►B

SMĚRNICE RADY

ze dne 27. března 1991

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel

(91/226/EHS)

(Úř. věst. L 103, 23.4.1991, p.5)

Úřední věstník

  No

page

date

►A1

Akt o přistoupení Rakouska, Švédska a Finska

  C 241

21

29.8.1994

►A2

Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie

  L 236

33

23.9.2003

0.1

Zařízení proti rozstřiku musí být konstruována tak, aby správně fungovala při běžném použití na mokrých vozovkách. Kromě toho nesmějí mít žádnou konstrukční nebo výrobní vadu, která by ovlivňovala jejich správnou funkci nebo vlastnosti.

1.1

V závislosti na svém fyzikálním principu funkce se zařízení proti rozstřiku podrobují příslušným zkouškám popsaným v dodatcích 1 a 2, přičemž výsledky zkoušek musí odpovídat požadavkům podle bodu 4 uvedených dodatků.

2.1

Žádost o EHS schválení typu konstrukční části pro typ zařízení proti rozstřiku podává výrobce nebo jeho pověřený zástupce.

2.2

U každého typu musí být k žádosti přiloženy tyto dokumenty ve trojím vyhotovení, údaje a materiály:

2.3

Každý vzorek musí být čitelně a nesmazatelně označen výrobní značkou nebo obchodním názvem a označením typu, přičemž musí být na něm ponecháno dostatek místa pro značku EHS schválení typu konstrukční části.

3.0

Před zahájením postupu pro udělení EHS schválení typu konstrukční části je příslušný orgán povinen ověřit, zda má výrobce účinné systémy kontroly shodnosti výroby.

3.1

EHS schválení typu konstrukční části pro typ zařízení proti rozstřiku se udělí, jestliže vzorky, které představují schvalovaný typ zařízení, vyhoví při odpovídajících zkouškách popsaných v dodatcích 1 a 2.

3.2

Každému typu zařízení proti rozstřiku, kterému bylo uděleno EHS schválení typu konstrukční části, se přidělí číslo schválení typu konstrukční části.

3.3

Každé zařízení proti rozstřiku, které je shodné s typem schváleným podle této směrnice, musí být opatřeno značkou EHS schválení typu konstrukční části, která musí být k němu připevněna tak, aby byla nesmazatelná a snadno čitelná, i když je zařízení namontováno na vozidle.

3.4

Značku EHS schválení typu konstrukční části (jejíž vzor je uveden v dodatku 3 k této příloze) tvoří:

3.1

Vzorek zkoušeného zařízení široký (500 + 0/- 5) mm a dlouhý 750 mm se upevní na svislý rám zkušebního zařízení, přičemž se ověří, zda je vzorek správně umístěn vůči okrajům jímky a zda žádná překážka nemůže vodu před jejím nárazem nebo po nárazu odchýlit.

3.2

Průtok se nastaví na (0,675 ± 0,01) l/s a na vzorek se z vodorovné vzdálenosti (500 ± 2) mm nastříká nejméně 90 litrů (obrázek 8).

3.3

Voda se nechá skapat ze vzorku do jímky a vypočítá se (v procentech) rozdíl mezi množstvím jímané a nastříkané vody.

3.4

Zkouška se pětkrát opakuje a vypočítá se (v procentech) průměrné množství jímané vody.

4.1

Vypočtené průměrné procento jímané vody v průběhu pěti zkoušek nesmí být menší než 70 % množství vody nastříkaného na zařízení.

4.2

Jestliže se největší a nejmenší množství jímané vody liší od průměrného množství o více než 5 %, zkouška je neplatná a musí se opakovat.

Jestliže i při této druhé zkoušce se největší a nejmenší množství jímané vody liší od průměrného množství o více než 5 % nebo jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 4.1, schválení typu konstrukční části se odmítne.

4.3

Jsou-li získané výsledky ovlivněny svislou polohou zařízení, postup podle bodů 3.1 a 3.4 se opakuje v polohách, ve kterých se dosahuje největšího a nejmenšího množství jímané vody; požadavky podle bodu 4.2 přitom zůstávají použitelné.

Požadavky podle bodu 4.1 zůstávají použitelné za účelem získání výsledků každé zkoušky.

2.1

Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 9.

3.1

Vzorek velikosti (305 × 100) mm se upevní svisle na zkušební zařízení, přičemž se ověří, zda mezi vzorkem a horní zakřivenou deskou není mezera a zda je jímka ve správné poloze. Rozprašovací nádrž se přesně naplní jedním litrem vody a umístí do polohy znázorněné na obrázku.

