Zahlungsfristen im öffentlichen Sektor länger sind als diejenigen in privatwirtschaftlichen Verträgen.

Die Ursachen für Zahlungsverzug im Geschäftsverkehr und die entsprechende passive Einstellung vieler Schuldner sind vielfältig:

(1) Die Markstruktur: Das Ausmaß des Wettbewerbs in einem Markt, die Marktmacht der Beteiligten und die entsprechende Angst vor einer Beeinträchtigung der Geschäftsbeziehungen zu Kunden bestimmen zu einem großen Teil, ob Gläubiger einen Zahlungsverzug hinnehmen oder verweigern und ob Schuldner eine Verlängerung der Laufzeit eines Handelskredits anstreben. Die Position eines Schuldners in einem bestimmten Markt wirkt sich aller Wahrscheinlichkeit nach in beträchtlichem Maße auf seine Einstellung zum Zahlungsverzug und auf seine Angst vor einer Schädigung der Beziehung zum Kunden aus. Für Schuldner stehen die Hauptgründe für die fristgerechte Bezahlung im Geschäftsverkehr oft im Zusammenhang mit dem geschäftlichen oder beruflichen Ansehen oder dem gegenseitigen Vertrauen in langfristigen Geschäftsbeziehungen.

(2) Der Konjunkturzyklus: Ein weiterer Grund für Zahlungsverzug können Änderungen der gesamtwirtschaftlichen Rahmenbedingungen sein. Bei einem Konjunkturabschwung ist mit einer Zunahme des Zahlungsverzugs zu rechnen, da Unternehmen dann die Bezahlung von Rechnungen hinausschieben. Außerdem leidet dann die Fähigkeit von Unternehmen, aus ihrer Geschäftstätigkeit Bareinnahmen zu erzeugen und schränken möglicherweise die Banken die Kreditvergabe an Unternehmen ein. Allerdings kann auch eine Verbesserung der wirtschaftlichen Bedingungen zu einer Zunahme des Zahlungsverzugs führen, denn manche Unternehmen verfügen dann über mehr Investitionsmöglichkeiten und brauchen dementsprechend mehr Finanzmittel.

(3) Zugang zu Finanzmitteln und Haushaltszwänge: Die Kreditversorgung, die Geldpolitik, die Art der Kreditinformationen und der Fluss dieser Informationen, die Liquiditätslage eines Unternehmens und der Zugang zu Finanzmitteln von Banken können sich ebenfalls auf den Zahlungszeitpunkt auswirken, insbesondere bei Unternehmen, die Bankenkredite als Ersatz für Lieferantenkredite einsetzen. Viele Schuldner unter den Unternehmen und den öffentlichen Stellen betrachten die verspätete Zahlung als eine effiziente und günstige Art und Weise, sich selbst und ihre Tätigkeiten zu finanzieren. Für öffentliche Stellen sind verspätete Zahlungen an Gläubiger auch eine einfache – allerdings unzulässige – Möglichkeit der Befreiung aus Haushaltszwängen, indem Zahlungen auf das nächste Haushaltsjahr verschoben werden.

(4) Interne Organisation von Gläubigern und Schuldnern: Die Praxis der Finanzbuchhaltung von Schuldnern (einschließlich öffentlichen Stellen) und der Kreditverwaltung von Gläubigern sowie ihre Produkt- und Dienstleistungsqualität und ihr Kundendienst spielen eine wichtige Rolle für den Zahlungsverzug bzw. für dessen Vermeidung. Schuldner, insbesondere KMU, verfügen nicht unbedingt über Kreditverwaltungssysteme, die zur Vermeidung oder zur Verwaltung von Zahlungsverzügen geeignet sind.

(5) Fehlen wirksamer und effizienter Abhilfen: Trotz der Bestimmungen der Richtlinie 2000/35/EG erheben viele Unternehmen, vor allem KMU, keine Verzugszinsen, auch wenn sie dazu berechtigt sind. Für manche Gläubiger werden die Kosten von Maßnahmen gegen Zahlungsverzug nicht durch deren finanzielle Vorteile gerechtfertigt. Vielfach können die Ausgaben für den zusätzlichen Verwaltungsaufwand nicht zurückgefordert werden. Geldforderungen bei säumigen Schuldnern beizutreiben oder Verzugszinsen zu erheben, verursacht Verwaltungskosten, die viele Unternehmen vermeiden möchten. Außerdem kann der endgültige Betrag der gesetzlich festgelegten Zinsen, die von einem Schuldner fällig sind, erst an dem Tag berechnet werden, an dem der Gläubiger bezahlt wird; also muss dieser erst auf die Zahlung warten, ehe er genau ermitteln kann, wie viel Zinsen er fordern kann. In den meisten Fällen sind zudem die Kosten für die Erhebung von Zinsen vor dem Zeitpunkt der tatsächlichen Zahlung höher als die finanziellen Vorteile. Aus all diesen Gründen ist das Risiko negativer Folgen von Zahlungsverzug für die Schuldner zu gering, um deren Zahlungsverhalten spürbar zu verbessern. Im Falle der öffentlichen Stellen ist das besonders beklagenswert, denn diese unterliegen nicht denselben Finanzierungszwängen wie Unternehmen. Zudem sind einige grundlegende Bestimmungen der Richtlinie unklar formuliert oder nur schwer umzusetzen. So können z. B. die Berechnung des anwendbaren Zinssatzes, die Definition von „durch den Zahlungsverzug des Schuldners bedingte Beitreibungskosten“ und die Möglichkeit der Erhebung von Zinseszins unterschiedlich ausgelegt werden.

Zahlungsverzug im Geschäftsverkehr hat beträchtliche Auswirkungen:

· Zahlungsverzug verursacht den Gläubiger-Unternehmen erhebliche Kosten. Im Allgemeinen führt der Zahlungsverzug bei vielen Gläubiger-Unternehmen, und insbesondere bei mittelständischen, zu einer Beeinträchtigung des Cashflows, zu zusätzlichen Kosten, zu einer Verringerung der Investitionsmöglichkeiten und zu mehr Unsicherheit, und dies besonders in Zeiten eines begrenzten und teuren Zugangs zu Finanzmitteln. Im Ergebnis leiden häufig die Wettbewerbsfähigkeit und Zahlungsfähigkeit.

· Verspätet zahlende Unternehmen und öffentliche Stellen kommen in den Genuss eines zinsfreien Handelskredits.

· Zahlungsverzug wirkt sich nachteilig auf den innergemeinschaftlichen Handel aus. In den meisten Mitgliedstaaten sind die Unternehmen der Ansicht, dass der Verkauf von Waren und Dienstleistungen an Unternehmen und öffentliche Stellen in anderen Mitgliedstaaten mit einem höheren Risiko von Zahlungsverzug behaftet ist. Die Gefahr eines Zahlungsverzugs ist ein Grund (von mehreren), der Unternehmen davon abhält, ihre Produkte und Dienstleistungen in anderen Mitgliedstaaten anzubieten, da sie zu mehr Unsicherheit und zu höheren Kosten bei Geschäften führt. Ferner schrecken sehr lange Zahlungsfristen bei öffentlichen Aufträgen und Zahlungsverzug seitens der öffentlichen Stellen Wirtschaftsteilnehmer von der Teilnahme an Vergabeverfahren ab. Dies schränkt die Fähigkeit von öffentlichen Stellen ein, den bestmöglichen Gegenwert für das Geld der Steuerzahler zu bekommen.

2. Ziele

Jede Gemeinschaftsinitiative zur Lösung des Problems des Zahlungsverzugs muss letztlich Folgendes leisten:

· Sie muss zur Erreichung der globalen übergeordneten Wettbewerbsziele der überarbeiteten Lissabonner Partnerschaft für Wachstum und Beschäftigung Mitteilung der Kommission: Zusammenarbeit für Wachstum und Arbeitsplätze - Ein Neubeginn für die Strategie von Lissabon - KOM(2005) 24. beitragen.[1]

Mitteilung der Kommission: Zusammenarbeit für Wachstum und Arbeitsplätze - Ein Neubeginn für die Strategie von Lissabon - KOM(2005) 24.

· Sie muss die Verwaltungsbelastung von Unternehmen beträchtlich verringern, ihren Cashflow fördern und mehr Menschen zum Einstieg ins Unternehmertum ermutigen, wie im „ Small Business Act “ Die Erleichterung des Zugangs von KMU zu Finanzmitteln und die Schaffung eines rechtlichen und wirtschaftlichen Umfelds für mehr Zahlungsdisziplin im Geschäftsleben sind einer der zehn Grundsätze für die Planung und Durchführung politischer Maßnahmen zugunsten von kleinen und mittleren Unternehmen in der EU und den Mitgliedstaaten im Sinne der Mitteilung der Kommission an das Europäische Parlament, den Rat, den Europäischen Wirtschafts- und Sozialausschuss und den Ausschuss der Regionen: „Vorfahrt für KMU in Europa - Der „Small Business Act“ für Europa“ (KOM(2008) 394 endg.) vom 25. Juni 2008. vorgesehen.[2]

Die Erleichterung des Zugangs von KMU zu Finanzmitteln und die Schaffung eines rechtlichen und wirtschaftlichen Umfelds für mehr Zahlungsdisziplin im Geschäftsleben sind einer der zehn Grundsätze für die Planung und Durchführung politischer Maßnahmen zugunsten von kleinen und mittleren Unternehmen in der EU und den Mitgliedstaaten im Sinne der Mitteilung der Kommission an das Europäische Parlament, den Rat, den Europäischen Wirtschafts- und Sozialausschuss und den Ausschuss der Regionen: „Vorfahrt für KMU in Europa - Der „Small Business Act“ für Europa“ (KOM(2008) 394 endg.) vom 25. Juni 2008.

· Sie muss zum reibungslosen Funktionieren und zur Vollendung des Binnenmarktes beitragen, indem Hindernisse für grenzüberschreitende Geschäfte beseitigt werden.

Die Initiative stellt ferner einen wichtigen Impuls zur Überwindung der gegenwärtigen Wirtschaftskrise dar, da sie zur Umsetzung des Europäischen Konjunkturprogramms KOM(2008) 800 vom 26.11.2008. beiträgt und den Cashflow der Unternehmen fördert, um europäische Unternehmen langfristig wettbewerbsfähiger zu machen.[3]

KOM(2008) 800 vom 26.11.2008.

Um dies zu erreichen, werden folgende miteinander verknüpfte Ziele verfolgt:

(1) Einführung von Maßnahmen, die Schuldner erfolgreich vom Zahlungsverzug abhalten sollen.

(2) Einführung von Maßnahmen, die es Gläubigern ermöglichen, ihre Rechte vollständig und wirksam durchzusetzen, wenn sie zu spät bezahlt werden.

3. Politische optionen

Außer der Grundoption wurden auch folgende Optionen geprüft:

– Option 2a (nichtlegislativ): Durchführung von Sensibilisierungskampagnen, die an Unternehmen gerichtet sind;

– Option 2b (nichtlegislativ): Durchführung von Sensibilisierungskampagnen, die an KMU-Verbände gerichtet sind;

– Option 2c (nichtlegislativ): Veröffentlichung von Informationen über säumige Schuldner;

– Option 3a (legislativ): Vollständige Angleichung der Zahlungsfristen;

– Option 3b (legislativ): Anhebung des „marginalen“ Zinssatzes;

– Option 3c (legislativ): Abschaffung der Schwelle von 5 EUR;

– Option 3d (legislativ): Einführung einer „Verzugsgebühr“;

– Option 3e (legislativ): Einführung einer „Verzugsentschädigung“;

– Option 3f (legislativ): Stärkung der Rolle der Verbände.

Mehrere Optionen, darunter die Aufhebung der Richtlinie 2000/35/EG und die Einführung eines europäischen Fonds, der KMU ausgehend von den Außenständen kostenlos Finanzmittel bereitstellt, wurden bereits in einer frühen Phase der Prüfung verworfen.

4. Folgenabschätzung

Hierbei ist vorauszuschicken, dass die EU bezüglich der ersten drei Problemfelder nur eingeschränkt handlungsbefugt ist. Einige Probleme im Zusammenhang mit der Struktur nationaler und regionaler Märkte sollten von den Mitgliedstaaten in Angriff genommen werden, und was den Konjunkturzyklus betrifft, so liegen die meisten wirtschaftspolitischen Hebel in der Hand der Mitgliedstaaten. Somit kann auf EU-Ebene keine Gesamtlösung für alle Aspekte des Problems gefunden werden.

Ferner ist die Richtlinie insofern nur ein freiwilliges Instrument, als sie die Wirtschaftsbeteiligten nicht verpflichtet, Verzugszinsen zu fordern. Sie gilt für einen Bereich, in dem es auch zahlreiche andere Faktoren gibt, die sich ebenfalls auf die Zahlungsmoral im Geschäftsverkehr zwischen Unternehmen auswirken. Das rechtliche Umfeld für den Zahlungsprozess und die Einklagung der Bezahlung im grenzüberschreitenden Geschäftsverkehr innerhalb der EU werden derzeit durch neue EU-Vorschriften geändert, die entweder unlängst in Kraft getreten sind oder bald gelten werden. Es ist schwierig, Querverbindungen und Ausstrahlungseffekte der Grundoption vorherzusagen. So können lediglich informatorische quantitative Schätzungen der möglichen wirtschaftlichen und sozialen Auswirkungen erstellt werden. Daher ist die Analyse hauptsächlich qualitativer Natur. Es ist festzuhalten, dass keine der Optionen Implikationen für die Umwelt oder für Drittländer hat.

Einige Problemursachen, hinsichtlich derer die EU nicht tätig werden kann, spielen dennoch in die Übernahme bestimmter Optionen hinein. So ist es wahrscheinlich, dass sich die Marktstruktur und die Position eines Wirtschaftsbeteiligten auf dem Markt in hohem Maße auf seine Bereitschaft auswirken, gegen einen säumigen Schuldner vorzugehen und dabei Gefahr zu laufen, eine Geschäftsbeziehung zu beschädigen, die mehrere Tausend Euro wert sein kann. Deshalb ist es zwar möglich, die Wirkung der einzelnen Optionen qualitativ zu schätzen, doch schwierig, eine zuverlässige Vorhersage über die allgemeinen wirtschaftlichen Auswirkungen des Vorschlags zu machen und daher auch unmöglich, die direkten sozialen Auswirkungen zu messen.

Nachfolgend werden die politischen Optionen auf ihre Wirksamkeit, Effizienz und Konsistenz, gemessen an der Basisoption, bewertet:

Allgemeiner Vergleich der Optionen|

Option|Wirksamkeit|Effizienz|Konsistenz|

Option 2a (nichtlegislativ): Durchführung von Sensibilisierungskampagnen, die an Unternehmen gerichtet sind|Nein : Keine Auswirkung auf Schuldner und minimale Auswirkung auf Gläubiger|Nein : zu ressourcen intensiv bei sehr ungewissem Ergebnis|Ja : Zielkonflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Option 2b (nichtlegislativ): Durchführung von Sensibilisierungskampagnen, die an KMU-Verbände gerichtet sind|Nein : Ziele werden wahrscheinlich nicht erreicht.|Ja : Kosten für den EU-Haushalt recht gering. Keine weiteren Kosten.|Ja : Zielkonflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Option 2c (nichtlegislativ): Veröffentlichung von Informationen über säumige Schuldner|Ungewiss : Mögliche präventive Wirkung auf Schuldner, aber viele praktische Nachteile bei der Durchführung|Nein : Sehr hohe Verwaltungs kosten für Unternehmen|Ja : Zielkonflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Option 3a/1 (legislativ): Angleichung der Fristen für Zahlungen zwischen Unternehmen|Ja : Führt voraussichtlich zu pünkt licheren Zahlungen, indem die vertraglichen Zahlungs fristen gekürzt werden. |Nein : Beträchtliche Befolgungs- und Anpassungs kosten|Nein : Verlust der Vertrags freiheit durch Abschaffung der Möglichkeit der Unternehmen, über verschiedene Zahlungs fristen für die Kunden zu konkurrieren. Dadurch könnten wiederum andere Aspekte der Vertragsverhandlung wichtiger werden, bei denen größere Unternehmen noch immer erheblichen Druck auf kleinere Lieferanten ausüben können.|

Option 3a/2 (legislativ): Angleichung der Fristen für die Zahlungen von öffentl. Stellen an Unternehmen|Ja : Die Angst vor einer Beschädigung der Geschäfts beziehungen zu Kunden sollte bei mit nationalen Behörden abgeschlossenen Verträgen keine Rolle spielen, da diese transparente Standardverfahren befolgen müssen. Außerdem ist die Zahlungsfrist in der Regel in Verträgen mit öffentl. Stellen nicht verhandelbar. Es muss jedoch eine ausreichend hohe Sanktion gegen Zahlungs verzug vorgesehen werden. |Ja : Die Auswirkungen auf den Haushalt nationaler Behörden blieben recht gering, verglichen mit der zusätzlichen Liquidität von Unternehmen durch pünktlichere Zahlungen. |Ja : Zielkonflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Option 3b (legislativ): Anhebung des „marginalen“ Zinssatzes |Ungewiss : Die Interessen gruppen scheinen mit dem derzeitigen „marginalen“ Zinssatz zufrieden zu sein. Unternehmen haben bereits das Recht, höhere Zinssätze in Verträgen auszuhandeln oder in ihre Geschäfts bedingungen aufzunehmen. Nach den derzeitigen Bestimmungen können die Mitgliedstaaten in ihren nationalen Rechtsvorschriften höhere Sätze für den „marginalen“ Zins vorsehen.|Ungewiss : Durch diese Option könnten größere und mächtigere Unternehmen gestärkt werden, weil ihre Verhandlungs position im Hinblick auf Skonto für Vorauszahlung verbessert würde.|Ja : Zielkonflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Option 3c (legislativ): Abschaffung der Schwelle von 5 EUR|Ja bei kleinen Transaktionen, falls von anderen Maßnahmen flankiert, durch die die Einziehung von Außenständen wirtschaftlich würde.|Ja , vor allem für KMU. Es wurden weder Kosten für den Haushalt noch Transaktions- und Befolgungs kosten ermittelt.|Ja : Ziel konflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Option 3d (legislativ): Einführung einer „Verzugsgebühr“|Ja : So könnten Unternehmen die Kosten für Transaktionen zur Einforderung von Zahlungen und Verzugszinsen ausgleichen, so dass nur noch rein kaufmännische Argumente für den Verzicht auf Verzugszinsen ausschlaggebend wären. |Ja . Kosten (v. a. Transaktions kosten) würden umverteilt. Keine Kosten für Haushalt oder Befolgung.|Ja : Zielkonflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Option 3e (legislativ): Einführung einer „Verzugsentschädigung“|Ja : Starke Abschreckungs wirkung auf Schuldner proportional zur Forderung, weil die Kosten für den Schuldner höher wären als die möglichen Einsparungen aufgrund eines zinsfreien Handelskredits. Außerdem starker Anreiz für Gläubiger, die Begleichung der Schuld samt Zinsen einzufordern.|Ja . Kosten (v. a. Transaktions kosten) würden umverteilt. Keine Befolgungskosten. Die Kosten für den Haushalt sind aufgrund der Schäden für die Wirtschaft gerechtfertigt und sind abhängig von der Befolgung.|Ja : Zielkonflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Option 3f (legislativ): Ausweitung der Rolle der Verbände|Ungewiss : Diese Organisationen verfügen evtl. nicht über ausreichende Ressourcen, um Verwaltungsgebühren und die finanziellen Risiken von Rechtsstreiten wegen Zahlungsverzug zu bewältigen. Außerdem könnten sie vor einem Rechtsstreit zurückschrecken, falls beide Seiten (Gläubiger und Schuldner) bei ihr Mitglied sind und so ein Interessenkonflikt besteht. |Ja , falls die Kosten für die Erhebung von Klagen und die entsprechenden finanziellen Risiken reduziert werden (Optionen 3c, 3d und 3e).|Ja : Zielkonflikte mit anderen Bereichen konnten nicht ermittelt werden.|

Aus der obigen Folgenabschätzung geht hervor, dass bei Transaktionen zwischen Unternehmen die Optionen 3a/2, 3c, 3d und 3e die Kriterien der Wirksamkeit, Effizienz und Konsistenz erfüllen. Alle übrigen Optionen verletzen mindestens eines der Kriterien.

Rangfolge der Optionen |

Option|Wirksamkeit|Effizienz|Konsistenz|

EMPFOHLENE LÖSUNG|

Option 3a/2 (legislativ): Angleichung der Fristen für die Zahlungen von öffentl. Stellen an Unternehmen|Ja|Ja|Ja|

Option 3c (legislativ): Abschaffung der Schwelle von 5 EUR|Ja|Ja|Ja|

Option 3d (legislativ): Einführung einer „Verzugsgebühr“|Ja|Ja|Ja|

Option 3e (legislativ): Einführung einer „Verzugsentschädigung“|Ja|Ja|Ja|

NICHT EMPFOHLENE OPTIONEN|

Option 3b (legislativ): Anhebung des „marginalen“ Zinssatzes |Ungewiss|Ungewiss|Ja|

Option 3f (legislativ): Ausweitung der Rolle der Verbände|Ungewiss|Ja|Ja|

Option 3a/1 (legislativ): Angleichung der Fristen für Zahlungen zwischen Unternehmen|Ja|Nein|Nein|

Option 2a (nichtlegislativ): Durchführung von Sensibilisierungskampagnen, die an Unternehmen gerichtet sind|Nein|Nein|Ja|

Option 2b (nichtlegislativ): Durchführung von Sensibilisierungskampagnen, die an KMU-Verbände gerichtet sind|Nein|Ja|Ja|

Option 2c (nichtlegislativ): Veröffentlichung von Informationen über säumige Schuldner|Ungewiss|Nein|Ja|

Lediglich bei Option 2c ist mit hohen Verwaltungskosten für die Wirtschaft zu rechnen. Diese würden sich nach einer groben Schätzung auf 25,3 Mrd. EUR für KMU und auf 86,1 Mio. EUR für Großunternehmen belaufen.

[1] Mitteilung der Kommission: Zusammenarbeit für Wachstum und Arbeitsplätze - Ein Neubeginn für die Strategie von Lissabon - KOM(2005) 24.

[2] Die Erleichterung des Zugangs von KMU zu Finanzmitteln und die Schaffung eines rechtlichen und wirtschaftlichen Umfelds für mehr Zahlungsdisziplin im Geschäftsleben sind einer der zehn Grundsätze für die Planung und Durchführung politischer Maßnahmen zugunsten von kleinen und mittleren Unternehmen in der EU und den Mitgliedstaaten im Sinne der Mitteilung der Kommission an das Europäische Parlament, den Rat, den Europäischen Wirtschafts- und Sozialausschuss und den Ausschuss der Regionen: „Vorfahrt für KMU in Europa - Der „Small Business Act“ für Europa“ (KOM(2008) 394 endg.) vom 25. Juni 2008.

[3] KOM(2008) 800 vom 26.11.2008.

LT

(...PICT...)|EUROPOS BENDRIJŲ KOMISIJA|

Briuselis, 8.4.2009

SEK(2009) 316

KOMISIJOS TARNYBŲ DARBINIS DOKUMENTAS Dokumentas, pridedamas prie

Pasiūlymo dėl EUROPOS PARLAMENTO IR TARYBOS DIREKTYVOS dėl kovos su pavėluotais mokėjimais, atliekamais pagal komercinius sandorius (nauja redakcija) POVEIKIO VERTINIMO SANTRAUKA {KOM(2009) 126 galutinis} {SEK(2009) 315}

Darbotvarkės planavimas arba nuoroda į darbo grupę: 2009/ENTR/006. Už šią santrauką atsakingos tik Komisijos tarnybos, dalyvavusios atliekant poveikio vertinimą. Iš jos negalima iš anksto spręsti apie jokį galutinį Komisijos sprendimą.

2008 m. gruodžio 17 d. Poveikio vertinimo komisija pateikė nuomonę apie poveikio vertinimo ataskaitos projektą [D(2008)10479]. Buvo atsižvelgta į visas komisijos rekomendacijas ir atitinkamai pakeista poveikio vertinimo ataskaita.

1. Problemos apibrėžimas

Direktyva 2000/35/EB buvo priimta siekiant kovoti su pavėluotais mokėjimais, atliekamais pagal komercinius sandorius. Vadovaujantis direktyvos nuostatomis, per sutartimi ar teisės aktu nustatytą terminą pavėlavus atlikti mokėjimą, už jį galima skaičiuoti palūkanas. Direktyva numatyta teisės aktuose numatyta palūkanų norma, tačiau šalys gali susitarti dėl kitokios normos. Palūkanos skaičiuojamos nuo kitos dienos po sutartyje nustatytos mokėjimo datos ar nustatyto mokėjimo laikotarpio pabaigos arba praėjus 30 dienų nuo datos, kai skolininkas gauna sąskaitą faktūrą arba kitą lygiavertį reikalavimą apmokėti, jeigu mokėjimo laikotarpis nenustatytas.

Nepaisant direktyvos, pavėluoti mokėjimai, atliekami pagal komercinius sandorius, vis dar yra paplitę Europos Sąjungoje. Jie dažnai atliekami ne tik pagal įmonių sandorius: tyrimai rodo, kad viešajame sektoriuje mokėjimo laikotarpiai iš esmės yra ilgesni nei mokėjimo laikotarpiai pagal privačiojo sektoriaus sutartis.

Pavėluotų mokėjimų, atliekamų pagal komercinius sandorius, ir pasyvaus daugelio kreditorių požiūrio priežastys yra įvairios.

(1) Rinkos struktūra. Tokie svarbūs veiksniai kaip konkurencijos lygis rinkoje, rinkos dalyvių įtaka rinkoje ir atitinkama baimė pakenkti komerciniams santykiams su klientais lemia kreditorių sprendimą sutikti su pavėluotu mokėjimu arba nesutikti su juo bei skolininkų siekį pratęsti prekybos kredito laikotarpį. Kreditoriaus padėtis konkrečioje rinkoje turi didelę įtaką jo požiūriui į mokėjimą ir baimei pakenkti komerciniams santykiams su klientu. Skolininkų požiūriu, pagrindiniai motyvai, skatinantys laiku atlikti mokėjimus pagal komercinius sandorius, dažnai susiję su komercine ar profesine reputacija arba abipusiu pasitikėjimu plėtojant ilgalaikius komercinius santykius.

(2) Verslo ciklas. Kita pavėluotų mokėjimų priežastis – kintančios makroekonominės sąlygos. Dėl verslo ciklo lėtėjimo greičiausiai daugės pavėluoto mokėjimo atvejų, nes įmonės vėliau apmokės sąskaitas faktūras. Be to, įmonės patiria sunkumų gauti grynųjų pajamų iš sandorių, o bankai gali sumažinti įmonėms teikiamus kreditus. Tačiau ir pagerėjus ekonominėms sąlygoms gali pagausėti pavėluotų mokėjimų, nes tam tikros įmonės turi daugiau investavimo galimybių, o kartu ir atitinkamai didesnį lėšų poreikį.

(3) Galimybės gauti finansavimą ir biudžeto apribojimai. Kreditavimo galimybės, pinigų politika, informacijos apie kreditus teikimas ir pobūdis, įmonės likvidumas ir galimybės gauti iš bankų finansinių išteklių – visa tai taip pat gali vėlinti mokėjimą, ypač įmonių, kurios kaip alternatyvą renkasi ne tiekėjų, o bankų kreditus. Daugelio įmonių skolininkių ir valstybės institucijų nuomone, pavėluotas mokėjimas – tai veiksmingas ir pigus būdas savo veiklai ir operacijoms finansuoti. Be to, valstybės institucijų požiūriu, pavėluoti mokėjimai kreditoriams yra nors ir nederamas, bet paprastas būdas įveikti biudžeto suvaržymus atidedant mokėjimus kitiems finansiniams metams.

(4) Vidinė kreditorių ir skolininkų organizacija. Skolininkų, įskaitant valstybės institucijas, finansinio valdymo praktika ir kreditorių kreditų valdymo praktika, taip pat jų produktų ir paslaugų kokybė bei garantinis aptarnavimas yra svarbūs pavėluoto mokėjimo (vengimo) veiksniai. Komerciniuose sandoriuose dalyvaujantys kreditoriai, visų pirma MVĮ, ne visada turi tinkamas kreditų valdymo sistemas pavėluotų mokėjimų prevencijai arba administravimui atlikti.

(5) Veiksmingų atgrasomųjų priemonių nebuvimas. Nepaisydamos Direktyvos 2000/35/EB nuostatų, daugelis įmonių, visų pirma MVĮ, neskaičiuoja palūkanų, net kai turi tokią teisę. Kai kuriems kreditoriams ieškinių dėl pavėluoto mokėjimo išlaidos viršytų jų finansinę naudą. Daugeliu atveju neįmanoma susigrąžinti papildomo dokumentų tvarkymo išlaidų. Dėl vėluojančių mokėti klientų persekiojimo ar palūkanų už pavėluotus mokėjimus skaičiavimo kyla administracinių sąnaudų, kurių daugelis įmonių siekia vengti. Be to, teisės aktuose numatytų palūkanų, priskaičiuotų iš skolininko, galutinė suma gali būti apskaičiuota tik tą dieną, kurią kreditoriui faktiškai sumokama, todėl pastarasis turi pirmiau sulaukti mokėjimo ir tik tada gali tiksliai žinoti palūkanų, kurias galėtų priskaičiuoti, sumą. Be to, palūkanų skaičiavimo prieš faktinę mokėjimo datą sąnaudos dažniausiai viršytų finansinę naudą. Dėl visų šių priežasčių neigiamų padarinių, susijusių su pavėluotais mokėjimais, pavojus skolininkams per mažas, kad atsiskaitymo tvarka iš esmės pagerėtų. Tai ypač nedera valstybės institucijoms, kurios nesusiduria su tokiais pat finansiniais apribojimais kaip įmonės. Be to, kelios svarbios direktyvos nuostatos suformuluotos neaiškiai arba sunkiai įgyvendinamos. Pavyzdžiui, galima skirtingai aiškinti taikytinos palūkanų normos apskaičiavimo tvarką, visų turėtų išieškojimo išlaidų sąvoką ir galimybę priskaičiuoti sudėtines palūkanas.

Pagal komercinius sandorius atliekant pavėluotus mokėjimus daromas didelis poveikis.

· Dėl pavėluoto mokėjimo įmonės kreditorės patiria daug sąnaudų. Iš esmės, dėl pavėluoto mokėjimo iškraipomas grynųjų pinigų srautas, padidėja finansinės sąnaudos, sumažėja investavimo galimybės, o daugelį įmonių kreditorių, visų pirma MVĮ, apima netikrumo jausmas, ypač tuo metu, kai galimybės gauti finansavimą yra ribotos arba bemaž neatsiperka. Tai sukelia pavojų jų konkurencingumui ir mokumui.

· Vėluodamos sumokėti, bendrovės skolininkės ir valstybės institucijos gauna nemokamą prekybos kreditą.

· Pavėluoti mokėjimai daro neigiamą įtaką Bendrijos vidaus prekybai. Daugelio valstybių narių įmonių nuomone, prekių tiekimas ir paslaugų teikimas kitų valstybių narių įmonėms ir institucijoms kelia didesnį pavojų, kad bus vėluojama sumokėti. Be kitų priežasčių, pavojus, kad bus vėluojama sumokėti, mažina įmonių norą tiekti produktus ir teikti paslaugas kitose valstybėse narėse, nes dėl to didėja netikrumas ir verslo sąnaudos. Itin ilgi mokėjimo laikotarpiai pagal viešųjų pirkimų sutartis ir valstybės institucijų pavėluoti mokėjimai taip pat atgraso ūkinės veiklos vykdytojus nuo dalyvavimo viešųjų pirkimų konkursuose. Tokiu būdu mažėja valstybės institucijų galimybės už mokesčių mokėtojų pinigus gauti tai, kas geriausia.

2. Tikslai

Bet kuria Bendrijos iniciatyva, kuria siekiama išspręsti pavėluoto mokėjimo problemą, galiausiai turi būti:

· prisidedama prie platesnių ir bendresnių konkurencingumo tikslų, įtvirtintų atnaujintoje Lisabonos partnerystėje ekonomikos augimui ir darbo vietų kūrimui skatinti Komisijos komunikatas „Dirbti kartu ekonomikos augimo ir darbo vietų kūrimo labui. Nauja Lisabonos strategijos pradžia“, COM (2005)24. , įgyvendinimo;[1]

Komisijos komunikatas „Dirbti kartu ekonomikos augimo ir darbo vietų kūrimo labui. Nauja Lisabonos strategijos pradžia“, COM (2005)24.

· gerokai sumažinta įmonėms tenkanti administracinė našta, skatinamas jų grynųjų pinigų srautas ir padedama žmonėms, kad kuo daugiau jų taptų verslininkais, vadovaujantis Smulkiojo verslo akto principais Vadovaujantis 2008 m. birželio 25 d. Komisijos komunikatu Tarybai, Europos Parlamentui, Europos ekonomikos ir socialinių reikalų komitetui bei Regionų komitetui „Visų pirma galvokime apie mažuosius“. Europos iniciatyva „ Small Business Act “ (COM(2008)394galutinis), MVĮ galimybės gauti finansavimą palengvinimas ir teisinės bei verslo aplinkos, palankios laiku pagal komercinius sandorius atliekamiems mokėjimams, kūrimas yra vienas iš 10 principų, kuriais grindžiamas MVĮ politikos krypčių plėtojimas ir įgyvendinimas tiek ES, tiek valstybių narių lygiu. ;[2]

Vadovaujantis 2008 m. birželio 25 d. Komisijos komunikatu Tarybai, Europos Parlamentui, Europos ekonomikos ir socialinių reikalų komitetui bei Regionų komitetui „Visų pirma galvokime apie mažuosius“. Europos iniciatyva „ Small Business Act “ (COM(2008)394galutinis), MVĮ galimybės gauti finansavimą palengvinimas ir teisinės bei verslo aplinkos, palankios laiku pagal komercinius sandorius atliekamiems mokėjimams, kūrimas yra vienas iš 10 principų, kuriais grindžiamas MVĮ politikos krypčių plėtojimas ir įgyvendinimas tiek ES, tiek valstybių narių lygiu.

· palengvintas tinkamas vidaus rinkos veikimas ir kūrimas, panaikinant susijusias tarpvalstybinių komercinių sandorių kliūtis.

Ši iniciatyva – tai taip pat svarbus akstinas įveikti dabartinę ekonomikos krizę, taip prisidedant prie Europos ekonomikos atkūrimo plano COM(2008) 800, 2008 11 26. įgyvendinimo, ir skatinti įmonių grynųjų pinigų srautą, siekiant ilgam laikui sustiprinti Europos įmonių konkurencingumą.[3]

COM(2008) 800, 2008 11 26.

Trumpai tariant, iniciatyvą sudaro šie dvejopi tikslai:

(1) skolininkų atžvilgiu imtis veiksmų, kuriais jie būtų veiksmingai atgrasomi nuo pavėluotų mokėjimų, ir

(2) suteikti kreditoriams priemonių, kurios leistų jiems veiksmingai naudotis visomis teisėmis tuo atveju, kai vėluojama sumokėti.

3. Politikos galimybės

Be pagrindinės galimybės buvo nagrinėtos šios galimybės:

– 2a galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): įmonių informavimo kampanijų rengimas;

– 2b galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): MVĮ atstovaujančiųjų organizacijų informavimo kampanijų rengimas;

– 2c galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): informacijos apie nemokius skolininkus skelbimas;

– 3a galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): visiškas mokėjimo laikotarpių suderinimas;

– 3b galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): palūkanų maržos didinimas;

– 3c galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): 5 EUR ribinės sumos panaikinimas;

– 3d galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): mokesčio už pavėluotą mokėjimą nustatymas;

– 3e galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): kompensacijos už pavėluotą mokėjimą nustatymas;

– 3f galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): sustiprinti atstovaujančiųjų organizacijų vaidmenį.

