Uprchlíci a osoby bez státní příslušnosti – společné normy pro získání tohoto postavení (od roku 2026)

KLÍČOVÉ BODY

Žádosti o mezinárodní ochranu

Žadatelé musí:

• předložit svá prohlášení a veškerou dostupnou dokumentaci na podporu své žádosti;
• plně spolupracovat s příslušnými orgány;
• zůstat v členském státě EU odpovědném za posouzení žádosti po celou dobu řízení.

Posuzující orgány:

• posuzují všechny relevantní prvky žádosti;
• považují pronásledování nebo způsobení vážné újmy žadateli nebo hrozbu takového pronásledování za vážný důkaz jeho skutečných obav z pronásledování;
• zvažují obecnou důvěryhodnost žadatele, pokud chybí listinné důkazy;
• při posuzování obav z pronásledování zohledňují události v zemi původu žadatele a jeho vlastní aktivity;
• používají pokyny Agentury Evropské unie pro otázky azylu týkající se bezpečnosti země původu žadatele;
• zkoumají, zda žadatel může bezpečně a legálně cestovat do části své domovské země a žít v ní („alternativní vnitrostátní ochrana“), a nepotřebuje tedy mezinárodní ochranu.

Kvalifikace uprchlíka

V kontextu nařízení se uprchlíkem rozumí státní příslušník země mimo EU, který se v důsledku důvodných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodu zastávání určitých politických názorů nebo příslušnosti k určité společenské skupině nachází mimo zemi své státní příslušnosti a nemůže nebo vzhledem k uvedeným obavám odmítá využít ochrany dotčené země, nebo osoba bez státní příslušnosti, která se ze stejných příčin nachází mimo zemi svého předchozího obvyklého pobytu, která se tam vzhledem k uvedeným obavám nechce nebo nemůže vrátit.

Pronásledování je jednorázové závažné nebo opakované jednání nebo vícero opatření porušujících základní lidská práva, včetně tohoto jednání:

• fyzické, psychické nebo sexuální násilí;
• diskriminační právní, správní nebo policejní jednání;
• nepřiměřené nebo diskriminační stíhání nebo trestání;
• trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu vojenské služby v konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zločiny;
• jednání namířené proti osobám určitého pohlaví nebo proti dětem.

Státní příslušník země mimo EU nebo osoba bez státní příslušnosti:

• přestává být uprchlíkem, pokud:
  • znovu dobrovolně využije ochrany své domovské země, získá jinou státní příslušnost nebo se změní jeho situace,
  • úřady status odejmou, protože občan země mimo EU nebo osoba bez státní příslušnosti nepravdivě popsala skutečnosti, je nebezpečná pro stát nebo byla odsouzena za zvlášť závažný trestný čin;
• je vyloučen z postavení uprchlíka, pokud se mimo jiné dopustil zločinu proti lidskosti nebo závažného nepolitického zločinu.

Podmínky pro získání doplňkové ochrany

V kontextu nařízení je osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu, státní příslušník země mimo EU nebo osoba bez státní příslušnosti, která nesplňuje podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, ale u níž byly prokázány závažné důvody domnívat se, že by v případě návratu do země původu nebo v případě osoby bez státní příslušnosti do země svého předchozího obvyklého pobytu čelila skutečnému nebezpečí vážné újmy a že nemůže nebo nechce z důvodu tohoto nebezpečí využít ochrany této země.

Vážná újma zahrnuje:

• uložení nebo vykonání trestu smrti,
• mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest;
• vážné a individuální ohrožení života civilistů v důsledku svévolného násilí během ozbrojeného konfliktu.

Osoba požívající statusu doplňkové ochrany:

• ztratí status, pokud okolnosti, které vedly k udělení statusu, již neexistují nebo se změnily natolik, že již nevyžadují ochranu;
• nemá nárok na ochranu, pokud existují závažné důvody se domnívat, že:
  • spáchali zločin proti lidskosti nebo závažný trestný čin před příjezdem do členského státu nebo po něm;
  • představují nebezpečí pro společnost nebo národní bezpečnost.

Práva na mezinárodní ochranu

Osoby požívající mezinárodní ochrany mají následující práva:

• žádný nucený návrat do země, kde by mohli být vystaveni pronásledování (zásada nenavracení);
• informace o jejich právech a povinnostech;
• povolení k pobytu do 90 dnů od oznámení rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany pro sebe a své rodinné příslušníky;
• cestovní doklady a volný pohyb v rámci členského státu poskytujícího mezinárodní ochranu a schengenského prostoru;
• přístup k zaměstnání, vzdělání, uznávání kvalifikace a dovedností, sociální zabezpečení a potvrzení sociální pomoci, zdravotní péče, ubytování, opatření na pomoc při integraci a dobrovolném návratu;
• zákonný opatrovník nezletilých.

Závěrečná ustanovení

• Členské státy jmenují celostátní kontaktní místo a jednají s Evropskou komisí.
• Komise má Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie podat zprávu o provádění nařízení do 13. června 2028 a poté každých pět let.

Nařízení:

• mění směrnici 2003/109/ES o pravidlech pro dlouhodobý pobyt;
• s účinností od 12. června 2026 zrušuje směrnici 2011/95/EU.

Rozhodnutí Komise (EU) 2024/2099 potvrzuje účast Irska na nařízení na nařízení.