3.2

Rozprašovač se seřídí takto:

3.3

Rozprašuje se do okamžiku, kdy přestane vystupovat vodní mlha, a změří se čas. Voda se nechá stékat ze vzorku do jímky po dobu 60 sekund a změří se objem jímané vody. Změří se množství vody, která zůstala v nádrži rozprašovače. Vypočítá se objemové procento jímané vody ve vztahu k objemu rozprášené vody.

3.4

Zkouška se pětkrát opakuje a vypočítá se (v procentech) průměrné množství jímané vody. Před každou zkouškou se ověří, zda jsou jímka, rozprašovač a měrná nádoba suché.

3.5

Během zkoušky musí být okolní teplota (21 ± 3) °C.

4.1

Vypočtené průměrné procento jímané vody na konci pěti zkoušek nesmí být menší než 85 % množství vody rozprášené na zařízení.

4.2

Jestliže se největší a nejmenší množství jímané vody liší od průměrného množství o více než 5 %, zkouška je neplatná a musí se opakovat.

Jestliže i při této druhé zkoušce se největší a nejmenší množství jímané vody liší od průměrného množství o více než 5 % nebo jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 4.1, schválení typu konstrukční části se odmítne.

4.3

Jsou-li získané výsledky ovlivněny svislou polohou zařízení, postup podle bodů 3.1 a 3.4 se opakuje v polohách, ve kterých se dosahuje největšího a nejmenšího množství jímané vody; požadavky podle bodu 4.2 přitom zůstávají použitelné.

Požadavky podle bodu 4.1 zůstávají použitelné za účelem získání výsledků každé zkoušky.

0.1

Všechna vozidla kategorie N2 maximální hmotnosti větší než 7,5 t a všechna vozidla kategorií N3, O3 a O4 musí být vyráběna se zařízením proti rozstřiku nebo jím musí být vybavena tak, aby splňovala následující požadavky.

0.2

Výše stanovené požadavky pro zařízení proti rozstřiku definovaná v bodě 4 přílohy I nejsou závazné pro vozidla v uspořádání podvozek/kabina, vozidla bez karoserie, terénní vozidla podle definice ve směrnici 70/156/EHS nebo pro vozidla, u nichž přítomnost zařízení proti rozstřiku je neslučitelná s jejich použitím. Pokud však jsou tato zařízení na tato vozidla montována, musí splňovat požadavky této směrnice.

1.1

Žádost o EHS schválení typu vozidla z hlediska vybavení systémy proti rozstřiku podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

1.2

K žádosti musí být přiloženy tyto dokumenty ve trojím vyhotovení a údaje:

1.3

Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží vozidlo, které je představitelem typu, jenž má být schválen, opatřené svým systémem proti rozstřiku.

2.

K certifikátu EHS schválení typu se přiloží certifikát podle vzoru uvedeného v dodatku.

4.1

U neřízených kol nesmí být vzdálenost c mezi podélnou rovinou tečnou k vnějšímu boku pneumatiky – mimo deformaci pneumatiky u vozovky – a vnitřním okrajem bočního krytu větší než 75 mm, kromě případu, kdy poloměr vnitřního okraje bočního krytu podle definice v bodech 7.2, 8.2 a 9.2 je menší než 1,0 R; v takovém případě nesmí být vzdálenost c větší než 100 mm (obrázek 1).

4.2

U řízených kol a samořízených kol nesmí být vzdálenost c větší než 100 mm.

6.1

Systémy proti rozstřiku musí splňovat požadavky bodu 7 nebo bodu 9.

6.2

Systém proti rozstřiku pro neřízená nebo samořízená kola, která jsou kryta podlahou karoserie nebo spodní částí ložné plošiny, musí splňovat buď požadavky bodu 7 nebo bodu 9, nebo požadavky bodu 8.

7.1.1

Blatníky musí krýt prostor, který se nachází bezprostředně nad, před a za pneumatikou (pneumatikami), tímto způsobem:

7.1.2

Přední strana zadní části blatníku musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v dodatku 1 k příloze II. Toto zařízení musí krýt vnitřní stranu blatníku do výšky určené přímkou vycházející ze středu kola a svírající s vodorovnou rovinou úhel nejméně 30° (obrázek 3).

7.1.3

Jsou-li blatníky zhotoveny z více částí, nesmějí v nich být otvory umožňující rozstřik z jedoucího vozidla.

7.2.1

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost d mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, se spodní okraj vnějšího bočního krytu nesmí nacházet ve vzdálenosti větší, než jsou následující vzdálenosti a poloměry měřené od středu kola (obrázek 2).

a)Nápravy s řízenými koly nebo samořízenými koly:	Rv ≤ 1,5 R
od předního okraje (směrem k předku vozidla) (bod C při úhlu 30°)
k zadnímu okraji (směrem k zádi vozidla) (bod A ve vzdálenosti 100 mm)
b)Nápravy s neřízenými koly:	R v ≤ 1,25 R
od předního okraje (bod C při úhlu 20°)
k zadnímu okraji (bod A ve vzdálenosti 100 mm)

kde R je poloměr pneumatiky namontované na vozidle a R v je radiální vzdálenost spodního okraje vnějšího bočního krytu.