Ankstyvuoju galimybių peržiūros etapu atsisakyta kai kurių galimybių, kaip antai Direktyvos 2000/35/EB panaikinimo ir Europos fondo, kuris, remdamasis gautinomis sumomis, MVĮ teiktų nemokamą finansavimą, įsteigimo.

4. Poveikio analizė

Reikėtų pažymėti, kad dėl kai kurių svarbių aspektų, susijusių su pirmomis trimis problemos priežastimis, nurodytomis 1 skirsnyje, ES nebūtinai turi įgaliojimus veikti. Tam tikras su nacionalinių ar regionų rinkų struktūra susijusių problemų priežastis turėtų šalinti valstybės narės, tačiau, kalbant apie verslo ciklą, dauguma ekonomikos politikos svertų yra valstybių narių rankose, todėl ES lygiu negalima rasti bendro visų problemų sprendimo.

Be to, direktyva ūkinės veiklos vykdytojams yra neprivalomas teisės aktas, nes jų neįpareigoja reikalauti palūkanų už pavėluotus mokėjimus. Direktyva taip pat reglamentuoja sritį, kurioje mokėjimo, atliekamo pagal įmonių tarpusavio sandorius, efektyvumui įtakos gali turėti daug kitų veiksnių. Teisinė bazė, reglamentuojanti mokėjimo tvarką ir teisinius ieškinius dėl mokėjimų pagal tarpvalstybinius komercinius sandorius atlikimo Europos Sąjungoje, keičiama naujomis ES taisyklėmis, kurios neseniai įsigaliojo arba bus netrukus taikomos. Sudėtinga paaiškinti pagrindinio scenarijaus sąsajas ir šalutinį poveikį. Dėl šios priežasties galima pateikti tik preliminarius bet kurios konkrečios galimybės galimo ekonominio ir socialinio poveikio kiekybinius įverčius. Todėl analizuojama iš esmės kokybės požiūriu. Reikėtų pažymėti, kad nė viena iš galimybių neturės poveikio aplinkai arba trečiosioms šalims.

Nepaisant to, tam tikrų galimybių įgyvendinimui įtakos turės kai kurios problemų priežastys, kurių ES, remdamasi savo įgaliojimais negali paveikti. Pavyzdžiui, ūkinės veiklos vykdytojo norą imtis veiksmų prieš vėluojantį sumokėti skolininką ir taip rizikuoti pakenkti verslo santykiams, kurių piniginė išraiška gali siekti keletą tūkstančių eurų, iš esmės nulems rinkos struktūra ir padėtis rinkoje. Nors ir įmanoma kiekybiškai įvertinti įvairių galimybių poveikį, dėl pirmiau minėtos priežasties sudėtinga patikimai įvertinti bendrą ekonominį pasiūlymo poveikį ir atitinkamai kiekybiškai įvertinti tiesioginį socialinį poveikį.

Atsižvelgiant į pagrindinę galimybę, vertinamas politikos galimybių veiksmingumas, efektyvumas ir nuoseklumas.

Bendras galimybių palyginimas|

Galimybė|Veiksmingumas|Efektyvumas|Nuoseklumas|

2a galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): įmonių informavimo kampanijų rengimas.|Ne : neturi poveikio skolininkams, o poveikis kreditoriams minimalus.|Ne : reikia per daug išteklių, o rezultatas labai neapibrėžtas.|Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

2b galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): MVĮ atstovaujančiųjų organizacijų informavimo kampanijų rengimas.|Ne : kažin, ar tikslai bus pasiekti.|Taip : gana mažos ES biudžeto išlaidos. Kitų išlaidų nėra.|Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

2c galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): informacijos apie nemokius skolininkus skelbimas.|Abejotina : kreditoriai gali pajusti prevencinį poveikį, tačiau įgyvendinant praktiškai kiltų daug trūkumų.|Ne : įmonė patirtų labai daug administracinių sąnaudų.|Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

3a/1 galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): įmonių mokėjimo laikotarpių savitarpio derinimas.|Taip : sutrumpinus sutartinius mokėjimo laikotarpius, mokėjimai galbūt būtų atliekami ne taip pavėluotai. |Ne : Pakankamai didelės reikalavimų laikymosi ir derinimo sąnaudos.|Ne : pašalinus bendrovių sugebėjimą konkuruoti siūlant klientams mokėjimo laikotarpius, dingtų sutarčių laisvės principas. Atitinkamai tai reikštų stipresnį spaudimą vedant derybas dėl kitų sutarties aspektų, nes dėl jų didelės bendrovės vis dar gali daryti didelį poveikį mažiems tiekėjams.|

3a/2 galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): valstybės institucijų mokėjimo įmonėms laikotarpių derinimas.|Taip : vykdant sutartis, sudarytas su nacionalinėmis institucijomis, kurios turi laikytis standartinių ir skaidrių procedūrų, neturėtų būti baimės pakenkti komerciniams santykiams su klientu. Be to, mokėjimo laikotarpis paprastai nelaikomas diskutuotinu sutarties, sudaromos su valstybės institucija, elementu. Tačiau reikia numatyti pakankamai didelę nuobaudą už pavėluotą mokėjimą. |Taip : nacionalinių institucijų biudžeto suvaržymai liktų gana nedideli, palyginti su didesniu įmonių likvidumu valstybės institucijoms anksčiau atlikus mokėjimus. |Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

3b galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): palūkanų maržos didinimas. |Abejotina : atrodo, kad suinteresuotosios šalys pritaria dabartinei palūkanų maržai. Įmonėms jau suteikta teisė derėtis dėl didesnės palūkanų normos sudarant sutartis arba įtraukti didesnę normą į savo komercines sąlygas. Remiantis dabartinėmis taisyklėmis, valstybėms narėms leidžiama savo nacionaliniuose teisės aktuose numatyti didesnę minimaliąją palūkanų maržą.|Abejotina : ši galimybė sustiprintų didesnių arba stipresnių įmonių padėtį, nes taip būtų sutvirtintos įmonių, prašančių nuolaidų už anksčiau atliekamus mokėjimus, derybinės pozicijos.|Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

3c galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): 5 EUR ribinės sumos panaikinimas.|„ Taip “ smulkiems sandoriams, jeigu bus ir kitų priemonių, kurias taikant būtų verta surinkti likusias sumas.|Taip : visų pirma MVĮ. Nebuvo įmanoma nustatyti jokių biudžeto, sandorių ir reikalavimų laikymosi sąnaudų.|Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

3d galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): mokesčio už pavėluotą mokėjimą nustatymas.|Taip : įmonėms būtų leidžiama susigrąžinti sandorių sąnaudas reikalaujant sumokėti ir priskaičiuojant palūkanas už pavėluotus mokėjimus – taip, kad tik grynai komerciniai motyvai neleistų kreditoriams priskaičiuoti palūkanų. |Taip . Sąnaudos (iš esmės sandorių sąnaudos) yra paskirstomos. Nėra biudžeto arba reikalavimų laikymosi sąnaudų.|Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

3e galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): kompensacijos už pavėluotą mokėjimą nustatymas.|Taip : stiprus neigiamas poveikis skolininkams, proporcingas ieškinio dydžiui, nes skolininko patirtos sąnaudos viršytų santaupas, kurias jis sutaupytų gavęs nemokamą prekybos kreditą. Be to, taip kreditoriai itin skatinami reikalauti mokėjimo ir palūkanų.|Taip . Sąnaudos (iš esmės sandorių sąnaudos) yra paskirstomos. Nėra reikalavimų laikymosi sąnaudų. Biudžeto sąnaudos proporcingos reikalavimų laikymosi naštai ir patiriamos pagrįstai, atsižvelgiant į verslui padarytą žalą.|Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

3f galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): sustiprinti atstovaujančiųjų organizacijų vaidmenį.|Abejotina : šios organizacijos gali neturėti išteklių, kad padengtų administravimo išlaidas ir išvengtų finansinės rizikos, susijusios su bylinėjimusi dėl pavėluotų mokėjimų. Jos taip pat gali atsisakyti kelti ieškinį dėl interesų konflikto, pvz., kai tiek kreditoriai, tiek skolininkai yra organizacijos nariai. |Taip , jeigu imamasi priemonių bylinėjimosi išlaidoms ir susijusiai finansinei rizikai sumažinti (3c, 3d ir 3e galimybė).|Taip : nebuvo įmanoma rasti visoms sritims bendrų kompromisų.|

Pirmiau minėtas poveikio vertinimas rodo, kad įmonių tarpusavio sandoriams taikomų veiksmingumo, efektyvumo ir nuoseklumo kriterijų paisoma pagal 3a/2, 3c, 3d ir 3e galimybes. Kitos galimybės neatitinka mažiausiai vieno kriterijaus.

Galimybių rikiavimas |

Galimybė|Veiksmingumas|Efektyvumas|Nuoseklumas|

REKOMENDUOJAMAS PASIRINKIMAS|

3a/2 galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): valstybės institucijų mokėjimo įmonėms laikotarpių derinimas.|Taip|Taip|Taip|

3c galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): 5 EUR ribinės sumos panaikinimas.|Taip|Taip|Taip|

3d galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): mokesčio už pavėluotą mokėjimą nustatymas.|Taip|Taip|Taip|

3e galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): kompensacijos už pavėluotą mokėjimą nustatymas.|Taip|Taip|Taip|

NEREKOMENDUOJAMOS GALIMYBĖS|

3b galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): ribinės palūkanų normos didinimas. |Abejotina|Abejotina|Taip|

3f galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): sustiprinti atstovaujančiųjų organizacijų vaidmenį.|Abejotina|Taip|Taip|

3a/1 galimybė (susijusi su teisės aktų leidyba): įmonių mokėjimo laikotarpių savitarpio derinimas.|Taip|Ne|Ne|

2a galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): įmonių informavimo kampanijų rengimas.|Ne|Ne|Taip|

2b galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): MVĮ atstovaujančiųjų organizacijų informavimo kampanijų rengimas.|Ne|Taip|Taip|

2c galimybė (nesusijusi su teisės aktų leidyba): informacijos apie nemokius skolininkus skelbimas.|Abejotina|Ne|Taip|

2c – vienintelė galimybė, dėl kurios verslas gali patirti didelių administracinių sąnaudų. Pasirinkus šią galimybę, apytikrė šių MVĮ sąnaudų suma siektų 25 300 milijonų EUR, o didelių įmonių – 86,1 milijono EUR.

[1] Komisijos komunikatas „Dirbti kartu ekonomikos augimo ir darbo vietų kūrimo labui. Nauja Lisabonos strategijos pradžia“, COM (2005)24.

[2] Vadovaujantis 2008 m. birželio 25 d. Komisijos komunikatu Tarybai, Europos Parlamentui, Europos ekonomikos ir socialinių reikalų komitetui bei Regionų komitetui „Visų pirma galvokime apie mažuosius“. Europos iniciatyva „ Small Business Act “ (COM(2008)394galutinis), MVĮ galimybės gauti finansavimą palengvinimas ir teisinės bei verslo aplinkos, palankios laiku pagal komercinius sandorius atliekamiems mokėjimams, kūrimas yra vienas iš 10 principų, kuriais grindžiamas MVĮ politikos krypčių plėtojimas ir įgyvendinimas tiek ES, tiek valstybių narių lygiu.

[3] COM(2008) 800, 2008 11 26.

LV

(...PICT...)|EIROPAS KOPIENU KOMISIJA|

Briselē, 8.4.2009

SEC(2009) 316

KOMISIJAS DIENESTU DARBA DOKUMENTS Pavaddokuments

priekšlikumam EIROPAS PARLAMENTA UN PADOMES DIREKTĪVA par maksājumu kavējumu novēršanu komercdarījumos (pārstrādāta redakcija) IETEKMES NOVĒRTĒJUMA KOPSAVILKUMS {COM(2009) 126 galīgā redakcija} {SEC(2009) 315}

Programmas plāns vai darba programmas atsauce: 2009/ENTR/006. Šis dokuments ir saistošs tikai Komisijas dienestiem, kas iesaistīti ietekmes novērtējuma sagatavošanā, un neskar Komisijas turpmāko lēmumu galīgo redakciju.

Ietekmes novērtējuma padome 2008. gada 17. decembrī sniedza atzinumu par ietekmes novērtējuma projektu [D(2008)10479]. Visi padomes sniegtie ieteikumi tika ņemti vērā, un ietekmes novērtējums tika attiecīgi grozīts.

1. Problēmu apzināšana

Lai komercdarījumos novērstu maksājumu kavējumus, tika pieņemta Direktīva 2000/35/EK. Saskaņā ar minēto direktīvu par maksājumu kavējumu var iekasēt procentus , ja maksājums netiek veikts līgumā vai likumā noteiktā termiņā. Direktīvā paredzēta likumiskā likme, bet pusēm atļauts vienoties citādi. Tā piemērojama nākamajā dienā pēc līgumā noteiktā maksājuma laika vai tad, kad pagājušas 30 dienas pēc dienas, kad debitors saņēmis rēķinu vai līdzvērtīgu maksājuma pieprasījumu, ja maksājumu laiks nav noteikts.

Kaut arī direktīva ir spēkā, Eiropas Savienībā komercdarījumos joprojām ir plaši izplatīti maksājumu kavējumi. Tie ir bieži ne vien darījumos starp uzņēmumiem; pētījumi liecina, ka maksājumu laiki publiskajā sektorā vispār ir garāki nekā privātā sektora līgumos noteiktie.

Maksājumu kavējumu iemesli komercdarījumos un ar tiem saistītā daudzu kreditoru pasīvā attieksme atšķiras.

(1) Tirgus struktūra. Konkurences intensitāte tirgū, tirgus dalībnieku ietekme tirgū un ar to saistītās bažas par tirdzniecības sakaru sabojāšanu ar klientiem ir svarīgi faktori, kas izšķir, vai kreditori pieņem vai noraida maksājumu kavējumus un vai debitori tiecas panākt tirdzniecības kredīta termiņa pagarinājumu. Kreditora pozīcija konkrētā tirgū lielā mērā ietekmē viņa attieksmi pret maksājumu kavējumiem un viņa bažas par tirdzniecības sakaru sabojāšanu ar klientu. Debitoriem galvenais iemesls, kāpēc laikus veikt maksājumu komercdarījumos, bieži vien ir saistīts ar komerciālu vai profesionālu reputāciju vai savstarpēju uzticību ilgstošiem tirdzniecības sakariem.

(2) Ekonomikas cikls. Mainīgie makroekonomikas apstākļi ir vēl viens maksājumu kavējumu iemesls. Uzņēmumiem kavējoties samaksāt rēķinus, lejupslīde ekonomikas ciklā varētu izraisīt vairāk maksājumu kavējumu. Uzņēmumiem kaitē arī tas, ka mazinās to spēja iegūt naudu no pašu darbībām, un bankas var samazināt kredītus uzņēmumiem. Tomēr, uzlabojoties ekonomiskajam stāvoklim, var arī palielināties maksājumu kavējumu skaits dažiem uzņēmumiem, kuriem ir vairāk investīciju iespēju un tādējādi arī lielāka nepieciešamība atrast līdzekļus.

(3) Finansējuma pieejamība un budžeta ierobežojumi. Kredītu pieejamība, monetārā politika, kredītinformācijas plūsma un būtība, uzņēmuma likviditāte un finanšu resursu pieejamība no bankām arī var ietekmēt maksājumu kavējumus, jo īpaši uzņēmumiem, kam banku kredīts aizstāj piegādātāja kredītu. Daudzi debitoruzņēmumi un publiskās iestādes uzskata, ka, kavējot maksājumu, var efektīvi un lēti finansēt pašu uzņēmumu un darbības. Arī publiskās iestādes, kavējot maksājumus kreditoriem, var viegli (bet nepamatoti) pārvarēt budžeta ierobežojumus, proti, pārcelt maksājumus uz nākamo budžeta periodu.

(4) Kreditoru un debitoru darba organizācija. Svarīgi faktori, kā izvairīties no maksājumu kavējumiem, ir debitoru (tostarp publisko iestāžu) finanšu pārvaldības prakse, kreditoru kredītu pārvaldības prakse, produktu un pakalpojumu kvalitāte un pēcpārdošanas pakalpojumi. Kreditoriem komercdarījumos, jo īpaši MVU, ne vienmēr ir pienācīgas kredītu pārvaldības sistēmas, lai nepieļautu maksājumu kavējumus vai tos pārvaldītu.

(5) Efektīvu aizsardzības līdzekļu neesība. Lai gan ir pieņemta Direktīva 2000/35/EK, daudzi uzņēmumi, jo īpaši MVU, neiekasē procentus gadījumos, kad tiem ir tiesības to darīt. Dažiem kreditoriem finanšu ieguvumu neatsver izmaksas, kas saistītas ar rīcību maksājumu kavējumu gadījumos. Daudzos gadījumos nevar atgūt izmaksas, kas saistītas ar papildu dokumentu sagatavošanu. Sankcijas pret klientiem, kas kavē maksājumus, vai procentu iekasēšana par maksājumu kavējumiem ir saistītas ar administratīvām izmaksām, no kurām uzņēmumi vēlas izvairīties. Turklāt galīgo likumisko procentu summu, kas debitoram jāmaksā, var aprēķināt vienīgi dienā, kad kreditors faktiski izdarījis maksājumu, tā ka, pirms kreditors uzzina procentu summu, ko viņš varētu iekasēt, viņam jāsagaida maksājums. Bez tam procentu iekasēšanas izmaksas pirms faktiskās maksājuma dienas lielākoties atsvērtu finanšu ieguvumus. Visu šo iemeslu dēļ negatīvu seku iespējamība gadījumos, kad debitors kavē maksājumu, ir pārāk maza, lai panāktu vērā ņemamus uzlabojumus maksājumu ieradumos. Tā ir īpaši maza publiskās pārvaldes iestādēm, kurām nav jāpārvar tādi paši finansējuma ierobežojumi kā uzņēmumiem. Turklāt nav skaidri vairāki būtiski direktīvas noteikumi, vai arī tie ir grūti īstenojami praksē. Piemēram, iespējams, ka dažādi tiks interpretēts piemērojamās procentu likmes aprēķina veids, “attiecīgo piedziņas izmaksu” definīcija un salikto procentu iespējamība.

Maksājumu kavējumiem komercdarījumos ir ievērojamas sekas.

· Maksājumu kavējumi rada vērā ņemamas izmaksas kreditoruzņēmumiem. Vispār maksājumu kavējumi apgrūtina naudas plūsmu, palielina finanšu izmaksas, samazina investīciju iespējas un veicina nenoteiktību daudziem kreditoruzņēmumiem, jo īpaši MVU, un sevišķi skaudri tas izjūtams laikā, kad piekļuve finansēm ir ierobežota un dārga. Iznākums bieži vien ir apdraudēta uzņēmumu konkurētspēja un maksātspēja.

· Debitoruzņēmumi un publiskās iestādes, kas kavē maksājumus, saņem tirdzniecības kredītu par velti.

· Maksājumu kavējumi negatīvi ietekmē Kopienas iekšējo tirdzniecību. Lielākajā daļā dalībvalstu uzņēmumi uzskata, ka preču un pakalpojumu pārdošana uzņēmumiem un iestādēm citā dalībvalstī ir saistīta ar lielāku maksājumu kavējumu iespējamību. Papildus citiem iemesliem maksājumu kavējumu iespējamība attur uzņēmumus no produktu un pakalpojumu pārdošanas citās dalībvalstīs, jo palielinās nenoteiktība un darījumu izmaksas. No dalības publisko iepirkumu procedūrās tirgus dalībniekus attur ļoti ilgais publisko iepirkumu līgumu maksājumu laiks un maksājumu kavējumi, ko pieļauj publiskās iestādes. Šāda nerosinoša situācija samazina publisko iestāžu spēju izlietot nodokļu maksātāju naudu vislietderīgākajā veidā.

2. Mērķi

Ikvienai Kopienas iniciatīvai, kuras mērķis ir cīnīties pret maksājumu kavējumiem, kopumā:

· jāveicina atjaunotajā Lisabonas izaugsmes un nodarbinātības partnerībā Komisijas paziņojums “Sadarbība izaugsmes un darbavietu attīstībai. Jauns posms Lisabonas stratēģijā” - COM(2005)24. noteikto visaptverošo un prioritāro konkurētspējas mērķu sasniegšana; [1]

Komisijas paziņojums “Sadarbība izaugsmes un darbavietu attīstībai. Jauns posms Lisabonas stratēģijā” - COM(2005)24.

· saskaņā ar Mazās uzņēmējdarbības aktu Saskaņā ar Komisijas 2008. gada 25. jūnija paziņojumu Padomei, Eiropas Parlamentam, Eiropas Ekonomikas un sociālo lietu komitejai “Vispirms domāt par mazākajiem. Eiropas Mazās uzņēmējdarbības akts”, COM(2008)394 galīgā redakcija, viens no 10 principiem, kas virza MVU politikas koncepciju un īstenošanu ES un dalībvalstu līmenī, ir atvieglot MVU piekļuvi finansējumam un veidot tiesisko un uzņēmējdarbības vidi, kas rosina laikus veikt maksājumus komercdarījumos. ievērojami jāsamazina uzņēmumu administratīvais slogs, jāuzlabo naudas plūsma un jāpalīdz kļūt par uzņēmējiem;[2]

Saskaņā ar Komisijas 2008. gada 25. jūnija paziņojumu Padomei, Eiropas Parlamentam, Eiropas Ekonomikas un sociālo lietu komitejai “Vispirms domāt par mazākajiem. Eiropas Mazās uzņēmējdarbības akts”, COM(2008)394 galīgā redakcija, viens no 10 principiem, kas virza MVU politikas koncepciju un īstenošanu ES un dalībvalstu līmenī, ir atvieglot MVU piekļuvi finansējumam un veidot tiesisko un uzņēmējdarbības vidi, kas rosina laikus veikt maksājumus komercdarījumos.

· jāatvieglo iekšējā tirgus pareiza darbība un tā pabeigšana, likvidējot šķēršļus pārrobežu komercdarījumos.

Iniciatīva paredz arī svarīgus stimulus pašreizējās ekonomikas krīzes pārvarēšanai, veicinot Eiropas ekonomikas atveseļošanas plāna COM(2008) 800, 26.11.2008. īstenošanu un uzlabojot uzņēmumu naudas plūsmu un tādējādi stiprinot Eiropas uzņēmumu konkurētspēju ilgā laikā.[3]

COM(2008) 800, 26.11.2008.

Konkrēti tas nozīmē šādus divus darbības mērķus:

(1) noteikt debitoriem pasākumus, kas tos patiešām attur no maksājumu kavējumiem, un

(2) paredzēt kreditoriem pasākumus, kas tiem nodrošina iespēju pilnībā un efektīvi izmantot tiesības maksājumu kavējumu gadījumā.

3. Politisko risinājumu varianti

Papildus bāzes scenārijam tika izskatīti šādi risinājumi:

– 2.a risinājums (neleģislatīvs). Uz uzņēmumiem orientētu informatīvu pasākumu organizēšana;

– 2.b risinājums (neleģislatīvs). Uz MVU pārstāvju organizācijām orientētu informatīvu pasākumu organizēšana;

– 2.c risinājums (neleģislatīvs). Informācijas publicēšana par sliktajiem debitoriem;

– 3.a risinājums (leģislatīvs). Maksājumu laika pilnīga harmonizācija;

– 3.b risinājums (leģislatīvs). “Starpības” procentu likmes palielināšana;

– 3.c risinājums (leģislatīvs). 5 euro sliekšņa atcelšana;

– 3.d risinājums (leģislatīvs). “Maksas par maksājuma kavējumu” ieviešana;

– 3.e risinājums (leģislatīvs). “Kompensācijas par maksājuma kavējumu” ieviešana;

– 3.f risinājums (leģislatīvs). Pārstāvju organizāciju lomas stiprināšana.

Jau risinājumu atlases sākumposmā atteicās no vairākiem risinājumiem, piemēram, no Direktīvas 2000/35/EK atcelšanas, tāda Eiropas fonda izveides, kura mērķis būtu bez maksas finansēt MVU un kura lielums būtu atkarīgs no debitoru parādiem.

4. Ietekmes analīze

Jānorāda, ka attiecībā uz dažiem svarīgiem aspektiem, kas saistīti ar triju pirmo 1. punktā minēto problēmu cēloņiem, ES ne vienmēr ir rīcības tiesības. Dažas problēmas, kas saistītas ar valsts vai reģionālajiem tirgiem, jārisina kopā ar dalībvalstīm, bet, ciktāl tas attiecas uz ekonomikas ciklu, lielākā daļa ekonomikas politikas sviru ir dalībvalstu rokās, tā ka vienotu risinājumu visiem problēmu cēloņiem ES līmenī rast nav iespējams.

Turklāt direktīva tirgus dalībniekiem ir fakultatīvs instruments, ciktāl tajā nav noteikti pienākumi tiem pieprasīt procentus par maksājuma kavējumu. Direktīva ir piemērojama arī jomā, kurā maksājumus divu uzņēmumu starpā ( B2B ) var ietekmēt daudzi citi faktori. Ar jaunajiem ES noteikumiem, kas nesen stājušies spēkā vai ko drīzumā sāks piemērot, ir mainīts regulējums, kurš piemērojams maksājumu procesam un prasību iesniegšanai tiesā, lai saņemtu maksājumu par pārrobežu komercdarījumiem Eiropas Savienībā. Ja turpinātu bāzes scenāriju, būtu grūti atbildēt par ietekmju savstarpējo saikni un sekundārajām ietekmēm. Tādējādi ir iespējams tikai sniegt indikatīvas kvantitatīvās aplēses attiecībā uz katra iespējamā risinājuma ekonomisko un sociālo ietekmi. Tāpēc analīze ir lielākoties kvalitatīva. Jānorāda, ka neviens risinājums neietekmētu dabu vai trešās valstis.

Attiecībā uz dažiem problēmu cēloņiem ES nav rīcības tiesību, tomēr tie ietekmēs konkrētu risinājumu izvēli. Piemēram, tirgus struktūra un tirgus dalībnieka pozīcija tirgū lielā mērā izšķirs, vai tas vērsīsies pret debitoru, kurš kavē maksājumu, un uzņemsies risku sabojāt darījumu attiecības, kas varētu maksāt vairākus tūkstošus euro. Šā iemesla dēļ, kaut arī ir iespējams kvalitatīvi novērtēt dažādo risinājumu ietekmi, ir grūti tomēr pienācīgi prognozēt priekšlikuma kopējo ietekmi uz ekonomiku un nav iespējams kvantitatīvi novērtēt tiešo sociālo ietekmi.

Politiskie risinājumi izvērtēti, ņemot vērā bāzes scenāriju, lietderības, efektivitātes un saskanības ziņā.

Vispārējs risinājumu salīdzinājums|

Risinājums|Lietderība|Efektivitāte|Saskaņotība|

2.a risinājums (neleģislatīvs). Uz uzņēmumiem orientētu informatīvu pasākumu organizēšana|Nē : neietekmē debitorus un minimāli ietekmē kreditorus|Nē : prasa pārāk daudz resursu, bet iznākums neskaidrs|Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

2.b risinājums (neleģislatīvs). Uz MVU pārstāvju organizācijām orientētu informatīvu pasākumu organizēšana|Nē : maz iespējams, ka varēs sasniegt mērķus|Jā : diezgan mazas ES budžeta izmaksas. Nav citu izmaksu.|Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

2.c risinājums (neleģislatīvs). Informācijas publicēšana par sliktajiem debitoriem|Apšaubāma : iespējama preventīva ietekme uz kreditoriem, bet, lai īstenotu, jāpārvar daudz praktisku šķēršļu|Nē : uzņēmumiem ļoti lielas administratīvās izmaksas|Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

3.a/1. risinājums (leģislatīvs). Maksājumu periodu harmonizēšana uzņēmumu starpā|Jā : iespējams, ka, saīsinot līgumā noteikto maksājumu laiku, maksājumu kavējumu būs mazāk |Nē : ievērojamas atbilstības nodrošināšanas un korekciju izmaksas|Nē : atņemot uzņēmumiem spēju konkurēt ar klientiem piedāvāto maksājumu laiku, tiktu zaudēta līgumslēgšanas brīvība. Savukārt tas izraisītu lielāku spiedienu uz citiem noteikumu saskaņošanas aspektiem, jo lieli uzņēmumi varētu aizvien vēl ļoti ietekmēt mazos uzņēmumus piegādātājus/pakalpojumu sniedzējus|

3.a/2. risinājums (leģislatīvs). Maksājumu laika harmonizācija attiecībā uz maksājumiem, ko izdara publiskas iestādes uzņēmumiem|Jā : līgumos ar valsts iestādēm, kam jāievēro pārredzamas standarta procedūras, tirdzniecības sakaru sabojāšana ar klientu, šķiet, nav nozīmīgs aspekts. Turklāt, publiskai iestādei piešķirot līgumu, maksājumu laiku parasti neapspriež. Tomēr par maksājuma kavējumu jāparedz pietiekami lielas sankcijas |Jā : ietekme uz budžetu valsts iestādēm paliktu samērā ierobežota salīdzinājumā ar papildu likviditāti, ko publiskas iestādes agrāk izdarīts maksājums nodrošinātu uzņēmumiem. |Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

3.b risinājums (leģislatīvs). “Starpības” procentu likmes palielināšana |Apšaubāma : šķiet, ka ieinteresētās personas ir apmierinātas ar pašreizējo “starpības” procentu likmi. Uzņēmumiem jau ir tiesības līgumā paredzēt augstāku procentu likmi vai paredzēt augstāku likmi komercnosacījumos. Saskaņā ar pašreizējiem noteikumiem dalībvalstis savos tiesību aktos var paredzēt augstāku minimālo “starpības” likmi.|Apšaubāma : šis risinājums varētu stiprināt lielo vai spēcīgāko uzņēmumu pozīciju, jo tas rosinātu uzņēmumus prasīt atlaidi par agrāk izdarītu maksājumu.|Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

3.c risinājums (leģislatīvs). 5 euro sliekšņa atcelšana|Jā neliela apjoma darījumiem, ja tiktu veikti vēl arī citi pasākumi, kas nodrošinātu, ka ir ekonomiski iekasēt nesamaksātās summas.|Jā , jo īpaši MVU. Nevarēja konstatēt budžeta, darījumu un atbilstības nodrošināšanas izmaksas.|Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

3.d risinājums (leģislatīvs). “Maksas par maksājuma kavējumu” ieviešana|Jā : uzņēmumi varētu atgūt darījumu izmaksas, kas saistītas ar maksājuma pieprasīšanu un procentu iekasēšanu maksājumu kavējumiem, tā ka kreditorus no procentu iekasēšanas atturētu vienīgi komerciāli argumenti|Jā : izmaksas (galvenokārt darījumu izmaksas) ir pārdalāmas. Nav budžeta vai atbilstības nodrošināšanas izmaksu.|Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

3.e risinājums (leģislatīvs). “Kompensācijas par maksājuma kavējumu” ieviešana|Jā : proporcionāli summai, ko pieprasīs no debitora, noteikti atturēs debitoru kavēt maksājumu, jo izmaksas, kas debitoram būs jāsedz, pārsniegs ietaupījumus, ko citādi tas gūtu no bezmaksas tirdzniecības kredīta. Tas ir arī spēcīgs stimuls kreditoriem pieprasīt maksājumu un procentus.|Jā : izmaksas (galvenokārt darījumu izmaksas) ir pārdalāmas. Nav atbilstības nodrošināšanas izmaksu. Budžeta izmaksas ir pamatotas, ņemot vērā uzņēmumam nodarīto kaitējumu, un proporcionālas atbilstībai.|Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

3.f risinājums (leģislatīvs). Pārstāvju organizāciju lomas stiprināšana|Apšaubāma : šīm organizācijām, iespējams, nav resursu, lai segtu administratīvās izmaksas un finanšu riskus, kas saistīti ar maksājumu kavējumu tiesvedību. Iespējams arī, ka tās atturēsies no rīcības interešu konflikta dēļ, piemēram, ja organizācijas locekļi būtu gan kreditori, gan debitori |Jā , ja tiktu veikti pasākumi, lai samazinātu izmaksas, kas saistītas ar šādu rīcību, un saistītos finanšu riskus (3.c, 3.d un 3.e risinājums).|Jā : negatīvu ietekmi uz citām nozarēm nevarēja konstatēt|

Šī ietekmes analīze liecina, ka attiecībā uz B2B darījumiem lietderīguma, efektivitātes un saskanības kritērijiem atbilst 3.a/2. un 3.c, 3.d un 3.e risinājums. Pārējie risinājumi neatbilst vismaz vienam kritērijam.

Risinājumu iedalījums pēc piemērotības |

Risinājums|Lietderība|Efektivitāte|Saskaņotība|

IETEIKTĀ IZVĒLE|

3.a/2. risinājums (leģislatīvs). Maksājumu laika harmonizācija attiecībā uz maksājumiem, ko izdara publiskas iestādes uzņēmumiem|Jā|Jā|Jā|

3.c risinājums (leģislatīvs). 5 euro sliekšņa atcelšana|Jā|Jā|Jā|

3.d risinājums (leģislatīvs). “Maksas par maksājuma kavējumu” ieviešana|Jā|Jā|Jā|

3.e risinājums (leģislatīvs). “Kompensācijas par maksājuma kavējumu” ieviešana|Jā|Jā|Jā|

NEIETEICAMIE RISINĀJUMI|

3.b risinājums (leģislatīvs). “Starpības” procentu likmes palielināšana |Apšaubāma|Apšaubāma|Jā|

3.f risinājums (leģislatīvs). Pārstāvju organizāciju lomas stiprināšana|Apšaubāma|Jā|Jā|

3.a/1. risinājums (leģislatīvs). Maksājumu periodu harmonizēšana uzņēmumu starpā|Jā|Nē|Nē|

2.a risinājums (neleģislatīvs). Uz uzņēmumiem orientētu informatīvu pasākumu organizēšana|Nē|Nē|Jā|

2.b risinājums (neleģislatīvs). Uz MVU pārstāvju organizācijām orientētu informatīvu pasākumu organizēšana|Nē|Jā|Jā|

2.c risinājums (neleģislatīvs). Informācijas publicēšana par sliktajiem debitoriem|Apšaubāma|Nē|Jā|

Vienīgais risinājums, kas varētu būt saistīts ar būtiskām administratīvajām izmaksām uzņēmumam, ir 2.c risinājums. Ar šo risinājumu saistītās izmaksas varētu būt aptuveni 25 300 miljoni euro MVU un 86,1 miljoni euro lieliem uzņēmumiem.

[1] Komisijas paziņojums “Sadarbība izaugsmes un darbavietu attīstībai. Jauns posms Lisabonas stratēģijā” - COM(2005)24.

[2] Saskaņā ar Komisijas 2008. gada 25. jūnija paziņojumu Padomei, Eiropas Parlamentam, Eiropas Ekonomikas un sociālo lietu komitejai “Vispirms domāt par mazākajiem. Eiropas Mazās uzņēmējdarbības akts”, COM(2008)394 galīgā redakcija, viens no 10 principiem, kas virza MVU politikas koncepciju un īstenošanu ES un dalībvalstu līmenī, ir atvieglot MVU piekļuvi finansējumam un veidot tiesisko un uzņēmējdarbības vidi, kas rosina laikus veikt maksājumus komercdarījumos.

[3] COM(2008) 800, 26.11.2008.

