25.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 76/61

1.

poukazuje na to, že Evropská unie potřebuje k podpoře míru a mezinárodní bezpečnosti, obraně svých zájmů ve světě, ochraně bezpečnosti svých občanů, přispění ke skutečné mnohostrannosti, podpoře hájení lidských práv a demokratických hodnot po celém světě a udržení celosvětového míru rozvíjet svou strategickou autonomii prostřednictvím silné a účinné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky;

2.

uznává, že EU musí tyto cíle sledovat prostřednictvím mnohostranné spolupráce v mezinárodních organizacích, zejména v OSN, a prostřednictvím partnerství s dalšími klíčovými subjekty v souladu s Chartou OSN, zásadami Helsinského závěrečného aktu a Pařížskou chartou;

3.

znovu připomíná potřebu reformovat Organizaci spojených národů, aby byla schopná beze zbytku plnit své povinnosti a účinně jednat při nalézání řešení globálních výzev a v reakci na klíčové hrozby;

4.

znovu připomíná význam transatlantických vztahů a uznává potřebu koordinace činností mezi EBOP a NATO, avšak zároveň zdůrazňuje potřebu vyváženějšího partnerství bez vzájemného konkurenčního boje a se vzájemným respektováním autonomie a vzájemným porozuměním v případě rozdílných strategických záměrů;

5.

domnívá se, že mnoho z nových hrozeb nemá pouze vojenský charakter a nelze je řešit výlučně vojenskými prostředky;

6.

konstatuje, že tato politika musí spojovat využití jak civilních, tak vojenských prostředků a schopností, a vyžaduje úzkou a bezproblémovou spolupráci všech zúčastněných;

7.

vítá koncept „odpovědnosti chránit“ přijatý OSN v roce 2005 a koncept „bezpečnosti osob“, který je založen na upřednostnění jednotlivce, a nikoli státu; zdůrazňuje, že tyto koncepty zahrnují jak praktické důsledky, tak důrazné politické pokyny pro strategické směřování evropské bezpečnostní politiky, tak aby byla schopna účinné akce v krizových situacích; zdůrazňuje nicméně, že zde EU nemá ani automatickou povinnost ani dostupné prostředky pro to, aby ve všech krizových situacích rozmisťovala mise EBOP, ať již civilní, nebo vojenské;

8.

zdůrazňuje, že spojení úsilí a kapacit na úrovni EU je zásadní pro překonání kombinovaných dopadů zvyšování nákladů na vojenský materiál a stávajícího omezení výdajů na obranu;

9.

konstatuje, že společná obranná politika v Evropě vyžaduje integrované evropské ozbrojené síly, jež musí být následně vybaveny společnými zbraňovými systémy, aby byla zaručena jejich společná povaha a interoperabilita;

10.

zdůrazňuje, že transparentnost a účelné vynakládání prostředků, stejně jako parlamentní odpovědnost a dodržování mezinárodních závazků v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, mají zásadní význam pro zajištění podpory evropské obrany ze strany veřejnosti; zdůrazňuje přitom zejména význam účinné parlamentní kontroly EBOP v úzké spolupráci mezi Evropským parlamentem a parlamenty členských států EU;

11.

domnívá se, že aktualizovaná EBS a budoucí nová strategická koncepce NATO by měly být ve vzájemném souladu a že by to mělo být zohledněno v prohlášení, které bude přijato na summitu NATO konanému ku příležitosti jejího 60. výročí ve Štrasburku a Kehlu ve dnech 3. a 4. dubna 2009;

12.

zdůrazňuje, že úplné a včasné provedení EBS má klíčový význam;

13.

vítá zprávu Rady o provádění EBS; připomíná však, že vzhledem k tomu, že mnoho z cílů EBS z roku 2003 zůstává z velké části nesplněno, by EU – posílená Lisabonskou smlouvou – měla hrát rozhodnější úlohu při prosazování legitimity, transparentnosti a efektivity institucí správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku;

14.

vítá zahájení shora uvedené mise EBOP nazvané Atalanta a namířené proti pirátství u břehů Somálska; připomíná však Radě, Komisi a členským státům EU, že důvody problému pirátství v této oblasti mají hlubší kořeny, včetně chudoby a selhání státu, a žádá, aby evropská opatření šla při řešení těchto problémů více do hloubky;

15.

zdůrazňuje, že v souvislosti s únosy a vraždami rukojmích islámskými teroristy je třeba posílit spolupráci a koordinaci, pokud jde o politiku boje proti terorismu mezi členskými státy EU, USA a NATO, zejména s cílem zlepšit účinnost záchranných operací prováděných pro záchranu životů rukojmích;