7.2.2

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost d mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí být vnější boční kryty, v prostoru mezi nápravami umístěny ve vzdálenostech stanovených v bodě 7.2.1 a musí sahat dolů tak, aby nebyly výše než 150 mm nad vodorovnou čárou procházející středem kol, nebo tak, aby vodorovná vzdálenost mezi jejich spodními okraji nebyla větší než 60 mm (obrázek 4a).

7.2.3

Hloubka vnějšího bočního krytu nesmí být menší než 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola. Před touto čárou se může hloubka bočního krytu postupně zmenšovat.

7.2.4

Ve vnějších bočních krytech nebo mezi vnějšími bočními kryty a ostatními částmi blatníků nesmějí být otvory umožňující rozstřik z jedoucího vozidla.

7.3.1

Šířka zástěrky musí splňovat požadavek týkající se rozměru q podle bodu 7.1.1 písm. c) kromě případu, kdy se zástěrka nachází uvnitř blatníků; v tom případě musí být její šířka přinejmenším rovna šířce pneumatiky.

7.3.2

Zástěrka musí být v podstatě svisle orientována.

7.3.3

Vzdálenost spodního okraje zástěrky nad vozovkou nesmí být větší než 200 mm (obrázek 3).

U poslední nápravy, u níž radiální vzdálenost spodního okraje vnějších bočních krytů R v není větší než poloměr pneumatik namontovaných na kola této nápravy, se tato vzdálenost zvětšuje na 300 mm.

7.3.4

Zástěrka nesmí být od zadního okraje pneumatiky vzdálena ve vodorovném směru více než 300 mm.

7.3.5

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost d mezi pneumatikami sousedních náprav je menší než 250 mm, je možno opatřit zástěrkami pouze zadní kola. Je-li vzdálenost d mezi pneumatikami sousedních náprav 250 mm nebo větší (obrázek 4b), musí být zástěrka za každým kolem.

7.3.6

Účinkem síly 3 N na 100 mm šířky zástěrky, působící v bodě nacházejícím se 50 mm nad spodním okrajem zástěrky, se zástěrka nesmí ohnout dozadu o více než 100 mm.

7.3.7

Celá přední plocha části zástěrky požadovaných minimálních rozměrů musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v dodatku 1 k příloze II.

7.3.8

Mezi spodním okrajem blatníku a zástěrkami nesmějí být otvory umožňující rozstřik.

7.3.9

Jestliže zařízení proti rozstřiku splňuje požadavky vztahující se na zástěrky (bod 7.3), žádná další zástěrka se nevyžaduje.

8.1.1

Blatníky musí krýt prostor nacházející se bezprostředně nad pneumatikou (pneumatikami). Jejich přední a zadní okraje musí sahat přinejmenším k vodorovné rovině tečné k hornímu okraji pneumatiky (pneumatik) (obrázek 5). Zadní kraj však může být nahrazen zástěrkou; v tom případě musí zástěrka sahat k horní části blatníku (nebo rovnocenné součásti).

8.1.2

Celá vnitřní plocha zadní části blatníku musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v dodatku 1 k příloze II.

8.2.1

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi sousedními pneumatikami je nejméně 250 mm, musí vnější boční kryt krýt plochu sahající od spodní k horní části blatníku až po přímku tvořenou tečnou k hornímu okraji pneumatiky (pneumatik) a ležící mezi svislou rovinou tvořenou tečnou k přední části pneumatiky a blatníkem nebo zástěrkou umístěnou za kolem nebo koly (obrázek 5b).

U vícenásobných náprav musí být vnější boční kryt u každého kola.

8.2.2

Mezi vnějším bočním krytem a vnitřní částí blatníku nesmějí být otvory umožňující rozstřik.

8.2.3

Nejsou-li za každým kolem namontovány zástěrky (viz bod 7.3.5), musí být vnější boční kryt nepřerušovaný od vnějšího okraje zástěrky až po svislou rovinu tečnou ke krajnímu přednímu bodu pneumatiky první nápravy (obrázek 5a).

8.2.4

Celá vnitřní plocha vnějšího bočního krytu, jehož výška nesmí být menší než 100 mm, musí být opatřena zařízením proti rozstřiku s pohlcováním energie, které splňuje požadavky přílohy II.