MT

(...PICT...)|IL-KUMMISSJONI TAL-KOMUNITAJIET EWROPEJ|

Brussell, 8.4.2009

SEG(2009) 316

DOKUMENT TA’ ĦIDMA MILL-PERSUNAL TAL-KUMMISSJONI Dokument anċillari għall-

Proposta għal DIRETTIVA TAL-PARLAMENT EWROPEW U TAL-KUNSILL dwar il-ġlieda kontra d-dewmien fil-pagamenti fit-transazzjonijiet kummerċjali (Recast) SOMMARJU TAL-VALUTAZZJONI TAL-IMPATT {KUMM(2009) 126 finali} {SEG(2009) 315}

L-ippjanar tal-aġenda jew ir-referenza WP: 2009/ENTR/006. Dan id-dokument jimpenja biss lis-servizzi tal-Kummissjoni li huma involuti fil-preparazzjoni tal-valutazzjoni tal-impatt u ma jippreġudikax il-forma finali ta' kwalunkwe deċiżjoni li għandha tittieħed mill-Kummissjoni.

Il-Bord għall-Valutazzjoni tal-Impatt ta l-opinjoni tiegħu dwar l-abbozz tal-valutazzjoni tal-impatt fis-17 ta' Diċembru 2008 [D(2008)10479]. Ir-rakkomandazzjonijiet tal-Bord kienu kkunsidrati u l-valutazzjoni tal-impatt kienet emendata skont dan.

1. Id-definizzjoni tal-problema

Id-Direttiva 2000/35/KE kienet adottata sabiex tiġġieled id-dewmien fil-pagamenti fit-transazzjonijiet kummerċjali. Skont id-Direttiva, interessi fuq il-pagamenti li jsiru tard jistgħu jkunu ċċarġjati meta l-pagament ma jsirx fil-limitu ta' żmien stipulat kuntrattwalment jew b'mod legali. Id-Direttiva tipprovdi għal rata statutorja iżda tippermetti li l-partijiet ikollhom ftehim mod ieħor. Dan isir pagabbli mill-ġurnata ta' wara d-data jew ta' wara t-tmiem tal-perjodu għall-pagament stipulat fil-kuntratt, jew 30 ġurnata wara d-data li d-debitur jirċievi l-fattura jew talba simili għal pagament jekk il-perjodu tal-pagament mhuwiex fiss.

Minkejja id-Direttiva, id-dewmien fil-pagamenti fit-transazzjonijiet kummerċjali għadu mifrux sew madwar l-UE. Dan id-dewmien mhuwiex daqshekk frekewenti fit-transazzjonijiet bejn in-negozji: diversi stħarriġ juru wkoll li, b'mod ġenerali, il-perjodi tal-pagamenti fis-settur pubbliku huma itwal mill-perjodi tal-pagamenti fil-kuntratti tas-settur privat.

L-għeruq tad-dewmien fil-pagamenti fit-transazzzjonijiet kummerċjali u l-attitudni passiva relatata ta' ħafna kredituri huma diversi:

(1) L-istruttura tas-suq: il-livell ta' kompetizzjoni fis-suq, is-saħħa tal-parteċipanti tas-suq fis-suq innifsu u l-biża' relatata li r-relazzjonijiet kummerċjali mal-klijenti jkunu kompromessi huma fatturi importanti li jiddeterminaw jekk il-kredituri jaċċettawx jew jirrifjutawx dewmien fil-pagamenti jew jekk id-debituri jitolbux estensjoni għall-perjodu tal-kreditu tal-kummerċ. Il-pożizzjoni ta' kreditur f'suq speċifiku se jkollha impatt kbir fuq l-attitudni tiegħu fir-rigward ta' dewmien fil-pagamenti u fuq il-biża’ tiegħu li jikkomprometti r-relazzjoni kummerċjali tiegħu mal-klijent. Għad-debituri, ir-raġunijijet ewlenin għal pagamenti f'ħinhom fi transazzjonijiet kummerċjali huma spiss relatati mar-reputazzjoni kummerċjali jew professjonali jew ma' fiduċja reċiproka f'relazzjonijiet kummerċjali fuq il-medda twila ta' żmien.

(2) Iċ-ċiklu tal-kummerċ: it-tibdil fil-kundizzjonijiet makroekonomiċi huwa kawża oħra ta' dewmien fil-pagamenti. Tnaqqis fiċ-ċiklu tal-kummerċ aktarx iwassal għal aktar dewmien fil-pagamenti hekk kif l-intrapriżi jdumu aktar biex iħallsu il-fatturi. Barra minn dan, l-intrapriżi jsofru minn tnaqqis fl-abbiltà tagħhom li jiġġeneraw likwidità mill-operat tagħhom, u l-banek jistgħu jnaqqsu l-kreditu għall-intrapriżi. Madankollu, titjib fil-kundizzjonijiet ekonomiċi jista' wkoll iwassal għal żieda fid-dewmien tal-pagamenti għal ċerti intrapriżi li jkollhom aktar opportunitajiet ta' investiment u, bħala konsegwenza ta' dan bżonn akbar li jsibu fondi.

(3) L-aċċess għall-finanzi u limitazzjonijiet baġitarji: Id-disponibbiltà tal-kreditu, il-politika monetarja, il-flussi u n-natura tal-informazzjoni dwar il-kreditu, il-pożizzjoni tal-intrapriża fir-rigward tal-likwidità u d-disponibbiltà ta' riżorsi finanzjarji mill-banek jistgħu jaffettwaw id-dewmien fil-pagamenti ukoll, b'mod speċjali għal negozji li għalihom il-kreditu bankarju huwa sostitut tal-finanzjament mill-fornitur. Ħafna intrapriżi debituri u awtoritajiet pubbliċi jikkunsidraw id-dewmien fil-pagamenti mod effiċjenti u li ma jiswiex flus biex jiffinanzjaw il-kummerċ u l-attitivitajiet tagħhom. Għall-awtoritaijiet pubbliċi, id-dewmien fil-pagamenti lill-kredituri huwa wkoll mod faċli, iżda mhux ġustifikat, biex jaffaċċjaw il-limitazzjonijiet baġitarji billi l-pagamenti jkunu posposti għall-perjodu baġitarju li jkun imiss.

(4) L-organizzazzjoni interna tal-kredituri u d-debituri: il-prattika tal-amministrazzjoni finanzjarja tad-debituri (inkluż l-awtoritajiet pubbliċi) u l-prattika tal-amministrazzjoni tal-krediti tal-kredituri kif ukoll il-kwalità tal-prodott u tas-servizz li joffru u tas-servizz ta' wara il-bejgħ huma fatturi importanti (fl-evitar) tad-dewmien tal-pagamenti. Il-kedituri fit-transazzjonijiet kummerċjali, u b'mod partikolari l-IŻM, mhux neċessarjament għandhom is-sistemi ta' amministrazzjoni tal-krediti neċessarji biex jipprevjenu jew jamministraw dewmien fil-pagamenti.

(5) In-nuqqas ta' rimedji effettivi u effiċjenti: minkejja d-Direttiva 2000/35/KE, ħafna negozji, u b'mod partikolari l-IŻM, ma jiċċarġjawx interessi meta huma intitolati li jagħmlu hekk. Għal xi kredituri l-ispiża li jieħdu azzjoni kontra d-dewmien fil-pagamenti mhijiex ġustifikata minn benefiċċji finanzjarji. F'ħafna każijiet, l-ispiża ta' aktar xogħol klerikali ma tkunx tista' tkun irkuprata. Il-ġiri wara klijenti li jħallsu tard jew l-iċċarġjar ta' interessi għal dewmien fil-pagamenti jiġġenera spejjeż amministrattivi li ħafna negozji jixtiequ jevitaw. Barra minn dan, l-ammont finali ta' interessi statutorji pagabbli minn debitur jistgħu biss ikunu kkalkolati fil-ġurnata meta l-kreditu jkun effettivament imħallas għaldaqstant il-kreditur irid jistenna l-pagament qabel ikun jaf eżatt l-ammont ta' interessi li huwa jista' jiċċarġja. Barra minn hekk, l-ispiża li jkunu ċċarġjati l-interessi qabel id-data attwali tal-pagament hija akbar mill-benefiċċju finanzjarju f'ħafna każijiet. Dawn ir-raġunijiet kollha jwasslu sabiex ir-riskju ta' konsegwenzi negattivi fil-kas ta' dewmien fil-pagamenti min-naħa tad-debituri jkun baxx wisq biex iwassal għal titjib tanġibbli fl-imġiba tal-pagamenti Dan huwa ta' min jikkundannah b'mod partikolari fil-każ ta' amministraturi pubbliċi, li ma jiffaċċjawx l-istess limitazzjonijiet finanzjarji bħan-negozji. Barra minn dan, diversi dispożizzjonijiet ewlenin tad-Direttiva mhumiex ċari jew huma diffiċli biex ikunu implimentati fil-prattika. Pereżempju, diversi interpretazzjonijiet huma konċepibbli fil-kalkolazzjoni tar-rata tal-imgħax applikabbli, fid-definizzjoni ta' "spejjeż ta' rkupru rilevanti" u fil-possibbiltà ta' mgħax kompost.

Id-dewmien fil-pagamenti fit-transazzzjonijiet kummerċjali għandu effetti importanti:

· Id-dewmien fil-pagamenti jirrappreżenta spiża sinifikanti għall-intrapriżi kredituri. B'mod ġenerali, id-dewmien fil-pagamenti huwa ta' piż fuq il-flussi tal-kreditu, iżid l-ispejjeż tal-iffinanzjar, inaqqas l-opportunitajiet ta' investiment u jżid l-inċertezza għal ħafna intrapriżi kredituri u b'mod partikolari l-IŻM, b'mod speċjali fiż-żminijiet ta' aċċess għall-finanzi limitat u għali. Ir-riżultat huwa li l-kompetittività u l-likwidità tagħhom tkun spiss kompromessa.

· L-intrapriżi debituri u l-awtoritajiet pubbliċi li jħallsu tard igawdu minn kreditu għall-kummerċ bla ħlas.

· Id-dewmien fil-pagamenti għandu impatt negattiv fuq il-kummerċ intra-Komunitarju. F'ħafna mill-Istati Membri, in-negozji għandhom il-perċezzjoni li l-bejgħ ta' prodotti u servizzi lil negozji u awtoritajiet fi Stat Membru ieħor għandu riskju akbar ta' dewmien fil-pagament. Fost raġunijiet oħra, ir-riskju ta' dewmien fil-pagament ma jinkoraġġixxix lill-intrapriżi jbiegħu prodotti u servizzi fi Stat Membru ieħor minħabba li dan iżid l-inċertezza u l-ispiża tal-kummerċ. Il-perjodi twal ħafna għall-pagament fil-kuntratti ta' xiri pubbliku u d-dewmien fil-pagamenti mill-awtoritajiet pubbliċi huma wkoll ta' deterrent għall-operaturi ekonomiċi milli jipparteċipaw fil-proċeduri ta' xiri pubbliku. Dan id-deterrent inaqqas il-kapaċità tal-awtoritajiet pubbliċi milli jieħdu l-aħjar valur għall-finanzi pubbliċi ffinanzjati mit-taxxi tal-poplu.

2. L-Għanijiet

Kull inizjattiva Komunitarja li għandha l-għan li tiġġieled id-dewmien fil-pagamenti trid fl-aħħar mill-aħħar:

· Twassal għall-kisba ta' miri kompetittivi aktar wiesa' u li jħaddnu aktar għanijiet hekk kif stipulati fis- Sħubija ta' Liżbona għat-Tkabbir u l-Impjiegi Komunikazzjoni mill-Kummissjoni: Naħdmu flimkien għat-tkabbir u l-impjiegi Bidu ġdid għall-Istrateġija ta’ Liżbona - COM(2005) 24. ;[1]

Komunikazzjoni mill-Kummissjoni: Naħdmu flimkien għat-tkabbir u l-impjiegi Bidu ġdid għall-Istrateġija ta’ Liżbona - COM(2005) 24.

· Tnaqqas il-piżijiet amministrattivi fuq in-negozji b'mod sinifikanti, tippromwovi l-likwidità tagħhom, u tgħin aktar nies isiru intraprendituri, skont il-prinċipji tal- Att għan-Negozji ż-Żgħar Skont il-Komunikazzjoni mill-Kummissjoni lill-Kunsill, lill-Parlament Ewropew, lill-Kumitat Eonomiku u Soċjali Ewropew u lill-Kumitat tar-Reġjuni – "Aħseb fiċ-Ċokon l-Ewwel" – "Att għan-Negozji ż-Żgħar" għall-Ewropa, COM(2008)394 finali tal-25 ta' Ġunju 2008, l-iffaċilitar tal-aċċess għall-finanzi għall-IŻM u l-iżvilupp ta' ambjent legali u kummerċjali li japoġġja il-pagamenti f'ħinhom fit-transazzzjonijiet kummerċjali huwa wieħed mill-10 prinċipji li jgħinu fit-tfassil u l-implimentazzjoni tal-politika tal-IŻM kemm fuq il-livell tal-UE u kemm fuq il-livell tal-Istati Membri. ; [2]

Skont il-Komunikazzjoni mill-Kummissjoni lill-Kunsill, lill-Parlament Ewropew, lill-Kumitat Eonomiku u Soċjali Ewropew u lill-Kumitat tar-Reġjuni – "Aħseb fiċ-Ċokon l-Ewwel" – "Att għan-Negozji ż-Żgħar" għall-Ewropa, COM(2008)394 finali tal-25 ta' Ġunju 2008, l-iffaċilitar tal-aċċess għall-finanzi għall-IŻM u l-iżvilupp ta' ambjent legali u kummerċjali li japoġġja il-pagamenti f'ħinhom fit-transazzzjonijiet kummerċjali huwa wieħed mill-10 prinċipji li jgħinu fit-tfassil u l-implimentazzjoni tal-politika tal-IŻM kemm fuq il-livell tal-UE u kemm fuq il-livell tal-Istati Membri.

· Tiffaċilità t-tħaddim bla xkiel u l-kompletezza tas- suq intern permezz tal-eliminazzjoni tal-ostakoli għal transazzjonijiet kummerċjali transkonfinali.

L-inizjattiva tipprovdi ukoll impetu importanti biex il-kriżi ekonomika kurrenti tkun affrontata u megħluba billi tikkontribwixxi għall-implimentazzjoni tal- Pjan ta' Rkupru Ekonomiku Ewropew COM(2008) 800, 26.11.2008. u billi tipppromwovi l-likwidità tan-negozji biex tissaħħaħ il-kompetittività tal-intrapriżi Ewropej fuq il-medda twila ta' żmien.[3]

COM(2008) 800, 26.11.2008.

B'mod konkret, dan jirriżulta fiż-żewġ għanijiet operazzjonali li ġejjin:

(1) Il-konfrontazzjoni tad-debituri b'miżuri li huma ta' deterrent għalihom biex ma jkunx hemm dewmien fil-pagamenti; u

(2) Il-provvista ta' miżuri għall-kredituri li jippermettulhom jeżerċitaw id-drittijiet tagħhom bis-sħiħ u b'mod effettiv meta jkunu mħallsa tard.

3. L-għażliet ta' politika

Minbarra l-għażla bażi, l-għażliet li ġejjin kienu kkunsidrati:

– Għażla 2a (mhux leġiżlattiva): L-organizzazzjoni ta' attivitajiet immirati għan-negozji bil-għan li jqajmu kuxjenza;

– Għażla 2b (mhux leġiżlattiva): L-organizzazzjoni ta' attivitajiet immirati għall-organizzazzjonijiet li jirrappreżentaw l-IŻM bil-għan li jqajmu kuxjenza;

– Għażla 2c (mhux leġiżlattiva): Il-pubblikazzjoni ta' informazzjoni dwar debituri li ma jħallsux;

– Għażla 3a (leġiżlattiva): L-armonizzazzjoni bis-sħiħ tal-perjodi tal-pagamenti;

– Għażla 3b (leġiżlattiva): iż-żieda fil-rata tal-interessi "marġinali";

– Għażla 3c (leġiżlattiva): it-tneħħija tal-limitu ta' EUR 5;

– Għażla 3d (leġiżlattiva): l-introduzzjoni ta' "Miżata għal Dewmien fil-Pagament";

– Għażla 3e (leġiżlattiva): l-introduzzjoni ta' "Kumpens għal Dewmien fil-Pagament";

– Għażla 3f (leġiżlattiva): It-tisħiħ tar-rwol tal-organizzazzjonijiet rappreżentanti.

Diversi għażliet, bħar-revoka tad-Direttiva 2000/35/KE, il-ħolqien ta' Fond Ewropew immirat biex jipprovdi finanzjar lill-IŻM mingħajr spejjeż u skont il-kontijiet riċevibbli kienu mwarrba fil-fażi bikrija tal-evalwazzjoni tal-għażliet.

4. L-analiżi tal-impatti

Ta min jinnota li, fir-rigward ta' xi aspetti importanti tal-kawża tal-ewwel tliet problemi elenkati fl-ewwel taqsima, l-UE ma għandhiex neċessarjament il-poter li taġixxi. Ċerti problemi relatati mal-istruttura tas-swieq nazzjonali u reġjonali għandhom ikunu affrontati mill-Istati Membri filwaqt li, fir-rigward taċ-ċiklu kummerċjali, ħafna mill-lievi tal-politika ekonomika qegħdin f'idejn l-Istati Membri b'tali mod li l-ebda soluzzjoni ġenerika għall-kawżi tal-problemi kollha ma tista' tinstab fuq livell ta' UE.

Barra minn dan, id-Direttiva hija strument fakultattiv għall-operaturi ekonomiċi għaliex din ma tobbligahomx jitolbu interessi għal dewmien fil-pagament. Id-Direttiva topera ukoll f'qasam fejn ħafna fatturi oħra jistgħu jinfluwenzaw il-prestazzjoni tal-pagamenti fit-transazzjonijiet bejn in-negozji (B2B). L-ambjent regolatorju applikabbli għall-proċess tal-pagamenti u t-talbiet ġudizzjarji biex jinkiseb pagament għat-transazzjonijiet kummerċjali f'każijiet trans-konfinali fl-UE qed ikun mibdul minn regoli ġodda tal-UE li daħlu fis-seħħ riċentement jew li se japplikaw fi żmien qasir. Huwa diffiċli li wieħed jikkunsidra l-interkonnessjonijiet u r-riperkussjonijiet fix-xenarju ta' bażi. Għaldaqstant, huwa biss possibbli li wieħed jipprovdi stimi kwantitattivi indikattivi tal-impatti ekonimiċi u soċjali possibbli għal kull għażla. Għal din ir-raġuni, l-analiżi hija ġeneralment kwalitattiva. Ta' min jinnota li l-ebda mill-għażliet ma għandha impatt ambjentali jew implikazzjonijiet fuq pajjiżi terzi.

Xi kawżi tal-problemi fejn l-UE ma għandhiex poter taġixxi madankollu se jinfluwenzaw l-implimentazzjoni ta' ċerti għażliet. Pereżempju, l-istruttura tas-suq u l-pożizzjoni ta' operatur ekonomiku fis-suq se tiddetermina bil-kbir ir-rieda tiegħu li jieħu azzjoni kontra debitur li jħallas tard u li jirriskja li jikkomprometti r-relazzjoni kummerċjali li tista' tkun tiswa diversi eluf ta' Euro. Għal din ir-raġuni, filwaqt li huwa possibbli li jkun stmat l-impatt tal-għażliet differenti b'mod kwalitattiv huwa diffiċli li ssir previżjoni affidabbli dwar l-effett ekonomiku ġenerali tal-proposta u għaldaqstant huwa impossibbli li jkunu valutati l-impatti soċjali diretti b'mod kwantitattiv.

L-għażliet tal-politika huma valutati fid-dawl tal-għażla bażi f'termini tal-effettività, tal-effiċjenza u tal-konsistenza tagħhom.

Tqabbil ġenerali tal-għażliet|

Għażla|Effettività|Effiċjenza|Konsistenza|

Għażla 2a (mhux leġiżlattiva): L-organizzazzjoni ta' attivitajiet immirati għan-negozji bil-għan li jqajmu kuxejnza |Le: l-ebda impatt fuq id-debituri u impatt minimu fuq il-kredituri|Le: tirrikjedi wisq riżorsi għal riżultat ambigwu ħafna.|Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

Għażla 2b (mhux leġiżlattiva) L-organizzazzjoni ta' attivitajiet immirati għall-organizzazzjonijiet li jirrappreżentaw l-IŻM bil-għan li jqajmu kuxejnza|Le: l-għanijiet aktarx ma jintlaħqux.|Iva: spiża baġitarja relattivament baxxa għall-UE. L-ebda spejjeż oħra.|Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

Għażla 2c (mhux leġiżlattiva): Il-pubblikazzjoni ta' informazzjoni dwar debituri li ma jħallsux|Dubjuża: effett ta' prevenzjoni huwa possibbli fuq il-kredituri iżda hemm żvantaġġi prattiċi għall-implimentazzjoni tagħha|Le: spejjeż amministrattivi għolja ħafna għan-negozji.|Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

Għażla 3a/1 (leġiżlattiva): L-armonizzazzjoni tal-perjodi tal-pagamenti bejn in-negozji.|Iva: aktarx twassal għal anqas dewmien fil-pagamenti billi tnaqqas il-perjodi kuntrattwali tal-pagamenti. |Le: Spejjeż konsiderevoli ta' konformità u aġġustament.|Le: telf ta' libertà kuntrattwali billi titneħħa l-abbiltà li l-kumpaniji jikkompetu permezz tal-perjodi tal-pagament offruti lill-klijenti. Dan jista' jwassal għal aktar pressjoni fuq in-negozjati tal-kuntratt fejn il-kumpaniji l-kbar jistgħu jkomplu jeżerċitaw influwenza sinifikanti fuq il-fornituri kumpaniji żgħar.|

Għażla 3a/2 (leġiżlattiva): L-armonizazzjoni tal-perjodi tal-pagamenti mill-awtoritajiet pubbliċi lin-negozji.|Iva: il-biża’ li r-relazzjoni kummerjali mal-klijent tkun kompromessa m'għandhiex teżisti fil-kuntratti konklużi mal-awtoritajiet nazzjonali li huma fid-dmir li jsegwu proċeduri standardizzati u transparenti. Barra minn dan, il-perjodu tal-pagament mhuwiex normalment negozjabbli fil-każ ta' kuntratti mogħtija minn awtorità pubblika. Madankollu, ta' min jinkludi sanzjoni għolja fil-kas ta' dewmien fil-pagament. |Iva: l-impatt baġitarju għall-awtoritajiet nazzjonali se jibqa' limitat meta mqabbel mal-likwidità addizzjonali li l-pagamenti aktar kmieni mill-awtoritajiet nazzjonali se jiġġeneraw għan-negozji. |Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

Għażla 3b (leġiżlattiva): iż-żieda fir-rata tal-interessi "marġinali"; |Dubjuża: il-partijiet interessati jidhru kuntenti bir-rata tal-interessi "marġinali" kurrenti. In-negozji huma diġà intitolati jinnegozjaw rata tal-interessi ogħla fil-kuntratt jew jinkludu rata ogħla fil-kundizzjonijiet kummerċjali tagħhom. Ir-regoli kurrenti jippermettu lill-Istati Membri jipprovdu għal rata "marġinali" minima fil-leġiżlazzjoni nazzjonali.|Dubjuża: din l-għażla tista' ssaħħaħ il-pożizzjoni ta' negozji akbar u aktar b'saħħithom minħabba li ssaħħaħ il-pożizzjoni tan-negozjar tal-intrapriżi li jitolbu skont għal pagament minn kmieni.|Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

Għażla 3c (leġiżlattiva): it-tneħħija tal-limitu ta' EUR 5;|Iva: għat-transazzjonijiet iż-żgħar jekk akkumpanjati minn miżuri oħra li jagħmluha ekonomikament vijabbli li jinġabru l-ammonti mhux imħallsa.|Iva: speċjalment għall-IŻM. L-ebda spejjeż baġitarji, tat-transazzjoni jew ta' konformità ma setgħu jkunu identifikati.|Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

Għażla 3d (leġiżlattiva): l-introduzzjoni ta' "Miżata għal Dewmien fil-Pagament";|Iva: tippermetti lin-negozji jiġbru l-ispejjeż tat-transazzjoni għat-talba tal-pagament u l-iċċarġjar ta' interessi għal dewmien fil-pagamenti biex argumenti purament kummerċjali biss jkunu jistgħu jwaqqfu lill-kredituri milli jiċċarġjaw interessi. |Iva: L-ispejjeż (l-aktar spejjeż tat-transazzjoni) jistgħu jerġgħu jitqassmu (u jinġabru). L-ebda spejjeż baġitarji jew ta' konformità.|Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

Għażla 3e (leġiżlattiva): l-introduzzjoni ta' "Kumpens għal Dewmien fil-Pagament";|Iva: effett ta' deterrent qawwi fuq id-debituri proporzjonali mad-daqs tat-talba minħabba li l-ispejjeż li jeħel id-debitur jeċċedu l-ammont li kien jiffranka (ifaddal) minn kreditu tal-kummerċ b'xejn. Dan huwa wkoll inċentiva qawwija għall-kredituri biex jitolbu l-pagament u l-interessi.|Iva: L-ispejjeż (l-aktar spejjeż tat-transazzjoni) jistgħu jerġgħu jitqassmu (u jinġabru). L-ebda spejjeż ta' kompatibbiltà. L-ispejjeż baġitarji huma ġustifikati fid-dawl tad-dannu fuq in-negozji u huma proporzjonali mal-kompatibbiltà.|Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

Għażla 3f (leġiżlattiva): It-tisħiħ tar-rwol tal-organizzazzjonijiet rappreżentanti.|Dubjuża: Dawn l-organizzazzjonijiet jista' ma jkollhomx ir-riżorsi biex ikampaw mal-ispejjeż amministrattivi u r-riskji finanzjarji ta' litigazzjoni dwar dewmien fil-pagament. Dawn jistgħu ukoll ma jitħallewx jieħdu azzjoni minħabba kunflitt ta' interess, pereżempju meta l-organizzazzjoni għandha kemm lill-kredituri u kemm lid-debituri bħala membri. |Iva: jekk il-miżuri jkunu meħuda biex inaqqsu l-ispejjeż tat-teħid ta' azzjoni u r-riskji finanzjarji assoċjati (għażliet 3c, 3d u 3e).|Iva: kompromessi bejn l-oqsma l-oħrajn ma setgħux ikunu identifikati.|

L-analiżi tal-impatt ta' hawn fuq turi li, fir-rigward tat-transazzjonijiet B2B, l-għażliet 3a/2, 3c, 3d u 3e jilħqu l-kriterji ta' effettività, effiċjenza u konsistenza. L-għażliet l-oħrajn jonqsu fir-rigward ta' minn tal-anqas kriterju wieħed.

Il-klassifikazzjoni tal-għażliet |

Għażla|Effettività|Effiċjenza|Konsistenza|

L-GĦAŻLA RRAKKOMANDATA|

Għażla 3a/2 (leġiżlattiva): L-armonizazzjoni tal-perjodi tal-pagamenti mill-awtoritajiet pubbliċi lin-negozji.|Iva|Iva|Iva|

Għażla 3c (leġiżlattiva): it-tneħħija tal-limitu ta' EUR 5|Iva|Iva|Iva|

Għażla 3d (leġiżlattiva): l-introduzzjoni ta' "Miżata għal Dewmien fil-Pagament"|Iva|Iva|Iva|

Għażla 3e (leġiżlattiva): l-introduzzjoni ta' "Kumpens għal Dewmien fil-Pagament"|Iva|Iva|Iva|

L-GĦAŻLIET LI MHUMIEX IRRAKKOMANDATI|

Għażla 3b (leġiżlattiva): iż-żieda fir-rata tal-interessi "marġinali" |Dubjuża|Dubjuża|Iva|

Għażla 3f (leġiżlattiva): It-tisħiħ tar-rwol tal-organizzazzjonijiet rappreżentanti|Dubjuża|Iva|Iva|

Għażla 3a/1 (leġiżlattiva): L-armonizzazzjoni tal-perjodi tal-pagamenti bejn in-negozji|Iva|Le|Le|

Għażla 2a (mhux leġiżlattiva): L-organizzazzjoni ta' attivitajiet immirati għan-negozji bil-għan li jqajmu kuxejnza |Le|Le|Iva|

Għażla 2b (mhux leġiżlattiva) L-organizzazzjoni ta' attivitajiet immirati għall-organizzazzjonijiet li jirrappreżentaw l-IŻM bil-għan li jqajmu kuxejnza |Le|Iva|Iva|

Għażla 2c (mhux leġiżlattiva): Il-pubblikazzjoni ta' informazzjoni dwar debituri li ma jħallsux|Dubjuża|Le|Iva|

L-unika għażla li probabbilment timponi spejjeż amministrattivi sinifikanti fuq in-negożji hija l-għażla 2c. Bħala indikazzjoni tal-ispejjeż għal dawn l-għażliet huwa stmat li dawn jiswew 25,300 miljun euro għall-IŻM u 86.1 miljun euro għall-intrapriżi l-kbar.

[1] Komunikazzjoni mill-Kummissjoni: Naħdmu flimkien għat-tkabbir u l-impjiegi Bidu ġdid għall-Istrateġija ta’ Liżbona - COM(2005) 24.

[2] Skont il-Komunikazzjoni mill-Kummissjoni lill-Kunsill, lill-Parlament Ewropew, lill-Kumitat Eonomiku u Soċjali Ewropew u lill-Kumitat tar-Reġjuni – "Aħseb fiċ-Ċokon l-Ewwel" – "Att għan-Negozji ż-Żgħar" għall-Ewropa, COM(2008)394 finali tal-25 ta' Ġunju 2008, l-iffaċilitar tal-aċċess għall-finanzi għall-IŻM u l-iżvilupp ta' ambjent legali u kummerċjali li japoġġja il-pagamenti f'ħinhom fit-transazzzjonijiet kummerċjali huwa wieħed mill-10 prinċipji li jgħinu fit-tfassil u l-implimentazzjoni tal-politika tal-IŻM kemm fuq il-livell tal-UE u kemm fuq il-livell tal-Istati Membri.

[3] COM(2008) 800, 26.11.2008.

SK

(...PICT...)|KOMISIA EURÓPSKYCH SPOLOČENSTIEV|

Bruseli, 8.4.2009

SEK(2009) 316

PRACOVNÝ DOKUMENT ÚTVAROV KOMISIE Sprievodný dokument k

návrhu SMERNICE EURÓPSKEHO PARLAMENTU A RADY o boji proti oneskoreným platbám v obchodných transakciách (prepracované znenie) ZHRNUTIE HODNOTENIA VPLYVU {KOM(2009) 126 v konečnom znení} {SEK(2009) 315}

Odkaz na plánovanie agendy alebo na pracovný program: 2009/ENTR/006. Tento dokument zaväzuje len tie útvary Komisie, ktoré sa podieľajú na vypracovaní hodnotenia vplyvu, a nepredurčuje konečnú podobu nijakého rozhodnutia prijatého Komisiou.

Rada pre hodnotenie vplyvu doručila svoje stanovisko k návrhu hodnotenia vplyvu 17. decembra 2008 [D(2008) 10479]. Všetky odporúčania rady sa zohľadnili a hodnotenie vplyvu sa zodpovedajúcim spôsobom zmenilo a doplnilo.

1. Vymedzenie problému

Smernica 2000/35/ES bola prijatá v záujme boja proti oneskoreným platbám v obchodných transakciách. Podľa tejto smernice sa v prípade, že sa platba neuskutoční v zmluvnej alebo zákonnej lehote, môže účtovať úrok z omeškania. V smernici sa stanovuje zákonná sadzba, ale zmluvným stranám sa umožňuje dohodnúť sa inak. Úrok sa stáva splatným odo dňa nasledujúceho po dátume splatnosti stanovenom v zmluve alebo po skončení lehoty splatnosti stanovenej v zmluve, alebo, ak nie je stanovená lehota splatnosti, 30 dní po dátume prijatia faktúry alebo rovnocennej výzvy na zaplatenie dlžníkom.

Napriek tejto smernici sú oneskorené platby v obchodných transakciách v rámci EÚ stále rozšírené. Často sa vyskytujú aj v iných prípadoch než len v transakciách medzi podnikmi: z prieskumov okrem iného vyplýva, že lehoty splatnosti vo verejnom sektore sú vo všeobecnosti dlhšie ako zmluvné lehoty splatnosti v súkromnom sektore.

Oneskorené platby v obchodných transakciách a zodpovedajúci pasívny postoj mnohých veriteľov majú rôzne príčiny:

(1) Štruktúra trhu: úroveň hospodárskej súťaže na trhu, postavenie účastníkov na trhu a zodpovedajúci strach z poškodenia obchodných vzťahov so zákazníkmi sú dôležitými faktormi, od ktorých závisí, či veritelia prijmú alebo odmietnu oneskorenú platbu a či sa budú dlžníci snažiť o predĺženie lehoty obchodného úveru. Na postoj veriteľa voči oneskorenej platbe a jeho strach z poškodenia obchodného vzťahu so zákazníkom bude mať veľký vplyv pozícia veriteľa na konkrétnom trhu. V prípade dlžníkov sú hlavné dôvody na včasnú platbu v rámci obchodnej transakcie často spojené s obchodnou alebo profesionálnou povesťou alebo vzájomnou dôverou v dlhodobých obchodných vzťahoch.

(2) Hospodársky cyklus: ďalšou príčinou oneskorených platieb sú meniace sa makroekonomické podmienky. Je pravdepodobné, že v dôsledku poklesu hospodárskeho cyklu sa zvýši počet oneskorených platieb, pretože spoločnosti odkladajú zaplatenie faktúr. Spoločnosti okrem toho čelia zníženej schopnosti vytvárať peňažné prostriedky prostredníctvom svojej činnosti a banky môžu znižovať úvery pre spoločnosti. Aj zlepšenie hospodárskych podmienok však môže priniesť zvýšenie počtu oneskorených platieb v prípade niektorých firiem, ktorým sa naskytnú viaceré investičné príležitosti, a preto budú väčšmi potrebovať získať finančné prostriedky.

(3) Prístup k finančným prostriedkom a rozpočtové obmedzenia: na oneskorené platby môže mať vplyv aj dostupnosť úverov, menová politika, tok a povaha informácií o úveroch, pozícia podniku z hľadiska likvidity a dostupnosť finančných prostriedkov z bánk, a to najmä pre podniky, pre ktoré bankový úver nahrádza úvery dodávateľov. Mnohé dlžnícke podniky a orgány verejnej správy považujú oneskorené platby za efektívny a lacný spôsob financovania svojho podnikania a činností. Aj v prípade orgánov verejnej správy sú oneskorené platby veriteľom jednoduchým, ale neoprávneným spôsobom prekonávania rozpočtových obmedzení prostredníctvom odloženia platieb do nasledujúceho rozpočtového obdobia.

(4) Vnútorná organizácia veriteľov a dlžníkov: významnými faktormi z hľadiska oneskorených platieb (predchádzania týmto platbám) sú postupy finančného hospodárenia dlžníkov (vrátane orgánov verejnej správy) a postupy veriteľov v oblasti správy úverov, ako aj kvalita ich produktov a služieb a popredajný servis. Veritelia v obchodných transakciách, a najmä malé a stredné podniky, nemajú nevyhnutne vhodné systémy správy úverov, ktoré by im umožnili predchádzať oneskoreným platbám alebo ich spravovať.