16.

opakovaně zdůrazňuje svou výzvu, aby byly prostřednictvím EBS a EBOP poskytnuty veškeré záruky pro zajištění úspěšného provedení rezolucí Rady bezpečnosti OSN o ženách, míru a bezpečnost, tj. rezoluce č. 1325 ze dne 31. října 2000 (S/RES/1325) a č. 1820 ze dne 19. června 2008 (S/RES/1820), pokud jde o podporu rovné účasti žen ve všech oblastech a rozhodnutích, jež se týkají míru a bezpečnosti a jež systematicky začleňují páchání sexuálního násilí na ženách v konfliktních situacích mezi válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; lituje příliš pomalého tempa pokroku v oblasti rovnosti mezi ženami a muži v operacích EBOP;

17.

poukazuje na to, že se členské státy dosud příliš často omezují na vnitrostátní bezpečnostní zájmy, čímž opomíjí společnou odpovědnost za ochranu společných evropských zájmů; domnívá se, že tento přístup je kontraproduktivní, a naléhavě žádá členské státy, aby uvažovaly v širších souvislostech ve snaze učinit z EU důležitějšího hráče na mezinárodní scéně, a dosáhnout tak účinnějšího zajištění evropské bezpečnosti;

18.

považuje proto za nezbytné vymezit společné bezpečnostní zájmy EU; zdůrazňuje, že EU může vytvořit koherentnější a účinnější společnou politiku, pouze pokud bude mít jasnou představu o svých společných zájmech;

19.

je toho názoru, že kromě výzev uvedených v EBS přijaté v roce 2003 k bezpečnostním zájmům Unie patří ochrana jejích občanů a jejích zájmů vně i uvnitř EU, bezpečnost jejích sousedů, ochrana vnějších hranic a kritických infrastruktur, zlepšení bezpečnosti kybernetického prostoru, zabezpečení dodávek energií a námořních cest, ochrana jejích vesmírných prostředků a ochrana proti následkům změny klimatu;

20.

konstatuje, že EU uznává mezinárodní řád spočívající na zásadě účinné mnohostrannosti založené na mezinárodní právu, a součástí evropského přesvědčení je, že žádný národ nemůže čelit novým hrozbám osamocen;

21.

domnívá se, že Evropská unie musí jednoznačněji definovat své cíle, pokud jde o její úlohu ve světě; zastává názor, že by Evropská unie neměla usilovat o získání podobného velmocenského postavení, jaké mají Spojené státy, nýbrž že by měla zaručit svou bezpečnost, usilovat o stabilitu ve svém okolí a přispívat k mnohostrannému celosvětovému systému bezpečnosti v rámci OSN a zároveň zajistit dodržování mezinárodního práva a účinnou prevenci krizí a konfliktů, stejně jako řízení a řešení po ukončení konfliktu;

22.

zdůrazňuje, že EU upřednostňuje v EBOP předcházení krizí; poukazuje na to, že bezpečnost a právní stát jsou nezadatelnými předpoklady pro rozvoj a dlouhodobou stabilitu;

23.

konstatuje, že EBS z roku 2003 upozorňuje na hlavní hrozby, které před EU stojí (terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, rozpad států a organizovaná trestná činnost), a určuje strategické cíle, které se staly základem pro dílčí strategie;

24.

blahopřeje francouzskému předsednictví EU k jeho iniciativám týkajícím se EBOP; bere na vědomí výše uvedenou zprávu vysokého zástupce ze dne 11. prosince 2008 o provádění EBS, jak ji schválila Evropská rada a vítá skutečnost, že bylo přijato hodně doporučení z předchozí zprávy Parlamentu o EBS a EBOP, zejména, pokud jde o:

25.

vítá závazek Rady, že by EU měla být skutečně schopná v následujících letech v rámci stanovené míry ambicí, mimo jiné nasadit 60 000 mužů do velké operace do 60 dnů v rámci řady operací plánovaných jako součást základního cíle na rok 2010 a v rámci civilního základního cíle na rok 2010, a dále společně plánovat a vést:

26.

vyjadřuje však politování nad nejasným způsobem předkládání závěrů týkajících se EBS a EBOP (čtyři dokumenty místo jednoho); lituje často vágního znění, které nepopisuje skutečnou strategii; kritizuje skutečnost, že Rada nesplnila požadavek Parlamentu týkající se bílé knihy a že je proto nepravděpodobné, že by byla zahájena plodná a široká veřejná diskuse;

27.