9.1.1

Blatníky musí splňovat požadavky bodu 7.1.1 písm. c).

9.1.2

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, musí blatníky splňovat též požadavky bodu 7.1.1 písm. a).

9.1.3

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí blatníky rovněž odpovídat vzoru znázorněnému na obrázku 7.

9.2.1

Spodní okraje vnějších bočních krytů musí být opatřeny zařízením proti rozstřiku založeným na separaci vzduchu a vody, které splňuje požadavky přílohy II.

9.2.2

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, musí mít spodní okraj zařízení proti rozstřiku, které je upevněno na vnějším bočním krytu, následující maximální míry a poloměry měřené od středu kola (obrázky 6 a 7):

a)Nápravy s řízenými koly nebo samořízenými koly:	Rv ≤ 1,05 R
od předního okraje (směrem k přídi vozidla) (bod C při úhlu 30°)
k zadnímu okraji (směrem k zádi vozidla) (bod A ve vzdálenosti 100 mm)
b)Nápravy s neřízenými koly:	Rv ≤ 1,00 R
od předního okraje (bod C při úhlu 20°).
k zadnímu okraji (bod A ve vzdálenosti 100 mm)

9.2.3

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí vnější boční kryty v prostorech mezi nápravami odpovídat provedení podle bodu 9.1.3 a musí sahat dolů tak, aby nebyly výše než 100 mm nad vodorovnou čárou procházející středy kol (obrázek 7).

9.2.4

Hloubka vnějšího bočního krytu nesmí být menší než 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola. Před touto čárou se může hloubka bočního krytu postupně zmenšovat.

9.2.5

Ve vnějším bočním krytu nebo mezi vnějším bočním krytem a blatníky nesmějí být otvory umožňující rozstřik.

9.3.1

Zástěrky musí:

9.3.2

Zástěrky podle bodu 9.3.1 písm. b) musí být přinejmenším podél celého okraje opatřeny zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v dodatku 2 k příloze II.

9.3.3

Zástěrka nesmí být od zadního okraje pneumatiky vzdálena ve vodorovném směru více než 200 mm.

1.1

Každé zařízení proti rozstřiku opatřené značkou EHS schválení typu konstrukční části se musí shodovat s typem, který byl schválen. Orgán státní správy, který vydal značku EHS schválení typu, si ponechá jeden vzorek, který spolu s certifikátem EHS schválení typu konstrukční části může být použit ke stanovení, zda na trh dodávaná zařízení opatřená značkou EHS schválení typu konstrukční části splňují stanovené požadavky.

1.2

Typ zařízení je definován vzorem a dokumenty, které typ popisují, předloženými se žádostí o EHS schválení typu konstrukční části. Za zařízení náležející ke stejnému typu mohou být pokládána zařízení, jejichž vlastnosti jsou shodné s vlastnostmi vzorového zařízení a jejichž součásti se neliší od součástí vzorového zařízení, kromě variant, které neovlivňují vlastnosti podle této přílohy.

1.3

Výrobce zaručuje shodnost výroby typu, který byl schválen, běžnou kontrolou výroby.

Za tím účelem je výrobce povinen:

Výsledky zkoušek shodnosti výroby musí být k dispozici pro účely inspekce prováděné příslušnými orgány nejméně jednou ročně.

1.4

Příslušné orgány mohou též provádět namátkové kontroly výroby.

1.5

Shodnost výroby s typem zařízení, který byl schválen, se musí ověřovat za podmínek a v souladu s metodami podle přílohy II.

Výrobce je povinen předat orgánu, který udělil schválení typu konstrukční části, na jeho žádost typ zařízení, který byl schválen, za účelem zkoušky pro ověření shodnosti výroby.

1.6

Zařízení se pokládají za shodná, jestliže 9 z 10 náhodně vybraných vzorků splňuje požadavky podle bodu 4 dodatků 1 a 2 k příloze II.

1.7

Není-li podmínka podle bodu 1.6 splněna, musí být přezkoušeno dalších 10 náhodně vybraných vzorků.

Průměr ze všech měření musí být ve shodě s požadavky bodu 4 dodatků 1 a 2 k příloze II, přičemž žádné jednotlivé měření nesmí vykázat hodnotu menší než 95 % uvedené hodnoty.

A

=

přívod vody od čerpadla,

B

=

odtok do nádrže jímky,

C

=

jímka vnitřních rozměrů: délka (500 + 5/-0) mm, šířka (75 + 2/- 0) mm,

D

=

tenkostěnná trubka s průměrem 54 mm,

E

=

12 otvorů radiálně vyvrtaných podle nákresu s průměrem 1,68 (+ 0,025/-0) mm,

F

=

zkoušený vzorek šířky (500 + 0/- 5) mm.