(5) Neexistencia účinných a efektívnych opravných prostriedkov: bez ohľadu na smernicu 2000/35/ES mnohé podniky, a najmä malé a stredné podniky, neúčtujú úrok, keď na to majú nárok. Pre niektorých veriteľov nie sú náklady na konanie v prípade oneskorenej platby vzhľadom na finančné prínosy odôvodnené. V mnohých prípadoch nie je možné získať výdavky na administratívnu prácu navyše späť. Urgovaním zákazníkov, ktorí platia neskoro, alebo účtovaním úroku z omeškania vznikajú administratívne náklady, ktorým sa mnohé podniky chcú vyhnúť. Okrem toho je konečnú sumu zákonného úroku splatného dlžníkom možné vypočítať až v deň, keď veriteľ skutočne platbu dostane, takže na to, aby vedel presnú sumu úroku, ktorú by mohol účtovať, musí počkať na platbu. Náklady na účtovanie úroku pred skutočným dňom platby by okrem toho vo väčšine prípadov prevýšili finančné prínosy. Pre všetky tieto dôvody je riziko negatívnych dôsledkov v prípade oneskorených platieb na strane dlžníkov príliš nízke na to, aby sa dosiahlo hmatateľné zlepšenie platobného správania. Takýto postup je mimoriadne odsúdeniahodný v prípade orgánov verejnej správy, ktoré nie sú vystavené takým obmedzeniam, pokiaľ ide o financovanie, ako podniky. Navyše, viaceré kľúčové ustanovenia smernice nie sú jasné alebo ich je ťažké zaviesť do praxe. Napríklad v prípade výpočtu uplatniteľnej úrokovej sadzby, definície „opodstatnených nákladov na vymáhanie“ a možnosti zloženého úroku sú možné viaceré výklady.

Oneskorené platby v rámci obchodných transakcií majú významné účinky:

· oneskorené platby predstavujú pre veriteľské podniky značné náklady. Oneskorená platba vo všeobecnosti zaťažuje peňažný tok, spôsobuje ďalšie finančné náklady, zmenšuje investičné príležitosti a podnecuje neistotu u mnohých veriteľských podnikov, najmä malých a stredných podnikov, a to predovšetkým v časoch, keď je prístup k finančným prostriedkom obmedzený a nákladný. Výsledkom je často ohrozenie konkurencieschopnosti a platobnej schopnosti týchto podnikov.

· dlžnícke spoločnosti a orgány verejnej správy získavajú tým, že zaplatia oneskorene, bezplatný obchodný úver.

· oneskorené platby majú negatívny vplyv na obchod v rámci Spoločenstva. Vo väčšine členských štátov sa podniky domnievajú, že predaj tovaru a poskytovanie služieb podnikom a orgánom v iných členských štátoch so sebou prináša vyššie riziko oneskorenej platby. Riziko oneskorenej platby okrem iného odrádza podniky od predaja výrobkov a poskytovania služieb v iných členských štátoch, pretože zvyšuje neistotu a náklady na podnikanie. Veľmi dlhé lehoty splatnosti v zmluvách o verejnom obstarávaní a oneskorené platby orgánov verejnej správy tiež odrádzajú hospodárske subjekty od účasti na postupoch verejného obstarávania. V dôsledku tohto odradzujúceho účinku majú orgány verejnej správy menšiu možnosť získať najvýhodnejší pomer kvality a ceny za peniaze daňových poplatníkov.

2. Ciele

Každá iniciatíva Spoločenstva, ktorej cieľom je riešiť otázku oneskorených platieb, musí v konečnom dôsledku:

· viesť k dosiahnutiu širších a zastrešujúcich cieľov v oblasti konkurencieschopnosti zakotvených v obnovenom lisabonskom partnerstve pre rast a zamestnanosť Oznámenie Komisie: Spoločne pracujeme na hospodárskom raste a zamestnanosti. Nový začiatok lisabonskej stratégie – KOM(2005) 24. ,[1]

Oznámenie Komisie: Spoločne pracujeme na hospodárskom raste a zamestnanosti. Nový začiatok lisabonskej stratégie – KOM(2005) 24.

· výrazne znížiť administratívne zaťaženie podnikov, podporovať ich peňažný tok a napomáhať tomu, aby viacerí ľudia začali podnikať, v súlade so zásadami iniciatívy „ Small Business Act ” Podľa oznámenia Komisie Rade, Európskemu parlamentu, Európskemu hospodárskemu a sociálnemu výboru a Výboru regiónov – „Najskôr myslieť v malom“ – Iniciatíva „Small Business Act“ pre Európu, KOM(2008) 394 v konečnom znení z 25. júna 2008, je uľahčenie prístupu k financiám pre malé a stredné podniky a vytvorenie právneho a podnikateľského prostredia, ktoré bude podporovať včasné platby v rámci obchodných transakcií, jednou z desiatich zásad, ktoré majú uľahčiť pochopenie a vykonávanie politík na úrovni EÚ i členských štátov. , [2]

Podľa oznámenia Komisie Rade, Európskemu parlamentu, Európskemu hospodárskemu a sociálnemu výboru a Výboru regiónov – „Najskôr myslieť v malom“ – Iniciatíva „Small Business Act“ pre Európu, KOM(2008) 394 v konečnom znení z 25. júna 2008, je uľahčenie prístupu k financiám pre malé a stredné podniky a vytvorenie právneho a podnikateľského prostredia, ktoré bude podporovať včasné platby v rámci obchodných transakcií, jednou z desiatich zásad, ktoré majú uľahčiť pochopenie a vykonávanie politík na úrovni EÚ i členských štátov.

· uľahčiť bezproblémové fungovanie a dobudovanie vnútorného trhu prostredníctvom odstránenia súvisiacich prekážok cezhraničných obchodných transakcií.

Táto iniciatíva poskytuje aj dôležitý podnet na prekonanie súčasnej hospodárskej krízy, a to tak, že prispieva k realizácii plánu hospodárskej obnovy Európy KOM(2008) 800, 26.11.2008. a podporuje peňažný tok podnikov s cieľom posilniť konkurencieschopnosť európskych podnikov z dlhodobého hľadiska.[3]

KOM(2008) 800, 26.11.2008.

Tieto požiadavky sa konkrétne premietli do dvoch previazaných prevádzkových cieľov:

(1) stanoviť opatrenia, ktoré dlžníkov úspešne odradia od oneskorenej platby a

(2) poskytnúť veriteľom opatrenia, ktoré im umožnia v prípade oneskorenej platby plne a účinne uplatniť svoje práva.

3. Možnosti politiky

Okrem základnej možnosti sa preskúmali aj tieto možnosti:

– možnosť 2a (nelegislatívna): organizácia aktivít na zvyšovanie povedomia zameraných na podniky,

– možnosť 2b (nelegislatívna): organizácia aktivít na zvyšovanie povedomia zameraných na organizácie zastupujúce malé a stredné podniky,

– možnosť 2c (nelegislatívna): uverejnenie informácií o dlžníkoch, ktorí nesplácajú svoje dlhy,

– možnosť 3a (legislatívna): úplná harmonizácia lehôt splatnosti,

– možnosť 3b (legislatívna): zvýšenie úrokovej sadzby s maržou,

– možnosť 3c (legislatívna): zrušenie prahovej hodnoty vo výške 5 EUR,

– možnosť 3d (legislatívna): zavedenie „poplatku z omeškania“,

– možnosť 3e (legislatívna): zavedenie „náhrady za omeškanie“,

– možnosť 3f (legislatívna): posilnenie úlohy zastupujúcich organizácií.

Viaceré možnosti, ako napríklad zrušenie smernice 2000/35/ES alebo vytvorenie európskeho fondu, z ktorého by sa malým a stredným podnikom bezplatne a na základe pohľadávok poskytovali finančné prostriedky, boli zavrhnuté už v úvodnej fáze skúmania možností.

4. Analýza vplyvov

Je potrebné poznamenať, že pokiaľ ide o niektoré dôležité aspekty prvých troch príčin problému stanovených v oddiele 1, EÚ nemá nevyhnutne právomoc konať. Určité problémy spojené so štruktúrou vnútroštátnych alebo regionálnych trhov by mali riešiť členské štáty, ktoré majú v rukách aj väčšinu nástrojov hospodárskej politiky, pokiaľ ide o hospodársky cyklus, takže celkové riešenie všetkých príčin problému nie je možné nájsť na úrovni EÚ.

Smernica je navyše nástrojom, ktorý pre hospodárske subjekty nie je povinný, v tom zmysle, že im neukladá povinnosť vymáhať úrok z omeškania. Okrem toho sa uplatňuje v oblasti, kde by uskutočnenie platby v rámci transakcií medzi podnikmi mohlo ovplyvniť mnoho iných faktorov. Regulačné prostredie, ktoré sa vzťahuje na platobný proces a návrhy na začatie súdneho konania o úhradu za cezhraničné obchodné transakcie v rámci EÚ, sa v súčasnosti mení na základe nových predpisov EÚ, ktoré nedávno nadobudli účinnosť alebo sa budú čoskoro uplatňovať. V základnom scenári je ťažké vysvetliť vzájomné prepojenie a vedľajšie účinky. Je teda možné poskytnúť iba orientačný kvantitatívny odhad prípadných hospodárskych a sociálnych vplyvov jednotlivých možností. Z tohto dôvodu je analýza prevažne kvalitatívna. Je potrebné poznamenať, že žiadna z týchto možností by nemala vplyv na životné prostredie ani dôsledky pre tretiu krajinu.

Niektoré príčiny problémov, v súvislosti s ktorými nemá EÚ právomoc konať, predsa len ovplyvnia prijatie určitých možností. Napríklad vôľa hospodárskeho subjektu konať voči neskoro platiacemu dlžníkovi a vystaviť sa riziku poškodenia obchodného vzťahu, ktorého hodnota môže siahať do výšky niekoľko tisíc eúr, bude vo veľkej miere závisieť od štruktúry trhu a postavenia hospodárskeho subjektu na ňom. Z tohto dôvodu je síce možné kvalitatívne odhadnúť vplyv jednotlivých možností, ale je ťažké spoľahlivo predpovedať celkový hospodársky účinok návrhu, a preto nie je možné kvantitatívne posúdiť priame sociálne vplyvy.

Jednotlivé možnosti politiky sa posudzujú s ohľadom na základnú možnosť, z hľadiska svojej účinnosti, efektívnosti a konzistentnosti s ostatnými politikami a stratégiami EÚ.

Všeobecné porovnanie možností|

Možnosť|Účinnosť|Efektivita|Konzistentnosť s ostatnými politikami a stratégiami EÚ|

Možnosť 2a (nelegislatívna): organizácia aktivít na zvyšovanie povedomia zameraných na podniky|Nie : žiadny vplyv na dlžníkov a minimálny vplyv na veriteľov.|Nie : vyžaduje si príliš veľa zdrojov na veľmi neistý výsledok.|Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Možnosť 2b (nelegislatívna): organizácia aktivít na zvyšovanie povedomia zameraných na organizácie zastupujúce malé a stredné podniky|Nie : je nepravdepodobné, že sa ciele dosiahnu.|Áno : pomerne nízke rozpočtové náklady pre EÚ. Žiadne ďalšie náklady.|Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Možnosť 2c (nelegislatívna): uverejnenie informácií o dlžníkoch, ktorí nesplácajú svoje dlhy|Neistá : prípadný preventívny účinok pre veriteľov, ale mnohé praktické nevýhody z hľadiska zavedenia do praxe.|Nie : veľmi vysoké administratívne náklady pre podniky.|Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Možnosť 3a/1 (legislatívna): harmonizácia lehôt splatnosti pre platby medzi podnikmi|Áno : pravdepodobne povedie k zníženiu počtu oneskorených platieb v dôsledku skrátenia zmluvných lehôt splatnosti. |Nie : značné náklady na zabezpečenie súladu a prispôsobenie.|Nie : strata zmluvnej slobody v dôsledku toho, že spoločnostiam sa znemožní, aby súťažili na základe lehôt splatnosti ponúkaných zákazníkom. Mohol by tým naopak vzniknúť väčší tlak na ďalšie aspekty zmluvných rokovaní, kde môžu väčšie spoločnosti naďalej značne ovplyvňovať malých dodávateľov.|

Možnosť 3a/2 (legislatívna): harmonizácia lehôt splatnosti pre platby orgánov verejnej správy podnikom|Áno : v prípade zmlúv s vnútroštátnymi orgánmi, ktoré sú povinné dodržiavať štandardné a transparentné postupy, by nemal existovať strach z poškodenia obchodného vzťahu s zákazníkom. Okrem toho, lehota splatnosti zvyčajne nie je položkou zmluvy zadávanej orgánom verejnej správy, o ktorej by sa dalo rokovať. Je však potrebné stanoviť dostatočne vysokú sankciu v prípade oneskorenej platby.|Áno : vplyv na rozpočet vnútroštátnych orgánov by bol naďalej pomerne obmedzený v porovnaní s ďalšou likviditou, ktorá by sa pre podniky zabezpečila skoršou platbou zo strany orgánov verejnej správy. |Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Možnosť 3b (legislatívna): zvýšiť úrokovú sadzbu s maržou |Neistá : zdá sa, že zúčastnené strany sú spokojné so súčasnou úrokovou sadzbou s maržou. Podniky už v súčasnosti môžu v zmluve dohodnúť vyššiu úrokovú sadzbu alebo ju zahrnúť do svojich obchodných podmienok. Súčasné pravidlá umožňujú členským štátom, aby vo svojich vnútroštátnych právnych predpisoch stanovili vyššiu minimálnu sadzbu s maržou.|Neistá : touto možnosťou by sa mohlo posilniť postavenie väčších alebo vplyvnejších podnikov, pretože by sa posilnila rokovacia pozícia firiem, ktoré žiadajú o zľavu za skorú platbu.|Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Možnosť 3c (legislatívna): zrušenie prahovej hodnoty vo výške 5 EUR|Áno : pre malé transakcie, pokiaľ by ich sprevádzali iné opatrenia, vďaka ktorým by bolo hospodárne vyberať nezaplatené sumy.|Áno : najmä pre malé a stredné podniky. Nebolo možné stanoviť žiadne rozpočtové náklady, transakčné náklady, ani náklady na zabezpečenie súladu. |Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Možnosť 3d (legislatívna): zavedenie „poplatku z omeškania“|Áno : táto možnosť by podnikom umožnila získať náhradu transakčných nákladov spojených s vymáhaním platby a účtovaním úroku z omeškania, takže veriteľom by v účtovaní úroku bránili len čisto obchodné dôvody. |Áno : náklady (najmä transakčné náklady) je možné prerozdeliť. Žiadne rozpočtové náklady ani náklady na zabezpečenie súladu.|Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Možnosť 3e (legislatívna): zavedenie „náhrady za omeškanie“|Áno : výrazný odstrašujúci účinok na dlžníkov primeraný veľkosti pohľadávky, pretože náklady vzniknuté dlžníkovi by presiahli výšku úspory, ktorú by inak na základe bezplatného obchodného úveru získal. Pre veriteľov okrem toho predstavuje silnú motiváciu vymáhať platbu i úrok.|Áno : náklady (najmä transakčné náklady) je možné prerozdeliť. Nevznikajú žiadne náklady na zabezpečenie súladu. Rozpočtové náklady sú odôvodnené vzhľadom na škodu spôsobenú podniku a primerané miere zabezpečenia súladu.|Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Možnosť 3f (legislatívna): posilniť úlohu zastupujúcich organizácií|Neistá : tieto organizácie nemusia mať prostriedky na to, aby sa vyrovnali so správnymi poplatkami a finančnými rizikami spojenými so súdnym konaním v súvislosti s oneskorenou platbou. Je tiež možné, že tieto organizácie nebudú môcť podať žalobu pre konflikt záujmov, napríklad keď sú veriteľ a dlžník členmi tej istej organizácie. |Áno , ak sa prijmú opatrenia na zníženie nákladov na podanie žaloby a s ňou spojené finančné riziká (možnosti 3c, 3d a 3e).|Áno : nepriaznivé účinky v iných oblastiach nebolo možné stanoviť.|

Z uvedenej analýzy vplyvov vyplýva, že pokiaľ ide o transakcie medzi podnikmi, kritériá účinnosti, efektivity a konzistentnosti spĺňajú možnosti 3a/2, 3c, 3d a 3e. Ostatné možnosti nespĺňajú aspoň jedno z týchto kritérií:

Poradie možností |

Možnosť|Účinnosť|Efektivita|Konzistentnosť s ostatnými politikami a stratégiami EÚ|

ODPORÚČANÁ MOŽNOSŤ|

Možnosť 3a/2 (legislatívna): harmonizácia lehôt splatnosti pre platby orgánov verejnej správy podnikom|áno|áno|áno|

Možnosť 3c (legislatívna): zrušenie prahovej hodnoty vo výške 5 EUR|áno|áno|áno|

Možnosť 3d (legislatívna): zavedenie „poplatku z omeškania“;|áno|áno|áno|

Možnosť 3e (legislatívna): zavedenie „náhrady za omeškanie“;|áno|áno|áno|

MOŽNOSTI, KTORÉ SA NEODPORÚČAJÚ|

Možnosť 3b (legislatívna): zvýšiť úrokovú sadzbu s maržou |neistá|neistá|áno|

Možnosť 3f (legislatívna): posilniť úlohu zastupujúcich organizácií|neistá|áno|áno|

Možnosť 3a/1 (legislatívna): harmonizácia lehôt splatnosti pre platby medzi podnikmi|áno|nie|nie|

Možnosť 2a (nelegislatívna): organizácia aktivít na zvyšovanie povedomia zameraných na podniky|nie|nie|áno|

Možnosť 2b (nelegislatívna): organizácia aktivít na zvyšovanie povedomia zameraných na organizácie zastupujúce malé a stredné podniky|nie|áno|áno|

Možnosť 2c (nelegislatívna): uverejnenie informácií o dlžníkoch, ktorí nesplácajú svoje dlhy|neistá|nie|áno|

Jediná možnosť, v dôsledku ktorej podnikom pravdepodobne vzniknú značné administratívne náklady, je možnosť 2c. Podľa hrubého odhadu dosiahnu náklady spojené s touto možnosťou výšku 25 300 miliónov EUR pre malé a stredné podniky a 86,1 milióna EUR pre veľké podniky.

[1] Oznámenie Komisie: Spoločne pracujeme na hospodárskom raste a zamestnanosti. Nový začiatok lisabonskej stratégie – KOM(2005) 24.

[2] Podľa oznámenia Komisie Rade, Európskemu parlamentu, Európskemu hospodárskemu a sociálnemu výboru a Výboru regiónov – „Najskôr myslieť v malom“ – Iniciatíva „Small Business Act“ pre Európu, KOM(2008) 394 v konečnom znení z 25. júna 2008, je uľahčenie prístupu k financiám pre malé a stredné podniky a vytvorenie právneho a podnikateľského prostredia, ktoré bude podporovať včasné platby v rámci obchodných transakcií, jednou z desiatich zásad, ktoré majú uľahčiť pochopenie a vykonávanie politík na úrovni EÚ i členských štátov.

[3] KOM(2008) 800, 26.11.2008.

SL

(...PICT...)|KOMISIJA EVROPSKIH SKUPNOSTI|

Bruselj, 8.4.2009

SEC(2009) 316

DELOVNI DOKUMENT SLUŽB KOMISIJE Spremni dokument k

predlogu DIREKTIVE EVROPSKEGA PARLAMENTA IN SVETA o boju proti zamudam pri plačilih v trgovinskih poslih (prenovitev) POVZETEK OCENE UČINKA {COM(2009) 126 konč.} {SEC(2009) 315}

Načrtovanje agende ali referenca delovnega programa: 2009/ENTR/006. Ta dokument je zavezujoč le za službe Komisije, ki sodelujejo pri pripravah ocene učinka, in ne vpliva na končno odločitev Komisije.

Odbor za oceno učinka je 17. decembra 2008 [D(2008)10479] predložil mnenje o osnutku ocene učinka. Vsa priporočila odbora so bila upoštevana, ocena učinka pa je bila ustrezno spremenjena.

1. Opredelitev problema

Direktiva 2000/35/ES je bila sprejeta za boj proti zamudam pri plačilih v trgovinskih poslih. V skladu z Direktivo se lahko zaračunajo zamudne obresti, če plačilo ni izvedeno v pogodbenem ali zakonskem plačilnem roku. Direktiva določa zakonsko stopnjo, vendar vključenim stranem omogoča drugačen dogovor. Obresti zapadejo v plačilo na dan po datumu ali koncu plačilnega roka iz pogodbe ali 30 dni po datumu upnikovega prejema računa ali podobnega zahtevka za plačilo, če plačilni rok ni določen.

Kljub Direktivi so zamude pri plačilih v trgovinskih poslih v EU še vedno razširjene. Pogoste niso samo v poslih med podjetji: raziskave kažejo tudi, da so plačilni roki v javnem sektorju daljši od plačilnih rokov v pogodbah v zasebnem sektorju.

Za zamude pri plačilih v trgovinskih poslih in ustrezen pasivni odnos mnogih upnikov obstajajo različni razlogi:

(1) Struktura trga: raven konkurence znotraj trga, tržna moč udeležencev na trgu in strah, da bo to škodovalo poslovnim odnosom s strankami so pomembni dejavniki, ki odločajo o tem, ali upniki sprejmejo ali zavrnejo zamujeno plačilo in ali dolžniki zahtevajo podaljšanje trajanja komercialnega kredita. Položaj upnika na določenem trgu bo znatno vplival na njegov odnos do zamujenega plačila in na njegov strah, da bi to škodovalo njegovemu poslovnemu odnosu s stranko. Za dolžnike so glavni razlogi za pravočasno plačilo v trgovinskih poslih pogosto povezani s poslovnim ali profesionalnim ugledom ali vzajemnim zaupanjem v dolgoročne poslovne povezave.

(2) Poslovni cikel: razlog za zamujena plačila so tudi spreminjajoče se makroekonomske razmere. Zaradi upada poslovnega cikla lahko pride do več zamud pri plačilih, saj podjetja zavlačujejo s plačevanjem računov. Podjetja tudi ustvarjajo manj denarja iz svojih poslov, banke pa lahko omejijo posojila podjetjem. Vendar lahko tudi izboljšanje gospodarskih razmer povzroči porast zamujenih plačil za nekatera podjetja, ki imajo več priložnosti za naložbe in posledično večjo potrebo po finančnih sredstvih.

(3) Dostop do financ in proračunske omejitve: razpoložljivost kreditov, monetarna politika, pretok in narava informacij o kreditu, likvidnostni položaj podjetja in razpoložljivost finančnih sredstev na bankah prav tako lahko vplivajo na zamude pri plačilih, zlasti za podjetja, za katera je bančni kredit nadomestek za financiranje dobaviteljev. Mnoga dolžniška podjetja in državni organi dolžniki menijo, da so zamujena plačila učinkovit in poceni način za financiranje lastnega poslovanja in dejavnosti. Za državne organe so zamujena plačila upnikom tudi enostaven, toda neupravičen način za premagovanje proračunskih omejitev s prelaganjem plačil na naslednje proračunsko obdobje.

(4) Notranja organizacija dolžnikov in upnikov: finančno poslovodenje dolžnikov (vključno z državnimi organi) in upravljanje kreditov upnikov ter kakovost njihovih proizvodov in storitev in poprodajnih storitev so pomembni dejavniki pri zamudah pri plačilu (ali izogibanju le-tem). Upniki v trgovinskih poslih, zlasti vsa MSP, nimajo ustreznih sistemov za upravljanje kreditov za preprečevanje ali upravljanje zamujenih plačil.

(5) Odsotnost učinkovitih in uspešnih pravnih sredstev: ne glede na Direktivo 2000/35/ES mnoga podjetja, zlasti pa MSP, ne zaračunavajo obresti, kadar so do tega upravičena. Pri nekaterih upnikih finančne koristi ne upravičujejo stroškov ukrepanja proti zamujenim plačilom. V mnogih primerih izdatkov, nastalih zaradi dodatnih upravnih postopkov, ni mogoče povrniti. Pregon strank, ki zamujajo s plačilom, ali zaračunavanje obresti za zamude pri plačilu povzroča upravne stroške, ki bi se jim mnoga podjetja rada izognila. Poleg tega je končni znesek zakonskih obresti, ki jih dolguje dolžnik, mogoče izračunati šele na dan, ko je upnik dejansko prejel plačilo, tako da mora slednji počakati nanj, preden lahko izračuna natančen znesek obresti, ki bi jih lahko zaračunal. Poleg tega bi stroški zaračunavanja obresti pred dejanskim dnem plačila v večini primerov odtehtali finančne koristi. Zaradi vseh teh razlogov je tveganje negativnih posledic zamujenih plačil na strani dolžnikov premajhno, da bi dosegli oprijemljivo izboljšanje plačilne kulture. To je zlasti obžalovanja vredno v primeru javnih uprav, ki nimajo enakih finančnih omejitev kot podjetja. Poleg tega je več glavnih določb Direktive nejasnih ali pa jih je v praksi težko izvajati. Na primer, izračun veljavne stopnje obresti, opredelitev „ustreznih stroškov izterjave“ in možnost obrestnih obresti je mogoče različno razlagati.

Zamude pri plačilih v trgovinskih poslih imajo znaten učinek:

· Zamujena plačila pomenijo znaten strošek za upniška podjetja. Na splošno zamujena plačila obremenjujejo denarni tok, povečujejo finančne stroške, omejujejo priložnosti za naložbe in povzročajo negotovost za mnoga upniška podjetja ter zlasti za MSP, predvsem v času omejenega in dragega dostopa do financiranja. Posledica tega je, da sta konkurenčnost in solventnost pogosto ogroženi.

· Dolžniške družbe in državni organi, ki zamujajo s plačili, tako prejmejo brezplačne trgovinske kredite.

· Zamujena plačila negativno vplivajo na trgovino znotraj skupnosti. V večini držav članic podjetja ocenjujejo, da prodaja blaga in storitev podjetjem in organom v drugih državah članicah pomeni večje tveganje zamud pri plačilih. Med drugim tveganje zamujenih plačil podjetja odvrača od prodaje proizvodov in storitev v drugih državah članicah, ker povečuje negotovost in stroške poslovanja. Tudi zelo dolgi plačilni roki na področju javnih naročil in zamude pri plačilih državnih organov odvračajo gospodarske subjekte od sodelovanja v postopkih javnih naročil. Zato državni organi ne morejo dobiti najugodnejših ponudb za davkoplačevalski denar.

2. Cilji

Vsaka pobuda Skupnosti, katere cilj je obravnavati vprašanje zamujenih plačil, mora:

· spodbujati doseganje širših in najpomembnejših ciljev glede konkurenčnosti, zapisanih v prenovljenem Lizbonskem partnerstvu za rast in delovna mesta Sporočilo Komisije: Skupna prizadevanja za gospodarsko rast in nova delovna mesta. Nov začetek za Lizbonsko strategijo, COM(2005) 24. ,[1]

Sporočilo Komisije: Skupna prizadevanja za gospodarsko rast in nova delovna mesta. Nov začetek za Lizbonsko strategijo, COM(2005) 24.

· znatno zmanjšati upravne obremenitve za podjetja, spodbujati njihov denarni tok in več ljudem pomagati, da postanejo podjetniki, v skladu z načeli Akta za mala podjetja V skladu s Sporočilom Komisije Svetu, Evropskemu parlamentu, Evropskemu ekonomsko-socialnemu odboru in Odboru regij - „Najprej pomisli na male“ „Akt za mala podjetja“ za Evropo, COM(2008) 394 konč. z dne 25. junija 2008, je olajšanje dostopa MSP do financiranja ter razvijanje pravnega in poslovnega okolja, ki bo podpiralo pravočasno plačevanje v gospodarskem poslovanju, eno od desetih načel za usmerjanje in izvajanje politik MSP na ravni EU in držav članic. ,[2]

V skladu s Sporočilom Komisije Svetu, Evropskemu parlamentu, Evropskemu ekonomsko-socialnemu odboru in Odboru regij - „Najprej pomisli na male“ „Akt za mala podjetja“ za Evropo, COM(2008) 394 konč. z dne 25. junija 2008, je olajšanje dostopa MSP do financiranja ter razvijanje pravnega in poslovnega okolja, ki bo podpiralo pravočasno plačevanje v gospodarskem poslovanju, eno od desetih načel za usmerjanje in izvajanje politik MSP na ravni EU in držav članic.

· olajšati nemoteno delovanje in vzpostavitev notranjega trga z odpravo s tem povezanih ovir za čezmejno trgovinsko poslovanje.

Pobuda je tudi pomembna spodbuda za premostitev sedanje gospodarske krize, saj prispeva k izvajanju Evropskega načrta za oživitev gospodarstva COM(2008) 800, 26.11.2008. in spodbujanju denarnega toka podjetij za okrepitev dolgoročne konkurenčnosti evropskih podjetij.[3]

COM(2008) 800, 26.11.2008.

Konkretno to pomeni naslednja dva operativna cilja:

(1) dolžnike soočiti z ukrepi, ki jih bodo uspešno odvrnili od zamud pri plačilih in

(2) upnikom zagotoviti ukrepe, ki jim bodo omogočili polno in učinkovito uveljavljanje njihovih pravic, kadar prejmejo plačilo z zamudo.

3. Možne politike

Poleg osnovne možnosti so bile preučene še naslednje:

– možnost 2a (nezakonodajna): organizacija dejavnosti ozaveščanja, namenjenih podjetjem,

– možnost 2b (nezakonodajna): organizacija dejavnosti ozaveščanja, namenjenih organizacijam, ki zastopajo MSP,

– možnost 2c (nezakonodajna): objava informacij o slabih plačnikih,

– možnost 3a (zakonodajna): polna uskladitev plačilnih rokov,

– možnost 3b (zakonodajna): povečanje mejne obrestne mere,

– možnost 3c (zakonodajna): ukinitev praga 5 EUR,

– možnost 3d (zakonodajna): uvedba „pristojbine za zamujeno plačilo“,

– možnost 3e (zakonodajna): uvedba „nadomestila za zamujeno plačilo“,

– možnost 3f (zakonodajna): okrepitev vloge zastopniških organizacij.

Več možnosti, kot so razveljavitev Direktive 2000/35/ES, ustanovitev evropskega sklada, namenjenega brezplačnemu zagotavljanju financiranja MSP na podlagi drugih terjatev, je bilo zavrženih v zgodnji fazi pregleda možnosti.

4. Analiza učinkov

Treba je omeniti, da pri nekaterih pomembnih vidikih prvih treh vzrokov za težave iz oddelka 1 EU ni vedno pooblaščena za ukrepanje. Nekatere probleme v zvezi s strukturo nacionalnih ali regionalnih trgov morajo obravnavati države članice, medtem ko je glede poslovnega cikla večina vzvodov gospodarske politike v rokah držav članic, tako da na ravni EU ni mogoče najti splošne rešitve za vse vzroke težav.

Poleg tega je direktiva neobvezni instrument za gospodarske subjekte, saj jih ne obvezuje, da zahtevajo obresti za zamudo pri plačilu. Direktiva tudi deluje na področju, na katerem lahko mnogi drugi dejavniki vplivajo na izvajanje plačil pri poslih med dvema podjetjema. Predpisi, ki veljajo za plačilni proces in vlaganje sodnih zahtevkov za prejem plačila za trgovinske posle v čezmejnih primerih v EU, se spreminjajo po novih pravilih EU, ki so začela veljati nedavno ali se bodo kmalu začela uporabljati. Težko je prikazati medsebojno povezavo in učinke prelivanja v temeljnem scenariju. Zato je mogoče zagotoviti samo okvirne količinske ocene možnih gospodarskih in socialnih učinkov katere koli navedene možnosti. Analiza je zato pretežno količinska. Treba je omeniti, da nobena od navedenih možnosti ne bi imela okoljskega vpliva ali posledic za tretje države.

Nekateri vzroki težav, kjer EU ni pooblaščena za ukrepanje, bodo kljub temu vplivali na uporabo nekaterih opcij. Na primer struktura trga in položaj gospodarskega subjekta na trgu bosta v veliki meri opredelila njegovo pripravljenost za ukrepanje proti dolžniku, ki zamuja s plačilom, ter pripravljenost za morebitno oškodovanje poslovnega odnosa, ki utegne biti vredno nekaj tisoč eurov. Zato je sicer mogoče količinsko oceniti učinek različnih možnosti, vendar je težko zanesljivo napovedati splošni gospodarski učinek predloga ter nemogoče količinsko oceniti neposredne socialne učinke.

Možnosti politike so ocenjene v smislu osnovne možnosti glede na njihovo uspešnost, učinkovitost in doslednost:

Splošna primerjava možnosti|

Možnost|Uspešnost|Učinkovitost|Doslednost|

možnost 2a (nezakonodajna): organizacija dejavnosti ozaveščanja, namenjenih podjetjem|ne: brez učinka na dolžnike in minimalni učinek na upnike|ne: zahteva preveč sredstev za zelo negotov rezultat|da: navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

možnost 2b (nezakonodajna): organizacija dejavnosti ozaveščanja, namenjenih organizacijam, ki zastopajo MSP|ne: verjetnost, da bodo cilji doseženi, je majhna|da: razmeroma nizki proračunski stroški za EU; drugih stroškov ni.|da : navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

možnost 2c (nezakonodajna): objava informacij o slabih plačnikih|negotovo: možen preprečevalni učinek na upnike, vendar številne praktične ovire pri izvajanju|ne: zelo visoki upravni stroški za podjetja|da: navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

možnost 3a/1 (zakonodajna): uskladitev plačilnih rokov med podjetji|da: utegne privesti k manjšim zamudam pri plačilih s skrajšanjem pogodbenih plačilnih rokov |ne: znatni stroški za uskladitev in prilagoditev|ne: izguba pogodbene svobode z odpravo možnosti tekmovanja podjetij s plačilnimi roki, ponujenimi strankam; to pa bi lahko pomenilo večji pritisk pri drugih vidikih pogodbenih pogajanj, saj bi lahko večja podjetja še vedno imela precejšen vpliv na male dobavitelje|

možnost 3a/2 (zakonodajna): uskladitev plačilnih rokov državnih organov podjetjem|da: strah pred škodovanjem poslovnemu odnosu s stranko naj v pogodbah z državnimi organi ne bi obstajal, saj morajo le-ti slediti standardnim in preglednim postopkom; poleg tega se pri naročilih državnih organov o plačilnem roku ponavadi ni mogoče pogajati; vendar je za zamude pri plačilu treba predvideti dovolj stroge sankcije |da: v primerjavi z dodatno likvidnostjo podjetij zaradi hitrejšega plačila državnih organov bi bil vpliv na proračun razmeroma majhen |da: navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

možnost 3b (zakonodajna): povečanje „mejne“ obrestne mere |negotovo: videti je, da so zainteresirane strani zadovoljne s sedanjo „mejno“ obrestno mero; podjetja so že upravičena do pogajanj o višji obrestni meri v pogodbi ali vključitve višje obrestne mere v svoje pogoje poslovanja; sedanja pravila državam članicam omogočajo določitev višje „mejne“ obrestne mere v njihovi nacionalni zakonodaji|negotovo: ta možnost bi lahko okrepila položaj večjih ali močnejših podjetij, saj bi utrdila pogajalski položaj podjetij, ki zahtevajo popust v primeru hitrejšega plačila|da: navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

možnost 3c (zakonodajna): ukinitev praga 5 EUR|da, za manjše posle, skupaj z drugimi ukrepi, s katerimi bi bila izterjava neplačanih zneskov gospodarna|da, zlasti za MSP. Proračunski stroški, stroški transakcije in stroški uskladitve niso bili ugotovljeni|da: navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

možnost 3d (zakonodajna): uvedba „pristojbine za zamujeno plačilo“|da: podjetjem bi bila omogočena povrnitev transakcijskih stroškov izterjave plačila in zaračunavanja obresti za zamujena plačila, tako da bi zgolj poslovni razlogi odvračali upnike od zaračunavanja obresti |da; stroške (pretežno transakcijske stroške) bi bilo mogoče prerazporediti; ni proračunskih stroškov ali stroškov uskladitve|da: navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

možnost 3e (zakonodajna): uvedba „nadomestila za zamujeno plačilo“|da: močan odvračilen učinek na dolžnike, sorazmerno z višino terjatve, saj bi stroški dolžnika presegli prihranke, ki bi jih sicer prejel od brezobrestnega trgovinskega kredita; pomeni tudi močno spodbudo upnikom za izterjavo plačila in obresti|da; stroške (pretežno transakcijske stroške) bi bilo mogoče prerazporediti; stroškov uskladitve ni; proračunski stroški so upravičeni glede na škodo, povzročeno podjetjem, in so sorazmerni z uskladitvijo|da: navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

možnost 3f (zakonodajna): razširitev vloge zastopniških organizacij|negotovo: te organizacije morda nimajo na voljo sredstev, da bi lahko nosile upravne stroške in finančna tveganja sodnih postopkov zaradi zamujenih plačil; razlog za neukrepanje je lahko tudi konflikt interesov, na primer kadar sta tako upnik kot dolžnik člana organizacije |da, če se sprejmejo ukrepi za zmanjšanje stroškov ukrepanja in povezanega finančnega tveganja (možnosti 3c, 3d in 3e)|da: navzkrižja ciljev z drugimi področji ni bilo mogoče ugotoviti|

Prej navedena analiza učinka kaže, da možnosti 3a/2, 3c, 3d in 3e izpolnjujejo merila učinkovitosti, uspešnosti in doslednosti pri poslih med dvema podjetjema. Ostale možnosti ne izpolnjujejo najmanj enega merila:

Razvrstitev možnosti |

Možnost|Uspešnost|Učinkovitost|Doslednost|

PRIPOROČENA IZBIRA|

možnost 3a/2 (zakonodajna): uskladitev plačilnih rokov državnih organov podjetjem|da|da|da|

možnost 3c (zakonodajna): ukinitev praga 5 EUR|da|da|da|

možnost 3d (zakonodajna): uvedba „pristojbine za zamujeno plačilo“|da|da|da|

možnost 3e (zakonodajna): uvedba „nadomestila za zamujeno plačilo“|da|da|da|

MOŽNOSTI, KI NISO PRIPOROČLJIVE|

možnost 3b (zakonodajna): zvišanje „mejne“ obrestne mere |negotovo|negotovo|da|

možnost 3f (zakonodajna): razširitev vloge zastopniških organizacij|negotovo|da|da|

možnost 3a/1 (zakonodajna): uskladitev plačilnih rokov med podjetji|da|ne|ne|

možnost 2a (nezakonodajna): organizacija dejavnosti ozaveščanja, namenjenih podjetjem|ne|ne|da|

možnost 2b (nezakonodajna): organizacija dejavnosti ozaveščanja, namenjenih organizacijam, ki zastopajo MSP|ne|da|da|

možnost 2c (nezakonodajna): objava informacij o slabih plačnikih|negotovo|ne|da|

Edina možnost, ki utegne povzročiti upravne stroške za podjetja, je možnost 2c. Groba ocena teh stroškov za to možnost znaša 25,3 milijarde eurov za MSP in 86,1 milijona eurov za velika podjetja.