vyjadřuje dále politování nad tím, že Rada nezvážila požadavky Parlamentu z předchozích zpráv o EBS a EBOP, zejména pokud jde o

28.

navrhuje, aby byla EBS každých pět let, na začátku nového legislativního období EU, revidována;

29.

vyjadřuje politování nad relativně nedostatečným pokrokem při posilování spolupráce EU v oblasti obrany od roku 2003; znovu proto požaduje vypracování bílé knihy o evropské bezpečnosti a obraně jako nástroje k zahájení široké veřejné diskuse a k zajištění účinného uplatňování EBS;

30.

vyjadřuje politování nad tím, že revize EBS i přes důkladné přípravy nevedla, v důsledku ztráty tempa způsobené tím, že se Lisabonská smlouva ocitla ve slepé uličce, ke zcela nové strategické orientaci, ale pouze ke zprávě popisující každodenní politické problémy, tak jak přicházejí; konstatuje, že škála hrozeb byla rozšířena mj. na bezpečnost kybernetického prostoru a pirátství, vítá inovace při revizi strategie, jako je zaměření na změnu klimatu, zabezpečení energie (včetně, pokud jde o jadernou oblast, podpory mnohostranného jaderného palivového cyklu a mnohostranné dohody o zákazu výroby štěpného materiálu na jaderné zbraně) a mezinárodní smlouvu o obchodu se zbraněmi, jakož i další smlouvy o odzbrojení, jako je nová úmluva z Osla o kazetové munici;

31.

považuje za nepřijatelné, že přijetí zprávy o revizi EBS předcházela pouze omezená parlamentní diskuse a žádná veřejná diskuse;

32.

domnívá se, že eskalace násilí dosud přetrvávajících konfliktů v Jižní Osetii a Abcházii a následné uznání nezávislosti těchto provincií Ruskem zvýrazňuje naléhavost potřeby investovat do stabilních politických řešení pro tyto konflikty v našem sousedství; znovu připomíná svůj názor, že konflikty na Kavkaze nelze řešit vojensky, a opakovaně zásadně odsuzuje všechny, kdo se v průběhu konfliktu uchýlili k násilí; zdůrazňuje, že je třeba, aby další vývoj strategického partnerství EU s Ruskem zahrnoval smysluplný dialog o bezpečnosti, založený na závazku přijatém oběma stranami ohledně jimi sdílených hodnot, dodržování mezinárodního práva a územní celistvosti, a závazku k plnění povinností podle Helsinského závěrečného aktu;

33.

zdůrazňuje, že na bezpečnostní rozměr vztahů mezi EU a Ruskem a úlohu SZBP a EBOP nelze pohlížet nezávisle na širší evropské bezpečnostní architektuře, jež zahrnuje NATO, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a mezinárodní dohody, jako jsou Smlouva o omezení protiraketové obrany a Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě; domnívá se, že by příslušné kroky v této širší bezpečnostní struktuře měly být řešeny v dialogu s Ruskem i Spojenými státy a žádá Radu, aby přijala otevřený a konstruktivní postoj k případným rozhovorům mezi EU, Spojenými státy, Ruskem a členy OBSE, kteří nejsou členskými státy EU, o obnovení transatlantického konsenzu v oblasti bezpečnosti, založeného na Helsinském závěrečném aktu;

34.

vítá společnou akci, kterou podnikla EU, aby v reakci na válku v Gruzii sehrála úlohu zprostředkovatele mezi Ruskem a Gruzií; poukazuje na to, že Evropská unie svou rychlou reakcí a jednotou, která vedla k podpisu dohody o příměří a rychlému rozmístění monitorovací mise v rámci EBOP, prokázala schopnost zvládat krize a postupovat jednotně; vyslovuje uznání francouzskému předsednictví EU za jeho pozitivní úlohu při zachovávání společného evropského přístupu;

35.

vítá rozhodnutí Rady ze dne 2. prosince 2008 o zřízení nezávislé komise pod vedením EU, která se bude zabývat příčinami konfliktu v Gruzii;

36.

bere na vědomí obavy, které zaznívají z baltských států, i jasné potvrzení ze strany NATO a jeho členských států, že jejich závazky podle článku 5 Severoatlantické smlouvy zůstávají nadále v platnosti;

37.

vítá, že se NATO rozhodlo opětovně využívat stávající komunikační kanály a že má být obnovena činnost Rady NATO-Rusko;

38.

domnívá se, že by EU i NATO měly pokračovat v upřímném a realistickém dialogu s Ruskem zahrnujícím oblasti, jako je regionální bezpečnost, energetika, raketová obrana, nešíření zbraní hromadného ničení, omezení ozbrojených sil a politika pro oblast vesmíru;