[1] Sporočilo Komisije: Skupna prizadevanja za gospodarsko rast in nova delovna mesta. Nov začetek za Lizbonsko strategijo, COM(2005) 24.

[2] V skladu s Sporočilom Komisije Svetu, Evropskemu parlamentu, Evropskemu ekonomsko-socialnemu odboru in Odboru regij - „Najprej pomisli na male“ „Akt za mala podjetja“ za Evropo, COM(2008) 394 konč. z dne 25. junija 2008, je olajšanje dostopa MSP do financiranja ter razvijanje pravnega in poslovnega okolja, ki bo podpiralo pravočasno plačevanje v gospodarskem poslovanju, eno od desetih načel za usmerjanje in izvajanje politik MSP na ravni EU in držav članic.

[3] COM(2008) 800, 26.11.2008.

RO

(...PICT...)|COMISIA COMUNITĂȚILOR EUROPENE|

Bruxelles, 8.4.2009

SEC(2009) 316

DOCUMENT DE LUCRU AL SERVICIILOR COMISIEI Document de însoțire pentru

Propunerea de DIRECTIVĂ A PARLAMENTULUI EUROPEAN ȘI A CONSILIULUI privind combaterea întârzierii efectuării plăților în cazul tranzacțiilor comerciale (Reformare) REZUMATUL EVALUĂRII IMPACTULUI {COM(2009) 126 final} {SEC(2009) 315}

Referințe ale planificării activităților sau ale programului de lucru: 2009/ENTR/006. Prezentul document obligă numai serviciile Comisiei implicate în pregătirea evaluării impactului și nu aduce atingere formei finale a oricărei decizii pe care urmează să o ia Comisia.

Comitetul de evaluare a impactului şi-a prezentat avizul privind proiectul de evaluarea a impactului la 17 decembrie 2008 [D(2008) 10479]. Toate recomandările făcute de comitet au fost luate în considerare şi evaluarea impactului a fost modificată în consecinţă.

1. Definirea problemei

Directiva 2000/35/CE a fost adoptată în vederea combaterii întârzierii efectuării plăților în cazul tranzacțiilor comerciale. În conformitate cu directiva, o dobândă de întârziere poate fi percepută în cazul în care plata este efectuată după termenul legal sau contractual. Directiva prevede o rată legală, dar permite părţilor să convină asupra alteia. Aceste dobânzi sunt percepute începând cu prima zi după data de plată sau după expirarea perioadei de plată stabilite în contract, sau în cazul în care perioada de plată nu este stabilită, după 30 de zile de la data de primire a chitanţei sau a unei cereri echivalente de plată de către debitor.

În pofida intrării în vigoare a directivei, întârzierea efectuării plăţilor în tranzacţiile comerciale rămâne în continuare o practică des întâlnită în UE. Acestea nu au loc frecvent doar între întreprinderi: de asemenea, studiile arată că, în general, perioadele de plată în sectorul public sunt mai lungi decât perioadele de plată prevăzute în contractele din sectorul privat.

Cauzele întârzierii efectuării plăţilor în tranzacţiile comerciale şi a pasivităţii creditorilor sunt diverse:

(1) Structura pieţei: nivelul de competitivitate existent în cadrul unei pieţe, importanţa operatorilor de pe piaţă şi temerea aferentă de a compromite relaţiile comerciale cu clienţii constituie factori importanţi, determinând acordul sau refuzul creditorilor în materie de întârziere a efectuării plăților şi solicitarea de către debitori a prelungirii termenului de creditare Poziţia unui creditor pe o piaţă specifică va avea un impact important asupra atitudinii acestuia cu privire la întârzierea plăţilor şi la teama de a compromite relaţia sa comercială cu un client. În cazul debitorilor, principalele motive pentru plata la timp în tranzacţiile comerciale sunt legate deseori de reputaţia comercială sau profesională sau de încrederea mutuală în relaţiile comerciale pe termen lung.

(2) Ciclul economic: modificarea condiţiilor macroeconomice reprezintă o altă cauză a întârzierii plăţilor. O încetinire a activităţii economice poate cauza multiplicarea întârzierii efectuării plăţilor, deoarece întreprinderile amână plata facturilor lor. De asemenea, întreprinderile se confruntă cu o abilitate redusă de a genera lichidităţi în activităţile lor, iar băncile pot reduce acordarea de credite către înteprinderi. Cu toate acestea, îmbunătăţirea condiţiilor economice poate provoca, de asemenea, o creştere a întârzierilor de plată pentru anumite întreprinderi care sunt confruntate cu mai multe oportunităţi de investiţii şi, prin urmare, au mai multă nevoie de a obţine fonduri.

(3) accesul la finanţare şi constrângerile bugetare: disponibilitatea creditului, politica monetară, circulaţia şi natura informaţiilor privind creditul, situaţia trezoreriei întreprinderii şi disponibilitatea resurselor financiare provenind de la bănci pot influenţa, de asemenea, întârzierile în efectuarea plăţilor, în special pentru întreprinderile pentru care creditul bancar înlocuieşte finanţarea de către furnizori Un mare număr de întreprinderi debitoare şi autorităţi publice consideră întârzierea efectuării plăţilor ca o modalitate eficace şi ieftină de a-şi finanţa propriile operaţiuni şi activităţi. Pentru autorităţile publice, întârzierea efectuării plăţilor către creditori constituie o modalitate convenabilă, dar nejustificată, de a depăşi propriile constrângeri bugetare prin amânarea plăţilor până la perioada bugetară următoare.

(4) Organizarea internă a creditorilor şi debitorilor: practicile de gestionare financiară a debitorilor (inclusiv a autorităţilor publice) şi practicile de gestionare a creanţelor creditorilor, precum şi calitatea produselor şi serviciilor furnizate de aceştia şi a serviciilor post-vânzare constituie factori importanţi în evitarea întârzierii efectuării plăţilor. În tranzacţiile comerciale, creditorii, în special IMM-urile, nu dispun neapărat de sisteme de gestionare a creditelor pentru prevenirea sau gestionarea întârzierii plăţilor.

(5) Absenţa unor căi de recurs eficace şi eficiente: în pofida Directivei 2000/35/CE, numeroase întreprinderi, în special IMM-uri, nu reclamă interese atunci când au dreptul. Pentru anumiţi creditori, costurile întreprinderii unui demers împotriva întârzierii plăţilor nu se justifică prin avantajele financiare care rezultă din acesta. În multe dintre cazuri, costurile formalităţilor administrative suplimentare sunt irecuperabile. Vânarea rău-platnicilor sau perceperea de dobânzi pentru întârzierea plăţilor generează costuri administrative pe care multe întreprinderi doresc să le evite. Printre altele, suma finală reprezentată de dobânda legală percepută de la un debitor poate fi calculată doar la data la care creditorul primeşte efectiv plata, astfel încât, acesta din urmă trebuie să aştepte ziua plăţii pentru a cunoaşte exact suma dobânzii pe care o poate pretinde. În plus, în majoritatea cazurilor, costurile perceperii de dobândă înainte de data reală de plată ar depăşi avantajele financiare. Toate aceste motive fac ca riscul unor consecinţe negative pentru debitori în cazul întârzierilor de plată să fie prea scăzut pentru a obţine o îmbunătăţire reală a comportamentului de plată. Acest lucru este deplorabil, în special, în cazul administraţiilor publice, care nu se confruntă cu aceleaşi constrângeri financiare ca întreprinderile. În plus, câteva dispoziţii cheie ale directivei sunt neclare şi dificil de pus în aplicare în mod concret. De exemplu, sunt posibile mai multe interpretări privind modalităţile de calcul ale ratei dobânzii aplicabile, definirea costurilor de recuperare adecvate şi posibilitatea dobânzilor compuse.

Întârzierea plăţilor în tranzacţiile comerciale are efecte importante:

· Întârzierea plăţilor reprezintă un cost semnificativ pentru întreprinderile creditoare. În general, întârzierea plăţilor este nefastă pentru fluxul de lichidităţi, adaugă costuri financiare, reduce oportunităţile de investiţii şi sporeşte incertitudinea pentru multe întreprinderi creditoare, în principal IMM-uri, mai ales în perioadele de acces limitat sau costisitor la finanţare. Prin urmare, competitivitatea şi viabilitatea acestor întreprinderi este, adeseori, compromisă.

· Întreprinderile şi autorităţile publice debitoare care întârzie efectuarea plăţilor beneficiază de credite comerciale gratuite.

· Întârzierea plăţilor are un efect negativ asupra comerţului intracomunitar. În majoritatea statelor membre, întreprinderile consideră că riscul de întârziere a plăţilor este mai crescut în cazul vânzărilor de bunuri şi servicii către întreprinderi sau autorităţi publice din alte state membre. Printre alte motive, riscul întârzierilor de plată descurajează întreprinderile să vândă produse sau servicii în alte state membre, deoarece creşte nesiguranţa şi costul tranzacţiilor comerciale. De asemenea, întârzierile foarte mari de plată în cadrul achiziţiilor publice şi întârzierea plăţilor de către autorităţile publice descurajează operatorii economici să participe la procedurile de achiziţii publice. Această descurajare reduce capacitatea autorităţilor publice de a obţine cel mai bun randament pentru banii contribuabililor.

2. Obiective

Orice iniţiativă comunitară care vizează combaterea întârzierilor de plată trebuie:

· Să favorizeze realizarea obiectivelor mai vaste şi prioritare ale competitivităţii stabilite de Parteneriatul de la Lisabona pentru creștere și locuri de muncă Comunicarea Comisiei: Lucrând împreună pentru creștere economică și locuri de muncă. Un nou început pentru strategia de la Lisabona - COM(2005)24. ;[1]

Comunicarea Comisiei: Lucrând împreună pentru creștere economică și locuri de muncă. Un nou început pentru strategia de la Lisabona - COM(2005)24.

· Să reducă semnificativ poverile administrative pentru întreprinderi, să promoveze fluxurile de lichidităţi ale acestora şi să ajute mai multe persoane să-şi înființeze o întreprindere, în conformitate cu principiile Small Business Act În conformitate cu Comunicarea Comisiei către Consiliu, Parlamentul European, Comitetul Economic şi Social European şi Comitetul Regiunilor – „Gândiţi mai întâi la scară mică” - Un „ Small Business Act ” pentru Europa, COM(2008)394final din 25 iunie 2008, eforturile care vizează facilitarea accesului IMM-urilor la finanţare şi instituirea unui mediu juridic şi comercial care să favorizeze punctualitatea plăţilor în cadrul tranzacţiilor comerciale constituie unul dintre cele zece principii care ghidează conceperea şi punerea în aplicare a politicilor în favoarea IMM-urilor la nivelul UE şi al statelor membre. ;[2]

În conformitate cu Comunicarea Comisiei către Consiliu, Parlamentul European, Comitetul Economic şi Social European şi Comitetul Regiunilor – „Gândiţi mai întâi la scară mică” - Un „ Small Business Act ” pentru Europa, COM(2008)394final din 25 iunie 2008, eforturile care vizează facilitarea accesului IMM-urilor la finanţare şi instituirea unui mediu juridic şi comercial care să favorizeze punctualitatea plăţilor în cadrul tranzacţiilor comerciale constituie unul dintre cele zece principii care ghidează conceperea şi punerea în aplicare a politicilor în favoarea IMM-urilor la nivelul UE şi al statelor membre.

· Să faciliteze buna funcţionare şi realizarea pieţei interne prin eliminarea obstacolelor în calea tranzacţiilor comerciale transfrontaliere datorate întârzierilor în efectuarea plăților.

Iniţiativa oferă, de asemenea, un impuls important eforturilor care vizează remedierea crizei economice actuale contribuind la punerea în aplicare a Planului european de redresare economică COM(2008) 800 26.11.2008. şi favorizând situaţia fluxului de lichidităţi al întreprinderilor europene în vederea consolidării competitivității acestora pe termen lung.[3]

COM(2008) 800 26.11.2008.

În mod concret, aceste scopuri generale se împart în două obiective operaţionale indisociabile:

(1) prevederea unor măsuri care să descurajeze întârzierea efectuării plăţilor de către debitori și

(2) Prevederea unor măsuri care să permită creditorilor să-şi utilizeze pe deplin şi în mod eficace drepturile atunci când sunt plătiţi cu întârziere.

3. Opțiuni strategice

Pe lângă opţiunea de bază, au mai fost examinate următoarele opţiuni:

– opţiunea 2a (fără caracter legislativ): Organizarea de activităţi de sensibilizare care vizează întreprinderile;

– opţiunea 2b (fără caracter legislativ): Organizarea de activităţi de sensibilizare care vizează organizaţiile care reprezintă IMM-urile;

– Opţiunea 2c (fără caracter legislativ): publicarea informațiilor privind rău-platnicii;

– Opţiunea 3a (legislativă): armonizarea totală a perioadelor de plată;

– Opţiunea 3b (legislativă): creşterea „marjei” ratei dobânzii;

– Opţiunea 3c (legislativă): eliminarea pragului de 5 €;

– Opţiunea 3d (legislativă): introducerea unei „penalizări pentru întârzierea plăţii”;

– Opţiunea 3e (legislativă): introducerea unei „compensări pentru întârzierea plăţii”;

– Opţiunea 3f (legislativă): consolidarea rolului organizaţiilor reprezentative.

Mai multe opţiuni, cum ar fi abrogarea Directivei 2000/35/CE şi crearea unui fond european destinat furnizării de finanţare pentru IMM-uri fără costuri şi pe baza conturilor de creanţe, au fost eliminate într-o etapă incipientă a examinării diverselor soluţii.

4. Analiza impactului

Trebuie precizat faptul că, pentru anumite aspecte importante ale primelor trei cauze ale problemei evocate la punctul 1, UE nu este în mod necesar abilitată să acţioneze. Anumite probleme legate de structura pieţelor naţionale sau regionale trebuie abordate de către statele membre, în timp ce, în ceea ce priveşte ciclul economic, majoritatea mijloacelor de acţiune politică se află în mâinile statelor membre, astfel încât, la nivelul UE nu poate fi găsită nicio soluţie pentru toate cauzele problemei.

În plus, directiva este un instrument opţional pentru operatorii economici, având în vedere faptul că nu îi obligă să perceapă dobânzi pentru întârzierea plăţii. De asemenea, directiva se aplică într-un domeniu în care numeroşi alţi factori pot influenţa practicile de plată în tranzacţiile între întreprinderi. Mediul de reglementare care se aplică procesului de plată şi căilor de recurs judiciar pentru a obţine plata în cazul tranzacţiilor comerciale transfrontaliere în UE este în curs de modificare prin noile norme comunitare intrate în vigoare recent sau care vor fi aplicate în curând. Este dificil de ţinut cont de repercusiunile şi corelările din cadrul scenariului de referinţă. Prin urmare, este posibil doar să se ofere, cu titlu indicativ, estimări cantitative ale potenţialului impact economic şi social al fiecărei opţiuni oferite. În consecinţă, analiza este în principal calitativă. Ar trebui precizat faptul că niciuna dintre opţiuni nu ar avea un impact asupra mediului sau implicaţii în ceea ce priveşte ţări terţe.

Anumite cauze ale problemei pentru care UE nu este abilitată să acţioneze vor avea, cu siguranţă, o influenţă asupra aplicării efective a anumitor opţiuni. De exemplu, structura pieţei şi situaţia unui operator economic pe piaţă vor determina într-o mare măsură voinţa acestuia de a întreprinde demersuri împotriva rău-platnicilor şi de a-şi asuma riscul de a compromite o relaţie comercială care ar putea să valoreze mai multe mii de euro. Din acest motiv, deşi ar fi posibilă o estimare calitativă a impactului diferitelor opţiuni, este dificilă, în schimb, stabilirea unei previziuni fiabile a ansamblului de efecte economice pe care le va avea propunerea, astfel încât este imposibil de evaluat în mod cantitativ impactul social direct.

Opţiunile strategice sunt evaluate pe baza scenariului de referinţă în funcţie de eficacitate, randament şi coerenţă.

Comparaţia generală a opţiunilor|

Opțiunea|Eficacitate|Randament|Coerența|

Opţiunea 2a (fără caracter legislativ): organizarea de activităţi de sensibilizare care vizează întreprinderile|Nu fără impact asupra debitorilor; impact minim asupra creditorilor|Nu : necesită prea multe resurse pentru un rezultat foarte nesigur .|Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Opţiunea 2b (fără caracter legislativ): organizarea de activităţi de sensibilizare care vizează organizaţiile care reprezintă IMM-urile|Nu: este puţin probabil ca obiectivele să fie atinse.|Da: costuri bugetare relativ scăzute pentru UE. Nu mai există alte costuri.|Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Opţiunea 2c (fără caracter legislativ): publicarea informațiilor privind rău-platnicii|Fără garanţii : efect preventiv posibil asupra creditorilor, dar există multe inconveniente practice pentru aplicarea acestei opţiuni|Nu: costuri administrative foarte mari pentru întreprinderi.|Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Opţiunea 3a/1 ( legislativă): armonizarea perioadelor de plată între întreprinderi|Da: posibilitatea de a reduce plăţile întârziate prin scurtarea perioadelor contractuale de plată . |Nu: costuri mari de adaptare şi de punere în conformitate .|Nu: pierderi de libertate contractuală prin eliminarea posibilităţii pentru întreprinderi de a-şi face concurenţă prin perioadele de plată oferite clienţilor. De asemenea, acest lucru ar putea să crească presiunea asupra altor aspecte ale negocierilor contractuale pentru care marile întreprinderi ar fi întotdeauna în măsură să exercite o influenţă importantă asupra micilor furnizori .|

Opţiunea 3a/2 (legislativă): armonizarea perioadelor de plată între autorităţile publice şi întreprinderi|Da: teama de a afecta relaţia comercială cu clientul nu ar trebui să existe în contractele încheiate cu autorităţile naţionale, având în vedere că acestea trebuie să respecte proceduri standard transparente. În plus, perioada de plată nu este negociabilă în mod normal în cadrul contractelor acordate de o autoritate publică. Cu toate acestea, trebuie prevăzută o sancţiune suficient de severă în cazul întârzierii plăţii. |Da: implicaţiile bugetare pentru autorităţile naţionale ar rămâne relativ restrânse în raport cu lichidităţile suplimentare pe care le-ar genera pentru întreprinderi plăţile mai rapide din partea autorităţilor publice . |Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Opţiunea 3b ( legislativă): creşterea „marjei” ratei dobânzii |Fără garanţii: părţile interesate par să fie satisfăcute de prezenta „marjă” a ratei dobânzii. Întreprinderile au deja posibilitatea de a negocia o rată mai crescută în contract sau de a include o rată mai crescută în condiţiile lor comerciale. Normele actuale permit statelor membre să stabilească o marjă minimă mai crescută în legislaţia lor naţională.|Fără garanţii: această opţiune ar putea să consolideze poziţia marilor întreprinderi sau a întreprinderilor mai puternice deoarece ar întări poziţia de negociere a întreprinderilor care solicită o reducere în caz de plată mai rapidă.|Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Opţiunea 3c (legislativă): eliminarea pragului de 5 €|Da, în cazul micilor tranzacţii, dacă această măsură însoţeşte alte măsuri care ar face interesantă pe plan economic colectarea sumelor datorate.|Da, în special pentru IMM-uri. Nu a fost identificat niciun cost bugetar, de tranzacţie sau de conformitate .|Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Opţiunea 3d (legislativă): Introducerea unei „penalizări pentru întârzierea plăţii”|Da: aceasta ar permite întreprinderilor de a recupera costurile de tranzacţie în vederea obţinerii plăţii şi a perceperii dobânzii în caz de întârziere a plăţii, astfel încât să nu rămână decât argumente pur comerciale care să împiedice creditorii să perceapă dobânzi. |Da. Costurile (în principal cele de tranzacţie) pot fi redistribuite. Nu există costuri bugetare sau de conformitate.|Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Opţiunea 3e (legislativă): Introducerea unei „compensări pentru întârzierea plăţii”|Da: efect disuasiv important asupra debitorilor, proporţional cu importanţa sumelor pretinse, în măsura în care costurile datorate de către debitor ar fi superioare economiilor pe care le-ar obţine în cazul unui credit comercial gratuit. De asemenea, constituie un impuls puternic pentru creditori de a reclama plata şi dobânda.|Da. Costurile (în principal cele de tranzacţie) sunt de natură redistributivă. Nu există costuri de conformitate. Costurile bugetare sunt justificate, având în vedere prejudiciul suferit de întreprinderi, şi proporţionale cu aplicarea măsurii .|Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Opţiunea 3f (legislativă): Consolidarea rolului organizaţiilor reprezentative|Fără garanţii: aceste organizaţii nu dispun neapărat de resursele necesare pentru a-şi asuma cheltuielile administrative şi riscurile financiare ale procedurilor judiciare în cazurile de întârziere a plăţii. De asemenea, acestea ar putea fi împiedicate să intenteze o acţiune datorită unui conflict de interese, de exemplu, în cazul în care organizaţia numără printre membrii săi atât creditorii, cât şi debitorii. |Da, dacă sunt luate măsuri în vederea reducerii costului procedurilor de recurs, precum şi al riscurilor financiare conexe (opţiunile 3c, 3d şi 3e).|Da: nu au putut fi determinate corelări negative în alte domenii.|

Analiza impactului de mai sus arată că, în ceea ce priveşte tranzacţiile între întreprinderi, opţiunile 3a2, 3c, 3d şi 3e îndeplinesc criteriile de eficacitate, randament şi coerenţă . Celelalte opţiuni nu îndeplinesc cel puţin unul dintre criterii.

Clasamentul opţiunilor |

Opțiunea|Eficacitate|Randament|Coerența|

OPŢIUNI RECOMANDATE|

Opţiunea 3a/2 (legislativă): armonizarea perioadelor de plată între autorităţile publice şi întreprinderi|Da|Da|Da|

Opţiunea 3c (legislativă): eliminarea pragului de 5 €|Da|Da|Da|

Opţiunea 3d (legislativă): introducerea unei „penalizări pentru întârzierea plăţii”|Da|Da|Da|

Opţiunea 3e (legislativă): introducerea unei „compensări pentru întârzierea plăţii”|Da|Da|Da|

OPŢIUNI NERECOMANDATE|

Opţiunea 3b (legislativă): creşterea „marjei” ratei dobânzii |Fără garanţii|Fără garanţii|Da|

Opţiunea 3f (legislativă): consolidarea rolului organizaţiilor reprezentative|Fără garanţii|Da|Da|

Opţiunea 3a/1 (legislativă): armonizarea perioadelor de plată între întreprinderi|Da|Nu:|Nu:|

Opţiunea 2a (fără caracter legislativ): organizarea de activităţi de sensibilizare care vizează întreprinderile|Nu:|Nu:|Da|

Opţiunea 2b (fără caracter legislativ): organizarea de activităţi de sensibilizare care vizează organizaţiile care reprezintă IMM-urile|Nu|Da|Da|

Opţiunea 2c (fără caracter legislativ): publicarea informațiilor privind rău-platnicii|Fără garanţii|Nu|Da|

Singura opţiune care poate impune costuri administrative importante pentru întreprinderi este opţiunea 2c. Aceste costuri pentru opţiunea respectivă sunt estimate la aproximativ 25 300 de milioane EUR pentru IMM-uri şi 86,1 milioane EUR pentru întreprinderile mari.

[1] Comunicarea Comisiei: Lucrând împreună pentru creștere economică și locuri de muncă. Un nou început pentru strategia de la Lisabona - COM(2005)24.

[2] În conformitate cu Comunicarea Comisiei către Consiliu, Parlamentul European, Comitetul Economic şi Social European şi Comitetul Regiunilor – „Gândiţi mai întâi la scară mică” - Un „ Small Business Act ” pentru Europa, COM(2008)394final din 25 iunie 2008, eforturile care vizează facilitarea accesului IMM-urilor la finanţare şi instituirea unui mediu juridic şi comercial care să favorizeze punctualitatea plăţilor în cadrul tranzacţiilor comerciale constituie unul dintre cele zece principii care ghidează conceperea şi punerea în aplicare a politicilor în favoarea IMM-urilor la nivelul UE şi al statelor membre.

[3] COM(2008) 800 26.11.2008.

FI

(...PICT...)|EUROOPAN YHTEISÖJEN KOMISSIO|

Bryssel 8.4.2009

SEK(2009) 316

KOMISSION YKSIKÖIDEN VALMISTELUASIAKIRJA Oheisasiakirja

ehdotukseen EUROOPAN PARLAMENTIN JA NEUVOSTON DIREKTIIVIKSI kaupallisissa toimissa tapahtuvien maksuviivästysten torjumisesta (uudelleenlaadittu toisinto) TIIVISTELMÄ VAIKUTUSTEN ARVIOINNISTA {KOM(2009) 126 lopullinen} {SEK(2009) 315}

Suunnittelujärjestelmän tai työohjelman viite: 2009/ENTR/006. Tämä asiakirja edustaa ainoastaan vaikutusten arvioinnin laadintaan osallistuneiden komission yksiköiden kantaa. Se ei rajoita komission mahdollisesti tekemien päätösten lopullista muotoa.

Vaikutustenarviointilautakunta antoi 17. joulukuuta 2008 lausuntonsa vaikutustenarvioinnin luonnoksesta [D(2008)10479]. Kaikki lautakunnan tekemät suositukset on otettu huomioon ja vaikutusten arviointia on muutettu niiden mukaisesti.

1. Ongelman määrittely

Direktiivi 2000/35/EY annettiin kaupallisissa toimissa tapahtuvien maksuviivästysten torjumiseksi. Direktiivin mukaisesti viivästyskorkoa voidaan periä, kun maksua ei suoriteta sopimukseen tai lakiin perustuvan määräajan kuluessa. Direktiivissä vahvistetaan lakisääteinen korko, mutta osapuolille annetaan mahdollisuus sopia asiasta myös muutoin. Korko tulee maksettavaksi sopimuksessa määrättyä maksupäivää tai siinä määrätyn maksuajan päättymistä seuraavasta päivästä lukien taikka 30 päivän kuluttua siitä päivästä, jona velallinen on vastaanottanut laskun tai sitä vastaavan maksuvaatimuksen, jos maksuaikaa ei ole määrätty.

Direktiivistä huolimatta kaupallisten toimien maksuviivästykset ovat yhä tavanomaisia EU:ssa. Niitä esiintyy usein muuallakin kuin yritysten välillä: kyselytutkimuksista käy ilmi, että yleisesti ottaen julkisen sektorin maksuajat ovat pidempiä kuin yksityissektorin sopimuksissa.

Kaupallisten toimien maksuviivästyksiin ja monien velkojien passiiviseen asenteeseen on monia syitä:

(1) Markkinoiden rakenne: kilpailun määrä markkinoilla, markkinatoimijoiden markkinavoima sekä vastaavasti asiakassuhteiden vahingoittamisen pelko ovat tärkeitä tekijöitä, jotka vaikuttavat siihen, hyväksyvätkö velkojat maksuviivästyksen vai eivät ja pyytävätkö velalliset maksuajan pidennystä tavaraluotoille. Velkojan markkina-asemalla on merkittävä vaikutus siihen, miten hän suhtautuu maksuviivästyksiin ja pelkääkö hän vahingoittavansa asiakassuhteitaan. Velallisen kannalta tärkeimmät syyt suorittaa kaupallisten toimien maksut määräajan puitteissa liittyvät yleensä kaupalliseen tai ammatilliseen maineeseen tai keskinäiseen luottamukseen pitkäaikaisissa kaupallisissa suhteissa.

(2) Suhdannekierto: myös muuttuvat makroekonomiset olosuhteet aiheuttavat maksuviivästyksiä. Laskusuhdanne aiheuttaa todennäköisesti enemmän maksuviivästyksiä yritysten viivyttäessä laskunmaksuaan. Lisäksi yrityksillä on vaikeuksia kerryttää toiminnalla rahavarojaan, ja pankit saattavat vähentää luotonantoa yrityksille. Toisaalta myös taloustilanteen kohentuminen voi lisätä maksuviivästyksiä sellaisissa yrityksissä, joilla on enemmän sijoitusmahdollisuuksia ja vastaavasti suurempi rahoituksen tarve.

(3) Rahoituksen saatavuus ja budjettirajoitukset: Myös lainojen saatavuus, rahapolitiikka, lainoja koskevan informaation luonne ja kulku, yrityksen likviditeettipositio ja pankkirahoituksen saatavuus voivat vaikuttaa maksuviivästyksiin etenkin yrityksissä, joissa pankkilainaa käytetään korvaamaan toimitusluotot. Monet velallisyritykset ja viranomaiset pitävät maksujen viivästynyttä suorittamista tehokkaana ja edullisena tapana rahoittaa omaa toimintaa. Viranomaisille maksuviivästykset ovat lisäksi helppo vaikkakin luvaton keino selviytyä budjettirajoituksista, jos maksamista siirretään seuraavalle budjettikaudelle.

(4) Velkojien ja velallisten sisäinen organisaatio: Velallisten (myös viranomaisten) varainhoitokäytännöt ja velkojien luotonhallintakäytännöt sekä tuotteiden ja palvelujen laatu ja myynnin jälkeiset palvelut ovat tärkeitä maksuviivästyksiin ja niiden välttämiseen liittyviä tekijöitä. Kaupallisten toimien velkojilla ja näistä etenkin pk-yrityksillä ei välttämättä ole asianmukaista luotonhallintajärjestelmää, jolla estää tai hallita maksuviivästyksiä.

(5) Tehokkaiden ja tuloksellisten parannuskeinojen puuttuminen: Direktiivistä 2000/35/EY huolimatta monet yritykset ja varsinkaan pk-yritykset eivät veloita viivästyskorkoa, vaikka niillä olisi siihen oikeus. Joidenkin velkojien kohdalla maksuviivästyksiin puuttumisen aiheuttamat kustannukset eivät ole perusteltuja saatuun taloudelliseen hyötyyn verrattuna. Monissa tapauksissa ylimääräisen paperityön aiheuttamia kustannuksia ei saada takaisin. Viivyttelevien asiakkaiden muistuttaminen ja viivästyskorkojen perintä aiheuttavat hallinnollisia kustannuksia, joita monet yritykset pyrkivät välttämään. Lisäksi velallisen maksettavaksi koituvan lakisääteisen koron lopullinen määrä voidaan laskea vasta sinä päivänä, kun velkoja vastaanottaa maksun, ja näin ollen velkojan on odotettava suoritusta, ennen kuin hän tietää perittävän koron tarkan määrän. Useimmissa tapauksissa ennen varsinaista maksamista perittävän koron aiheuttamat kustannukset olisivat suuremmat kuin siitä saatava taloudellinen hyöty. Kaikki nämä syyt aiheuttavat sen, että maksuviivästyksestä velalliselle koituvien kielteisten seurausten riski on liian pieni, jotta sen avulla parannettaisiin maksukäyttäytymistä. Tämä on erityisen valitettavaa viranomaisten kohdalla, koska niillä ei ole samoja rahoitusrajoitteita kuin yrityksillä. Lisäksi monet direktiivin keskeiset säännökset ovat epäselviä tai niiden täytäntöönpano on vaikeaa. Esimerkiksi sovellettavasta korkoprosentista, ”asiaankuuluvien perintäkulujen” määritelmästä ja mahdollisuudesta periä korkoa korolle voidaan esittää erilaisia tulkintoja.

Kaupallisissa toimissa tapahtuvilla maksuviivästyksillä on tärkeitä vaikutuksia:

· Maksuviivästykset ovat merkittävä kustannustekijä velkojayrityksille. Yleisesti ottaen maksuviivästykset haittaavat kassavirtaa, lisäävät rahoituskustannuksia, kaventavat sijoitusmahdollisuuksia ja ruokkivat epävarmuutta monissa velkojayrityksissä etenkin, kun on kyse pk-yrityksistä ja varsinkin aikoina, jolloin rahoituksen saanti on vaikeaa ja kallista. Näiden tekijöiden tuloksena yritysten kilpailukyky ja vakavaraisuus joutuvat usein vaakalaudalle.

· Myöhässä maksavat velallisyritykset ja -viranomaiset saavat ilmaista tavaraluottoa.

· Maksuviivästyksillä on kielteinen vaikutus yhteisön sisäiseen kauppaan. Useimmissa jäsenvaltioissa yritykset katsovat, että tavaroiden ja palvelujen myyminen yrityksille ja viranomaisille toiseen jäsenvaltioon aiheuttaa suuremman maksuviivästysriskin. Muiden syiden ohella maksuviivästysriski estää yrityksiä myymästä tuotteita ja palveluja muihin jäsenvaltioihin, koska se lisää epävarmuutta ja yritystoiminnasta aiheutuvia kustannuksia. Myös julkisten hankintasopimusten hyvin pitkät maksuajat ja viranomaisten maksuviivästykset estävät talouden toimijoita osallistumasta julkisiin hankintamenettelyihin. Tämä puolestaan kaventaa viranomaisten mahdollisuuksia saada paras vastine veronmaksajien rahoille.