39.

domnívá se, že je důležité posílit v rámci Euroatlantické rady partnerství mnohostranný dialog o otázkách bezpečnosti;

40.

upozorňuje na skutečnost, že Rusko má pro Evropu vzhledem ke své geopolitické poloze, vojenské síle a politické váze, energetickému bohatství a hospodářskému potenciálu strategický význam;

41.

zdůrazňuje, že EU musí disponovat dostatečnými prostředky, aby mohla uplatňovat své politiky, a že kromě posílení diplomatických kapacit potřebuje proto civilní i vojenské kapacity k posílení EBOP a plnění svých povinností ve světě;

42.

poukazuje na to, že bylo v rámci EBOP od jejího vzniku uskutečněno 22 misí, z nichž 16 mělo civilní povahu; zdůrazňuje význam civilních složek EBOP; vítá v této souvislosti zřízení útvaru kapacit civilního plánování a provádění (CPCC) při Radě Evropské unie; vyzývá členské státy, aby vynaložily větší úsilí a daly k dispozici kvalifikovaný personál pro civilní mise EBOP; v této souvislosti zdůrazňuje význam Civilního základního cíle na rok 2010;

43.

zdůrazňuje rovněž, že – s nejvyšším důrazem na vojenský rozměr EBOP – je v oblasti civilních kapacit a prevence krizí pokrok příliš pomalý a že je v této oblasti naléhavě nutné, aby Rada i Komise navrhly novou dynamiku;

44.

vyzývá k dalšímu vývoji partnerství pro budování míru směrem k evropským civilním mírovým sborům;

45.

je toho názoru, že by EU měla na základě civilních a vojenských základních cílů pokračovat v budování svých kapacit; konstatuje, že by měla usilovat o to, aby měla trvale k dispozici jednotku o síle 60 000 vojáků; opakuje své doporučení, že základem těchto ozbrojených sil by měly být Eurocorps, přičemž v případě potřeby by jednotka byla posílena o dodatečné námořní a vzdušné kapacity; vítá dohodu Německa a Francie o kontinuitě německo-francouzské brigády na společných místech; dále se domnívá, že by EU měla mít trvale k dispozici přiměřený počet policejních úředníků, soudců a státních zástupců; považuje za zmatečné, že pojetí bojových skupin EU a konkrétní scénáře možných misí zjevně nevedou k použití bojových skupin v zahraničních operacích EU;

46.

poukazuje na skutečnost, že členské státy EU společně vydávají na obranu více než 200 000 000 000 eur ročně, což představuje více než polovinu částky, kterou na obranu vynakládají Spojené státy; je i nadále hluboce znepokojen nedostatečnou efektivitou a spoluprací při vynakládání těchto prostředků; naléhavě proto vyzývá ke zvýšení úsilí o to, aby nedocházelo k nadbytečnému zdvojování činností prováděných členskými státy, zejména cestou specializace, sdílení stávajících kapacit a společného budování kapacit nových; vyjadřuje uznání Evropské obranné agentuře (EDA) za vynikající práci, kterou dosud odvedla, a vyzývá členské státy EU, aby plně využívaly její potenciál;

47.

zdůrazňuje, že potřebné kapacity jsou v případě operací ozbrojených sil, ostrahy hranic, ochrany kritické infrastruktury a zvládání katastrof často technologicky velmi podobné či dokonce stejné; vyzdvihuje skutečnost, že to vytváří nové příležitosti, jak využít synergií a zvýšit interoperabilitu mezi ozbrojenými a bezpečnostními silami;

48.

důrazně požaduje, aby EU a její členské státy zaměřily své úsilí na společné kapacity, které mohou být využity pro obranné i bezpečnostní účely; v této souvislosti považuje za velmi důležité zařízení pro satelitní zpravodajství, sledování a varování, bezpilotní vzdušné prostředky, vrtulníky a telekomunikační vybavení, stejně jako vzdušnou a námořní dopravu; žádá, aby byla pro chráněné telekomunikace a způsoby ochrany kritické infrastruktury vytvořena společná technická norma;

49.

vítá rozhodnutí přijaté řídícím výborem Evropské obranné agentury dne 10. listopadu 2008, o vytvoření evropské vzdušné přepravní flotily a bere na vědomí prohlášení o záměru účastnit se této iniciativy, podepsané ministry obrany dvanácti členských států EU;

50.

domnívá se, že je nezbytné umožnit využívání systémů Galileo a GMES (globální monitorování životního prostředí a bezpečnosti) pro bezpečnostní a obranné účely;