2. Tavoitteet

Maksuviivästyksen torjumiseksi tarkoitetun yhteisöaloitteen on

· edistettävä kasvuun ja työpaikkojen luomiseen tähtäävässä uudessa Lissabonin kumppanuudessa Komission tiedonanto: Kasvua ja työtä Euroopan tulevaisuuden hyväksi. Uusi alku Lissabonin strategialle – KOM(2005) 24. vahvistettuja kattavia kilpailukykytavoitteita, [1]

Komission tiedonanto: Kasvua ja työtä Euroopan tulevaisuuden hyväksi. Uusi alku Lissabonin strategialle – KOM(2005) 24.

· vähennettävä merkittävästi yrityksille koituvaa hallinnollista rasitetta, edistettävä niiden kassavirtaa ja tuettava useampien kansalaisten ryhtymistä yrittäjäksi Eurooppalaisia pk-yrityksiä tukevan aloitteen Komission tiedonanto neuvostolle, Euroopan parlamentille, Euroopan talous- ja sosiaalikomitealle ja alueiden komitealle – ”Pienet ensin” – Eurooppalaisia pk-yrityksiä tukeva aloite (”Small Business Act”), KOM(2008) 394 lopullinen, annettu 25. kesäkuuta 2008. Tiedonannon mukaan se, että parannetaan pk-yritysten mahdollisuuksia saada rahoitusta ja kehitetään sellainen oikeudellinen ja liiketoimintaympäristö, joka tukee maksujen ajallaan suorittamista liiketoimissa, on yksi niistä kymmenestä periaatteesta, joiden tarkoituksena on ohjata pk-yrityspolitiikan muotoilua ja toteuttamista niin EU:n tasolla kuin jäsenvaltioissakin. mukaisesti,[2]

Komission tiedonanto neuvostolle, Euroopan parlamentille, Euroopan talous- ja sosiaalikomitealle ja alueiden komitealle – ”Pienet ensin” – Eurooppalaisia pk-yrityksiä tukeva aloite (”Small Business Act”), KOM(2008) 394 lopullinen, annettu 25. kesäkuuta 2008. Tiedonannon mukaan se, että parannetaan pk-yritysten mahdollisuuksia saada rahoitusta ja kehitetään sellainen oikeudellinen ja liiketoimintaympäristö, joka tukee maksujen ajallaan suorittamista liiketoimissa, on yksi niistä kymmenestä periaatteesta, joiden tarkoituksena on ohjata pk-yrityspolitiikan muotoilua ja toteuttamista niin EU:n tasolla kuin jäsenvaltioissakin.

· helpotettava sisämarkkinoiden toteutumista ja joustavaa toimintaa poistamalla asiaan liittyvät esteet rajatylittäviltä kaupallisilta toimilta.

Aloitteella annetaan myös tärkeä sysäys nykyisen talouskriisin voittamiseksi edistämällä Euroopan talouden elvytyssuunnitelman KOM(2008) 800, 26.11.2008. täytäntöönpanoa ja tukemalla yritysten kassavirtaa eurooppalaisten yritysten kilpailukyvyn lujittamiseksi pitkällä aikavälillä.[3]

KOM(2008) 800, 26.11.2008.

Käytännössä tämä tarkoittaa kahta toimintatavoitetta:

(1) Velallisiin kohdistetaan tehokkaita toimenpiteitä, joiden tuloksena he eivät enää viivyttele laskun maksamisessa; ja

(2) Annetaan velkojien käyttöön toimenpiteitä, joiden avulla he voivat maksujen viivästyttyä käyttää oikeuksiaan täysin ja tehokkaasti.

3. Toimintavaihtoehdot

Perusvaihtoehdon lisäksi tarkasteltiin seuraavia vaihtoehtoja:

– Vaihtoehto 2 a (muu kuin lainsäädäntötoimenpide): tietoisuutta lisäävien toimien järjestäminen yrityksille,

– Vaihtoehto 2 b (muu kuin lainsäädäntötoimenpide): tietoisuutta lisäävien toimien järjestäminen pk-yrityksiä edustaville järjestöille,

– Vaihtoehto 2 c (muu kuin lainsäädäntötoimenpide): epävarmoja maksajia koskevien tietojen julkaiseminen,

– Vaihtoehto 3 a (lainsäädäntötoimenpide): maksuaikojen täysimittainen yhdenmukaistaminen,

– Vaihtoehto 3 b (lainsäädäntötoimenpide): marginaalikorkoprosentin nostaminen,

– Vaihtoehto 3 c (lainsäädäntötoimenpide): viiden euron kynnysarvon poistaminen,

– Vaihtoehto 3 d (lainsäädäntötoimenpide): ”myöhästymismaksun” käyttöönotto,

– Vaihtoehto 3 e (lainsäädäntötoimenpide): ”viivästyskorvauksen” käyttöönotto,

– Vaihtoehto 3 f (lainsäädäntötoimenpide): etujärjestöjen roolin vahvistaminen.

Erilaisia vaihtoehtoja tarkasteltaessa hylättiin jo varhaisessa vaiheessa useita muita mahdollisuuksia, kuten direktiivin 2000/35/EY kumoaminen sekä sellaisen eurooppalaisen rahaston perustaminen, joka myöntää pk-yrityksille maksutonta rahoitusta tilisaamisten perusteella.

4. Vaikutusten arviointi

On huomattava, että EU:lla ei välttämättä ole toimivaltaa joidenkin tärkeiden seikkojen osalta, jotka liittyvät edellä 1 kohdassa esitettyjen kolmen ensimmäisen ongelman syihin. Jotkin kansallisten ja alueellisten markkinoiden rakenteeseen liittyvät ongelmat olisi ratkaistava jäsenvaltioissa, kun taas suhdanteiden osalta useimmat talouspolitiikan välineistä ovat jäsenvaltioiden hallussa, mikä merkitsee sitä, että EU:n tasolla ei ole kaikkia ongelmien syitä kattavaa ratkaisua.

Kyseinen direktiivi on talouden toimijoiden kannalta vaihtoehtoinen väline siinä mielessä, että siinä ei velvoiteta vaatimaan viivästyskorkoa. Lisäksi direktiivi koskee aluetta, jolla monet muutkin tekijät voivat vaikuttaa maksusuorituksiin yritysten välisissä liiketoimissa. Rajatylittävien kaupallisten toimien maksusuorituksiin ja maksujen perintään oikeusteitse EU:ssa sovellettavaa sääntelyä ollaan uudistamassa uusilla EU-säännöillä, jotka tulivat hiljattain voimaan ja joita aletaan pian soveltaa käytännössä. Perusvaihtoehdossa on vaikea arvioida yhteisvaikutuksia ja päällekkäisyyksiä. Siksi on mahdollista antaa ainoastaan alustavat määrälliset arviot kunkin vaihtoehdon mahdollisista vaikutuksista talouteen ja yhteiskuntaan. Näin ollen analyysi on pääosin laadullinen. Lisäksi on huomattava, että yhdelläkään vaihtoehdolla ei ole vaikutuksia ympäristöön eikä kolmansiin maihin.

Joidenkin ongelmien syyt, joiden osalta EU:lla ei ole toimivaltaa, vaikuttavat kuitenkin tiettyjen vaihtoehtojen tehokkaaseen käyttöön. Esimerkiksi markkinarakenne ja talouden toimijan asema markkinoilla vaikuttavat merkittävästi siihen, kuinka halukas se on viivyttelevien velallisten vastaisiin toimiin ja mahdollisesti vahingoittamaan tuhansien eurojen arvoisia liikesuhteita. Vaikka eri vaihtoehtojen vaikutusta voidaan arvioida laadullisesti, on kuitenkin vaikea ennustaa luotettavasti ehdotuksen taloudellisia kokonaisvaikutuksia ja siten mahdotonta esittää myöskään määrällistä arviota suorista vaikutuksista yhteiskuntaan.

Toimintavaihtoehtoja on verrattu perusvaihtoehtoon niiden vaikuttavuuden, tehokkuuden ja johdonmukaisuuden perusteella.

Vaihtoehtojen yleisvertailu|

Vaihtoehto|Vaikuttavuus|Tehokkuus|Johdonmukaisuus|

Vaihtoehto 2 a (muu kuin lainsäädäntö toimenpide): tietoisuutta lisäävien toimien järjestäminen yrityksille|Ei: ei vaikutusta velallisiin ja hyvin vähäinen vaikutus velkojiin.|Ei: edellyttää liikaa resursseja vaikka tulokset epävarmoja. |Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Vaihtoehto 2 b (muu kuin lainsäädäntö toimenpide): tietoisuutta lisäävien toimien järjestäminen pk-yrityksiä edustaville järjestöille|Ei: tavoitteita ei todennäköisesti saavuteta.|Kyllä: melko alhaiset budjettikustannukset EU:lle. Ei muita kustannuksia.|Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Vaihtoehto 2 c (muu kuin lainsäädäntö toimenpide): epäluotettavia maksajia koskevien tietojen julkaiseminen|Epävarma: mahdollisesti ennalta ehkäisevä vaikutus velkojiin, mutta monia käytännön ongelmia toimeenpanossa. |Ei: hyvin suuret hallinnolliset kustannukset yrityksille.|Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Vaihtoehto 3 a/1 (lainsäädäntötoimenpide): maksuaikojen yhdenmukaistaminen yritysten välillä|Kyllä: vähentää todennäköisesti maksuviivästyksiä lyhentämällä sopimukseen perustuvia maksuaikoja. |Ei: merkittävät kustannukset säännösten noudattamisesta ja mukauttamisesta.|Ei: Sopimusvapaus menetetään poistamalla yritysten mahdollisuus kilpailla asiakkaille annettavilla maksuajoilla. Tämä taas voi aiheuttaa lisäpaineita sopimuksen muihin näkökohtiin, jolloin suuret yritykset voivat edelleen vaikuttaa merkittä västi pieniin toimittajiin.|

Vaihtoehto 3 a/2 (lainsäädäntö toimenpide): maksuaikojen yhdenmukaistaminen viranomaisten yrityksille suorittamissa maksuissa|Kyllä: Asiakassuhteen vahingoittamisen pelkoa ei pitäisi olla kansallisten viranomaisten kanssa tehdyissä sopimuksissa, joissa on noudatettava läpinäkyviä vakiomenettelyjä. Maksuaika ei myöskään tavallisesti ole neuvoteltava seikka viranomaisten kanssa tehtävässä sopimuksessa. Riittävän suurista seuraamuksista maksun viivästyessä olisi kuitenkin tarpeen säätää. |Kyllä: budjettivaikutukset kansallisiin viranomaisiin olisivat melko vähäiset verrattuna lisälikviditeettiin, jota viranomaisten entistä aiemmin suorittamat maksut toisivat yrityksille. |Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Vaihtoehto 3 b (lainsäädäntötoimenpide): marginaalikorkoprosentin nostaminen |Epävarma: sidosryhmät vaikuttavat tyytyväisiltä nykyiseen marginaalikorkoon. Yrityksillä on jo nykyisin mahdollisuus neuvotella sopimuksiin korkeampi korko prosentti tai sisällyttää korkeampi prosentti kaupallisiin ehtoihinsa. Nykyisten sääntöjen mukaisesti jäsenvaltiot voivat säätää kansallisessa lainsäädännössä marginaalikorolle korkeamman vähimmäismäärän.|Epävarma: tämä vaihtoehto voi lujittaa suurten tai vahvojen yritysten asemaa, koska sillä vahvistetaan niiden yritysten neuvottelu asemaa, jotka pyytävät nopean maksajan alennusta. |Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Vaihtoehto 3 c (lainsäädäntötoimenpide): viiden euron kynnysarvon poistaminen|Kyllä pienten liiketoimien osalta, jos tähän liittyy muita toimenpiteitä, joilla jäljelle jäävien summien perinnästä tulee edullista. |Kyllä , etenkin pk-yrityksille. Budjettiin, maksusuorituksiin ja säännösten noudattamiseen liittyviä kustannuksia ei havaittu.|Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Vaihtoehto 3 d (lainsäädäntötoimenpide): ”myöhästymismaksun” käyttöönotto|Kyllä: tämän vaihtoehdon avulla yritykset voivat kattaa myöhästyneen maksun ja koron perimisestä aiheutuvat kustannukset siten, että ainoastaan puhtaasti kaupalliset syyt estäisivät velkojia perimästä korkoa. |Kyllä: Kustannukset (pääasiassa maksusuorituksista aiheutuvat kustannukset) voidaan jakaa uudelleen. Ei budjettiin tai säännösten noudattamiseen liittyviä kustannuksia.|Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Vaihtoehto 3 e (lainsäädäntötoimenpide): ”viivästyskorvauksen” käyttöönotto|Kyllä: selkeä pelotevaikutus velallisiin, koska viivästyskorvaus olisi suhteessa perittävään summaan, ja velalliselle koituvat kustannukset ylittäisivät ilmaisesta kauppalainasta saatavan säästön. Myös velkojille vahva kannustin periä maksuja ja korkoja.|Kyllä: Kustannukset (pääasiassa maksusuorituksista aiheutuvat kustannukset) voidaan jakaa uudelleen. Ei säännösten noudattamisesta aiheutuvia kustannuksia. Budjettikustannukset ovat perusteltuja suhteessa yritysten kärsimään vahinkoon ja toimenpiteen noudattamiseen.|Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Vaihtoehto 3 f (lainsäädäntö toimenpide): etujärjestöjen roolin vahvistaminen|Epävarma: kyseisillä järjestöillä ei välttämättä ole resursseja selviytyä hallinnollisista kuluista ja taloudellisista riskeistä, joita maksuviivästyskanteet aiheuttavat. Ne eivät ehkä ole halukkaita nostamaan kannetta myöskään eturistiriitojen takia esimerkiksi silloin, kun sekä velkojat että velalliset ovat kyseisen järjestön jäseniä. |Kyllä , jos toteutetaan toimenpiteitä, joilla alennetaan kanteen esittämiskustannuksia ja siihen liittyviä taloudellisia riskejä (vaihtoehdot 3 c, 3 d ja 3 e).|Kyllä: ristiriitaisuuksia muihin alueisiin nähden ei havaittu.|

Edellä olevasta vaikutusten arvioinnista käy ilmi, että yritystenvälisissä liiketoimissa vaihtoehdot 3 a/2, 3 c, 3 d ja 3 e täyttävät vaikuttavuutta, tehokkuutta ja johdonmukaisuutta koskevat valintaperusteet. Muut vaihtoehdot eivät täytä yhtä tai useampaa valintaperustetta:

Toimintavaihtoehtojen paremmuuden määrittäminen |

Vaihtoehto|Vaikuttavuus|Tehokkuus|Johdonmukaisuus|

SUOSITELTU VALINTA|

Vaihtoehto 3 a/2 (lainsäädäntö toimenpide): maksuaikojen yhdenmukaistaminen viranomaisten yrityksille suorittamissa maksuissa|Kyllä|Kyllä|Kyllä|

Vaihtoehto 3 c (lainsäädäntötoimenpide): viiden euron kynnysarvon poistaminen|Kyllä|Kyllä|Kyllä|

Vaihtoehto 3 d (lainsäädäntötoimenpide): ”myöhästymismaksun” käyttöönotto|Kyllä|Kyllä|Kyllä|

Vaihtoehto 3 e (lainsäädäntötoimenpide): ”viivästyskorvauksen” käyttöönotto|Kyllä|Kyllä|Kyllä|

VAIHTOEHDOT, JOITA EI SUOSITELLA|

Vaihtoehto 3 b (lainsäädäntötoimenpide): marginaalikorkoprosentin nostaminen |Epävarma|Epävarma|Kyllä|

Vaihtoehto 3 f (lainsäädäntötoimenpide): etujärjestöjen roolin vahvistaminen|Epävarma|Kyllä|Kyllä|

Vaihtoehto 3 a/1 (lainsäädäntötoimenpide): maksuaikojen yhdenmukaistaminen yritysten välillä|Kyllä|Ei|Ei|

Vaihtoehto 2 a (muu kuin lainsäädäntö toimenpide): tietoisuutta lisäävien toimien järjestäminen yrityksille|Ei|Ei|Kyllä|

Vaihtoehto 2 b (muu kuin lainsäädäntö toimenpide): tietoisuutta lisäävien toimien järjestäminen pk-yrityksiä edustaville järjestöille|Ei|Kyllä|Kyllä|

Vaihtoehto 2 c (muu kuin lainsäädäntötoimenpide): epävarmoja maksajia koskevien tietojen julkaiseminen|Epävarma|Ei|Kyllä|

Ainoa vaihtoehto, joka aiheuttaisi todennäköisesti merkittäviä hallinnollisia kustannuksia yrityksille, on vaihtoehto 2 c. Karkea arvio tämän vaihtoehdon aiheuttamista kustannuksista on 25 300 miljoonaa euroa pk-yrityksille ja 86,1 miljoonaa euroa suurille yrityksille.

[1] Komission tiedonanto: Kasvua ja työtä Euroopan tulevaisuuden hyväksi. Uusi alku Lissabonin strategialle – KOM(2005) 24.

[2] Komission tiedonanto neuvostolle, Euroopan parlamentille, Euroopan talous- ja sosiaalikomitealle ja alueiden komitealle – ”Pienet ensin” – Eurooppalaisia pk-yrityksiä tukeva aloite (”Small Business Act”), KOM(2008) 394 lopullinen, annettu 25. kesäkuuta 2008. Tiedonannon mukaan se, että parannetaan pk-yritysten mahdollisuuksia saada rahoitusta ja kehitetään sellainen oikeudellinen ja liiketoimintaympäristö, joka tukee maksujen ajallaan suorittamista liiketoimissa, on yksi niistä kymmenestä periaatteesta, joiden tarkoituksena on ohjata pk-yrityspolitiikan muotoilua ja toteuttamista niin EU:n tasolla kuin jäsenvaltioissakin.

[3] KOM(2008) 800, 26.11.2008.

PT

(...PICT...)|COMISSÃO DAS COMUNIDADES EUROPEIAS|

Bruxelas, 8.4.2009

SEC(2009) 316

DOCUMENTO DE TRABALHO DOS SERVIÇOS DA COMISSÃO que acompanha a

Proposta de DIRECTIVA DO PARLAMENTO EUROPEU E DO CONSELHO que estabelece medidas de luta contra os atrasos de pagamento nas transacções comerciais (Reformulação) RESUMO DA AVALIAÇÃO DE IMPACTO (COM(2009) 126 final) (SEC(2009) 315)

Referência da agenda de planificação ou do programa de trabalho: 2009/ENTR/006. A presente avaliação de impacto vincula apenas os serviços da Comissão envolvidos na sua elaboração e não prejudica a forma final de qualquer decisão que venha a ser adoptada pela Comissão.

O comité de avaliação de impacto pronunciou-se sobre o projecto de avaliação de impacto em 17 de Dezembro de 2008 [D(2008)10479]. Todas as recomendações formuladas pelo comité foram consideradas e a avaliação de impacto foi modificada em conformidade.

1. Definição do problema

A Directiva 2000/35/CE foi adoptada com o propósito de combater os atrasos de pagamento nas transacções comerciais. Nos termos desta directiva, podem ser cobrados juros de mora quando os pagamentos não são feitos dentro do prazo contratual ou legal. A directiva prevê uma taxa legal, ainda que as partes possam estabelecer outros acordos. Os juros de mora são devidos a partir do dia seguinte ao termo do prazo de pagamento fixado no contrato ou, caso não tenha sido fixado qualquer prazo de pagamento, 30 dias após a data em que o devedor tiver recebido a factura ou um pedido de pagamento equivalente.

Não obstante a directiva, os atrasos de pagamento nas transacções comerciais continuam a ser prática corrente na UE, não ocorrendo só nas transacções entre empresas: segundo vários inquéritos, os prazos de pagamento nos contratos celebrados no sector público são, em geral, mais longos do que no sector privado.

As razões que estão na origem dos atrasos de pagamento nas transacções comerciais e a correspondente atitude passiva de muitos credores são diversas:

(1) A estrutura do mercado: o grau de concorrência no mercado, o poder de mercado dos intervenientes e o correspondente receio de prejudicar as relações comerciais com os clientes são importantes factores que determinam se os credores vão aceitar ou recusar atrasos de pagamento e se os devedores vão solicitar um alargamento dos períodos de crédito comercial. A posição de um credor num mercado específico terá um importante impacto na sua atitude relativamente a um atraso de pagamento e em relação ao seu receio de prejudicar a relação comercial com o cliente. Para os devedores, o pagamento atempado nas transacções comerciais justifica-se, de um modo geral, por razões de imagem comercial ou profissional ou ainda de confiança mútua quando se trata de relações comerciais duradouras.

(2) O ciclo económico: a evolução da conjuntura macroeconómica constitui outra causa dos atrasos de pagamento. Um ciclo económico recessivo pode originar mais atrasos de pagamento, quando as empresas adiam o pagamento das suas facturas. Também as empresas vêem reduzir-se a sua capacidade para gerar liquidez a partir das suas actividades, enquanto os bancos se podem mostrar mais reticentes à concessão de crédito. Todavia, a melhoria da conjuntura pode também provocar novos atrasos de pagamento para certas empresas que, vendo melhorar as suas oportunidades de investimento, precisam de mais fundos.

(3) O acesso ao financiamento e os condicionalismos orçamentais: A disponibilidade de crédito, a política monetária, o fluxo e a natureza da informação sobre o crédito, a situação de tesouraria da empresa e a disponibilidade de fundos através dos bancos também podem ter repercussões em termos de atrasos de pagamento, em especial nas empresas onde o crédito bancário substitui o crédito junto dos fornecedores. Muitas empresas e autoridades públicas em situação devedora consideram o atraso de pagamento como um meio eficaz e pouco oneroso de financiar operações e actividades próprias. Para as autoridades públicas, constitui também um meio fácil, ainda que injustificado, de contornar dificuldades orçamentais e protelar pagamentos para o exercício orçamental seguinte.

(4) A organização interna dos credores e dos devedores : as práticas de gestão financeira dos devedores (incluindo as autoridades públicas) e as práticas de gestão do crédito por parte dos credores, bem como a qualidade dos produtos e dos serviços que oferecem e respectivo apoio pós-venda constituem factores importantes para evitar atrasos de pagamento. Os credores nas transacções comerciais, designadamente as PME, não dispõem forçosamente de sistemas de gestão de crédito adequados para prevenir ou gerir os atrasos de pagamento.

(5) A falta de vias de recurso eficazes e razoáveis em termos de custos : não obstante a Directiva 2000/35/CE, muitas empresas, designadamente PME, não cobram juros de mora quando a eles têm direito. Para certos credores, a adopção de medidas em caso de pagamentos em atraso comporta custos que não se justificam em relação às contrapartidas financeiras. Em muitos casos, as despesas com as formalidades administrativas não podem ser recuperadas. Perseguir os maus pagadores ou facturar juros de mora significa gerar custos administrativos que muitas empresas preferem evitar. Acresce que o montante final dos juros legais exigíveis a um devedor só pode ser calculado no dia em que o credor recebe efectivamente o pagamento, pelo que este último deve esperar pelo pagamento antes de saber exactamente o montante dos juros que pode exigir. Na maior parte dos casos, os custos da cobrança de juros antes da data do pagamento efectivo são superiores às vantagens financeiras dessa cobrança. Por todos estes motivos, o risco de consequências negativas em caso de atraso de pagamento por parte do devedor é irrisório para suscitar uma melhoria significativa dos comportamentos em matéria de pagamento. Esta situação é particularmente grave quando se trata de administrações públicas, as quais não estão expostas aos mesmos condicionalismos de financiamento que as empresas. Acresce que várias disposições essenciais da directiva não são claras ou são de difícil aplicação. Assim, são possíveis várias interpretações em relação às modalidades de cálculo da taxa de juro aplicável, à definição de «prejuízos relevantes» e à possibilidade de juros compostos.

Os atrasos de pagamento nas transacções comerciais têm importantes efeitos:

· Os atrasos de pagamento comportam custos importantes para as empresas credoras. Em geral, são prejudiciais em termos de tesouraria, representam custos financeiros adicionais, reduzem as perspectivas de investimento e exacerbam a incerteza para muitas empresas credoras, PME em particular, quando o acesso ao financiamento é limitado e oneroso. Em muitos casos comprometem a competitividade e a solvabilidade das empresas.

· As empresas e os poderes públicos em situação devedora que tardam a pagar as respectivas dívidas beneficiam de créditos comerciais gratuitos.

· Os atrasos de pagamento têm repercussões negativas no comércio intracomunitário. Na maior parte dos Estados-Membros, as empresas consideram que o risco de atraso de pagamento é maior quando se trata de vendas de bens e serviços a empresas ou a poderes públicos de outros Estados-Membros. Este risco é uma das razões que desincentivam as empresas a vender bens e serviços noutros Estados-Membros, uma vez que aumenta as incertezas e o custo das transacções comerciais. Prazos de pagamento demasiado longos nos concursos públicos e pagamentos tardios por parte das autoridades públicas dissuadem também os operadores económicos de participar em concursos, o que reduz a capacidade de os poderes públicos maximizarem a eficácia da utilização do dinheiro dos contribuintes.

2. Objectivos

Qualquer iniciativa comunitária para combater os atrasos de pagamento deve :

· contribuir para concretizar os grandes objectivos de competitividade prioritários consagrados na Parceria de Lisboa para o crescimento e o emprego Comunicação da Comissão: «Trabalhando juntos para o crescimento e o emprego. Um novo começo para a Estratégia de Lisboa», COM(2005) 24. ;[1]

Comunicação da Comissão: «Trabalhando juntos para o crescimento e o emprego. Um novo começo para a Estratégia de Lisboa», COM(2005) 24.

· reduzir de forma significativa os encargos administrativos par as empresas, favorecer a situação de tesouraria e suscitar vocações empresariais, em conformidade com os princípios do Small Business Act Segundo a Comunicação da Comissão ao Parlamento Europeu, ao Conselho, ao Comité Económico e Social Europeu e ao Comité das Regiões - Think Small First Um Small Business Act para a Europa, COM(2008)394 final de 25 de Junho de 2008, facilitar o acesso das PME ao financiamento e desenvolver um quadro legal e empresarial propício aos pagamentos atempados nas transacções comerciais constitui um dos 10 princípios orientadores da concepção e da orientação das políticas para as PME à escala da UE e no plano nacional. ;[2]

Segundo a Comunicação da Comissão ao Parlamento Europeu, ao Conselho, ao Comité Económico e Social Europeu e ao Comité das Regiões - Think Small First Um Small Business Act para a Europa, COM(2008)394 final de 25 de Junho de 2008, facilitar o acesso das PME ao financiamento e desenvolver um quadro legal e empresarial propício aos pagamentos atempados nas transacções comerciais constitui um dos 10 princípios orientadores da concepção e da orientação das políticas para as PME à escala da UE e no plano nacional.

· facilitar o correcto funcionamento e a conclusão do mercado interno por via da eliminação dos obstáculos às transacções comerciais transfronteiras decorrentes dos atrasos de pagamento.

A iniciativa imprime também uma importante dinâmica à resolução da actual crise económica, contribuindo para a aplicação do Plano de Relançamento da Economia Europeia COM (2008)800 de 26.11.2008. e favorecendo a situação de tesouraria das empresas europeias, a fim de reforçar a sua competitividade a longo prazo.[3]

COM (2008)800 de 26.11.2008.

Concretamente, estes objectivos dividem-se em dois objectivos operacionais indissociáveis:

(1) prever medidas eficazes para dissuadir os devedores de pagar com atrasos; e

(2) prever medidas que permitam aos credores exercer plena e eficazmente os seus direitos em caso de atrasos de pagamento.

3. Opções estratégicas

Para além do cenário de referência, foram analisadas as seguintes opções:

– Opção 2a (não legislativa): organização de acções de sensibilização dirigidas às empresas;

– Opção 2b (não legislativa): organização de acções de sensibilização dirigidas a organizações representativas das PME;

– Opção 2c (não legislativa): publicação de informações sobre maus pagadores;

– Opção 3a (legislativa): harmonização total dos prazos de pagamento ;

– Opção 3b (legislativa): aumento da «margem»;

– Opção 3c (legislativa): supressão do limiar dos 5 euros;

– Opção 3d (legislativa): introdução de uma «taxa de juros legais de mora »;

– Opção 3e (legislativa): introdução de uma «indemnização por atraso de pagamento»;

– Opção 3f (legislativa): reforço do papel das organizações representativas.

Várias opções, tais como a revogação da Directiva 2000/35/CE, a criação de um fundo europeu destinado ao financiamento das PME sem custos e com base em créditos, foram abandonadas logo nas primeiras fases do estudo das diferentes opções.

4. Análise do impacto

Importa salientar que, em relação a alguns importantes aspectos das três primeiras causas do problema a que se faz referência no ponto 1, a UE não está necessariamente habilitada a intervir. Certos problemas ligados à estrutura dos mercados nacionais ou regionais são de competência nacional, enquanto que no que diz respeito ao ciclo económico, a maior parte das alavancas de política económica estão nas mãos dos Estados-Membros, pelo que não é possível encontrar uma solução global ao nível da UE para dar resposta a todas as causas do problema.

Acresce que a directiva é um instrumento facultativo para os operadores económicos e, nessa medida, não os obriga a cobrar juros de mora por atrasos de pagamento. A directiva aplica-se também num domínio em que vários outros factores podem influenciar as práticas de pagamento nas transacções entre empresas. O quadro normativo aplicável ao processo de pagamento e às vias de recurso judiciais para obter os pagamentos em caso de transacções comerciais transfronteiras na UE está a ser objecto de reformulação, com a adopção de novas regras comunitárias que entraram recentemente em vigor ou que se aplicarão em breve. É difícil ter em conta as interacções e as repercussões no cenário de referência. Daí que só seja possível fornecer estimativas quantitativas com carácter indicativo das possíveis repercussões económicas e sociais das diferentes opções. Em consequência, a análise é essencialmente qualitativa. Importa notar que nenhuma das opções previstas teria impacto no ambiente nem consequências para países terceiros.

Algumas das causas dos problemas sobre as quais a UE não está habilitada a intervir vão, no entanto, influenciar a escolha de determinadas opções. Por exemplo, a estrutura do mercado e a posição de um operador económico no mercado determinarão em grande medida a sua vontade de agir contra os maus pagadores e de correr o risco de comprometer uma relação comercial que pode valer vários milhares de euros. Por este motivo, ainda que seja possível fazer uma estimativa qualitativa da incidência das diferentes opções, é difícil fazer uma previsão fiável do conjunto das repercussões económicas da proposta, pelo que é impossível avaliar quantitativamente os seus efeitos sociais directos.

As opções foram avaliadas em relação ao cenário de referência, em função da respectiva eficácia, viabilidade e coerência:

Comparação das várias opções|

Opção|Eficácia|Viabilidade|Coerência|

Opção 2a (não legislativa): organização de acções de sensibilização dirigidas às empresas|Não : incidência nula nos devedores e mínima nos credores|Não : implica demasiados recursos para um resultado muito incerto.|Sim : não foi possível identificar consequências negativas noutros domínios.|

Opção 2b (não legislativa): organização de acções de sensibilização dirigidas a organizações representativas das PME|Não : pouco provável que os objectivos possam ser atingidos.|Sim : custo orçamental relativamente baixo para a UE. Sem outros custos.|Sim : não foi possível identificar correlações negativas noutros domínios.|

Opção 2c (não legislativa): publicação de informações sobre maus pagadores|Não garantida : possível efeito preventivo nos credores, mas vários inconvenientes práticos.|Não : custos administrativos muito elevados para as empresas.|Sim : não foi possível identificar correlações negativas noutros domínios.|

Opção 3a /1 (legislativa): harmonização dos prazos de pagamento entre empresas|Sim : possibilidade de reduzir os atrasos de pagamento mediante redução dos prazos de pagamento contratuais. |Não : consideráveis custos de adaptação e de conformidade|Não : perda de liberdade contratual, pela retirada às empresas da possibilidade de competir com base nos prazos de pagamento propostos aos clientes. Risco de pressão acrescida noutros aspectos das negociações contratuais, dado que as grandes empresas ainda podem exercer uma grande influência nos fornecedores das pequenas empresas.|

Opção 3a /2 (legislativa): harmonização dos prazos de pagamento das autoridades públicas às empresas|Sim : o receio de prejudicar a relação comercial com o cliente não deveria existir nos contratos celebrados com autoridades nacionais, visto que é necessário respeitar normas e procedimentos transparentes. Acresce que o prazo de pagamento não constitui geralmente uma cláusula negociável nos contratos celebrados por autoridades públicas. Contudo, é necessário prever sanções suficientemente pesadas em caso de atraso de pagamento. |Sim : a incidência orçamental para os poderes públicos nacionais seria relativamente limitada em relação ao acréscimo de liquidez que para as empresas representariam pagamentos mais rápidos por parte dos poderes públicos. |Sim : não foi possível identificar correlações negativas noutros domínios.|

Opção 3b (legislativa): subida «margem» |Não garantida: os intervenientes parecem satisfeitos com a margem actual. As empresas já têm possibilidade de negociar uma taxa mais elevada no contrato ou incluir nas suas condições comerciais uma taxa mais elevada. As regras actuais permitem que os Estados-Membros fixem uma taxa mínima mais elevada na respectiva legislação nacional.|Não garantida: esta opção poderia conferir maior peso às empresas maiores ou mais poderosas, já que reforçaria a posição negocial das empresas que pedem um desconto de pronto pagamento.|Sim : não foi possível identificar correlações negativas noutros domínios.|

Opção 3c (legislativa): supressão do limiar dos 5 euros|Sim : para as pequenas transacções se esta medida for acompanhada de outras que tornem mais económica a recuperação dos montantes devidos.|Sim , em especial para as PME. Não foram identificados custos orçamentais, comerciais ou de conformidade.|Sim : não foi possível identificar correlações negativas noutros domínios.|

Opção 3d (legislativa): introdução de uma «taxa de juros legais de mora » |Sim : permitiria às empresas recuperar os custos das transacções efectuadas para obter pagamentos e facturar juros de mora, de forma a que só argumentos puramente comerciais possam impedir os credores de cobrar juros. |Sim : os custos (essencialmente de transacção) são redistributivos. Sem custos orçamentais ou de conformidade.|Sim : não foi possível identificar correlações negativas noutros domínios.|

Opção 3e (legislativa): introdução de uma «indemnização por atraso de pagamento»; |Sim : importante efeito dissuasor para os devedores, proporcional à importância dos montantes exigidos, na medida em que os custos incorridos seriam superiores às economias decorrentes de um crédito comercial gratuito. Também incitaria fortemente os credores a exigir o pagamento dos montantes devidos e dos juros.|Sim : os custos (essencialmente de transacção) são redistributivos. Sem custos de conformidade. Os custos orçamentais justificam-se em relação aos danos infligidos às empresas e são proporcionais à aplicação da medida.|Sim : não foi possível identificar correlações negativas noutros domínios.|

Opção 3f (legislativa): reforço do papel das organizações representativas|Não garantida: estas organizações não dispõem forçosamente dos recursos necessários para assumir os encargos administrativos e os riscos financeiros de processo judiciais em acções por atraso de pagamento. Poderiam ainda ser impedidas de intentar acções devido a conflitos de interesses, por exemplo, se entre os seus membros se contasse o credor ou o devedor. |Sim , se foram tomadas medidas para reduzir o custo dos procedimentos de recurso e os riscos financeiros correspondentes (opções 3c, 3d e 3e).|Sim : não foi possível identificar correlações negativas noutros domínios.|

A análise de impacto supra revela que, no que se refere às transacções entre empresas, as opções 3a/2, 3c, 3d e 3e cumprem os critérios de eficácia, viabilidade e coerência. As outras opções não cumprem pelo menos um destes critérios.

Classificação das opções |

Opção|Eficácia|Viabilidade|Coerência|

OPÇÃO RECOMENDADA|

Opção 3a /2 (legislativa): harmonização dos prazos de pagamento das autoridades públicas às empresas|Sim|Sim|Sim|

Opção 3c (legislativa): supressão do limiar dos 5 euros|Sim|Sim|Sim|

Opção 3d (legislativa): introdução de uma «taxa de juros legais de mora» |Sim|Sim|Sim|

Opção 3e (legislativa): introdução de uma «indemnização por atraso de pagamento»; |Sim|Sim|Sim|

OPÇÕES NÃO RECOMENDADAS|

Opção 3a (legislativa): subida da taxa de juro «marginal» |Não garantida|Não garantida|Sim|

Opção 3f (legislativa): reforço do papel das organizações representativas|Não garantida|Sim|Sim|

Opção 3a /1 (legislativa): harmonização dos prazos de pagamento entre empresas|Sim|Não|Não|

Opção 2a (não legislativa): organização de acções de sensibilização dirigidas às empresas|Não|Não|Sim|

Opção 2b (não legislativa): organização de acções de sensibilização dirigidas a organizações representativas das PME|Não|Sim|Sim|

Opção 2c (não legislativa): publicação de informações sobre maus pagadores|Não garantida|Não|Sim|

A única opção susceptível de impor custos administrativos importantes às empresas é a opção 2c. Os custos desta opção estimam-se em 25 300 milhões de euros para as PME e 86,1 milhões de euros para as grandes empresas.

[1] Comunicação da Comissão: «Trabalhando juntos para o crescimento e o emprego. Um novo começo para a Estratégia de Lisboa», COM(2005) 24.

[2] Segundo a Comunicação da Comissão ao Parlamento Europeu, ao Conselho, ao Comité Económico e Social Europeu e ao Comité das Regiões - Think Small First Um Small Business Act para a Europa, COM(2008)394 final de 25 de Junho de 2008, facilitar o acesso das PME ao financiamento e desenvolver um quadro legal e empresarial propício aos pagamentos atempados nas transacções comerciais constitui um dos 10 princípios orientadores da concepção e da orientação das políticas para as PME à escala da UE e no plano nacional.

[3] COM (2008)800 de 26.11.2008.

EL

(...PICT...)|ΕΠΙΤΡΟΠΗ ΤΩΝ ΕΥΡΩΠΑΪΚΩΝ ΚΟΙΝΟΤΗΤΩΝ|

Βρυξέλλες, 8.4.2009

SEC(2009) 316

ΕΓΓΡΑΦΟ ΕΡΓΑΣΙΑΣ ΤΩΝ ΥΠΗΡΕΣΙΩΝ ΤΗΣ ΕΠΙΤΡΟΠΗΣ Συνοδευτικό έγγραφο στην

Πρόταση ΟΔΗΓΙΑ ΤΟΥ ΕΥΡΩΠΑΪΚΟΥ ΚΟΙΝΟΒΟΥΛΙΟΥ ΚΑΙ ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ για την καταπολέμηση των καθυστερήσεων πληρωμών στις εμπορικές συναλλαγές (Αναδιατύπωση) ΠΕΡΙΛΗΨΗ ΤΗΣ ΕΚΤΙΜΗΣΗΣ ΕΠΙΠΤΩΣΕΩΝ {COM(2009) 126 τελικό } {SEC(2009) 315}

Προγραμματισμός ημερήσιας διάταξης ή αναφορά ΠΕ: 2009/ENTR/006. Το παρόν έγγραφο δεσμεύει μόνο τις υπηρεσίες της Επιτροπής που πήραν μέρος στην κατάρτιση της εκτίμησης επιπτώσεων και δεν προδικάζει την τελική μορφή οποιασδήποτε απόφασης ληφθεί από την Επιτροπή.

Η επιτροπή εκτίμησης επιπτώσεων γνωμοδότησε σχετικά με το σχέδιο εκτίμησης επιπτώσεων στις 17 Δεκεμβρίου 2008 [D(2008)10479]. Όλες οι συστάσεις που έγιναν από την εν λόγω επιτροπή ελήφθησαν υπόψη και η εκτίμηση επιπτώσεων τροποποιήθηκε ανάλογα.

1. Προσδιορισμοσ του προβληματοσ

Η οδηγία 2000/35/ΕΚ εκδόθηκε με σκοπό την καταπολέμηση των καθυστερήσεων πληρωμών στις εμπορικές συναλλαγές. Σύμφωνα με την οδηγία μπορεί να χρεωθεί τόκος για την καθυστέρηση πληρωμής όταν η πληρωμή δεν γίνεται εντός της συμβατικής ή νόμιμης προθεσμίας. Η οδηγία προβλέπει ένα νόμιμο επιτόκιο αλλά επιτρέπει στα συμβαλλόμενα μέρη να συμφωνήσουν διαφορετικά. Ο τόκος αυτός καθίσταται απαιτητός από την ημέρα που ακολουθεί την ημερομηνία ή τη λήξη της προθεσμίας πληρωμής που καθορίζεται στη σύμβαση ή 30 ημέρες μετά την ημερομηνία παραλαβής από τον οφειλέτη του τιμολογίου ή άλλης ισοδύναμης αίτησης για πληρωμή εάν δεν καθορίζεται προθεσμία πληρωμής.

Παρά την έκδοση της οδηγίας, οι καθυστερήσεις πληρωμών στις εμπορικές συναλλαγές εξακολουθούν να αποτελούν μια ευρέως διαδεδομένη πρακτική στην ΕΕ. Από τις έρευνες αποδεικνύεται ότι οι καθυστερήσεις αυτές δεν παρατηρούνται μόνο συχνά στις συναλλαγές μεταξύ επιχειρήσεων, αλλά και ότι, γενικά, οι προθεσμίες πληρωμής στο δημόσιο τομέα είναι μεγαλύτερες από τις προθεσμίες πληρωμής στον ιδιωτικό τομέα.

Οι αιτίες των καθυστερήσεων πληρωμών στις εμπορικές συναλλαγές και η αντίστοιχη παθητική στάση πολλών πιστωτών είναι πολλές:

(1) Η δομή της αγοράς: το επίπεδο του ανταγωνισμού στο πλαίσιο μιας αγοράς, η ισχύς στην αγορά όσων συμμετέχουν σε αυτήν και ο φόβος που συνδέεται με τη διατάραξη των εμπορικών σχέσεων με πελάτες είναι σημαντικοί παράγοντες που καθορίζουν εάν οι πιστωτές θα αποδεχτούν ή θα αρνηθούν την καθυστέρηση πληρωμής και εάν οι οφειλέτες θα επιδιώξουν παράταση της περιόδου εμπορικής πίστωσης. Η θέση ενός πιστωτή σε μια συγκεκριμένη αγορά θα έχει μεγάλο αντίκτυπο στη στάση του απέναντι στην καθυστέρηση της πληρωμής και στο φόβο του για τη διατάραξη της εμπορικής του σχέσης με τον πελάτη. Για τους οφειλέτες, οι κύριοι λόγοι για την έγκαιρη πληρωμή στις εμπορικές συναλλαγές συχνά συνδέονται με την εμπορική ή επαγγελματική φήμη ή την αμοιβαία εμπιστοσύνη στις μακροχρόνιες εμπορικές σχέσεις.

(2) Ο οικονομικός κύκλος: οι μεταβαλλόμενες μακροοικονομικές συνθήκες αποτελούν άλλη μία αιτία καθυστέρησης των πληρωμών. Ένα σημείο κάμψης στον οικονομικό κύκλο είναι πιθανόν να προκαλέσει περισσότερες καθυστερήσεις πληρωμών καθώς οι εταιρείες καθυστερούν την εξόφληση των τιμολογίων τους. Επίσης, οι εταιρείες υποφέρουν από την περιορισμένη δυνατότητα δημιουργίας ρευστότητας από τις εργασίες τους και οι τράπεζες μπορεί να περιορίσουν την πίστωση στις εταιρείες. Ωστόσο, η βελτίωση των οικονομικών συνθηκών μπορεί, επίσης, να προκαλέσει αύξηση των καθυστερήσεων πληρωμών για ορισμένες εταιρείες οι οποίες βλέποντας να παρουσιάζονται περισσότερες ευκαιρίες επενδύσεων έχουν μεγαλύτερη ανάγκη κεφαλαίων.

(3) Η πρόσβαση στη χρηματοδότηση και οι δημοσιονομικοί περιορισμοί: Η διαθεσιμότητα πίστωσης, η νομισματική πολιτική, η ροή και ο χαρακτήρας των πληροφοριών πίστωσης, η κατάσταση ρευστότητας μιας εταιρείας και η διαθεσιμότητα χρηματοοικονομικών πόρων από τις τράπεζες, μπορούν επίσης να επηρεάσουν τις καθυστερήσεις πληρωμών, ιδίως για τις επιχειρήσεις για τις οποίες η τραπεζική πίστωση υποκαθιστά την πίστωση του προμηθευτή. Πολλές επιχειρήσεις και δημόσιες αρχές-οφειλέτες θεωρούν τις καθυστερήσεις πληρωμών έναν αποτελεσματικό και φθηνό τρόπο χρηματοδότησης των δικών τους εργασιών και δραστηριοτήτων. Για τις δημόσιες αρχές, η καθυστέρηση της πληρωμής των πιστωτών είναι, επίσης, ένας εύκολος, αλλά αδικαιολόγητος, τρόπος για να ξεπεράσουν τους δημοσιονομικούς περιορισμούς μεταθέτοντας τις πληρωμές στην επόμενη δημοσιονομική περίοδο.

(4) Η εσωτερική οργάνωση πιστωτών και οφειλετών: Η πρακτική χρηματοοικονομικής διαχείρισης των οφειλετών (συμπεριλαμβανομένων των δημόσιων αρχών) και η πρακτική πιστωτικής διαχείρισης των πιστωτών, καθώς και η ποιότητα των προϊόντων και των υπηρεσιών τους και η εξυπηρέτηση μετά την πώληση αποτελούν σημαντικούς παράγοντες (για την αποτροπή) των καθυστερήσεων πληρωμών. Οι πιστωτές στις εμπορικές συναλλαγές, και ιδιαίτερα οι ΜΜΕ, δεν διαθέτουν απαραιτήτως κατάλληλα συστήματα διαχείρισης της πίστωσης για την πρόληψη ή τη διαχείριση των καθυστερήσεων πληρωμών.

(5) Η έλλειψη αποτελεσματικής και αποδοτικής αντιμετώπισης: παρά την ύπαρξη της οδηγίας 2000/35/ΕΚ, πολλές επιχειρήσεις, και ιδιαίτερα ΜΜΕ, δεν χρεώνουν τόκο αν και έχουν το δικαίωμα να το κάνουν. Για ορισμένους πιστωτές, το κόστος της κινητοποίησης κατά της καθυστέρησης πληρωμής δεν αιτιολογείται από το χρηματοοικονομικό όφελος. Σε πολλές περιπτώσεις, οι δαπάνες για την επιπλέον γραφειοκρατική διαδικασία δεν εισπράττονται. Το κυνήγι των πελατών που καθυστερούν να πληρώσουν ή η χρέωση τόκων στις καθυστερημένες πληρωμές δημιουργεί διοικητικό κόστος που πολλές επιχειρήσεις επιθυμούν να αποφύγουν. Επιπλέον, το τελικό ποσό του νόμιμου τόκου που οφείλει ένας οφειλέτης μπορεί να υπολογιστεί μόνο την ημέρα κατά την οποία εξοφλείται πραγματικά ο πιστωτής, επομένως ο πιστωτής πρέπει να περιμένει την πληρωμή χωρίς να γνωρίζει ακριβώς το ποσό του τόκου που θα μπορούσε να χρεώσει. Επίσης, το κόστος της χρέωσης τόκων πριν από την πραγματική ημερομηνία πληρωμής θα υπερέβαινε κατά πολύ τα χρηματοοικονομικά οφέλη στις περισσότερες περιπτώσεις. Για όλους αυτούς τους λόγους ο κίνδυνος των αρνητικών επιπτώσεων για τους οφειλέτες στην περίπτωση καθυστέρησης των πληρωμών είναι πολύ χαμηλός για να υπάρξει σημαντική βελτίωση στη συμπεριφορά τους όσον αφορά τις πληρωμές. Αυτό είναι ιδιαίτερα απογοητευτικό στην περίπτωση των δημόσιων διοικητικών αρχών, οι οποίες δεν αντιμετωπίζουν τους ίδιους χρηματοοικονομικούς περιορισμούς με τις επιχειρήσεις. Επιπλέον, πολλές από τις βασικές διατάξεις της οδηγίας είναι ασαφείς ή δύσκολα εφαρμόζονται στην πράξη. Για παράδειγμα, μπορούν να δοθούν διαφορετικές ερμηνείες στον τρόπο υπολογισμού του ισχύοντος επιτοκίου, στον όρο «σχετικά έξοδα είσπραξης» και στη δυνατότητα σύνθετου τόκου.

Οι καθυστερήσεις πληρωμών στις εμπορικές συναλλαγές έχουν σημαντικές επιπτώσεις:

· Οι καθυστερήσεις πληρωμών αντιπροσωπεύουν σημαντικό κόστος για τις επιχειρήσεις-πιστωτές. Γενικά, οι καθυστερήσεις πληρωμών δημιουργούν δυσχέρειες ρευστότητας, προσθέτουν οικονομικό κόστος, περιορίζουν τις ευκαιρίες επενδύσεων και επιτείνουν την αβεβαιότητα για πολλές επιχειρήσεις-πιστωτές, ιδιαίτερα για τις ΜΜΕ, και μάλιστα σε περιόδους περιορισμένης και ακριβής πρόσβασης σε χρηματοδότηση. Το αποτέλεσμα είναι να διακυβεύεται συχνά η ανταγωνιστικότητα και η πιστωτική τους επιφάνεια.

· Οι εταιρείες και οι δημόσιες αρχές-οφειλέτες καθυστερώντας τις πληρωμές επιτυγχάνουν δωρεάν εμπορική πίστωση.

· Οι καθυστερήσεις πληρωμών έχουν αρνητικό αντίκτυπο στο ενδοκοινοτικό εμπόριο. Στα περισσότερα κράτη μέλη οι επιχειρήσεις θεωρούν ότι η πώληση αγαθών και υπηρεσιών σε επιχειρήσεις και δημόσιες αρχές άλλων κρατών μελών επιφέρει υψηλότερο κίνδυνο καθυστέρησης των πληρωμών. Μεταξύ άλλων λόγων, ο κίνδυνος καθυστέρησης των πληρωμών αποθαρρύνει τις επιχειρήσεις από την πώληση προϊόντων και υπηρεσιών σε άλλα κράτη μέλη αφού αυξάνει την αβεβαιότητα και το κόστος των εργασιών. Οι πολύ μεγάλες προθεσμίες πληρωμής στις δημόσιες συμβάσεις και η καθυστέρηση των πληρωμών από τις δημόσιες αρχές αποθαρρύνουν, επίσης, τους οικονομικούς φορείς από τη συμμετοχή σε διαδικασίες δημόσιων συμβάσεων. Η αποθάρρυνση αυτή περιορίζει την ικανότητα των δημόσιων αρχών να αξιοποιήσουν κατά τον καλύτερο δυνατό τρόπο τα χρήματα των φορολογουμένων.

2. Στοχοι

Οποιαδήποτε κοινοτική πρωτοβουλία για την αντιμετώπιση του θέματος των καθυστερήσεων πληρωμών πρέπει:

· Να ευνοεί την επίτευξη των ευρύτερων και πρωταρχικών στόχων για την ανταγωνιστικότητα που περιλαμβάνονται στην ανανεωμένη συνεργασία της Λισαβόνας για την οικονομική μεγέθυνση και την απασχόληση Ανακοίνωση της Επιτροπής: Συνεργασία για την οικονομική μεγέθυνση και την απασχόληση - Νέο ξεκίνημα για τη στρατηγική της Λισαβόνας - COM(2005)24. ·[1]

Ανακοίνωση της Επιτροπής: Συνεργασία για την οικονομική μεγέθυνση και την απασχόληση - Νέο ξεκίνημα για τη στρατηγική της Λισαβόνας - COM(2005)24.

· Να περιορίζει σημαντικά το διοικητικό φόρτο για τις επιχειρήσεις, να προωθεί τη ρευστότητά τους και να προτρέπει περισσότερους ανθρώπους να γίνουν επιχειρηματίες, σύμφωνα με τις αρχές της Small Business Act Σύμφωνα με την ανακοίνωση της Επιτροπής στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, στο Συμβούλιο, στην Ευρωπαϊκή Οικονομική και Κοινωνική Επιτροπή και στην Επιτροπή των Περιφερειών - Προτεραιότητα στις μικρές επιχειρήσεις - Μια «Small Business Act» για την Ευρώπη, COM(2008)394 τελικό, της 25ης Ιουνίου 2008, η διευκόλυνση της πρόσβασης των ΜΜΕ στη χρηματοδότηση και η δημιουργία νομικού και επιχειρηματικού περιβάλλοντος που ευνοεί τις έγκαιρες πληρωμές στις εμπορικές συναλλαγές είναι μία από τις 10 αρχές για τον προγραμματισμό και την εφαρμογή πολιτικών για τις ΜΜΕ σε επίπεδο ΕΕ και κρατών μελών. ·[2]

Σύμφωνα με την ανακοίνωση της Επιτροπής στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, στο Συμβούλιο, στην Ευρωπαϊκή Οικονομική και Κοινωνική Επιτροπή και στην Επιτροπή των Περιφερειών - Προτεραιότητα στις μικρές επιχειρήσεις - Μια «Small Business Act» για την Ευρώπη, COM(2008)394 τελικό, της 25ης Ιουνίου 2008, η διευκόλυνση της πρόσβασης των ΜΜΕ στη χρηματοδότηση και η δημιουργία νομικού και επιχειρηματικού περιβάλλοντος που ευνοεί τις έγκαιρες πληρωμές στις εμπορικές συναλλαγές είναι μία από τις 10 αρχές για τον προγραμματισμό και την εφαρμογή πολιτικών για τις ΜΜΕ σε επίπεδο ΕΕ και κρατών μελών.

· Να διευκολύνει την ομαλή λειτουργία και την ολοκλήρωση της εσωτερικής αγοράς μέσω της εξάλειψης των σχετικών εμποδίων που αντιμετωπίζουν οι διασυνοριακές εμπορικές συναλλαγές.

Η πρωτοβουλία προσφέρει, επίσης, μια σημαντική ώθηση για την υπερπήδηση της τρέχουσας οικονομικής κρίσης συμβάλλοντας στην εφαρμογή του ευρωπαϊκού σχεδίου για την ανάκαμψη της οικονομίας COM(2008)800, 26.11.2008. και προωθώντας τη ρευστότητα των επιχειρήσεων με σκοπό την ενίσχυση της ανταγωνιστικότητας των ευρωπαϊκών επιχειρήσεων μακροπρόθεσμα.[3]

COM(2008)800, 26.11.2008.

Συγκεκριμένα αυτό μεταφράζεται στους ακόλουθους δύο επιχειρησιακούς στόχους:

(1) Αντιμετώπιση των οφειλετών με μέτρα τα οποία θα επιτύχουν να τους αποθαρρύνουν από την καθυστέρηση των πληρωμών· και

(2) Πρόβλεψη μέτρων για τους πιστωτές τα οποία θα τους προσφέρουν τη δυνατότητα να ασκούν πλήρως και αποτελεσματικά τα δικαιώματά τους σε περίπτωση καθυστέρησης των πληρωμών.

3. Επιλογεσ πολιτικησ

Εκτός από τη βασική επιλογή, εξετάστηκαν και οι ακόλουθες:

– Επιλογή 2α (μη νομοθετική): Διοργάνωση δραστηριοτήτων ευαισθητοποίησης με στόχο τις επιχειρήσεις·

– Επιλογή 2β (μη νομοθετική): Διοργάνωση δραστηριοτήτων αύξησης της ευαισθητοποίησης με στόχο τις οργανώσεις που εκπροσωπούν τις ΜΜΕ·

– Επιλογή 2γ (μη νομοθετική): Δημοσίευση των στοιχείων των κακών οφειλετών·

– Επιλογή 3α (νομοθετική): Πλήρης εναρμόνιση των προθεσμιών πληρωμής·

– Επιλογή 3β (νομοθετική): αύξηση του «περιθωρίου» του επιτοκίου·

– Επιλογή 3γ (νομοθετική): κατάργηση του κατωφλίου των 5 ευρώ·

– Επιλογή 3δ (νομοθετική): εισαγωγή ενός «τέλους καθυστέρησης πληρωμής»·

– Επιλογή 3ε (νομοθετική): εισαγωγή μιας «αποζημίωσης λόγω καθυστέρησης πληρωμής»·

– Επιλογή 3στ (νομοθετική): Ενίσχυση του ρόλου των οργανώσεων εκπροσώπησης.

Πολλές επιλογές, όπως η κατάργηση της οδηγίας 2000/35/ΕΚ, η δημιουργία ενός Ευρωπαϊκού Ταμείου με σκοπό την παροχή χρηματοδότησης στις ΜΜΕ χωρίς κόστος και με βάση τους εισπρακτέους λογαριασμούς απορρίφθηκαν κατά το πρώτο στάδιο εξέτασης των επιλογών.

4. Ανάλυση των επιπτωσεων

Πρέπει να σημειωθεί ότι, για ορισμένες σημαντικές πτυχές των τριών πρώτων αιτιών του προβλήματος που αναφέρονται στο τμήμα 1, η ΕΕ δεν έχει υποχρεωτικά τη δυνατότητα να ενεργήσει. Ορισμένα προβλήματα που συνδέονται με τη δομή των εθνικών και περιφερειακών αγορών πρέπει να αντιμετωπιστούν από τα κράτη μέλη ενώ, όσον αφορά τον οικονομικό κύκλο, τα περισσότερα μέσα οικονομικής πολιτικής βρίσκονται στα χέρια των κρατών μελών, έτσι ώστε να μην είναι δυνατόν να βρεθεί μια γενική λύση για όλες τις αιτίες του προβλήματος σε επίπεδο ΕΕ.

Επιπλέον, η οδηγία αποτελεί ένα προαιρετικό μέσο για τους οικονομικούς φορείς, αφού δεν τους υποχρεώνει να αξιώνουν τόκο για τις καθυστερήσεις πληρωμών. Η οδηγία, επίσης, εφαρμόζεται σε ένα πεδίο στο οποίο πολλοί άλλοι παράγοντες μπορούν να επηρεάσουν την πρακτική των πληρωμών στις συναλλαγές μεταξύ επιχειρήσεων. Οι κανονιστικές ρυθμίσεις που εφαρμόζονται στη διαδικασία πληρωμών και στις δικαστικές προσφυγές για την πραγματοποίηση των πληρωμών που αφορούν διασυνοριακές εμπορικές συναλλαγές στο εσωτερικό της ΕΕ επανεξετάζονται με βάση νέους κανόνες της ΕΕ που τέθηκαν πρόσφατα σε ισχύ ή πρόκειται σύντομα να εφαρμοστούν. Είναι δύσκολο να ληφθούν υπόψη οι επιπτώσεις και οι αλληλεπιδράσεις στο πλαίσιο του βασικού σεναρίου. Για το λόγο αυτό, το μόνο που είναι δυνατόν να γίνει είναι να δοθούν ενδεικτικές ποσοτικές εκτιμήσεις για τον πιθανό οικονομικό και κοινωνικό αντίκτυπο των διαφόρων επιλογών. Επομένως, η ανάλυση είναι κυρίως ποιοτική. Πρέπει να σημειωθεί ότι καμία από τις επιλογές δεν έχει περιβαλλοντικό αντίκτυπο ή επιπτώσεις σε τρίτες χώρες.

Ορισμένες αιτίες του προβλήματος για τις οποίες η ΕΕ δεν έχει τη δυνατότητα να αντιδράσει, επηρεάζουν, ωστόσο, την αποτελεσματική εφαρμογή ορισμένων επιλογών. Για παράδειγμα, η δομή της αγοράς και η θέση ενός οικονομικού φορέα σε μια αγορά καθορίζει σε μεγάλο βαθμό τη βούλησή του να προβεί σε ενέργειες εναντίον κάποιου οφειλέτη που καθυστερεί τις πληρωμές και να καταστρέψει μια επιχειρηματική σχέση η οποία μπορεί να αξίζει πολλές χιλιάδες ευρώ. Για το λόγο αυτό, ενώ είναι δυνατόν να εκτιμηθούν ποιοτικά οι επιπτώσεις των διαφόρων επιλογών, είναι δύσκολο να γίνει αξιόπιστη πρόβλεψη για τη συνολική οικονομική επίδραση της πρότασης και επομένως αδύνατον να γίνει ποσοτική εκτίμηση του άμεσων κοινωνικών επιπτώσεων.

Οι επιλογές πολιτικής αξιολογούνται υπό το πρίσμα της βασικής επιλογής όσον αφορά την αποτελεσματικότητα, την αποδοτικότητα και τη συνέπειά τους:

Γενική σύγκριση των επιλογών|

Επιλογή|Αποτελεσματικότητα|Αποδοτικότητα|Συνέπεια|

Επιλογή 2α (μη νομοθετική): Διοργάνωση δραστηριοτήτων αύξησης της ευαισθητοποίησης με στόχο τις επιχειρήσεις|Όχι : καμία επίπτωση στους οφειλέτες και ελάχιστη επίπτωση στους πιστωτές|Όχι : απαιτούνται πάρα πολλοί πόροι και το αποτέλεσμα είναι αρκετά αβέβαιο.|Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Επιλογή 2β (μη νομοθετική): Διοργάνωση δραστηριοτήτων αύξησης της ευαισθητοποίησης με στόχο τις οργανώσεις που εκπροσωπούν τις ΜΜΕ|Όχι : είναι πιθανό οι στόχοι να μην επιτευχθούν|Ναι : σχετικά χαμηλό δημοσιονομικό κόστος για την ΕΕ. Κανένα άλλο κόστος.|Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Επιλογή 2γ (μη νομοθετική): Δημοσίευση των στοιχείων των κακών οφειλετών|Αμφίβολη : πιθανή προληπτική δράση υπέρ των πιστωτών αλλά με πολλά πρακτικά προβλήματα όσον αφορά την εφαρμογή της|Όχι : πολύ υψηλό διοικητικό κόστος για τις επιχειρήσεις.|Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Επιλογή 3α/1 (νομοθετική): Εναρμόνιση των προθεσμιών πληρωμής μεταξύ επιχειρήσεων|Ναι : είναι πιθανόν να έχει ως αποτέλεσμα τη μείωση των καθυστερήσεων πληρωμών λόγω της συντόμευσης των συμβατικών προθεσμιών πληρωμής. |Όχι : Σημαντικό κόστος συμμόρφωσης και προσαρμογής.|Όχι : απώλεια της ελευθερίας των συμβάσεων με την κατάργηση της δυνατότητας ανταγωνισμού των εταιρειών στη βάση των προθεσμιών πληρωμής που προσφέρουν στους πελάτες. Αυτό θα μπορούσε στη συνέχεια να ασκήσει μεγαλύτερη πίεση για διαπραγμάτευση όσον αφορά άλλες πτυχές της σύμβασης, όπου οι μεγαλύτερες εταιρείες μπορούν να συνεχίσουν να ασκούν σημαντική επιρροή στις μικρές εταιρείες-προμηθευτές|

Επιλογή 3α/2 (νομοθετική): Εναρμόνιση των προθεσμιών πληρωμής από τις δημόσιες αρχές προς τις επιχειρήσεις|Ναι : φόβος για διατάραξη της εμπορικής σχέσης με τον πελάτη δεν πρέπει να υπάρχει στις συμβάσεις που συνάπτονται με τις εθνικές αρχές οι οποίες απαιτείται να ακολουθούν τυπικές και διαφανείς διαδικασίες. Επιπλέον, η προθεσμία πληρωμής δεν αποτελεί συνήθως αντικείμενο διαπραγμάτευσης για μια σύμβαση που ανατίθεται από δημόσια αρχή. Ωστόσο, πρέπει να προβλεφθεί αρκετά σοβαρή κύρωση σε περίπτωση καθυστέρησης της πληρωμής. |Ναι : οι δημοσιονομικές επιπτώσεις για τις εθνικές αρχές θα εξακολουθήσουν να είναι περιορισμένες σε σύγκριση με την πρόσθετη ρευστότητα που θα δημιουργούσε στις επιχειρήσεις η έγκαιρη πληρωμή από τις δημόσιες αρχές. |Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Επιλογή 3β (νομοθετική): αύξηση του «περιθωρίου» του επιτοκίου |Αμφίβολη : τα ενδιαφερόμενα μέρη φαίνεται να είναι ικανοποιημένα με το τρέχον «περιθώριο» του επιτοκίου. Οι επιχειρήσεις έχουν ήδη το δικαίωμα να διαπραγματευτούν υψηλότερο επιτόκιο στο πλαίσιο της σύμβασης ή να συμπεριλάβουν ένα υψηλότερο επιτόκιο στις εμπορικές τους συναλλαγές. Οι τρέχοντες κανόνες επιτρέπουν στα κράτη μέλη να προβλέπουν υψηλότερο ελάχιστο «περιθώριο» επιτοκίου στην εθνική τους νομοθεσία.|Αμφίβολη : η επιλογή αυτή θα μπορούσε να ενισχύσει τη θέση των μεγαλύτερων ή ισχυρότερων επιχειρήσεων αφού θα ενίσχυε τη διαπραγματευτική θέση των εταιρειών που ζητούν έκπτωση για την έγκαιρη πληρωμή.|Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Επιλογή 3γ (νομοθετική): κατάργηση του κατωφλίου των 5 ευρώ|Ναι : για τις μικρές συναλλαγές, εάν συνοδεύεται και από άλλα μέτρα τα οποία θα κάνουν οικονομικά συμφέρουσα την είσπραξη των ποσών που εκκρεμούν.|Ναι : ιδιαίτερα για τις ΜΜΕ. Κανένα δημοσιονομικό κόστος, το κόστος συναλλαγής και συμμόρφωσης μπορεί να προσδιοριστεί.|Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Επιλογή 3δ (νομοθετική): εισαγωγή ενός «τέλους καθυστέρησης πληρωμής»|Ναι : θα επέτρεπε στις επιχειρήσεις να εισπράξουν το κόστος συναλλαγής για την αξίωση της πληρωμής και να χρεώσουν τόκο για τις καθυστερήσεις πληρωμών, έτσι ώστε μόνο καθαρά εμπορικά επιχειρήματα θα μπορούσαν να αποτρέψουν τους πιστωτές από το να χρεώσουν τόκο. |Ναι : Το κόστος (κυρίως συναλλαγών) είναι αναδιανεμητικού χαρακτήρα. Κανένα δημοσιονομικό ή κόστος συμμόρφωσης.|Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Επιλογή 3ε (νομοθετική): εισαγωγή μιας «αποζημίωσης λόγω καθυστέρησης πληρωμής»|Ναι : θα επιδρούσε πολύ αποτρεπτικά στους οφειλέτες ανάλογα με το μέγεθος της απαίτησης, αφού το κόστος που θα επιβαρυνόταν ο οφειλέτης θα υπερέβαινε την εξοικονόμηση που θα επετύγχανε από τη δωρεάν εμπορική πίστωση. Αποτελεί, επίσης, ισχυρό κίνητρο για τους πιστωτές ώστε να αξιώνουν την πληρωμή και τον τόκο.|Ναι : Το κόστος (κυρίως συναλλαγών) είναι αναδιανεμητικού χαρακτήρα. Κανένα κόστος συμμόρφωσης. Το δημοσιονομικό κόστος αιτιολογείται σε σχέση με τη ζημία που προκαλείται στις επιχειρήσεις και είναι ανάλογο με τη συμμόρφωση.|Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Επιλογή 3στ (νομοθετική): Ενίσχυση του ρόλου των οργανώσεων εκπροσώπησης|Αμφίβολη : οι οργανώσεις αυτές είναι πιθανό να μη διαθέτουν τους πόρους για να αντιμετωπίσουν τη διοικητική επιβάρυνση και τον χρηματοοικονομικό κίνδυνο όσον αφορά την εκδίκαση καθυστερήσεων πληρωμών. Επίσης, ίσως αποφεύγουν να προβούν σε ενέργειες λόγω σύγκρουσης συμφερόντων, π.χ. όταν μέλη της οργάνωσης είναι τόσο οι πιστωτές όσο και ο οφειλέτης. |Ναι : εάν ληφθούν μέτρα για τη μείωση του κόστους των ενεργειών και του σχετικού χρηματοοικονομικού κινδύνου (επιλογές 3γ, 3δ και 3ε).|Ναι : οι αλληλεπιδράσεις με άλλους τομείς δεν είναι δυνατό να προσδιοριστούν.|

Από την ανωτέρω εκτίμηση επιπτώσεων προκύπτει ότι, όσον αφορά τις συναλλαγές μεταξύ επιχειρήσεων, οι επιλογές 3α/2, 3γ, 3δ και 3ε πληρούν τα κριτήρια της αποτελεσματικότητας, της αποδοτικότητας και της συνέπειας. Οι άλλες επιλογές δεν πληρούν τα κριτήρια τουλάχιστον όσον αφορά ένα από αυτά:

Κατάταξη των επιλογών |

Επιλογή|Αποτελεσματικότητα|Αποδοτικότητα|Συνέπεια|

ΣΥΝΙΣΤΩΜΕΝΗ ΕΠΙΛΟΓΗ|

Επιλογή 3α/2 (νομοθετική): Εναρμόνιση των προθεσμιών πληρωμής από τις δημόσιες αρχές προς τις επιχειρήσεις|Ναι|Ναι|Ναι|

Επιλογή 3γ (νομοθετική): κατάργηση του κατωφλίου των 5 ευρώ|Ναι|Ναι|Ναι|

Επιλογή 3δ (νομοθετική): εισαγωγή ενός «τέλους καθυστέρησης πληρωμής»|Ναι|Ναι|Ναι|

Επιλογή 3ε (νομοθετική): εισαγωγή μιας «αποζημίωσης λόγω καθυστέρησης πληρωμής»|Ναι|Ναι|Ναι|

ΜΗ ΣΥΝΙΣΤΩΜΕΝΕΣ ΕΠΙΛΟΓΕΣ|

Επιλογή 3β (νομοθετική): αύξηση του «περιθωρίου» του επιτοκίου |Αμφίβολη|Αμφίβολη|Ναι|

Επιλογή 3στ (νομοθετική): Ενίσχυση του ρόλου των οργανώσεων εκπροσώπησης|Αμφίβολη|Ναι|Ναι|

Επιλογή 3α/1 (νομοθετική): Εναρμόνιση των προθεσμιών πληρωμής μεταξύ επιχειρήσεων|Ναι|Όχι|Όχι|

Επιλογή 2α (μη νομοθετική): Διοργάνωση δραστηριοτήτων αύξησης της ευαισθητοποίησης με στόχο τις επιχειρήσεις|Όχι|Όχι|Ναι|

Επιλογή 2β (μη νομοθετική): Διοργάνωση δραστηριοτήτων αύξησης της ευαισθητοποίησης με στόχο τις οργανώσεις που εκπροσωπούν τις ΜΜΕ|Όχι|Ναι|Ναι|

Επιλογή 2γ (μη νομοθετική): Δημοσίευση των στοιχείων των κακών οφειλετών|Αμφίβολη|Όχι|Ναι|

Η μόνη επιλογή που υπάρχει πιθανότητα να επιφέρει σημαντικό διοικητικό κόστος στις επιχειρήσεις είναι η επιλογή 2γ. Μία κατά προσέγγιση εκτίμηση του κόστους για την επιλογή αυτή θα ήταν 25 300 εκατ. ευρώ για τις ΜΜΕ και 86,1 εκατ. ευρώ για τις μεγάλες επιχειρήσεις.

[1] Ανακοίνωση της Επιτροπής: Συνεργασία για την οικονομική μεγέθυνση και την απασχόληση - Νέο ξεκίνημα για τη στρατηγική της Λισαβόνας - COM(2005)24.