51.

podporuje pokračování dynamického rozvoje spolupráce vnitrostátních bojových sil směrem ke stále větší míře synchronizace; navrhuje tento proces a tyto bojové síly nazvat „Evropskými synchronizovanými ozbrojenými silami“, SAFE (Synchronized Armed Forces Europe);

52.

domnívá se, že SAFE poskytuje dostatečný manévrovací prostor pro neutrální členské státy EU i pro členské státy s vojenskými závazky, pro státy, které již dnes úzce spolupracují, i pro ty, kteří se dosud držely zpět; navrhuje pro organizaci SAFE model „opt-in“, který by se zakládal na dobrovolné větší míře synchronizace;

53.

v rámci SAFE podporuje statut evropského vojáka, který by upravoval vzdělávací normy, doktrínu nasazení a volnost jednání při nasazení, otázky práv a povinností, kvalitativní úroveň výzbroje a lékařskou péči a sociální pojištění pro případ úmrtí, ublížení na zdraví a neschopnosti služby;

54.

podporuje zásadu celoevropské dělby úkolů SAFE podle vojenských kapacit;

55.

vyslovuje se pro užší evropskou spolupráci v oblasti výcviku, údržby a logistiky jako zásadních předpokladů pro dosažení větší efektivity při vynakládání finančních prostředků na obranu;

56.

zastává názor, že schopnost EU provést samostatnou akci v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky by měla doznat zlepšení prostřednictvím cílově orientovaného posílení kapacit v oblasti analýzy, plánování, vedení a zpravodajství; v této souvislosti vítá rozhodnutí Evropské rady pracovat na vytvoření integrované civilní a vojenské struktury pro strategické plánování pro operace a mise EBOP;

57.

vítá rovněž rozhodnutí Evropské rady vytvořit neformální skupinu EU-NATO na vysoké úrovni, jejímž úkolem bude pragmatickým způsobem posilovat spolupráci mezi oběma organizacemi;

58.

vyzývá k vytvoření autonomního s stálého operačního velitelství EU s kapacitou pro strategické plánování a vedení operací a misí EBOP;

59.

podporuje myšlenku vytvoření Rady ministrů obrany s cílem zvýšit koherenci mezi různými politikami národní obrany, a posílit tak příslušné vnitrostátní příspěvky na EBOP; zdůrazňuje cíl plné parlamentní kontroly misí a operací EBOP také ze strany Evropského parlamentu;

60.

důrazně podporuje posílení evropského trhu s obranným a bezpečnostním materiálem prostřednictvím přijetí legislativních návrhů Komise o zadávání zakázek a převodů uvnitř Společenství a doporučuje přijetí dalších iniciativ k dosažení tohoto cíle, zejména v oblasti zajištění dodávek a bezpečnosti informací;

61.

vítá v této souvislosti přijetí společného postoje Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (8), který mění kodex chování pro vývoz zbraní v právně závazný nástroj; vítá dále, že se členským státům EU ponechává možnost přijmout ještě přísnější opatření;

62.

připomíná, že by společné zbraňové systémy měly být zajišťovány silným evropským obranným průmyslem, který bude schopen uspokojit dnešní a budoucí požadavky na evropskou vojenskou sílu a umožní Evropě dosáhnout soběstačnosti a nezávislosti;

63.

požaduje, aby bylo více finančních prostředků Společenství vynakládáno na podporu bezpečnostního výzkumu a společných výzkumných programů Komise a EDA;

64.

považuje za zvláště důležité posílení Evropské bezpečnostní a obranné školy a její přeměnu na stálou strukturu, která více posílí rozvoj specificky evropské bezpečnostní kultury; naléhavě vyzývá Komisi, aby i po roce 2009 financovala výcvikové aktivity v oblasti řízení civilních krizí na úrovni EU;

65.

žádá přijetí dalších iniciativ týkajících se společného výcviku a společných norem pro personál, který má být nasazen a spolupracovat v civilních a vojenských operacích, posílení součinnosti mezi ozbrojenými silami a civilními zaměstnanci členských států EU, koordinace výcviku souvisejícího s krizemi, výměnných programů mezi ozbrojenými silami v Evropě a otevírání armád občanům dalších členských států EU;

66.

důrazně podporuje úspěšné evropské programy, jako je Eurofighter, páteřní bojový letoun pro pět evropských vzdušných sil v následujících desetiletích; z tohoto důvodu by členské státy EU měly vybízet k takovým iniciativám a podporovat je;

67.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům členských států a generálním tajemníkům Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Rady Evropy.