[2] Σύμφωνα με την ανακοίνωση της Επιτροπής στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, στο Συμβούλιο, στην Ευρωπαϊκή Οικονομική και Κοινωνική Επιτροπή και στην Επιτροπή των Περιφερειών - Προτεραιότητα στις μικρές επιχειρήσεις - Μια «Small Business Act» για την Ευρώπη, COM(2008)394 τελικό, της 25ης Ιουνίου 2008, η διευκόλυνση της πρόσβασης των ΜΜΕ στη χρηματοδότηση και η δημιουργία νομικού και επιχειρηματικού περιβάλλοντος που ευνοεί τις έγκαιρες πληρωμές στις εμπορικές συναλλαγές είναι μία από τις 10 αρχές για τον προγραμματισμό και την εφαρμογή πολιτικών για τις ΜΜΕ σε επίπεδο ΕΕ και κρατών μελών.

[3] COM(2008)800, 26.11.2008.

EN

(...PICT...)|COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES|

Brussels, 8.4.2009

SEC(2009) 316

COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT Accompanying document to the

Proposal for a DIRECTIVE OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on combating late payment in commercial transactions (Recast) SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT {COM(2009) 126 final} {SEC(2009) 315}

Agenda planning or WP reference: 2009/ENTR/006. This document commits only the Commission's services involved in the preparation of the impact assessment and does not prejudge the final form of any decision to be taken by the Commission.

The Impact Assessment Board delivered its opinion about the draft impact assessment on 17 December 2008 [D(2008)10479]. All recommendations made by the Board were taken into account and the impact assessment was amended accordingly.

1. Problem definition

Directive 2000/35/EC was adopted in order to combat late payment in commercial transactions. According to the Directive, a late payment interest may be charged when the payment is not made within the contractual or legal deadline. The directive provides for a statutory rate but allows the parties to agree otherwise. It becomes payable from the day following the date or the end of the period for payment fixed in the contract, or 30 days following the date of receipt by the debtor of the invoice or an equivalent request for payment if the payment period is not fixed.

Despite the Directive, late payments in commercial transactions are still a widespread practice in the EU. They do not only occur frequently in transactions between businesses: surveys also show that, in general, the payment periods in the public sector are longer than the payment periods in private sector contracts.

The roots of late payments in commercial transactions and the corresponding passive attitude of many creditors are diverse:

(1) The market structure: the level of competition within a market, the market power of market participants and the corresponding fear of harming commercial relationships with clients are important factors determining whether creditors accept or refuse late payment and whether debtors seek an extension of the period of trade credit. The position of a creditor in a specific market will have a large impact on his attitude vis-à-vis late payment and on his fear of damaging his commercial relationship with the client. For debtors, the main reasons for timely payment in commercial transactions are often related to commercial or professional repute or mutual trust in long-term commercial relationships.

(2) The business cycle: changing macroeconomic conditions are another cause of late payment. A business cycle downturn is likely to cause more late payments as firms delay paying their invoices. Also, firms suffer from a reduced ability to generate cash from their operations, and banks may reduce credit to firms. However, improvement in economic conditions may also provoke an increase in late payment for certain firms presented with more investment opportunities and, consequently a greater need to find funds.

(3) Access to finance and budgetary constraints: The availability of credit, monetary policy, the flow and nature of credit information, the liquidity position of the firm and the availability of financial resources from banks may also affect late payment, particularly for businesses for which bank credit is a substitute for supplier financing. Many debtor enterprises and public authorities consider late payment an efficient and cheap way to finance their own businesses and activities. For public authorities, late payments to creditors are also an easy, but unjustified, way to overcome budgetary constraints by postponing payments to the next budgetary period.

(4) The internal organisation of creditors and debtors: the financial management practice of debtors (including public authorities) and the credit management practice of creditors as well as their product and service quality and after-sales service are important factors in (avoiding) late payment. Creditors in commercial transactions, and especially SMEs, do not necessarily have appropriate credit management systems for preventing or managing late payments.

(5) The absence of effective and efficient remedies: notwithstanding Directive 2000/35/EC, many businesses, and in particular SMEs, do not charge interest when entitled to do so. For some creditors, the cost of taking action against late payment is not justified by the financial benefits. In many cases, the expenses of the extra-paperwork cannot be recovered. Chasing late paying clients or charging interest for late payments generates administrative costs that many businesses wish to avoid. Furthermore, the final amount of the statutory interest due from a debtor can only be calculated on the day that the creditor is actually paid so the latter must await payment before he can know exactly the amount of interest that he could charge. In addition, the costs of charging interests before the actual date of payment would outweigh the financial benefits in most cases. All these reasons make that the risk of negative consequences in case of late payment on the side of the debtors is too low to achieve a tangible improvement in payment behaviour. This is particularly deplorable in case of public administrations, which do not face the same financing constraints as businesses. In addition, several key provisions of the Directive are unclear or difficult to implement in practice. For instance, diverse interpretations are conceivable for the calculation of the applicable interest rate, the definition of “relevant recovery costs” and the possibility of compound interest.

Late payments in commercial transactions have important effects:

· Late payment represents a significant cost to creditor enterprises . In general, late payment strains cash flow, adds financial costs, squeezes investment opportunities and fuels uncertainty for many creditor businesses and in particular, SMEs, especially in times of limited and expensive access to finance. The result is that their competitiveness and solvency are often compromised.

· Debtor companies and public authorities paying late get free trade credit .

· Late payments have a negative impact on intra-community trade. In most Member States, businesses perceive selling goods and services to businesses and authorities in another Member States as entailing a higher risk of late payment. Among other reasons, the risk of late payment discourages enterprises from selling products and services in other Member States since it increases uncertainty and the cost of doing business. Very long payment periods in public procurement contracts and late payment by public authorities also discourage economic operators to participate in public procurement procedures. This discouragement reduces the capacity of public authorities to get best value for tax payers' money.

2. Objectives

Any Community initiative aiming at tackling the issue of late payment must ultimately:

· Be conducive to the achievement of the broader and overarching competitiveness goals enshrined in the renewed Lisbon Partnership for Growth and Jobs Commission Communication: Working together for growth and jobs. A new start of the Lisbon strategy - COM(2005) 24. ;[1]

Commission Communication: Working together for growth and jobs. A new start of the Lisbon strategy - COM(2005) 24.

· Significantly reduce administrative burdens on business, promote their cash flow and help more people to become entrepreneurs, in accordance with the principles of the Small Business Act According to the Communication from the Commission to the Council, the European Parliament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions - “Think Small First” - A “Small Business Act” for Europe, COM(2008)394final of 25 June 2008, the facilitation of SMEs’ access to finance and the development of a legal and business environment supportive to timely payments in commercial transactions is one of the 10 principles to guide the conception and implementation of SME policies both at EU and Member State level. ;[2]

According to the Communication from the Commission to the Council, the European Parliament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions - “Think Small First” - A “Small Business Act” for Europe, COM(2008)394final of 25 June 2008, the facilitation of SMEs’ access to finance and the development of a legal and business environment supportive to timely payments in commercial transactions is one of the 10 principles to guide the conception and implementation of SME policies both at EU and Member State level.

· Facilitate the smooth functioning and the completion of the internal market via the elimination of related barriers to cross-border commercial transactions.

The initiative provides also an important impetus to overcome the current economic crisis by contributing to the implementation of the European Economic Recovery Plan COM(2008) 800, 26.11.2008. and promoting businesses’ cash flow in order to reinforce the competitiveness of European enterprises in the long term.[3]

COM(2008) 800, 26.11.2008.

Concretely, this translates into the following twin operational objectives:

(1) Confront debtors with measures that successfully discourage them from paying late; and

(2) Provide creditors with measures that enable them to fully and effectively exercise their rights when paid late.

3. Policy options

Besides the baseline option, the following options were examined:

– Option 2a (non-legislative): The organisation of awareness raising activities targeted at businesses ;

– Option 2b (non-legislative): The organisation of awareness-raising activities targeted at organisations representing SMEs ;

– Option 2c (non-legislative): Publication of information on bad debtors ;

– Option 3a (legislative): Full harmonisation of payment periods ;

– Option 3b (legislative): increasing the ”margin” interest rate ;

– Option 3c (legislative): the abolition of the threshold of €5 ;

– Option 3d (legislative): the introduction of a “Late Payment Fee” ;

– Option 3e (legislative): the introduction of a “Late Payment Compensation” ;

– Option 3f (legislative): Strengthen the role of representative organisations .

Several options, such as the repeal of Directive 2000/35/EC, the creation of a European Fund aimed at providing finance to SMEs at no cost and based on accounts receivable were discarded at an early phase of the screening of the options.

4. Analysis of impacts

It should be noted that, for some important aspects of the three first problem causes set out in section 1, the EU does not necessarily have the power to act. Certain problems related to the structure of national or regional markets should be dealt with by Member States while, as regards the business cycle, most of the economic policy levers are in the hands of the Member States so that no overall solution for all problem causes can be found at EU level.

Moreover, the Directive is an optional instrument for economic operators in so far as it does not oblige them to claim interest for late payment. The directive also operates in a field where many other factors could influence the payment performance in B2B transactions. The regulatory landscape applicable to the payment process and judicial claims to obtain payment for commercial transactions in cross-border cases within the EU is being reshaped by new EU rules that recently entered into force or will soon apply. It is hard to account for interconnection and spill-over effects in the baseline scenario. Thus, it is only possible to provide indicative quantitative estimates of the possible economic and social impacts of any given option. Therefore, the analysis is mainly qualitative. It should be noted that none of the options would have an environmental impact or third country implications.

Some causes of problems where the EU does not have the power to act will nevertheless influence the uptake of certain options. For instance, the market structure and the position of an economic operator in a market will determine to a large extent his willingness to take action against a late paying debtor and to run the risk of damaging a business relationship which might be worth several thousand Euros. For this reason, while it is possible to qualitatively estimate the impact of the different options it is difficult to make a reliable forecast on the overall economic effect of the proposal and hence impossible to assess quantitatively the direct social impacts.

The policy options are assessed in the light of the baseline option in terms of their effectiveness, efficiency and consistency:

General comparison of options|

Option|Effectiveness|Efficiency|Consistency|

Option 2a (non-legislative): The organisation of awareness-raising activities targeted at businesses|No : no impact on debtors and minimal impact on creditors|No : requires too many resources for a very uncertain result.|Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

Option 2b (non-legislative): The organisation of awareness-raising activities targeted at organisations representing SMEs|No : objectives are unlikely to be achieved.|Yes : fairly low budgetary cost for the EU. No other costs.|Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

Option 2c (non-legislative): Publication of information on bad debtors|Doubtful : possible preventive effect on creditors but many practical drawbacks for its implementation|No : very high administrative costs for businesses.|Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

Option 3a/1 (legislative): Harmonisation of payment periods between businesses|Yes : likely to lead to less late payments by shortening contractual payment periods. |No : Considerable compliance and adjustment costs.|No : loss of contractual freedom by removing the ability of companies to compete through payment periods offered to clients. This could in turn put more pressure on other aspects of contract negotiation where larger companies can still exercise significant influence over small company suppliers|

Option 3a/2 (legislative): Harmonisation of periods of payment by public authorities to businesses|Yes : fear of damaging the commercial relationship with the client should not exist in contracts concluded with national authorities which are required to follow standard and transparent procedures. Moreover, the payment period is normally not a negotiable item of a contract awarded by a public authority. However, a sufficiently high sanction in case of late payment needs to be foreseen. |Yes : budgetary impact for national authorities would remain fairly limited compared with the additional liquidity that earlier payment by public authorities would generate for businesses. |Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

Option 3b (legislative): increasing the “margin” interest rate |Doubtful : stakeholders seem to be satisfied with the current “margin” interest rate. Businesses are already entitled to negotiate a higher interest rate in the contract or to include a higher rate in their commercial conditions. The current rules allow Member States to provide for a higher minimum “margin” rate in their national legislation.|Doubtful : this option could strengthen the position of bigger or more powerful businesses since it would reinforce the bargaining position of firms that ask for a discount for early payment.|Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

Option 3c (legislative): the abolition of the €5 threshold|Yes for small transactions if accompanied by other measures that would make it economical to collect the outstanding amounts.|Yes , especially for SMEs. No budgetary, transaction and compliance costs could be identified.|Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

Option 3d (legislative): the introduction of a “Late Payment Fee”|Yes : it would permit businesses to recover the transaction costs of claiming the payment and charging interest for late payments so that only purely commercial arguments would prevent creditors from charging interest. |Yes . Costs (mainly transaction costs) are redistributive. No budgetary or compliance costs.|Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

Option 3e (legislative): the introduction of a “Late Payment Compensation”|Yes : strong deterrent effect on debtors proportional to the size of the claim since the costs incurred by the debtor would exceed the savings that he would otherwise obtain from free trade-credit. It also constitutes a strong incentive to creditors to claim the payment and the interest.|Yes . Costs (mainly transaction costs) are redistributive. No compliance costs. The budgetary costs are justified in view of the damage inflicted on business and proportional to compliance.|Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

Option 3f (legislative): Extending the role of representative organisations|Doubtful : these organisations may not have the resources to cope with the administrative charges and the financial risks of litigation on late payment. They may also be prevented from bringing an action because of a conflict of interest, for example when the organisation has as members both the creditors and the debtor. |Yes if measures are taken to reduce the cost of bringing an action and the associated financial risks (options 3c, 3d and 3e).|Yes : trade-offs across other domains could not be identified.|

The above impact analysis shows that, as regards B2B transactions, options 3a/2, 3c, 3d and 3e meet the criteria of effectiveness, efficiency and consistency. The other options fail in respect of at least one criterion:

Ranking the options |

Option|Effectiveness|Efficiency|Consistency|

RECOMMENDED CHOICE|

Option 3a/2 (legislative): Harmonisation of periods of payment by public authorities to businesses|Yes|Yes|Yes|

Option 3c (legislative): the abolition of the €5 threshold|Yes|Yes|Yes|

Option 3d (legislative): the introduction of a “Late Payment Fee”|Yes|Yes|Yes|

Option 3e (legislative): the introduction of a “Late Payment Compensation”|Yes|Yes|Yes|

OPTIONS WHICH ARE NOT RECOMMENDED|

Option 3b (legislative): increasing the “margin” interest rate |Doubtful|Doubtful|Yes|

Option 3f (legislative): Extending the role of representative organisations|Doubtful|Yes|Yes|

Option 3a/1 (legislative): Harmonisation of payment periods between businesses|Yes|No|No|

Option 2a (non-legislative): The organisation of awareness raising activities targeted at businesses|No|No|Yes|

Option 2b (non-legislative): The organisation of awareness raising activities targeted at organisations representing SMEs|No|Yes|Yes|

Option 2c (non-legislative): Publication of information on bad debtors|Doubtful|No|Yes|

The only option likely to impose significant administrative costs on business is option 2c. A rough indication of these costs for this options amounts to 25,300 million euro for SMEs and 86.1 million euro for large enterprises.

[1] Commission Communication: Working together for growth and jobs. A new start of the Lisbon strategy - COM(2005) 24.

[2] According to the Communication from the Commission to the Council, the European Parliament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions - “Think Small First” - A “Small Business Act” for Europe, COM(2008)394final of 25 June 2008, the facilitation of SMEs’ access to finance and the development of a legal and business environment supportive to timely payments in commercial transactions is one of the 10 principles to guide the conception and implementation of SME policies both at EU and Member State level.

[3] COM(2008) 800, 26.11.2008.

CS

(...PICT...)|KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ|

Bruselu, dne 8.4.2009

SEK(2009) 316

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Průvodní dokument

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (přepracované znění) shrnutí posouzení dopadů {KOM(2009) 126 v konečném znění} {SEK(2009) 315}

Odkaz na plánování agendy nebo na pracovní dokument: 2009/ENTR/006. Tento dokument je závazný pouze pro útvary Komise odpovědné za přípravu posouzení dopadů a nepředjímá konečnou podobu rozhodnutí, které učiní Komise.

Výbor pro posouzení dopadů předložil své stanovisko k návrhu posouzení dopadů dne 17. prosince 2008 [D(2008) 10479]. K veškerým doporučením výboru bylo přihlédnuto a posouzení dopadů bylo odpovídajícím způsobem změněno.

1. Vymezení problému

Směrnice 2000/35/ES byla přijata s cílem stanovit postup proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Na základě této směrnice lze účtovat úrok z prodlení, pokud nebyla platba provedena ve lhůtě stanovené ve smlouvě nebo zákonem. Směrnice stanoví jeho zákonnou sazbu, ale umožňuje stranám dohodnout se jinak. Úrok se stává splatným ode dne následujícího po datu nebo konci lhůty splatnosti, které jsou stanoveny ve smlouvě, nebo v případě, kdy platební lhůta není stanovena, 30 dnů po dni, kdy dlužník obdrží fakturu nebo jiný rovnocenný dokument vyzývající k provedení platby.

Bez ohledu na tuto směrnici jsou opožděné platby v obchodních transakcích v EU stále rozšířenou praxí. Často k nim dochází nejen v transakcích mezi podniky: průzkumy rovněž ukazují, že platební lhůty ve veřejném sektoru jsou obecně delší než smluvní platební lhůty v soukromém sektoru.

Důvody opožděných plateb v obchodních transakcích a odpovídajícího pasivního přístupu mnohých věřitelů jsou různé:

(1) Struktura trhu: úroveň soutěže na trhu, tržní síla účastníků trhu a související obavy z narušení obchodních vztahů se zákazníky jsou důležitými faktory, které určují to, zda věřitel přijme nebo odmítne opožděnou platbu a zda dlužník bude usilovat o prodloužení lhůty obchodního úvěru. Pozice věřitele na konkrétním trhu má závažný dopad na jeho postoj k opožděným platbám a na jeho obavy z narušení obchodního vztahu se zákazníkem. Pokud jde o dlužníky, hlavní důvody včasných plateb v obchodních transakcích často souvisí s jejich obchodní nebo profesionální reputací nebo se vzájemnou důvěrou v dlouhodobých obchodních vztazích.

(2) Hospodářský cyklus: další příčinou opožděných plateb jsou měnící se makroekonomické podmínky. Propad hospodářského cyklu pravděpodobně způsobí další opožděné platby, protože společnosti úhradu faktur odkládají. Společnosti také trpí sníženou schopností vytvářet na základě svých operací peněžní prostředky a banky mohou omezovat úvěry pro společnosti. Zlepšení hospodářských podmínek však rovněž může vést k nárůstu opožděných plateb u určitých společností, které mají více investičních příležitostí, a tedy větší potřebu získání finančních prostředků.

(3) Přístup k financím a rozpočtová omezení: dostupnost úvěrů, měnová politika, tok a povaha informací o úvěrech, likvidita společnosti a dostupnost finančních zdrojů z bank mohou mít na opožděné platby rovněž vliv, zejména v případě podniků, které využívají bankovní úvěr pro financování dodavatelů. Mnohé dlužné podniky a orgány veřejné moci považují opožděné platby za účinný a levný způsob financování svého podnikání a svých činností. Pro orgány veřejné moci jsou opožděné platby věřitelům také jednoduchým, ale neopodstatněným způsobem, jak překonat rozpočtová omezení tím, že platby odloží do příštího rozpočtového období.

(4) Vnitřní organizace věřitelů a dlužníků: zvyklosti dlužníků (včetně orgánů veřejné moci) týkající se finančního řízení a zvyklosti věřitelů týkající se správy úvěru, jakož i kvalita jejich výrobků a služeb a poprodejní servis jsou důležitým faktorem při opožděných platbách, resp. při zamezování opožděným platbám. Věřitelé v obchodních transakcích, a zejména malé a střední podniky, nemají vždy vhodný systém správy úvěrů, aby zamezili opožděným platbám nebo je měli pod kontrolou.

(5) Nedostatek účinných prostředků nápravy: bez ohledu na směrnici 2000/35/ES neúčtují mnohé podniky, zejména malé a střední podniky, úroky, i když na ně mají právo. Pro některé věřitele nejsou náklady na přijetí opatření proti opožděným platbám vyváženy jejich finančním prospěchem. V mnoha případech nelze získat zpět náklady na administrativní práci navíc. Stíháním pozdě platících zákazníků nebo účtováním úroků za opožděné platby vznikají administrativní náklady, jimž se mnohé podniky chtějí vyhnout. Navíc konečnou částku zákonného dlužného úroku lze vypočítat pouze v den, kdy bylo věřiteli skutečně zaplaceno, a věřitel tedy musí nejprve počkat na platbu, aby mohl zjistit přesnou výši úroku, který by mohl účtovat. Kromě toho by ve většině případů náklady na účtování úroků před skutečným datem platby převážily finanční prospěch. Všechny tyto důvody způsobují, že riziko negativních důsledků pro dlužníky v případě opožděných plateb je příliš nízké na to, aby bylo možné dosáhnout znatelného zlepšení v platebních zvyklostech. To je obzvláště politováníhodné v případě orgánů veřejné správy, které nemusí čelit týmž finančním omezením jako podniky. Kromě toho jsou některá klíčová ustanovení směrnice nejasná nebo obtížně proveditelná v praxi. Například jsou možné různé výklady u výpočtu platné úrokové sazby, definice „nákladů spojených s vymáháním“ a možnosti složeného úroku.

Opožděné platby v obchodních transakcích mají závažný dopad:

· Opožděné platby představují pro věřitelské podniky významné náklady. Opožděné platby obecně brzdí peněžní toky, způsobují další finanční náklady, omezují investiční příležitosti a vedou k nejistému postavení mnohých věřitelských podniků, a zejména malých a středních podniků, obzvláště v dobách omezeného a nákladného přístupu k financím. Výsledkem je často ohrožení jejich konkurenceschopnosti a solventnosti.

· Pozdě platící dlužné společnosti a orgány veřejné moci tak dostávají obchodní úvěr zdarma.

· Opožděné platby mají negativní dopad na obchod uvnitř Společenství. Ve většině členských států vnímají podniky prodej zboží a služeb podnikům a orgánům v jiných členských státech jako prodej, u nějž existuje vyšší riziko opožděných plateb. Kromě jiných důvodů odrazuje toto riziko opožděných plateb podniky od prodeje výrobků a služeb v jiných členských státech, jelikož se tím zvyšuje nejistota a náklady podnikání. Velmi dlouhé platební lhůty ve smlouvách o veřejných zakázkách a opožděné platby ze strany orgánů veřejné moci rovněž odrazují hospodářské subjekty od účasti na veřejných zakázkách. Tento odrazující účinek snižuje kapacitu orgánů veřejné moci získat za peníze daňových poplatníků tu nejvýhodnější protihodnotu.

2. Cíle

Jakákoli iniciativa Společenství, jejímž cílem je řešit otázku opožděných plateb, nutně musí:

· přispívat k dosažení širších a zastřešujících cílů v oblasti konkurenceschopnosti, jež jsou obsaženy v obnoveném lisabonském partnerství pro růst a zaměstnanost Sdělení Komise: Společně k růstu a zaměstnanosti. Nový začátek lisabonské strategie, KOM(2005) 24. ;[1]

Sdělení Komise: Společně k růstu a zaměstnanosti. Nový začátek lisabonské strategie, KOM(2005) 24.

· výrazně snížit administrativní zátěž podniků, podporovat jejich peněžní toky a napomáhat tomu, aby více lidí začalo podnikat, v souladu se zásadami obsaženými ve Small Business Act Podle sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Zelenou malým a středním podnikům.“ „Small Business Act“ pro Evropu, KOM(2008) 394 v konečném znění ze dne 25. června 2008, je zjednodušení přístupu malých a středních podniků k financím a rozvoj právního a podnikatelského prostředí podporujícího včasné úhrady v obchodních transakcích jednou z 10 zásad platných pro přípravu a provádění politik pro malé a střední podniky na úrovni EU i členských států. ;[2]

Podle sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Zelenou malým a středním podnikům.“ „Small Business Act“ pro Evropu, KOM(2008) 394 v konečném znění ze dne 25. června 2008, je zjednodušení přístupu malých a středních podniků k financím a rozvoj právního a podnikatelského prostředí podporujícího včasné úhrady v obchodních transakcích jednou z 10 zásad platných pro přípravu a provádění politik pro malé a střední podniky na úrovni EU i členských států.

· zjednodušit hladké fungování a dotvoření vnitřního trhu tím, že budou odstraněny související překážky v oblasti přeshraničních obchodních transakcí.

Tato iniciativa představuje rovněž důležitý podnět k překonání současné hospodářské krize, protože přispívá k provádění Plánu evropské hospodářské obnovy KOM(2008) 800, 26.11.2008. a podporuje peněžní toky podniků, aby posílila konkurenceschopnost evropských podniků v dlouhodobém horizontu.[3]

KOM(2008) 800, 26.11.2008.

Konkrétně je tato iniciativa převedena do dvou souvisejících operačních cílů:

(1) vytvořit taková opatření, která budou dlužníky od opožděných plateb úspěšně odrazovat; a

(2) poskytnout věřitelům nástroje, jež jim umožní plně a účinně uplatňovat jejich práva v případě opožděných plateb.

3. Varianty politik

Kromě základní varianty byly zkoumány tyto varianty:

– varianta 2a (nelegislativní): organizace kampaní pro zvýšení informovanosti zaměřených na podniky;

– varianta 2b (nelegislativní): organizace kampaní pro zvýšení informovanosti zaměřených na organizace zastupující malé a střední podniky;

– varianta 2c (nelegislativní): zveřejňování informací o neplatících dlužnících;

– varianta 3a (legislativní): úplná harmonizace platebních lhůt;

– varianta 3b (legislativní): zvýšení úrokové sazby „navýšení“;

– varianta 3c (legislativní): zrušení hranice 5 EUR;

– varianta 3d (legislativní): zavedení „poplatku za opožděné platby“;

– varianta 3e (legislativní): zavedení „náhrady za opožděné platby“;

– varianta 3f (legislativní): posílení úlohy zastupujících organizací.

Některé varianty, jako je zrušení směrnice 2000/35/ES nebo vytvoření evropského fondu, který by zdarma a na základě pohledávek poskytoval finanční prostředky malým a středním podnikům, byly zamítnuty již v počáteční fázi zkoumání možných variant.

4. Analýza dopadů

Je třeba upozornit na to, že kvůli některým důležitým aspektům týkajícím se prvních tří příčin problémů uvedených v oddíle 1 nemá EU nutnou pravomoc k jednání. Určité problémy týkající se struktury vnitrostátních nebo regionálních trhů by měly řešit členské státy, protože s ohledem na hospodářský cyklus mají členské státy v rukou většinu nástrojů hospodářské politiky, a proto nelze hledat obecné řešení všech příčin problémů na úrovni EU.

Tato směrnice je navíc pro hospodářské subjekty nepovinným nástrojem do té míry, že je nenutí účtovat úrok za opožděnou platbu. Kromě toho se působnost směrnice vztahuje na oblast, kde mohou provádění plateb v transakcích mezi podniky ovlivňovat i mnohé jiné faktory. Regulační prostředí platné pro platební postupy a žaloby za účelem získání platby za přeshraniční obchodní transakce v EU je nyní předmětem přepracování na základě nových pravidel EU, která nedávno vstoupila v platnost nebo která budou brzy použitelná. V základním scénáři je obtížné vysvětlit účinky propojení a vzájemného ovlivňování („spill-over effect“). Proto lze poskytnout pouze orientační kvantitativní odhady možných hospodářských a sociálních dopadů každé varianty. Z tohoto důvodu je analýza převážně kvalitativní. Je třeba upozornit na to, že žádná z těchto variant by neměla dopad na životní prostředí ani důsledky pro třetí země.

Některé příčiny problémů, u nichž EU nemá pravomoc k jednání, nicméně ovlivní přijetí určitých variant. Například struktura trhu a postavení hospodářského subjektu na trhu asi do značné míry určí jeho ochotu přijmout opatření proti pozdě platícímu dlužníkovi a podstoupit riziko narušení obchodního vztahu, který může mít hodnotu několika tisíc eur. Proto je možné posoudit dopad různých variant kvalitativně, ale je obtížné spolehlivě předvídat celkový účinek návrhu na hospodářství, a proto nelze kvantitativně posoudit přímé sociální dopady.

Varianty politiky jsou posuzovány s ohledem na základní variantu, pokud jde o jejich účinnost, efektivnost a soulad.

Obecné srovnání variant|

Varianta|Účinnost|Efektivnost|Soulad|

Varianta 2a (nelegislativní): organizace kampaní pro zvýšení informovanosti zaměřených na podniky|Ne : žádný dopad na dlužníky a minimální dopad na věřitele.|Ne : vyžaduje příliš mnoho zdrojů a výsledek je velmi nejistý.|Ano : nebylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Varianta 2b (nelegislativní): organizace kampaní pro zvýšení informovanosti zaměřených na organizace zastupující malé a střední podniky|Ne : cílů pravděpodobně nemůže být dosaženo.|Ano : celkem nízké rozpočtové náklady pro EU. Žádné jiné náklady.|Ano : nebylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Varianta 2c (nelegislativní): zveřejňování informací o neplatících dlužnících|Pochybná : možný preventivní účinek na věřitele, ale mnoho praktických překážek při jejím provádění.|Ne : velmi vysoké administrativní náklady pro podniky.|Ano : nebylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Varianta 3a/1 (legislativní): harmonizace platebních lhůt mezi podniky|Ano : zkrácení smluvních platebních lhůt by pravděpodobně vedlo ke snížení počtu opožděných plateb. |Ne : značné náklady na zajištění souladu a na přizpůsobení.|Ne : zrušením možnosti pro společnosti soutěžit prostřednictvím platebních lhůt nabízených zákazníkům by došlo ke ztrátě smluvní svobody. Naopak by tím mohl vzrůst tlak na ostatní aspekty sjednávání smluv, kde větší společnosti stále mohou zásadně ovlivňovat malé dodavatele.|

Varianta 3a/2 (legislativní): harmonizace lhůt pro platby ze strany orgánů veřejné moci podnikům|Ano : obava z narušení obchodního vztahu se zákazníkem by neměla hrát roli ve smlouvách uzavřených s vnitrostátními orgány, které musí dodržovat standardní a transparentní postupy. Kromě toho platební lhůta běžně není takovou položkou ve smlouvě zadávané orgánem veřejné moci, o které by se dalo vyjednávat. Je však třeba zavést dostatečně vysoké sankce v případě opožděné platby. |Ano : dopad na rozpočet pro vnitrostátní orgány by zůstal celkem omezený ve srovnání s vyšší likviditou, kterou by podnikům zajistily dřívější platby orgánů veřejné moci. |Ano : nebylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Varianta 3b (legislativní): zvýšení úrokové sazby „navýšení“ |Pochybná : zdá se, že zúčastněným stranám stávající úroková sazba „navýšení“ vyhovuje. Podniky již nyní mají nárok sjednat vyšší úrokovou sazbu ve smlouvě nebo zahrnout vyšší sazbu do svých obchodních podmínek. Stávající pravidla umožňují členským státům stanovit vyšší minimální sazbu „navýšení“ v jejich vnitrostátních právních předpisech.|Pochybná : tato varianta by mohla posílit postavení větších a výkonnějších podniků, protože by zajistila lepší pozici při vyjednávání společnostem, které žádají o slevu za rychlejší platbu.|Ano : nebylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Varianta 3c (legislativní): zrušení hranice 5 EUR|Ano pro malé transakce, pokud bude doplněna o jiné nástroje, díky kterým by sběr nesplacených částek byl ekonomicky efektivní.|Ano , zejména pro malé a střední podniky. Nebylo možné určit žádné rozpočtové náklady, náklady na transakce ani náklady na zajištění souladu.|Ano : ne bylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Varianta 3d (legislativní): zavedení „poplatku za opožděné platby“|Ano : umožnila by podnikům získat náhradu nákladů na transakce spojené s nárokováním platby a účtováním úroku z prodlení v případě opožděných plateb, a proto by věřitelům v účtování úroků bránily jen čistě obchodní důvody. |Ano . Náklady (hlavně náklady na transakce) lze přerozdělit. Žádné rozpočtové náklady ani náklady na zajištění souladu.|Ano : nebylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Varianta 3e (legislativní): zavedení „náhrady za opožděné platby“|Ano : silný odrazující účinek na dlužníky úměrný velikosti pohledávky, protože náklady vzniklé dlužníkovi by překročily úspory, které by jinak získal z bezplatného obchodního úvěru. Byla by rovněž silnou motivací pro věřitele, aby účtovali platby i úrok.|Ano . Náklady (hlavně náklady na transakce) lze přerozdělit. Žádné náklady na zajištění souladu. Rozpočtové náklady jsou odůvodněné s ohledem na škodu způsobenou podniku a jsou přiměřené souladu.|Ano : nebylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Varianta 3f (legislativní): posílení úlohy zastupujících organizací|Pochybná : tyto organizace nemusí mít zdroje potřebné k tomu, aby zaplatily správní poplatky a podstoupily finanční riziko soudního sporu v souvislosti s opožděnou platbou. V zahájení řízení by jim rovněž mohl bránit střet zájmů, například kdyby členy organizace byli jak věřitelé, tak dlužníci. |Ano , pokud budou přijata opatření ke snížení nákladů na zahájení řízení a souvisejících finančních rizik (varianty 3c, 3d a 3e).|Ano : nebylo možné určit negativní vzájemné ovlivňování s jinými oblastmi.|

Výše uvedená analýza dopadů ukazuje, že pokud jde o transakce mezi podniky, splňují kritéria účinnosti, efektivnosti a souladu varianty 3a/2, 3c, 3d a 3e. Ostatní varianty nesplňují nejméně jedno kritérium:

Seřazení variant |

Varianta|Účinnost|Efektivnost|Soulad|

doporučené varianty|

Varianta 3a/2 (legislativní): harmonizace lhůt pro platby ze strany orgánů veřejné moci podnikům|Ano|Ano|Ano|

Varianta 3c (legislativní): zrušení hranice 5 EUR|Ano|Ano|Ano|

Varianta 3d (legislativní): zavedení „poplatku za opožděné platby“|Ano|Ano|Ano|

Varianta 3e (legislativní): zavedení „náhrady za opožděné platby“|Ano|Ano|Ano|

varianty, které se nedoporučují|

Varianta 3b (legislativní): zvýšení úrokové sazby „navýšení“ |Pochybná|Pochybná|Ano|

Varianta 3f (legislativní): posílení úlohy zastupujících organizací|Pochybná|Ano|Ano|

Varianta 3a/1 (legislativní): harmonizace platebních lhůt mezi podniky|Ano|Ne|Ne|

Varianta 2a (nelegislativní): organizace kampaní pro zvýšení informovanosti zaměřených na podniky|Ne|Ne|Ano|

Varianta 2b (nelegislativní): organizace kampaní pro zvýšení informovanosti zaměřených na organizace zastupující malé a střední podniky|Ne|Ano|Ano|

Varianta 2c (nelegislativní): zveřejňování informací o neplatících dlužnících|Pochybná|Ne|Ano|

Jediná varianta, která by podnikům způsobila významné administrativní náklady, je varianta 2c. Hrubý odhad těchto nákladů u této varianty činí 25 300 milionů EUR pro malé a střední podniky a 86,1 milionů EUR pro velké podniky.

[1] Sdělení Komise: Společně k růstu a zaměstnanosti. Nový začátek lisabonské strategie, KOM(2005) 24.

[2] Podle sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Zelenou malým a středním podnikům.“ „Small Business Act“ pro Evropu, KOM(2008) 394 v konečném znění ze dne 25. června 2008, je zjednodušení přístupu malých a středních podniků k financím a rozvoj právního a podnikatelského prostředí podporujícího včasné úhrady v obchodních transakcích jednou z 10 zásad platných pro přípravu a provádění politik pro malé a střední podniky na úrovni EU i členských států.

[3] KOM(2008) 800, 26.11.2008.